Vláda ČSR je si plně vědoma obtíží
při budování nového českého
státu. V současném období půjde
zejména o to, aby se tato výstavba nezvrhla ve vytváření
nových a nových úřadů. I svou
vlastní strukturu a strukturu celé správy
chce po získání dostatečných
zkušeností znovu uvážit a prověřit,
do jaké míry vyhovuje jejím představám
o vskutku kvalitní, moderní a účinné
správě. Tuto směrnici bude v celé
své práci důsledně sledovat.
V hospodářské problematice spatřuje
vláda těžiště své činnosti.
Uvědomuje si, že významným předpokladem
rozvoje socialistické demokracie je prosperující
národní ekonomika.
Váha ekonomické politiky v činnosti české
vlády je dána již tím základním
faktem, že se v České socialistické
republice tvoří téměř 3/4 národního
důchodu ČSSR. Tato značná ekonomická
síla naší republiky dává pevnou
základnu pro řešení jejích problémů.
Avšak tato skutečnost má i svou druhou, negativní
stránku. Obrazně řečeno - znamená
to také, že naší republice připadají
tři čtvrtiny všech potíží
hospodářství, s nimiž je veřejnost
i tento zastupitelský sbor dobře seznámen.
Vláda považuje za svoji povinnost říci,
že ve skutečnosti je celá věc složitější,
neboť napětí a nerovnováha, které
se projevují na všech úsecích ekonomiky
ČSSR jsou v české ekonomice ještě
výraznější. Je to dáno převážně
vyšší intenzifikací našeho průmyslu
i zemědělství, nedostatky ve struktuře
pracovních sil a relativní vyčerpaností
jejich zdrojů, vyšší závislostí
na mezinárodní dělbě práce
a zastaralejšími základními prostředky.
Věrni zásadě provádět střízlivou
a věcnou politiku chceme zcela otevřeně říci,
že by bylo krajně neodpovědné, kdyby
již po několika dnech svého působení
dala vláda v tomto prohlášení zcela
vyčerpávající program hospodářských
opatření. Nehodlá svou činnost zahájit
vydáním nekryté směnky, o jejíchž
jednotlivých položkách nemůže mít
přesné představy. K tomu dosud chybí
základní praktické předpoklady; kromě
nezbytného času a odborného aparátu,
který se teprve tvoří, není vybudován
ani český systém statistických informací.
Bez toho nelze provést bilanci hospodářského
potenciálu českých zemí, spolehlivou
inventuru našich zdrojů, rezerv a potřeb, ani
stanovit pořadí naléhavosti řešení
problémů hospodářské konsolidace
a rozvoje české společnosti.
Přesto, anebo právě proto, cítí
vláda povinnost vyložit základní principy
a východiska své koncepce hospodářské
politiky, jejímž cílem je obnova prosperity
českého hospodářství. Vláda
nechce šířit iluzi dosažení tohoto
cíle v krátké době. Je však zároveň
odůvodněně přesvědčena,
že to není záležitost vzdálené
budoucnosti.
Je starou a známou pravdou, že počátky
do značné míry určují celý
běh věcí. Nejen cílem, ale i východiskem
vzestupného hospodářského pohybu je
občan, jeho potřeby, jeho prospěch a jeho
aktivita. Za klíč k ekonomickému programu
ČSR proto vláda nepovažuje samoúčelný
růst výroby, jak tomu bývalo v minulosti,
ale uspokojení reálných potřeb občana
a rodiny. To je počátek, od kterého je v
celém hospodářství třeba začít,
je to základní a výchozí ohnisko hospodářské
aktivity. Vláda je přesvědčena, že
toto hospodářsky reálné východisko
naplňuje ideály socialismu, které jsou tvůrčí
ideou komunistické strany a celé naší
společnosti.
V této chvíli vláda nemůže odpovědně
slibovat rychlé vyřešení všech
sociálních otázek v českých
zemích. Považuje za věc své odpovědnosti
upozornit i na to, že přerod k prosperujícímu
hospodářství může některé
dosavadní sociální problémy ještě
vyhrotit anebo přinést nové, jestliže
nechceme řešit namnoze jen havarijní situace.
