Musíme-li tedy z českého hlediska zdůrazňovat a respektovat velikou citlivost a zároveň i závažnost této problematiky, naléhavost jejího řešení pro slovenský národ a jeho politickou reprezentaci, musíme zároveň, a to je také náš podíl odpovědnosti, právě v zájmu vytváření zdravých základů pro další společné soužití obou našich národů, pečovat o demokratické projednání a přijetí zásad federativního uspořádání na české straně, i když jsme si vědomi reálných mezí, které tu dává současná politická situace.

V tomto směru potřebujeme pochopení i u našich slovenských přátel a bratří. Je tu potřebí jistého vyrovnání optiky v nazírání na problémy federace na obou stranách, abychom se mohli vyvarovat divergencí tam, kde nejsou nutné, kde neplynou z přirozených rozporů, které s sebou přináší soužití obou národů ve společném státě.

A nyní mi dovolte k vlastnímu návrhu ústavního zákona o federativním uspořádání ČSSR.

Komise ČNR, a mluvím tu jménem komise státoprávní, ekonomické a organizační, protože komise správní a kulturní zasedaly později a všechny jejich připomínky nemohly být zatím do stanoviska, které je v materiálu, který máte, zahrnuty, tyto komise návrh projednaly, a jak jsme uvedl, přijaly v celku kladně. Ve shodě se stanoviskem ČNR z 18. září t. r. však doporučily provést v něm uričté změny a korektury.

Návrh se v některých ohledech odlišuje od původních představ ČNR a jejích orgánů. Je někde příliš podrobný, obsahuje řadu věcí, které nebývají, provádíme-li konfrontaci s ústavami existujících federací, běžně zahrnovány do ústavních zákonů. Pokud jde o konstrukci federálních orgánů a jejich vztahů, je tu návrh dosti komplikovaný z hlediska záruk a pojistek proti majorizaci jedné národně politické reprezentace druhou. Při tom zároveň neobsahuje vždy dost účinné ústavně právní zábrany proti případné těžkopádnosti i nehybnosti federálních orgánů.

Chápeme tu důvody, které vedly slovenské soudruhy k požadavkům tohoto druhu. Je to svým způsobem přirozená reakce na systém státně politických pojistek a záruk, který v minulosti podřizoval slovenské orgány tvrdé centralistické praxi orgánů celostátních.

Předpokládáme však, že uskutečnění federace bude tu působiti k vytváření zdravějších, přirozenějších vztahů i z tohoto hlediska a že na základě praktické empirie bude možno dospět k dokonalejšímu, vnitřně konkrétnějšímu a logičtějšímu ústavně právnímu vyjádření federativního systému u nás.

Tato jistá úskalí i slabiny v právním vyjádření jsou projevem vnitřní složitosti řešení, které nemá v ústavně právní historii precendentu, totiž vytváření federace pouze o dvou členech, kteří se přitom poměrně značně liší počtem obyvatelstva i jinak. Proto kombinace dvou základních zásad, z nichž má federace vycházet, totiž demokratické zásady rovnoprávnosti občanů a zemí vyplývající uplatňování majoritního principu a zásady rovnoprávnosti obou národně politických celků, kladla nesnadnost splnitelné nároky, pokud se týče konstrukce federálních orgánů a jejich rozhodování.

Dále je třeba upozornit na skutečnost, že v současné době, v níž rozhodně není základním životním pocitem společnosti, pocit jistoty, není snadné stanovit nové, pevné ústavní instituce, které by adekvátně odpovídaly potřebám politické organizace společnosti. Bude záležet na tom, zda a jak se nám podaří pokračovat v polednové politice. V tomto procesu se bude také prověřovat demokratický smysl a obsah čs. federativního uspořádání, kterým je ze strany většiny obou národy požadován, i jeho navrhované ústavně právní formy.

Při díle tohoto druhu nelze nikdy předem přesně předvídat, co všechno a jak se osvědčí. Tím spíše to však platí v současné situaci. Jistě však bude možné při pracích na nové ústavě, která je zamýšlena, ta či ona ustanovení zdokonalit a zpřesnit.

Určitá problematika vyjádřená nyní v poměrně podrobných článcích návrhu ústavního zákona, zejména o ekonomických kompetencích federace, přestane být ústavní problematikou proto, že bude realizována v normálním zákonodárství a stane se věcí praxe. Tudíž i onen eminentní politický zájem, který je dnes na slovenské straně, na jejím ústavním zabezpečení pozbude tak aktuálnosti. Lze počítat s tím, že příští ústavní úprava by tu mohla být, jak odpovídá její povaze, zhuštěnější, přesnější a obecnější.

