Federatívne usporiadanie nášho spoločného
domova bezprostredne súvisí s hlbokými zmenami
v mravnej a demokratickej oblasti našej spoločnosti,
s obrodným procesom, ktorý sa začal v lone
KSČS v januári 1968 a blahodarne zasiahol všetky
oblasti nášho spoločenského života.
Uzákonenie federácie je svedectvom, že náš
český a slovenský ľud, zomknutý
okolo KSČS v čele s Alexandrom Dubčekom,
a na Slovensku okolo KSS v čele s dr. Husákom, je
pevne rozhodnutý pokračovať v procese demokratizácie
a humanizácie našej spoločnosti. Tento proces
udržať a viesť v pozitívnych polohách
s vytýčeným cieľom - "socializmus
s ľudskou tvárou" - nie je ľahký,
má úskalia a kladie na občanov veľké
nároky a požiadavku disciplíny. Cez také
úskalie sme prešli v augustových dňoch
tohto roku. Som presvedčený, že sa s nádejou
môžeme dívať do ďalšej budúcnosti.
Ťažkosti vytvárajú opravdové spoločenstvo
bratstva a aj tie ťažkosti, cez ktoré sme prešli,
zomkli nás, Slovákov i Čechov i príslušníkov
iných národností, v Národnom fronte
pod vedením KSČS, upevnili vzájomnú
dôveru a bratstvo. Naša zdravá jednota potrvá
a prinesie pozitívne výsledky, ak nezradíme
vznešené ciele socialistickej demokracie a humanizmu.
Pestujme túto jednotu Čechov, Slovákov, občanov
maďarskej, nemeckej, poľskej a ukrajinskej národnosti
na zásadách pravdy, pokroku, na pozitívnom
programe konsolidácie. Je pre naše národy,
pre našu ČSSR skutočným šťastím,
že v súčasných dejinných chvíľach
a rokoch v čele štátu stojí prezident,
hrdina našej vlasti, Ludvík Svoboda. (Potlesk.) K
nemu ako k symbolu a tvorcovi jednoty, bratskej a štátnej
jednoty, sa s rovnakou dôverou a láskou vinie český
i slovenský ľud a každý občan nášho
štátu.
V našej socialistickej republike žijeme a budeme žiť
ako príslušníci dvoch národov a ďalších
národností, ako ľudia rôznych zamestnaní,
rôzneho svetonázorového presvedčenia,
rôznej politickej príslušnosti, komunisti i
nekomunisti. Ako príslušník Strany slovenskej
obrody chcem za svoju stranu povedať, že sme zrástli
so socializmom, že sa socialistické zriadenie v Československu
stalo našim vlastným spoločenským poriadkom.
Bedlive a s porozumením pozorujem zápas KSČS
o ľudskú osobnosť v jej plnosti, zápas
o človeka s telom a dušou, rozumom, mravným
zmyslom a citom, s osobnou zodpovednosťou, zápas o
človeka s túžbami po myšlienkovej slobode,
mravnej dôstojnosti, citovom bohatstve a hmotnom zabezpečení.
V tomto zápase o človeka a o dokonalú spoločnosť
sme s vami, súdruhovia. Z najlepších síl
chceme prispieť k víťazstvu tohto úsilia
o socialistického človeka a dokonalejšiu socialistickú
spoločnosť.
Federatívne usporiadanie štátu rozširuje
národné práva, ale aj zaväzuje k náročnejším
povinnostiam. Ak sa doteraz oprávnene či neoprávnene
vyskytovali výhovorky, že za niektoré neúspechy
v rozvoji našich národov, najmä nášho
hospodárstva, sú vinní činitelia v
Čechách alebo na Slovensku, odteraz nebudeme môcť
zvaľovať vinu jeden na druhého. Budeme mať
viac demokracie, ale aj viac zodpovednosti.
Naše národy sú vzdelané, mravne vysoko
vyspelé, politicky uvedomelé a tak spôsobilé
vládnuť si vo svojich národných spoločenstvách
a úspešne spravovať spoločné veci
pre ďalší rozvoj a rozkvet našej spoločnej
vlasti, ČSSR, vo svornosti a bratskom dorozumení.
