Vznikl ovšem problém, jak vyřešit, aby další vývoj v oblasti stavebnictví odpovídal společenským zájmům, které na tomto úseku jsou. Není třeba rozvádět dnešní současnou problematiku bytové výstavby, která hraje velkou úlohu. Vznikl problém, zda je možno po krátké nebo delší době vytvořit takové podmínky, aby stavební kapacity jakožto zdroje převyšovaly o určitou část potřeby, které v této oblasti vznikají, a tak se vytvořily podmínky, v nichž by bylo možno zabraňovat plejádě negativních jevů, které ze stávajícího monopolního postavení stavebnictví vyplývají.

V organizační komisi jednání dopadlo nerozhodně a předsednictvo předkládá návrh, aby existovalo ministerstvo stavebnictví a ministerstvo průmyslu.

Ministerstvo zemědělství a výživy v podstatě se zachovává ve stávající struktuře. Je třeba konstatovat, že v oblasti zemědělství se za poslední tři léta obrovská práce, protože zemědělství se za poslední tři roky stalo jediným ze stabilizujících činitelů našeho hospodářského vývoje, a je třeba v tomto směru pokračovat. I když bychom mohli tuto oblast označit jako oblast vyslověně podnikatelskou, je třeba respektovat zvláštní ekonomické postavení, ekonomickou problematiku, která zde vzniká, problematiku, která se musí vyjádřit v určité soustavě státních dotací, cenové politiky, daňových problémů apod., a zachovat tuto jako samostatný orgán.

Při návrhu na samostatné ministerstvo lesního a vodního hospodářství jsme především přihlíželi k tomu, že podnikatelská část, která je zde obsažena, tzn. především těžba dřeva a popř. dodávka vody pro vodní elektrárny, víceméně zaujímá stále méně významné postavení, že zde existuje neobyčejně silný společenský zájem vzhledem k našim podmínkám na ochranu i úpravu přirozeného životního prostředí, na vytvoření celých oblastí, které budou uchráněny škodlivého vlivu průmyslové civilizace, a že tedy celá tato oblast poskytuje efekty, které se nemohou ve své většině prodávat jako zboží, a že zde tedy musí být uplatněn přímý státní vliv, že tyto podniky musí mít především charakter státních podniků.

U orgánů pro dopravu se vychází z toho, že na oblast federální je soustředěna především otázka normotvorná, zákonné úpravy, jednotné úpravy železničních tarifů a ostatní věci, že sice ještě není vyřešen problém, zda bude existovat jeden nebo dva železniční podniky; existuje dohoda, že bude existovat jeden podnik v aeroliních, ale zde do oblasti národní připadne celá veliká problematika souvisící s ostatními druhy dopravy a nejinak je to v oblasti, kde lze velmi těžko od sebe oddělit právě funkce státní správy a podnikové funkce.

Obdobně je tomu i u pošt a telekomunikací, kde se vychází z toho, že dosavadní spojení v jednom resortu se neosvědčilo. Dále, že jak oblast dopravy, tak i oblast pošt a telekomunikací mají veliký význam i z hlediska terciální sféry, poněvadž je třeba konstatovat, že řada ekonomů ve světě, např. obě dvě tyto oblasti, počítá do terciární sféry, a myslím, že ne neoprávněně, že to má tedy veliký význam pro další růst životní úrovně.

U pošt a telekomunikací je třeba uvést právě ještě jejich veliký význam pro výstavbu a ochranu socialismu v naší republice.

Zahrnutí orgánů pro obchod jako ministerstva vyplývá z toho pojetí, které jsme uvedli u odvětvových orgánů hospodářských.

Nyní obdobným způsobem bylo právě nutno rozčlenit takové vlastni orgány terciární sféry. Zde především jsme souhlasili s tím, aby bylo navrženo samostatné ministerstvo kultury a samostatné ministerstvo školství.

