Předs. Dr. Císař: Děkuji.

Slovo má soudruh poslanec Hrdlička a připraví se soudruh Vítězslav Frank.

Posl. Hrdlička: Vážená Česká národní rado! Skupina členů tohoto shromáždění příslušníků československé strany socialistické posoudila předložený návrh ústavního zákona o čs. federaci a shodla se na tomto názoru:

Systém federativního uspořádání státu vyplývá ze souhlasné vůle českého i slovenského národa. Soudíme, že otevře maximální možnosti pro další politický, hospodářský, i kulturní rozvoj obou našich národů, pro zabezpečení národní svébytnosti a plné rovnoprávnosti. Jsme si vědomi, že návrh ústavního zákona vychází z podmínek Československé socialistické republiky, z principů demokratického socialismu, a považujeme tedy národně politický princip uplatněný v tomto návrhu za správný a účelný.

Vítáme, že konečně dochází k řešení tak závažného problému a že je to právě v jubilejním roce naší Československé republiky. Za těch 50 let jsme měli všichni dost příležitostí si ověřit, že vzájemné soužití Čechů a Slováků v jednom státě bylo a je prospěšné pro oba národy tak, jak se jeví ve výsledcích naší společné práce, především ve výstavbě socialismu v obou částech naší vlasti.

Máme za to, že federalizačni zákon - od něhož česká i slovenská veřejnost právem očekává kvalitní, moudré a státnické řešení vzájemných státoprávních vztahů a který je nesmírně významný pro současnost - měl by bez podstatnějších změn sloužit potřebám našich národů nejméně o jednu generaci. Proto plně souhlasíme se základními myšlenkami návrhu ústavního zákona o čs. federaci. Domníváme se však, že v některých částech je návrh příliš detailní a přihlíží více k současným potřebám a požadavkům, které by měly být skutečně ponechány speciální zákonné úpravě, tak jak je tomu v jiných federálních ústavách.

Především máme na mysli například taxativní výčet jednotlivých federálních ministerstev a výborů, ale i jiná podrobná řešení. Diskuse na schůzích nás utvrzuje v tom, že vyjadřujeme i mínění značné části naší veřejnosti k systému federálních a národních orgánů. Ten by nyní i v budoucnosti měl vycházet především ze účelné náplně činnosti, tedy z potřeb společnosti a být hospodárný. Z toho pak budou vyplývat odpovídající a pravděpodobně někdy se i měnící formy detailního uspořádání. Proto si myslíme, že by se mělo ještě pečlivěji zvážit, zda je tedy účelné zřizovat kupříkladu tři ministerstva zahraničního obchodu, tři emisní banky, tři ústavní soudy a vytvářet i jiné orgány se společnou federální i národní kompetencí. Domníváme se také, že znemožnit majorizaci lze plně i v jednokomorovém federálním shromáždění či odděleném hlasováním jeho české a slovenské části v okruhu dohodnutých otázek. V případě, že Národní shromáždění dojde k závěru o nutnosti dvou komor Federálního shromáždění, pak podporujeme variantu tak, jak je uvedena v posledním návrhu ČNR na straně 19 a dalších.

Za velký klad návrhu považujeme precizní zpracování kapitoly o ústavním soudu. Považujeme za nutné v této souvislosti ještě upozornit na zásadu obsaženou v důvodové zprávě o oddělení vládní a výkonné moci od justičních orgánů a máme za to, že je neslučitelné, aby justiční zprávu, byť i na dobu přechodnou, vykonával Nejvyšší soud, jak je navrhováno v čl. 140 odst. 2 ve znění společné zprávy.

Je opravdu škoda, že český národ neměl stejnou příležitost jako slovenský, aby od samého počátku, kdy se ukázala potřeba řešit nově vzájemné soužití obou národů v jednom státě, promýšlel vlastní představu o tomto federativním uspořádání. Naše práce by pak zcela jistě probíhala za příznivějších podmínek. Je také pravda, že slovenské národní orgány mají poměrně značný předstih, hlavně v politickém projednávání těchto otázek, které vstoupily do podvědomí slovenské veřejnosti, zatímco v našich zemích nebylo k tomu dostatek času. Zde nás všechny čeká neméně náročný úkol, s nímž se rovněž musíme vyrovnat s veškerou odpovědností a ctí.

