[A.] Žiak: Vážené Národní shromáždění, vláda požádá NS o plné moci v určité, konkrétní situaci, kdy tu jsou okupační vojska a kdy víme, jaká je situace. Vláda přednese prohlášení, seznámí nás podrobně s dohodami, které jsou učiněny, ve svém prohlášení zdůvodní svůj požadavek. Dnes můžeme vzít jen na vědomí, že takovýto požadavek se připravuje. Bude věcí naší odpovědnosti, abychom se k tomu vyjádřili. Dnes to bereme na vědomí. Vláda na takový požadavek má právo a všichni víme, proč má právo jej přednést, a Národní shromáždění si zachová právo zaujmout stanovisko, zda vůbec nebo v jaké míře.

Doporučuji, abychom přešli k dalšímu pořadu.

[J.] Smrkovský: Protože všichni mluvíme stejným jazykem, domnívám se, že bychom mohli udělat závěr k této kapitole našeho jednání. Ústavně právní výbor, případně další výbory ve spolupráci s vládou a s ústředním výborem Národní fronty připraví dokumenty, pokud jde o Národní frontu, pokud jde o politické strany a předloží je plénu NS tak rychle, jak je to technicky možné. A v té chvíli Národní shromáždění přistoupí k rozhodování.

Pokud jde o otázku plných mocí, plénum NS zatím nemůže zaujmout stanovisko a vyčká iniciativy vlády na předložení; až vláda s tím přijde, plénum NS a výbory k tomu zaujmou stanovisko. Zatím jsme si všichni vědomi, že chceme vládě pomáhat. To vyznívá ze všech hlasů.

Za třetí: Že k celkové situaci a k dalšímu postupu Národní shromáždění zaujme stanovisko po předložení vládního prohlášení. Budeme prosit, abychom ho také dostali předem, abychom se na to mohli připravit. To znamená, aby Kancelář NS v této otázce byla v neustálém kontaktu s Úřadem předsednictva vlády, abychom si technické věci s tím spojené mohli předem zabezpečovat. Takové usnesení bychom k této kapitole mohli přijmout. (Souhlas.)

Děkuji, tím je to vyřízeno.

Nyní přicházíme k bodu 2. Zde předsednictvo předkládá toto prohlášení k národu [Návrh je výsledkem projednávání tohoto prohlášení na schůzi předsednictva NS 28. 8. v 9.08 hod. Odlišuje se tudíž v několika detailech od přílohy usnesení P-NS č. 840.]:

"Národní shromáždění vycházejíc z jednomyslné vůle lidu, vyjádřené ve stovkách rezolucí, které docházejí na adresu Národního shromáždění, považuje za nutné prohlásit:

1. Národní shromáždění považuje nadále vojenské obsazení ČSSR pěti státy Varšavského paktu za protiprávní, odporující mezinárodním smlouvám, Chartě spojených národů i Varšavskému paktu.

2. Národní shromáždění vzdává dík prezidentu republiky, představitelům Národního shromáždění, vlády a Komunistické strany Československa za jejich úsilí při moskevských jednáních a oceňuje jejich úsilí zaměřené k odstranění dnešního nenormálního stavu v naší zemi.

3. Národní shromáždění je přesvědčeno, že jediné místo této země je ve společenství socialistických národů a států.

4. Národní shromáždění je přesvědčeno, že naše armáda je schopna zabezpečit naše západní hranice a žádá vládu, aby důsledně trvala na stanovení a důsledném plnění konkrétních termínů co nejrychlejšího odchodu cizích vojsk z naší země.

5. Národní shromáždění požaduje, aby byla neodkladně umožněna a zabezpečena narušená svobodná činnost všech ústavů, vládních a státních orgánů a institucí, tisku a všech legálních sdělovacích prostředků. Zároveň trváme na tom, aby byli propuštěni na svobodu všichni vládní a političtí činitelé a všichni občané, kteří jsou nezákonně vězněni cizími orgány.

