plnu problémů a myslí si, a nejen myslí, ale skutečně věří, že to její je to nejvážnější.

Mám zato, že my, pověřeni z vůle lidu, máme přímo historický úkol tento veliký problém spletiv, uzlů správně vzít a rozmotat. A já bych chtěl uvést právě dvě věci. Nejdříve postavit fakta, která se nedají upřít. A potom teprve názor.

Především v semenářství. A teď mi dovolíte fakta. Je to, zdá se mně, až mnoho pravdy najednou, že se zdá nepravděpodobná. Já jsem měl možnost být v sobotu na ministerstvu zemědělství v Praze, kde se rozdělovaly medaily z Erfurtu. Dostali jsme jich celkem 365. Daleko za námi zůstali Dánové a Holanďané, kteří jsou světovými producenty ať už květin, nebo ovoce, nebo aj semen a podobné.

Ukazuje se tedy, že předpoklady u nás jsou. A teď podívejte se. Máme v Jaroměři na 3 ha závod, který se zabývá pěstěním květin. To totiž jsou ta fakta. Zebral 12 kg pepny, z nichž každý gram stojí 7-10 dolarů. Čili za toto jedno - jak vy říkáte - vrecko, sáček bychom mohli koupit 20 000 vrecek pšenice. Za jedno podpaží ho odnesu, ale 20 000 vrecek pšenice bych dovezl.

Stejně tak je tomu i ve filmu, který bude teď promítán, kde se dokazuje na faktech, co necelých 2000 lidí v Rožnově pod Radhoštěm vyrobí. A když by, ano, vyrobili semena, docílí hodnotu téměř 400 mil. dolarů, co představuje víc, než platíme Kanadě za pšenici, vlastně do celého kapitalistického světa.

To jsou fakta.

A teď mi právem řeknete: proč nám tady kážeš o těchto věcech? Když o nich tak dobře víš, a proč tedy je neděláš? Toto je přirozená reagence. A já zase ne na omluvu, ale na prosté skutečnosti chci dokázat: není doslova tolik vinou zemědělství, že je na té úrovni, jako je. My - málo platné - žijeme v obrovské revoluční době, kdy zemědělství prodělává takový proces, že o něm bude jednou historie psát s úžasem. Bude se vůbec ptát, co my jsme dělali v té době, jestli vůbec byl čas na spaní, na rodiny a já nevím na co, že vůbec byl čas něco ještě dělat mimo toho, co se tu děje.

Uvážme, že zemědělství povstává ze zaostalosti za průmyslem o celých 100 až 150 let. A teď v celém tom procesu přírody je takový odhad: buď není třeba, zaostává a zahyne jak brontosauři a předpotopní ještěři, poněvadž ho příroda odhodí, nebo je nezbytně nutné a potom ve společnosti nikdy nemůže být spor o toto zemědělství, které nyní přímo mílovými kroky dohání revolučním rozmachem to, v čem zaostalo. A my jsme ti, kteří jsme toto prožívali, túto technickou revoluci v zemědělství, můžeme ji nazvat splašenými koňmi, nebo jestli chcete, mladými koňmi, které jsou plny elánu a teď je máme naučit tahat. Mnozí se bojí, že zvrátí vůz, že zlomí oje, a proto je radši vážou u žlabu a tam je nechají stát, protože to je velký problém.

Uvažme, že v současné době, odhadem pravda, je na světe asi 350 milionů zemědělských rodin a z toho ještě dnes 250 milionů má k obdělávání pouze motyku aneb nejaký hák bez potahu; jenom 90 milionů rodin má pluh, který táhnou nějaké koně, muly, prostě potah. A jenom 10 milionů rodin pracuje s trakční silou. A my jsme vytvořili podmínky pro velkovýrobu a současně sobě i veliké problémy. Protože dokud bylo zemědělství malovýrobní, mohlo si všechno možná na 85, možná i 90 % pro svou existenci vyrobit samo. Nikomu po tom nic nebylo. A najednou my vytvoříme velké podmínky velkovýroby a zemědělství už žádá víc než 65 % od jiných sektorů, aby vůbec mohlo růst, protože nevyrobí si. Uvedu vám jenom jeden příklad. Nechci vás dlouho zdržovat, ale jenom jeden příklad. Vezměte si dopravu v zemědělství. Je potřeba, aby to už někdo spočítal. My vlastně jsme výroba, která pořád něco vozí, něco za sebou tahá. Pořád se kola točí. Tato doprava dříve, za soukromé malovýroby, byla jedině a bez výhrady věcí samotného závodu. Potah, nalihni si hříbě, vychovej si vola, nauč tahat krávy, nauč tahat mezka a jestliže nemáš, tahej to sám, anebo netahej. Áno? A dej mu nažrát, aby šel! Nedáš, tak nebude chodit! Nás nic nezajímá, jenom bič si ulom, nějakou lísku. No a teď? Teď, prosím vás, co? Zemědělství v dopravě si pro sebe nevyrobí nic. Valník, benzin, nafta, olej, a já si vždycky říkám, i to sklíčko vzadu, to červené, když není, aj SNB honí a já si ho nevyrobím a sehnát ho nemůžu. (Smiech. ) Tak. A máš ho mít.

