Treba povedať, vážené súdružky
a súdruhovia, že súhlasím s diskutérmi,
ktorí vystúpili v našom parlamente, že
nám všetkým myslím neni ľahko pri
schvaľovaní tohto zákona. A nie preto, súdružky
a súdruhovia, že by sme boli proti spravodlivosti,
proti spravodlivému riešeniu krívd, ktoré
sa čestným občanom našej republiky stali,
ale preto, že každý z nás robí
i určitú sebakritiku. A robí túto
sebakritiku zato, že sme mohli tieto veci pripustiť,
že sa vôbec tie prípady, ktoré riešime
v rehabilitačnom zákone, mohli stať. Na druhej
strane vzbudzuje i toto významné a skutočne
historické riešenie v nás dôveru v silu
našej demokracie, ktorá musí byť zárukou,
aby sa podobné činy už nikdy viac v našej
republike neopakovali. Toľko úvodom.
Vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, v diskusii vystúpilo 13 diskutérov. Všetci
súdruhovia a súdružky súhlasili s celkovým
návrhom zákona, až na niektorých súdruhov,
ktorí mali určité doplnky alebo ďalšie
návrhy. Pripomienka, ktorá bola vo Výbore
pre plán a rozpočet, pokiaľ ide o § 2
písm. c), pokiaľ ide o termín od kedy má
zákon platiť, bola súdruhom Koubom vysvetlená
a stiahnutá. Pokiaľ ide o pripomienky s. Tomana, ktorý
uviedol, že na nich netrvá, len ich tu uviedol, vysvetlil
ich s. Hrabal a s. minister spravodlivosti. Nechcela by som k
týmto otázkam ďalej niečo dodávať.
Súhlasím s vysvetlením, aké súdruhovia
podali.
Pokiaľ ide o súdruha Červeného, ako
spravodajkyňa zákona súhlasím, aby
zákon bol v zmysle jeho návrhu doplnený.
Ďalším problémom, ktorý tu bol
uvedený, je otázka § 35, ktorý bol zo
zákona vypustený Ústavnoprávnym výborom.
Návrh, aby tento paragraf bol do zákona znova uvedený,
prišiel od s. Šubrta a súdružky Sekaninovej.
Chcem vám povedať, že sa s návrhom s.
Šubrta a s. Sekaninovej plne stotožňujem. My
v Ústavnoprávnom výbore sme uvažovali
o tomto návrhu a bol tu aj prijatý ako skutočne
spravodlivý. Vychádzali sme však z toho, že
pokiaľ ide o jeho realizáciu, je tu skutočne
mnoho pochybností ako veci realizovať. A tu treba
sa nad týmito vecami zamyslieť, hovorili o nich experti
i niektorí členovia Ústavnoprávneho
výboru. Je tu otázka, v prípade, že
šlo o úmyselne spôsobenú škodu,
ako rozložiť dôsledky tejto škody na všetkých
pracovníkov, ktorí sa na týchto škodách
podieľali. Veď boli z rôznych rezortov: bezpečnosť,
prokuratúra, súd. Ďalej treba vidieť,
že sa na rozhodnutiach súdov podieľali aj sudcovia
z ľudu. A popri sudcoch z ľudu tam boli aj znalci. Ako
rozdeliť, ako spravodlivo postihnúť všetkých,
ktorí sa na tom podieľali. Je to skutočne dosť
pochybné, i keď hovorím, že zásada,
aby tí, ktorí sa na úmyselne prevedených
nezákonnostiach podieľali, niesli náhradu týchto
škôd. A treba dodať ešte to, že uzákonenie
tohto paragrafu 35 by mohlo skutočne v našej verejnosti
vyvolať dojem, že sme odhlasovali zásadu, o ktorej
sme už vopred vedeli, že ju neni možné realizovať.
Teda, že prakticky týmto dosť úmyselne
klameme našu verejnosť. Myslím si, že v
tomto zmysle by sme tu nemali vytvárať žiadne
ilúzie.