Pokud jde o to, zda přílišná komplikovanost některých ústavních institucí a jejich vztahů nebude brzdit akceschopnost a funkčnost těch či oněch federálních orgánů: To bude v mnohém záležet na vývoji a fungování politického systému, na správném uplatňování vedoucí úlohy komunistické strany, prostě na těch reálných politických komponentech, které vždy rozhodující měrou podmiňují celkový charakter ústavně právních forem, jejich reálnost či fiktivnost atd. I tu je třeba počítat s tím, že praktické zkušenosti prokáží, které instituce se osvědčují, které jsou účelné a které bude záhodno koncipovat jinak.

K vlastním odůvodněním předložených změn a úprav návrhu ústavního zákona o čs. federaci:

V části vymezující kompetenci federace a jejích orgánů jde o určitá doplnění a zpřesnění působnosti federace a jejích orgánů v některých ekonomických oblastech, dále jde o takové úpravy ve sféře občanských práv a svobod tak, aby mohl být zaručen jednotný právní režim pro československé občany v obou republikách, zejména pokud se týká politických práv.

Proto se doporučuje ze strany České národní rady rozšířit okruh zákonodárné kompetence federace, pokud jde o zákony, které přijímá Federální shromáždění, a zásady zákonů takto přijímaných, resp. v některých případech přesunout úpravu ze stanovených zásad, které přijímá federace, do přijímání vlastních zákonů, které přijímá Federální shromáždění.

Podle názoru komisí ČNR patří zákonná úprava spolčovacího a shromažďovacího práva i tisku k těm, které spoluurčují jednotnou úpravu a režim politických práv a svobod občanů, což patří k základním zásadám čs. federace na nichž je třeba trvat.

Rozsah zákonodárné kompetence byl přesněji vymezen i v některých dalších sférách, např. pokud jde o zákon o rodině. Zůstala dílčí varianta, pokud jde o právní úpravu rozhlasu a televize.

V této souvislosti nesporně pozitivní je, že jsme se se slovenskými soudruhy na těchto otázkách zásadně dohodli. Víme všichni dobře, že jednota právního řádu je pozitivním výsledkem socialistického vývoje ČSSR a že vytváří i příznivější předpoklady pro posilování právní jistoty lidí. Právě zájem na právní jistotě našich občanů, na zvýšení právní kultury, která patří k charakteristickým rysům našeho dějinného vývoje, vedla ČNR k trvání na existenci federálního soudnictví. Návrh toto naše stanovisko nepřímo respektuje. Jeho vlastní uskutečnění je však věcí zvláštního ústavního zákona.

Státoprávní komise rovněž upozorňovala na to, že z hledisek přesnějšího stanovení a zároveň rozhraničení vztahů federálních a národních orgánů, ty daně, které znamenají rozhodující zdroj příjmů federace, by neměly být stanoveny na základě zásad národními zákony, ale zákony federace. Navržená úprava, která neexistuje v žádné federaci, by mohla být příčinou různých nežádoucích rozporů, pro které by navrhované řešení (ústavní soud) rozhodně nebylo vhodné a přiměřené. Navrhovaná změna v ničem nemění ekonomické dohody o těchto otázkách, formuluje ji však po právní stránce přesněji, jak odpovídá povaze federálního systému. Při jednání předsednictev SNR a ČNR byly však v této otázce nejednotné názory i mezi představiteli naší ekonomické a státoprávní komise. Obecně lze však k této otázce říci - a to má obecnější dosah - že není především úlohou ČNR, aby se starala o zdroje příjmů federace. Je úkolem vlády a parlamentu, které v tomto směru reprezentují budoucí federální orgány, aby ještě před přijetím ústavního zákona tuto otázku posoudily.

V našem stanovisku z 18. září 1968 se doporučovalo, aby z návrhu ústavního zákona byla vypuštěna konkrétní institucionální struktura federálních ministerstev, výborů a úřadů. Tato problematika nemá ústavní povahu a federální ústavy ji také zásadně nevymezují.

O této otázce se velmi mnoho jednalo na uvedeném společném jednání předsenictev. Dospěli jsme k dohodě v tom směru, že počet těchto federálních výkonných orgánů má být relativně malý (společná komise doporučovala navržený počet ještě redukovat) a tuto linii se budeme snažit důsledně prosazovat.

