Česká národní rada 1969 – 1971

Zdá se nám totiž příliš těžkopádný způsob a formální, jakým lze zasahovat do kandidátky, která bude pravděpodobně předložena ve všech případech jako kandidátka silné politické organizace, se kterou se musí počítat. Ať už to bude Národní fronta, mám-li uvést příklad voleb, které nás čekají v nejbližší době, kdy jistě Národní fronta je nejpovolanější, aby postavila návrh k jmenování této delegace. To je jistě věc důvěry k Národní frontě, jistěže budeme tento návrh chtít respektovat. Ovšem při všem respektu k Národní frontě je možné si představit a pokládám to za samozřejmé, že vzniknou určité náměty a návrhy na pozměnění této kandidátky nebo na určité dodatky. Tato předloha v § 37 pro tento případ a pro mnoho případů později, při příležitosti různých voleb, dává jedinou možnost, postavit protikandidátku.

Abych to absurdizoval na příkladu, který je pravděpodobný, usnese se skupina poslanců, politické seskupení nebo jakékoliv seskupení poslanců, čítající více než 20 lidí, na tom, že např. by tam chtěli mít jednoho, který tam chybí a o jehož odborných a politických znalostech je pevně přesvědčena. Kvůli jednomu má jedinou možnost postavit celou kandidátku novou, což se mi zdá příliš těžkopádné a zejména neefektivní. Tím postaví proti silné kandidátce Národní fronty, o jejímž vítězství nelze pochybovat, kandidátku skupiny 20 nebo 30 poslanců. Mám dojem, že je to předem ztracená akce a že to nikdo nebude dělat už z toho důvodu, že tím, že postaví druhou kandidátku, ochuzuje národní radu vůbec o iniciativu škrtat, poněvadž tím momentem je nutno hlasovat o velmi silné kandidátce en bloc a vůbec není možno projevit, do jaké míry podporujeme jednotlivé kandidáty. Nebudeme mít ani kontrolu, zda všichni bez výjimky mají onu nadpoloviční důvěru České národní rady.

Zdá se mi, že to je velmi značný nedostatek tohoto návrhu. Jakým způsobem bychom se tomu mohli vyhnout? Jsou možné různé způsoby. Formuloval jsem svůj návrh na dvou stránkách, které jste našli na svých stolech. Možná, že to je formulace svým způsobem extrémní, která navrhuje způsob volby s maximálním využitím volebního práva, tedy s tím omezením, že nikoli jednotliví poslanci, nýbrž pouze skupina nejméně 20 členná má právo kandidovat kohokoliv, a to musí být uvažováno ve volbách bez ohledu na to, zda se přesáhne takto vzniknuvším souborem kandidátů počet zvolitelných míst či ne. Dokonce v tom vidím přednost, jestliže se počet zvolitelných míst přesáhne takto doplňovanou kandidátkou, nebo vůbec jakýmkoliv způsobem.

Jako argument proti tomuto nejliberálnějšímu a nejaktivnějšímu způsobu volby, kterou bychom mohli provádět v tomto sboru, bychom mohli najít jedině to - a to je konkrétní námitka - že tento sbor není s to tak dobře posoudit, jako třeba organizace jiná /v uvedeném příkladu Národní fronta/ onen výběr.

Myslím, že si musíme uvědomit, že dnešním dnem nastupujeme do doby, kdy se musíme zatížit touto odpovědností zcela a musíme si říci, že jsme každý jako jednotlivý poslanec i každá jednotlivá skupina, odpovědni za své rozhodnutí a že nemáme právo rozhodnutím unikat tím, že např. nominaci k volbám budeme přenášet na orgány a organizace jiné. My samozřejmě nesmíme a nikdo z nás nebude chtít vylučovat, aby jakákoli organizace, o které soudíme, že je onou dobře informovanou a odborně na výši stojící organizací, nám nemohla radit. My si nesmíme říkat, že nemáme právo sami každý a nebo ve svých skupinách posoudit, zda tato rada je důvěryhodná a zda nevyžaduje nějakou korekturu. Toto právo si nesmíme brát. Nesmíme stále přenášet odpovědnost na někoho jiného. Jestliže zákon stanoví zcela výslovně, že volby jsou věcí České národní rady, ani žádný komentář, ani žádné jiné zákonné opatření nenaznačuje, že by k volbám měly být slyšeny nějaké jiné organizace, tak musíme skutečně volby tak provádět, to znamená ze svého posouzení věci. Aby toto posouzení bylo kvalitní, odborně a politicky, musíme si vyžádat konzultaci od míst, která k tomu politicky nebo odborně nám mohou dát největší radu. Myslím, že by bylo hrubým podceněním tohoto sboru, kdybychom řekli, že nejsme s to tuto radu jako jednotlivci a jako skupiny respektovat.

