Předs. ČNR Císař: Hovoří s. posl. Hechtová.

Posl. Hechtová: Vážení členové České národní rady, kulturní komise národní rady projednávala včera návrh zákona o federaci. Sepsala několik stran připomínek, které také včera předala. Dnes jsme dostali tzv. poslední znění zákona o federaci a z projevu s. dr. Jičínského jsme se dověděli, že připomínky kulturní komise nemohly být již zpracovány do tohoto posledního znění. Jménem kulturní komise vyslovuji politování, že členům kulturní komise nebylo umožněno se v dostatečné míře podílet v pracích na tomto zákoně, protože se tato komise sešla jen dvakrát, vždy to byla schůzka v poslední chvíli, byla po minulém plenárním zasedání a teprve včera. Členové kulturní komise se domnívají, že je jejich právem vyjadřovat se k otázkám školství, kultury a zdravotnictví a že jako členové České národní rady mají právo i povinnost vyjadřovat se též k celému tomuto návrhu zákona, že mají právo jej projednat a mít k němu své připomínky.

My se domníváme, že mnohé z toho, co v tomto zákoně se nám nelíbí by mohlo vypadat lépe. Přesto, že naše včerejší jednání na předloženém návrhu zákona nic nezmění, který bude předkládán Národnímu shromáždění, dovolte aspoň několik zásadnějších připomínek, a to především z hlediska těch oblastí, které jsou kulturní komisi nejbližší.

Domníváme se, že zákon o federaci se velmi málo zajímá o otázky kultury. Začíná to už v preambuli, kde se sice hovoří o blahobytu hmotném, je to správné, materiální blahobyt je jistě v pořádku, ale domníváme se, že aspoň slovem by se tam mělo hovořit o kulturním rozvoji, protože i ten je neméně důležitý.

Dále upozorňuji na článek 19, jehož původní znění, domníváme se, bylo lepší než znění poslední. V původním znění totiž bylo stanovit koncepci rozvoje vědy a techniky a způsob jejich financování. My jsme to považovali za potřebné doplnit o vysoké školy, protože i vysoké školy by se měly podílet v nejvyšší míře a mělo by to být také nějak zakotveno v zákoně o rozvoji vědy, vědecké práce. V dnešním znění zákona nestojí žádná koncepce rozvoje, nýbrž jen způsob financování rozvoje vědy a techniky.

V čl. 32 bod 3, kde se vyjmenovává, že Federativní shromáždění uskutečňuje zásadně zákonou úpravu ve věcech lesního a vodního hospodářství, o soustavě základních a středních všeobecně vzdělávacích i odborných škol, tam se domníváme, že je třeba doplnit ještě o kulturu a informaci. Máme na mysli např. otázky kulturně osvětové činnosti, knihovnický zákon, památkovou péči a jiné věci, které se jistě budou řešit nějakým způsobem celostátně a nikoli jen v rámci jednotlivých národních republik.

Nyní k celému návrhu. Kulturní komise se domnívá, že návrh zákona je zpracován značně nerovnoměrně. Že první část až po hlavu sedmou, která se týká celé federace, je zpracována mnohem důkladněji. Hlava sedmá, která se věnuje národním orgánům, jeví určitou uspěchanost. Domníváme se, že byla zpracována s menší péčí a menší pozorností než kapitoly předcházející.

Upozorňujeme např. na některé nesrovnalosti členění určitých článků. Například pořadí článků v první části, která se týká federace, je jiné než pořadí, které se týká národních orgánů.

Upozorňujeme i na některé nelogické členění určitých článků, které by mělo být uspořádáno daleko lépe, daleko logičtěji.

Upozorňujeme na velmi mnoho nepřesností formulací. Jestliže se v zákoně už jednou vyskytne určitá formulace, musí se stejným způsobem vyskytovat ve všech článcích. Nemůžeme např. jednou hovořit o státních hmotných rezervách, podruhé o hmotných rezervách apod. Uvádím jen namátkou jen několik málo příkladů, abych nezdržovala.