6. Národní shromáždění zdůrazňuje, že neochvějně setrvává na zásadách a politice vyhlášených a přijatých v Akčním programu KSČ a Programovém prohlášení československé vlády. Poslanci se zavazují, že vyvinou maximální úsilí, aby náš demokratizační proces probíhal bez rušivých jevů.

7. Národní shromáždění bude projednávat v nejbližších dnech zprávu vlády o výsledcích jednání v Moskvě. Národní shromáždění vychází stále ze svých dokumentů, které přijalo ode dne 21. srpna 1968.

8. Národní shromáždění vyzývá všechen lid, aby udržel pevnou jednotu, aby zabránil provokacím, které by poskytly záminku k novým zákrokům proti zájmům lidu a našeho státu. Jen rozumem a rozvahou můžeme vyjít ze situace, kterou jsme nezavinili, vrátit se k normálnímu životu, byť za těžkých podmínek a pokračovat v budování Československé socialistické republiky podle tužeb a představ jejího lidu."

S tímto návrhem přichází k vám předsednictvo Národního shromáždění, abyste k němu řekli své náměty, případně připomínky. Sám bych měl poznámku k bodu 7. Národní shromáždění bude projednávat v nejbližších dnech zprávu vlády o výsledcích jednání v Moskvě. Tam bude potřebí to doplnit, jak to vláda praktikovala. To znamená vládní prohlášení.

[M.] lcha: V posledním odstavci se mluví "pokračovat v budování Československé socialistické republiky podle tužeb a představ jejího lidu". Domnívám se, že by tam mělo být, že lid bude republiku budovat na socialistickém základě.

[J.] Smrkovský: To je obsaženo v pojmu "budování Československé socialistické republiky".

[V.] Pacner: V předposledním, 7. odstavci, se hovoří o tom, že Národní shromáždění vychází ze svých dokumentů přijatých ode dne 21. srpna 1968. Domnívám se, že by se toto mělo dát dopředu.

[J.] Zedník: V 5. odstavci, kde se domáháme, aby byli propuštěni na svobodu všichni vládní a političtí činitelé a všichni občané, kteří jsou nezákonně vězněni cizími orgány, bychom měli trvat na propuštění všech, kteří byli také nezákonně zadrženi našimi nebo cizími orgány.

[B.] Lomský: V republice jsou vedle vězněných také zadržení.

[J.] Lacina: Ve 2. bodu děkujeme prezidentu republiky, představitelům Národního shromáždění, vlády a komunistické strany. Myslím, že se tam zapomnělo na Národní frontu.

[J.] Smrkovský: Byli tam soudruzi dr. Kriegel a Kučera jako představitelé Národní fronty a o tyto věci je to třeba doplnit.

[A.] Žiak: Měl bych malý doplněk k bodu 5, kde žádáme propuštění činitelů, aby tam bylo jasně řečeno "ode dne okupace", aby se někdo nedomníval, že se to vztahuje na všechny, koho naše orgány třeba oprávněně zatkly. Dále by tam mělo být "našimi i cizími orgány".

[J.] Smrkovský: Náčelník Státní bezpečnosti Šalgovič, československý ústavní orgán, poslal 4 chlapy, aby zatkli předsedu Národního shromáždění, předsedu České národní rady a další. Byl to orgán Československé socialistické republiky.

Než jsme dostali tento návrh dokumentu z předsednictva, volal mne předseda vlády kvůli bodu 1. Tam se říká že "Národní shromáždění považuje nadále vojenské obsazení ČSSR pěti státy Varšavského paktu za protiprávní,... atd." Jde o to, když to řekneme těmito slovy - těžko se mi to říká - abychom je nedráždili. Jde totiž o to, aby tanky, které odjíždějí a opouštějí Prahu a jiná města nedostaly rozkaz, že se mají vrátit. Předseda vlády říká: Uvažte, jak to vyjádřit. Vždycky říkávám, že náš slovník má asi 25 tisíc slov, že se to dá vyjádřit tak i tak. Dávám to k posouzení, i když je to tak, jak je to tady řečeno.