Delší diskuse vznikla okolo orgánu pro péči o děti a mládež, jak je zde uveden, kde existoval jednak návrh na vládní výbor pro otázky mládeže, a existoval potom návrh na ministerstvo pro mládež a tělesnou výchovu, resp. pro mládež a sport, kdybychom chtěli užívat kratšího způsobu. Většina těch, kteří se přiklonili k návrhu, který vám zde předkládám, tj. ministerstvo pro mládež a tělesnou výchovu, vycházela z toho, že současný světový vývoj ukazuje, že celou problematiku péče o mládež, o její výchovu, o její chování a přípravu pro budoucnost nelze ponechat jenom na soukromé iniciativě jednotlivých rodičů, že se též čím dále tím více stává významným společenským činitelem, že je dále zřejmé, že problém mládeže nesouvisí jenom s abstraktně pojímaným společenským řádem, nýbrž že souvisí bezprostředně s konkrétní situací, která se vytváří v oblasti životních podmínek pod vlivem dalšího rozvoje strojové techniky a vytváření předpokladů jejího přechodu na kvalitativně vyšší stupeň, že zřejmě celá soustava rozšíření sdělovacích prostředků, televize, rozhlasu a uvolnění ještě jiných faktorů a činitelů vytváří v této oblasti jistým způsobem kvalitativně novou situaci.

To znamená, že z hlediska společenského zájmu je třeba uplatňovat a vytvářet určitou státní politiku na tomto úseku v tom smyslu, že se budou nikoliv reglementovat např. mládežnické organizace, politické organizace mládeže nebo že by státní orgány nahrazovaly tyto organizace, nýbrž v tom smyslu, že se budou vytvářet určité materiální i společensko-organizační podmínky pro to, aby se mládež mohla vyvíjet směrem, který právě je v souladu s celkovým společenským zájmem. To je otázka, která je nesporná. Sporná je potom otázka, zda-li tato oblast má být součástí ministerstva školství nebo ne. Poněvadž většina se přiklonila k návrhu na samostatné ministerstvo pro mládež a sport, je třeba vycházet z toho, že jednak ministerstvo školství tj. celá oblast školství, stojí před neobyčejně obtížnými úkoly přizpůsobit i stávající pedagogickou práci škol, školní výuky, novým potřebám a novým podmínkám. Za druhé, že zde jde v podstatě o perspektivní ministerstvo, které si musí především vytvořit svoji vlastní koncepci, oblast a obor své působnosti, a že tedy nemůžeme argument, že vzniknou kompetenční spory, brát proto, abychom to sloučili, jestliže pro to nemáme podmínky, a konečně i to, že je nutno přihlížet k určité celkové skladbě vlády, tedy k určité váze ústavních činitelů, ministrů, kteří odpovídají za vývoj terciární sféry.

Pokud se týká problematiky zdravotnictví, není třeba se tady o tom šířit. Je faktem, že federální zákon svěřuje v podstatě celou tuto problematiku do národních orgánů.

Obdobně orgán pro statistiku se navrhuje jako úřad, což odpovídá jeho charakteru.

Zároveň se navrhuje ministerstvo vnitra, při čemž zde existuje diskuse a spor o tzv. civilní úsek, který je v současné době na ministerstvu vnitra a v jehož kompetenci jsou např. otázky komunálních podniků, některé otázky městského hospodářství apod. Tyto otázky jsou začleněny především do orgánů pro obchod. Domnívám se, že také o tom je třeba dělat konečné rozdhodnutí. Že je ovšem třeba konstituovat, ustavit ministerstvo vnitra, poněvadž neděláme také konečný závěr nad pravomocemi a obsahem jednotlivých minsterstev.

Kromě toho se zde navrhuje, aby pro otázky církví a náboženských společností byl buď zřízen samostatný objektivní úřad vlády, anebo aby byly tyto otázky začleněny do ministerstva kultury. Rovněž v tomto směru bude třeba ještě určitým způsobem dořešit, konzultovat věc na širší úrovni a další přípravy potom definitivně rozhodnout.