I když jsme uznávali důvody a obavy našich slovenských soudruhů, aby nedocházelo k hypertrofii těchto orgánů, jimiž odůvodňovali mimo jiné i snahu o ústavní jejich zakotvení, zůstali jsme na svém stanovisku, že tato problematika má být vyčleněna z ústavního zákona. Doporučujeme však, aby federální zákon o této struktuře federální vlády a jejích orgánů byl urychleně připraven a projednán v NS, aby mezi přijetím ústavního zákona a tohoto zákona nebylo časové rozpětí, které by umožňovalo různým centralistickým tlakům působit udržováním těch i oněch orgánů, které ani ČNR, ani SNR nepovažuje ve federálním systému za účelné, udržet.

Naše stanovisko vycházelo i z té skutečnosti, že orgány ČNR neměly dosud možnost na základě předložených věcných podkladů tuto navrženou organizaci federální exekutivy posoudit a projednat s dostatečnou odpovědností. Bude však třeba vzhledem k závažnosti problematiky v komisích ČNR to urychleně provést.

Při jednání o vládě jsme uznali požadavek, aby státní tajemníci byli ve všech federálních ministerstvech, nikoliv ve výlučných, jak jsme původně předpokládali, a to proto, že počet federálních ministerstev, s nimiž se počítá, je relativně malý. Uznali jsme tu důvody slovenských soudruhů, kteří v tomto zastoupení vidí určitou ústavní záruku reprezentace slovenského národně politického celku ve vládě. Při relativně malém počtu ministerstev a vládních výborů se tím rozšiřuje možnost vhodného politického a personálního složení vlády.

Dále jde o strukturu federálního parlamentu a rozhodovací proces v něm. Komise ČNR doporučují, jak to bylo vyjádřeno i v původním stanovisku z 18. září, aby v konkrétních čs. podmínkách, kdy federace je tvořena pouze dvěma národně politickými celky, se princip jejich rovnoprávnosti realizoval poněkud jednodušeji, než je navrženo. Věcné, obsahové záruky proti majorizování početně slabšího slovenského národně politického celku jsou stanoveny výpočtem případů, ve kterých je vysloven zákaz majorizace. V tom je podle našeho názoru rozhodující garance toho, že vůle jednoho subjektu federace nemůže být vnucována subjektu druhému.

Z tohoto hlediska se nejeví konstrukce dvoukomorového parlamentu, dosti ústrojnou. Zdálo se nám, že druhá komora do značné míry zbavuje smyslu existenci sněmovny lidu, v níž se politicky vyjadřuje obecně demokratická zásada ústavní rovnosti občanů. Existence druhé komory může být zdrojem těžkopádnosti ve fungování federálního parlamentu a jeho orgánů, resp. za určitých okolností může umocňovat formalismus jeho jednání, o jehož překonávání se NS v posledním období snaží.

Proto tedy komise ČNR, jak bylo uvedeno, doporučovaly variantu jednokomorového parlamentu, a pokud by tato varianta se jevila pro naše slovenské soudruhy nepřijatelnou, variantu dvoukomorového parlamentu, kde by však kompetence obou komor byla rozlišena tak, jak je navrženo. Druhá komora (rada národů) by měla sice možnost kteroukoliv otázku z pořadu jednání sněmovny lidu projednat, nemusela by však kromě ústavních otázek a věcí, kde je stanoven zákaz majorizace, ostatní otázky projednávat povinně. Tím by se chod parlamentu, který se v této konstrukci dvou komor bude stávat značně složitým, mohl přece jen zjednodušit.

O této problematice jsme jednali na společné schůzi obou předsednictev. Slovenští představitelé tu uváděli, že zajištění rovnoprávnosti slovenského národně-politického celku vyžaduje nejen garancii pokud se týče vymezení okruhu otázek, kde je vysloven zákaz majorizace, ale také v tom směru, aby existovaly příslušné institucionální formy, a ty pak spatřují v radě národů paritně složené a se stejnou kompetencí a pravomocí.

