S. Sluka: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, bylo zde již konstatováno, že materiály pro dnešní plenární zasedání postrádají stanovisko správní komise. Stalo se tak z toho důvodu, že naše komise zasedala teprve včera, kde stanovisko k materiálu zaujala.

Chtěl bych zdůraznit, že komise nebyla podrobně seznámena o výsledcích jednání společné schůzky předsednictev ČNR a SNR, a proto nezávisle na tom zaujala vlastní stanovisko, které zpracovala písemně pro návrhovou komisi.

V našich připomínkách byla řada věcí stylizačního charakteru, které nejsou podstatné. Proto je neuvádím právě tak jako stanoviska, která jsou obsažena v návrhu předsednictva a jsou shodná. Omezím se tedy jen na otázky, ve kterých se naše názory rozcházejí.

Pokud jde o preambuli, bereme na vědomí, že jde zatím o první pracovní nástin. Ovšem členové správní komise navrhují, aby - pokud bude tato formulace z původního návrhu pojata do preambule - aby byla vypuštěna věta "až do oddělení", protože se jeví jako nadbytečné ustanovení, jehož smysl dostatečně vyplývá z dalšího znění tohoto odstavce.

Pokud se týče článku 2, odst. 3, doporučujeme rozšířit politická práva občanů na formulaci "Práva a svobody občanů", protože formulace politická práva nezahrnuje všechno, co by tam mělo být vyjádřeno. V článku 13, doporučujeme zestručnit celé znění tohoto článku vzhledem k tomu, že taxativní výpočet není jak předpokládáme nutný.

Pokud jde o článek 20, který jedná o stanovení jednotné zásady kompetence federativní republiky, doporučujeme ustanovení pod písmenem d) upravit takto: "d) sociální a zdravotní péče."

Nejširší diskuse však byla k 3 hlavě, kde jsme se měli vyjádřit k návrhu federativního shromáždění, zejména z hlediska systému dvou komor a z hlediska volby komor národních. Došli jsme k závěru, že doporučujeme variantu dvoukomorového federálního shromáždění s přímou volbou poslanců do Sněmovny lidu a do Sněmovny národů s tím, že do působnosti Sněmovny národů patří rozhodovat jen o věcech taxativně vypočtených.

Jde tedy o první variantu uvedenou v materiálu č. 6 na straně 10 a další s příslušnými úpravami článku 27, pokud jde o volbu poslanců Sněmovny národů.

Chtěl bych říci, že stanovisko týkající se přímé volby bylo schváleno těsnou většinou členů správní komise, nedošli jsme ke shodnému názoru, abychom byli všichni jednotni.

Na základě připomínek občanů z některých českých krajů dáváme v úvahu předložení alternativního řešení pokud jde o variantu jednokomorového Federálního shromáždění s příslušnou úpravou hlasování o usneseních, pro která platí zákaz majorizace.

Z toho by vyplývalo, že v článku 25 b bychom doporučovali ponechat toto znění: "Do působnosti Sněmovny národů patří rozhodovat o věcech vypočtených v článku 36, 37 a 38" s tím, že ustanovení odstavce 1 b) se zahrnuje do článku 37. Vypuštění dalších ustanovení (odstavec 1, písmeno c) a odst. 2) je zdůvodněno možností volného výkladu pojmu "národních zájmů republik" a tím vzniku vážných komplikací při rozhodování Federálního shromáždění.

Z toho vyplývá, aby se v článku 27, odst. 2 upravilo znění takto: "(2) Sněmovna národů má 100 poslanců, z nichž 50 se volí v České socialistické republice a 50 ve Slovenské socialistické republice přímou volbou."

Pokud jde o článek 32, odst. 2 doporučujeme prověřit seznam zákonů, kde je uveden taxativní výpočet, zda obsahuje všechny zákony, které má v zájmu jednotné úpravy v obou národních republikách přijímat Federální shromáždění. Déle se doporučuje změnit pořadí zákonů tak, že se uvede nejdříve občanský zákoník.