Předseda dr. Císař: Děkuji.

Hovoří s. Frank a připraví se s. Šulc.

S. Vítězslav Frank: Soudružky a soudruzi, po několika týdnech usilovné práce širokého týmu pracovníků i naší státoprávní komise máme si dnes vyjádřit a předložit Národnímu shromáždění návrh ústavního zákona o čs. federaci ke schválení a vyhlášení.

Chtěl bych zde zcela otevřeně říci, že když po lednu t. r. byla nastolena otázka federace, bylo to pro mne překvapující. Po předložení argumentů a požadavků slovenských soudruhů uznal jsem plně jejich požadavky na státoprávním uspořádání za oprávněné.

V tomto duchu jsem se snažil i občanům našeho okresu vysvětlovat tyto otázky a v tomto duchu jsem se snažil pracovat i ve státoprávní komisi ČNR, jejímž jsem členem.

Když jsem tedy takto pochopil tyto otázky, od prvopočátku jsem se přiklonil k návrhu řešit naše uspořádání státu na národnostním principu. Ačkoli sám pocházím z jižní Moravy, nemohu souhlasit s návrhem Jihomoravského KVN na trojdílné uspořádání státu. Řešení federace na národnostním principu považuji za jedině správné. Zcela jinou otázkou je otázka diskriminaci Moravy, nebo jednotlivých oblastí ze strany centrálních orgánů. Plně souhlasím s tím, že diskriminace zde byla a je a nevylučuji možnost, že by znovu mohla být od centrálních orgánů České socialistické republiky. Tyto otázky cítíme nejvíce my v pohraničním okrese Bruntál.

Proto plně souhlasím a podporuji snahy jihomoravských soudruhů proti centralismu a diskriminaci Moravy. Myslím však, že k tomu není třeba trojdílná federace třeba s novým brněnským centralismem, ale že musíme uvnitř České socialistické republiky vytvořit takový systém a vypracovat takové záruky, které by zmenožňovaly znovu Moravu diskriminovat. Myslím, že tam by mělo být upřeno úsilí nás všech, ať ze severní, nebo jižní Moravy, nebo z Jižních Čech.

V návrhu ústavního zákona čl. 8 odst. 2, kde je výčet společných kompetencí federálních a národních orgánů, postrádám řešení našeho zemědělství a výživy. Myslím, že je to velký nedostatek, který je nutno uspokojivě vyřešit.

Nechci zde rozebírat a opakovat už dávno potvrzenou pravdu o celospolečenském významu našeho zemědělství, které však, žel, je neustále jen proklamováno, ale v praxi stále málo plněno. Příkladem toho je i návrh na řešení zemědělství ve státoprávním uspořádání.

K nápravě tohoto stavu se proto připojuji k těm návrhům, aby byl vytvořen operativní federální orgán pro zemědělství a výživu. Mám na mysli - a to podtrhuji — socialistický, vysoce specializovaný orgán, navazující na národní orgány zemědělství a výživy v obou republikách. Tento orgán, federální orgán, by měl rozhodovací a koordinační pravomoc pouze v těch otázkách, které přesahují rámec republik a jsou celostátního významu pro rozvoj zemědělství a výživy.

Jen namátkově možno uvést otázky regulace trhu, zahraniční obchod, ať jde o vývoz nebo dovoz, cenovou politiku, jednotný postup v ochraně a využívání půdního zemědělského fondu, šlechtitelství, chovatelství atd.

Jelikož i nejvyšší státní a politické orgány uznávají, že oblast zemědělství a výživy je rozhodujícím a stabilizačním faktorem, rozvoje celého národního hospodářství, je nutno přiznat tomuto odvětví také jeho práva a ústavně je zakotvit.