To byly hlavní důvody, které vedly jednak skupinu expertů, jednak organizační komisi a převážnou část členů ostatních komisí k tomu, aby byla navržena taková struktura.

Nyní je třeba se zmínit ještě o otázce počtu pracovníků jednotlivých ministerstev. I když je třeba konstatovat, že samozřejmě zákon o vládních institucích nebude tyto otázky řešit, poněvadž tyto otázky jsou především věcí rozpočtu, ale protože se z těchto otázek svým způsobem stávají politické otázky, navrhuje se, abychom se přiklonili k tomu, co zde už přednesl s. rektor dr. Veltruský, že není možno, aby federální uspořádání jednak rozšířilo počet pracovníků a jednak podstatným způsobem z titulu samotného federálního uspořádání, nikoli z běžného plánu, který odpovídá třeba růstu popměrných mezd apod., aby z tohoto důvodu nebyly zvyšovány náklady na správu. Je třeba v tomto směru říci těm soudruhům, kteří to na jednotlivých ministerstvech připravují, aby všechny tyto otázky bedlivě zvážili, poněvadž jestliže by nebyl v tomto případě předložen návrh, který by odpovídal těmto kriteriím, samozřejmě zastupitelskému orgánu nebude zbývat nic jiného, než to rozhodnout definitivně podle vlastního uvážení.

Jinak myslím, že tento návrh vytváří předpoklady pro to, aby i soustava vládních institucí umožňovala příští české vládě, aby pokračovala na této cestě, kterou jsme započali v polednové cestě, v rozvíjení demokratického socialismu, v nastoupené cestě k ekonomické reformě, tak, abychom se už konečně dostali na cestu dalšího rozvoje naší společnosti.

Děkuji za pozornost. (Potlesk).

Místopředseda posl. Lochner:

Děkuji zpravodaji doc. Ruskovi za zpravodajskou zprávu.

Navrhuji, abychom nyní přerušili schůzi na polední přestávku, během níž můžete podat písemné přihlášky do rozpravy.

Jsou námitky proti tomuto postupu? (Nebyly.)

Nejsou. Přerušuji schůzi do 14.00 hod.

(Jednání přerušeno ve 12.05 hod.)

(Schůze opět zahájena ve 14.08 hod.)

Předseda s. dr. Císař: Zahájíme přerušenou schůzi ČNR. Než přistoupíme k rozpravě, do které jsou zatím přihlášeni 4 řečníci, doporučuji abychom zvolili návrhovou komisi pro přípravu usnesení z dnešní schůze. Doporučuji vám v tomto složení: Oba zpravodajové, tzn. s. Veltruský, s. Rusek, dále s. Sluka, s. ing. Černovský a s. dr. Pátková. Má plénum další návrhy? (Nikdo se nehlásil.) Stačí.

Nejsou-li další návrhy, prosím o souhlas, aby 5členná komise pracovala v navrženém složení. Kdo je pro? Děkuji. Je někdo proti? Nikdo. Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Pověřili bychom s. Ruska, aby se ujal svolání návrhové komise.

Do rozpravy jako první je přihlášen s. Vítězslav Krejčí. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se s. Vlado Kašpar.

S. Krejčí: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, práce na přípravách i konečné formulaci institucionálního uspořádání nových federálních i národních orgánů bylo více jak hodně. Hovořil o tom zpravodaj s. Veltruský i s. Rusek.

Naše ekonomická komise, kterou s. Veltruský zodpovědně po všech stránkách vede, ukončila jednání v pátek minulý týden, kdy se ještě některé otázky upřesňovaly, než jsme dostali nynější podobu celé práce.

Dnes tento návrh dostane požehnání od celé ČNR. Mohou se tedy designovaní odpovědní pracovníci zatím starat o druhou stránku věci, tj. o personální obsazení těchto orgánů, orgánů, od nichž my a celý národ očekává více než od těch, kteří zde dosud jsou a budou muset třeba zítra odejít.