Jsme si vědomi, že zanedbání základních
sociálních problémů zpětně
vyvolá hospodářské potíže.
Proto se budeme zabývat problémy, které souvisejí
s prohlubujícími se rozdíly mezi životní
úrovní důchodců /zejména těch
s nejnižšími důchody - invalidů,
vdov a sirotků/ a ekonomicky činné části
obyvatelstva. Tato závažná národohospodářská
deformace vyvolává pocity sociální
nejistoty a ztráty životních perspektiv.
Mezi kritické problémy patří i nízká
úroveň některých důchodů.
Řešení vyžaduje i celý soubor otázek
rodin s dětmi. Aniž tím chce vyčerpat
svůj sociální program, který může
být plněn podle toho, jak se bude vyvíjet
celková hospodářská situace, považuje
vláda za svou závaznou povinnost postarat se v nejbližší
době alespoň o to, aby se postavení sociálně
nejpotřebnějších vrstev dále
nezhoršovalo.
Řešení palčivých sociálních
problémů však není toliko úkolem
sociální politiky. V otázkách tohoto
druhu spatřuje vláda mnohem více, totiž
nejen cíl, ale i východisko celé své
hospodářské politiky směřující
k obnově prosperity.
Především je to řešení kritického
bytového problému v celém komplexu jak novou
výstavbou, tak i údržbou a obnovou zastaralého
bytového fondu. To si vyžádá jak přerozdělení
stavebních kapacit ve prospěch bytové výstavby,
tak i absolutní zvyšování stavebních
kapacit a výroby stavebních hmot pro tento účel.
Strukturu výstavby a občanskou vybavenost je třeba
přizpůsobit specifickým potřebám
různých skupin obyvatelstva, zejména potřebám
mladých manželů, učňů,
studentů a starých a invalidních lidí.
Bytová výstavba je v pravdě národní
problém. Její nedostatky jsou příčinou
mnoha našich neduhů. Stejně jako řešení
bytové otázky není jen sociálním
břemenem společnosti, tak také náprava
nevyplývá jen z etických postulátů
socialistické společnosti, ale má svůj
zásadní význam ekonomický, a to zejména
v souvislosti se strukturální přestavbou
ekonomiky i reprodukcí pracovní síly.
Druhý, stejně životně důležitý
okruh sociálně hospodářských
problémů, je spjat se mzdou a zaměstnaností.
Právo každého občana na práci
a na mzdu za kvalitně provedenou práci je zajištěno.
Tato elementární sociální jistota
patří k základním kamenům celého
socialistického zřízení. Ve mzdové
politice bude vláda dodržovat dohodu s ÚRO
o vývoji životní úrovně v r.
1969. Předpokládáme, že tato dohoda
bude plněna a nehodláme uplatňovat mechanické
administrativní zásahy. Vývoj mzdy bude především
regulován ovlivňováním důchodové
situace podniků a zvyšováním tlaků
na racionální hospodaření podniků.
Posoudí též možnost obdobné dohody
s Českým svazem družstevních rolníků.
Učinit ze mzdové politiky ohnisko hospodářské
aktivity nebude ovšem za současné hospodářské
situace snadné. Vláda přistoupí k
přípravě mzdové přestavby.
Celou řadu oprávněných a dokonce i
hospodářsky prospěšných mzdových
úprav lze uskutečnit teprve tehdy, budou-li pro
to získány potřebné zdroje. V souladu
s přijatou koncepcí mzdového vývoje,
která spočívá především
v denivelizaci, hodlá vláda podporovat růst
mezd v nevýrobní sféře.
Preference je akutní zejména u tvůrčích
vědeckých a odborných pracovníků.
Celá tato úprava nemůže být jen
dílem vlády; vláda žádá
celou veřejnost, vedoucí pracovníky i funkcionáře,
aby si odstranění současné všeobecné
nivelizace mezd a platů vzali za své. Platit stejně
za práci různé kvality musí znechutit
právě ty, kteří pracují dobře.