Byla zde vážná námitka, že by mohlo dojít ke hře náhody. Sami svou odpovědností zákonodárného orgánu se musíme postarat, aby taková věc nenastala Nesmíme připustit v žádném svém rozhodnutí, nejen ve volbách, hru náhod.

My se pochopitelně mezi sebou ještě neznáme. Nevíme koho bychom měli vybrat. Dejme si poradit. Musíme si umět najít ty, kteří nám odborně a politicky dovedou poradit, pokud si nedovedeme poradit sami. Respektujme tuto radu a především respektujme své svědomí. Musíme dát právně tomuto sboru plnou možnost, abychom mohli svůj názor - ať si ho odvodíme ze svého vlastního názoru nebo z rady jiných - uplatnit.

Proto jsem sám překonstruoval § 37 tak, jak jsem to již uvedl, to znamená, aby byla kandidátka jediná, resp. nebyla kandidátka, ale soubor kandidovaných jednotlivých poslanců, aby byla zásada, že jsou zvoleni ti, kteří mají maximální počet hlasů, poněvadž tato zásada splňuje to, co od voleb chceme, aby totiž byli vybráni nejen ti, kteří jsou dobří dost nýbrž aby byli vybráni z dobrých nejlepší, a přizpůsobit ještě ostatní věci tak, aby to bylo konformní s ostatním jednacím řádem.

Pokud jde o problém, který je s tím paralelní, tj. otázka tajnosti voleb, myslím, že i když to někdy zdržuje, měli bychom se v této věci držet tajnosti voleb jakožto zásady. Pokud by měla být připuštěna výjimka, považoval bych za rozumnou výjimku jedině to, kdyby shodou okolností bylo navržených kandidátů skutečně jen tolik, kolik je zvolitelných míst, poněvadž při volbách bychom se nemuseli stydět za nějaké narušení osobních vztahů, jestliže bychom měli počet předem dán, jak ho potřebujeme, pak i volbu aklamací a dokonce i aklamací en bloc bych pokládal za přijatelnou.

Předseda dr. Císař: Děkuji. Hlásí se dále poslanec dr. Adam, prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr. Adam: Vážený soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado, ve zprávě se hovořilo o imunizaci projevů a předložený návrh zákona o jednacím řádu v § 51, odst. 2, bod 8 zdůrazňuje právo ČNR vyloučit z tisku těsnopiseckých zpráv projevy, které mohou ohrozit bezpečnost republiky, projevy hrubě urážlivé apod.

Domnívám se, že tím je dáno právo nejvyššímu orgánu ČSR, aby vyloučil z projevů a obsahů těsnopiseckých zpráv věci, které jsou v rozporu se státními zájmy.

Domnívám se, že tento sněm nemůže připustit, aby kdokoliv dále ještě cenzuroval projevy poslanců, protože je zcela samozřejmé, že v normální vládní politice je už dost důvěrností a kdyby náš občan neměl dostat do rukou bez jakékoliv úpravy projevy poslanců ČNR, byla by to situace, kdy bychom se vraceli do dob velmi historických, protože bych chtěl připomenout, že imunizace projevů byla v českých zemích platná již před rokem 1914 a bylo by tedy velkým paradoxem, kdybychom v roce 1969 jako socialistický, lidový stát nepřijali zásadu imunizace.

Navrhuji proto, aby § 48 byl rozšířen o odst. 5, který by zněl: "Uveřejněné zápisy o jednání a těsnopisecké zprávy jsou imunizovány."