Je potřeba na jedné straně vidět rovný cíl a na druhé straně i problémy lidí, kteří nebudou třeba nadále pracovat v nových orgánech. Dokažme svým jednáním při odchodu, přechodu, že všechna práce se u nás ctí, že tedy není hanbou přejít z úřadu do práce v továrně mezi pracující občany, ze kterých jsme vlastně vzešli. Převléknout se do dělnických šatů nebo pomáhat v rozvoji zemědělství. Jak se soudruzi, že taková rozhodnutí budou přijata daleko lépe, než ta, při kterých půjde některým lidem stůj co stůj o to zůstat v úřadě a třeba i proti zdravé vůli tvořit úřad pro úřad a tím vrátit vydobyto znovu zpět.

Tyto snahy národ nemůže nikdy dobře vyhodnotit, přesto se s určitosti neblaze projeví v příštích letech v národním hospodářství.

Jistě také bude bláhové se domnívat, že od 1. ledna 1969, kdy všechno připravované vstoupí v platnost se změní k lepšímu jako kouzelným proutkem. K tomu co chceme, aby nové orgány ve skutečnosti splnily, bude třeba ještě hodně úsilí. Jak jsem již řekl, celý národ očekává, že federace přinese více starostí o ty otázky, které se nepodařilo dřívějšímu státnímu aparátu splnit. Právě z těchto trvajících nedostatků vznikla mezi pracujícími, národem na jedné straně a aparátem na druhé straně, velká propast a mezera. A mohu-li to říci, právě pro tu svou těžkopádnost jde o to řešit a vyřešit nastalé problémy v naší společnosti. Jde tu o důvěru jednoho ke druhému. To pokládám za základní. Půjde o to, aby nové federální a národní orgány se staly bezezbytku orgány z vůle lidu a pro lid. Ne formálně, nýbrž skutečně, tak jak si to všichni přejeme a žádáme, aby v prvé řadě vyvedly národ spolu se stranou k čestné a spravedlivé státnické politice ze situace, ve které se nacházíme. Ve druhé řadě půjde o to spravedlivě řídit osudy země s lidem ve volených orgánech. Za třetí, pokládám za důležité to, co patří k dobré politice, stále vylepšovat spokojenost občanů a hospodářský rozkvět celého národního hospodářství. To všechno vyžaduje, abychom zanechali mezi sebou sporů, které nevedou k ničemu, jen k rozvratu země, jak nás o tom tvrdě poučují dějiny českého a slovenského národa.

Vždycky, idyž jsme byli nejednotní a rozháraní, vládli nám nebo řídili osudy našeho pracovitého chytrého národa, cizáci. Nemůžeme tedy sedět ani dnes na dvou židlích. Rozhodli jsme se pro tuto cestu a plně naše vedoucí orgány na ní podporujeme. Domnívám se, že bojovat za všechno zdravé a nové i se všemi průvodními chybami je lidské a není nebezpečné pro nikoho. Samozřejmě že jsme Slované a patříme do této velké společnosti národů. Plně si uvědomujeme, že přece nemůžeme jít zpět do náruče imperialistů, do náruče německé nadvlády, která nám vždy v minulosti dala příkladnou tvrdou lekci.

Některé naše dnešní starosti a problémy by mohly být podobné. Např. názor, že si sami nemusíme vládnout a jednotu národa si držíme jen tehdy, když nám je zle.

Z těchto důvodů soudruzi a soudružky, jsem vystoupil dnes na podporu všechno kladného, co ve federaci a v co věříme, že může spolu s námi v národě udělat. V mém vystoupení mi nejde o to, abych byl někomu rádcem. Jde mi o stanoviska, která jsem získal na schůzích a na aktivech s občany, vojáky, příslušníky min. vnitra atd. v minulých dnech. Pokusím se ještě souhrnně říci problém federálního uspořádání, jak je nyní tito občané vidí a domnívám se, že by to mohlo být poučením pro ty, kteří budou v příštích dnech spravovat a řídit osudy této země.