V naší zemi, chudé na přírodní
zdroje, představuje kvalifikace a výkonnost jednu
z hlavních a nedoceněných částí
národního bohatství, jejíž účelné
využití je snad největší rezervou
hospodářského rozvoje, která je v
této době k dispozici. To ostatně není
žádný objev, ale návrat k nejlepším
našim tradicím spojení oněch pověstných
zlatých českých rukou a nápaditých
hlav.
Stejně jako ve všech vyspělých zemích,
i v naší republice je třeba počítat
se značnými pohyby pracovních sil, vyvolanými
změnami struktury národního hospodářství,
což klade mimořádné nároky na
soustavné doplňování kvalifikace,
popřípadě změny odbornosti.
Stejně tak je tomu s oním dosud plně nevyužitým
potenciálem hospodářského rozvoje,
jímž je vysoká úroveň vědy,
vzdělanosti, kultury a umění. Všechny
země, které vstupují do éry vědecké
a technické revoluce, nacházejí právě
v duševním bohatství nejvýznamnější
a rozhodující faktor společenského
růstu. Nejen tedy tradiční požadavky
na vzdělanost, ale především tyto hospodářské
potřeby vyžadují zcela nový pohled a
pojetí státní politiky v této oblasti,
kterou je možno považovat za třetí ohnisko
hospodářské aktivity.
Další silný podnět hospodářské
aktivity je skryt v oblasti služeb a obchodu. U nás
je to zatím naopak jedna z nejzávažnějších
brzd celého hospodářství. Zaostávání
této sféry narušuje uskutečňování
socialistických ideálů péče
o člověka v jeho každodenním životě,
především emancipaci žen. Zanedbávání
rozvoje služeb, zvláště v podmínkách
tak vysoké zaměstnanosti žen, ohrožuje
harmonický život rodiny, výchovu dětí
i zdraví lidu, má značný vliv na nepříznivý
vývoj natality, rozvodovosti, kriminality mladých
a jiných podobných nežádoucích
jevů.
Uvědomujeme si, že v této oblasti je třeba
dosíci rozhodného obratu co nejdříve:
do věku nejvhodnějšího pro mateřství
vstupují populačně nejsilnější
ročníky žen. Z toho vyplývá,
že o několik let později budou mít tatáž
opatření mnohem menší účinky
než dnes.
S tím vším těsně souvisí
i další, stále ještě zanedbávaná
oblast zdravotnictví. Bylo by nesprávné říci,
že se zde v minulosti udělalo málo: naše
zdravotní péče má ve svém celku
vysokou úroveň a snese srovnání s
vyspělými zeměmi. /Tato úroveň
by byla uspokojující, kdyby se na zdravotnictví
pohlíželo postaru./ Vláda však chce chápat
zdravotnictví tak, jak si zaslouží, totiž
jako sféru podstatně ovlivňující
celou hospodářskou aktivitu země a její
jádro - člověka - výrobce. To znamená,
řešit problémy organizace a řízení
ústavů národního zdraví, financování,
odměn za práci a zaostávání
technického vybavení.
Všechny tyto problémy, stejně jako znepokojující
devastace životního a přírodního
prostřední se negativně nepromítají
jen do celého veřejného života a lidských
vztahů, ale jsou to zároveň i závažné
ekonomické faktory, jejichž přezírání
způsobuje nedozírné škody národohospodářské.
Budeme proto dbát, aby podniky i ostatní organizace
přísně dodržovaly předpisy a
za neplnění nesly zodpovědnost.
Vláda nepřipustí, aby tyto oblasti stály
na okraji státní politiky a bude bojovat proti přezíravému
předsudku o jakési druhořadé nevýrobní
sféře. Zde však dnes naopak vláda vidí
nejvýznamnější pevné body pro
obnovu ekonomické prosperity země, body, z nichž
se může odvíjet potřebná přestavba
struktury našeho hospodářství, jehož
rozhodujícím motivem už nadále nesmí
být samoúčelná výroba pro výrobu.
Takový rámcový přístup k dalšímu
prohlubování ekonomické reformy tedy předpokládá
postupnou, ale zásadní změnu celého
systému motivací pro konkrétní hospodářskou
činnost jednotlivých podniků i územně
samosprávných jednotek.
