Doc. Jičínský: Vážení soudruzi, dovolte mi, abychom úvodem svého vystoupení poděkoval členům ČNR za důvěru, i když přirozeně za stavu, o kterém hovořil ak. Wichterle, člověk cítí spíše negativní důsledky této volby než pozitivní, které by mohly být za jiné politické situace, i za situace, kdy by šlo o orgán normálním způsobem zvolený.

Rád bych vás seznámil se stanoviskem státoprávní komise, které přijalo i předsednictvo ČNR k jedné otázce, která je sice právnická, ale nicméně důležitá i pro ČNR a pro vstup do její nové zákonodárné funkce. Jde totiž o otázku článku 150 odst. 1) ústavního zákona o federaci, který říká, že ČNR a SNR mohou činit přípravná opatření ještě před účinností zákona o federaci, tj. před 1. lednem.

Podle jednání se SNR i podle zpráv se zdá, že soudruzi na Slovensku si vykládají toto ustanovení tak, že chtějí přijímat i zákony už ve smyslu realizace federace před 1. lednem.

Chci tu tedy říci, že my, i když jsme si vědomi celkového stavu ústavnosti, který v tomto směru není, jemně řečeno, nejlepší, přece jen nechceme vykládat toto ustanovení tak širokým způsobem, aby ČNR už si svou zákonodárnou pravomoc vykonávala ještě před účinností zákona o federaci. Máme za to, že přijímání zákonů nelze považovat za přípravná opatření. Přijímání zákonů je vrcholný akt suverenity každého nejvyššího státního orgánu a tedy v této souvislosti vycházíme ze stanoviska, že ČNR může tuto pravomoc vykonávat až po 1. lednu, po nabytí účinnosti zákona o čs. federaci.

Dále bych vás chtěl stručně seznámit se stanoviskem státoprávní komise k návrhům zákonů, které v současné době jsou projednávány v NS, jako vládní návrhy směřující k zabezpečení činnosti orgánů státní správy. Nejzávažnější zákon jsme tu projednávali, referoval k němu prof. Veltruský. Jde o ústavní zákon o federálních ministerstvech a výborech. Vedle tohoto ústavního zákona jsou ovšem připravovány ještě další zákony, které doplňují ty články, jež v ústavním zákoně o federaci jsou formulovány velmi stručně, kde se odkazuje na zákon jako je čl. 27 o působnosti ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti a dále ono doplnění společné kompetence federace ve věcech tisku a informací. Dále je to zákon, který podrobněji stanoví ustanovení federálního zákona o federálních výborech a konečně zákon o některých přechodných opatřeních k realizaci federace, kterou se upravuje působnosti dosud existujících ústředních úřadů, jako je Státní úřad statistický apod.

Tady snad jen ještě na doplnění jednání o ústavním zákonu, k němuž referoval prof. Veltruský, bych chtěl říci, že předmětem sporu bylo, jak pak koncipovat postavení státního tajemníka. Vím, že o těchto otázkách jsme hovořili. Ústavní zákon tuto instituci zakotvuje. Byla otázka, jak koncipovat funkci státního tajemníka. Jsou tam zhruba řečeny 2 krajní alternativy, že by státní tajemník byl v podstatě ministr, tzn. že by ministerstvo nebylo řízeno ministrem, nebylo by řízeno monokraticky, ale byli by tam vlastně dva ministři. Druhá koncepce je pak taková, že by státní tajemník fungoval jako v resortu 1. náměstek, který ovšem ve vládě má postavení člena vlády.

Jde totiž o to, že asi není vhodné koncipovat funkci státního tajemníka tak, že by to měl být snad nějaký komisař, který do resortu dochází a dohlíží na to, zda se tam respektují národně politické zájmy. To by asi neodpovídalo povaze věcí.

Zákon vychází z toho - formuluje to poměrně obecně, že odpovědnost za řízení ministerstva nese ministr a že státní tajemník se podílí na řízení resortu s tím, že ovšem ústavní odpovědnost za resort má ministr. Státní tajemník pak jako člen vlády tam, kde by nesouhlasil s ministrem, může uplatňovat své námitky ve vládě.

