Dr. Adam: Vážená Česká národní rado, dovolte, abych pronesl jen několi poznámek k návrhu usnesení. Projednáváme tady velice závažnou otázku, jakou je celkové konstituování výkonných orgánů federálních i národních českých orgánů.

Bylo by dobré, abychom jako Česká národní rada neustále zdůrazňovali, že ústavní zákon o Československé federaci znamená, že originální suverenita je výhradní záležitostí v ČNR a že fedeální orgány nejsou oprávněny tuto suverenitu nijak omezovat žádným jednáním s kýmkoliv nad kompetenci, která je svěřena federálním orgánům tímto ústavním zákonem.

V tomto smyslu se připojuji ke stanovisku, abychom velmi úzkostlivě dbali na to, aby nebyl prováděn žádný extenzivní výklad a abychom si byli vědomi toho, že celkové momenty setrvačnosti budou působit ještě dosti dlouho u těch federálních orgánů, které vzniknou k 1. lednu k chápání kompetence ve starém slova smyslu a že Česká národní rada bude muset stát na stráži té originální národní a státní suverenity České socialistické republiky.

Myslím, že bychom do usnesení měli doporučit, aby Federální shromáždění po 1. lednu velmi důkladně projednalo otázky statutu jednotlivých federálních orgánů a aby Národním radám byla dána možnost se k návrhu těchto statutů vyjádřit. Domnívám se, že tyto statuty by neměly být přijímány dříve, než bude vyřešena celá otázka podnikové sféry, protože ve všech materiálech, ať už je to materiál o českých výkonných orgánech nebo o orgánech federálních, je vidět, že se do toho neustále dostává koncepce direktivního řízení podniku. Ona tam pak nenápadně vystupuje a také počty zaměstnanců, které se uvažují, kompetence naznačují, že i nadále je uvažováno o direktivním řízení podniku.

Je nutno si uvědomit, že pokud nezbavíme centrální orgány funkce zakladatele podniků, funkce toho, kdo nakonec podnik vybavuje základním jměním nebo rozšířením tohoto základního jmění, jednotlivé správní orgány budou prakticky pořád po staru direktivně řídit hospodářství. Přitom můžeme dělat všechny možné pokusy s ekonomickou reformou a budeme se divit, že ekonomická reforma se nám špatně uskutečňuje.

Celá problematika zákona o podniku by měla být předmětem pozornosti také České národní rady, i když patří do působnosti Federálního shromáždění. Faktem je, že tady dochází k určitému přešlapování. V některých věcech jsme se asi pustili příliš odvážně dopředu. Zkušenosti, které byly získány ukázaly, že jsme asi trochu riskovali a myslím, že je málo odvahy říci, že je potřeba více opatrnosti. Taková základní otázka, která tady pořád je, je otázka vlastnictví, zda uděláme z podniků pod firmou národní podnik, podniky družstevní nebo přece jen podniky národní a jak zabezpečit autoritu tohoto podnikání, abychom se nedostali zpět do situace 50tých let, kdy ředitel zastupoval pracující a závodní rada řídila podnik.

Dále bych chtěl říci, že teprve potom, kdy bude tento zákon o podniku a celé řízení podnikové sféry vyjasněny, by se měly tedy stanovit statuty orgánů a mělo by se využít expertizy odborných institucí poradenských a výzkumných, aby federální orgán byl organizován skutečně moderně. Moderně nejen v tom smyslu, že budeme dbát, aby tam byli vysoce kvalifikovaní pracovníci ne v příliš hojném počtu, ale i v tom smyslu, abychom naučili naše ústřední orgány využívat metod moderní vědy a prostředky moderní techniky.

Např. prakticky ještě vůbec neumíme využívat ve státním řízení všech metod operačního výzkumu a vůbec neumíme využívat třeba samočinných počítačů, to všechno je u nás v plenkách. Mohli bychom si tento aparát jak na úrovni federální, pak také na úrovni národní podstatně zpružnit a učiniti výkonnějším.