Vytvořená nová federální a národní ministerstva by měla být pružná, aby nenahrazovala hospodářské vedení a jeho pracovníky. Početně by měla mít menší personální obsazení. Neměly by to být uzavřené centrální orgány, které by život a práci těch, kdo tvoří hodnoty národa a státu, nezajímaly. To bude tedy vyžadovat propracovávat stále formy spojení s lidem na neformálním základě, přičemž se znalostí věci se budou občané vyjadřovat bez ostychu a bázně ke svým i ostatním zájmům.

Úlohu nových orgánů pak doporučují občané nenechat zbyrokratizovat vytvořením orgánů pro orgány, poněvadž u těchto orgánů půjde o nové naplnění, neustrnout na stávající úrovni. Práci podle zkušeností života stále vylepšovat v duchu potřeb zdravého socialismu.

Zvláštní poslání pak všichni jistě přikládáme novému národnímu ministerstvu pro mládež a tělovýchovu. Perspektiva v souvislosti s doplněním mládí na uprázdněná nebo otevřená místa je tou rozhodující otázkou, kterou chci podtrhnout na konci svého vystoupení. Současná aktivita mladých lidí není náhodná. Vyjadřuje nejen touhu, ale přímo žádá o uplatnění svého elánu a nadšení pro věc socialismu. Potvrzuje to, že mladé generaci by se nemělo bránit, brzdit předávání zodpovědnosti za budoucí zítřek národa. Vždyť to bude za 5-10 let ona, která tuto zem bude spravovat po všech stránkách. Bylo by z naší strany neodpustitelnou chybou bránit aktivitě mladé generace v přebírání zodpovědnosti za hospodářský, politický a kulturní zítřek našeho budoucna. Já jsem přesvědčen, že nás v tom naše mládež nezklame.

Z těchto pohledů, za tyto smělé, ale splnitelné cíle naší práce v ČNR budu pro uvedené uspořádání federativních orgánů hlasovat a plně je podporovat. Děkuji vám za pozornost.

S. Kašpar: Vážená Česká národní rado, zpravodaj prof. Veltruský bez bližšího zdůvodnění doporučil, aby místo konstituování federálního výboru pro tisk a informace byl zřízen na federálním stupni Úřad pro tisk a informace. Zpravodaj ing. Rusek se této tématice vyhnul, takže nemohu s argumentací polemizovat ani souhlasit, ale dovolím si několik poznámek na toto téma.

Především bych chtěl říci, že slyšíme-li slovo "Úřad pro tisk a informace", mimoděk se v nás vzbuzuje dojem, že z nouze děláme ctnost. Nikdo z nás nemůže zapomenout genesi tohoto úřadu, v jaké situaci vznikl, a s jakou koncepcí. Je výsledkem určité situace, která vznikla po 21. srpnu, kdy moskevský protokol není nejlepší variantou řešení československé situace, ale jediným možným reálným východiskem té reality, kterou náš lid si nepřál.

Úřad vznikl s vědomím české i slovenské novinářské obce, která i při jeho vzniku stála na zásadním principu, že svoboda slova v této zemi, v těchto republikách, nemá být omezena, ale že vzhledem ke složitosti situace bereme na vědomí zřízení úřadu, který má být jedním z kontrolních garantů, aby z naší strany byly dodržovány moskevské protokoly.

V této situaci, kdy také česká a slovenská novinářská obec v zájmu toho, aby příliš neztížila situaci vedení strany a státu, ani slovem se nepřihlásila k soudruhům, kteří vykonali na úseku tisku, rozhlasu a televize, jako ss. Pelikán a Hejzlar, záslužné dílo, přičemž u s. Hejzlara jeho demisonování bylo spojeno ještě s dvoutýdenní činností ředitele československého rozhlasu.

Mluvíme-li tedy o úřadu, mluvíme o nouzi, o věci, se kterou z principu nemůžeme souhlasit, zejména v té podobě, jak jsme se s ním dosud setkali s jeho kontrolní represivní metodou práce.