Takže tu stojí potom takováto fakta. Vidíme, že cíl je dál. Víme. Můžeme. V semenářství, v obilnářství, v dobytkářství. Můžeme vyvážet kultúru, vyvážet rozum a ptát se: Uživí naše zemědělství naší republiku? Určitě uživí, a ještě zbude. Ale ne chtít konkurovat lacné pšenici na velkých plochách, vyrábět, co můžeme umět. To, co je bezpečně dáno tradicí, to, co se naučíme. Vyvážet víc rozum, vyvážet to, co ve světě má velký odbyt a bude mít odbyt.                                                          

No a teď jenom k tomu, co dělat. Nepřišel jsem, věřte, sem, na vaši Slovenskou národní radu s prázdnýma rukama. Mám tady celý elaborát toho, co sami začínáme dělat u nás, v našem družstvu, a ještě asi v 10 ostatních a 3 státních statcích. My totiž jsme hluboce přesvědčeni, že rozhodující pro rostlinnou výrobu v současné době je úrodnost půdy. Ponechám stranou všechno to, co z toho potom bude. Ale představte si. My tu půdu dostaneme do chodu, ona začne rodit! Víte, až to naroste, až tady bude úroda, tak to bude nutit aj k mechanisaci, protože lidé nesnáší, když se něco ničí. Vyjst prostě z úrodnosti půdy. A základem úrodnosti půdy, málo platné, je chlévský hnůj, jak vy říkáte, maštalný hnůj. Produkujeme ho v naší republice 50 mil. tun. Dnes byla cena zvýšená, upravena na 5 korun za 1 q, čili 50 korun tuna, 2 a půl miliardy hodnot! A nejméně 40 %, a v mnohých okresech 50 až 60 % se strácí. Tohle ovšem bylo už 100-krát řečeno. Dokonce knihy byly o tom napsány. Je už protivné o tom hovořit. A proto jsme si řekli: už nebudeme protivně hovořit a začneme tu věc řešit.

Máme združení družstev, které se nazývá "pro zúrodnění půdy a vztahů zemědělských komunikací". A už máme začátky. Nejde to snadno. Každá nová věc právě proto, že je progresivní a nova, se musí prorážet. Víte, ta konzervativnost úřadů, to je peklo. To se musí rozbít, to se musí jako lokty rozhrnout a jít dopředu. My si představujeme tak, že budeme pracovat kolečkovými bagry. Na kolejnicích. Jeden člověk to spracuje na jednom místě. A jak říkal soudruh ministr, spolu s odpady, kterých máme dost, nastavíme ještě další humus v půdě. A vy máte na Slovensku, soudruzi, jednu ohromnou přednost. Já vám ji závidím, ale nedá se nic dělat. Vy máte slunce. A máte ho tolik, až je protivné, protože je málo vody, že? My ho nemáme. Loňského roku v našem družstvu byla malá úroda, protože nebylo slunce. Všechno půda dostala. Ale 800 mm srážek a málo slunečního svitu. Vy ho tu máte a to je to základní, objektívní a hlavní.

Vodu už musíme dodat. A jenom humusem do půdy. Aby ona sama se bránila vysychání, aby ona sama byla schopna bojovat, protože všechno v zemědělství je neustálý rozpor a boj. A tak si myslíme takhle. V našem družstvu kupříkladu produkujeme 10 000 tun chlévského hnoje. Je možno ho nastavit různými odpady na 20 až 30 000 tun. Když některý hon nebude poslouchat, nebude chtít rodit, tak mu dáme 1000 tun. A když mu to bude ještě málo, tak mu dáme 1500 tun. A pak už poslechne. To je to, co člověk může.