Myslím, že pracující našeho zemědělství dokázali za existence 23 let republiky, že jsou pevnou a spolehlivou součástí našeho národa. Prokázali to i v pohnutých dnech letošního srpna a proto si zaslouží, aby jim bylo dáno takové postavení, které jim patří, plným právem.

Chtěl bych říci ještě několik slov k otázce Federálního shromáždění. Čl. 25 a na to navazující další články návrhu ústavního zákona předpokládají zřízení dvou komor. Myslím, že k této problematice bychom měli přistoupovat uvážlivěji a zůstat pouze u jednokomorového parlamentu. Mám za to, že vytvoření Federálního shromáždění s počtem 300 poslanců podle poměrného zastoupení a zákazem majorizace bude přijatelným řešením i pro slovenské soudruhy. Těžko budeme našim lidem vysvětlovat, proč tvoříme tolik orgánů a institucí, když se dají věci řešit jednodušeji a svůj úkol také splní.

Navrhuji proto, aby tyto články byly vypuštěny a zřízena pouze jedna komora s počtem 300 poslanců.

Nakonec považuji za nutné vyjádřit svůj názor k otázce platnosti zákona o federalizaci. Nemáme-li se dopustit znovu chyb a být za ně terčem kritiky, jak tomu bylo již u naší volby, pokládám stanovení termínu nabytí účinností ústavního zákona v čl. 143 za naprosto nepřijatelné. Myslím, že bychom se měli v tomto případě řídit příslovím, že někdy méně znamená více.

Nakonec navrhuji, aby referát, který zde přednesl doc. dr. Jičínský, byl dán k dispozici všem členům ČNR a plně publikován v tisku.

S. Šulc: Soudružky a soudruzi, když jsme přistupovali v červenci k práci na samosprávném uspořádání, myslím, že jsme si byli vědomi předstihu SNR a byli jsme si také vědomi toho, že nemáme svůj vlastní podkladový materiál. Teprve poznámky a stanovisko, které jsme přijali na své poslední schůzi, znamenalo naši vlastní práci a naše vlastní myšlení.

Jestliže dnes zde zástupce NS a SNR do určité míry ocenili tu skutečnost, že jsme se s tím vypořádali, musíme být sami k sobě kritičtí a musíme říci, že vypořádání opravdu nese pečeť spěchu, nedostatku promyšlení. Myslím, že bychom měli poděkovat zejména všem expertům, kteří nám toto stanovisko v ČNR umožnili.

Vrátil bych se k návrhu Jihomoravského kraje. S. Jičínský ve svém projevu řekl, že ČNR a její orgány zaujaly odmítavé stanovisko k východisku onoho návrhu ne proto, že by stály na centralistických pozicích a chtěli je tvrdošíjně hájit proti snahám o demokratizaci. Tyto snahy mají na půdě ČNR plnou podporu. Domnívám se také se s. Jičínským, že jádro tohoto návrhu umožňuje opravdu překonávat byrokratický centralismus a uplatňovat samosprávné prvky a formy v organizaci československého státu a společnosti.

My jsme zde v minulé schůzi slyšeli projevy, které byly na hranicích přízemního moravanství. Já bych se k nim nehlásil, ale myslím, že tento návrh opravdu má v sobě vážné prvky a vážné obavy z centralizace. Proto doporučuji návrhové komisi, aby se vrátila k názorům organizační komise z 27. 9., která tehdy navrhla tyto formulace:

- při správním uspořádání je nutno zdůraznit rozsáhlou samosprávu ve správě i v hospodářství a s tím související decentralizaci zřízení;

- v rámci vnitřního uspořádání přihlížet k odůvodněním a specifickým zájmům jednotlivých oblastí.

S. Krejčí: Vážené soudružky a soudruzi, poslanci ČNR. Hned úvodem svého vystoupení bych chtěl podtrhnout tu skutečnost, že celé projednavání ústavního zákona o československé federaci je poznamenáno tím, že se na věc moc spěchá. Alespoň tak to lidé všeobecně posuzují a zdá se, že očekávali, že o tak závažném problému - o otázce, která se týká nejen každého občana státu, ale i generací budoucích, se budou stranické i vládní orgány více s lidmi radit.