Po těchto diskusích dospěla předsednictva k názoru, který tu předkládáme ČNR, abychom netrvali na koncepci jednokomorového parlamentu, ale na alternativě dvoukomorového parlamentu ve smyslu našeho návrhu - po úpravách jednotlivých ustanovení, o kterých jsme se v Brně dohodli. Týkají se jednotlivých ustanovení federálního shromáždění. V naší představě má být u tohoto dvoukomorového parlamentu rada národů národně politickým protějškem a korektivem sněmovny lidu. Proto nedoporučujeme ani přímé volby, které by vytvářely vlastně dvojí národní reprezentaci, jednu v národní radě české nebo slovenské a druhou pak v těch členech federální rady národů. Zdá se nám, že v rámci dvoučlenné čs. federace není takové vytváření dvou národně politických reprezentací funkční.

Komise rovněž doporučují setrvat na dosavadním názvu republiky. Skutečnost, že ČSSR se stává federací, se uvádí hned v prvém článku návrhu ústavního zákona. Samy časté změny názvu státu nepřispívají ani k jeho autoritě a nejsou ani příznivě přijímány mezi obyvatelstvem. Změna názvu státu nese s sebou i řadu technických úkonů, které by v době, kdy československá republika stojí před tak těžkými a složitými úkoly politickými a ekonomickými, zřejmě na českou veřejnost mohly působit, nedobře v politickém smyslu a mohly by zlehčovat i vlastní smysl a obsah federativního uspořádání.

Proto tedy doporučujeme setrvat na dosavadním názvu státu, i když přirozeně nepovažujeme tuto otázku za principiální. Nepovažujeme ji za takovou, o které by bylo třeba vést zásadní spory, protože všichni dobře chápeme, že je třeba se soustředit na vážné věci a nevytvářet určitou psychózu kolem těchto otázek.

Další navržené úpravy a změny se týkají méně závažných otázek, vypuštění některých zbytečných proklamativních ustanovení, přesnějšího formulování těch či oněch problémů. Pro vaši informaci a pro usnadnění vašeho studia upozorňuji, že navržené změny, které jsou výsledkem těchto jednání, které se liší od našich původních stanovisek, jsou vyjádřeny graficky. Je třeba se soustředit na ně a není třeba probírat každé jednotlivé ustanovení, ve kterém ke změně nedochází.

Některá stanoviska jednotlivých komisí ČNR se rozcházela. Při jejich zpracování a sjednocování se zásadně respektovalo stanovisko té komise, která byla věcně nejpříslušnější. Proto tedy nejsou v návrhu ústavního zákona všechny připomínky a návrhy změn z jednání jednotlivých komisí obsaženy.

Při společném jednání předsednictev ČNR a SNR v Brně, o kterém jsem již hovořil, se v jednotlivých redakčních skupinách utvořených na tomto jednání návrh ústavního zákona projednával a i tu byla do něj vznesena řada dílčích úprav a změn oproti našemu návrhu. Došlo k tomu po konfrontaci stanovisek SNR a ČNR k jednotlivým ustanovením. Tím se vysvětluje rozdílnost textu, k němuž se dnes má ČNR vyjádřit vzhledem k textu, který projednávaly jednotlivé komise ČNR.

Vedle navržených změn bylo mnoho připomínek k formulačnímu zdokonalení návrhu, které zatím všechny nejsou zapracovány a budou předány ústavně právnímu výboru NS. Tento postup byl diktován z hlediska času, aby bylo možno stihnout stanovený termín odevzdání společného návrhu zákona.

Před naší plenární schůzí zasedaly také správní a kulturní komise ČNR, z jejichž jednání vzešla rovněž řada dalších věcných i formulačních připomínek a úprav návrhu ústavního zákona, které z časových důvodů - i vzhledem k jednání s předsednictvem SNR a k potřebě koordinovat text návrhu ústavního zákona, který mají předsedové obou národních rad předložit předsedovi NS - nemohly již být do textu včleněny. Vycházíme totiž z toho, že je účelné, aby text, který bude předkládat ČNR, i text, který bude předkládat SNR, se kromě určitých variant, které jsou uvedeny, se obsahově nelišily. Proto tedy některé připomínky, které jsou jistě odůvodněné, nemohou být v této době do návrhu začleněny.

Jestliže doporučuji, abychom dnes posoudili a schválili návrh ústavního zákona a drobné formulační návrhy nechali stranou, pak je to proto, abychom tento úkol ČNR mohli splnit. Tím není řečeno, že připomínky a návrhy našich komisí i členů ČNR na zdokonalení návrhu zákona nelze již nadále uplatňovat. Diskuse k návrhu politické směrnice probíhá do 15. října a ČNR dostává a jistě bude ještě dosátvat různé náměty z krajů, okresů, od organizací a občanů. Všechny tyto náměty budeme muset v ČNR projednat, a pokud to časové limity dovolí, podat o tom i zprávu.