[A.] Poledňák: Soudruzi, to je zcela principiální otázka. Jakmile Národní shromáždění, vláda i prezident republiky přestanou konstatovat, že jde o protiprávní a protiústavní akt, budeme mít co dělat, abychom mohli znovu diskutovat o anulaci 21. srpna. Jistě má náš slovník 25 tisíc slov, ale v podstatě termíny ["]protizákonné["], ["]protiústavní["] a ["]neoprávněné napadení republiky["] je třeba neustále opakovat. (Souhlas v sále.)

[F.] Šorm: Domnívám se, že vzhledem k celé naší veřejnosti je potřeba zcela jasně tuto věc formulovat. Musíme lidi uklidnit. Hlavní strach je z toho, aby Národní shromáždění tím, že to nevezme na vědomí, toto neschválilo, aby to nebylo považováno za souhlas. Doporučuji, aby toto prohlášení bylo zveřejněno, aby se neztratila důvěra.

[J.] Smrkovský: Jistě.

[I.] Skála: Chtěl bych říci, že realita naší země je dvojí: Jednak realita cizích vojsk, která jsou v naší zemi, jednak realita názorů, mínění a přání lidu naší země, kterému jsme odpovědni. Myslím, že je potřeba obě tyto reality brát na vědomí. Domnívám se, že formulace, které jsou uvedeny, jsou zásadní, jak o tom říkal s. Poledňák a jsou vyjádřeny tak, že znamenají nejmírnějším způsobem vyjádřenou skutečnou realitu. Kdybychom od toho odstoupili, nezodpovíme to a vyvoláme nedůvěru k Národnímu shromáždění mezi svými voliči, mezi občany naší země.

[J.] Smrkovský: Obrátím to. Ti, kdož jsou stejného názoru nemusí se hlásit o slovo. Já jsem to dal jen k úvaze, poněvadž vím, o co jde. Má někdo opačný názor?

[F.] Kakos: Jsem toho názoru, že to plně odpovídá...

[J.] Smrkovský: Ptal jsem se, zda má někdo opačný názor? (Nikdo.) Kdo je pro toto znění?

Připomínka přítomné redaktorky: Chtěla bych se zeptat, jestli bychom to nemohli natočit. (Nesouhlas.)

[J.] Smrkovský: Kdo je pro toto znění? (Hlasuje se.) Kdo je proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování. (Nikdo.) Potlesk.

[O.] Kučera: Mám faktickou poznámku. Prosím soudruhy, kteří jsou v rozích místnosti, aby registrovali hlasování.

[J.] Smrkovský: Souhlasím a proto se ptám ještě jednou, jestli je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Konstatuji, že tento první bod je přijat jednomyslně. (Potlesk.)

Jsou k některým z dalších paragrafů nějaké další připomínky? (Nebyly.) Dávám tedy hlasovat o celém znění s úpravami, které zde byly konstatovány. Kdo souhlasí s tímto navrženým prohlášením Národního shromáždění všemu lidu naší republiky, nechť hlasuje. (Hlasuje se.) Kdo je proti. (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) Konstatuji, že toto prohlášení je přijato jednomyslně. (Potlesk.) [Prohlášení bylo publikováno ve schváleném znění jako dokument č. 20.]

Prosím dát toto prohlášení všem poslancům k dispozici, dále sdělovacím prostředkům atd.

Naléhavé věci jsme projednali a mohli bychom se vrátit k mé včerejší zprávě. Odvolávám se především na to, že ve vládním prohlášení bude plně vyčerpáno a obsaženo to, co jsme dojednali, resp. podepsali. Jde především o to, co má nějaký význam. Různé články, které jsou formální, např. zda jsme se odvolali nebo neodvolali do OSN nebo podobně, uvádět nebudu, těmi se tady zabývat nebudeme.

První bod pro nás rozhodující je ten, že správy všech věcí v naší republice se ujímají ústavní a zákonné orgány ČSSR a že orgány cizích států, ať už orgány vojenské nebo jiné, se nebudou do našich vnitřních záležitostí vměšovat. Je to tam výslovně uvedeno. Zatím tomu praxe ještě neodpovídá, viz rozhlas a televizi, jak jsme vám o tom podávali informaci. To jsou reality života. Uvidíme, jaké budou v příštích dnů. Toto byla první věta, o kterou šlo představitelům ČSSR.