Místo toho se dole vedou diskuse o tom, co kdo zaslechne, že se tam na tom orgánu nebo jinde připravuje, kolik bude navíc potřeba lidí do úřadu a peněz ze státní pokladny atd.

Pokud jde o zemědělskou veřejnost, je informovanost rovněž malá. V poslední době proběhla zpráva o tom, že se vážně diskutuje otázka, zda má v budoucnu existovat celostátní orgán pro zemědělství či nikoliv. A lidé se nás na to ptají. Přede mnou už částečně o tom hovořil s. Frank, ale já myslím, že se nebudeme opakovat, když některé věci znovu podtrhnu. Ptají se tak proto, že na úseku řízení zemědělství proběhla za uplynulá léta celá řada reorganizací a ne vždycky všechny byly ku prospěchu vlastního zemědělství a lidí, kteří v něm pracují.

Máme za sebou dlouhá léta, kdy význam zemědělství a výroby potravin nebyl v našem národním hospodářství doceňován, a všichni víme, že to vedlo koneckonců ke škodě celé naší společnosti.

My zemědělci věříme, že toto už máme nenávratně za sebou, a chceme dokázat, a také svou prací dokazujeme, že si zasloužíme být rovnoprávnými občany tohoto státu.

Máme však skutečné obavy, zda pozice tak silného odvětví národního hospodářství, jako je zemědělství a výživy, nebude opět nebude-li existovat v budoucnu jednotné celostátní řízení. Vždyť řízení tohoto odvětví má přece jiný charakter, než je tomu snad v druhých oborech národního hospodářství.

Řízení zemědělství vyžaduje i pro budoucnost dělat především jednotnou zemědělskou politiku. Nelze mlčky přejít dosavadní postavení v rámci národního hospodářství, neboť je to nutně spojeno s otázkou vyrovnání úrovně zemědělství a potravinářského průmyslu na úroveň ostatních odvětví. Situaci komplikuje i mnohosériovost zemědělské výroby, státní, družstevní a soukromý sektor. Je tu i otázka toho, že výrobky tohoto odvětví jsou základními potřebami všeho našeho lidu, že jsou to výrobky ničím nenahraditelné a nezaměnitelné.

Snad mnozí mají ještě takový zastaralý pohled, že řídit zemědělství, znamená stanovit nám stavy dobytka, osevní plochy, říkat nám, co kdy máme dělat apod. O to vůbec nejde. To se nemusí dělat ani republikánsky ani celostátně. Má-li však být zajištěn jednotný socialistický trh a jednotné řízení na jednotných zásadách hospodářské politiky, pak si představujeme, že je nezbytné, aby byly vydávány na úseku zemědělství a výživy jednotné základní právní normy, představujeme si, že tu musí být jednotná státní ochranářská politika, ať už jde o půdu, o vztah zahraničního obchodu, o ochranu před škůdci, chorobami, epidemiemi zvířat atd.

Půjde jistě o zahraniční zemědělskou politiku, o sjednávání mezinárodních smluv a dohod a zastupování naší republiky pro komisi v RVHP a v ostatních mezinárodních zemědělských a potravinářských organizacích.

Pro požadavek vytvoření samostatného federálního orgánu pro zemědělství a výživu mluví i řada dobrých zkušeností z poslední doby při procesu zavádění nové soustavy řízení. Toto řízení dává nový prostor pro to, aby mohly být dále uvolněny tržní vztahy k prospěchu jak výrobců, tak spotřebitelů. Bylo by nepochopitelné dnes, kdy zemědělství nabírá dech ke svému dalšímu rozvoji, aby bylo v novém uspořádání státního zřízení znovu zkomplikováno řízení tohoto odvětví.

To je, soudružky a soudruzi, jeden problém, který považuji pro nás za mimořádně důležitý, avšak není to jediný problém svázaný s federací. Podobných problémů neméně vážných je celá řada i na jiných úsecích. Otázek přibývá a nejasností také.