Pokud jde o agendu výstavby, souhlasím s tím, co tady říkal s. rektor Veltruský o tom, že problematika výstavby nepatří ve smyslu ústavního zákona do kompegence federálních orgánů, že to je záležitost kompetence orgánů národních.

Rozumějte, proč je tomu tak, takové otázky, jako jsou třeba zásady územního plánu, nebo otázka stavebního řádu, řekl bych obecně územně technické a stavebně technické předpisy, spadají pod pojem techniky. Pak federální výbor pro techniku by se měl také starat o koordinaci legislativy v tomto oboru, protože myslím, že by nebylo užitečné, když se nám konečně podařilo po 50. letech normy na tomto úseku sjednotit, abychom opět vytvářeli dualizmum norem v územně technických a stavebně technických předpisech.

Pokud jde o národní orgány, rozhodujeme o vytvoření institucí. S tím, co přednesl doc. ing. Rusek a jak je to uvedeno v návrhu usnesení, souhlasím. Chtěl bych jen navrhnout, aby při zpracovávání zákona ČNR o těchto ústředních orgánech byla příštímu předsedovi vlády dána možnost, aby mohl třeba jednoho ministra pověřit řízením dvou centrálních orgánů. Neměli bychom příště předsedu vlády tak spoutat, že nemá žádnou, řekl bych tvůrčí možnost. Předsda vlády, tj. přece tvůrčí člověk "par excellence", má přinést určitou koncepci v řízení, a my už mu toho tolik předpisujeme, že jeho akční vůle je omezena na minimum. A vůbec pokud budeme chtít, aby nám tvůrčím způsobem přinesl do státní politiky svou koncepci, je třeba, aby mu byla dána možnost, jako si může samozřejmě navrhnout, aby měl ministry bez resortu, jak se říká, bez portefeuille, aby měl možnost, když to bude považovat za účelné a takové situace se mohou vyskytnout, třeba pověřit jednoho ministra řízením dvou ústředních orgánů.

Pokud jde o orgán pro mládež rád bych měl institucionální zajištění v zákoně, aby se z toho nestal orgán pro ovládání mládeže, čili nástroj, řekl bych, pro řízení mládežnického hnutí. Zkušenosti z historie z jiných států ukazují, že to mívá tendenci k tomuto vyjádření.

Pokud jde o orgány naší České národní republiky, navrhoval bych, aby byl postup ten, že jakmile nám bude normálně známa celková koncepce řízení podnikové sféry, a to bude pravděpodobně do 31. března, měli bychom přistoupit k tomu, abychom projednali ve výborech statuty jednotlivých orgánů. Navrhoval bych, abychom hned přijali zásadu, že si k těmto statutům dáme od příslušných odborných institucí, ať jsou to poradenské organizace nebo výzkumné ústavy, udělat expertizu. Zakládáme český státní výkonný aparát na řadu let, a jak ho založíme, tak to bude fungovat a je třeba tomu věnovat maximální pozornost. V tomto smyslu bych apeloval i na členy ČNR, aby nešetřili obětavostí, časem, abychom to udělali dobře.

Chtěl bych dále říci, že už bychom měli přikročit k tomu, aby se z České národní rady opravdu stával i metodami práce český parlament. Že je potřeba vytvořit i technické předpoklady. Zatím všichni trneme hrůzou, kdybychom chtěli něco od sekretariátu, že bychom je přivedli do nepříjemné situace, kdy by to mohli udělat, nebo za cenu velkých obtíží.

Odpovědnost ČNR je veliká. Myslím že bychom měli velmi pečlivě naslouchat hlasu lidu a národa a projevit dost občanské statečnosti, abychom mohli dobře složit účty z mandátu, který jsme dostali sice nepřímo přes Národní shromáždění, ale přece jen jménem lidu této země.

Děkuji vám.

Předseda dr. Císař: Hovoří Rudolf Chlad a připraví se Milan Hübl.

Posl. Rudolf Chlad:

Vážená Česká národní rado, dovolte mi, abych přednesl stručné připomínky ke stavebnictví.