Předseda dr. Císař: Děkuji. Slovo má posl. dr. Lacina.

Posl. dr. Lacina: Soudružky a soudruzi, v jednacím řádu se hovoří o tom, že materiály k projednávání na plenárním zasedání ČNR mají být předkládány v přiměřených lhůtách. Domnívám se, že § 37, kde se hovoří o návrhu kandidátů, by měl mít tuto lhůtu přesně stanovenu - navrhuji tento paragraf rozšířit o odst. 5, kde by bylo stanoveno, že návrhy kandidátních listin musí být poslancům ČNR předloženy nejméně jeden měsíc před volbou.

Předseda dr. Císař: Dávám slovo posl. dr. Veltruskému.

Posl. dr. Veltruský: Vážená Česká národní rado, navrhuji doplnit § 11 jednacího řádu bod 9, kde se uvádí, že ČNR uskutečňuje svoji působnost tím, že projednává zejména návrhy, podněty a zprávy předsednictva tím, aby bylo doplněno ještě slovo "prohlášení", protože to navazuje na další ustanovení na str. 4 v bodě d/, kde se říká, že má jednat o zásadních otázkách vnitřní politiky, jíž se zpravidla tato prohlášení budou týkat.

Předseda dr. Císař: Dávám slovo posl. ing. Karáskovi.

Posl. ing. Karásek: Vážené soudružky a soudruzi, mám faktickou poznámku k § 55, kde se mluví o tom, že v každém zasedání ČNR podává předsednictvo plénu zprávu o veškeré své činnosti. Myslím, že dnešní politické dění ve státě a závažná jednání předsednictva jsou toho druhu, že informace na zasedáních pléna ČNR budou poměrně nedostatečné a nepostačí pro naši práci na pracovištích a v místech bydliště. Navrhuji doplnit, že členové ČNR budou informováni nějakou vnitřní cestou, která by zajistila pružnější informaci, než je ta, která by se podávala na zasedáních pléna.

Předseda dr. Císař: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy k tomu to bodu? /Nikdo./

Můžeme tedy rozpravu zakončit, prosím poslance dr. Klokočku, aby zaujal stanovisko k námětům a připomínkám.

Zpravodaj posl. dr. Klokočka: Předpokládám, že se ve svém stanovisku nemusím držet pořadí, ve kterém byly připomínky předneseny a že mohu odpovídat podle souvislosti.

Pokud jde o § 96 a o doplněk termínu "občan" místo pracující, domnívám se, že použití formulace "občan" je možné, zahrnuje širší okruh osob a domnívám se tedy, že tomuto námětu je možno bez větších potíží vyhovět.

Pokud jde o Kancelář ČNR, o problém aparátu atd., tady je to trochu spornější, protože ve všech parlamentech výkonný aparát je pokládán za orgán příslušného parlamentu, v našem případě Kancelář ČNR plní určité úkony, kterými ji ČNR pověří. Samozřejmě nikoliv ve smyslu orgánu složeného z poslanců nebo voleného, což je i ve světě běžné a vyplývá to koneckonců z návrhu jednacího řádu, že takováto záměna Kanceláře ČNR za volený orgán nemůže nastat. Domnívám se osobně, že tuto změnu bychom neměli akceptovat.

Paragraf 4 - formulace týkající se zřizování ministerstev. Návrh zněl doplnit formulaci, aby zněla "zřizovat nebo rušit ministerstva".

Myslím, že výkladem termínu "zřizovat ministerstva" lze dospět i k pravomoci ministerstva rušit. Přesto však si myslím, že vzhledem k tomu, že v jiných případech tyto formulace jsou kompletní - např. volit a odvolávat apod. -, že bychom měli pro úplnou jasnost a zřetelnost přijmout tento návrh a doplnit tedy text o formulaci, která by zněla: "zřizovat nebo rušit ministerstva".

Otázka imunizace projevů poslanců. Myslím, že snad není nějakých věcných rozporů mezi návrhem, resp. zprávou, která byla přednesena, a mezi plénem a diskusním příspěvkem poslance dr. Adama. Je zřejmé, že projevy poslanců by měly být skutečně imunizovány.