Dále bylo pro nás rozhodující, a to je v dohovorech obsaženo, vyklidit naší zemi od cizích vojsk. Je to dojednáno na těchto principech.

Především naše orgány okamžitě vstupují v kontakt jak s velitelstvím u nás, tak s vládami pěti zúčastněných zemí o tom, že mají postupně naši zemi opustit. Vláda včera už na základě toho přijala opatření v komisi, která už dnes vstupuje v kontakt s představitelskými orgány těchto zemí za účelem realizace.

První etapa spočívá v tom, že cizí vojska vyklidí naše města a vesnice v místech, kde se nachází nějaké vládní orgány, stáhnou se do vojenských objektů, do kasáren, výcvikových středisek atd.

V rozhovorech, které jsme měli po podepsání, nám bylo nejedenkrát řečeno ústy nejvyšších představitelů partnerů, že tento proces může nastat okamžitě, že je to věc příštích dnů. To se také děje, včetně Prahy, neboť tanky již opouštějí město. Radu měst již vyklidily, zatím je to pravda. Také je ovšem pravda, že se mohou někde otočit na křižovatce a jet zpátky.

Za druhé žádáme, aby co nejrychleji odešla vojska Maďarů, Poláků, Bulharů a Němců. Ovšem oni tvrdí, že tady žádní nejsou.

[A.] Poledňák: Jižní Slovensko je obsazeno maďarskou armádou.

[B.] Lomský: U NDR jsou německá vojska.

[J.] Smrkovský: Dále, aby v dalším sledu opustila naši zem i vojska sovětská s tím, že jako poslední etapa je problém našich západních hranic. S tím se argumentovalo a je to jeden z důvodů zákroku.

Je psáno, že po konsolidaci naší armády a v okamžiku, kdy pomine nebezpečí ze strany druhého světa, opustí i tato vojska definitivně a plně území naší země i ze západních hranic. To je druhý podstatný bod našeho dojednání.

Chtěli jsme samozřejmě termíny a to poměrně krátké. Říkali jsme, že bude u nás 50. výročí existence Československa a znovu jsme připomínali, aby do této doby byla většina těchto problémů vyřešena. Termíny jsme nedosáhli. Jen tyto obecné formulace s tím, že se začíná ihned. Více jsme nedosáhli, ať jsme znovu brali všelijaké varianty. Byl s námi ministr Dzúr - více se udělat nemohlo než toto.

Abych byl upřímný, máme naději, že všechno to, co jsem právě říkal, pokud jde o problémy okupace, bude vyřešeno, nejsme si však jisti mezi sebou, pokud jde o termín definitivního odchodu z naší západní hranice. Dikce "jakmile pomine nebezpečí..." - kdo bude dělat rozhodčího, že nebezpečí pominulo? V této době nám nezbývá, než to vzít na vědomí. To je druhá podstatná kapitola našich rozhovorů. Budete seznámeni s přesným zněním.

Mluvím vám pravdu, je to řečeno tak, jak to vyprávím, i když jinými slovy. Nic vám nezamlčuji, na mé čestné slovo.

Když jsme přistupovali k jednání a seznámili se s podkladovými dokumenty k našemu jednání, báli jsme se, že to bude ještě krutější a tvrdší, než je to, co jsme potom - s odpuštěním - uhandlovali. Ne, že je to krásné, ale obráceně, báli jsme se, že to bude ještě krutější. To znamená, že to kruté je.

Kapitola třetí: Dohodli jsem se, že budou respektovat pravidla soužití socialistických zemí, tzn. nevměšování, státní suverenitu atd. Zakotvili jsme tam, že budeme pokračovat v politice, kterou přijala ČSSR, vláda a ostatní orgány a která byla nastoupena rozhodnutím ÚV KSČ na lednovém, dubnovém a květnovém zasedání ÚV. To, co je obecně známé.