Není vám neznámo, že těsně před listopadovým plénem ÚV KSČ byl přijat celý komplex administrativních opatření, jímž byla zakázána politická publicistika v rozhlase a televizi, zakázána polemika přes hranice i tam, kde se to dotýkalo nepravdy, ne ideologických faktů a argumentů, které s pravdou neměly nic společného. Byl zastaven Reportér s odůvodněním, u kterého každý právník uzná, že nemá s právem nic společného. Zejména nás znepokojila metoda, kterou bylo zdůvodněno jeho zastavení, metoda blízká vytrhování citací, neobjektivní a celkové posuzování.

Přitom my, čeští novináři, jsme i dnes přesvědčeni, že Reportér při jednotlivostech, které překračovaly určité rámce, ve své podstatě od ledna vykonal kus progresivní práce. Jsme přesvědčeni, že odráží mínění našeho lidu a je jednou z transmisí mezi veřejným míněním a vedením našeho státu.

Proč tolik mluvím v té souvislosti o komplexu administratinich opatření? Úřad má už v sobě jednu základní tendenci - zbytňovat, administrovat, přijímat direktivy a direktivy také činit. V tom vidíme pro perspektivy mnoho nedobrého.

Obnovení vycházení Reportéra z jedné strany a to, že Svaz čs. novinářů ustoupil od soudního procesu, je prvním aktem dobré vůle, který se zrodil v nové atmosféře dialogu, vzájemného ovlivnění mezi vedením státu a frontou masových informačních prostředků. Jde o pozitivní dialog, jak je ho třeba i pro budoucnost, jde o demokratický dialog.

V jaké oblasti by měl působit Úřad, který je navrhován? V oblasti nanejvýš citlivé. I ti kritikové, kteří naprosto negativně přistupují k úloze tisku od ledna i dnes, nemohou upřít této oblasti velký politický vliv. Mluví se dokonce o síle, kterou je třeba zlomit nebo kádrově jinak upravit.

Domníváme se, že masové informační prostředky jsou významnou součástí politického systému. A právě v této oblasti má Úřad působit.

Dále má působit v oblasti kultury; největší prostředky, jako jsou rozhlas a televize a zpravodajský film, působí nejen informativní publicistickou stránkou, ale jsou i velkými zprostředkovateli kultury.

Nyní je třeba si položit otázku: může Úřad být skutečně místem především politické dohody mezi Čechy a Slováky v této politické i kulturní oblasti? Federální orgány mají především úlohu integrovat to, co je společného, co podporuje myšlenku jednoty našeho státu a našich národů. Má-li česká a slovenská televize přispívat k vzájemnosti našich národů, a všechny významné informační prostředky, pak je třeba vytvořit situaci, aby na základě politické dohody česká oblast informačních prostředků zobrazovala život slovenského lidu a naopak, aby slovenská kultura při vší své svébytnosti, ale i česká, byly jedním z integrujících činitelů sbližování našich národů. Tvrdím, že dobrá inscenace slovenského divadla v televizi pomůže častokrát více k pochopení Slovenska a sblížení českému diváku než leckterý politický projev, který odznívá. (Potlesk.)

Jde-li o svobodu slova, musí zde být orgán, který také zaručí, aby v obou republikách ústavní právo občana na svobodu slova a projevu bylo stejně respektováno a realizováno. I to je jeden z integrujících činitelů v této zemi. Musí být vytvořen orgán, který zajistí rovný přístup k informacím a rovné právo k šíření informací. Svoboda slova může být zajištěna na papíře, ale je-li v praxi omezována materiálně technická základna národních televizí a rozhlasu, nemáme-li papíry, jsou-li omezovány kapacity tiskárenského průmyslu, můžete preferenčním systémem vyřadit celou vrstvu této společnosti nebo politických stran z toho, aby mohly uplatnit svobodu slova. To vše jsou politické dohody a ne direktivy Úřadu.