Měli bychom v tomto směru vyvinout také úsilí. Mám za to - a ústavně právní komise též - že zákonem o jednacím řádu ČNR můžeme těžko měnit existující předpisy o tisku a cenzuře. Měli bychom tuto naši iniciativu obrátit směrem k nové úpravě cenzurních předpisů a předpisů o tisku ve federálním zákonodárství.

Návrh poslance dr. Laciny se týkal § 37 návrhu jednacího řádu a jeho rozšíření o odstavec pátý: "Návrhy kandidátní listiny musí být předloženy nejméně jeden měsíc před volbou."

Zdá se mi, že tento návrh je nereálný. Nevychází ze skutečných možností a nerespektuje event. potřeby a akce ČNR. Nevíme, za jakých situací budeme přistupovat k volbám orgánů a nevíme, zda jednoměsíční lhůta se neobrátí přímo proti ČNR. Tuto lhůtu bychom neměli akceptovat.

Paragraf 11, bod a/ - návrh na doplnění tak, aby nový text zněl: "ČNR uskutečňuje svou působnost tím, že projednává a/ návrhy, podněty, zprávy a prohlášení předsednictva ČNR."

Tento návrh lze akceptovat. Patrně se nevyhneme tomu, abychom v určitých situacích nebo intervalech projednávali i takovéto dokumenty.

Paragraf 55 - návrh se týká informací předsednictva podávaných ve schůzích České národní rady. Návrh doporučuje doplnit existující text o ustanovení, že "v závažných otázkách jsou poslanci informováni vnitřní cestou".

Rozumí se, že poslanci mají být informováni o všech záležitostech, které se dotýkají jejich činnosti v České národní radě. To vyplývá z obecné povinnosti předsednictva a dalších orgánů ČNR. Do toho samozřejmě spadá i možná informace vnitřní cestou, jestliže se to ukáže potřebné a nutné.

Není snad nezbytné, abychom dávali nějaké zvláštní ustanovení o tom, zda můžeme pokládat toto právo poslanců na informace za integrální součást jednacího řádu, za požadavek, který vyplývá z celého kontextu dosavadního textu.

Poslední pozměňovací návrh podal soudruh akademik Wichterle, který navrhuje změnu § 37 návrhu jednacího řádu, tj. ustanovení o volbách. Z projevu soudruha akademika Wichterleho a také z textu, který mám v rukou, jsem nevyrozuměl, zda jde o návrh, aby byla opuštěna zásada možného většího počtu kandidátních listin hromadných ve prospěch jedné kandidátní listiny, na níž by byli soustředěni všichni navržení kandidáti, a to i v počtu, který by přesahoval počet volených míst s tím, že by z těchto kandidátů byly zvoleny osoby, které získají největší počet hlasů, do počtu obsazených míst.

Zde je sporná otázka. Vidím rozdíl návrhu předloženého ústavně právní komisí a návrhu předloženého soudruhem akademikem Wichterlem především v tom, že v návrhu zákona jsou různé alternativy předloženy v podobě alternativ týmů. Návrh zákona vychází z toho, že u řady voleb půjde o důležitou otázku odborného složení jednotlivých volených orgánů.

V návrhu soudruha akademika Wichterleho by všechny návrhy byly soustředěny na jedné kandidátní listině, což by mohlo vést k určité nevýhodě tam, kde volba by měla vzít na zřetel zejména důvody odborné skladby. Mohlo by k tomu dojít např. u volby předsedů výborů, při volbě místopředsedů. Pak je zde otázka volby členů výborů, což je věc, kterou navržený text úpravy voleb řeší velmi rozumně tím, že dává event. možnost veřejného hlasování o začlenění jednotlivých poslanců do určitých výborů na základě hromadných kandidátních listin. Při systému volby, navrhovaném soudruhem akademikem Wichterlem, by v těchto případech vznikaly určité technické problémy zcela jistě.