Na adresu budúcich federatívnych a národných
orgánov a všetkých občanov by som chcel
citovať slová majstra Jána Husa: "Také
prosím, abyste se milovali, dobrých násilím
tlačiti nedali a pravdu každému přáli".
Mám česť za skupinu poslancov Strany slovenskej
obrody vyhlásiť, že za predložený
návrh ústavného zákona o československej
federácii budeme hlasovať. (Potlesk.)
Místopředseda NS Zedník: Uděluji
slovo poslanci dr. Hrabalovi.
Posl. dr. Hrabal: Vážený pane presidente,
vážené Národní shromáždění,
vážení hosté! V předvečer
50. výročí samostatně ČSSR
přistupujeme dnes k historickému aktu, jimž
uzavíráme jednu etapu prvého samostatného
státu Čechů a Slováků a kterým
zajišťujeme předpoklady pro rovnoprávné
uplatnění obou bratrských národů.
Vznik dvou nových rovnoprávných socialistických
republik ve federativním svazku odpovídá
přání obou národů, kterým
se poprvé v naší historii dostává
příležitost k tomu, aby suverénně
rozhodovaly o správě svých věcí
v duchu zásad moderní, socialistické, vysoce
humánní společnosti. Nemůžeme
ani v této chvíli zapomenout, že nové
státoprávní uspořádání
je výsledkem polednového vývoje, který
umožňuje řešení i jiných
závažných otázek, dříve
neustále odkládaných a podceňovaných.
Historii obou národů se vine nit věčných
tužeb o vlastní samostatnost a státnost mnohokráte
vykoupenou statečnými činy Čechů
i Slováků. Hluboce zakořeněné
národní cítění, bohatství
myšlenek a odkazy velkých postav našich dějin
i kulturní tradice se staly inspiraci k rozumnému
a uvážlivému rozhodnutí o federativním
uspořádání našeho státu.
Konstituováním obou republik v jedné federaci
nechceme v žádném případě
vytvořit bariéru mezi oběma národy,
ale jde nám o to, abychom se v každodenním
životě dívali na sebe jako rovný s rovným
a podle toho také jednali. Povede to jistě k většímu
pocitu vzájemné úcty, respektování
specifických potřeb a také k vyvolání
potřebné iniciativy při rozhodování
o zásadních otázkách společného
státu. Dnešním dnem se - obrazně řečeno
- rozdělujeme, abychom napříště
veškerým svým počínáním
měli k sobě, k našim srdcím, ještě
blíže a abychom se tedy spojili v upřímném
úsilí o skutečný rozkvět velké
rodiny dvou bratrských slovanských národů.
Československá strana socialistická, z jejíhož
pověření dnes předstupuji před
Národní shromáždění, počala
uvažovat o modelu nového státoprávního
uspořádání, o vytvoření
státu federativního místo unitárního
krátce před konstituováním České
národní rady. Již prvé schůze
ústředního výboru i jednání
zvláštní komise k tomu účelu
vytvořené ukázalo naprostou shodu našich
členů v názorech, že vzájemný
vztah českého a slovenského národa
je nutno vytvořit na zcela nových základech
jako vztah dvou rovnoprávných suverénních
národů velmi si blízkých a často
bojujících o společnou věc.
K tomuto vztahu dvou národů bylo nutno vytvořit
adekvátní model zákonodárných
i vládních orgánů národních
i federativních.
I když naše další úvahy nešly
pochopitelně do takových podrobnosti jako práce
odborné vládní komise nebo České
a Slovenské národní rady, mohu konstatovat,
že v zásadních otázkách je dnes
předložený návrh shodný s nástinem,
který jsme sami tvořili. Snad jsme v našich
vlastních úvahách více zdůrazňovali
jednotu společného právního řádu
poměrně těžce vytvořenou i zřízení
federálních justičních a správních
orgánů.