Návrh obsahuje - s tím můžeme souhlasit - uspořádání centrálních orgánů, jako ministerstvo výstavby a techniky, s obsahem, co nás nejvíce bolí, tzn. územní plánování, životní prostředí, koordinace cen až po širší složité oblasti, i posílení investorské činnosti nebo odběratelské.

Můžeme souhlasit s tím, výroba stavebních hmot je skutečně předána tam, kam patří, tzn. ministerstvu průmyslu.

Ovšem zůdovodnění, proč má exstovat ministerstvo stavebnictví, když to všechno ta hlavní činnost jak jsem řekl, která nás bolí, je přesunuta do ministerstva výstavby, zůstává problémem, k čemu tato instituce, ministerstvo stavebnictví, stojí, a vyskytuje se také otázka, zda vůbec by potom neposílilo svou funkcí monopol stavebnictví z jedné strany a z druhé strany zda ministerstvo stavebnictví by nespadlo do podnikatelské sféry. Tyto obavy vycházejí z toho, že v celé tradici 20 let národního stavebnictví prováděli představitelé ministerstva stavebnictví věci a těžko je budeme od toho odnaučovat. Myslím, že ministerstvo výstavby ve své sféře by poslední obavy nás poslanců nebo naší veřejnosti určitě splnilo v tom směru, že by také převzalo činnost a povinnosti, aby i ve stavebnictví určitá vůle státu na přemisťování dosavadních kapcit, na přemisťování a zajišťování nutných vládních investičních úkolů, které nutně musí stát určovat, kde a jak, což by toho času trh ještě nemohl provádět, aby to ministerstvo výstavby dělalo.

Kromě toho oproti návrhu expertů odborná komise sama souhlasí s tím, že ministerstvo výstavby bylo dostatečné, že by nebylo potřeba ministerstva stavebnictví, rovněž tak samo ministerstvo stavebnictví v budoucí sféře si těžko představí svou činnost, když představitelé i organizační oddělení mají takový názor, že ministerstvo výstavby by bylo dostatečné. Pokládám tudíž za nutné znovu uvážit, než se rozhodneme k tomu, zda ministerstvo stavebnictví musí existovat nebo ne.

Děkuji.

Předseda dr. Císař: Hovoří Milan Hübl a připraví se dr. Matějka.

Posl. Milan Hübl:

Vážená Česká národní rado, dovolte několik poznámek jednak k předloženým materiálům, a jednak k naší další činnosti.

Připojil bych se k tomu, co zde řekl o problémech vládního výboru pro tisk a informace jeden z řečníků přede mnou, s. Kašpar. I když jsem si vědom toho, že tento problém nemůžeme řešit nezávisle na celkové politické situaci a mezinárodním postavení této země, tzn., že po tu dobu, pokud bude trvat nutnost určité cenzury, bude lépe, aby tuto cenzuru politicky řídil výbor, který bude veden ústavním činitelem, než jenom úřad, který nemá ve svém čele ústavního činitele.

Druhý problém, který před námi vyvstane za několik měsíců, je otázka, jak v této věci postupovat dále. Tj. problém, který bude muset řešit Federální shromáždění. Zatím je stav takový, že Úřadu pro tisk se mezi novináři říká "Útisk", nevím, na kolik právem, zatím jeho činnost není příliš rozsáhlá, až na poslední měsíc. Ale rozhodně úřad, který se nazývá úřadem pro informace, zpravidla informace omezuje. To není nová tradice, poněvadž už poprvé, co vzniklo ministerstvo informací vedené Hugo Vavrečkou ke konci první republiky, mělo jako hlavní úkol rozsah a množství informací omezovat. V tom je určité dvojí myšlení, kdy návrh nevystihuje smysl a zaměření práce této instituce.

Ke druhému problému, zda cenový úřad nebo ministerstvo. Nechme stranou problém lidové tvořivosti, která v určitém případě by mohla, kdybychom na zřízení takového ministerstva přistoupili, je nenazývat ministerstvem pro ceny, ale ministerstvem pro zdražování a jeho ministra jmenovat Zdražílek.

