V závěrečných ustanoveních
byl konečně doplněn čl. 148, podle
něhož se ústavní zákon č.
83/1968 Sb. o skončení volebního období
národních výborů, Národního
shromáždění a Slovenské národní
rady vztahuje na Českou i Slovenskou národní
radu a rovněž na Federální shromáždění.
Za zvláštní zmínku stojí dále
čl. 146 odst. 2, v němž se výbory po
živé diskusi sjednotily na společném
návrhu obou národních rad a vlády,
aby i Česká národní rada, podobně
jako Slovenská národní rada sama svou volbou
doplnila počet svých členů. Výbory
ovšem naléhavě doporučují, aby
Česká národní rada při tom
dbala na požadavek doplnění svých členů
především z řad dělníků
a rolníků, jejichž zastoupení v dosavadním
složení České národní
rady neodpovídá sociální struktuře
právě se rodící České
socialistické republiky, a dále aby přihlédla
i k požadavku zastoupení všech okresů
ČSR.
Nyní bych chtěl říci slova k přechodným
ustanoveném, která zabezpečují funkci
Federálního shromáždění
a národních rad v období mezi dnem, kdy zákon
nabude účinnosti a provedením voleb do zákonodárných
sborů. Původní předpoklad národních
rad, že by volby mohly být provedeny ještě
letos, se stal zcela nereálný a podle současného
stavu věcí není ani jisté, zda bude
možno volby konat v prvních měsících
r. 1969 i když toto provizórium je nenormální
a nemělo by dlouho trvat, bylo nicméně nutno
učinit mimořádná opatření.
Za této situace by totiž oddálení dne
účinnosti zákona mohlo znamenat oddálení
realizace i těch ustanovení zákona, jíž
nic nestojí v cestě, a tím i oddálení
skutečného vzniku federace. Proto bylo zvoleno přechodné
řešení, které má umožnit
vznik federace k 1. lednu 1969. Budiž ovšem znovu zdůrazněno,
že toto přechodné řešení
by bez úhony náležité funkce federace
sotva sneslo delší trvání, takže
je třeba doufat, že bude co nejdříve
nahrazeno ústavním stavem předvídaným
zákonem o československé federaci.
Budiž ještě řečeno, že skutečný
vznik federace ke dni 1. ledna 1969 vyžaduje vydání
některých dalších zákonů
(jako je např. zákon o federálních
výkonných orgánech, zákon o státním
občanství a četné jiné), na
jejichž přípravě se s urychlením
pracuje. Je však jeden zákon, který v této
věci zcela vystupuje z řady, a to je ústavní
zákon, kterým bude nahrazena hlava VIII. ústavy.
U tohoto zákona by totiž mělo jít netoliko
o federalizaci soudnictví a prokuratury, ale o komplexní
zhodnocení dosavadních zkušeností a
organizací justice a kontroly zákonnosti v naší
republice a vyvození legislativních závěrů
v některých zásadních otázkách.
A to ovšem vyžaduje - zejména, jde-li o věc
tak citlivou, jako je justice a kontrola zákonnosti - velmi
pečlivé legislativní přípravy
a vědecké analýzy, a to potřebuje
čas. Dovolte mi, abych v tomto shromáždění
znovu varoval před unáhleným spěchem
v této věci.
A nakonec ještě slovo o legislativní stránce
předkládané osnovy. Chci říci
upřímně, že spěch, ve kterém
byl zákon připravován (o kterém se
ostatně zmínil i s. Císař), zanechal
zřetelné stopy na jeho úrovni jako právnického
díla. Sám jako právník mám
a zachovávám si nejednu výhradu k obsahu
i k formě některých ustanovení, k
jejich vzájemnému vztahu atd. Přesto však
sdílím názor, že v tuto chvíli
není v popředí právnická dokonalost
díla, nýbrž jeho politický aspekt, to
znamená slavnostní zrození československé
federace ke dni, který pro to byl předem jako historická
paralela k 28. říjnu 1918 stanoven. V té
souvislosti je třeba uvážit, že vydání
zákona o československé federaci zcela nezbytně
vyžaduje přípravu nové československé
ústavy i ústavy obou národních republik.