Pokiaľ ide o samotný zákon, pamätá
na postih a riešenie všetkých tých, ktorí
sa na nezákonnostiach podieľali. Ako priamo tých,
ktorým sa nepremlčuje lehota ich činov, tak
aj tých, ktorí budú postihnutí vnútornou
cestou. Už dnes sú vytvorené a zasadajú
komisie, ktoré budú do dôsledkov riešiť
problémy týchto ľudí, ktorí sa
nezákonností dopustili.
Preto sme toho názoru, že by bolo veľmi správne,
aby Národné zhromaždenie túto vec zvážilo
a rozhodlo v tom zmysle, aby § 35 do zákona nebol
dávaný.
Ďalej, vážení súdruhovia a súdružky,
mám ešte jednu poznámku pokiaľ ide o diskusiu
v tom zmysle, že súdruhovia veľmi vážne
zdôrazňovali nutnosť zabezpečiť
sudcom, ktorí budú zasadať v rehabilitačných
súdoch, a myslím, že nielen v týchto
súdoch, ale všeobecne, skutočnú sudcovskú
nezávislosť. A to ako od všetkých orgánov
štátnych, straníckych a všetkých
spoločenských, ale myslím, že aj zo
strany našej tlače a iných komunikačných
prostriedkov, pretože sila verejnej mienky môže
niektoré veci doviesť tam, kam boli už v minulosti
dovedené. Preto myslím, že túto pripomienku
treba brať veľmi vážne vo všetkých
orgánoch a vo všetkých inštitúciách.
Na záver, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, považujem za veľmi správne
pripomienky s. Kopeckého, s. Manďáka a s. Závodskej,
ktorí zdôrazňovali, že Národné
zhromaždenie by malo veľmi dôsledne sledovať,
ako rehabilitácia, ako súdna rehabilitácia
prebieha. O výsledkoch by malo byť pravidelne informované.
Myslím, že je to veľmi správne a že
táto kontrola zo strany Národného zhromaždenia
bude veľmi a veľmi nutná a účelná.
Na záver by som chcela povedať, že existuje také
príslovie, ktoré hovorí, že dôveru
možno veľmi ľahko stratiť, ale ťažko
získať. Myslím, že v takom postavení
sme dnes i my v parlamente. A len dôsledná realizácia
zákona o súdnej rehabilitácii i ďalšieho
zákona, ktorý bude riešiť správnu
rehabilitáciu nám zaručí, že
naši občania skutočne získajú
postupne znova plnú dôveru k našim orgánom
a ku všetkým orgánom, z iniciatívy ktorých
sa tieto zásadné a skutočne priamo historické
veci v súčasnom období v našej socialistickej
republike riešia.
Vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, doporučujem, aby Národné zhromaždenie
schválilo návrh zákona tak, ako bol predložený
aj s pripomienkami, ktoré sú uvedené v správe,
ktorú ste písomne dostali s tým, že
sa doplní o pripomienku s. Červeného.
Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem s. spravodajkyni.
Počuli ste jej stanovisko, ako aj stanovisko s. ministra
spravodlivosti k rozprave.
Obaja sa vyjadrili k pozmeňovacím návrhom,
ktoré boli prednesené v rozprave a zhodne oba navrhujú
vyhovieť pozmeňovaciemu návrhu posl. lng. Červeného,
urobiť zmenu v § 31, ako bola ústne prednesená
a zdôvodnená. Teraz sa pýtam ostatných
poslancov, ktorí predniesli pozmeňovacie návrhy,
menovite poslancov Tomana, Šubrta a Sekaninovej, či
po vysvetlení v záverečnom slove ministra
a spravodajkyne trvajú na svojich návrhoch.
Pýtam sa posl. Tomana. Ďakujem.
Pýtam sa posl. Šubrta. Ďakujem.
Pýtam sa posl. Sekaninovej.
Konštatujem, že posl. Toman vzal svoj pozmeňovací
návrh späť.
Vzhľadom na to, že poslanci Šubrt a dr. Sekaninová
trvajú na svojich pozmeňovacích návrhoch,
ktoré sú obsahové zhodné, dám
najprv hlasovať o pozmeňovacom návrhu, ako
ho formulovala posl. dr. Sekaninová.