Považujeme dnes za správné, že ve spěchu,
s nimž jsme tvořili návrh ústavního
zákona o federativním uspořádání
republiky v Národním shromáždění,
nesnažili jsme se meritorně rozhodnout o této
neobyčejně politicky citlivé otázce
ihned, ale že se k těmto problémům ještě
vrátíme komplexním řešením
organizace justice a prokuratury. Máme totiž za to,
že pocit naprosté právní jistoty, odvozený
ze shodného rozhodování správních
i soudních orgánů, by měl být
v obou částech federace v obou republikách
zcela shodný a jednotný. Domníváme
se, že v zásadě bylo vyhověno našim
představám o nutné integrující
úloze federálních orgánů při
řízení průmyslu, zemědělství
a výživy, výstavby, organizace školství
i jiných důležitých úseků
státní správy.
Plně souhlasíme s konečným dohodnutím
řešení o způsobu rozšíření
členů České národní
rady a o způsobu konstituování Sněmu
národů.
Poněkud odlišnou představu jsme měli
o zřízení národních emisních
bank, naopak jsme předpokládali definitivní
rozhodnutí velmi obtížné vazby zastupitelských
orgánů nižších stupňů
na národní rady. Byli jsme si však vědomi,
že konečné a definitivní znění
návrhu vyžaduje delší přípravy,
řádné promyšlení a uvážení,
že je to otázkou diskuse a dohod především
České a Slovenské národní rady.
Považujeme za nutné, aby s konečným
zněním ústavního zákona o federativním
uspořádání republiky byla podrobně
a kvalifikovaně seznámena celá veřejnost
a domníváme se, že orgány Národní
fronty by mohly být v této věci významným
pomocníkem.
Ke tvorbě ústavního zákona o československé
federaci jsme tedy přistupovali jako poslanci Národního
shromáždění i České národní
rady bez ilusí, spíše s rozvahou a s vědomím
své politické odpovědnosti. Předpokládali
jsme názorové rozdíly, které se nutně
musí projevit v detailech u jednotlivců a byli jsme
si od počátku vědomi nutnosti určitých
kompromisů. Šlo nám o to, aby základní
principy národní svébytnosti českého
a slovenského národa zůstaly zachovány.
Dnes se domníváme, že jsme učinili teprve
první krok, že bude nutno se stejnou politickou i
státnickou rozvahou přistupovat k dalším
důležitým otázkám. Máme
zde na mysli vybudování a uspořádání
národních i federálních výkonných
orgánů, přípravu volebních
zákonů a všechna další opatření,
která budou posilovat pocity jednotlivců i národů
v právní jistotě a upevňování
našeho demokratického socialismu.
Čeká nás ještě mnoho další
a náročné práce, vysvětlování,
studia i diskusí. Jen z nich se rodí něco
nového a lepšího. Nebude ani snadné
vytvořit nové národní ústavy,
budoucí federální ústavy, sjednotit
se na posilování správních pravomocí
a finanční nezávislosti národních
výborů a na systému nového řízení
národního hospodářství.
Předpokládáme, že v budoucnu nebude
zapomenuto ani hlasů Moravy a Slezska a že úměrně
s rozvojem celého státu bude nutno rozvíjet
i tyto země našeho státu. Centralistický
a direktivní systém řízení
nemůže být obnovován a ve stálém
posilování a trvalém prohlubování
samosprávy velkých měst i okresů spatřujeme
budoucí směr vývoje na tomto úseku.
Konečně dovolte, abych vyslovil i požadavek,
aby tvorba federativních i národních orgánů
neznamenala vzrůst dalších pracovníků,
další finanční zatížení
našeho rozpočtu, ale naopak aby s pocitem plného
národního vyžití dvou samostatných
a rovnoprávných národů také
jednotlivci, to jest občané obou republik, měli
hmatatelné důkazy o vzestupu své životní
úrovně.
Vážené Národní shromáždění,
jsme přesvědčeni, že předkládáme
dnešnímu zasedání dílo, které
je výsledkem společné iniciativy a společných
dohod české a slovenské reprezentace. Již
tato skutečnost naznačuje nejen podíl, ale
i společnou snahu obou národních rad pochopit
stanovisko druhého a vyjít mu vstříc.
