Další paragrafy, 3 a 4, týkající
se ministerstva plánování a financí,
jsou formulačně zpřesněny, k výraznějším
obsahovým změnám nedochází.
Pokud jde o § 5, týkající se ministerstva
práce a sociálních věcí, přišel
návrh poslance Tomana, z něhož hlavní
myšlenky tu uvádím, protože některé
jsou důležité. Uvádí se, že
v působnosti ministerstva práce a sociálních
věcí je zahrnuta sociálně právní
ochrana dětí a mládeže, přičemž
v působnosti ministerstva pro mládež a tělovýchovu
je uvedena státní péče o děti
a mládež. Toto je v návrhu zákona uvedeno
výslovně a záměrně, protože
ústavně právní výbor považuje
za potřebné v této fázi ponechat sociálně
právní ochranu dětí a mládeže
v ministerstvu práce a sociálních věcí,
abychom nové ministerstvo nezatěžovali úkoly,
které by při svém konstituování
těžko mohlo plnit. Tím se přirozeně
neuzavírá cesta k dalšímu vývoji
a změnám kompetence, pokud se týče
optimálnějšího rozložení
kompetence mezi tyto orgány.
Pokud jde o název Český úřad
bezpečnosti práce, o tom jsem už hovořil.
Dále je návrh změny § 5 odst. 3, a to
tak, že by se měnil název. Přečtu
návrh: "Ministerstvu práce a sociálních
věcí je podřízen Úřad
důchodového zabezpečení v Praze, dosud
Správa důchodů v Praze. Rozhoduje o dávkách
důchodového zabezpečení s výjimkou
dávek, o kterých rozhodují nižší
orgány státní správy. Úřad
důchodového zabezpečení je způsobilý
vystupovat svým jménem."
Nejde o věcnou změnu, jde o změnu označení
instituce, která meritorní dosah nemá. Kdyby
tato změna nebyla a byla později uplatňována,
bylo by třeba přijímat k tomu zvláštní
zákon. Touto nepřímou novelizací lze
tuto změnu provést.
Tolik pokud jde o návrhy poslance Tomana s tím,
že jsou tu návrhy ještě další,
které se týkají např. i již minule
diskutované problematiky Ústředního
protialkoholního sboru. Tady platí ona obecná
připomínka, že tento návrh neřeší
optimální uspořádání
těchto orgánů. Až bude přijat
tento zákon, když o tomto orgánu nebude mít
žádné ustanovení, pak právně
tento orgán neexistuje a bude třeba jej zvláštním
zákonným aktem konstituovat. Tím se nebrání
event. přechodu tohoto orgánu od ministerstva zdravotnictví
k jinému ústřednímu orgánu
státní správy. Jde tu o vytvoření
právního základu pro jeho další
existenci.
Je tu pak ještě další návrh na
přeformulování odst. 5, který ovšem
nemá po mém soudu věcný dosah, týká
se formulačních hledisek a z tohoto důvodu
osobně jako zpravodaj nepovažuji za potřebné
jej přijímat.
Dále jsou tu paragrafy - a tady promiňte, že
nepostupuji důsledně podle nového znění,
nýbrž podle původní verze - 13 a 14,
které se týkají ministerstva průmyslu
a stavebnictví. Návrh je formulačně
zpřesněn v tom smyslu, že k ministerstvu průmyslu
je zařazena Česká energetická inspekce.
Návrh předchozí vycházel z toho, že
tento správní orgán se již dnes mění
v určitou službu, ovšem věci nejsou tak
daleko a po dalších jednáních doporučuje
ústavně právní výbor zakotvit
existenci tohoto orgánu, podřízeného
ministerstvu průmyslu.
Dále pokud jde o ministerstvo stavebnictví, dodatečně
přišel návrh z několika míst,
od několika členů ČNR, který
chce zachovat dosavadní stav v tom směru, že
výroba stavebních hmot nemá být v
resortu ministerstva průmyslu, nýbrž že
má být zařazena i napříště
do resortu ministerstva stavebnictví. Čili je tu
pozměňující návrh, že
ministerstvo stavebnictví je ústředním
orgánem státní správy pro výrobu
stavebních hmot a stavební výroby.
Dále upozorňuji na § 15 a 16, kde byl onen
sporný problém, totiž kam má spadat
myslivost a rybářství. Víte, že
o tom na minulé schůzi byla diskuse. Již tehdy
jsem vyslovil obavu, aby tato věc se nestala předmětem
nejbojovnějšího hlasování v ČNR
s tím, že pro svou povahu může být
rozhodnuta tak i onak, aniž se tím věcně
cokoliv zlepší na daném stavu. Čili
ústavně právní výbor setrval
na svém původním stanovisku a ponechává
tedy tuto správní agendu v resortu ministerstva
zemědělství, a to po obsáhlé
diskusi jak na své schůzi, tak i v předsednictvu.