Kto súhlasí s tým, aby za § 34 návrhu
zákona bol vložený nový § 35 tohto
znenia. "Ak nahradil štát škodu podľa
§ 27, má postih proti tomu, kto ju úmyselne
zavinil," nech zdvihne ruku! (Deje sa.)
Prosím skrutátorov, aby sčítali hlasy.
(Deja sa.) Päťdesiat hlasovalo za návrh
posl. dr. Sekaninovej. Kto je proti tomuto návrhu, nech
zdvih ne ruku! (Deje sa.) Prosím o prepočítanie,
kvôli presnosti, aj keď je to jasná väčšina.
Konštatujem, že 129 poslancov je proti. Kto sa zdržal
hlasovania ? (Nikto.)
Oznamujem, že podľa správy v evidencii je v sále
prítomných 219 poslancov, čiže 129 je
absolútna väčšina. Konštatujem, že
návrh posl. Sekaninovej nebol schválený.
Teraz môžeme pristúpiť k hlasovaniu o celom
ostatnom texte návrhu zákona, a to v znení
spoločnej správy výborov a ústneho
návrhu sprav. posl. Litvajovej.
Kto súhlasí s celým návrhom podľa
správy výborov, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)
To je úplná väčšina, ako vidím.
Kto je proti tomuto zákonu? (Nikto.) Kto sa zdržal
hlasovania? (Jeden.)
Tým Národné zhromaždenie schválilo
návrh zákona o súdnej rehabilitácii.
(Potlesk.)
Teraz dám hlasovať o druhom návrhu zákona,
t. j. o návrhu ústavného zákona, ktorým
sa prechodne upravujú niektoré otázky volieb
sudcov. Je to tlač 175.
Ide o ústavný zákon. Na schválenie
ústavného zákona je potrebný súhlas
3/5 všetkých poslancov. Ako
sme zistili, v zasadacej miestnosti je prítomných
219 poslancov. Môžeme teda pristúpiť podľa
ústavy k hlasovaniu. Prosím overovateľov NZ,
aby sa pripravili na prípadné sčítanie
hlasov.
Kto súhlasí s návrhom ústavného
zákona, ktorým sa prechodne upravujú niektoré
otázky volieb sudcov v znení vládneho návrhu,
nech zdvihne ruku. (Deje sa.) Ďakujem. Je niekto proti?
(Nikto.) Zdržal sa niekto hlasovania? (Jeden.)
Ďakujem.
Národné zhromaždenie schválilo ústavný
zákon, ktorým sa prechodne upravujú niektoré
otázky volieb sudcov.
Tým sme, vážené Národné
zhromaždenie, skončili bod III.
Môžeme pristúpiť k ďalšiemu bodu
nášho dnešného programu a to
- Vládny návrh zákona, ktorým sa mení zákon č. 81/1966 Zb. o periodickej tlači a o ostatných hromadných informačných prostriedkoch (tlač 177 ) a spoločná správa výborov Ústavnoprávneho a Kultúrneho.
Návrh odôvodní minister kultúry a informácií
s. Galuška. Prosím, aby sa ujal slova.
Ministr kultury Galuška:
Vážené Národní shromáždění,
vláda vám předkládá k posouzení
návrh dílčí novely zákona č.
81/1966 Sb. o periodickém tisku a ostatních hromadných
informačních prostředcích. Jednou
ze základních podmínek důsledné
demokratizace života naší společnosti
je právní zakotvení svobody projevu, slova
a tisku.
Není žádným tajemstvím, že
tato ústavou deklarovaná svoboda byla u nás
v minulosti soustavně porušována činností
Hlavní správy tiskového dohledu a později
Ústřední publikační správy,
která prováděla předběžnou
politickou cenzuru, bránila šíření
informací, důležitých pro občany
našeho státu a umlčovala názory, jež
volaly po změně poměrů, které
se staly neudržitelnými.