V článku 32, odst. 3 doporučujeme shodně s připomínkou k článku 32, odst. 2 prověřit seznam z hlediska úplnosti.

V článku 34 a) doporučujeme vypustit odstavec 2 a 3 vzhledem k tomu, že tyto otázky může upravit příslušný zákon Federálního shromáždění.

V článku 37 doporučujeme doplnit nový odstavec 5 tohoto znění: "(5) Zákaz majorizace platí též o odvolávání členů ústavního soudu Československé socialistické republiky."

Jde o ustanovení, které se přesouvá z článku 25 b odstavec 1 písmeno b).

V článku 38, odst. 2 doporučujeme upravit znění takto:

"(2) K vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny poslanců Sněmovny lidu nebo nadpoloviční většiny poslanců Sněmovny národů."

Jde o zpřísnění podmínek pro vyslovení nedůvěry vládě nebo jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky.

V čl. 43, odst. 2 doporučujeme doplnit druhou větu takto: "Musí být zodpověděny do 30ti dnů v příslušné sněmovně."

Pokud jde o čl. 52, odst. 3, tam jsme také nedošli ke shodnému názoru, ovšem dáváme v úvahu alternativu, která je navržena spolu s vypuštěním ustanovení na druhém řádku "na návrh vlády", aby nebyla omezována možnost podávat iniciativní návrhy poslanců případně dalších orgánů i v oblasti zákonných opatření. Toto ustanovení by platilo obdobně také v republikách.

V čl. 72 který se týká rozhodování federální vlády ve sboru, doporučujeme ponechat původní bod pod písmenem d) v tomto znění: "d) v otázkách zahraniční politiky" a doplnit další bod tohoto znění: "o věcech bezpečnosti a ochrany státu". Znění bodu pod písmenem h) navrhujeme upravit takto: "h) o tom, že požádá Federální shromáždění o vyslovení důvěry". Doporučujeme zvážit, zda oprávnění zde uvedené je přiměřené ústavnímu soudu, totiž že ústavní soud může z vlastního rozhodnutí zahajovat řízení.

A na závěr, soudružky a soudruzi, bych chtěl uplatnit připomínky, aby v článku 133 odst. 1 byla formulace "území České socialistické republiky tvoří území dosavadních krajů" byla nahrazena formulací "území České socialistické republiky tvoří území Čech, Moravy a Slezska" anebo "Území České socialistické republiky tvoří dosavadní české kraje, tzn. území Čech, Moravy a Slezska." (Potlesk)

Předs. ČNR dr. Císař: Promluví posl. inž. Ptáček.

Posl. inž. Ptáček: Vážená Česká národní rado, hodnotíme zde předložený materiál z různých hledisek. Naše stanovisko k němu vyplývá z diskusí, které jsou rozdílné, ale v jedné věci jsou shodné. Myslím totiž, že jsme se dostali do nezáviděníhodné situace, ve které stojíme jako orgán nezvolený v přímé volbě a podle mého názoru s o to větší odpovědností, protože se nebudeme moci odpovídat nějakému omezenému okruhu svých voličů, kteří by nás mohli vyzpovídat až se vrátíme, ale budeme všichni jako celek nést tíhu odpovědnosti za to, co dnes projednáváme a k čemu bychom rádi dospěli, ovšem tak, aby to bylo dílo dobré. Jde nejen o tvář České národní rady, ale jde o více.

Sám bych se pokusil hodnotit z jednoho hlediska hodnotu předloženého materiálu. Připojil bych se ke stanovisku kulturní komise, že návrh ústavního zákona je ve svých jednotlivých částech obrovsky disproporční, tak obrovsky, že na jedné straně dává až příliš prostoru pro řešení některých problémů v dalších etapách, zatímco na druhé straně tento prostor prakticky bere. Vytváří tolik prostoru v některých směrech, že například nevylučuje - předpokládám, že by v praxi to nepřišlo - možnost nastolení byrokraticky centralistického systému řízení. Vyplyne to z toho, co řeknu dále na příkladech.