Proto se přimlouvám za vytvoření federálního výboru pro tisk a rozhlas, který musí mít tyto demokratické zásady:

1. Především je orgánem paritního zastoupení Čechů a Slováků. Může tedy v politické dohodě i tuto vzájemnost dohodnout.

2. Tento orgán může být demokratický tím způsobem, že v něm mohou své klíčové právo uplatňovat ti, kteří na to ze zákona mají nárok - Svaz českých a slovenských novinářů, podle stávajícího zákona i Svaz výtvarníků, umělců, prostě fronty, která je bezprostředně spojena s onou kulturní oblastí působení masových informačních prostředků, a celou další oblastí kultury. Dále je to i spotřebitel, jemuž tato oblast dává svou službu, ten, kdo si svou televizi, rozhlas a noviny platí, představován Národní frontou.

Takové demokratické složení vládního orgánu, ústavního výboru, v němž by byly reprezentanti klíčového národního okruhu, by mohlo být v integraci, v jednotě obou národů, jen prospěšné. Zde by nemělo být místo nejen pro direktivní rozhodování, ale i pro dobrou vůli politických kruhů. Tento výbor by měl mít širší působnost než vládní návrh o vymezení působnosti v ČSSR, který se koncentruje jen na ústavněprávní otázky, tzn. na tiskové zákonodárství a základní věci. Měl by mít koordinační funkci, i koncepční funkci. Chceme-li jednou vybudovat barevnou televizi, nevybudujeme ji v rámci jedné republiky. Chceme-li koordinovat technický výzkum v zájmu obou národních republik ... - ale nechci jít do detailů.

Domnívám se, že by bylo prospěšné, kdyby ČNR, i když přijme své usnesení, zvážila některé argumenty a seznámila s nimi také parlamentní výbory.

Nyní mi dovolte, jako občanovi České socialistické republiky, slovenské národnosti jednu poznámku. My, Slováci žijící v Čechách, udržujeme své národní povědomí především svým kulturním svazkem se svou národní domovinou. Pro Slováky, pro slovenskou inteligenci žijící v Čechách byly jedním z těchto svazků kulturní noviny. Nám - a to hovořím ne jen za jednoho Slováka, žijícího v Čechách - chybějí. Byl bych na špatné cestě, kdybych se s takovouto interpelací obrátil na Český úřad pro tisk a informace. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

S. Haas: Vážený soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado, dovolte mi, prosím, dvě stručné poznámky k našemu dnešnímu jednání.

První se týká uspořádání výkonných orgánů v České socialistické republice. Podle předlohy, která nám byla dnes předložena, a podle zpravodaje s. doc. Ruska budeme schvalovat dnes instituce, nikoliv ještě zákon o výkonných orgánech. Tato předloha je celkem dobrým dílem, i když není příliš konkrétní. Vidíme klad v tom, že chápe vývoj dynamicky, že se nakonec nesmiřuje se stavem statickým.

Vidíme velkou výhodu v ministerstvu pro mládež a tělovýchovu, které utvoříme, protože mládež je velká sociální vrstva našeho obyvatelstva, která nebyla řízena a nebyla ani spravována.

Tyto orgány budeme postupně měnit podle situace. Vzpomínám, že jsme měli dříve určitá ministerstva, která byla dobrá, a možná že by byla dobrá i dnes. Uvádím např. ministerstvo veřejných prací, které v dnešním návrhu nevidím, jehož význam by byl možná dnes velmi účelný.

V budoucnu budeme muset jistě vytvořit nové ministerstvo pro životní prostředí, protože život v naší republice vlivem různých exhalací, popílků a silného hluku bude nesnesitelný. Bude to velký celostátní problém.