Mám-li být tedy upřímný a poctivý vůči svému svědomí, musím přiznat, že poslední události, které nás v republice potkaly, utvrdily nás hlavně v tom, že je třeba mít za všech okolností rozum na správném místě. Mám-li tedy uvažovat rozumně bez patriotických přání a záměrů, docházím k názoru doporučit našemu jednání, aby návrh zákona byl odložen, řádně prodiskutován jak s lidem v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku.

Tím dáme průchod ustanovení prvního článku ústavního zákona o federaci, kde se říká: My, národ český a slovenský, vycházejíce z poznání atd., myslím si a jsem toho názoru, že bychom měli vždycky v zásadě vycházet z poznání našeho lidu a proto nepovažuji za správné, aby se vzniklé nejasnosti měly řešit s naším lidem až dodatečně.

Kladu si proto otázku; neděláme ve skutečnosti něco v rozporu se socialistickou demokracií, když stůj co stůj spěcháme zákon projednat bez hlubších znalostí vůle lidu? Myslím si, že stejně neuděláme v těchto narychlo připravených návrzích při sebelepší vůli všechno dobře, a bude neodpustitelnou chybou na obou národech, vzniknou-li dodatečně mezi těmito národy nějaké nové rozpory.

Jsem pro federaci, ale pro takovou, která vyřeší všechny základní otázky obou našich národů. Nezlobte se tedy za mou upřímnost. Zatím nejsem přesvědčen o správnosti, proč tak rychle, proč snad ne o měsíc, dva se nedopřeje diskusi o tak závažném problému. Pak bychom mohli jistě všichni s plným přesvědčením o vůli svého lidu radostně zvednout ruce pro zákon o federaci. (Potlesk.)

S. Václavík: Vážená Česká národní rado! Máme před sebou relativně ucelený text návrhu zákona o české federaci. To by mohlo vyvolat jisté uspokojení nad tím, že přece jen i v podmínkách po 21. srpnu bude naplněno hlavní poslání, pro které byla naše prozatímní Česká národní rada vytvořena. Je zde však jedna věc zcela mimořádného významu, pro kterou by takové uspokojení vůbec nebylo na místě. Nemám na mysli to, že skutečným motorem k přípravě federace byla Slovenská národní rada. To totiž pokládám za zcela pochopitelné. Protože český národ byl až dosud v postavení národa vedoucího je logické, že v úsilí o naši budoucí federaci udává tempo ten druhý, ten, kdo po plné národní rovnoprávnosti teprve volá, kdo ji žádá, a kdo navíc přitom má ne zrovna nejlepší zkušenosti s tím, jak byly dříve realizovány sliby, které dostal. Mám na mysli jiný, ovšem velmi povážlivý fakt, že totiž v období přípravy federativního uspořádání nemohlo být v dostatečné míře vyjádřeno a vzato v úvahu národně politické stanovisko českého národa.

Navrhuji proto, aby se plénum České národní rady sešlo ještě jednou, před zasedáním Národního shromáždění, které má přijmout ústavní zákon, snad 14. nebo 15. října a aby zvážilo ještě:

1/ Nové poznatky, které jako členové ČNR získáme na veřejných shromážděních v nejbližších dnech. Vycházím zde i z vlastní zkušenosti, protože na pondělí je u nás svolán aktiv OV, na kterém mám vystupovat. Myslím, že jste mnozí ve stejné situaci.

2/ Navrhuji, aby plénum zvážilo případné alternativy a důsledky z nich plynoucí, zda

a) budou v dohledné době volby do ČNR, nebo

b) druhou alternativu - že by se takové volby nekonaly.

3/ Doporučuji, aby plénum zvážilo případné nové závažné - a řekněme si - očekávatelné momenty, které by mohly nastat.

Za současného stavu věcí je naší povinností využít každé i sebemenší možnosti k tomu, abychom při rozhodnutí dalekosáhlého významu mohli v opitmálně možné míře i v té situaci, v jaké jsme, vyslechnout hlas českého národa. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda ČNR s. dr. Císař: Dovolte mi poznámku k návrhu s. dr. Václavíka, abychom se co nejdříve sešli. Předsednictvo ČNR počítá ještě se schůzí v průběhu října, aby mohlo projednat ještě i otázky, které jdou za rámec ústavního zákona týkající se realizace federativního uspořádání. Tam bude možno hovořit i o otázkách, které s. Václavík nastolil.