A nemůže být, domnívám se, sporu
o tom, že k mnohým chybám, přehmatům
a zločinům, kterými jsou poznamenána
minulá léta našeho života, by bylo nedošlo,
kdyby v naší zemi existoval svobodný tisk.
Chceme nyní naplnit Leninovy myšlenky, vyjádřené
v Dekretu o tisku z 9. listopadu 1917, v němž se praví:
"Jakmile se nové zřízení upevní,
přestane všechen administrativní nátlak
na tisk a tisk bude mít úplnou svobodu v mezích
odpovědnosti před soudem na základě
zákona, který v tomto směru je velmi široký
a pokrokový".
Jsme si vědomi toho, že i jiná ustanovení
tiskového zákona vyžadují revizi; k
té je však třeba delší doby. Proto
jsme se rozhodli provést zatím to, co nesnese odkladu,
a předložit vám návrh na změnu
tří paragrafů tiskového zákona.
V průběhu jednání, na kterém
se podílela řada partnerů, mezi nimi zástupci
Svazu československých novinářů,
byla posouzena celá řada variant. Některé
z nich byly projednány na schůzích ústavně
právního a kulturního výboru NS. Od
samého začátku byli zúčastnění
partneři zajedno v tom, že je třeba skoncovat
s praxí předběžné cenzury - v
souladu s akčním programem Komunistické strany
Československa. Při posuzování možnosti
následné cenzury, například formou
represívního prokurátorského rozhodnutí
v okamžiku, kdy bylo započato s rozšiřováním
tiskoviny, se dospělo k názoru, že tento způsob
je nejen nákladný, nýbrž i neefektivní.
Není možno jej uplatnit v přímém
vysílání rozhlasu a televize, a rovněž
u periodického tisku nelze již zpravidla zabránit
tomu, aby část nákladu, obsahující
utajovanou skutečnost, byla rozšířena.
Navrhujeme, aby byla v novém znění paragrafů
17 proklamována nepřípustnost cenzury, již
jsme definovali jako "jakékoli zásahy státních
orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich
3íření hromadnými informačními
prostředky. Ústavně právní
a kulturní výbor na svém společném
zasedání doporučily, aby slovo "státní"
bylo nahrazeno slovem "správní", aby pojem
cenzury nebyl směšován s případným
rozhodnutím soudních orgánů. Proti
takové úpravě nemám námitek.
V novém znění paragrafu 18 ukládá
se šéfredaktoru nebo jeho pověřenému
zástupci odpovědnost za to, že v hromadných
informačních prostředcích nebude uveřejněna
informace, která obsahuje skutečnosti tvořící
předmět státního hospodářského
a služebního tajemství.
Vláda uložila ministru vnitra, aby odevzdal vydavatelům
a šéfredaktorům periodického tisku a
ostatních hromadných informačních
prostředků seznamy skutečností, které
tvoří předmět státního,
hospodářského a služebního tajemství
všech resortů.
Ukazuje se však, že tyto seznamy - přes pokyn
počet utajovaných skutečností redukovat
na nezbytné minimum - jsou stále ještě
zbytečně rozsáhlé a že ještě
všude není učiněn konec praxi, charakteristické
pro minulé období, podle které byly do pojmu
státního, hospodářského a služebního
tajemství zařazovány i četné
údaje, jež před zraky veřejnosti skrývány
být nemusely a neměly. Novináři právem
namítají, že v případě,
kdyby tato praxe měla trvat, přebírali by
na sebe jednu z dosavadních funkcí cenzury. Vláda
se pro to bude obsahem i rozsahem utajovaných skutečností
zabývat a bude dbát na to, aby utajované
skutečnosti byly omezeny na nezbytné minimum.
Je logické, že ochranu skutečností,
jež tvoří obsah státního tajemství,
je především nutno zajistit již v místech
jejich vzniku a tam dbát o to, aby utajované skutečnosti
nebyly vyzrazeny ani v tisku, ani nepovolaným osobám.
Ministru vnitra bylo uloženo, aby k definitivnímu
organizačnímu řešení ochrany
státního, hospodářského a služebního
tajemství předložil v dohodě s příslušnými
ministry do konce roku návrh zákona.