A tak si myslím, víte, že by potom to, co začíname dělat, bylo výzkumem. Už jsme dostali dokonce výzkumní úkol, my sme teď výzkumníci. To je velká věc. Dalo to práci, ale už jsme. Státní komise pro vědu a techniku uznala těchto 10 družstev jako výzkumné pracoviště a dala mu číslo AOO-29036. Já si toho čísla nesmírně vážím. Víte, že my jsme v tomto případě existence jistá. (Smiech. ) Říkám si takhle: půda, to je přece sama příroda. Člověk se na ni dívá, žije z ní, ona je milá a štědrá, a současně zlá, současně neúprosná. Jako na vašem Dunaji. Snad proto, ale musíte se k ní vrátit. Bez ní to nejde. Snad proto, že je rodu ženského, že? Ta příroda. Ale to jen tak, abychom pořád nemysleli v takových vážných představách. A člověk si řekne. Může člověk? Může. Říkali jsme, pravda, poručíme větru, dešti. Můžeme poručit, ale né že budeme přikazovat jenom usněseními. To ne! My musíme respektovat, velmi vážně respektovat půdní a přírodní zákony.

Já si to vždycky převedu na nějaké přirovnání, protože to člověk lepši absorbuje, lepši stráví. Teď je móda: elektronkové stroje. Ne móda, ale je to dobré, musí to být. Člověk si řekne: žádny sebedokonalejší stroj, který by měl třeba 200 000 nebo půl milionu kmitů za hodinu, ještě sám nic neznamená. Z hlouposti když to tam naťukám, nevytvořím mudrost. To musí člověk, ano? A příroda trestá přísně hloupost, když by si s ní chtěl někdo zahrávat.

A tak si myslím, víte, to pak jenom už na závěr, že když my víme kráčet, když víme o co jde, a když víme jak, no tak je potřebí méně řečí, jde se, a pak už se radit za pochodu. Já se, soudruzi, domnívám, to je můj názor, došel jsem k němu nějakou logikou úvah, že je to závod s časem. Už snad proto, že jsme překročili ten horizont, přes 50 let, já osobně už taky nemám čas. Já už chci něco vidět, ano? Kolik je nás tady takových? A kdyby tí, co víc pamatují, řekli: nemáme čas a popohnali to, ano? Aby ještě videli, co se bude všechno dít. Vždyť my jsme tomu, co teď je, musíte přiznat, rádi dali nejlepší léta svého života. A proto nemáme čas.

Myslím si, že jako je energie, hmota nezničitelná, tak je nezničitelný aj čas. A on se nám projeví tím, když ho promárníme na různych sezeních. Potom zůstáváme najednou pozadu. To je ten promarněný čas. Nestratí se ze světa. A my potřebujeme jít vpřed, my potřebujeme také ukazovat. A ještě si myslím, že my v nové společnosti těžko budeme na socialistickou podnož roubovat americký, dánský anebo jiný roub. Můžeme se podívat, ale opisovat asi nepůjde. Protože jen hlupáci vždycky opisovali. Málo platné. My musíme tvořit. To je velká věc. Víte, to je to. A nevzrušuje člověka, ať je to tím obtížnější. Musí tvořit. No a k tomu jsou tato sezení. Proto myslím, že každý z nás dá tomu co muže.

A poslední věc mi dovolíte? Možná, že nemám pravdu. Že vedle toho celkového, celostátního, co musíme řešit, si má lidský člověk vzít nějakou věc, o které je přesvědčen, že je dobrá, a která nejde na svět. Já jsem si vzal tady toto. Říkal jsem si, musím to tam na té radě ukázat. Toto! (Ukazuje. ) Takhle se to rozdělá a je to rychlospojka na hydraulické spojení traktorů a vlečních vozů. Zatím se vyrábí za 260 korun a je dvojnásobně těžká a složitá. Nosím to už tři roky a konečně se mi to podařilo prosadit. Ono to bude za 80 korun. A těchto věcí se dělá 30 000 za rok až 50 000. A víte, proč jsem to sem vzal? My bychom chtěli, aby to vyráběla Snina, Vihorlat. Tam prí mají kapacitu. Technometra v Praze to nechce měnit proto, že 265 korun je víc než 80 na plnění akumulace. Možná že řeknete, že jsem to trošku přehnal, ale já - soudružky a soudruzi - nechci, aby byla lacná popularita. Já si jenom myslím, že předse jenom každý z nás by nějakou tu rychlospojku někdě měl tlačit kupředu. A nás je 300 poslanců, vás tady je předse - jak jsem to počítal - 100. (Hlas 92!) Ale to je se vším tam vzadu. A kdyžbychom všichni něco vzali a vedle toho celostátního protlačili, víte, co je problémů? Ono by se to muselo hnout kupředu. A proto říkám, že stojí za to žít v té dnešní veliké době, bez nadsázky, protože právě vzrušuje tím, že je tak složitá. To vzrušuje, ne? Stojí za to se s tím servat. A myslím si, že právě tenhle ten sbor Slovenské národní rady a lidi, co jsem tady s nimi hovořil a znám je, bez nadsázky a bez jakéhokoliv vymlouvání se, má všechny předpoklady, aby onen historický úkol bezezbytku splnil. (Potlesk. )

Podpredseda Ing. Barbírek:

Ďakujem súdruhovi Borůvkovi.