Budoucnost a politická realita prověří
funkční schopnost instituci a orgánů,
na kterých jsme se v navrhovaném ústavním
zákoně shodli a jejichž existenci považujeme
v současné době za nezbytnou.
Z hlediska ústavního nebo ústavně
právního lze tomuto návrhu leccos vytknout,
co snad pro tuto chvíli možno omluvit, alespoň
z české strany nepřipraveností a nedostatkem
času. Přesto se domníváme, že
jsme učinili vše, co bylo v našich silách
i možnostech, abychom umožnili a zajistili nejen rovnoprávné
postavení českého a slovenského národa
a obou republik v československé federaci, ale abychom
vytvořili odrazový můstek k dalšímu
rozvoji obou národů, k vybudování
společného socialistického řádu,
který bude k prospěchu obou částí
federace i každého občana.
Prohlašuji jménem Československé strany
socialistické, že předložený návrh
ústavního zákona o federativním uspořádání
naší republiky je v souladu s našimi představami,
což nás zavazuje k tomu, že jej budeme také
podporovat. (Potlesk.)
Předsedající mpř. NS Zedník:
Děkuji posl. dr. Hrabalovi a uděluji slovo posl.
Hanúskovi.
Posl. Hanúsek: Vážený pán
prezident, vážené Národné zhromaždenie,
vážení priatelia!
Prišli dni, ktoré sú a budú v kalendári
vyznačené červenými písmenami
ako dni sviatočné, predsa však dni symbolizujúce
tvrdú lopotnú prácu, dni, ktoré neboli
vždy len dňami s jasnou oblohou, ale i dňami
zachmúrenými i dňami hromobitia, ale predsa
i dňami slnečnými. Také, ako je sám
život - ten všedný, každodenný.
Takto nás zastihuje 50. výročie vzniku nášho
štátu, ako jednotného štátu Čechov
a Slovákov, polstoročná etapa, ktorou prešli
Česi a Slováci.
Stojíme však i na prahu novej etapy, kedy sa znova
rodí Československá socialistická
republika ako federatívny štát. Oslavujeme
teda zlatú svadbu, ale súčasne i uzavretie
manželstva, v ktorom sú vzájomnými partnermi
štátne celky - český a slovenský.
Schválením ústavného zákona
o federatívnom usporiadaní Československej
socialistickej republiky bude český národ
teda žiť v českej národnej socialistickej
republike a Slováci budú mať svoju slovenskú
národnú socialistickú republiku a oba národy
svoju Československú socialistickú federatívnu
republiku. Budú to teda naše národné
republiky a súčasne náš spoločný
federatívny štát.
Tento zväzok je najmä pre nás Slovákov
významný a dôležitý po mnohých
stránkach. Vstupujeme do neho z vlastnej vôle dobrovoľne
tak, ako do neho vstupuje dobrovoľne a z vlastnej vôle
náš partner, česká štátotvorná
časť federatívnej republiky. Z hľadiska
štátoprávneho ide teda vlastne o štátnu
zmluvu dvoch národno-štátnych celkov, dotovaných
úplne národne štátnou suverenitou a
z toho vyplývajúcimi kompetenciami. Logicky teda
ďalej z toho plynie úplné rovnoprávne
postavenie, založené na zásade, zakotvenej
už v Košickom vládnom programe, ktorého
základným princípom bol postulát rovný
s rovným.
Tento zväzok je výrazom partnerstva nielen ústavne
deklarovaného, ale prakticky realizovateľného.
Niet tu teda porazených. Víťazom tu je a musí
byť ľudská, štátnická múdrosť,
statočnosť, spravodlivosť a česť
oboch našich národov.
Všetko ma utvrdzuje v tom, že by malo isť o naplnenie
dávnych snov našich vlastencov, politikov, spisovateľov
i diplomatov. Nechceme to však zakríknuť a ani
nemôžeme dnes ešte toto konštatovanie vysloviť,
pretože sme len na prahu realizácie uskutočnenia
tohto cieľa. Musíme si však pripomenúť
tento fakt, aby sme neprepadli ilúziám, že
litera zákona je súčasne naplnením
jej obsahu a hlavne jej ducha. To všetko je predsa len pred
nami. Ale to pravidlo, teda norma, zákon, ústavný
zákon je tu a to neni len otázka formálna.