Vezměme si například otázku územního členění státu, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. V jednom článku se hovoří, že územní členění je vnitřní záležitostí každé z těchto republik. To je v pořádku. Domnívám se však, že to nestačí a že současně by měly být řečeny zásady, možná že v tomto článku, možná že v jiném - nejsem takový odborník na ústavní zákony, abych to dovedl okamžitě říci od tohoto pultu, - že s územní organizací souvisí výstavba jakýchsi institucí, otázka samosprávné decentralizace a další otázky, které by měly být formulovány v zákoně tak, aby vylučovaly možnost jakéhokoliv systému řízení uvnitř každé republiky než takového, který by opravdu vycházel z potřeb našeho obyvatelstva a šel - jak o tom hovořil inž. Kempný - od pravomoci městských a místních národních výborů směrem k vyšším orgánům.

To je jedna věc, která to myslím dostatečně dokumentuje.

Abych se vrátil k té disproporčnosti, chtěl bych říci toto: Materiál na druhé straně je tak podrobný, že dává opět málo prostoru pro řešeni některých problémů v budoucnu. Ale k této věci jen jednu poznámku: Každá věc, říkáme-li, že je špatná, jestliže říkáme, že to nemělo být tak ohromně stanovováno, může být zároveň dobrá, ale musíme uvážit, do jaké situace. Podrobnosti v některých ustanoveních tohoto zákona, tohoto návrhu totiž nám umožní, budou-li přijaty, v tom, aby v mezidobí, než bude přijata definitivní ústava, se vyhodnotilo, v čem jsme se dopustili chyby a v čem ne. Budeme mít, prakticky řečeno, náskok při tvorbě definitivní ústavy v tom, že se budeme moci vyvarovat na základě jakéhosi experimentu omylů, které bychom nezachytili v tomto návrhu ústavního zákona.

Ovšem myslím, še jenom s tím se spokojit není možné a tím zdůvodnit rozsáhlost tohoto návrhu zákona a že je potřeba se dívat také na to, jak bude tyto otázky hodnotit širší veřejnost a jak je bude hodnotit historie. I to je potřeba brát v úvahu.

Z toho, co jsem řekl, vyplývá tedy pro mne tedy takový závěr, že bych navrhoval, aby v otázce územního členění nebo v některém jiném článku návrhu tohoto zákona bylo zároveň s tím uvedeno, že jde zároveň o výstavbu orgánů, tedy národních výborů, které souvisí s otázkami územního členění na principu demokratickém, na principu decentralizace a na principu samosprávy od nejnižšího stupně, s to jest místních a městských národních výborů, až po vyšší stupně, podle toho, kolik jich bude se zajištěním oprávněných zájmů všech oblastí v každém z obou států v naší Československé socialistické republice. To je jeden návrh.

