[J.] Smrkovský: Omlouvám se. Problémy komunistické strany už dávno nejsou problémy jen této strany, ale je to také věc celého národa - v souvislosti s naším rčením, že strana je vedoucí silou naší společnosti.

[A.] Žiak: Tím je to vysvětleno. Nakonec je třeba být trochu seriózní a vidět realisticky věci, jak jsou.

Z duše souhlasím s tím, co říkaly soudružka Turečková, Malecká atd., aby novináři, kteří mají naši plnou důvěru, byli s námi. A byli nám i povzbuzením. Bylo nám leccos nejasné, přišli k nám, informovali nás a za ten týden babylonského zajetí nám byli pravou rukou a mluvili nám do svědomí. (Potlesk.) Všechno však má své meze. Je třeba rozeznávat zrno - nechci říci od plev. Ale to co např. přinesl Student ve svém vydání a v prvním článku, že zástupci ČSSR na jednání v Moskvě plně kapitulovali před brutální silou okupantů, že jejich čin, nezávisle na tlaku, kterému byli vystaveni, se rovná zradě - to odmítám. Takové psaní nás může dovést tam, kam se nechceme dostat. Je právo mého názoru, abych řekl, že tento člověk, který to napsal, provokuje, nevidí situaci a chce celý národ přivést do neštěstí. (Potlesk.)

Důvěra v prezidenta republiky Svobodu, v Černíka, Dubčeka, Smrkovského atd. je neotřesena, národu musíme říci nepříjemné věci, nakonec jsme je řekli, okupační vojska disponují tanky a namířenými kulomety. V situaci, jaká je, je třeba se umět chovat a apelovat na novináře, aby ve svém prostředí zamezili rozšiřování a tvoření mínění, které naše národy může poškodit. Jdeme za linii, kterou jsme si dali a je historicky krásné, že jsme tak jednotní. Ale nelze podřezávat větev, na které sedíme. Toto bych chtěl vzkázat redaktorům Studenta, pokud jde o jeho první stranu. Přitom jsem jim vděčen za druhou stránku, kde se mluví o neutralitě, kde je spravedlivé slovo o našem poslanci Lomském, poslanci Havlíčkovi, kterého zbytečně urazili a označovali za zrádce, i o statečném chování mnohých poslanců dalších. Myslím tím např. naši poslankyni Fukovou, která čestně plní úkoly svého vlastenectví. Nechci proto redaktory Studenta odsoudit, ale toto bych jim chtěl říci.

[M.] Miková: Mně se špatně mluví po tom, co zde uvedl s. Smrkovský. Dovedeme si představit, jak jejich rozhodování bylo těžké. Chtěla jsem jen říci, že jsem byla poslána přijmout delegaci mladých lidí, kteří zde okolo demonstrovali. Vyslali k nám šestičlennou delegaci, pracovníka z Chebu, jednoho dopraváka i režiséra z Divadla Petra Bezruče v Ostravě a další. Mohu vám říci, že ti lidé nechtějí nic jiného než to, co chceme my. Jenom nás prosí, abychom byli důstojnými bojovníky za práva a samostatnost Československé socialistické republiky. Oni říkají: Máme holé ruce a proti nám stojí tanky. Nechceme vyvolat válečný konflikt, ale chceme bojovat silou ducha a nejvíce se bojí, že bude zase zavedena cenzura, že bude u nás všechno zakázáno a navráceno do takových poměrů, jako to bylo před lednem, že se bude s lidmi jenom manipulovat a jim přikazovat a žádný nebude moci svobodně vyjádřit své myšlenky. Přišel i s. Valo a my jsme jim jasně řekli, že jsme všichni zajedno v tom, že určitě nepřijmeme nějakou cenzuru, ale že se musí sami umět distancovat od takových výstřelků, jako jsou např. ve Studentovi. Všichni se také od toho distancovali. Myslím, že by měli naši novináři sami v tomto směru působit, protože dnes se lidé chytají každého slova.

[J.] Smrkovský: Pokud jde o vydání Studentu, řešila to v noci vláda.

[M.] Miková: Je třeba, aby se věci vážně posuzovaly. Řekli jsme jim, že máme důvěru v soudruha prezidenta Svobodu, v s. Smrkovského, s. Dubčeka, Černíka a že jim věříme, že udělali maximum, všechno, co pro republiku udělat mohli, že s. Svoboda bojoval za samostatnost, že bránil republiku, že trpěl v 50. letech a teď v takových tragických hodinách musí rozhodovat, řekli jsme jim, že musí pochopit, že tento člověk by nemohl schválit nic, co by bylo proti tomuto návrhu. Pěkně jsme se s nimi rozešli s tím, že oni poslancům důvěřují a že chtějí, abychom i jejich projev manifestace chápali tak, že nechtějí padnout na kolena nebo chodit se skloněnou hlavou, že okupanti musí vědět, že tady nejsou vítáni, že je tady proti nim odpor a aby odtud odešli. Myslím, že v tom jim bránit nemůžeme, protože jinak bychom naprosto legalizovali to, co je a říkali: Vidíte, vždyť lid mlčí, vždyť je s tím ztotožněn. Ale on s tím ztotožněn není, podporuje nás v tom, abychom boj vedli důstojně tak, jak jsme ho vedli dosud.