Možno povedať, že je to základný
kameň, bez ktorého nemožno budovať stavebné
dielo, ktorým je v tomto prípade náš
socialistický, federatívny štát.
Boli rozličné náhľady na posudzovanie
československej štátoprávnej problematiky.
Boli rozdielne postoje i k jednotlivým článkom
navrhovaného ústavného zákona, ale
to, že nový model úpravy štátoprávnych
vzťahov máme predložený, sa stalo skutočnosťou,
je svedectvom, že prekážky - a to nemalé
- sme dokázali preklenúť, prekonať vďaka
sústredenému úsiliu.
Metaforu sna, ktorá sa stáva hmatateľnou skutočnosťou,
chápem v tom zmysle, že to bola myšlienka nie
dnešná, ale myšlienka, ktorá sa zrodila
vlastne ešte v období národného uvedomenia
v hlavách a srdciach našich národných
buditeľov, ktorá dozrievala a dnes dozrela a stáva
sa vytúženou skutočnosťou.
Nie je žiadna náhoda, že federáciu tvoríme
s českým národom. Takýto zväzok
sa totiž netvorí bez konkrétnych tradícii
a chceme vytvoriť presvedčenie, že do federácie
nevstupujeme len z akejsi tiesne, je to naše slobodné
rozhodnutie, je to naša polstoročná túžba.
Teda táto voľba má svoje hlboké historické
zázemie. Vyrastá z pozitívnych, ale i negatívnych
skúseností. Tiež ju nevytvárame preto,
že sme malým národom. Aj menšie národy
žijú v samostatných národných
štátoch bez federatívneho spojenia s iným
štátoprávným celkom. Ide tu však
o to, že federatívny, rovnoprávny zväzok
Slovákov a Čechov je logickým vyústením
štátoprávnych snáh minulosti i prítomnosti.
Je dovršením vývoja vzťahov oboch národov,
aj keď federatívna forma spojenia nemusí byť
ani v tomto prípade konečnou fázou riešenia
štátoprávneho postavenia Slovákov a
Čechov. Čo je však v tomto zmysle isté,
je skutočnosť, že minulosť vzťahov
Čechov a Slovákov obsahuje nielen mnohé diferenčné
momenty, ale i množstvo integračných prvkov.
Myslím si, že nás bude vždy nabádať
preverovať vzťah Čechov a Slovákov v súčasnosti.
V tomto prípade nám musí byť história
predovšetkým učiteľkou a poučením.
Z tejto minulosti sa musíme teda nielen učiť,
ale i poučiť, aby sme sa opäť neocitli v
nežiadúcej situácii.
Dnes, kedy sme si plne vedomí vážnosti kroku,
ktorý robíme, nesmieme opomenúť ani
minulosť týchto vzťahov, ktorá sa nie
vždy mohla predstaviť v plnom svetle a pravdivo. S federáciou
by mal prísť súčasne aj čas slobodného
a objektívneho prístupu k týmto vzťahom.
Obdobie, kedy sme v minulosti vždy čosi "zachraňovali"
a od všetkého možného museli ustupovať,
je, aspoň chcem veriť, za nami. Súdnemu pozorovateľovi
netreba dvakrát napovedať, že tu často
šlo o obchádzanie skutočného stavu veci
a niekedy aj o nie celkom "partnerskú" hru.
Ide najme o to, aby sme si nezamlčovali fakty, aby sa nezužovali
predstavy o slovacite našich politických reprezentácií
v minulosti a treba povedať i v súčasnosti.
Je pravda, že je pritom nevyhnuteľné odmietnuť
všetky tie tendencie, ktoré neslúžia pravde.
Ide ďalej o to, aby sme neboli politicky farboslepí.
To znamená, dokázať pravdu nielen vysloviť,
teda nielen prisluhovať slovu pravdy ľudu, národu,
ale vedieť za ňu bojovať a dokázať
ju brániť a presadzovať.