Kulturní komise celkem konstatovala, že vzhledem k tomu, že jde o návrh ČNR, bylo by zapotřebí, aby tento návrh byl psán česky. V tomto návrhu je velmi mnoho prohřešků proti jazykové správnosti. Doufáme, že aspoň při konečné úpravě v NS budou aspoň hrubší chyby proti pravidlům naší mateřštiny odstraněny, protože by to jistě nepůsobilo dobrým dojmem.

V závěru bychom chtěli konstatovat jenom toto:

S politováním kulturní komise vzala na vědomí zprávu s. dr. Válka o jednání v Brně a domnívá se, že otázka dvoukomorového parlamentu není správné. Kulturní komise se domnívá, že problém zákazu majorizace by se mohl řešit velmi dobře v jednokomorovém systému odděleným hlasováním poslanců zvolených za kraje české a za kraje slovenské.

Dále nás zaráží otázka státních tajemníků, o nichž se domníváme, že by měli být jen ve třech ministerstvech, která jsou výlučně v kompetenci federace. V ostatních jsou zbyteční, protože tam bude ještě národní ministerstvo české a slovenské.

Dále pak v tomto zákoně nebo v některém dalším budou vyjmenována federální ministerstva a výbory. Kulturní komise doporučuje, aby tam byla zařazena třetí instituce, to jsou ty tzv. rady, které budou zřízeny u některých ministerstev. Šlo nám zase vzhledem k tomu, že jsme kulturní komise a máme tam celou řadu zdravotníků, a ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví, které tyto rady budou mít. Kromě nich to bude ještě ministerstvo lesního a vodního hospodářství a ministerstvo zemědělství a výživy, pokud vím.

To jsou nejzákladnější připomínky kulturní komise. Podrobnosti ke každému článku, jak jsem už řekla, odevzdali jsme včera písemně.

Předseda dr. Císař: Hovoří s. Souček a připraví se s. inž. Kabelka.

Posl. Souček: Vážení členové České národní rady, vážení hosté! Základní princip a požadavek návrhu zákona o československé federaci, který máme dnes projednat a schvalovat, uplatňuje přesně princip zrovnoprávnění našich národů, českého a slovenského. K tomuto principu se plně hlásím a tento princip chci plně podporovat. Vycházím ze známé formulace o tom, že každý národ si bude spravovat své záležitosti sám a že věci společné budeme spravovat společně. Po studiu materiálu jsem se přesvědčil, že tento princip v návrhu zákona je plně respektován. V tom myslím bylo i dosaženo shody jak na půdě ČNR, tak i myslím úplné shody při jednání orgánů českých a slovenských.

Rozpor, který je, je podle mého názoru ve způsobu zajišťování a uplatňování správy těchto společných věcí. Řekl-li předseda státoprávní komise dr. Jičínský v dnešní zprávě, že přístup k otázce federalizace v naší společnosti na půdě naší ČNR vycházel z poctivého a upřímného vztahu, chci se k tomu vztahu plně přihlásit a v zájmu toho musím otevřeně říci některá svá stanoviska.

Nemohu souhlasit s návrhem předsednictva ČNR, které formuluje nedohodnuté články se SNR odlišně, než jsme je přijali na minulém zasedání ČNR. Proto doporučuji, aby o bodech, kde je jiné stanovisko SNR a ČNR, bylo na dnešním zasedání hlasováno samostatně. Tím myslím bude odstraněna formálnost při hlasování a bude prohloubeno demokratičnost hlasování.

V podstatě jde o tyto otázky: Jde o otázku Federálního shromáždění a otázku ustavování státních tajemníků ve federálních vládních orgánech.

K první otázce. Národní shromáždění bude rozhodovat a jednat o věcech společných českému i slovenskému národu. Z tohoto principu by nebylo logické, kdyby tento orgán byl organizován na principu demokratickém jak ve svém složení, tak i v rozhodování, to jest podle proporcionálního principu. Tento princip by však odporoval snaze o zrovnoprávnění slovenského národa. Proto naše snaha o zrovnoprávnění slovenského národa byla promítnuta do stanoviska ČNR o jednokomorovém Národním shromáždění při zajištění zákazu majorizace jednoho národa druhým.

Požadavek dvoukomorového shromáždění pokládám za zbytečný a myslím, že nevychází z uplatnění principů demokratických, ale že hraničí ve svých důsledcích s principy anarchistickými.