Slovo má poslanec Tibor Bohdanovský.

Poslanec Bohdanovský:

Súdružky a súdruhovia, poslanci!

Chcel by som na dnešnom zasadnutí Slovenskej národnej rady, na ktorom sa prerokúvajú otázky ďalšieho rozvoja rastlinnej výroby na Slovensku, hovoriť o probléme, ktorý predpokladá vôbec poľnohospodárska výroba, o problémoch pôdneho fondu a jeho ochrany. Túto otázku považujem za veľmi dôležitú preto, lebo keď na iných úsekoch výroby možno zabezpečovať intenzitu a rast výroby, zabezpečovať technickú revolúciu formou racionalizácie, zlepšenia organizácie a technologických procesov, tak v poľnohospodárstve - ako je nám všetkým známe a samozrejmé - bez pôdneho fondu nie je možné myslieť o poľnohospodárskej výrobe.

Súdruh povereník v úvodnom slove spomenul, aký význam malo prerokovanie otázok živočíšnej výroby na pléne Slovenskej národnej rady. Bezpochyby, že aj prerokúvanie otázok rastlinnej výroby neminie sa účinku poľnohospodárskej praxe. Otázka ochrany a využitia pôdneho fondu stáva sa vo svete z roka na rok aktuálnejšou, a to v súvislosti s potrebami zvyšovania poľnohospodárskej výroby. A tento stav si právom vynucuje aktivizovať všetky existujúce prostriedky pre maximálne zvyšovanie poľnohospodárskej výroby. A to už pochopili v celom svete. Preto nás neprekvapuje, že v niektorých kapitalistických štátoch sa investujú veľké prostriedky nielen na zintenzívňovanie výroby, ale najmä na rozšírenie pôdneho fondu. V Holandsku problém pôdneho fondu riešia vysúšaním a zúrodňovaním morských zátok.

O tomto mimoriadnom probléme rokujú a vedecky i v praxi pracujú vo všetkých štátoch výskumné ústavy a je na nich sústredená pozornosť velkých kolektívov vedeckých pracovníkov. Nie je náhoda, že Ústredný výbor našej strany, jeho Predsedníctvo a vláda už niekoľkokrát rokovali a prijímali zásadné uznesenia k problémom pôdneho fondu. Nie je ďaleká minulosť, keď sa u nás bezhlavo - ako sa hovorí - bez ladu a skladu zaberali stovky a tisícky hektárov najúrodnejšej pôdy do výstavby rôznych i menej dôležitých kapacít. Keď rodinné domčeky stavali sa ďaleko vysunuté z areálu obcí, keď sa s pôdnym fondom hospodárilo ako s niečím cudzím, nám neprislúchajúcim.

Ekonomické upevnenie JRD a ŠM už v tejto etape vedie, čo je len samozrejmé, k zvýšenej starostlivosti o pôdny fond. V intenzívnych oblastiach v našej republike už neexistuje opustená pôda už nemusia ju na základe príkazného listu obhospodarovať národné výbory. Pôda sa stala cenným výrobným prostriedkom a mnohé obce, ktoré sa pred pár rokmi zbavovali pôdneho fondu, dnes vynakladajú veľké úsilie, aby ju získali späť od tých, ktorí pred pár rokmi sa jej s veľkou radosťou zbavovali. Obyvatelia našich dedín správne pochopili, že základom životnej úrovne dedinského ľudu je dobrý a kvalitný pôdny fond. Pochopili to už však všetci, ktorí mnohokrát rozhodujú o ďalšom osude pôdneho fondu? A práve o tejto otázke sa chcem zmieniť. Búrlivý rozvoj industrializácie Slovenska zasiahol pôdny fond, čo je len samozrejmé.