Event. nedostatky zákona o československé
federaci bude možno napravit při přípravě
nové federální ústavy, a naopak nespornou
výhodou bude, že se federální ústava
bude moci připravovat již na základě
jistých zkušeností s působením
zákona o československé federaci.
A tím mi dovolte skončit zprávu. Přece
však bych se chtěl před jejím závěrem
na okamžik vrátit k patosu chvíle a události.
Myslím, že dnes bude předmětem našeho
rozhodování víc než text zákona.
Budeme rozhodovat o dohodě dvou národů, které
spolu v dobrém žijí právě půl
století a které, zachovavše si plně
svou národní svébytnost, za tu polovinu století
již vytvořily též svou společnou
historii, která v civilizaci i v politickém dění
našeho světa i v civilizaci a v politickém
dění socialistického společenství
národů jistě sehrála úlohu
důstojnou národů takových kulturních
a demokratických tradic, jako národy naše.
Rozhodujíce svým hlasováním o předloženém
návrhu zákona, dáváme skutečný
výraz právu sebeurčení národů
a tím zároveň uznáváme právo
slovenského národa, jehož plné uskutečnění
mu bylo po padesát let upíráno. Rozhodujíce
svým hlasováním o předloženém
textu zákona, realizujeme jeden z klíčových
bodů akčního programu strany. Tím
vším upevňujeme vztah obou našich národů
a myslím, dnes více než jindy, je nám
třeba, aby tento vztah byl pevný a vpravdě
bratrský.
Ve světle toho se spory včerejška dnes jeví
jako historické epizody provázející
zrod velkého díla; ve světle toho se i láme
ostří právnických úvah o tom
či onom ustanovení zákonné osnovy.
Myslím proto, že tento zákon zaslouží,
aby byl přijat jako celistvé dílo beze sporů
o jednotlivá ustanovení, aby byl přijat jako
projev vzájemné důvěry obou národů
a jako projev jejich shodné vůle, jak uspořádat
svůj život ve společném státě,
který napříště budiž nikoli
unitární, ale právě v důsledku
toho vskutku bratrsky jednotný. Doporučuji Vám
proto, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, abyste
všichni zdvihli svou ruku pro přijetí zákona
o československé federaci, jak je nám předkládán
oběma Národními radami a vládou Československé
socialistické republiky ve znění společné
zprávy výborů NS. (Potlesk.)
Mpř. NS Dohnal: Děkuji posl. akad. Knappovi.
Přerušuji nyní schůzi do 13.30 hod.
(Jednání přerušeno ve 12.01 hod.)
(Schůze opět zahájena ve 13.34 hod.)
Mpř. NS Zedník: Vážené
Národní shromáždění, vážení
hosté. Zahajuji přerušenou schůzi.
V dopoledním jednání jsme vyslechli odůvodnění
návrhu ústavního zákona o československé
federaci z úst představitelů České
a Slovenské národní rady, kterým jsme
v červnu letošního roku dali ústavním
zákonem č. 77 pověření a oprávnění,
aby návrh o federaci Národnímu shromáždění
předložily. K návrhu obou národních
rad se připojila vláda Československé
socialistické republiky. Zpravodaj posl. akad. Knapp shrnul
výsledky jednání v orgánech Národního
shromáždění a odůvodnil závěrečný
návrh, který jste dostali písemně
jako společnou zprávu výborů Národního
shromáždění, tisk 210; text zákona,
který vám byl včera rozdán, tvoří
přílohu a nedílnou součást
této zprávy.
Zahajuji nyní rozpravu k předneseným zprávám
a návrhům. Do rozpravy se přihlásili
poslanci ing. Svoboda, Andrej Žiak, dr. Hrabal, posl. Hanúsek
a posl. Vaverka.
Dávám slovo posl. Svobodovi.
Poslanec Ing. Svoboda: Vážený pane presidente,
vážené Národní shromáždění!
Federalizace našeho státu, o které dnes jednáme,
nemůže sama o sobě dořešit všechny
otázky rovnoprávnosti národů, vyplývající
z oprávněné zásady jejich sebeurčení.
Jde nám však o to, abychom v současné
moderní společnosti vytvořili podmínky
pro přirozenou integraci národních zájmů
k společnému prospěchu.