K otázce požadavků Jihomoravského kraje. O těchto věcech jsem hovořil na minulém zasedání, když jsem vyjádřil stanovisko dvoudílné federace jako optimální řešení. Bylo dohodnuto, že delegace předsednictva naší ČNR provede přímé jednání se zástupci Jihomoravského kraje. Žádal jsem proto předsedu, aby přednesl sdělení o usnesení, popř. jednání a o výsledcích. V případě, že se do dnešního dne to jednání neuskutečnilo, vyslovuji kritiku předsednictvu ČNR.

Jinak jsem stejného názoru jako předřečníci k otázkám urychleného projednávání zákona o federaci na půdě ČNR. Další vystoupení nechci prodlužovat.

Tyto názory jsem dnes prokonzultoval s některými i jinými členy ČNR. Proto vyjadřuji tímto i jejich stanovisko, zvláště zástupců z okresní kulturní komise, kteří jsou tu členy, dále z Klubu členů ROH a zástupců Středočeského kraje.

S. inž. Kabelka: Vážené shromáždění ČNR, ukončením první části úkolu práce nekončí. Chci zde proto upozornit na to, co zbytečně vnášelo do práce komisí nervozitu. Mám na mysli v počátku práce plně omluvitelnou nedokonalou vazbu vládních komisí na komise ČNR. Běh událostí a nedostatek času nedovoloval, abychom se včas seznámili s tím, kde jaká komise se čím zabývá. Veřejnost však jevila velký zájem a kladla otázky, kdo, kde a pro koho pracuje, kdo dal ke vzniku určité komise podnět.

Je přirozené, že při nedostatku času je vítána každá pomoc. Je však nutné, aby výsledky práce byly seriózní. Druhá varianta "Institucionálního uspořádání řízení" může vzbuzovat určitou nedůvěru, protože jednotlivá odvětví zde nejsou vyvážena a některá jsou vynechaná. Velká pozornost je na pěti stranách věnována stavebnictví, zatímco vnitro, spravedlnost a další nejsou uvedeny vůbec, a pokud jde o náplň, jsou zde také věcné nedostatky. Poukáži zde na dva, které vyvolaly nutnost jednání a vysvětlování mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem lesního a vodního hospodářství, pokud jde o čistotu ovzduší. Varianta navrhuje činnost a zřízení čistoty ovzduší převést do působnosti ministerstva zdravotnictví, zatímco to si ponechává pouze hygienický dozor a technickou stránku věci zajišťuje dále ministerstvo lesního a vodního hospodářství podle zákona 35/67 Sb. Zde jde o již vysvětlenou nepřesnost.

Daleko vážnější je podle tohoto materiálu návrh převést funkci ústředního investora pro vodohospodářské stavby, péči o jejich údržbu a provoz do působnosti ministerstva stavebnictví a tím porušit jednotu vodního hospodářství a vyjmout část z kompetence ministerstva lesního a vodního hospodářství ke škodě společnosti. Přitom nelze trhat malou a velkou vodu, to je přehrady a vodovody a čistírny od sebe, neboť jde o činnost, která na sebe těsně navazuje, nehledě na to, že by byla narušena komplexnost přírodního prostředí, to je vazba celospolečenského významu lesa a vody.

V dalším materiálu z 27. 9., který vypracovala vládní odborná komise pro přípravu ekonomických problémů, chybí opět řešení vodohospodářských investic v resortu ministerstva lesního a vodního hospodářství, zatímco v ministerstvu výstavby je otázka investic řešena tak obecně, že tam mohou být skryty i vodohospodářské investice.

Upozorňuji zde na jednu skutečnost. V poměrech ČSSR je s ohledem na její geografické položení a omezené zdroje vody a tím vyplývající napjatost v zásobování vodou třeba obhospodařování vodních zdrojů řešit nejen investiční výstavbou, ale i cestou biologickou a cestou regulace spotřeby. Hlavní zdroj vody, t. j. 50 % atmosférických srážek, spadá na plochu lesních porostů, které regulací odtokových poměrů určují časově v mnohých oblastech vodohospodářskou situaci. Lesní hospodářství v této souvislosti přímo kombinací biologickotechnických opatření na horských bystřinách spravuje přes 30 000 km vodních toků a tím se podílí na správě cca 30 % vodohospodářské sítě státu. Regulaci spotřeby je nutno dosáhnout nejen správními a ekonomickými opatřeními proti plýtvání vodou, ale i účinnými postihy při znečišťování a nehospodárném využávání vodních toků.