Byly otázky, zda není vhodné v tomto ústavním zákoně tyto vztahy přesně vymezit. Určitým způsobem to totiž vymezit se dá, bylo by např. možné stanovit právně, že jestliže dojde k rozporu, je předložen k rozhodnutí vládě. Je ovšem problém v tom, že takováto snaha o maximální právní regulaci by spíše mohla být na závadu věci, protože rozpor nemusí být podstatný a ani jeden, ani druhý z těchto ústavních činitelů nemá zájem z něj činit tak závažnou věc, aby ji musela rozhodovat vláda. Proto byla zvolena obecnější formulace s tím, že po získání určitých zkušeností, až se tato instituce zaběhne, bude se podrobněji postavení státního tajemníka regulovat zákonem.

Nyní, pokud jde o zákonnné vymezení působnosti ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Chci vás seznámit s tím, že máme určité pochybnosti o některých dílčích ustanoveních. Celkově s návrhy státoprávní komise i předsednictvo souhlasí. Jde o problém, zda mají být společenské organizace s celostátní působností schvalovány, jinými slovy, tam kde výkon státní správy vykonává federální orgán, zda je třeba souhlasu národních orgánů nebo ne. Je otázka, jestli v takových případech je souhlas nezbytný.

Dnuhá věc se týká potřeby zpřesnit ustanovení o úpravě státního hospodářského tajemství a jeho ochrany, protože se hovoří jen o zásadách úpravy, které stanoví federace s tím, že by to bylo provedeno na úrovni republikové vlastními předpisy. Toto bude třeba zpřesnit v tom směru, že federace se musí stanovit přímo aplikovatelnými předpisy, pokud se týče režimu ochrany státního a hospodářského tajemství na úrovni federace. Tam ji nemohou zavazovat národní zákony.

Další problém je formulace pokud se týče zákonného vymezení působnosti ve věcech tisku. Vychází se z toho, že vydavatelská práva má federace upravovat jen pokud se týče ustanovení zásad, že vlastní zákonná úprava bude národní náležitostí. Pokud jde o úpravu tisku, zákonodárná úprava by patřila federaci. To celkem odpovídá koncepcím, z nichž jsme vycházeli při jednání v ČNR, koncepcím, odpovídajícím některým jiným ustanovením ústavního zákona o jednotě politického systému i o jednotě politických práv a svobod občanů.

Volím abstraktní příklad: z tohoto hlediska není možné, aby v jedné republice byla cenzura a v druhé nebyla. Dnes jsme si v tomto směru před zákonem, jak známo, rovni - podle Rousseaua.

Souhlasíme, že tato zákonná úprava má být na úrovni federace, jde ovšem o přesné vyjádření v tom směru, aby se tím nevylučovala zákonná úprava na úrovni národních republik vůbec, protože jsou určité otázky, které lze řešit na úrovni republik vlastním jejich zákonodárstvím, i když máme stanovisko, že např. tiskový zákon má být v tomto smyslu jednotný.

Potom ještě jedna drobnost: doporučujeme, aby u předsedy ústředního úřadu statistického byl zachován dosavadní stav jmenování, že je jmenován presidentem nikoli vládou, jak je navrhováno v návrhu zákona.

Tolik ke stanoviskům státoprávní komise a předsednictva k návrhům, které nyní jsou předmětem jednání v Národním shromáždění. Považoval jsem za potřebné o tom plénum informovat i proto, že jsou to zákony, které jsou spjaty s realizací federativního uspořádání, a je třeba, aby ČNR tyto zákony znala, aby k nim zaujala stanovisko i když není nezbytné, aby ke všem jednotlivým ustanovením se plénum přímo meritorně vyslovovalo ve svém usnesení. Musíme to učinit pokud jde o ústavní zákon, nemyslím, že to musíme činit, pokud jde o všechna ostatní jednotlivá ustanovení.

Teď bych se rád vyslovil k návrhu, s nímž polemizoval s. Kašpar, totiž proč je navrhován Úřad pro tisk a informace na federální úrovni, nikoliv federální výbor. Většinu argumentů, které uváděl soudruh Kašpar, beru za své a osobně s nimi souhlasím. Problém je jen v tom, že v rovině politické argumentace mají věci své dvě stránky. My jsme vycházeli spíš z toho, jestli tím příliš úroveň toho orgánu, který vzniká v této mimořádné době z příčin, které myslím všichni nepovažujeme za námi samými vyvolané, které nepovažujeme za normální, tato mimořádná situace vedla ke konstituování určitého orgánu a my jej tedy povyšujeme až do úrovně orgánu vládního, dnes dokonce za jeho činnost odpovídá náměstek předsedy vlády. Je tu problém i v tom, pokud jde o složení federálního. Federální výbor na tomto úseku, pokud bude koncipován v rámci těch výborů, o kterých se hovoří v ústavních zákonech, je přece jen orgánem státní správy, jeho rozhodnutí může vláda zrušit. Výbor je pak rozhodnutím vlády vázán.