Jsou tam však některé pasáže, které jsou trochu v rozporu s touto obecnou deklarací, a to pokud jde o masové sdělovací prostředky. O tom jsme již dnes hovořili. Je to ta skutečnost - nevydáme vám rozhlas a televizi, jestliže tam nebudou lidé, kteří zabezpečí, že se nebudou publikovat prohlášení a články, které by byly namířeny proti Sovětskému svazu a druhým socialistickým zemím atd. Šlo o zavedení cenzury.

My jsme na to nepřistoupili, odmítli jsme i tento termín a prosadili jsme nebo uhandlovali jak chcete - formulaci obecnější, že je to věcí čs. vlády, aby udělala opatření na zvládnutí těchto prostředků masového působení. Chceme to řešit tak, aby to bylo přijatelné jak našemu lidu, tak i druhé straně.

Komentuji to tím, že nechceme nasadit tvrdou cenzuru, nýbrž že to bude vláda řešit v jednání s představiteli našeho tisku, rozhlasu a televize, že oni sami by také u toho byli, u rozhodování, u posuzování, že by to byla "džentlmenská dohoda", ovšem tvrdá a principiální, aby se provedla opatření, která by nedala záminku k novým represím proti ČSSR nebo našim orgánům. Je to v rozporu s tím, že říkáme lednové, květnové a další plénum - je to skutečnost, kterou je třeba vzít na vědomí.

Dále se tam mluvilo mnoho o věcech, které jsme také už řešili, jenom jsme nenacházeli dost pochopení, ještě před 21.8. Jsou to různé organizace, K 231, KAN. S tím bychom si byli poradili. Stalo se to argumentem, je to obsaženo i ve varšavských dopisech, ve všech jednáních se o tom hovoří. Do stejné řady stavím i sociální demokraty. Tyto tři faktory - kluby a sociální demokraté, těch pár lidí - nám způsobily mnoho nepříjemností, poněvadž daly záminku.

Dali jsme na to jednoznačnou odpověď, že vláda republiky udělá opatření, aby skončila existence těchto dosud neschválených organizací. Pokud jde o K 231, to bylo s nimi dojednáno ještě před Moskvou, že končí se svou činností v péči o rehabilitaci, ve které se bude pokračovat nerušeně, že rehabilitační zákon je naše věc, do toho se nám nikdo nebude plést. Zkrátka K 231, KAN a sociální demokraté musí přestat existovat. Nepřichází v úvahu nový vznik sociálně demokratické strany.

Řeknu zase komentář. I sociálně demokratické strany z kapitalistických zemí varovaly naše, Bechyněho a další před jejich záměry. Víme o tom, jsme informováni. Varovali jsme je, prosili, nedělejte to. Vedlo by to k rozkolu dělnického hnutí, ale kromě toho mělo by to i mezinárodní důsledky takové, jaké teď jsou. Samozřejmě, že

zákrok nebyl jen kvůli tomuto.

My jsme přijali na sebe závazek, že toto vše zmizí, že sociálně demokratická strana nebude připuštěna a tyto organizace se rozejdou.

Myslím, že tady jsme se nedostali příliš do rozporu s naším vlastním svědomím, jenže jsme to chtěli řešit jinými metodami. To je další obsah našich jednání.

I v dokumentech přišla řeč na některé osoby, osobnosti našeho veřejného života. Řeč byla o našem poslanci, řediteli televize s. Pelikánovi, řeč byla o ministru vnitra s. Pavlovi a ještě dvě, tři další jména se vyskytla. (Hlasy: Kdo?) Kriegel, Císař, Šik. Také padlo slovo Hájek. Ovšem [jako] výsledek všech těchto jednání, kde druhá strana přicházela s touto iniciativou, jsme dosáhli toho, že v dokumentech se jména nevyskytují žádná, že toto je věc vlády Československé republiky, Národní fronty, komunistické strany, že si tyto věci po přezkoumání - poněvadž jsme slyšeli mnohá obvinění - budou řešit.