Déle je známo, že sám osobně jsem zastáncem, a vy ze značné části spolu se mnou jsme byli zastánci rámcového znění tohoto zákona s ohledem na situaci, jaká se vytvořila. Ovšem myslím si, že ani v tom, byl-li by přijat rámcový zákon, tím méně v tomto podrobném zákoně, by neměla chybět taková záležitost, jako je otázka týkající se národních výborů, ale z druhého pohledu. Vycházející z jednoho ustanovení, kde v malé míře tento zákon se tím zabývá, mohlo by se říci, že to je záležitostí ústavy v širším pojetí a že by to měla být samostatná pasáž ústavy. Ale je-li uvedeno v návrhu, že vláda řídí a kontroluje národní výbory, domnívám se, že se tím dopředu stanoví něco, co by se mohlo dostat do rozporu s tím, co bychom chtěli zakotvit v definitivní ústavě. Domnívám se totiž, že tato formulace tam nepatří, že naopak by tam měla být zvýrazněna úloha národních výborů, ale z hledisek jiných, ve kterých by se vyjádřilo, že národní výbory jako zastupitelské sbory za určité území, tak jak budou vytvořeny územní celky, ve svých plénech budou odpovědni nebo jsou řízeny nejvyšším zastupitelským sborem v každé republice, to znamená plénem České nebo Slovenské národní rady, že vláda může řídit pouze rady těchto národních výborů a že ministerstvo vnitra může mít vztah k těmto národním výborům jenom potud, pokud jde o otázky civilně správní, o otázky aparátu, otázky, které patří do jeho kompetence, rozuměno národního ministerstva vnitra, nebo nějakého orgánu, který to bude mít na starosti, a stejně že další odvětvové orgány národní budou mít vztah k tomuto aparátu a po svých odborných vztazích, jako má ministerstvo techniky v otázkách územního plánování apod., že tento princip by měl být zcela jasně v tomto návrhu zakotven právě z těchto hledisek. Jinak by to vedlo k tomu, a to je druhá otázka, že bychom se mohli dostat opět tam, že by národní výbory ve svých plénech jako nejvyšší zastupitelské orgány na daném území byly prakticky podřízeny vládnímu aparátu v podobě ministerstva vnitra. Tím by se to zase mohlo dostat zpátky. Je třeba, abychom tuto alternativu dopředu vyloučili.

Nyní několik dalších poznámek. Pokud jde o přechodná ustanovení, hovořilo se tam o územích obou republik. S. Sluka o tom hovořil jako stanovisko správní komise. Myslím, že opravdu mluvím i za některé další členy ČNR, se kterými jsem o tom hovořil, stejně tak jako s jinou skupinou, hovořil jsem o otázce národních výborů, aby se opravdu formulace změnila, že území České republiky, netvoří české kraje, protože tento pojem za dva roky možná platit nebude, a řekl bych, že ve vědomí všech nás je to, že se to území skládá z českých zemí, tedy z Čech, Moravy a Slezska. Rovněž bych se přimlouval za to, aby to bylo takto pozměněno.

Konečně na závěr jeden takový pocit: Jsme rozdílní ve svých názorech v některých případech. Například jsem členem správní komise a v některých věcech nám rozdílný názor od správní komise, i když s většinou jsem souhlasil. Vyjádřil jsem své názory také na tomto plénu z tohoto místa i při jiných příležitostech, např. na plénu Jihomoravského KNV, což nebylo některými soudruhy z Brna kladně přijato.

Kde se mluví o principiální otázce, nelze apriorně odsuzovat vystoupení nebo návrhy, které nejsou dostatečně prozkoumány, tím, že bude přijat návrh nebo varianta jiná, to znamená, že se dopouštíme tady násilí takového druhu, které může mít své důsledky ne dnes, ale za mnoho let a možná za nějaké desetiletí.

Myslím si, že při této rozmanitosti názorů by bylo proto třeba připojit se, že bychom neměli schválit návrh tohoto zákona, jak byl předložen, a v tom případě bych samozřejmě chtěl, aby připomínky, které jsem uváděl, byly zapracovány pouze do připomínek, a byla vzata na vědomí první varianta pro Národní shromáždění, protože pro NS to bude první varianta, s tím, že by mu byly předloženy zároveň rozporné otázky, které se ještě nepodařilo v tomto návrhu dořešit, a souběžně s Národním shromážděním, které by na to mělo dostatek času, mohli bychom se my pokusit vyřešit ještě tak, jak to bylo navrženo, abychom se mohli sejít před 20. říjnem t. r. a znovu tento návrh snad definitivně projednat. Domnívám se, že by jinak nemělo být sporu, že by 28. října t. r. měl být zákon přijat. O tom jsem hovořil už minule a myslím, že pro to důvody existují.

Tolik k některým návrhům, o kterých jsem chtěl hovořit v tomto vystoupení.

Předseda dr. Císař: Hovoří s. Miluše Fišerová a připraví se Jiřina Turečková.