Ale to nejsou hlavní věci. Rozhodující je podle mého názoru, jaká má být funkce tohoto úřadu nebo ministerstva, do jaké soustavy ekonomické je zařadit. Z toho důvodu zřejmě ekonomická komise zdůvodňovala svůj postoj, abychom zůstali u úřadu a nešli na zřízení ministerstva, protože vycházela z toho, že předpokládáme, že se bude dále zavádět nová ekonomická soustava, a ta nepředpokládá ten starý administrativně direktivní systém řízení, který by reguloval ceny způsobem, jak je již známe třeba z doby řízeného hospodářství. To byl důvod, proč se předsednictvo ČNR přiklonilo ve své většině ke stanovisku ekonomické komise, ale k tomu ještě nechť se vysloví blíže příslušní experti. Sám bych trval na úvodním stanovisku, na kterém jsme se dohodli.

Teď několik slov k dalším problémům naší činnosti. Stojíme před úkolem, na příštím zasedání pléna ČNR doplnit sami sebe o další členy. Je to situace jistě ne dost normální, množit se dělením, ale jsme postaveni do situace, kterou musíme respektovat v úvahu. V této chvíli není jiné východisko. Ovšem orgány NF, které budou vybírat kandidátku a budou nám ji předkládat, by měly velmi dobře zvažovat, kdo do toho výběru přijde, aby nás nestavěly před morální dilema volit nebo nevolit. Samozřejmě je nutno doplnit složení ČNR o zástupce národností. Je nutné, aby zde byli určití experti nejen pro to, že je nutné, než budeme přetvářet dosavadní komise, aby zde fungoval určitý kvalifikovaný partner stálých orgánů ČNR, ale současně budeme mít druhý velmi náročný úkol ze svého vlastního středu vybrat 75 poslanců pro Sněmovnu národů, kteří se pak budou podílet na formování federální politiky. Tzn., že tam budou muset být lidé, kteří by mohli zasedat ve výboru zahraničním, branném a bezpečnostním atd.

Úkoly nesporně velmi náročné a vážné. Přitom zatím stav s výběrem není asi příliš radostný. Bylo by třeba, pokud jsme s to, vyvíjet určitý vliv se svých okruzích, působit na to, aby výběr byl proveden co nejnáročnějším způsobem k přihlédnutím ke složitosti a dopovědnosti úkolu, před kterým členové ČNR budou v dohledné době stát.

S touto otázkou souvisí i otázka další přípravy budoucí vlády České republiky, což je úkol, kterým se budeme zabývat na 1. lednovém zasedání, který se fakticky formuje na půdě národní fronty a v politickým orgánech. Souhlasím s tím, že naše pojetí bere příští vládu České socialistické republiky jako politický kolektivní orgán, který má kolektivně řešit a rozhodovat otázky státní a politické českého státu. Je to tím závažnější, že jde o první republikánskou vlády českého státu vůbec. To je věc velice důležitá. Je to nové pojetí české státnosti, které s tím souvisí. Bojím se ovšem, abychom tento první krok nepokazili a myšlenku české státnosti nekompromitovali nějakým neuváženým krokem nebo ukvapeným výběrem.

Domnívám se totiž, že jestli tato vláda bude chtít získat patřičnou autoritu, měla by být složena z politických osobností, vážených a přijímaných celou širokou veřejností. Rozhodně to nemůže být vláda neznámých lidí, o kterých nikdo nic neví a na které se všichni budou jenom ptát: Kdo to vlastně je, ten ministr? Takovýto přepych si v této situaci dovolit nemůžeme a nesmíme.