Tisícky hektárov úrodnej pôdy dnes slúži dielňam našich fabrík, skladom, obytným domom a všetkému, čo sa na pôde postavilo. Mnohokrát, pravda, len aby sa urýchlila výstavba fabriky alebo iného investičného celku, dávala sa pôda bez ohľadu na to, akej bola kvality a bonity, tam, kde to najlepšie vyhovovalo investorom. Samozrejme, odhliadnuc od toho, aký to bude mať dopad na poľnohospodársku výrobu a tým aj na zásobovanie obyvateľstva. I keď dnes sú už tieto časy zhruba za nami, predsa pri umiestení investičného celku ešte aj dnes prevládajú všetky iné názory a v pozadí sú iba názory o ochrane pôdneho fondu.

Nová sústava riadenia núti do určitej miery investorov vyhľadávať staveniská, ktoré z hľadiska vynaloženia nákladov na výstavbu sú najefektívnejšie. Dokonca spočítajú, že je efektívnejšie platiť za kvalitnú pôdu, i keď sa platí za ňu viac, ako by sa išlo na menej úrodnú pôdu pri zvýšení investícií na výstavbu. Samozrejme, že podnikové záujmy mnohokrát sú v rozpore s celospoločenskými záujmami. Sme si plne vedomí toho, že výstavbu investičných celkov nie je možné robiť nikde inde, len na pôde. Z toho musíme vychádzať pri uplatnení zákona o ochrane pôdneho fondu, ktorého realizáciou je poverené Povereníctvo poľnohospodárstva.

V tejto súvislosti zdôrazňujem, že investičné celky, ktoré majú byť umiestnené na Slovensku, ich výstavba nebude brzdená uvoľnením potrebných pozemkov pre investičnú výstavbu. Avšak otvorene hovoríme, o to preto, že na zasadnutí sú prítomní aj riaditelia výrobných poľnohospodárskych správ, že i naďalej trvá benevolentný stav pri uvoľňovaní pôdneho fondu, a to z dvoch hľadísk:

Za prvé: mnohokrát sa uvoľňuje dobrý, kvalitný pôdny fond, i keď fabrika by sa dala umiestiť na menej hodnotnej pôde.

Za druhé: požiadavky investorov sa vôbec neskúmajú, čo sa týka veľkosti uvoľneného pôdneho fondu. Ako vieme, okresné národné výbory môžu uvoľniť pôdu do výmery 1 ha a krajské národné výbory výmery do 5 ha. O uvolnení nad 5 ha rozhoduje Povereníctvo poľnohospodárstva. A tu mnohokrát to vyzerá ako hra na skrývačku. Uvoľní sa 5 ha, avšak v plnom vedomí toho, že o rok-dva bude treba ďalších 5 ha, len aby sa nemuselo žiadať uvoľnenie od tzv. vyšších orgánov.

A keď sa už žiada uvoľnenie od povereníctva, nestal sa ešte prípad, že by pri rokovaniach nenastalo zníženie výmery oproti pôvodnej žiadosti. Pravda, dohadovačky nie sú ľahké. Avšak omnoho je to zložitejšie, keď sa jedná o výbere staveniska. Tam už nastáva niekedy priam dramatický boj. A to práve z dôvodov, o ktorých som už hovoril. Súdruhovia z obcí sú veľmi citliví na to, aby investičný celok bol v ich chotári, i keď v susednom je menej kvalitná pôda. Podozrievanie okresov a krajov, že chceme sabotovať spriemyselnenie okresu alebo kraja. Otvorene poviem, že sú to nechutné vyjednávania o týchto otázkach. A poviem aj to, že mnohokrát pod vplyvom rôznych intervencií, vyhrážok i prosieb v minulosti, hlavne pokiaľ sa týkalo prípadov ťahajúcich sa 4 až 5 rokov, niekedy aj ustúpili. O takomto prípade písala naša ústredná tlač - Pravda pred niekoľkými dňami v súvislosti s umiestením veľkého potravinárskeho kombinátu v Nitre. V článku uvedenými faktami sa budeme zaoberať.

Vzhľadom na nedostatky, ktoré sú v obhospodarovaní s pôdnym fondom, pripravujeme súhrnnú zprávu o ochrane pôdneho fondu, o realizácii zákona o ochrane pôdneho fondu, ktorá zpráva by sa prejednávala v straníckych a štátnych orgánoch. Ochrana pôdneho fondu nemôže byť len vecou jedného orgánu, musí sa stať vecou celonárodnou. Z tohto hľadiska obraciame sa na všetkých prítomných na tomto zasadnutí, aby v okruhu svojej pôsobnosti tejto otázke venovali zvýšenú pozornosť.