[O.] Malecká: Myslím, že v této těžké chvíli můžeme přece najít všichni, jak legální orgány, tak pracovníci sdělovacích prostředků společnou cestu a společný postup tak, jak to tu bylo řečeno, na základě síly ducha.

Dnes jsme k tomu udělali krok. Je třeba lidi informovat, střetávat se s nimi, všechno dělat dopředu, říci jim, co od nich chceme. A v tom případě nebudou psát z dezinformací, potom nebudou muset být proti naší vládě, která by byla nucena používat represálie. Když budeme předem prozíravě pracovat, informovat, radit se s nimi, prosit o podporu a dále sjednocovat lidi, myslím, že i když budeme nuceni přijmout další ústupky za této skutečně vážné situace pod hrozbou tanků, je to možné touto cestou tak, jak jsme to dokázali za uplynulých 7 dní. Potom můžeme porazit i železo a hlavně, které jsou proti nám.

Všichni, soudruhu předsedo, jsme povděčni za to, že jsme se sešli v Praze. Prožila jsem tu za 7 dní více než za celý svůj život, protože vím, že pražský lid, je pražský lid. Je ho tady mnoho a jde o hlavní město. Sem se upíraly zraky nejen Čechů, ale jako snad nikdy v historii také zraky Slováků a dokonce i Maďarů a všech ostatních národností. Nikdy se neobraceli na Prahu tak, jako v této osudné chvíli.

[V.] Dobiáš: Chtěl bych říci, dnešní schůze uzavírá první etapu, nechci přehánět, ale velké historie našeho Národního shromáždění. Chci poděkovat za dnešní schůzi soudruhu Smrkovskému. Takto musíme jednat. Potřebovali jsme tuto posilu.

[D.] Špálovský: Po informacích, které jsme dostali a které jsou důvěrné, přece jen si myslím, že bychom se měli jako poslanci Národního shromáždění postavit za poslance Pelikána.

[L.] Dohnal: My za ním stojíme.

[J.] Smrkovský: My za ním stojíme. S. Pelikán zůstává ve své funkci. Pokud jde ale o rozhodnutí, že vláda dává svého zmocněnce, je to taková nezbytnost, že ji uznává i s. Pelikán stejně tak jako Zdeněk Hejzlar. Kdybychom toto neudělali, potom rozhlas a televizi nedostaneme. Tak je potřeba tyto kruté skutečnosti posoudit a podle toho jednat. Předsednictvo o tom jednalo. Víme, že to je v rozporu se zákonem a proto také nepřijalo žádné usnesení. Díváme se na život dialekticky. Dnes je situace taková, za 1/4 roku bude jiná.

[M.] Jirásková: Naopak bych prosila všechny pracovníky rozhlasu a televize, aby se co nejdříve vrátili do rozhlasu a televize, poněvadž do této chvíle je lid poslouchal a věřil jim. Když šli s námi do nynějška, věřím, že po včerejším projevu s. Dubčeka je i novinářům a všem těmto pracovníkům jasné, o co jde. Až dnes bude mluvit s. Černík, jak je slíbeno a s. Smrkovský, jistě se dále rozšíří obzor o tom, jaká je situace a jaké jsou možnosti. Opravdu bych prosila tyto pracovníky, aby se co nejrychleji vrátili do rozhlasu a televize, aby vládě pomohli informovat, ovlivňovat a aby klid, o který tolik všichni prosíme a na němž se všichni shodujeme, byl prostřednictvím rozhlasu a známých hlasů nastolen, poněvadž nám nebude nic platné, když začne mluvit někdo cizí. Potřebujeme, aby soudruzi, kteří porozuměli, začali teď hned dnes mluvit ústy svými i ústy našich vládních představitelů, protože jedině tak se nám podaří zvládnout situaci.

[F.] Šorm: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, teď se rozejdete domů a budete ve styku se svými voliči, se závody, JZD, ústavy atd. Vzhledem k vývoji, o kterém s. Smrkovský hovořil jako o předpokládaném a možném, bych doporučoval, aby naší vládě byla pokud možno znovu ze závodů vyslovována důvěra. Podle mého soudu je to velice důležitý faktor na masové základně.