Není možné, aby předseda nějaké dobrovolné organizace byl členem výboru a byl vázán takovýmto usnesením, protože jde tu o zajištění i právní záruky toho, aby to byl určitý argument být proti tomu, protože dnes sice asi přece jen nebudou převažovat v této bezprostřední situaci nejpozitivnější úkoly. Budou s tím spjaty určité funkce, které soudruh Hübl tu uvedl už tím lidovým označením tohoto úřadu. Předpokládá se, že tyto funkce budou plnit orgány národní. To nejpozitivnější z dnešního stavu mají plnit národní republiky.

Zda je tedy účelné, aby docházelo k soudním sporům, kde vystupuje ministr oproti třeba té nebo oné redakci, která se cenzurním zásahem bude cítit poškozena, a zda v této souvislosti neztěžujeme uplatňování těchto normálních právních prostředků tam, kde bychom měli mít zájem o to, aby se uplatňovaly.

Nechci tedy tvrdit, že stanovisko opačné je absolutně správné. Myslím, že jsme si všichni vědomi relativnosti těchto stanovisek. Vycházeli jsme spíš z toho, že základní koncepce politiky na tomto úseku jsou natolik závažné, že se jimi musí zabývat vláda jako celek. V této souvislosti jsem doporučoval, aby do usnesení bylo začleněno, že vláda je chápána jako politický orgán. V této souvislosti mnohdy vystupuje předsednictvo vlády, ačkoli předsednictvo vlády podle ústavního režimu žádným ústavním orgánem není. Může být chápáno jako orgán pro vnitřní řízení vlády, ale ne jako orgán ve smyslu nějaké zvláštní ústavní odpovědnosti. Tu nese vláda jako sbor.

Tyto otázky této zásadní politiky na úseku tisku a informací by měly být věcí celkové politiky vlády, za niž vláda jako celek má nést odpovědnost.

Nechci tvrdit, že tato stanoviska i po námitkách, které tu uvedl s. Kašpar, obstojí. Je třeba ještě znovu vážit, ale pokládal jsem za potřebné uvážit i některé argumenty z druhé strany, které mluví proti přílišnému zvyšování tohoto orgánu. Dnes o těchto věcech uvažujeme z hlediska momentální situace, ale jinak problém státního rozhlasu a televize je toho druhu, že nemůže být ani řízen jedním resortním ministerstvem, ani jedním resortním ministrem. Ve světě jsou diskuse z hlediska zajištění demokratického řízení těchto orgánů v tom směru, že se tvoří kolektivní sbory, a pokud jde o odpovědnost, uvažuje se tam, kde jsou státní orgány, kde jsou na státní bázi, zda mají být odpovědni vládě nebo Národnímu shromáždění právě z hlediska zajištění objektivnosti informací, k níž vláda vzhledem k tomu, že provádí bezprostřední politiku, ne vždy bude dost ochotna.

Pokud jde o úřad cenový, v žádném případě se nedá správně hovořit o ministerstvu cen, chceme-li rozlišovat určité orgány podle povahy činnosti. Ministerstvem rozumíme takový správní orgán, který má určité správní agendy a vazby na nějaké podřízené složky dolů, kdežto tento cenový orgán v žádném případě nic takového mít nemůže. Tady předmětem sporu může být maximálně to, jestli cenový úřad, který je potřeba, má mít v čele ministra čili ústavního činitele nebo ne. Já zatím nevidím důvod, proč bychom měli ustupovat od stanoviska, které předsednictvo zaujalo, ale nejsem tedy ekonom a v této věci nejsem natolik znalý, abych považoval tuto otázku za zcela principiální. Ale nepovažoval bych za správné věcně, abychom konstituovali ministerstvo cen, poněvadž to považuji z hlediska povahy organů za nesmysl.