V tomto smyslu tedy chceme v tomto uspořádání
hledat především ty prvky, které nás
spojují. Vývoj společnosti v našem československém
státě za celých 50 let ukazuje, že tyto
prvky v našem státě převažovaly
vždycky v minulosti a převažují i dnes.
Máme tedy nač navázat; nestojíme před
nutností bořit všechno staré a začínat
zcela znovu, nýbrž navazujeme a zdokonalujeme to,
co vyplynulo z dlouholetého soužití.
Na prvním místě mezi těmito společnými
prvky stojí nutnost zdůraznit problémy ekonomiky
socialistického Československa. Znamená to,
že pro moderní hospodářsky vývoj
musíme vytvořit při realizaci federativního
uspořádání základní
podmínky posílení našeho národního
hospodářství. Proto úmyslně
oddělujeme dva momenty: akt přijetí ústavního
zákona a proces realizace československé
federace. Zatím plníme první úkol.
Ke schválení je předkládán
dnes návrh ústavního zákona o československé
federaci, o němž předpokládáme,
že po rozsáhlých diskusích a konfrontaci
těchto hledisek vytvoří základní
podmínky pro dobré soužití a rozvoj
obou našich národů v Československu.
Podle našeho mínění obsahuje tento návrh
také základní prvky pro budoucí proces
realizace našeho dalšího společenského
a hospodářského vývoje.
Ovšem uskutečňování právě
těchto částí ústavního
zákona je teprve před námi. Jde tu především
o řešení otázek institucionálního
uspořádání orgánů federální
vlády a vlád národních. Jde o projednání
a realizaci nového uspořádání
orgánů státní správy, v nichž
pro nové podmínky života naší společnosti
musíme nutně prosadit rozvoj samosprávných
funkci základních článků státní
správy, tedy městských a místních
národních výborů. Jde o podrobné
rozpracování působnosti okresních
národních výborů a řešení
otázek jednotlivých oblastí.
Členové Československé strany lidové
očekávají od federativního uspořádání
naši republiky a zvláště od realizace
tohoto ústavního zákona vyřešení
základních otázek pokrokového socialistického
vývoje naší společnosti, vyřešení
otázek hospodářské prosperity, otevření
cesty k další demokratické iniciativě
a aktivitě občanů. Ta je předpokladem
k tomu, aby socialistická společnost i v oblasti
péče o člověka, o jeho hmotné
blaho, jeho sociální zabezpečení,
životní a pracovní podmínky dokázala
využít všech předností, které
od socialistického charakteru našeho státu
právem očekáváme.
V tomto smyslu, ve smyslu posílení jednoty naší
společnosti, jejich morálních hodnot, na
podporu její moderně pojaté národní
politiky, budeme dále rozvíjet svou vlastní
politickou stranickou práci a získávat pro
uskutečňování těchto záměrů
členy naší strany i další občany
naší federativní republiky. (Potlesk.)
Mpř. NS Zedník: Děkuji posl. Ing.
Svobodovi a uděluji slovo posl. Andreji Žiakovi.
Podpredseda NZ Žiak: Slovutný pán prezident,
vážené Národné zhromaždenie,
milí priatelia!
Na náš najvyšší zákonodarný
zbor je sústredená pozornosť všetkého
ľudu našej milej vlasti, Slovákov, Čechov
a spoluobčanov iných národnosti s očakávaním,
že uzákoníme taký ústavný
zákon o československej federácii, ktorý
bude v plnom politickom a mravnom súlade s ich túžbami
a nádejami, s národnou vôľou, s ich oddanosťou
a láskou k socialistickému federatívnemu
štátu. Daj Bože, aby sme v plnom rozsahu splnili
túžby a nádeje našich občanov.
V ich mene a spolu s nimi každý podľa najlepšieho
vedomia a svedomia v úvode ústavného zákona
o federácii vyhlasujeme, že národ český
a slovenský je naplnený obojstrannou vzájomnou
voľou žiť v spoločnom štáte.