Svobodu tisku nelze chápat jako výlučné
právo novinářů, které jim poskytuje
imunitu vůči zákonům; tato svoboda
nesmí překračovat meze, za kterými
už se zasahuje do svobod a práv jiných občanů,
společenských skupin nebo institucí. Tam,
kde se tak stane, zasahuje prokurátor a soud podle platných
zákonů; jejich zásahy nelze ztotožňovat
s cenzurou.
Ke zlepšení ochrany občanů navrhujeme
změnu paragrafu 19 odst. 3, obsahujícího
ustanovení o tiskové opravě, a v tom smyslu,
aby text opravy nebyl ponechán na vůli šéfredaktora,
aby byla nutná dohoda o znění opravy mezi
šéfredaktorem a poškozeným a aby oprava
byla uveřejněna na stejném místě
jako původní nesprávná informace.
Požadavky, aby byla lépe než dosud zabezpečena
ochrana osobnosti, zejména aby byla v našem právu
uplatněna možnost materiální náhrady
za morální škody, k nimž může
dojít zneužitím svobody projevu, slova a tisku,
bude možno posoudit až při práci na nové
verzi tiskového zákona, která již byla
zahájena. Bude úkolem odborníků, aby
posoudili, do jaké míry může tyto otázky
řešit tiskový zákon a není-li
to spíše věcí občanského
a trestního zákoníku.
Vážení soudruzi poslanci, vláda je přesvědčena,
že přijetí této malé novely tiskového
zákona bude významným zákonodárným
činem v procesu demokratizace naší socialistické
společnosti. (Potlesk.)
Podpredseda NZ Žiak: Ďakujem ministrovi s. Galuškovi.
Spoločným spravodajcom za oba výbory, Ústavnoprávny
a Kultúrny, je posl. Turečková. Dávam
slovo súdružke Turečkovej.
Zprav. posl. Turečková: Soudružky a
soudruzi poslanci!
Při přípravě dnes projednávané
novely tiskového zákona z roku 1966 byly na společné
schůzi výborů kulturního a ústavně
právního vzpomenuty některé skutečnosti.
Dovolte, abych se o nich zmínila i dnes. Tiskový
zákon z roku 1966 vyšel z iniciativy výborů
NS a byl to vůbec první návrh, kdy bylo použito
možnosti ústavy z roku 1960. Byl předmětem
velmi obsáhlých diskusí a v době,
kdy byl schvalován, znamenal bezesporu pokrok. Do té
doby byly otázky tisku a hromadných komunikačních
prostředků řešeny pouze vyhláškou
bývalého ministerstva informaci. Diskuse poslanců
kulturního výboru tehdy vedené směřovaly
k posílení vlivu hromadných sdělovacích
prostředků i k ocenění jejich práce.
Dovolte mi citovat jen velmi krátce výňatek
z úvodního slova tehdejšího zpravodaje
poslance Zváry: "Naléhavá potřeba
nové právní úpravy periodického
tisku a ostatních hromadných informačních
prostředků vyplývá z rozboru současného
právního stavu. Dosavadní úprava nevyjadřuje
plně společenské poslání tisku,
rozhlasu, televize a obdobných nástrojů lidového
působení a nevytváří dostatečné
předpoklady pro plnění tohoto poslání;
nezabezpečuje zejména součinnost státních
orgánů a socialistických organizací
s tiskem a s ostatními informačními prostředky,
nezajišťuje náležitou informovanost tisku
ze strany státních orgánů a organizací,
nepodporuje rozvoj společensky prospěšné
kritiky, nevymezuje jasně odpovědnost za obsah tisku
a hromadných informačních prostředků.
Nedostatek dosavadní právní úpravy
je i v tom, že nenavazuje na platnou ústavu a nezabezpečuje
v náležité míře ochranu společnosti
i jednotlivých občanů a organizací
před nepravdivými informacemi v tisku a v ostatních
hromadných prostředcích a že vůbec
neřeší otázky tiskového dohledu,
který zatím spočívá na republikových
vládních usneseních."