Jen stručné stanovisko k tomu, o čem hovořil ak. Wichterle. Také jsem měl pochybnosti o orgánu pro mládež, tělovýchovu nebo sport. Ovšem tady lze uvést argumenty opačné a ty mě vedly k tomu, že jsem při jednání komise a předsednictva své názory změnil. Jde o to, že samozřejmě péče o problémy, a v tom má ak. Wichterle pravdu, mládeže je povinností celé řady orgánů, a příslušných ministerstev, která tady byla uváděna. Ale on zároveň uvedl, že tato ministerstva buď nechtěla nebo se nějak těmto věcem dost nevěnovala. Někdy je třeba i to, aby tam někdo jménem této skupiny, která je nesporně určitou zvláštní skupinou společnosti, při tom jednání vystoupil. Myslím, že totiž i kdyby tady byl možná jen ministr, který by měl pouze sekretariát a neměl třeba ani ministerstvo, ale který by při určitých otázkách vystupoval jako reprezentant určitých stanovisek mládeže, nemohlo by dojít v minulých letech k přijetí některých stanovisek, která jsou vůči mladé generaci vysloveně asociální, která stěžují její životní uplatnění a jsou v přímém rozporu s celou řadou jiných cílů, které politika státu sleduje, resp. ke kterým se hlásí, jako je např. poupulační politika apod.

Jde tedy o to, abychom opravdu vázali charakterizované opatření z hlediska určitého institucionálního protitlaku prosazováním jistých zájmů, které tu nesporně existují jako zvláštní zájmy. Jinak se připojuji ke stanovisku, které uváděl s. Hübel, pokud jde o odpovědnost ČNR za správný výběr české vlády, protože myslím, že není sporu o tom, Že ČNR je sice nejvyšším zastupitelským orgánem, i když tuto funkci dostala aniž o to projevovala vlastní iniciativu, ale že to těžiště vlastní politiky bude záležet na vládě a v tomto smyslu její politické a personální složení bude mít do značné míry rozhodující význam, protože o tom, jaký bude start České republiky z hlediska vlastní české politiky ve všech oborech společenské i politické činnosti, se hovoří.

S. Neumann: Vážené soudružky a soudruzi. Mám pouze připomínku k návrhu na usnesení pokud jde o bod II/2, kde se uvádějí jednotlivé výbory. Schází mi tady totiž výbor pro zdravotnictví u federálních ministerstev.

Touto otázkou jsme se zabývali ve správní komisi ČNR minulý týden. Diskutovali jsme o této otázce a shodli jsme se na tom, že přece je potřebná určitá koordinace v rámci celé naší federativní republiky pokud jde o zdravotnické otázky, ať už je to hygiena, prevence, legislativa apod. Řekli jsme si, aby se znovu zvážila správnost zabezpečování společných otázek na úseku zdravotnickém a doporučili jsme také tuto problematiku řešit zřízením přípravného výboru pro zdravotnictví. Vycházeli jsme z toho, že není možné, aby naše zdravotnictví, které tady sehrává určitou roli v tomto státě, bylo vlastně v tomto návrhu, který jsme měli k dispozici, v zásadách institucionálního uspořádání federálních orgánů, bylo dáváno do skupiny III pouze jako rada zdravotnictví.

Tady se totiž projevuje jedna věc. Jsem si vědom toho, že to nepůjde udělat tak, aby tento výbor pro zdravotnictví byl zřízen. Odporuje to totiž ústavnímu zákonu o čs. federaci, který byl 27. října naším Národním shromážděním schválen. Tam totiž v čl. 8 a v dalších článcích, kde se hovoří o rozdělení působnosti mezi federace, není vůbec zmínka o zdravontnictví. V této situaci se tedy skutečně dostáváme již při tomto projednávání do slepé uličky, kdy přece jenom odsunujeme naše zdravotnictcví na vedlejší kolej.

Prosil bych, pokud by právníci nebo někdo jiný mohl k této otázce zaujmout stanovisko, nám pomohl dostat se z tohoto dilema, které zde je, aby se to nějakým způsobem vyřešilo, protože je potřeba vidět, že naše zdravotnictví nemůže být stále popelkou, tak, jak o tom hovořila i dr. Matějková, která také poukazovala na to, že naše zdravotnictví není na takové úrovni, jak by mělo být.