Bude záležet na všech z nás, na každém kroku, abychom ovlivnili výběr a rozhodovali v těchto otázkách v orgánech politických a Národní fronty tak, aby seznam, který pak bude v předsednictvu ČNR předložen, byl v seznamu důstojným této země a tradic její politické kultury. Např. neumím si představit vládu České republiky, ve které by nebyla tak výrazná politická osobnost, jako je dnes ministr školství Vladimír Kadlec nebo ministr kultury s. Galuška. Bez osobností tohoto typu před veřejnost vůbec nemůžeme přijít, pokud by samozřejmě nebyly ve vládě federální. Ale nemohou zmizet z politického života. Stejně bychom nikdy neobstáli před veřejností, kdyby v předsednictvu ČNR nadále neměl být její dosavadní předseda dr. Čestmír Císař. (Potlesk.)

Myslím, že zbývající týdny, které máme my i ostatní politické orgány této země, budou do značné míry rozhodovat o tom, zda budeme o polednové politice nejen mluvit, ale vytvářet i předpoklady personální pro to, abychom tu politiku také prováděli. Je možné přijmout dobré politické dokumenty, rezoluce, usnesení atd. a svěřit jejich provádění lidem, kteří nejsou s to nebo nechtějí takovou politiku realizovat. Na druhé straně je možné mít dokumenty polovičaté, nevyhraněné, mlhavé a výrazné politické osobnosti za určité politické situace mohou na základě mdlých dokumentů dělat výraznou a charakterní politiku.

V tomto smyslu osobnosti, kterým bude svěřena vláda v této zemi do rukou, budou do značné míry spolu s lidem této země rozhodovat, zda-li budeme nadále pokračovat v polednové politice. To je věc, na kterou nesmíme v těchto týdnech zapomenout.

Poslední má poznámka je k problému voleb. Domnívám se, že řešení, na které jsme přistoupili jako členové ČNR a na které přistoupilo Národní shromáždění při prodloužení svého mandátu, bylo opatřením nouzovým, které nemůže mít dlouhého trvání. Překvapilo mne, když pracovníci z min. vnitra sdělili tisku, že se s příštími volbami nedá počítat dříve než na jaře 1970. Myslím, že k tomu neměli žádné oprávnění a že snaha všech odpovědných politických orgánů musí směřovat k tomu, aby volby byly v r. 1969. (Potlesk)

Posl. Matějková: Vážená Česká národní rado, zpravodaj prof. Veltruský ve své zprávě sdělil stanovisko své komise jako jediné, která se vyslovila pro vytvoření federálního výboru pro zdravotnictví proti navrhované radě. Zdravotníci zastoupení v komisi kulturní, vyslovují se rovněž opětovně pro vytvoření federálního zdravotnického výboru. Toto stanovisko bylo jasně zaujato i v posledním zasedání kulturní komise. Připomínám, že zdravotníci ČNR hájí od počátku jednání o institucích federace toto stanovisko, které bylo v plénu ČNR vyjádřeno ústy dr. Vlčka, dr. Kácla a prof. dr. Bláhy.

Konstatuji, že je na škodu věci, že zdravotníci neměli možnost společně jednat o těchto otázkách, neboť jsou rozptýleni v jednotlivých komisích a jak se zdá, jejich připomínky zůstávají bez odezvy. Proto považuji za správné vytvořit zdravotnickou komisi při ČNR ihned po doplňovací volbě při ČNR. V našich jednáních klademe velký důraz na řešení ekonomiky. Uznávám základní důležitost těchto otázek. Dovolím si však znovu připomenout, jak to učinilo již několik řečníků přede mnou v minulých zasedáních a zdůraznit, že k úspěšnému řešení všech otázek největší důležitosti je základní podmínkou zdraví člověka. Naopak, člověk jakkoliv bohatě obdařen hmotnými statky, nemůže být štasten chybí-li mu zdraví.

Obracím se proto na všechny poslance ČNR, aby v zájmu štěstí a spokojenosti lidí v socialistickém státě se zasadili o to, aby zdravotnictví ve federálním státě zaujalo ono postavení, které mu svým společenským významem náleží, úměrně jeho náročným úkolům a odpovědnosti. (Potlesk.)