Představitelé ČNR - stejně jako představitelé SNR - se budou účastnit jednání výborů NS. Tím je tedy řečeno, že projednávání této problematiky po dnešním posouzení návrhu ústavního zákona pro nás zcela nekončí, ale že bude trvat téměř do konce října.

Zároveň projednáním a doporučením návrhu ústavního zákona o čs. federaci nekončí práce ČNR, jejich orgánů a členů. Naopak, vypracování a brzké schválení tohoto zákona je východiskem další složité práce, která nás čeká při další přípravě praktické realizace federativního systému.

Půjde tu zejména o řadu legislativních předloh, které mají ústavní zákon realizovat a konkretizovat a které bude třeba v ČNR posoudit. Jde o volební zákon, o řadu legislativních návrhů vlády k uskutečňování federace, jakož i zákon o pravidlech rozpočtování, plánování, o daních a Emisní bance, zákon o kontrolních orgánech ČNR, příprava zákona o jednacím řádu ČNR apod. Půjde zároveň i o účast na organizačních přípravách, které v České republice, kde dosud žádné kromě ČNR národně státní orgány neexistují. Budou nemálo složité a komplikované.

To jsou úkoly, které stojí před námi. Dnes je však naším úkolem posoudit předložený návrh ústavního zákona a doporučit jej Národnímu shromáždění k přijetí.

Některé problémy i některé rozdíly v návrhu ústavního zákona oproti původnímu stanovisku České národní rady nejsou nikterak důvodem proto, abychom neocenili hodnotu návrhu jako celku.

Návrh ústavního zákona se může stát za dané situace vhodným východiskem pro uspořádání česko-slovenských vztahů, pro jejich - vycházíme-li z vnitřních podmínek - demokratický systém, který je žádoucí nejen z hlediska slovenského, ale i českého národa a zároveň i z hlediska socialistické republiky jako celku.

Je to návrh ústavního zákona, který, jak všichni doufáme, položí základy pro takové státoprávní spojení obou národů, jež umocní jejich společné síly v úsilí o humanisticky, demokraticky orientovaný socialismus v Československu.

Mpř. ČNR dr. Válek: Dovolte, abych ještě před přerušením jednání upozornil na 2 skutečnosti. Nyní, po přerušení, se sejde organizační komise ČNR ke krátké schůzce a to v místnosti č. 70. Ve 13.30 hod. se sejde v místnosti č. 70 schůzka příslušníků klubu ROH členů ČNR.

Přerušuji nyní schůzi do 14 hod.

(Schůze přerušena v 11.42 hod.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.09 hod.)

Předs. ČNR dr. Císař (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Předsednictvo vám doporučuje vytvořit návrhovou komisi, která by připravila návrh na dnešní usnesení České národní rady. Navrhujeme, aby do této komise byli zvoleni tito členové: Místopředseda Josef Lochner, doc. dr. Zdeněk Jičínský, prof. dr. Ladislav Veltruský, inž. Josef Kempný a Stanislav Šulc.

Máte někdo další návrhy?

Posl. Šulc: Prosím, abych nebyl volen, protože musím v 17.00 hod. nutně odejet.

Předs. ČNR dr. Císař: Další návrhy?

Posl. Klíma: Navrhuji posl. Matyáše.

Posl. Buchta: Navrhuji dr. Sobotníkovou.

Předs. ČNR dr. Císař: Další návrhy? (Hlasy: To stačí!) Návrhová komise by tedy pracovala v tomto složení: Lochner, Jičínský, Veltruský, Kempný, Matyáš, Sobotníková.

Kdo souhlasí s tímto složením komise? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Děkuji.

Přistoupíme k rozpravě, do které je jako první přihlášen soudruh Lochner. Připraví se inž. Víšek.