To je další záležitost, ovšem to je z jedné strany. Československé orgány však budou řešit kádrové problémy i z druhé strany, jako jsou všelijací Šalgovičové a jiní. To je samozřejmé. Toto zase je v rozporu s obecnou deklaraci o nevměšování, o suverenitě. Ovšem je to realita, a měli-li jsme se s něčím vrátit a vůbec se vrátit, tak nám nic jiného nezbylo, než takto se s tím vypořádat.

Je tady dále vzpomínáno - to už je formální záležitost pro nás - bratislavské konference šesti, schůzky v Čierné, dodržování Varšavského paktu, RVHP atd. O tom přece z naší strany nikdo nepochyboval. Proto říkám, že to jsou věci formální, i když se tomu věnují celé jednotlivé odstavce. Tam jsme podepisovali se srdcem nejlehčím, poněvadž jiného nic jsme si také nepředstavovali, než že pokud jde o politiku mezinárodní, že na ní nebudeme nic měnit.

Ale chci se vrátit k Čierné nad Tisou, poněvadž pořád se tam o tom hovoří a lidé se ptají, co to vlastně bylo, jaké úmluvy jste to tam udělali v Čierné na Tisou a neřekli jste nám to? Odpovídám vám na to zase úplně čestně, o čem se tam hovořilo, mimo jiné, ale to co je závažné: O některých personálních otázkách, byla řeč o soudruhu Císařovi, Krieglovi a Šikovi. O těchto třech jmenovaných se hovořilo v Čierné nad Tisou. My jsme si řekli své stanovisko a oni také svoje. Říkali jsme si, že řešení některých personálních otázek v naší politice, pokud se jedná o komunisty - a tady se jedná ve všech případech o komunisty - budeme projednávat na sjezdu strany. Takto jsme na to odpověděli. A proto i my všichni počínaje Dubčekem jsme byli potom překvapeni, když se začalo mluvit a psát ze strany našich partnerů, že jsme nedodrželi závazky z Čierné nad Tisou. My jsme odpověděli na ty věci tak, jak vám to teď říkám. Čili bylo to v Čierné nad Tisou jinak, než jak je dnes servírováno.

To je další skupina problémů týkajících se naší mezinárodní politiky, RVHP, Varšavské smlouvy atd. atd. V této kapitole je také problém OSN a související otázky, to všechno tvoří samostatnou část dokumentu.

Dále je tam pasáž, se kterou přišli naši partneři sovětští činitelé po přezkoumání hospodářské spolupráce a hospodářských vztahů a to z pozic pozitivní pomoci v oblasti ekonomiky rozvoji čs. národního hospodářství podle jeho potřeb a požadavků. V této situaci to zní a znělo jistě zvláštním způsobem, ovšem je to realita, my jsme to rozšířili i o otázky náhrady škody, která vznikla okupací a naše orgány teď vstupují v konkrétní jednání, aby v této hospodářské sféře se věcí hnuly kupředu, protože víme, že i to, co se stalo, zasadilo těžkou ránu našemu národnímu hospodářství. Víme, že se výroba omezuje, někde až na 50%, někde je to ještě horší. Tento stav musíme rychle překonat, aby nedošlo ke katastrofálním hospodářským důsledkům. To je celá kapitola týkající se hospodářství.

Soudružky a soudruzi, to jsou obsahové části, které mají nějaký smysl.

Potom se tam samozřejmě hovoří o komunistické straně. To je záležitost KSČ, nikoliv NS, problémy XIV. sjezdu - ano, ne atd. To je pro nás velmi svízelná situace, neboť my víme dobře, že sjezd, který se uskutečnil po okupaci, sehrál historickou roli, toho jsme si všichni vědomi, to také může každý tolik věřit. Víme to, ale víme zase, jaká je realita, že tento sjezd je pro naše partnery jako sjezd absolutně nepřijatelným, absolutně nepřijatelný! Je naší věcí, věcí komunistické strany, tedy i soudruhů z ÚV, který byl ustaven na sjezdu, abychom vyvedli naši stranu z této situace, aby ve straně nedošlo k rozkolu, aby nedošlo ke ztrátě autority, abychom problémy zvládli. Víme, že to není jednoduché, to víme, ovšem víme také, jaká je realita a proto hledáme východisko a také ho, myslím, najdeme. Známe stanoviska a názory ÚV a předsednictva, které byly zvoleny, těch soudruhů, kteří jsou tam noví, jsme tam také někteří z nás zvoleni. Tato stanoviska uznávají tyto skutečnosti a spolu s námi budou hledat východisko a řešení, které budou dobré a které budou přijaty v nejbližších dnech. I tato kapitola tam je.