S. Sobotníková: Vážená Česká národní rado. Mám jen několik připomínek k postupu, jakým se nakládá s doporučeními komisí. Jde mi také jako několika předřečníkům o federální výbor pro zdravonnictví. Ve správní komisi jsme upozornili na tento nedostatek, že tak důležitý úsek, jakým je zdravotnictví nemá svůj federální orgán.

V souvislosti s tím, aniž bych chtěla ironizovat, bych chtěla říci jen tolik, že veterinární péče např. má svůj federální orgán ve výboru pro zemědělství a výživu, že bychom tedy snad péči o člověka měli dokázat postavit alespoň na roven péči o zvířata v této zemi.

Podle jednacího řádu mám dojem, že se jedná o § 27 odst« 3, podle kterého předkládají komise svá doporučení předsednictvu nebo plénu ČNR. S. doc. Veltruský ve své zprávě uvedl všechna doporučení komisí. Mám dojem, že jich bylo pět. Čtyři z nich se ocitly v návrhu usnesení, který je nám předložen, ovšem doporučení správní komise tam není, aniž by to tady bylo nějak zdůvodněno. Přitom z diskuse vyplynulo, že to nebyla jen správní komise, která žádala, aby federální výbor pro zdravotnictví byl zřízen, že to byla komise kulturní a že na minulých zasedáních tady řada soudruhů a soudružek k této problematice vystoupila.

Nesouhlasila bych tak docela se s. Neumannem, že federální výbor nemá oporu v zákoně. To je zřejmě věcí výkladu. Článek 17 zákona mluví o sociální politice. Snad bychom do této kategorie mohli nebo měli zařadit i zdravotnictví. To je jistě věc úvahy, ovšem žádám aby bylo a doporučením správní komise nakládáno tak, jako s doporučeními všech ostatních komisí. Děkuji.

S. Rybář: Vážení poslanci, omlouvám se za to, že částečně odbočím od dnešního programu. Nechci se vyjadřovat k návrhu institucionálního uspořádání jak federálních tak národních orgánů, protože vše, co jsem chtěl říci, zde už bylo řečeno a kromě toho jsme měli všichni dostatek příležitosti se k tomu vyjádřit při jednání komisí, ale chtěl bych obrátit pozornost k jedné věci, které se už jeden řečník přede mnou letmo dotkl, a to doplňovací volby ČNR.

1. O tom, že se bude doplňovat ČNR se ví již dávno, již po schválení zákona o federaci. A připravuje se to opět narychlo, opět se to upeče tak, že ČNR o tom bude uvědoměna až na poslední chvíli.

2. V této věci plně souhlasím s tím, co řekl přede mnou pan ak. Wichterle, že není přijatelné, aby na 50 míst v ČNR nám bylo předloženo 50 kandidátů. Volby jsou od toho, aby se volilo. A má-li se volit, pak se musí volit mezi nějakými variantami. Nevím, mezi čím se má volit, mám-li pouze zvednout ruku k tomu, co je mi předloženo.

Za třetí bych chtěl upozornit na stav, o kterém jsme se dozvěděli po jednání v Národní frontě, které probíhalo v pondělí. Bylo zde již řečeno, že vládu nejen této republiky, ale i federace máme považovat za politický orgán. Prosím, považujme za politický orgán také sebe, Českou národní radu jako vrcholný zastupitelský orgán. Nechtějme, abychom zde seděli pouze k tomu, abychom se dohadovali, bude-li nějaká věta v zákoně nebo ne, když stejně většině z těchto věcí - možná, že se mýlím - zde nerozumíme. Rozumíme jednomu z těch výseků, jedné věci, já rozumím tomu, co se týká škol, někdo rozumí zemědělství atd., ale legislativním věcem, co má být v zákoně, co ne, jak to má vypadat, většinou nerozumíme. Musíme se zabývat také politickými problémy, koncepčními problémy.

Proto je nutné, aby zde seděli lidé, kteří jsou schopni a mají zájem se k těmto věcem vyjádřit, a aby zde také seděli zástupci jednotlivých sociálních vrstev této země. Aby se jednotlivá jednání neděla pouze v Národní frontě při nejlepším, ale aby se tato jednání dělala také v parlamentu, kterým jsme.