Soudružka Fišerová: Vážená Česká národní rado, ráda bych se vyslovila k předloženému návrhu ústavního zákona o Československé federaci. Především chci říci, že jsem upřímně přesvědčena o nutnosti federativního uspořádání naší republiky. Domnívám se, že řešení vztahů mezi našimi národy je problém jak dlouhodobý, tak velice naléhavý. Je sice pravda, že nebylo sice ani jednoho usnesení posledních sjezdů KSČ, v nichž by se nezdůrazňovala rovnoprávnost našich národů nebo se nehovořilo o nutnosti zvyšování pravomoci slovenských národních orgánů. Praxe však byla zcela opačná a jakýkoli pokus o konkretizaci těchto usnesení byl již dopředu vyloučen. Stačí jen připomenout, jaký pokřik se strhl, když při zpracování návrhu zákona o NV se objevil paragraf o postavení Bratislavy jako hlavního města Slovenska, nebo kolem paragrafu, v němž se uvažovalo, že rozpočet pro NV na Slovensku půjde přes SNR. A mohli bychom si tu vyjmenovat spoustu dalších a možná mnohem konkrétnějších a složitějších příkladů. Ale o to nyní nejde.

My Češi jako početně větší národ si musíme uvědomit svůj podíl, byť ne zcela námi zaviněný, na nenormální situaci, a snad bychom neměli podezřívat slovenské přátele z nekalých úmyslů. Ale současně prosím také je, aby důvěřovali oni nám, naší poctivé snaze řešit všechny otázky, které dosud jsou sporné.

To ovšem nic nemění na tom, abychom si nepřipomenuli, jak to bylo řečeno, že nejednáme ve zcela rovných podmínkách. Zatímco na Slovensku se o otázkách federace hovoří od ledna oficiálně a předtím neoficiálně mnohem déle, v českých zemích nebyly vytvořeny předpoklady pro obdobnou diskusi, neměli jsme ani čas na vysvětlování. Předložený návrh ústavního zákona sice diskusi předpokládá, avšak samotné stanovení termínu do 15. října otevřenou diskusi podstatně omezuje. To je veliká politická škoda a obávám se, že to také může být i zdroj neporozumění ze strany českého národa.

Jsme jako ČNR v dosti paradoxní situaci. Máme vyjádřit souhlas s návrhem, ačkoli neznáme mínění našich občanů. A ono se vždy - to přece známe ze zkušenosti - hůře vysvětluje a obhajuje zákon po jeho přijetí, kdy už je zřejmé, že se vlastně nic nedá dělat, nic nemůže změnit. To je ve svých důsledcích jedna z příčin nám tak dobře známé do ledna pasivity lidí. Tato praxe byla tolikrát odsuzována a přece v ní pokračujeme, snad proto, že přece jen nejednáme ve zcela normální situaci.

Přesto, co jsem tu právě řekla, se domnívám, že bychom měli návrh ústavního zákona, jak nám byl předložen po úpravě předat NS k projednání včetně navržených variant. Doporučuji však, abychom si vyhradili jako ČNR právo, po diskusi, která v širší veřejnosti teprve nyní probíhá, zaujmout definitivní stanovisko ještě před schvalováním konečného znění v NS.

Nezbývá nám sice mnoho času na vysvětlování a objasňování stanovisek, ale přece jen tu ještě určitá možnost je a té bychom se neměli vzdávat. Především objasňovat našemu národu smysl, význam i nutnost federativního uspořádání. Domnívám se totiž, že v tomto jsme zůstali českému národu mnoho dlužní, což považuji za velkou politickou škodu.

Domnívám, se že u českého národa v této chvíli nebude vzbuzovat zájem ten nebo onen paragraf, ale že český národ nebude zvyklý na to, že bychom mohli žít ve federativní republice. To považuji za velmi důležité. Myslím, že v tomto smyslu bychom měli hovořit, neboť tu jsme našemu národu ještě mnoho dlužni, což považuji za velkou politickou škodu.