Byl tu další návrh, aby kompetence ministerstva
lesního a vodního hospodářství
byla koncipována šíře, aby tam byla
zahrnuta ochrana a tvorba životního prostředí.
To dost dobře nelze dnes uvést jako kompetenci ministerstva
proto, že nejsou k tomu zákonné podklady. Dosud
pro takovou kompetenci zákonné podklady neexistují
a nepokládám za možné právě
vzhledem k povaze zákona, jak jsem o ní hovořil,
takovou kompetenci zakládat tímto právním
předpisem. Čili bude-li třeba věcných
změn, je třeba k tomu přijmout speciální,
nový právní předpis.
Zároveň v této souvislosti upozorňuji
na změnu, kterou doporučuje poslanec ČNR
soudruh Vlček, aby se změnila formulace, pokud jde
o ochranu čistoty ovzduší tak, že jde
jen o technické a ekonomické otázky ochrany
ovzduší. Tím věcná změna
nenastává, protože tato kompetence ministerstva
je založena zvláštním právním
předpisem. Čili touto formulací se nikterak
nedotýkáme kompetence, která podle zvláštních
předpisů náleží ministerstvu
zdravotnictví. Nepokládáme proto za vhodné
v této věci měnit existující
zákonnou terminologii.
Paragraf 17 - ministerstvo dopravy - se doplňuje o ustanovení
o České letecké inspekci, a to proto, aby
se tomuto orgánu dostalo zákonného podkladu,
protože zatím existuje na základě nižšího
právního předpisu, než zákonného,
a pro svou povahu je správné, aby byl konstituován
zákonným způsobem. Jsou tu věcné
problémy, které ovšem v této souvislosti
řešit nelze, nakolik nemá být tato kompetence
federální. Ovšem z textu ústavního
zákona se tato federální kompetence vyvodit
nedá, čili dochází ke zvláštnímu
stavu, že Státní letecká inspekce česká
bude plnit služby na základě dohody i pro SSR.
Paragraf 19 - tam byl sporný odstavec 2 týkající
se Českého výboru pro cestovní ruch.
Ústavně právní výbor po diskusi
doporučuje ponechat tuto formulaci, a to proto, že
kdyby tato formulace vypadla, pak ztrácí tento orgán
právní důvod pro svou existenci a bylo by
třeba přijímat buď zvláštní
zákon ČNR, což asi v bezprostřední
době by nebylo reálné, nebo, pokud by to
nebylo uvedeno zde a utvářela jej česká
vláda, dostává se tím tento orgán
na nižší úroveň, než je mu
dána tímto způsobem.
A nyní bych se vrátil k pořadí ministerstev,
k § 7.
Ministerstvo školství - kde došlo k přeformulování
ve smyslu diskuse na poslední schůzi ČNR
s tím upozorněním, že je tam tisková
chyba a že ve druhém odstavci ve druhém řádku
Česká socialistická republika" musí
vypadnout, protože to tam po přijatých změnách
není funkční.
Pokud jde o ministerstvo kultury, tady rovněž po jednání
ústavně právního výboru v průběhu
dnešní schůze doporučila řada
členů ČNR změnu tohoto ustanovení,
a to v odstavci 1 i v odstavci 2. Uvedu návrh této
změny:
"/1/ Ministerstvo kultury je ústředním
orgánem státní správy pro kulturně
výchovnou činnost, umění, kulturní
památky a ochranu přírody, vydávání
neperiodického tisku" - čili místo vydavatelství
se používá termínu vydávání
- "provádění autorského zákona
a pro výrobu a obchod v oblasti kultury.
/2/ V ministerstvu kultury se zřizuje Sekretariát
pro věci církevní, který působí
jako ústřední orgán státní
správy ve věcech církví a náboženských
společností."
Paragraf 11 se zpřesňuje v tom směru, že
se doplňuje kompetence státních notářství
a odstavec 2 se zpřesňuje v tom směru, že
se tam formuluje, že je ústředním orgánem
pro vězeňství a že je mu podřízen
Sbor nápravné výchovy. Tyto dvě činnosti
se odlišují proto, že jde o různé
činnosti, které nemohou být organicky spolu
spojovány.
Tolik pokud jde o hlavní obsahové změny,
týkající se druhé části
a zároveň o uvedení hlavních změn,
které byly navrženy dalšími orgány
nebo členy ČNR i po jednání v ústavně
právním výboru.