Posl. Lochner: Vážená Česká národní rado, dovolte mi, abych zde při projednávání návrhu zákona o federaci vám sdělil stanovisko členů České národní rady, kteří jsou členy klubu ROH. Vycházíme přitom především ze stanoviska, které přijal náš nejvyšší odborový orgán ÚRO na svém zasedání v srpnu letošního roku a jsme toho názoru, že hlavní myšlenky návrhu federálního uspořádání státu, které jsou obsaženy v materiálu ČNR, jsou v souladu s politikou jednotného odborového hnutí. Revoluční odborové hnutí od svého vzniku vždy zdůrazňovalo nutnost respektování specifických národnostních podmínek dělnického hnutí a spolu s tím i význam upevňování jednoty Revolučního odborového hnutí. To bylo již vyjádřeno v usnesení slovenské konference ROH, konané v Martině a na ustavujícím sjezdu ROH v Praze.

Ústřední rada odborů, která projednávala zásady na schůzi pražské ÚRO jednomyslně podporuje návrh zásad federálního uspořádání státu. Realizace návrhu umožní rozvinutí politických, národních, ekonomických a kulturních tvůrčích sil českého a slovenského národa a tím i upevňování Československé socialistické republiky.

Politické cíle a program ROH vede ÚRO k názoru, že v oblasti ekonomických vztahů je nutno uvážlivě zvyšovat taková opatření, která zajistí na jedné straně rozvíjení národní ekonomiky a na straně druhé nutnou a účelnou ekonomickou integraci, a to nejen celostátní, ale i případně mezistátní. To se zvlášť vztahuje na oblast vědy, výzkumu a kooperace výroby. Je to líc a rub jednoho problému. Každé jiné řešení a přijímání praktických opatření může vést k dalšímu prohlubování současných hospodářských a sociálních problémů a napětí, může být v rozporu s potřebami a zájmy obou národů, jakož i pracujících celé republiky. Je třeba pochopit, že i v našich podmínkách je nutno tvůrčím způsobem uplatňovat nejpokrokovější zkušenosti a poznatky nejen při zdůrazňování významu vědeckotechnického pokroku, ale zvláště při vytváření předpokladů k ekonomicky nutné a účelné integraci v praktické činnosti našeho státu.

Stejně tak posuzovaly orgány ROH s velkou pečlivostí stanoviska a návrhy ze závodů, orgánů politické a státní oblasti, z jednotlivých oblastí Moravy a Slezska. Odbory vycházejí z toho, že mnohé tyto návrhy a názory vyvěrají ze zkušeností uplynulých let. Sledují v podstatě cíl: vytvářet hráz, která by zabránila dalším deformacím státní správy, dále záruky a předpoklady, aby všem bylo měřeno spravedlivě. Nezastáváme však názor, že bude ihned na všech úsecích bezpodmínečná jednota a úplná shoda názorů.

Avšak v jednom při dobré vůli odborářů, zejména občanů české národnosti, by mělo být jasno. Jde přece především o to, konečně objektivně zakončit padesátiletou neplodnou diskusi a potvrdit, že v současné době jde o stanovení zásad vzájemného respektování a o soužití dvou rovnoprávných národů - Čechů a Slováků, a to je v zájmu naší socialistické republiky bezpodmínečně nutné.

Zdůrazňujeme nutnost jednoty našeho státu a respektování českého a slovenského národa. Je třeba je střežit jako oko v hlavě. To je v nynějších podmínkách hlavní a rozhodující.

V souladu s programem ROH i s názory většiny odborářů považujeme za svoji povinnost upozornit dále všechny zákonodárné a výkonné orgány státu na to, že ROH bezpodmínečně vyžaduje, aby státoprávní uspořádání v žádném případě nevedlo ke zvyšování nákladů na státní správu. To bude vyžadovat velmi citlivě a objektivně navrhnout definitivní uspořádání federálních a národních orgánů státní moci a současně s tím i odbourání všech zbytečných administrativně byrokratických forem řízení všech oblastí státu. V tom je i nedělitelná součást demokratizace celého našeho života v socialistickém Československu. To dokazuje, že i tuto oblast je třeba posuzovat velmi uvážlivě a při uplatňování zákazu majorizace vytvářet takové uspořádání, které zabezpečí zájmy jednotlivých národů, ale stejně tak i zájmy jednotné Československé socialistické republiky.

Po posouzení předností předneseného návrhu doporučujeme schválit jej tak, jak je předložen, jako stanovisko ČNR a předložit jej NS. Doporučujeme dále, aby po zhodnocení veřejné diskuse do 15. října, byl výsledek diskuse i stanovisko ČNR veřejně publikováno. To je stanovisko Klubu ROH.