Ráda bych se ještě vyjádřila k návrhu soudruha Kovaříka, aby návrh zákona byl doplněn jím koncipovanými dvěma větami. Myslím, že bychom tím všechno popřeli. Doufám, že dosud chápeme navržené uspořádání jako řešení vztahu mezi našimi dvěma národy, českým a slovenským. Vnitřní uspořádání v jednotlivostech je záležitostí národních orgánů po jejich vytvoření. Proto se v tomto smyslu plně přikláním k vystoupení inženýra Kempného a nedomnívám se, že bychom měli dvěma navrženými větami návrh zákona doplnit. (Potlesk.)

Posl. Turečková: Soudružky a soudruzi, od ustavení ČNR na každém zasedání zaznívaly hlasy zástupců Jihomoravského kraje na trojdílnou federaci, a to v souvislosti s řešením otázky Moravy a Slezska, a přece hlas Slezska nezazněl. Já jsem vystoupila v NS v dubnu t. r. s tím, aby při uvažovaném federativním uspořádání bylo zváženo, zda by nebylo možno skloubit národnostní princip a územní vztahy historických zemí.

Tehdy jsem se s tímto požadavkem obrátila na s. Husáka. Bylo mi odpovězeno, že vláda přezkoumá v dalších jednáních věc. Výsledek znáte, bylo řečeno, že oprávněné požadavky Moravy a Slezska by měly být řešeny uvnitř uspořádání. Tehdy toto vystoupení vyvolalo značné rozpaky i rozhořčení, nicméně část poslanců se začala zajímat o to, co je to Slezsko a kde je. Nikdy jsme si nedělali iluzi, že by Slezsko mohlo být samostatnou republikou. Komise pro Slezsko zpracovala 4 varianty. Věřím, že poslední, která jedná o jeho, troufám si říci oprávněných požadavcích uvnitř českých zemí, že tato varianta nám rozhodně vyjde.

Jak se dále vyvíjela situace naší oblasti? Soudruh Kempný zde zčásti o tom hovořil. Na rozdíl od jižní Moravy severní Morava nebyla naprosto sjednocena. Názory byly krajní, přes dvojdílnou i trojdílnou federaci. Neznám sílu těch nebo oněch názorů. Komise pro Slezsko se připojila k tomu, abychom přijali řešení na dvoudílnou federaci jako základu a principu rozhodujícím, abychom upustili od původního návrhu na trojdílnou federaci.

Tudíž i já se přikláním k tomu, aby byla řešena federace na dvojdílném základu, ale současně se přimlouvám, aby návrh předložený s. Kovaříkem byl respektován s tím, že nebudeme mluvit o zemi Moravskoslezské, ale o Moravě a Slezsku. Věřím zárukám, které byly dány, ale jednotlivci jsou tu dnes a zítra tu nemusí být. Proto bych prosila, aby vhodnou formou požadavky Moravy a Slezska byly zakotveny, protože nám to značně pomůže ve vysvětlování, proč byl přijat zákon v této podobě a ne jiné. Věříme slovenským soudruhům, že to nemůže vadit, že to je jedině záležitost našeho vnitřního uspořádání.

Druhou připomínku mám k parlamentu.

Druhá připomínka je k parlamentu. Protože znám, i když jen z jednoho funkčního období, práci parlamentu, domnívám se, že dvoukomorový parlament bude po stránce pracovní velmi těžkopádné těleso. Jestliže připravování zákona dnes až po přijetí trvalo jeden rok i déle, může se stát, že za celé funkční období nebude některý zákon přijat. Je nebezpečí skutečných provizorií, myslím hlavně rozpčtových, i když jsou možná i další provizoria.

Proto zastávám názor: jako první řešení jednokomorový parlament a nebo dvoukomorový s rozdílnou pravomocí jednotlivých komor. Tady ovšem musím odporovat názoru s. Sluky, který říkal, nedelegovaná část Sněmovny národů, ale přímo volená. Domnívám se, že to není možné. Při přímých volbách poslanců do Sněmovny lidu a Sněmovny národů nelze chtít, aby měli rozdílnou pravomoc. Myslím, že to není možné. To by ovšem museli vysvětlit právníci. Jednokomorový parlament jako první alternativa, druhá alternativa by byl dvoukomorový parlament s rozdílnou pravomocí a v tom případě s delegovanou částí z ČNR a SNR.