Pokud jde o část třetí, je formulačně
zpřesněna, jinak k obsahovým změnám
nedochází. Zároveň uvádím,
že ústavně právní výbor
vzhledem k povaze a funkci zákona, kterou jsem se pokusil
charakterizovat úvodem, nepokládal za vhodné
příliš tato ustanovení rozšiřovat,
protože jde o výchozí principy a jejich hlubší
propracování vyžaduje další práci,
kterou nelze provést v této časové
lhůtě.
Pokud jde o část čtvrtou, zpřesňují
se a omezují zde zrušovací ustanovení
vzhledem ke změnám, ke kterým došlo
v části druhé. To se týká jak
Státní energetické inspekce, tak i zemědělské
inspekce. Ani tyto věci nejsou dořešeny. Proto
pokládáme za vhodné zachovat existující
právní stav vzhledem k dosavadní situaci.
Závěrem znovu opakuji, že návrh zákona
nemění právní stav. Proto se např.
netýká ani úpravy vztahů, které
byly v České národní radě několikrát
požadovány, totiž změnit stav, kdy ministerstvo
vnitra je ústředním orgánem pro národní
výbory. Tyto věci není možno v dané
fázi měnit, je třeba vyčkat celkové
hlubší reformy a v tom smyslu provést i zákonné
změny.
Tolik úvodem k diskusi o návrhu zákona o
zřizování ministerstev a ústředních
orgánů státní správy.
Prosím poslance ČNR, aby dávali další
pozměňovací návrhy odpovědně
a uvážlivě, protože jde o velmi složitou
problematiku, kdy není jednoduché provádět
věcné změny v textu návrhu zákona
po zběžné diskusi v plenární
schůzi. Prosím, aby to nebylo chápáno
jako omezování diskuse, ale jako snaha zajistit
maximální věcnost a vážnost jednání,
abychom se dnes neusnesli na něčem, co bychom museli
velmi brzy event. korigovat.
Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji
za přednesenou zpravodajskou zprávu.
Než zahájím rozpravu, do níž je
přihlášeno šest řečníků,
uděláme 15 minutovou přestávku.
/Schůze přerušena v 15.24 hod. a opět
zahájena v 15.40 hod./
Předseda ČNR dr. Císař /zvoní/:
Pokračujeme v přerušené schůzi.
Z přihlášených šesti řečníků
se poslanci Kovařík, Kabelka a Červenka vzdali
slova, takže máme tři přihlášené
řečníky do rozpravy. Jako první vystoupí
poslanec Karásek. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. ing. Karásek: Vážená Česká
národní rado, soudružky a soudruzi, přijetím
zákona České národní rady o
ministerstvech a jiných ústředních
orgánech státní správy Československé
socialistické republiky, jímž se zřizuje
i ministerstvo pošt a telekomunikací, se naplňuje
přání 70 tisíc pracovníků
tohoto odvětví v českých zemích.
Úroveň vyspělosti společenského
systému lze v rozvinutých státech posuzovat
mj. i podle úrovně jejich sdělovacích
prostředků. Podstatnou část sdělovacích
prostředků v naší republice, přenos
televizního a rozhlasového signálu, telefonní,
telegrafní a dálnopisné spojení, přemisťování
zásilek, rozšiřování tisku a
v příštích letech i přenos dat
zajišťují a budou zajišťovat československé
pošty a telekomunikace svými sítěmi,
jednotnými na území celé republiky.
Činnost pošt a telekomunikací přímo
ovlivňuje operativnost řízení národního
hospodářství i výkon státní
správy. Vzhledem k těmto skutečnostem lze
podle jejich úrovně posuzovat i celkovou úroveň
naší socialistické společnosti. Kdybychom
však podle dnešního stavu telekomunikační
a poštovní sítě posuzovali naši
společnost, byly by závěry neradostné.
Téměř 20 let pracovníci pošt
a telekomunikací, jakož i pracovníci jiných
odvětví, poukazovali na diskriminaci svého
odvětví. Tato diskriminace pak se projevila v posledních
letech v tom, že vy i ostatní spoluobčané
se denně setkáváte s málo pružnými
a pohotovými službami pošt a telekomunikací.
Proto také vznikla ve veřejnosti celkem známá
interpelace soudruha Manďáka v Národním
shromáždění, která byla nejprve
bývalým vedením resortu nesprávně
pochopena, ale která prakticky pomohla k tomu, že
již v loňském roce došlo k některým
zlepšením. Za to patří Národnímu
shromáždění a vládě dík.