Na druhé straně protinávrh, který byl předložen, má určité pozitivní momenty, oproti našemu návrhu v tom, že umožňuje politické intervence jednotlivých skupin poslanců do návrhů na volené orgány právě za předpokladu, že existuje jediná kandidátka. Tento pozitivní rys by nepochybně mohl být u takového druhu voleb, které mají již vyhraněnější politický charakter. Myslím, že tam by tento prvek působil pozitivně. Řekněme u výborů atd., kde záleží na odborném složení voleného orgánu, by tento návrh byl spjat s určitými, a to značnými defekty.

Na druhé straně, uvážíme-li protinávrh, který se týká § 37 jednacího řádu, z hlediska voleb politické povahy, tam by to nepochybně mělo určité přednosti. Zdá se, že také okolnost, že tento protinávrh akceptuje zásadní myšlenky povinného navržení kandidátů skupinou dvaceti poslanců - to je společný rys obou možných variant - přispívá to k tomu, že bychom měli uvažovat o této možnosti event. tam, kde volby jsou spojeny s další specifikací, tj. kde jde vyloženě o volby politického charakteru, tam návrh alespoň dvaceti poslanců skýtá jistou garanci, i když nevylučuje určitá úskalí, že těchto návrhů bude podán přemrštěný počet. Proto se mi zdá - a samozřejmě záleží tu na stanovisku ČNR - vhodné hledat možné řešení kompromisem, že by nově navržený způsob voleb byl specifikován na určité případy, že bychom o něm uvažovali při volbě delegátů, které budeme vysílat do Sněmovny národů, kde jde o volbu vyloženě politickou. To je mé stanovisko.

Předseda ČNR dr. Císař: Děkuji zpravodajovi za stanovisko k předneseným připomínkám a prosím poslance, kteří vystoupili v rozpravě a přednesli své připomínky, zda souhlasí se stanoviskem zpravodaje nebo zda trvají na svém návrhu.

Posl. dr. Adam: Trvám na svém návrhu, protože neznám ustanovení zákona, které by bylo v rozporu s tím, co jsem navrhoval.

Posl. akad. Wichterle: Já samozřejmě připouštím možnost kompromisního řešení, ovšem obávám se, že definice jde daleko a stěží by se jiná našla. Na druhé straně chci opakovat, co jsem řekl o otázce odborných voleb i o nebezpečí, o němž se zmiňoval pan zpravodaj. Trvám, že jsme a pokud nejsme, tak se musíme stát fórem, které dovede prosazovat požadavky odborných sborů, a proto nevidím toto nebezpečí, bude-li se jednat o nějakou vysloveně právní, technickou či finanční otázku. Tam se každý bude ptát a předsednictvo nám k tomu opatří informace, aby se to usnadnilo, po kandidátech - nejlepších odbornících. Jsem přesvědčen, že akční politický sbor budeme respektovat a že nebezpečí je minimální a že půjde o to - jak doufám - že kterékoliv řešení a cokoliv odtud vyjde, bude rozumné.

Předseda ČNR dr. Císař: Budeme hlasovat. Je důležité vaše stanovisko.

Posl. akad. Wichterle: Trval bych na svém návrhu. Smím-li to pokládat za návrh. Jde mi o to, by byl vzat v úvahu tento alternativní návrh, který by nebylo nutno doplňovat touto definicí. Stěží předpokládat, že by definice byla návodem rozlišení mezi volbami politickými a volbami odborného charakteru. Nevidím to tak ostře, abych si troufal najít definici. Čím jednodušší bude náš jednací řád, tím i náš postup bude jednoznačnější a vyhneme se dlouhým procedurálním sporům. Svým návrhem jsem se připojil k charakteru jednotlivce a de facto jsem tím zjednodušil pojetí voleb. Říkám, že pro volbu širších orgánů má být tentýž postup, jako při volbě jednotlivce. Pokud by někdo dovedl formulovat návrh kompromisní, bylo by správné o něm hlasovat. Existoval by však jiný kompromisní návrh, že v případě existence jedné kandidátky by se připustil větší počet kandidátů. Toto ustanovení je možno torpedovat skupinou dvaceti poslanců, kteří dají jakoukoliv protikandidátku a tím to přestane působit. Možná, že bychom se dostali do rozporů velmi složitých. Myslím, že jednací řád má být jednoznačný a jednoduchý. A to je důvod, abych se držel svého názoru.