Oceňujeme, že sa za 50 rokov spoločného
štátneho života prehľbili a upevnili naše
odveké zväzky, rozvíjali pokrokové demokratické
a socialistické ideály. V tom je dôkaz, že
máme a oba naše národy vždy budú
mať bytostný záujem žiť v spoločnom
štáte. Zároveň v záujme plného
vnútorného národného rozvoja a ochrany
národnej svojbytnosti a zvrchovanosti došli sme k
dobrému presvedčeniu, že dobrovoľné
federatívne štátoprávne spojenie zodpovedá
právu samourčenia národov a plnšie ako
doteraz umožní rozvoj a realizáciu humanistických
ideálov v našej socialistickej spoločnosti.
Naši občania, dúfam, pozitívne ocenia,
že napriek krátkosti času, aký mali
tvorcia zákona k dispozícii, osnovu ústavného
zákona o čs. federácii pripravili svedomite
a zodpovedne. Nie je to len práca parlamentu a jeho výborov.
Je to výsledok práce veľkého počtu
odborníkov v komisiách, práca Slovenskej
a Českej národnej rady a našej vlády.
K tomu treba prirátať množstvo poznámok
a pripomienok kvalifikovaných odborníkov, kolektívov
z rôznych pracovísk a mnohých našich
občanov, ktorých si tvorcovia zákona povšimli
a uplatnili. Nebolo ľahké prekonať mnohé
diametrálne sa rozchádzajúce názory
na federatívne usporiadanie štátu a nájsť
najvhodnejšie formy kompromisov tak, aby zásady neutrpeli.
Máloktorú osnovu zákona vo výboroch
Národného zhromaždenia sme prerokovali tak
dôkladne, ako túto. Napriek mnohým ťažkostiam
k 50. výročiu vzniku nášho štátu
uzákoniť ústavný zákon o československej
federácii. Je to svedectvom o dobrej vôli, schopnosti
a pevnom rozhodnutí najoptimálnejšie doriešiť
vzťahy medzi našimi národmi pre naše spoločné
dobro a pre záujem nasej spoločnej vlasti, Československej
socialistickej republiky.
Patrím k staršej generácii, ktorá má
v živej pamäti zrod nášho spoločného
domova, Československej republiky. Pokladám si za
povinnosť vysloviť úprimné presvedčenie,
že vznik Československej republiky pre nás
Slovákov znamenal jedinú poslednú záchranu
v dvanástej hodine. Odnárodňovanie Slovákov
podľa smutne známeho apponyiovského školského
zákona v bývalom Uhorsku sa dialo najbrutálnejším
spôsobom. Slovák v očiach maďarskej aristokracie
nebol človekom. Patril k menejcennej rase. Len keď
sa pomaďarčil, boli ochotní uznať ho za
človeka. V čase prvej svetovej vojny r. 1917 a 1918
navštevoval som maďarskú meštiansku školu
v Mekke Slovákov, v Turčianskom Svätom Martine.
Bola tam kedysi stredná slovenská škola, ale
tú nepriazeň národa zrušila ešte
v minulom storočí. Vyučovacia reč
na našej škole samozrejme bola maďarská.
Len náboženstvo nás vyučoval katechéta
senior Otto Škrovina po slovensky. Ako roduverný Slovák
vštepoval nám lásku k slovenskému národu.
Keď nám maďarskí a pomaďarčení
učitelia hanobili materinskú slovenskú reč,
učil nás milovať rodnú slovenčinu.
Hovoril o verných priateľoch v českom národe,
ktorí obdivujú a vážia si slovenskú
reč a naučil nás báseň od Adolfa
Heyduka o krásnej slovenskej reči. Dodnes si pamätám
jej milé sloky:
Ach, tá slovenština, horský pramínek
vínem žíznivému, pro chorého lék.
Útulná jak věrné dítě k matce jež se toulí,
a jak krásná, když v zpěvankách z plné
duše proudí.
Ach, tá slovenština, svatá řeč, to vím,
ta jazykem věru není světovým.
Jestli se však v nebi anděl zpěvem Bohu vděčí,
nesmí on mu jinak zpívat,
než slovenskou řečí.