Dávám nyní slovo s. Kovaříkovi.

S. Kovařík: Vážené shromáždění České národní rady, naše základní poslání jako členů ČNR se tím, jakmile schválíme předložený návrh ústavního zákona o čs. federaci v podstatě naplní. Proto především v této chvíli bychom si měli klást otázku, do jaké míry jsme se jako členové orgánu národní reprezentace českého národa mohli samostatně tvořivě podílet na hledání nejlepších zásad a nejlepší formy státoprávního uspořádání, která by se co nejvíce přibližovala vůli všeho čs. lidu.

Zde - pokud jde o mne - musím říci, že jsem měl nejednou pocit, že jsem byl do ČNR vybrán především proto, abych jen víceméně mechanicky schvaloval návrhy, na jejichž tvorbě se orgány ČNR ani nepodílely a na nichž já, jako člen ČNR, nemohu ani nic změnit. Vše se mi zdá jako předem dané nějakou vyšší mocí.

Nechci tu rozvádět kritiku forem práce ČNR. Tu si dokážeme provést každý sám a dnes snad na to není ani vhodná chvíle. Mluvím jen o účinku, které mají formy práce ČNR na mé myšlení. Proč mluvím o svých pocitech? Jak mnozí z vás víte, patřím mezi ty členy ČNR, kteří vystupovali ve prospěch trojdílné federace. Nevím, zda bylo vždy dostatečně jasné, že ani já, ani ostatní její zastánci nečiníme z nějakého moravského šovinismu, ale proto, že jsme byli - a já jsem nadále - přesvědčeni o tom, že její obsah je hluboce demokratický, že odstraňuje třecí plochy mezi moravskoslezskou a českou pospolitostí českého národa a zároveň vychází vstříc potřebám slovenského národa, že samosprávní princip je v čs. podmínkách důsledně realizovatelný jen v trojdílné federaci a že mezi českými zeměmi odstraňuje rozpory v oblasti správní a tím posiluje integraci jednotlivých větví českého národa v oblasti národního povědomí atd.

Krátce řečeno, naše postoje vycházely z přesvědčení, že trojfederace je optimální řešení jak pro celý český národ, tak pro národ slovenský a pro celý čs. stát. A tak není divu, že mne mrzí mj. ta skutečnost, že na půdě ČNR v našem shromáždění nebyl návrh na trojfederaci projednán formou oponentury, že nebyla tvůrcům tohoto návrhu dána možnost odpovědi na oponentský posudek a že tak není dána příležitost plénu ČNR demokraticky volit mezi dvěma návrhy. Zcela jiné by bylo, kdyby návrh na trojdílnou federaci byl poražen při dodržení demokratického postupu.

Místo toho se dovídáme, že ČNR přijala zásadu nezpracovávat vlastní návrhy na státoprávní uspořádání a vzít za základ vypracované návrhy odborných komisí. Napadá mě tedy otázka, proč návrhy na trojfederaci, také odborně zpracované, nemohly být v ČNR posouzeny a projednány? Myslím - a již to zde bylo řečeno - že jsme nedocenili vážnost situace a zbytečnou úspěchaností danou stanoveným termínem vše zlehčili.

Zejména v této době, tak těžké pro naši vlast, není a nemůže být ve jménu národní jednoty lhostejné, jak je na Moravě a Slezsku přijímáno volání po spravedlivém postavení Moravy a Slezska. Je velkým omylem, jestliže se tzv. nejednota Moravy posuzuje jen podle růzností názorů a nejednotnosti moravskoslezských měst a okresů nebo podle našeho vystupování v ČNR.