Naším cieľom je, aby sa pre ďalšiu investičnú výstavbu všetkých druhov používala pôda najhoršej kvality a v čo najmenšom rozsahu. Veď je paradoxná situácia, keď z prostriedkov štátu i družstiev venujú sa veľké investície do zúrodňovania menej výnosných pôd a na druhej strane najkvalitnejšia pôda sa vypúšťa pre nepoľnohospodárske účely. Aby sme sa v tejto otázke vyhli živelnosti, chceme spolu s Komisiou SNR pre techniku a Slovenskou plánovacou komisiou na základe dlhodobého plánu rozvoja investícií na Slovensku v predstihu prejednať s okresmi umiestenie investičných celkov, aby sme vyhli prípadom, že sme nútení pod vyhrážkami, že projekty sú hotové, že premiestnenie staveniska by stálo viac ako investičný zámer, dať konečne súhlas na uvoľnenie pôdneho fondu.

Myslím, že takéto perspektívne riešenie umiestnenia investícií z hľadiska záberu pôdneho fondu prispeje k odstráneniu uvedených nedostatkov.

Druhou otázkou zvýšenia intenzity rastlinnej výroby je ochrana a čistota ovzdušia. Rozvojom chemického priemyslu na Slovensku, keby sa neurobili účinné opatrenia, vyradili by sa celé oblasti z intenzívnej poľnohospodárskej výroby. Preto podmieňujeme uvoľnenie pôdneho fondu pri stavbách takéhoto závodu zárukou, že exhalácie nebudú mať vplyv na zvyšovanie intenzity poľnohospodárskej pôdy.

O tomto probléme rokujeme s Odborovým riaditeľstvom chémie pri umiestnení veľkého chemického kombinátu v okrese Dunajská Streda. Budeme prísne strážiť, aby výstavba chemického kombinátu na Žitnom Ostrove nestala sa brzdou pre rozvoj poľnohospodárskej výroby, ale aby plne umožnila a urýchlila tempo zintenzívnenia poľnohospodárskej výroby v tejto našej úrodnej oblasti. A predstavitelia Odborového riaditeľstva chémie na tieto otázky reagujú dosť nervózne. Avšak o to kľudnejší sme my. Kým nebude záruka, že exhaláty z chemického kombinátu nebudú škodiť poľnohospodárskej výrobe, že odpadové vody nebudú ešte viac znečisťovať naše toky, výmer na uvoľnenie pôdneho fondu nedáme nikomu za žiadnu cenu !

Sme presvedčení, že v tomto snažení nájdeme plné pochopenie u všetkých orgánov, ktoré spolu s nami riešia uvoľnenie 250 hektárov pôdy pre výstavbu chemického kombinátu.

Súdružky a súdruhovia!

Rozviedol som širšie problém ochrany pôdneho fondu v súvislosti s dnešným programom rokovania nášho pléna. Postavil som tieto otázky preto, lebo sme si plne vedomí, že len rozvoj oboch častí nášho národného hospodárstva, t. j. priemyslu i poľnohospodárstva, môže zaručiť harmonický rozvoj celej našej spoločnosti. Nemôžeme byť jeden druhému brzdou. Musíme podmieňovať rozvoj jedného rozvojom druhého.

Chceme skutočne v súlade s národohospodárskymi plánmi, s plánmi rozvoja miest a obcí dať do súladu uvoľňovanie pôdneho fondu, i keď budeme brať hľadisko minimálneho množstva a takej bonity, aby sa nenarušil ani plán rozvoja poľnohospodárstva toho-ktorého podniku. Takýto súlad sa dá vytvoriť a v desiatkach prípadov už vytvorený bol. A sme presvedčení, že i ďalšie prípady budú úspešne doriešené tak, aby to bolo v plnom súlade s potrebami nášho národného hospodárstva. (Potlesk. )

Podpredseda Ing. Barbírek:

Ďakujem súdruhovi Bohdanovskému. Slovo má profesor Ing. Vladimír Krajčovič z Vysokej školy poľnohospdárskej v Nitre.

Prof. Ing. Krajčovič:

Vážené Predsedníctvo, vážená Slovenská národná rada!

Dovoľte mi pár slov prehovoriť k problematike krmovinovej základne ako dôležitej zložke rastlinnej výroby. Už sa tu viackrát o tom hovorilo. Jednak súdruh minister B u r i a n i ďalší hovorili o tejto otázke. V prvom rade by som sa chcel vrátiť k problematike doterajšieho vývoja a z toho vyvodiť nejaké používanie. V zpráve so hovorilo o tom, že v minulých rokoch sa plochy krmovín sústavne zvyšovali na úkor obilnín a hlavne okopanín. No v rastlinnej výrobe sa tento efekt nejako neprejavil.