Takto nás verní priatelia z Čiech - a nebolo
ich málo - učili milovať nielen krásnu
rodnú slovenčinu, zapojovali nás do veľkej
slovenskej rodiny, prebúdzali lásku k národu,
ale i k našim slovenským matkám, ktoré
nás naučili krásnej rodnej reči.
Dnes pri polstoročnom jubileu nášho štátu
s hlbokým uznaním a vďakou hodnotíme
dejinný obrat v histórii Čechov a Slovákov,
vznik Československej republiky. A práve tak s uznaním
a vďakou myslím na všetkých národovcov
a buditeľov, politických vodcov a bojovníkov,
ktorí sa o vznik spoločného štátu
Čechov a Slovákov zaslúžili. Medzi nimi
spomíname tvorcu Československej republiky T. G.
Masaryka, jeho najbližších spolupracovníkov
Milana Rastislava Štefánika a Eduarda Beneša
a bojovníkov za slobodu našich národov na rôznych
frontoch prvej svetovej vojny v československých
légiách.
Predmníchovská republika zápasila s mnohými
hospodárskymi, národnostnými a sociálnymi
problémami. Sociálne problémy nebola vstave
vyriešiť, lebo to jej kapitalistické zriadenie
ani nepripúšťalo. Pri dnešnej slávnostnej
príležitosti napriek mnohým nedostatkom a nedoriešeniu
svojbytnosti a rovnoprávnosti oboch národov chcem
však zdôrazniť, že predmníchovská
republika dala široké predpoklady, aby sa slovenský
národ vzchopil a stal dospelým a sebavedomým
národom. Vznik nášho štátu sa opieral
o stáročné skúsenosti a presvedčenie,
že spolupatričnosť Čechov a Slovákov
je prirodzená, zákonitá, mravná a
pre oba národy jedine prospešná. Vedomie spolupatričnosti
Čechov a Slovákov bolo vždy silnejšie
ako hocijaké spory a živé problémy.
To sa dokázalo v najťažších chvíľach
nášho ľudu a našej republiky, najmä
v čase mníchovského diktátu, keď
zradou západných spojencov a domácich reakčných
síl nemecký fašizmus zotročil naše
národy. Je na mieste vysloviť slovo ľútosti
nad tým, že sa na slovenskej strane našli ľudia,
ktorí sa v tragickej jeseni 1938 zo zbabelosti, nevedomosti
a zrady dopustili urážok českého národa.
Osobne navždy zostanem vďačný za to, že
ma v mojich školských rokoch vyučovali dobrí
učitelia a profesori z Čiech a Moravy a vychovávali
náš ľud k úprimnému vlastenectvu.
Jeden z prvých činov Slovenskej národnej
rady v čase Slovenského národného
povstania, vyhlásenie obnovy Československej republiky,
bol jasným svedectvom, že si slovenský národ
neprestal uvedomovať svoju bratskú a štátnu
spolunáležitosť s českým národom.
V spoločnom protifašistickom boji českého
a slovenského národa, ktorý sa skončil
víťazstvom sovietskej armády nad fašizmom,
sme si jasne uvedomovali, že predmníchovský
spoločenský systém v republike patrí
minulosti. Do boja za obnovu republiky doma a za hranicami sme
odhodlane šli vo vedomí, že naša republika
bude postavená na základoch národnej a sociálnej
spravodlivosti. Vedúca sila v našom protifašistickom
boji, KSČS, dôsledne uplatňovala líniu
rovnoprávnosti Čechov a Slovákov vo federatívne
usporiadanom štáte. Ústavným zákonom
o čs. federácii sa realizuje zásada, že
každý z oboch našich národov si bude spravovať
svoje veci sám a spoločné veci federatívneho
štátu si budeme spravovať spoločne.
Mnoho chýb, ktoré sa vyskytli vo vzťahoch slovenského
a českého národa, vyplynulo z niekdajšej
fikcie o československom národe. Niemenej ich zapríčinil
režim osobnej moci v socialistickej etape nášho
spoločného vývoja. Môžeme však
s vďakou konštatovať, že Slovensko v socialistickom
zriadení industrializáciou, združstevnením
poľnohospodárstva, v kultúrnom rozvoji a v
sociálnej starostlivosti vzrástlo, zmohutnelo a
stalo sa kvitnúcou krajinou.