Nepovažujeme proto za správné oddělit odpovědnost za hospodaření a zásobování vodou od vlivu na efektivnost výstavby vodohospodářských zařízení, kde je možno již kvalifikovaně ovlivňovat i budoucí náklady na spotřebu vody.

Kolik budeme mít vody, nezávisí jen na přehradách, ale také na lesích a jejich skladbě, jak ukazuje třeba oblast Beskyd. Lesy pokrývají 34 % plochy naší republiky a mimo poskytování základní suroviny - dřeva - mají daleko důležitější poslání jako retenční oblast a prameniště důležitých evropských řek a regulátor čistoty ovzduší a činitel ovlivňující příznivě životní prostředí.

Vidíme zde důležitou vzájemnou vazbu, která by byla nebezpečně narušena, kdyby se vyhovělo určitým snahám a ministerstvo lesního a vodního hospodářství se převedením odvětví nebo jejich částí do jiných resortů narušilo nebo dokonce zrušilo. Důkazy o škodlivosti takového počínání máme z dřívější doby. Uvedené příklady ukazují na určitou neujasněnost, nevyváženost materiálu a vzbuzují dojem zaujatosti, což vážnosti oné komise, která jej připravila, neprospívá.

Předpokládám, že se vznikem komisí jsme nebyli seznámeni pro nedostatek času. Přesto však žádám, aby do budoucna byly ustavovány odborné komise, které by pracovaly v úzké spolupráci s komisemi ČNR a aby plénum bylo o jejich vzniku a práci včas informováno, aby mohly být zodpovězeny dotazy, které vznáší veřejnost. Jsem přesvědčen, že to práci a autoritě ČNR jen prospěje.

Předseda ČNR s. dr. Císař: Prosím s. Matyáše, aby vystoupil jako první po přestávce, která potrvá 15 minut. Potom vystoupí ještě v diskusi pět soudruhů.

Prosím vás, abyste vyzvali po přestávce členy ČNR, kteří budou mimo zasedací síň, aby se do ní dostavili, abychom mohli být schopni usnášení.

(Schůze přerušena v 15.27 hod.)

(Jednání po přestávce znovu zahájeno v 15.42 hod.)

Předs. ČNR dr. Císař: Zahajuji přerušenou schůzi ČNR. Pokračujeme v rozpravě. Slovo má dr. Matyáš. Připraví se inž. Kempný.

Dr. Matyáš: Vážená Česká národní rado, projednáváme návrh zákona, který má bý po svém schválení obsahovou součástí příští ústavy. Domnívám se, že ne vždy jsme si toho dost vědomi. Svědčily o tom také některé dnešní diskusní příspěvky.

Myslím, že vzhledem k důležitosti tohoto zákona, který nebude mít zřejmě životnost jen po dobu životnosti provizorní ČNR, je třeba si uvědomit, že nikdo se nebude za čas ptát, jak byla tato provizorní ČNR zvolena a zda měla a nebo neměla čas podklady pro tak důležitý zákon řádnně projednat.

Když jsme byli ve středu v Brně na společné schůzi, předsednictev ČNR a SNR, zdůraznil předseda SNR s. Klokoč a před ním to již několikrát prohlásil i s. dr. Husák, že politické věci jsou tvrdá realita. Myslím, že v té souvislosti bylo řečeno i to, že snění je výsadou básníků.

Já bych chtěl upozornit na některé zásadní věci, které jsou tou tvrdou realitou nejen pro dnešek, ale také pro příští léta. Bylo vydáno stanovisko ČNR podle usnesení plenárního zasedání z 18. září. Bylo vydáno stanovisko podepsané předsedou vlády s. Černíkem a dále soudruhy Husákem, Císařem a Klokočem a bylo publikováno v denním tisku 26. září t. r. V tomto stanovisku se výslovně upozorňuje, že neobsahuje všechny připomínky ani SNR ani ČNR. Toto stanovisko je však předmětem diskusí nejen na Slovensku, ale především v Čechách a na Moravě, téměř jako první materiál, o kterém se dozvídá česká veřejnost. Pokládám za nutné z tohoto materiálu tedy vyjít a to i proto, že byl zřejmě podkladem i pro paragrafované znění ústavního zákona, které bylo před týdnem rozesláno.