S některými problémy budeme mít určité potíže a neděláme si iluzi. Pokud se mluvilo o personálních otázkách z jedné strany, stojí personální otázky také z druhé strany, jak jsem se o tom zmínil. Je to také napsáno po pražských ulicích. To je pro nás složitá věc, jak to řešit. Není to jednoduché. Je nám také známo, že byly záměry s vytvořením nové vlády dne 23. 8. [Správně má být 21. a 22. 8.], všechno to zkrachlo, někteří soudruzi se exponovali, jiní se distancovali, odmítli to. Vyřešení těchto personálních otázek je neobyčejně složité a přitom velmi závažné ze všech možných hledisek, kdy na jedné straně musíme myslet na ten fakt, že národ určitým lidem nevěří, že je odmítá, že nemají ani špetku důvěry a na druhé straně je druhá skutečnost, že mají takovou oporu zase jinde. A teď z toho najít východisko! Myslíme si, že ho najdeme, ale že bude třeba trochu trpělivosti, času, abychom propluli přes tyto peřeje a nezničili stranu atd. atd.

Tyto otázky tvoří obsah dohovorů, žádné jiné závažné problémy tam nejsou. Národní fronta tam je, to jsem řekl.

Soudružky a soudruzi, to je opakování toho, co jsem říkal včera, žádné tajné doložky tam nejsou a celý tento dokument nebyl uveřejněn s ohledem na nás, že je to naší věcí, jak my s tím budeme pracovat, jak s tím naložíme. O tom rozhodnou naše orgány, které jsou k tomu příslušné.

To je znovu ve stručnosti obsah toho všeho.

Nakonec snad tři, čtyři věty. Když se z 20. na 21. ze všech stran k nám vojska nahrnula, byly představy zcela jiné na řešení našich věcí, než jak se během týdne vyvinuly. Původní záměr, politický záměr, zkrachoval. Je otázka, kdo je pozval. To jsme chtěli vědět také. Ptali jsme se vojáků, jak dlouho se musí připravovat takovýto pohyb armád, B. Lomský o vojenčině také něco ví, není důležité jestli je to tři měsíce nebo 6 měsíců, ale víme, že to všechno se nedá připravit za měsíc ([B.] Lomský: Od bratislavského jednání by se to v žádném případě nestačilo.) Kdo je pozval, nevíme, jestli vůbec na toto někdo dá odpověď. Náš soukromý názor, jiný nemáme, je tento: Že je nepožádal nikdo, ale že pak dodatečně byla snaha nějaké podpisy sehnat - a to se nepodařilo. Takže vojensky se úkol zvládl a splnil, což není nic tak těžkého, to se dokonce dalo provést elegantněji, ale politicky a jinak se dosáhlo pravého opaku, než jaký byl záměr. Stejně jako s vládou a s těmito věcmi. Čili na otázku, kdo je pozval, odpovídám: Nevíme, neznáme ani jednu osobu.

[J.] Turošík: Soudruhu předsedo, víme, že situace není lehká. Říká se, že do 10 dnů předstoupí vláda před parlament. Chtěl bych jenom požádat, aby vláda právě v tomto svém prohlášení jasně uvedla příčiny toho, co se stalo, protože to je základní otázka, která se dnes staví. Co je příčinou toho, že ta vojska sem vůbec přišla. Kde to vzniklo, kdo za to ponese odpovědnost, za celý tento stav.