Ďalej sa v zpráve hovorí, že percento zvyšovania výroby krmovín nebolo adekvátne percentu zvyšovania stavu hovädzieho dobytka; ale keď sa pozrieme bližšie, na vec, zisťujeme predsa len to, že na jednu dobytčiu jednotku sa plocha krmovín sústavne z roka na rok znižovala. Teda je to tendencia, ktorú možno hodnotiť ako intenzifikačný faktor. Chceme, aby na každý kus hovädzieho dobytka bolo postupne čím menej plochy, ale viacej krmu, teda aby boli väčšie úrody na jeden hektár. V tejto otázke sme však stagnovali, resp. ako to zo zprávy vyplýva, v niektorých krmovinách dokonca došlo k poklesu úrody, čo sa tu zdôrazňuje.

Predovšetkým sú to najmä dusíkaté hnojivá. To je jeden taký moment, ktorý sám osebe ukazuje, že predsa len to zvyšovanie plôch nebolo ešte dostačujúce na to, aby sme zlepšovali krmovinovú základňu.

Súčasne však, keď sa hodnotí kvalitatívny podiel jednotlivých zložiek krmovín v rámci tej plochy, pripadajúcej na jeden kus kŕmnej dobytčej jednotky, ukazuje sa, že sa znižoval podiel plochy viacročných bielkovitých krmovín, i keď zasa v celkových číslach sa hektáre lucerny ďatelinovín zvyšovali. Ale akonáhle sa to prehodnocovalo na jeden kus dobytka, ukázalo sa, že sa plocha znižuje.

Naopak, zvyšovala sa plocha doplňujúcich krmovín, najmä kŕmna slama, kukuričné rezky a skrajky. Keď si to premietneme z kvalitatívneho hľadiska, teda pomer medzi bielkovinami a uhlohydrátmi sa rozširoval, čiže začal sa prejavovať sústavne viacej a viacej nedostatok bielkovín.

To je taký druhý moment, ktorý poukazuje na to, prečo vlastne nestúpla dojivosť u kráv.

No je tu ešte ďalší, tretí moment. Rozširovanie veľkovýroby a najmä veľkovýrobných technológií zberu krmovín akosi viedlo k presadzovaniu viacej silážovania krmovín na úkor sušenia, z toho silážno-senového typu kŕmenia sme prešli všeobecne opačne, na typ senovo-silážny, to znamená prevaha siláže, a seno, ktorého sme kedysi dávali 6-7 kg, teraz najviac 1 kg a pod. To sa akosi neprejavovalo vtedy, keď sme posudzovali siláž ako samotnú, pretože je fakt, že veľkovýrobná technológia, mechanizácia pre výrobu siláže sa zlepšovala progresívnejšie než napríklad sušenie sena. S tým i doteraz boli problémy.

Ale keď sme začali preverovať najmä problémy uplatňovania systému harwerstor alebo všeobecnejšie konzervovanie za zníženej vlhkosti krmovín, teda vyrábanie nie siláže, ale senáže, a porovnávalo sa to s výrobou siláže, došlo sa k zaujímavým poznatkom. Siláže sa spotrebuje viacej. Zvieratá spotrebujú veľké množstvo siláže. Ale nakoniec v tom veľkom množstve prijali napríklad maximálne len 9 kg sušiny, kdežto pri uplatňovaní nového systému moderného konzervovania senážovaním môžu prijať až 12 kg sušiny. A nie je rozhodujúca voda, ale sušina. Čiže to je taký tretí moment, ktorý práve prevodom na silážny typ kŕmenia nám vy volal vlastne zníženie spotreby toho, z čoho zviera tvorí organickú hmotu, čiže zníženie spotreby sušiny.

Z týchto poznatkov vyplývajú dve také požiadavky.

Predovšetkým treba venovať zvýšenú pozornosť správnemu a objektívnemu prehodnocovaniu štruktúry osevov. Hovoríme, že sa zvyšuje celková plocha krmovín a pritom celkove sa nezvyšuje. Ale treba sa na to hlbšie pozrieť a uplatňovať také ukazovatele, ktoré idú na podstatu veci, a nie tie relatívne hodnoty, ktoré by zdanlivo ukazovali progres v určitom smere, napríklad vo vývoji plôch krmovín.