Jestliže vycházíme ze stanoviska, jak bylo uveřejněno v tisku, můžeme se jistě všichni shodnout v tom, že kromě dílčích připomínek k některým odstavcům, jako například 5, 7 a 12 části II. lze plně souhlasit s částmi I. a II. tohoto stanoviska, publikovaného v tisku. Provedení těchto zásad v dalších částech uveřejněného stanoviska i v článkovaném znění ústavního zákona je však v některých částech v rozporu se zásadami, které jsou publikovány v prvních dvou částech.

Zmíním se kvůli stručnosti jen o dvou. Federace má vzniknout ze dvou rovnoprávných národních států. Tyto dva rovnoprávné národní státy mají část své suverenity přenechat federálnímu státu. Tento federální stát má vzniknout na základě vzájemné dohody české a slovenské národně politické reprezentace. Dosavadní stav této zásadě vůbec neodpovídá. Ve většině případů byly materiály právě zpracovávány centrem, mají být centrem schváleny, nebo jak by se dnes z předložených variant zdálo, dokonce arbitrovány, a tedy má rozhodovat centrum, co který národní stát a za jakých podmínek od něho dostane.

V materiálech jsou dále uvedeny dva základní principy, na nichž spočívá federalizace. Je to obecní demokratický princip a princip reálného zabezpečení rovnoprávných vztahů obou národních států.

V zákoně i v částech stanoviska uveřejněného v tisku počínaje třetí částí a v dalších, potom jsem však nenašel projev demokratického principu, který by nebyl podřízen principu druhému. Za této situace, kdy jsme uznali dva principy, je přece třeba, aby tyto principy existovaly vedle sebe a aby tedy i mezi těmito principy existovala rovnost. Jen jako příklad je možno uvést federální parlament podle původního návrhu dvoukomorového parlamentu, kdy obě komory mají tutéž kompetenci. Bylo už několikrát řečeno, že za této situace je praktický princip demokratický v každém případě rušen principem rovnosti národů.

Nemůže snad jít jenom o případ federálního parlementu. Zdůrazňuji, že je třeba v každém případě uznat rovnoprávnost těchto principů, protože při praktickém provádění jak ústavního zákona o federalizaci, tak dalších zákonů bychom se dostali pravděpodobně do téže situace.

Máme projednávat návrh ústavního zákona, který má být podstatnou součástí příštího ústavního zákona na dlouhá léta. Podkladový materiál, který jsme dostali dnes dopoledne jsme měli možnost studovat řádově dvě tři hodiny. Kromě toho bylo upozorněno, že v tomto materiálu nejsou zapracována stanoviska komise právní a kulturní. Nemáme prakticky tedy k disposici materiál k dvou nebo tříhodinovému studiu, který má být předložen Národnímu shromáždění.

V novinách byla uveřejněna výzva, že ke stanovisku se mají občané, instituce, národní výbory vyjádřit do 15. 10. 1968. Nemá-li být toto vyjádření chápáno jako formální, je přece nutno počítat s tím, že také občané mají právo do toho mluvit.

Dovolte mi, abych jenom z těchto několika málo zásadních věcí předložil doporučení skupiny poslanců ze Severočeského kraje:

1) v souladu s tím, co v úvodu dnešního jednání řekl místopředseda SNR s. ing. Marko, že totiž bude návrh projednávat dnes plénum SNR a že v dalších dnech můžeme ještě jednat společně i v souladu s tím, abychom při tomto dalším jednání nebyli vázáni usnesením pléna, doporučujeme, aby materiál jako celek nebyl dnes schvalován, aby byl postoupen jen jako pracovní materiál a dále se o něm jednalo.

2) Aby připomínky veřejnosti, které mají být podány do 15. t. m., byly řádně projednány a do materiálu zapracovány.

3) Aby tak vznikl spolehlivý a přesný materiál, který by byl bodem pro jednání jako materiál tak závažný.