Dále je zde otázka západních hranic a pobytu vojsk. Tuto otázku je třeba konzultovat s vedením naší armády. Pokud je mně známo, jsou to neodůvodnitelná fakta, protože západní hranice není jiná, než byla v lednu nebo v prosinci minulého roku. Tuto otázku je třeba prokonzultovat, abychom jasně viděli příčiny pobytu sovětských vojsk v naší zemi a jejich nutnost.

Dále je třeba, aby prohlášení vlády jasně ukázalo, zda jsme respektovali podpisy nebo závazky, nebo nerespektovali. Jestli se nerespektovaly, tedy v čem a kdo za to nese odpovědnost. Protože takto, co se říká, to jsou samé dohady a nejasnosti. A právě toto předstoupení vlády před parlament by mělo v tomto směru učinit jasno, protože jde o pravidla z obou stran, tzn., že jsme je měli dodržovat oboustranně. Je třeba, aby se vláda připravila do důsledků na toto jednání. My jistě v současné době nebudeme ztěžovat pozici vlády, řešení těch problémů, které před ní stojí, a na druhé straně chceme mít také jasno a také na některé skutečnosti a jevy ve společnosti ukázat, které měly podle mého názoru souvislost s tím, co se stalo.

[B.] Lomský: Myslím, že nejvážnější obsahovou otázkou v současné situaci je otázka odchodu vojsk. Včera to formuloval prezident republiky, pokud jsem to dobře pochopil, tak, že bylo dosaženo dohody o úplném postupném odchodu vojsk. Chtěl bych vědět, zda po tom výkladu, jak byl tebou, soudruhu předsedo, proveden, mohu věc pochopit tak, že až bude dosaženo míru ve světě. To je jedna základní otázka, kterou je správné, abychom ji pochopili a od ní začali vycházet a věděli, v jakém stavu jsme.

Druhá připomínka: Očekáváme, že vláda předstoupí za deset dnů se svým provoláním. Všechny zákony (o zemědělské dani nebo jiné) dostáváme vždy dopředu aspoň 48 hodin. Doporučoval bych, aby poslanci dostali toto prohlášení písemně, aby byla dána doba alespoň 24 hodin, což je minimální v rámci jednacího řádu tohoto NS, abychom v tak rozhodné, osudové době měli možnost, aby bylo postupováno tak, abychom se k tomu mohli vyjádřit shodně.

[F.] Šorm: Mně se zdá ta otázka západních hranic nesmírně citlivá. Nepředpokládá se, že naše armáda bude nahrazena sovětskou? Vůbec je zde otázka, zda naše armáda na hranicích nebude nahrazena sovětskou armádou.

[J.] Smrkovský: Nepředpokládá se nic takového, naše armáda tam zůstane.

[A.] Žiak: Mám jen málo poznámek k tomu, co zde bylo řečeno. Jsme vděční, že jsme dostali obšírnější informace a že požadavek poslanců se ukázal jako velmi správný, že se nám obzor rozšířil. Domnívám se, že i to usnesení, které jsme přijali, nám ukazuje, jak přistupovat k našim lidem.

Druhá poznámka: Domnívám se, že to, co jsme zde říkali, kromě výkladu s. Smrkovského, zejména první část, pokud šlo o naše prohlášení a přípravu parlamentních prací, že ta část schůze mohla být úplně veřejná, protože o tom by bylo možno celkem otevřeně podat zprávu. Pokládal bych za potřebné nehovořit o těch věcech, o kterých mluvil s. Smrkovský ve svém rozšířeném výkladu.

Chci dále reagovat na slova s. Smrkovského, když řekl, že pokud jde o XIV. sjezd KSČ (pro mne to je sjezd legální), jsou výhrady v Sovětském svazu. Musím nesouhlasit s tím, když řekl, že to je věc komunistů. Myslím, že to není věc komunistů, už proto ne, že v Národním shromáždění jsme společně konzultovali a připravili návrh dopisu, ve kterém se NS obrátilo na XIV. sjezd, pozdravilo jej, souhlasí s jeho závěry, souhlasí s volbou.