Tuto změnu ohnisek hospodářské aktivity
nechápe vláda jen jako jednotlivá opatření,
násilně vkládaná do dosavadního
hospodářského mechanismu, ale chápe
ji jako výchozí bod ekonomické reformy, která
odpovídá potřebám české
společnosti.
V současné době existují největší
šance pro uskutečnění této reformy
především ve sféře podnikové.
Považujeme za jeden ze svých prvořadých
úkolů dát podnikům relativní
autonomii ve vztahu ke státní správě
tak, aby podniky měly prostor pro vlastní podnikatelskou
aktivitu a aby společnost prostřednictvím
státu mohla uplatňovat své, zejména
dlouhodobé, zájmy. Tato změna je nutná
i proto, aby nevyhnutelné společenské a hospodářské
tlaky mohly být usměrněny především
tam, kde je lze opravdu řešit.
V rámci své kompetence budeme usilovat, aby připravované
zákony o podniku a podnikání umožnily
jak pružné vytváření vhodných
organizačních typů podniků, tak i
potřebné změny v jejich vnitřním
uspořádání. Kromě diferencovaně
a racionálně pojatých rad pracujících,
které veřejnost chápe jako ztělesnění
myšlenky hospodářské demokracie, bude
vláda dbát i na stabilitu postavení ředitelů,
jako hlavních nositelů inovací a dlouhodobých
podnikatelských zájmů.
Tyto záměry nejsou ovšem uskutečnitelné
bez postupné objektivizace hodnotových relací
v cenách výrobních činitelů,
aby záměny živé práce technikou
byly výhodné nejen pro podniky, ale i společnost.
To umožní i nový, věcně ekonomický
přístup k hodnocení efektivnosti podnikových
integrací z hlediska rozvoje příslušného
oboru a jeho konkurenční schopnosti na světových
trzích.
Vláda nepodléhá iluzi, že uskutečnění
těchto změn je už součástí
vědeckotechnické revoluce. K uskutečnění
této převratné změny, to jest ke vtažení
špičkové vědy a techniky do výrobního
procesu, musí být propracována koncepce technické
politiky a je třeba též prostředků,
které si naše hospodářství musí
teprve nalézt a vytvořit. To předpokládá
kromě jiných cest, které budeme usilovně
hledat, aby byla provedena především důsledná
racionalizace celého výrobního potenciálu
země. Z toho, co jsme za 20 let vybudovali, postavili a
vyrobili, musíme vytěžit skutečný
užitek. Máme rozvinutý průmysl, avšak
prosazení orientace na rozvoj finálních odvětví,
zemědělství a na bytovou výstavbu,
bude ještě vyžadovat velké úsilí
všech dělníků, techniků a všech
vedoucích pracovníků. Tuto orientaci nelze
provést "shora". Na to vláda nemá
ani zdroje pracovních sil, ani devizy na nákup potřebných
špičkových zařízení, ani
zdroje pro věcně kryté finanční
dotace. Co však zde může vláda udělat
a k čemu se také zavazuje, je odstranění
zábran zdravé podnikatelské a pracovní
iniciativy, pomocí níž by se tyto zdroje nalezly
uvnitř průmyslových odvětví.
Podpoří také snahy o efektivnější
zapojení do mezinárodní dělby práce,
o zvýšení úlohy zahraničních
podnikových a bankovních úvěrů
v procesu rekonstrukce, modernizace a strukturálních
změn.
Vážným problémem je i celá obsáhlá
oblast zemědělství, kde v posledních
letech došlo k obratu k lepšímu. Aby zabezpečila
stabilizaci tohoto pozitivního vývoje v zemědělství,
přistoupí vláda ke zpracování
komplexního programu, který se bude zabývat
i rozvojem vesnice.
Organickou součástí hospodářské
politiky je racionální zapojení ČSR
do mezinárodní dělby práce především
na trzích RVHP a vyspělých kapitalistických
států. Musíme vyvolat vysokou exportní
angažovanost, jejímž cílem je zvyšování
konvertibility zboží a vytvářet tak
podmínky i pro konvertibilitu měny Vláda
bude podporovat podniky, které se budou umět uplatnit
na náročných trzích a používat
přímých dlouhodobých úvěrů
ze zahraničí.