Základní důvody zaostávání
poštovních a telekomunikačních služeb
za oprávněnými požadavky veřejnosti
a za světovou úrovní vidím tyto:
Nedostatečné investiční prostředky
pro rozvoj a mechanizaci poštovních a telekomunikačních
zařízení. Ještě horší
bylo zabezpečení této investiční
výstavby zejména dodávkami speciálních
materiálů a zařízení pro telekomunikace
a mechanizační zařízení pro
pošty.
Je to i nedostatečná výrobní kapacita
dodavatelských organizací, zejména stavebních.
Tak se stávalo, že tyto skrovné finanční
prostředky nebyly prostavěny a část
z nich propadala. Protože tato situace trvala dlouho, stav
je kritický, mnohdy nelidské pracovní prostředí,
téměř žádná mechanizace
administrativy, takže např. na poštách
a jiných pracovištích se stále sčítají
tisíce položek ručně. Značné
potíže jsou v přepravě, pro kterou nejvíce
chybějí vozy vlakových pošt a ty, které
máme, jsou naprosto nevyhovující. Je nedostatečná
kapacita a pomalý růst telekomunikačních
zařízení, technická zaostalost těchto
zařízení a s tím souvisí i
jejich značná poruchovost.
Potom se nelze divit, že poštovní zásilky
dostáváme pozdě, že jsou dlouhé
čekací doby na telefonní hovory a meziměstské
spojení je někdy málo kvalitní. Pomalý
růst kapacit v telekomunikacích vzhledem k požadavkům
dokumentuje i skutečnost, že počet telefonních
stanic ve světě vzrostl od r. 1960 o 84 %, ale počet
neuspokojených uchazečů o telefon vzrostl
o 160 %, tj. ze 47 tisíc na 122 tisíc. Technická
zaostalost je patrna i z toho, že modernizujeme telefonní
ústředny i telefonní síť zařízeními,
která jsou ve světě již dávno
zavedena a vývojem překonána.
Další důvod vidím v tom, že v uplynulých
letech byly pracovní síly přednostně
přidělovány do materiální výroby
a ve spojích narůstaly při zaostávajícím
technickém vybavení výkony nad mez lidských
možností. Tato situace je komplikována ještě
značnou feminizací. Na poštách i v telekomunikacích
je zaměstnáno téměř 60 % žen.
Plně uznávám obětavost a úsilí
našich žen, bez nichž si nedovedeme pošty
a telekomunikace ani představit. Vysoká feminizace
však nutí k tomu, že ženy pracují
i na pracovištích, která jsou nad jejich síly.
Trvalé zaostávání vývoje mezd
za většinou ostatních činností
ve státě a za růstem cen vedlo k odchodu
kvalifikovaných pracovníků do jiných
odvětví, kde se většina velmi dobře
osvědčila a vydělávají si mnohem
více než u nás. Důsledkem toho je pak
velká fluktuace pracovníků a nízká
odbornost.
Snaha odstranit zaostávání pošt a telekomunikací
za ostatními odvětvími národního
hospodářství a za světovým
průměrem vedla pracovníky pošt a telekomunikací
k tomu, aby si přáli vlastní ministerstvo,
od něhož očekávají, že svou
vahou a za pomoci vlády urychleně odstraní
všechny nedostatky. Z hlediska našeho resortu je záměr
již stanoven. Je to: výstavba dostatečného
počtu kvalitních přenosových cest
pro modulační síť rozhlasu, televize,
magistrální telefonní a dálnopisné
spoje spolu s potřebnými objekty, komplexní
automatizace telekomunikační sítě,
mechanizace a automatizace přepravy zásilek spojená
s výstavbou patřičných objektů.
Tyto úkoly však kladou značné nároky
na naše stavebnictví, slaboproudý průmysl
a další výrobní odvětví.
Požadavky na tyto resorty nebudou pouze v množství,
ale i v nárocích na kvalitu a technickou úroveň
výrobků.
Na druhé straně prostředky věnované
tomuto odvětví se brzy projeví i ve prospěch
celé národní ekonomiky. Proto bude správné
orientovat příslušná průmyslová
odvětví na výrobu moderních zařízení
vysoké technické úrovně pro potřebu
pošt a telekomunikací. S radostí kvituji první
kroky, a to, že zákon o státním rozpočtu
na rok 1969 osvobozuje od odvodu ze zisku objem výstavby
pošt a telekomunikací a činí tak výstavbu
objektů pro stavební podniky zajímavější.
Soudružky a soudruzi, vítám zřízení
ministerstva pošt a telekomunikací, i když formulace
obsažená v § 18 zákona není dost
přesná, poněvadž zákony upravující
tuto činnost jsou příliš úzké
a nevystihují celkovou problematiku činnosti pošt
a telekomunikací.