Předs. ČNR dr. Císař: Děkuji s. Turečkové. Tím máme pořad řečníků vyčerpán. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Děkuji. Prohlašuji tedy rozpravu za ukončenou.

Protože návrhová komise dokončuje svou práci, vyhlašuji přestávku do zazvonění.

(Jednání přerušeno v 16.42 hod.)

(Schůze opět zahájena v 17.09 hod.)

Předseda ČNR dr. Císař: Pokračujeme v přerušené schůzi. Prosím předsedu návrhové komise s. Jičínského, aby České národní radě přednesl a odůvodnil iniciativní návrh ČNR na vydání ústavního zákona o Československé federaci ve znění pro potřebu jednání výboru NS.

Doc. dr. Jičínský: Vážení soudruzi! Návrhová komise projednávala návrh usnesení, který chce předložit plenární schůzi ČNR.

Nejprve několik stanovisek k návrhům, které tu byly podány, pokud se týče stanovisek na odložení jednání.

Návrhová komise doporučuje, abychom o návrhu jednali dnes, a to z těchto zásadních důvodů: předsednictvo ČNR po 20. vydalo prohlášení, že se zavazuje ze své strany učinit všechno pro to, aby ústavní zákon o federativním uspořádání byl k 28. říjnu připraven. Toto zásadní stanovisko předsednictva jsme schválili na plenární schůzi ČNR 18. září t. r. Myslím, že by bylo politicky nevhodné a nesprávné, kdybychom dnes toto zásadní stanovisko chtěli revokovat.

Návrhová komise tedy doporučuje, aby dnes plénum ČNR o návrhu hlasovalo. Tolik tedy, pokud jde o tuto otázku.

Teď navrhnu usnesení, které předkládá návrhová komise, a potom bych je stručně odůvodnil.

1) Návrhová komise doporučuje schválit předložený návrh ústavního zákona o federativním uspořádaní Československé republiky.

2) Doporučuje projednat a schválit alternativní návrhy, pokud se týče federálního parlamentu a struktury federálních výkonných orgánů.

3) Doporučuje projednat v komisi a potom na plénu ČNR mezi 15. a 20. t. m. náměty, připomínky a návrhy, které přijdou České národní radě z národní diskuse k zásadám federativního uspořádání, a spolu s tím projednat i návrhy na strukturu federálních výkonných orgánů - to záleží samozřejmě na tom, jaké předtím zaujmeme stanovisko, pokud jde o alternativu složení federální vlády. Pokud by byla zvolena alternativa, která je navržena v materiálu, potom tedy návrhová komise doporučuje, aby tato otázka byla na tomto plénu ČNR posouzena a přijato k ní příslušné stanovisko.

Tyto výsledky tohoto jednání potom projednat spolu se Slovenskou národní radou a předložit je jako iniciativní návrhy Národnímu shromáždění. Odvoláváme se tady na formulaci ústavního zákona, kterým je konstituována ČNR, kde se její úkol formuluje jako předkládání iniciativních návrhů Národnímu shromáždění v souvislosti s federativním uspořádáním. Čili přijetím návrhu ústavního zákona dnes naše funkce v tomto směru nekončí, protože návrh zásad federativního uspořádání, který podepsal i předseda ČNR počítá s termínem národní diskuse do 15. a je povinnosti ČNR, aby se těmito otázkami zabývala.

4) Návrhy správní a kulturní komise budou uplatněny představiteli těchto komisí v jednání příslušných výborů NS.