Zde bych chtěl upozornit na onu anomálii, že mládeže, mladých lidí do 30 let je v této republice asi 5,5 mil., v celém Československu, ale vezměte si, kolik mladých lidí nebo zástupců mládežnických a dětských organizací je v SNR, v ČNR nebo v budoucím federálním parlamentu. Mizivé procento. To není procento odpovídající tomu, kolik mladých lidí zde je.

Chtěl bych upozornit na to, že mládež, a to se právě projevilo markantně v minulých letech, je skutečně politckou silou, která je schopna zahýbat, a to nejen tímto státem, a že každý rozumný orgán, který chce být politický a který si říká, že je politickým, snaží se své oponenty pohltit, aby potom nenastal výbuch, aby se všechny námitky ventilovaly přirozenou cestou, aby se neventilovaly výbuchem.

Proto bych žádal, aby ČNR nejen jako orgán, ale všichni zástupci, ať už jsou z krajů nebo z jednotlivých centrálních institucí, vzali si za své, že budou prosazovat, aby mezi těmi 50 kandidáty, kteří jsou nebo budou navržení do ČNR, byli vůbec zastoupení jak mladí lidé, tak zástupci mládežnických a dětských organizací, a aby se jejich počet odpovídajícícm způsobem zvětšil.

Domnívám se, že po tom, co mladí lidé - a mluvím zde nejen jako student, ale i jako zástupce mladé generace - co udělali na jaře, jak se chovali v srpnu a jak se chovají teď, kdy jako první dovedli říci - domníváme se, že se došlo na určitě meze, nebo, že se tyto meze překročily , že je nutno říci pr - domníváme se, že je nutno dělat politku jinak - já se domnívám, že to pomohlo, že by měla ČNR, nejen mladí zástupci, kteří zde sedí, ale také ti, jak říkal dr. Pixa, kteří více pamatují, pamatovat na to, aby tato práce, tento konstruktuvní postoj a koncepční mladých lidí byl patřičně oceněn.

Dbejte také na to, že jednou také vy - tj. zákon přírody - budete muset opustit politickou arénu, budete muset skončit nejen s prací občanskou, ale i politickou, že se právě musíte starat o to, abyste za sebe nejen zde, ale i ve vládě, ale i jinde měli kvalitní zástupce. A tomu je nutno se učit. Domnívám se, že by se o to měla starat také Česká národní rada. (Potlesk.)

Předseda dr. Císař: O faktickou poznámku žádal dr. Rada.

Posl.dr. Rada:

Vážená Česká národní rado, já se omlouvám, že jsem předstoupil před vás, ale domníval jsem se, že tady bude řeč o řešení otázek legislativních na úrovni federace. Bohužel nikdo, ani místopředseda ČNR dr. Jičínský o tom tady nehovořil.

Konstatuji, že v článku 37 je federaci svěřena pravomoc v řadě otázek, které jsou normální náplní ministerstva spravedlnosti. Nebudu tu všechno citovat - zákon o rodině, občanský zákoník, o právu soukromém a procesním, trestní zákon, trestní řád, zákon o výkonu trestu, o výkonu vazby, zákon upravující řízení správními orgány atd. Postrádám v tom návrhu na federální orgán jakoukoli jednotku, která by se starala o tyto zcela základní právní náležitosti, které budou i hýbat životem občanů. A stalo-li se to opomenutím, navrhuji, aby naše usnesení bylo dpolněné o to, že navrhujeme, aby byl zřízen federální výbor pro otázky legislativy.

Předseda Dr. Císař: hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo se nehlásí.)

Slovo má dr. Jičínský.

Posl. dr. Jičínský:

Faktická odpověď k poznámce s. Adama. O této otázce se hodně hovořilo. Zda má být nebo nemá být na úrovni federace minsterstvo spravedlnosti, bylo dlouho předmětem sporu. Poslední jednání o tom bylo minulý týden a všechny složky, které se tohoto jednání zúčastnily, kromě ministerstva spravedlnosti se vyslovily pro to, že není třeba na úrovni federace ministerstva spravedlnosti. To jednání probíhalo v souvislosti s přípravou zásad ústavní reformy v oblasti soudnictví. Víte, že tato sféra zatím zůstala mimo náš zájem, že to není zákonem o federaci řešeno, právě proto, že je tam třeba řešit nejen organizační důsledky organizace, ale i věcné problémy, neudržitelnost místních lidových soudů, záruku nezávislosti soudů, atd., zavést hospodářské soudnictví atd. Čili tady jde o velmi složitou věcnou reformu, v jejímž rámci se řeší tyto výsledky federace, pokud jde o oblast justice. Oblast legislativy se dá na úrovni federace zajistit různým způsobem, aniž je k tomu třeba mít ústavní orgán. K tomu je třeba vytvořit legislativní odbor při Úřadu předsednictva vlády. Zákony, o kterých s. Adam hovořil, jsou samozřejmě velmi závažné, ale měli bychom mít zájem na tom, abychom takové zákony už opravdu jednou dělali tak, že nám také vydrží delší dobu. Vždyť je nenormální z hlediska státu, který se chce řídit ústavností, aby trestní zákon nebo trestní řád byl za období 14 let 4 x novelizován. Čili tady jde o to, že se takové zákony mají tvořit pro delší období. Počítá se s tím, že tu bude útvar při Úřadu předsednictva vlády, který bude tyto věci zajišťovat. Pro takové náročné zákonné práce se přirozeně využivá odborníků, kteří jsou i v těch republikových orgánech, soudech, v prokuratuře, na právnických fakultách, ústavech apod.

Toto není věc jen resortu. Takovéto zákonodárné úpravy se také nikdy neprováděly jen jako záležitost, kterou by připravoval resort. Čili důvody, které tu jsou, nesvědčí pro nezbytnost zachování federálního ministerstva spravedlnosti. Funkce, které dnes plní, se dají zabezpečit jiným způsobem. Navíc ovšem bude třeba usilovat - na to členy ČNR upozorňuji, poněvadž jsou v této věci spory - aby byly řešena existence Nejvyššího soudu, nechci říci nejvyšších soudů, který by zajišťoval jednotné zákony a jejich jednotné uplatňování. Tato věc je sporná.

Předseda s. dr. Císař: Kdo se ještě hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.) Nikdo. Můžeme rozpravu považovat za skončenou.

Prosím členy návrhové komise a oba zpravodaje, aby se připravili po přestávce k vystoupení. Nyní přerušuji schůzi na 20 minut.

(Schůze přerušena v 16.02 hod.)

(Po přestávce)

Předseda dr. Císař: Zahajuji přerušenou diskusi ČNR. Prosím zpravodaje, chtějí-li se vyslovit.

Zpravodaj dr. Veltruský: Když dovolíte, nevzdám se závěrečného slova a dovolil bych si nanejvýše na 5 minut několik poznámek.

1. Chtěl bych poděkovat všem poslancům ČNR, že při dnešním jednání se tu neopakovalo to, co máme zprostředkováno z Večerní Prahy o včerejším jednání SNR, kde vystupovali poslanci s tím, že ministerstev má být co nejméně, vystupoval však jeden po druhém a navrhovali co největší počet ministerstev, což vyvolalo veselí a v tomto veselí zanikl návrh na min. mládeže. Náš postup není takový jako na Slovensku a naši poslanci jsou odolnější. Děkuji vám za to.

2. Chtěl bych podtrhnout jednu myšlenku, kterou tu uvedl s. Hübel, že skutečně hodně záleží na osobách, které budou ve vedení jednotlivých orgánů, protože samotný orgán daleko nejlépe vykonstruovaný může být ve své činnosti vedením ochromen a naopak orgány konstruované nedokonale mohou fungovat dobře. To je problém, který se např. týká otázky zda výbor pro ceny nebo úřad pro ceny. To bude odviset od toho, kdo bude vedoucím a buď vybuduje úřad, který může vyvolat rozpad jednotného trhu a vytvářením zvláštních cenových poměrů v jednotlivých oblastech z tendencí, že žádné ceny se nebudou vyrovnávat, nebo to bude úřad, který připraví uvolnění cen, které je nutno v současné době připravovat. Naše koncepce vycházely z toho, že jsme museli mít obavy ze samostatného vývoje tohoto úřadu, k čemuž přistupovala řada dalších argumentů. To však není rozhodující.

3. Jde tu především o osoby. Tím nechci podceňovat důležitost zákonných úprav, ale z historie neznáme společnost, která by byla v nepořádku a kterou by dokázaly zákony dát do pořádku.

Známe ale naopak ne ojedinělé společnosti, které mají velmi zaostalé zákonodárství a fungují dobře, jsou dynamické a rozkvétají. Chtěl bych tedy říci, že dynamické a rozkvétající společnosti nedokáže zničit neurčité zákonodárství, ale naopak ta situace, myslím, že v historii není známa.