Jedině všemi těmito změnami, které
tvoří nedílnou součást ekonomické
reformy, lze provést onu strukturální přestavbu
našeho hospodářství, bez níž
nelze udržet jeho současnou úroveň,
nemluvě o tak potřebné obnově jeho
prosperity. Základním předpokladem je všestranná
preference jak finálních oborů, především
výroby spotřebního a potravinářského
zboží, tak i těch, které ji zajišťují.
Ostatně finalita vždy byla tradiční
předností českého průmyslu.
Stanovením těchto přednostních směrů
rozvoje jsou dány celé hospodářské
sféře potřebné předpoklady
nejen k překonání současných
ekonomických potíží, ale i k nalezení
trvalých motivací perspektivního rozvoje.
Další prohlubování ekonomické
reformy však neznamená jen rozšiřování
šancí pro každou hospodářskou činnost.
Podniky, které svou činností přispějí
ke stabilizaci vnitřního trhu, nebo k růstu
efektivnosti zahraniční směny, budou ekonomicky
zvýhodněny a podporovány. Pomocí ekonomických
nástrojů a institucí bude vláda naopak
vyvíjet tlak na málo výkonné a hospodárné
výrobce, kteří nepřispívají
k celkové hospodářské prosperitě.
Půjde především o iniciativu při
přestavbě daní a odvodů placených
podniky. Smyslem tohoto opatření je stabilizace
vztahů mezi podnikem a státním rozpočtem
a obnovení všech ekonomických funkcí
daní, zvláště pak posílení
dlouhodobých kalkulací podniků.
Chceme budovat systém, ve kterém větší
část finančních výdajů
bude závislá na kalkulaci efektivnosti a samofinancování
podniků a ve kterém se budou nesmlouvavě
a postupně odbourávat ty výdaje státního
rozpočtu, které deformují hodnotové
vztahy, ochraňují nízkou úroveň
techniky a podnikání, a tím vlastně
zvyšují napětí na trhu spotřebního
zboží či investic a znehodnocují naši
korunu. To je také jedna z cest, jak naopak učinit
ze státního rozpočtu účinný
nástroj podpory efektivních výrob a jak v
něm postupně zajišťovat nutné finanční
zdroje na řešení velmi naléhavých
potřeb české ekonomiky.
Od počátku bude vláda usilovat o to, aby
ČSR měla uzavřený a reálně
vyrovnaný rozpočet. V duchu federálního
ústavního zákona bude vláda ČSR
spolupracovat s federálními orgány a vládou
SSR na rozpracování účinného
systému vyrovnání ekonomických podmínek
obou republik. Tento systém by podle jejího názoru
měl vést k vytvoření trvalé
základny tohoto složitého procesu rozvojem
efektivní a rentabilní výroby. Budeme dbát,
aby tyto procesy se uskutečňovaly podle předem
stanovených pravidel a aby vztahy z toho vyplývající
byly jasné a přehledné, aby prostředky
byly určeny na opatření podporující
prosperitu celé ekonomiky ČSSR a aby tedy kritériem
byly kvalitativní ukazatele.
Kromě státního rozpočtu bude vláda
také řešit otázky spojené s postupným
rozvojem peněžního trhu. Vláda přispěje
k ustavení specializovaných českých
peněžních ústavů, provádějících
měnovou politiku a peněžní obchody a
ovlivňujících základní, zejména
dlouhodobé proudy finančních prostředků.
Velmi pečlivě se bude sledovat, aby v souladu s
celkovou koncepcí hospodářské politiky,
a jako její nedílná součást,
byla také prováděna odpovídající
politika cenová, mzdová, investiční,
technická a zahraničně obchodní.
Hlavní podmínku účinnosti takto pojaté
politiky tlaků a šancí spatřuje vláda
v nutnosti vypracovat konkrétní program konsolidačních
opatření, jehož součástí
budou i opatření protiinflační.