Je třeba doporučit našemu plénu jednu změnu. Ani výklad doc. Ruska, ani zpráva, která byla předložena, ani usnesení ekonomické komise, které jsme dostali, mne nepřesvědčilo o správnosti, že bychom měli utvořit cenový úřad. Podobně jako předřečník s. dr. Kašpar hovořil o Úřadu pro tisk a informace - a už ve slově Úřad je pejorativní význam - domnívám se, že bychom měli zřídit buď ministerstvo cen anebo vytvořit takový orgán, který by měl v čele ministra, z tohoto důvodu:

Říkáme totiž v návrhu, na straně 33, že cenový orgán má předkládat vládě návrhy zásad cenové politiky, vyplývající z národohospodářské politiky, návrhy koncepce vývoje cen a návrhy na koordinování činnosti ostatních orgánů vlády k zabezpečení žádoucího vývoje cen. Pak to myslím není pouze úřad, pak je to podle mě vysoká tvůrčí činnost a poněvadž již provádí koordinaci, rozhodně by neměl být nečlenem vlády, nýbrž by měl být ve vládě zastoupen, aby mohl ve vládě provádět koordinaci a opírat se o ni.

Proto i usnesení, které bylo přijato ekonomickou komisí podle mého názoru v bodě 1 a 2 není myslím úplně správné. Z toho důvodu navrhuji, abychom uvážili, zda by nebylo vhodné, abychom buďto vytvořili ministerstvo cen, jehož úkol v současné době je velmi závažný a podstatně bude také ovlivňovat naší životní úroveň, naši ekonomiku, nebo minimálně vytvořit takový orgán, v jehož čele by byl předseda - ministr, který by měl přímý styk s vládou a mohl provádět koordinaci.

Druhá má poznámka se týká činnosti naší České národní rady. Dnes máme již 6. schůzi. Bylo by snad správné, abychom se také trochu zamysleli nad naší činností a abychom se podívali na naši činnost minulou. Tím spíše, že v příští schůzi doplníme naší Národní radu o další poslance. Měli bychom se už vystříhat těch dětských nemocí, kterými jsme byli povinni projít my a které by už dnes mohly končit.

Zamyslíme-li se nad touto činností, potom osobně říkám, že do 21. srpna jsem měl představu, že budeme orgánem velmi tvůrčím, výkonným, plným elánu, ovšem po této době jsme přijali určité zásady reality a normalizace v našem státě. Přesto ovšem myslím, že se nemůžeme v budoucnosti spokojit s pouhým připomínkováním, které jsme dosud prováděli s tím, že budeme přijímat pouze návrhy ostatních orgánů, často i anonymní návrhy např. pracovní skupiny, která nám předkládá návrh pro řešení působnosti a vztahu u českých orgánů, i když nevíme, kým byl vedoucí skupiny pověřen, jaký měl úkol apod. Od této politiky bychom měli ustoupit a napříště vytvořit takovou svou politiku, jak říkal s. předseda na 2. schůzi, abychom vytvářeli vlastní českou moderní politiku, tzn. politiku, kdy budeme sami přicházet s iniciativou, budeme mít své návrhy, budeme si vytvářet sami orgány a podle možností budeme všichni pracovat. Náš dík patří těm, kteří v menším počtu z našeho shromáždění vykonali velký kus práce. Kdybychom se ovšem podíleli všichni na této činnosti těch několika lidí, kteří z našeho orgánu pracovali, bylo by to podstatně lepší a proto myslím, že bychom měli už v příští schůzi mít vlastní zpravodaje, vlastní náměty, provádět vlastní činnost. Je to nutné tím spíše, že jsme orgán poměrně nezávislý, nemáme určité ohledy, zatím co určité předlohy jsou vázány nebo ovlivňovány těmi, kteří je předkládají.

Podávájí-li totiž návrh ti lidé, nebo skupiny, která sama má být předmětem reorganizace, pak je přirozené, že to je motivováno jejich návrhy, poněvadž v každém případě působí zde pud sebezáchovy. U nás tomu tak není. Naše činnost musí být tedy podstatně lepší a rozhodně musíme nastoupit plánovitou a systematickou činnost, mít prostě čas na určité předlohy, mít možnost projednávat je ve výborech a prostě začít normálním životem, jak už začal letos náš parlament.