4) Aby tento materiál byl teprve potom předložen nové plenární schůzi ČNR a po jejím projednání, schválení byl teprve předložen jako doporučený Národnímu shromáždění.

5) Domnívám se, že při tomto postupu lze zachovat původní termín schválení materiálu 28. října. Domnívám se ovšem, že faktor času, který zatím byl stále jenom předkládán České národní radě, musí tedy působit také na Národní shromáždění i na Slovenskou národní radu a v tomto případě, že tedy společný materiál České a Slovenské národní rady lze v Národním shromáždění projednat, aby byly splněny ty zásady, které jsou publikovány ve veřejnosti. (Potlesk.)

S. ing. Kempný: Vážená Česká národní rado! Dovolte mi, abych vzhledem k vystoupení některých soudruhů zaujal stanovisko ke dvěma problémům.

Především s. Kovařík hovořil o problematice moravskoslezské tak, že by se dalo soudit, že je to záležitost všech členů ČNR, jak z Jihomoravského, tak ze Severomoravského kraje.

Za Severomoravský kraj bych chtěl říci, že princip, na kterém má být federace našeho státu uskutečňována - zda princip národnostní nebo územně historický či územně ekonomický - byl u nás prodiskutován v KV KSČ, v KV NF a v plénu KNV i s přípravným výborem pro Slezsko. Neuvádím celou řadu aktivů, které jsme absolvovali s našimi občany a neuvádím ani řadu našich vystoupení v televizi nebo rozhlase.

Ve všech orgánech, o kterých jsem hovořil, bylo jednoznačně řečeno, že řešit federalizaci našeho státu za dané situace je možno jenom tak, že budeme řešit to, co je základním principem řešení této otázky - vyřešení rovnoprávných vztahů mezi oběma našimi národy. Tedy na žádném jiném principu.

Proto také členové ČNR z našeho Severomoravského kraje se v tomto směru plně hlásí k návrhu, jak je předložen v podstatné a základní otázce.

Za druhé chtěl bych zaujmout stanovisko k materiálu, který předložili soudruzi z Jihomoravského KNV z hlediska práce správní komise. Jsme přesvědčeni, že právě tam tento materiál patří a že to nebude materiál, který by nebyl jedním ze základních, z nichž budeme v naší práci vycházet. Je tam celá řada nesmírně cenných řešení otázek zejména v oblasti samosprávy a my je chceme maximálně využít.

Na našem zasedání komise jsme si řekli, že nemůžeme začít tím, že budeme stanovovat předem formy budoucího územně správního uspořádání, že apriorně budeme říkat, že budou zemské NV, nebo že nebudou krajské, nebo že bude dvoustupňové a nebude třístupňové řízení, že chceme vycházet z obsahu činnosti jednotlivých stupňů NV a že pro nás rozhodující musí byt to, aby maximum pravomocí nejen správních, ale i ekonomických právě v souvislosti a pojetím samosprávy musí být přeneseno do základních článků NV, tedy do místních a městských NV., že z toho nám musí vyplynout, jak mají vypadat ONV a podle toho, zda ONV bude mnoho nebo málo, což musí vyjít z obsahu jejich činnosti, můžeme vycházet přitom, zda je možno řídit daný počet buď vládou přímo nebo ČNR, popř. prostřednictvím jakéhosi mezičlánku. Dnes si nedovedeme říci ani to, zda to má být krajské nebo zemské zřízení.

Říkám zodpovědně, že nemáme kromě emocionálně podložených rozhodnutí různých orgánů při různých příležitostech představu o tom, že jedině dvoustupňové řízení je vyhovující. K tomu nemáme seriozní podklady a analýzy, které by prokázaly, zda se KNV osvědčily nebo neosvědčily. A v čem se osvědčily nebo neosvědčily?

Proto také - a já jsem o tom hovořil ve vystoupení na minulém zasedání - se nechceme ukvapovat v těchto otázkách. Navrhujeme, aby - pokud by bylo nutno - uskutečnit volby do NV co nejdříve - byly uskutečněny do stávajích NV, abychom měli čas na podkladě seriosních, exaktních analýz sestavit potřebné syntézy a navrhnout takovou organizaci, která bude ve prospěch jak občanů naší České soc. republiky, tak této republiky jako celku. (Potlesk.)