Vzhledem k tomu, že jsem nemohl dodat přesné
nové znění § 18 tak, aby mohlo být
řádně projednáno, souhlasím
s tím, aby zůstalo takové, tak jak je navrhováno.
Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji.
Slovo má posl. Hübner.
Posl. Hübner: Vážená Česká
národní rado. V průběhu přípravy
a jednání o tomto zákoně bylo vysloveno
mnoho úvah o státní správě
pro věci církví a náboženských
společností v ČSSR. Při všech
těchto jednáních byla vzata v úvahu
úloha tohoto orgánu, či úřadu,
či sekretariátu, který v oblasti státní
správy církví a náboženských
společností svou činností realizuje
státní politiku.
Stát v tomto ohledu má za povinnost dbát
o dodržování práv a svobod občanů,
musí vytvořit ve vztazích k církvím
a náboženským společnostem takové
podmínky, aby svoboda náboženství, náboženských
projevů občanů i církví byla
plně umožněna.
Na druhé straně vnitřní život
církví a náboženských společností
má vzhledem k etickým a morálním hodnotám,
na nichž je založen, podporovat vědomé
přimknutí občana k životu společnosti,
jeho společenskou aktivitu, výchovu k občanské
uvědomělosti a plnou účast na tvorbě
společnosti.
Za těchto okolností patří do působnosti
státního orgánu pro věci církví
a náboženských společností:
1. Zajištění takových podmínek
pro vztah mezi státem, církvemi a náboženskými
společnostmi, aby provádění náboženských
úkonů bylo plně zajištěno v souladu
s ústavou a zákony republiky, v duchu uplatnění
osobních a občanských práv.
2. Uplatnění zásady, že představitelé
církví a náboženských společností,
kteří vykonávají svůj úřad
se souhlasem státu, jsou plně odpovědnými
představiteli a pracovníky ve svěřené
jim funkci. Je jim třeba zaručit plný výkon
těchto funkcí se všemi právy a povinnostmi,
ale i s jejich plnou odpovědností.
3. Výkon státní správy pro věci
církví a náboženských společností
zahrnuje i péči o to, aby jejich představitelé
vykonávali svůj úřad v souladu se
zákony a ústavou, zajišťovat majetkové
a platové otázky, řešit meziodvětvové
vztahy v oblastech zdravotnictví, práce a sociálních
věcí, školství, péče o
kulturní památky atd.
V tomto smyslu byla také provedena dohoda s představiteli
církví a náboženských společností,
které v úrovni ústředního výboru
Národní fronty zřizují Sbor pro církevní
záležitosti; v tomto duchu proběhla také
diskuse v ČNR při přípravě
návrhu zákona, i politická jednání.
Doporučuji, aby zpravodajem doc. dr. Jičínským
předložená formulace byla beze změny
přijata.
Tato formulace totiž zakládá možnost dále
vytvářet podmínky pro uskutečňování
a realizování dalších úkolů,
které souvisejí s otázkou církevní
politiky v České socialistické republice.
Předseda dr. Císař: Děkuji.
O slovo se přihlásil posl. dr. Vlček.
Posl. dr. Vlček: Vážený soudruhu
předsedo, vážení soudruzi poslanci.
Účelem navrhovaného zákona je vymezit
v souladu s dosavadním právním řádem
působnost těchto orgánů - a tedy i
ministerstva zdravotnictví - tak, aby byl zajištěn
plynulý chod státní správy ve všech
odvětvích bez kompetenčních nejasností
a pochybností. Proto považuji za nutné, i přesto,
že doc. dr. Jičínský se zabýval
mnou podávanými zpřesněními,
aby byly upřesněny dvě věci.
Navrhuji, aby ustanovení § 17 odst. 1 bylo formulováno
takto: "Ministerstvo zdravotnictví je ústředním
orgánem státní správy pro odborné
usměrňování péče o zdravé
životní podmínky, pro řízení
zdravotnictví včetně farmaceutického
průmyslu a pro uplatňování regresních
náhrad."
Upozorňuji na § 10 odst. 1, pokud jde o ochranu čistoty
ovzduší. K tomu je třeba říci,
že otázky ochrany čistoty ovzduší
jako celek spadají do působnosti ministerstva zdravotnictví.
Ministerstvo lesního a vodního hospodářství
řídí pouze technickou inspekci a donucovací
opatření. Navrhuji proto, aby § 10 odst. 1
na konci byl upraven takto: "... pro technické a ekonomické
otázky ochrany čistoty ovzduší."