[I.] Skála: Soudružky a soudruzi, my jsme, a s. předseda to neví, poněvadž zde ještě nebyl, před několika dny zvláštním provoláním vysoce ocenili práci všech pracovníků rozhlasu, televize a tisku, kteří stáli v těchto chvílích velmi těžkých, osudových, věrně po boku našeho lidu za programem naší strany a naší vlády. Chtěl bych znovu vysoce ocenit jejich práci. Jestli Národní shromáždění v těchto dnech jako legální orgán sehrálo velmi významnou úlohu, je třeba říci, že z velké části za to vděčíme i těm pracovníkům rozhlasu a tisku, kteří hlasům Národního shromáždění dali možnost, aby byl slyšen v celé naší zemi. Za to jim patří náš dík.

[J.] Smrkovský: Budiž vysloven, až se bude projednávat vládní prohlášení. Tam by to mělo být řečeno.

[I.] Skála: Jsem přesvědčen o tom, že když NS a vláda budou jednat se Svazem novinářů, Svaz novinářů sám zajistí ne formou cenzury, ale zavázáním svých členů k plné odpovědnosti, protože to patří k profesionální etice novinářské práce, aby novináři psali a hovořili pravdu, hovořili s největší odpovědností ke svému lidu. Je však také třeba, aby novinářské etiky se drželi novináři jiných zemí. Přečtu vám několik řádků z nedělní moskevské Pravdy. (Hlasy nesouhlasu.)

[J.] Smrkovský: Myslím, že nervy máme tolik "vyrichtované", že to nemusíme číst. Každý víme, co se tam píše.

Hlas z pléna: V komuniké není uvedeno, že při jednání byl přítomen i s. Kriegel. Byl tam?

[J.] Smrkovský: Nebyl, ale je již zde.

Soudružky a soudruzi, nyní půjdeme do svých volebních obvodů. Znovu upozorňuji na to, že přišli specialisté na provokace, buďte si toho vědomi. I když naše nádherná a vlastenecká mládež má pravdu, je třeba k ní urychleně promluvit, neboť stačí, aby z takového hloučku byla vypálena rána a už je tragédie. Nejde o to, že by se ona něčeho dopustila, nýbrž že to udělá někdo druhý a je to tragédie. Všude se podle toho řiďte.

Soudružky a soudruzi, budeme končit s tím, že schůze NS se přerušuje do příštího zasedání, které oznámíme telegraficky podle potřeby.

Než se rozejdeme, ještě jednou vám chci z celého srdce - vám všem, i těm, kteří zde byli a nyní nejsou přítomni, kteří to dělali společně s vámi - poděkovat. To, co jsem vám vzkázal, když jsem se vrátil, že se parlament ukázal jako hrdinský parlament, to nebyla z mých úst fráze. Mám hlubokou úctu ke všem poslancům, kteří se celého dění aktivně zúčastnili. Tím se také nikde nebudu tajit.

Ještě jednou děkuji za všechno a schůzi NS přerušuji.

Stenografický zápis (39 stran, turnus 1/1-11/2ž), prvopis s podpisem ověřovatelky NS

A. Petrusové. Jednání bylo označeno za tajné. Odtajněno v r. 1990.

[Začátek: 12.35 hod.

Ukončení:?

Předsedající: [Jozef Valo, I. místopředseda NS.]

Obsah jednání:

Závěry přijaté při projednávání bodu "Některá organizační opatření P-NS". Zda měla tato závěrečná část 85. schůze předsednictva širší program, nelze z dochované dokumentace zjistit.]

Rozhodnuto:

1. Příští schůze předsednictva NS se bude konat dne 30. srpna 1968 ve 14.00 hod.

2. Stanovení služby těchto poslanců-členů předsednictva NS:

dne 28.8.1968

s. Valo, s. Dohnal, s. Zedník, s. Žiak, s. Poledňák, s. Laštovička, s. Lieskovská

dne 29.8. 1968

s. Valo, s. Zedník, s. Žiak, s. Géryk, s. Lacina, s. Lieskovská, s. Poledňák.

3. Na schůzi předsednictva NS dne 30.8.1968 se omlouvají:

s. Macho, s. Malecká, s. Petrusová.

4. Ke svolání schůze předsednictva NS v případě mimořádné potřeby bude použito rozhlasu či televize, tisku a telegramů.

Rukopisný konceptní záznam (rozsah 1 strana) pořízeny tajemníkem P-NS O. Kučerou na zadní straně prezenční listiny, ale jím nepodepsaný. V doslovném znění tvoří obsah usnesení P-NS č. 841.