Ak. Wichterle: Na rozdíl od několika předchozích řečníků budu hovořit proti orgánu pro mládež. Mně se zdá to velmi nešťastný krok, a to z několika důvodů:

1. Problémy mládeže musí být součástí politiky všech orgánů, kterých se to týká. Především ovšem školství, samozřejmě kultury a všech resortních ministerstev, které nutně musí počítat s účastí mládeže na své činnosti.

2. Je vůbec těžké říci, co je mládež. Co jsou to kojenci, děti a mládež. O kojence se nutně musí starat zdravotnictví. Je však neurčitý stav mezi kojencem a návštěvníkem školičky, které snad mají být předmětem péče ministerstva. Všechno další je školství, i učňovské školy jsou doškolováním v rámci příslušných odvětvových ministerstev. Myslím, že je kus demagogie v tom, když se navrhuje zřízení orgánu pro mládež. Vypadá to jako by se ostatní nestarali nebo nechtěli starat o problémy mládeže.

Je tu ještě jedna věc. Domnívám se, že struktura orgánů by byla tehdy dokonalá, kdyby měla jednotnou klasifikaci. Dobře to však nejde. Je samozřejmé, že je nutné mít min. financí, min. cen, plánování a statistiky, ale odvětvové orgány mají být děleny podle funkcí a také se to celkem rozumí. Pokud jde o mládež, zde se obracím ke skupině obyvatelstva a když máme min. mládeže, měli bychom mít také min. starců. Když se podíváte na vývoj populační struktury, budeme mít více starců než mládeže. Mluvím o tom snad také proto, že se k tomu blížím a jsem na tom osobně angažován. (Veselost.) Tedy obdobně by zde mělo být min. starců, které by bylo nezávislé jako min. pro mládež.

Dále máme ústřední orgány, které se překrývají a není to nutné. Vezměme veřejné práce, jak to navrhoval s. Haas. Máme veřejné práce, které spadají do kompetence dopravy, zemědělství a výživy, lesního a vodního hospodářství, kultury atd. Nenapadají mne veřejné práce, které by byly mimo tato ministerstva. Životní prostředí je součástí všech ostatních. Proč máme mít úřad na životní prostředí? Svým způsobem to také platí o tisku. Zásadně souhlasím se s. Kašparem, že máme tisk a informace, což je nedílná součást činnosti resortu. Zase se to překrývá na něco co je nutně předmětem činnosti min. kultury, min. školství a mnoha dalších.

Ještě bych chtěl říci slovo k otázce voleb. Opravdu jsem cítil velmi nepříjemně, že ČNR je tu iniciativně zcela odtržena od doplňovacích voleb. Slyšeli jsme v úvodním projevu s. předsedy, že kandidátky budou navrženy orgány, které jsou mimo nás, což by nemělo být v podstatě špatné, ale špatné by bylo, kdyby tyto orgány navrhly přesně 50 osob a 2 nebo 3 náhradníky. Potom volit nebudu. To nejsou žádné volby. Buď bychom měli požadovat, aby těchto kandidátů bylo alespoň 2x - 3x více než bude volených a dále aby kandidáti byli vybaveni patřičným popisem a charakteristikami, protože je dost těžko mít o neznámých jménech informace, abychom viděli jaký je to člověk, jaká byla jeho činnost, co umí a co udělal. Je podstatné vědět, když volíme nějakého poslance, abychom věděli, co dokázal.

Soudruh dr. Hübel zde říkal, že se musíme doplnit národními radami, abychom byli sto obsadit náročné funkce, které nás čekají, a abychom to nesváděli na to, že jsme prozatímní nouzový tvor jenom do příštích voleb.

My jím jsme. To jsem už říkal jindy. Musíme stále zdůrazňovat, že nejsme tou Národní radou, která odpovídá ústavě. Nebyli jsme řádně zvoleni. Toto musíme opakovat při každé příležitosti, jinak se nevyhneme oprávněné výtce, že to zamlčujeme, abychom hodně dlouho vydrželi v prozatímní sestavě. (Potlesk).