Soudruh inž. Víšek: Vážená Česká národní rado, vážený soudruhu předsedo, chtěl bych vyjádřit názor skupiny mladých členů ČNR k návrhu ústavního zákona o federaci. Mladí členové ČNR od samého počátku zdůrazňovali svůj zvýšený zájem o tento zákon, protože beze sporu velmi ovlivní jejich další život a práci. Doporučili v tom smyslu i konkrétní návrh pro kvalitnější řešení základních otázek a problémů mládeže i dětí. Šlo nám o řešení, které by bylo optimální a které by nebylo nutno stále měnit. Obáváme se, že takové požadavky tento návrh nesplňuje.

Ztotožňujeme se plně s hodnocením a stanoviskem, jak je provedl s. dr. Jičínský, kterému zároveň vyslovujeme upřímný dík za obětavou a statečnou práci pro naši věc. Domníváme se, že je ale nutno zdůraznit skutečnosti, které provázely jednání o předloženém návrhu. Nejde nám jen o katastrofální nedostatek času, ale především o to - a konstatujeme to s politováním, že k názorům a koncepcím ČNR a jejích expertů bylo a je přistupováno ze slovenské strany s určitou nedůvěrou, že pro ně není místa, že české návrhy vedoucí bezvýhradně jen k precizování zákona, jsou mnohdy považovány za útok na slovenská práva. Chápeme oprávněné historické zkušenosti slovenského národa, ale myslíme si, že samotný fakt vzniku ČNR a její činnost svědčí o našich poctivých úmyslech. To ostatně potvrdil i předseda SNR s. Klokoč v Brně.

Jestliže mezi dvěma partnery existuje snaha dojít k poctivým a hlavně oboustranně přijatelným závěrům, musí se ke společným jednáním přistupovat se vzájemnou důvěrou a s oboustrannou vůlí po dosažení dohody.

My se ale dočítáme z předloženého návrhu, že s ubývajícím časem se návrh zákona nestává jasnějším a preciznějším, ale že jsou do něho vnášena další, často protichůdná a nevysvětlitelná tvrzení, která do takového zákona jistě nepatří.

Velmi nás zarážela častá odpověď na návrhy ČNR, že totiž jsou pro slovenskou stranu nepřijatelné. Taková odpověď vyvolává otázku, co by se stalo, kdybychom na takovém požadavku trvali, stejně jako na jiných trvá slovenská strana. Což kdybychom to považovali za podmínku vstupu do federace? Nevznikla by snad federace? Určitě vznikla, ale bylo by potřeba dál jednat. Výsledek přece musí být dohoda dvou národů a nikoliv jednostranný akt.

Chtěli bychom zdůraznit, že také český národ vstoupí jen do takové federace, která mu bude bez výjimky přijatelná. My všichni dobře víme, že to nezáleží jen na našem rozhodnutí. Považujeme za zásadní chybu, že se příprava federace odehrávala za nezájmu mnoha institucí, že se jí v Čechách a na Moravě nezabývala Národní fronta. Je chyba, že NF nezaujímala průběžná politická stanoviska k otevřeným problémům. Víme, že za takové situace je jakékoli naše rozhodnutí ne zcela plnoprávné.

V tom smyslu podporujeme plně stanoviska, která vyslovil předseda naší ČNR s. dr. Císař při jednání v Brně, o kterých zde již byla řeč. Věříme, že to i delegace NS takto pochopí.

To, že se nedospělo k úplné dohodě, skýtá mnohá nebezpečí. Jestliže musí případné alternativy arbitrážně rozhodovat NS, protože totiž jedna ze dvou jednajících stran není přístupna ani seriózním názorům a koncepcím strany druhé, pak je to jednání, které samo o sobě popírá princip federace, princip, ve kterém suverénní národní partneři dobrovolně a o své svrchované vůli postupují některé své pravomoci do společné péče.

V případě, když Národní shromáždění nebude akceptovat české alternativy, bude to v podstatě znamenat, že český národ nevstupuje do federace o své svrchované vůli, že nevstupuje do federace, která by odpovídala jeho představám nebo byla důsledkem dohody. Český národ tak vstoupí do federace, která je blokována mnohými pojištěními, která hrozí propuknout v ústavní, vládní nebo rozpočtovou krizi, nebo v ústavní nehybnost.

Považujeme za svou povinnost na tyto skutečnosti upozornit, protože se snažíme nalézt čestné východisko ze situace, která je před námi a jejíž nepříznivé aspekty nevznikly naší vinou. (Potlesk.)