Snad mohou být výmluvným svědectvím sta a sta dopisů, došlé do Národního shromáždění i stovky telegramů a dopisů došlé ČNR ze všech koutů Moravy a Slezska. Snad jsou výmluvným dokumentem rezoluce významných závodů z celé Moravy, od Uherského Hradiště až po Vítkovické železárny v Ostravě či Železárny v Třinci. Snad je třeba brát na vědomí stanoviska formulovaná na shromáždění celých obcí na Moravě. Nebo to všechno není výrazem vůle lidu?

Může mi snad někdo odpovědět, proč byl odmítán požadavek plebiscitu v zemi moravskoslezské, když se v celém jednání vycházelo z víry v jednotu lidu?

Upozorňuji na všechny tyto věci a připomínám je, abych tomuto shromáždění znovu postavil do středu i jeho svědomí odpovědnost za důsledky v postoji a konání moravskoslezské části českého národa v budoucích dnech a letech. Říkám svůj osobní názor, když zdůrazňuji, že už nemá zdrcující většina občanů na Moravě důvěru v ČNR a že dosavadní historie postupu vůči moravskoslezským požadavkům od jara tohoto roku ze strany centrálních orgánů vzala Moravanům a Slezanům víru v to, že by pouhé sliby o respektování jejich zájmů v budoucí České republice byly jakkoliv splněny.

Proto vidím jako politicky naléhavé a přinejmenším psychologicky zdůvodněné, aby ve znění ústavního zákona o čs. federaci byly záruky alespoň samosprávného postavení země moravskoslezské a země české a tím i záruky pro samosprávu měst a obcí.

Pokud hovořím o zemi moravskoslezské a o zemi české, neznamená to, že chci prosazovat zemská zřízení v tom smyslu, jak s nimi máne zkušenosti za období první světové války. Samosprávný princip řízení společenských vztahů v této rovině, tj. rovině přirozených geografických a kulturně politických oblastí, by nutně vytvořil kvalitativně jiný systém zřízení, než přestávalo staré zemské zřízení. Jsem přesvědčen, že by to přineslo výhody nejen zemi moravskoslezské, ale i Čechám a koneckonců celému čs. státu. Přitom budou oprávněné požadavky Moravanů a Slezanů alespoň částečně uspokojeny.

Proto navrhuji i jménem dalších poslanců ČNR z Jihomoravského kraje, aby do hlavy VIII. v čl. 135 návrhu ústavního zákona o federaci byly zařazeny tyto dvě věty.

"Při respektování skutečností, že český národ žije ve dvou geograficky a kulturně historicky vymezených zemích, člení se Česká soc. republika na samosprávnou zemi českou a samosprávnou zemi moravskoslezskou.

Práva a povinnosti těchto zemí určí ústava České socialistické republiky."

Takový doplněk ve federativní ústavě není ničím neobvyklým. Například ústava Socialistické federativní republiky Jugoslávie rovněž uvádí, že v socialistické republice Srbsku jsou autonomní kraje. Jsem přesvědčen, že přijetí navrhovaného doplňku by zejména v dnešní situaci a v souvislosti s celým dosavadním vývojem státoprávních jednání bylo neobyčejně štastným politickým činem České národní rady. A to nejen proto, že by takový čin zmenšil hromadný pocit křivdy na Moravě a ve Slezsku, ale také proto, že by zabránil zevšeobecnění jeho příčiny na celou Prahu i Čechy.

Závěrem bych vás chtěl požádat, abyste v těchto historicky závažných chvílích předložený návrh posoudili a spravedlivě rozhodli a aby návrhová komise doplnila tímto návrhem text zákona.

Předs. ČNR dr. Císař: Hovoří soudruh Pauly.

Posl. Pauly: Vážená Česká národní rado, mimořádný význam návrhu ústavního zákona, který projednáváme, spočívá především v tom, že má vyřešit federativní uspořádání našeho státu na principech rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a to tak, aby se stalo progresivním činitelem v rozvoji naší socialistické společnosti při využívání zkušeností soudobého společenského vývoje, to je syntéze národních celků a myšlenek společenské integrace v celé federaci, národních republikách, na všech úsecích národního života.