Nyní ke dvěma problémům, které zde v té oblasti federálních orgánů byly diskutovány a nadhozeny: problém výboru pro tisk a informace a problém úřadu pro tisk a informace. Domnívám se, a vy se jistě hlasováním k tomu vyjádříte, že koncepce výboru a koncepce úřadu vycházejí z poněkud odchylného pojetí funkce tohoto orgánu, a myslím, že v té základní koncepci jsme neměli na mysli to, že tento výbor by byl orgánem, který zajišťuje občanská práva a tudíž jaksi by měl být na úrovni ministra, nýbrž že je to orgán, který určitým způsobem reguluje tuto oblast a že by tudíž měl jednat na základě pokynů vlády jako orgán, který je také ale ústavně odpovědný, zda jeho činy nebo zákroky nepřekračují ústavní zákony a že tedy dokonce ten vztah vůči řízeným vede k tomu, aby tento orgán měl místo úřadu.

Výbor pro zdravotnictví: dovolte mi několik poznámek, kde - myslím - je dobře si uvědomit určitou odchylnost pozice. Tady byl řečen argument, že dobytek má tu veterinární službu zajištěnu celostátně a člověk ne. Já se domnívám, že tady jde skutečně o nějakou záležitost trochu omylu a že se vychází z toho - a to je myslím obecně problém nás jako příslušníků českého národa - že tedy podceňujeme tu národní otázku a že se tedy a priori vychází z toho, že to, co je v národní oblasti, je zanedbáno, je na vedlejší koleji, je popelkou a že federální orgány jsou nadřízené orgány.

Nemám-li já zastoupení v nadřízeném orgánu, budu bit. Říkám to jen proto, že slovenští soudruzi mají opačné východisko a já myslím, že jako my to přeháníme, oni to také přehánějí, co má federace, je neštastné, a jestliže zde bylo argumentováno, že zdravotnictví je v zoufalém stavu, na to oni vám odpovědí: prosím vás, kdo to zavinil? Centrum. A toto má nyní vytahovat, po 20 letech, když se ukázalo, jaké neschopné, tak zase v něj dáváte naději.

Tam je ten pohled, že jestliže národní republiky by se nestaraly o zdraví občanů, tak proboha, co by to bylo za národní republiky. Zatímco o dobytek a veterinární předpisy jde o určité sjednocení předpisů a postupu na území toho státu, neboť - jak je známo - v různých státech jsou to velmi různé a lišící se veterinární předpisy a jde o to je v tomto rámci sjednotit. Ale nepředpokládá se, že některá národní oblast by měla specifický zájem na tom, aby zdraví jejich občanů bylo zanedbanější a méně o ně pečováno než o zdraví občanů v jiné oblasti. Nesporně ovšem zřejmě existují některé agendy, které - a myslím, že jedna z těch agend, jsou zahraniční styky - které patří asi na úroveň federace a také problém vzniká z toho, že v koncipování zákona o federaci byl pojem sociální péče, pokud se pamatuji, pokud sahají zápisy, pokud se pamatují všichni, kteří se jednání zúčastnili, vykládán nebo dosazován jako pojem, který v široké oblasti zasahuje sociální péči o člověka včetně zdravotnictví.

Tudíž v tomto smyslu je asi nutno precizovat pojetí federativního zákona a potom ta námitka, že je to výslovně proti znění zákona, by padala, ovšem znamenalo by to dvě varianty: jedna varianta, že tato agenda by patřila do ministerstva práce a sociální péče jako širší pojetí jeho agendy a druhá varianta, zřízení zvláštního výboru s tím ovšem, že nastolujeme problém, zda tedy je federace ten lepší, chytřejší a nadřízený orgán a zdravotnictví se tím dostane na vyšší úroveň, jestliže bude mít zastoupení zvláštním ministrem ve federaci.

Pokud jde o velmi závažný námět akad. Wichterleho o problematice doplňujících voleb do ČNR, domnívám se, že by to mělo být projednáno jako zvláštní problematika, nikoli spojeno do resoluce o výkonných orgánech federálních a národních. O tom se zmiňuji proto, že by bylo nevhodné tento námět opomenout a přejít. Děkuji.