5) Návrhy obsažené v návrhu Jihomoravského kraje, pokud jde o problém optimální správní struktury České republiky, budou projednávány jako součást práce správní komise na přípravě optimální varianty pro správní organizaci, České republiky a pro prosazování samosprávních forem v rámci České republiky. Myslím, že je možno přikročit k hlasování, protože návrhová komise zaujala toto zásadní stanovisko s tím, že jsme dnes věcně jednali, a to z toho důvodu, že kdybychom odkládali jednání o návrhu zákona na další termín, potom nelze splnit ony termíny, k nimž jsme se v předchozích usneseních zavázali, a jimiž podle názoru návrhové komise se máme cítit zavázáni i dnes. Doporučujeme tedy, abychom hlasovali.

První návrh je, aby ČNR schválila předložený návrh o federativním uspořádání Československé republiky. Jde o návrh, který bude ještě modifikován. Vždyť výsledky celonárodní diskuse musí být do tohoto návrhu vykorporovány. Kdyby ČNR dnes toto stanovisko nezaujala, nemůže předat návrh Národnímu shromáždění. Není možné, abychom tento návrh předložili jen jako pracovní podklad, aniž k němu zaujmeme zásadní stanovisko. Odkládání z důvodů, které jsem uvedl a které návrhová komise zhodnotila, není možné.

Předseda ČNR dr. Císař: Prosím, aby předseda návrhové komise přednesl všechny návrhy, abychom se mohli orientovat.

Předseda návrhové komise doc. dr. Jičínský:

Opakuji - první návrh je, aby ČNR schválila předložený návrh zákona o čs. federaci s tím, že alternativa, pokud jde o strukturu federálního parlamentu a strukturu výkonných orgánů federální vlády, tj. ustanovení čl. 75 odst. 3 a 76 odst. 4, kde se řeší otázka, zda ministerstva a výbory federální vlády mají být zřizovány ústavním zákonem a zda již tento ústavní zákon má zahrnout strukturu, která je navržena, a nebo zda má být přijat alternativní návrh ČNR, že otázka zřizování ministerstev a federálních orgánů se má řešit normálním zákonem, že k tomu má být přijat nový zákon, k jehož návrhu se ČNR vyjádří. To je návrh druhého usnesení.

Třetí návrh je projednat připomínky a náměty z národní diskuse, které dojdou ČNR, v komisích v rozmezí mezi 15.-20. říjnem na plénu ČNR. Pokud by byla volena alternativa ČNR týkající se federálních ministerstev a výborů, projednat na tomto plénu strukturu těchto orgánů.

Čtvrtý návrh - návrhy správní a kulturní komise ČNR uplatnit představiteli těchto komisí v jednáních příslušných výborů NS.

Pátý návrh. Stanoviska a náměty obsažené v návrhu Jihomoravského KNV na trojdílnou federaci, pokud se týkají vnitřní organizace České republiky (problém optimální organizace, správy, samosprávné formy atd.), projednávat ve správní komisi a jednat o tom v ČNR.

Zde nedoporučujeme navrhnout termín, protože tento úkol nemůže splnit tato Česká národní rada vzhledem k tomu, že zatím se předpokládá existující struktura organizací krajových a okresních a tento úkol je trvalejšího charakteru. Jde o to, aby ČNR tento úkol řešila a připravila podklady, které jsou trvalejší povahy, poněvadž návrhová komise má bezprostřední názor, že tyto návrhy nelze prakticky legislativně a organizačně řešit.

Předs. ČNR dr. Císař: Hlásí se někdo ke slovu? Dávám slovo akad. Wichtrlemu k dotazu.

Akad. posl. Wichterle: Mám připomínku k proceduře, totiž aby se nehalsovalo o zákonu jako celku a potom o variantách. Jsou totiž nejasnosti, pokud jde o varianty. Kdybychom schválili koncept zákona tak, jak ho máme v posledních materiálech, vyloučili bychom některé varianty, které jsou velmi naléhavé. Zde je například varianta jednokomorového systému, který není v materiálu obsažen. Správný postup tedy je, nejprve hlasovat o variantách, připustit varianty, které nejsou obsaženy v materiálu, poněvadž mám dojem, že většina členů se kloní k jednokomorovému systému a ten tam není. (Potlesk.)