My, členové ČNR z řad příslušníků Čs. strany lidové, plně souhlasíme s tím, že po zkušenostech z padesátileté existence Československa, je nutno vytvořit pro oba naše národy i ostatní národnosti takové záruky společného soužití v jednom státě, aby v něm nezůstávaly, ale také nově nevznikaly pocity jakékoliv hořkosti, zklamání, či přehrady v poctivých, lidských vztazích vůbec.

Když hovoříme o spravedlivém vyřešení vzájemných podmínek společenského života, myslíme to upřímně a poctivě. Proto klademe mimo jiné také velký důraz na nepodezíravý přístup k zapojování mladé generace do politického života, seriózní spolupráci ve všech oblastech. Zde především jsou jakékoliv přehrady a obcházení problémů na škodu věci. Kdo to nepochopí, kdo takové přehrady ponechá či připustí nebo kdo by dokonce chtěl kalkulovat s možností využívat dílčích problémů k vytváření nedůvěry nebo pro jiné cíle, které jsou protikladné úsilí o utožování přátelského soužití a spolupráce obou národů a národností, ten si musí být plně vědom osobní odpovědnosti za své činy.

Československá strana lidová podle svých programových zásad spatřuje jednu ze základních záruk opravdu demokratického vývoje našeho socialistického státu v rovnoprávnosti českého a slovenského národa. Proto jsme vedeni snahou, aby životní podmínky občanů odpovídaly zásadám socialistického humanismu, aby člověk viděl své místo ve společnosti a uplatnění své osobnosti v harmonickém souladu jak při rozvíjení hmotného blaha, tak i osobních a občanských práv. Ve vztazích mezi Čechy a Slováky jde zároveň o to, aby občané obou našich národů, obou národních republik se skutečně cítili plnoprávnými a rovnoprávnými. V tomto smyslu vidíme v návrzích ústavního zákona, jak jej ČNR předloží veřejnosti a Národnímu shromáždění, více než pouhé alternativní návrhy. Máme za to, že především ve federálním Národním shromáždění, v němž bude obecně uplatněn demokratický princip ustavení a činnosti tohoto orgánu spolu s principy zákazu majorizace a taxativně vyjmenovaných otázkách při dvoukomorovém systému s jasným vytyčením odlišných kompetencí obou sněmoven, bude zajištěna plná rovnoprávnost obou národů i seriózní stabilizace vrcholné zákonodárné činnosti.

Soudíme, že je nutno odpovědně odborně zvážit působnost orgánů federální vlády a národních vlád na jednotlivých úsecích řízení státu a života společnosti. Proto navrhujeme, aby ústavní zákon o federální vládě i zákony o národních vládách byly připraveny a přijaty odděleně od zákona o federativním uspořádání ČSSR. Na federativním uspořádání státu nutno požadovat, aby vytvořilo reálné předpoklady pro všestranný rozvoj státu, pro rozvoj národních republik i jednotlivých oblastí - regionů.

Závažným úkolem dneška je rozvoj moderní socialistické samosprávy, která občanům zaručí možnost podílet se účinně na řízení společnosti a soulad výkonu státní správy s měnícími se potřebami a životem obyvatelstva. Vycházíme ze zásady, že pouze schopní, kvalifikovaní, a charakterní lidé, kteří mají plnou důvěru spoluobčanů, mohou úspěšně plnit nesnadné úkoly organizační přestavby v oblasti řízení a spolupráce a být důstojnými representanty lidu, tlumočníky a obhájci jeho nezadatelných práv a zájmů.

Učiníme vše pro to, aby naše spolupráce se tvořivě projevila i při přípravě voleb právě takových funkcionářů pro všechny státní orgány i orgány politické.

V dnešní československé situaci je třeba veškerou politickou činnost uskutečňovat ve smyslu zářijového vládního prohlášení vysoce odpovědně v celé Národní frontě. Éra improvizací musí nenávratně patřit minulosti. Československá strana lidová bude v duchu svého programu v praxi naplňovat zásady: sloužit fundovaně, státoprávně, vlastenecky a lidsky rozvoji člověka, jeho osobnosti, sloužit rozvoji humánní socialistické společnosti ve federalizované Československé socialistické republice. (Potlesk.)