Za druhé, by bolo treba skutočne vážne prehodnotiť uplatnenie senážno-silážneho typu aj kŕmenia a prejsť vo väčšej miere na uplatňovanie senáže, v čom už sa určité výsledky ukazujú. Jednak overované prevádzky harwerstor, ktoré sa overujú na celoštátnej poľnohospodárskej výstave v Nitre a na Štátnom majetku v Bajči. A nakoniec aj náš prvý typ, systém MORAVIA, ukazuje, že skutočne bude možné dosiahnuť nielen zvyšovanie produkcie hovädzieho dobytka, ale že sa tu podstatne zvyšuje aj produktivita práce pri zbere i pri kŕmení hospodárskych zvierat, a to je významný moment v našej veľkovýrobe.

V súvislosti s riešením týchto otázok, pretože máme na starosti výskumne overovať tieto nové prevádzky, sa nám ukázal príliš veľmi významný moment - uplatňovanie dočasných lúčnopasienkových mešaniek na ornej pôde pre letné kŕmenie. V čase po kritizovaní trávopoľnej sústavy, keď sa ďatelino-trávne miešanky úplne odsúdili u nás, hovorilo sa o tom, že to nie je správne, že treba uplatňovať len čisté ďatelinoviny. Pravda, v tom čase sme nemali dusík, ktorý je tu rozhodujúci. Začíname mať väčšie množstvo dusíkatých hnojív a pritom práve tieto miešanky ukazujú možnosť podstatného zjednodušenia výroby krmu pre letné kŕmenie. Pretože zasejeme len miešanku, ktorú môžeme pestovať na jednom mieste 3-4 roky, teda sejeme len štvrtinu plochy oproti jednoročným krmovinám, kde bolo treba plochu niekoľkokrát do roka orať, siať atď., zháňať celý rad osív, tu stačí jedenkrát. A pritom sa nám ešte nestalo, že by tieto miešanky vymrzli. Keď to porovnáme s lucernou, tam vždy každý druhý alebo tretí rok sa musí vyorávať veľká plocha.

Pritom v pokusoch sme dokázali pri intenzívnom dusíkatom hnojení úrody 400 - 500 q zelenej hmoty a v dusíkatých látkach 1200 - 1500 kg na jeden ha dusíkatých látok, čo sa rovná, ba častokrát dáva aj viacej ako lucerna.

Čiže z týchto aspektov sa nám javí veľmi výhodné zaviesť tieto miešanky. Už aj spolupracujeme na zavedení napr. na celoštátnej poľnohospodárskej výstave, na ŠM v Bajči, Alekšinciach, kde tak isto vo velkoprevádzke sa ukazuje táto miešanka výhodná. Môže sa skrmovať od začiatku apríla do konca októbra, pričom systémom správneho hnojenia najmä dusíkom, doplnkovou závlahou môžeme si produkciu načasovať na kedy potrebujeme. Teda to sa spomína aj v tejto zpráve, že sa musia rozširovať tieto miešanky, že je to skutočne dôležité.

Treba tu azda zdôrazniť ešte jeden ďalší moment, že pri uplatňovaní tejto miešanky v kombinácii lucerna plus kukurica hlavne pre zimné obdobie podstatne zjednodušíme sortiment krmovín, a to už vedie k špecializácii a intenzifikácii výroby.

To je taký dôležitý moment, ktorý vidíme ešte ďalej v tom. No - samozrejme - chyba jedine zatiaľ je v tomto - ako tu spomínal súdruh poslanec Borůvka - že tomu rozširovaniu miešaniek bráni dostatok osív, najmä tráv. Tieto sa veľmi výhodne vyvážajú do zahraničia. Ale budeme ich potrebovať pre naše potreby, čiže javí sa tu predovšetkým pre slovenské podmienky, lebo tu máme ešte množstvo rekultivácií lúk a pasienkov, že bude treba rozvinúť semenárstvo tráv a ďatelinovín. V zpráve sa to veľmi výrazne zdôrazňuje. Pravda, k tomu bude potrebné ešte viac práce na šľachtiteľských staniciach, ktoré by sa mali zaoberať šľachtením vhodných odrôd ďatelinovín a tráv. No ukazuje sa, že na šľachtiteľských staniciach všeobecne bude treba trochu zintenzívniť prácu aj zavedením oddelení, ktoré tak fyziologicko-geneticky, trochu teoreticky budú na vyššej úrovni riešiť šľachtenie, než sa robí u nás dosiaľ.

Toľko k tejto problematike. Pravda, pre Slovensko je významným problémom - ako už viacerí v diskusii hovorili - predovšetkým zúrodňovanie lúk a pasienkov. Veď keby sa nám podarilo dosiahnuť zmenu produkčnej schopnosti na 31 % poľnohospodárskej pôdy a napr. v kraji Stredoslovenskom je, to vyše 50 %,