Chcel by som tu poukázať na niektoré otázky a námety, ako ich vidia prední slovenskí národohospodári. Predbežná inventúra našich síl a schopností, nášho nevyužitého národného bohatstva, pracovných síl a možných odbytíšť presvedčivo ukazuje, že slovenský ľud je schopný riadiť sám úspešne svoju ekonomiku. A túto svoju ekonomiku chce riadiť v prospech svoj i celého československého ľudu, a to na princípe rovný s rovným. Profesor Josef Rosa, doktor ekonomických vied, okrem iného konštatuje, že Slovensko je v poľnohospodárskych produktoch sebestačné, ale má aj prebytky. Za poľnohospodárske produkty sa vo svete platí zlatom a devízami. O čo viac vyprodukuje Slovensko poľnohospodárskych produktov ako skonzumuje, o to viac sa znižuje nutnosť dovážať poľnohospodárske produkty pre celú ČSSR zo zahraničia. Slovensko teda produkuje devízy za svoje poľnohospodárske prebytky.

A toto svoje aktívne devízové saldo z poľnohospodárstva má možnosť zvyšovať. Spomeniem len naše tradičné výrobky. Za roky 1955 až 1964 poklesol na Slovensku chov oviec o 350 000 kusov v dôsledku direktívnych zámerných zásahov, ktoré spôsobili veľké škody nášmu devízovému hospodárstvu. Ročne dovážame 20 000 ton ovčej vlny, ktorú máme možnosť vyprodukovať doma. Zatiaľ produkujeme len 2000 ton ročne. Veľké devízové škody spôsobuje nášmu hospodárstvu aj neefektívne využívanie drevného bohatstva na Slovensku, najmä nedostatok kapacít pre finálne spracovanie. Dozrelo i komplexné riešenie Dunaja. Ide nielen o riešenie energetického problému, ale aj o realizáciu veľkorysého závlahového projektu, tak aby sa Žitný ostrov stal zlatou baňou Československa.

Hlavným našim bohatstvom, ale aj starosťou, sú pracovné sily. Slovensko sa bude podieľať v budúcej päťročnici 1971-1975 až 90 % na celoštátnom prírastku pracovných síl. V rokoch 1981-1985 stúpne tento podiel až na 92,3 %. Aj neekonómovi musí byť jasné, že na využitie tohto bohatstva treba v hospodárskej politike uplatniť diferencovaný prístup. Nemožno nerešpektovať špecifiká národných ekonomík v celoštátnej hospodárskej politike. To je len niekoľko námetov, na ktoré som chcel upriamiť pozornosť kompetentných členov vlády. Diferencovaný prístup v ekonomike umožní federatívne zriadenie spolunažívanie našich bratských národov. Zdôrazňuje to aj vládne prehlásenie, podľa ktorého bude vláda zvláštnu pozornosť venovať tomu, aby sa federatívne usporiadanie štátu prejavilo v oblasti riadenia ekonomiky. S plnou zodpovednosťou súhlasíme s postojom vlády v otázke nových štátoprávnych vzťahov medzi našimi národmi. S uspokojením sme prijali prehlásenie, že vláda sa pripojuje k záveru vyjadrenému v Akčnom programe KSČ, že pre rozvoj našej spoločnosti, pre upevnenie jednoty československého ľudu a pre vzájomnú dôveru je nevyhnutné uskutočniť zásadnú zmenu v štátoprávnom usporiadaní vzájomných vzťahov oboch národov, a to na zásade socialistickej federácie. Táto úprava štátneho spolunažívania je v životnom záujme občanov oboch národov. lch úlohu a angažovanosť pre nové štátoprávne usporiadanie treba náležite doceniť a rozvinúť.

Pri hľadaní stupňa naliehavosti riešenia problémov možno nepochybne vychádzať zo vzájomnej väzby nadstavby a základne. Pod nadstavbou rozumieme všetko to, o čom sa hovorí v prvej polovici prehlásenia vlády: socialistická demokracia, rovnoprávnosť národov, zákonnosť a ochrana práv občanov. Vládne prehlásenie by však malo bližšie konkretizovať tieto body Akčného programu KSČ. Týka sa to medziiným aj federácie. Po zásadnom stanovisku slovenských národných orgánov k nutnosti federácie, po tom, čo túto zásadu deklaruje i Akčný program KSČ, zdá sa nám, že vláda mohla urobiť viac než len prehlásenie, že sa pripojuje k záveru vyjadrenému v akčnom programe. Potrebné práce na uskutočnení tohto princípu sa už začali. Vytvorili sa pracovné skupiny, ktoré spracovávajú jednotlivé aspekty tohto usporiadania i napriek tomu, že vláda len zabezpečuje - ako sa hovorí v prehlásení - aby sa potrebné práce začali bezodkladne. Programové prehlásenie vlády by tu malo už hovoriť viac a konkrétnejšie. Aj keď nemohlo hovoriť o podrobnostiach konečného riešenia, mohlo uviesť aspoň časové limity, v ktorých predloží zákonodarnému zboru svoje návrhy.

Podľa nášho názoru by sa mali urýchliť práce i na zákone o rehabilitáciách. Plne súhlasím so stanoviskom predsedu NZ, ktorý v tlači oprávnene kritizoval Ministerstvo spravodlivosti, že ani do 30. apríla nepredložilo NZ ani skicu návrhu rehabilitačného zákona, hoc tento mal byť predložený začiatkom apríla, a na administratívnu rehabilitáciu do 20. apríla. Keď chceme do dôsledkov naprávať chyby minulých nezákonných deformácií - a veríme, že chceme - potom treba čo najrýchlejšie návrh tohto zákona pripraviť a krivdy začať naprávať. Dôsledne a systematicky musí NZ sledovať práce i na návrhu zákona o urýchlenom dovŕšení rehabilitácie nespravodlivo postihnutých občanov a o náhrade spôsobených škôd, pretože do jeho termínu, do konca druhého štvrťroku, zostávajú necelé 2 mesiace. V dôslednej kontrole termínov, ku ktorým sa vláda pri vypracovaní ďalších dôležitých návrhov zákona zaviazala, vidíme záruku dobrej a zodpovednej činnosti NZ. V druhom a treťom štvrťroku, pri schvaľovaní nových zákonov, na ktoré verejnosť už netrpezlivo čaká, očakávajú nás nemalé úlohy. Miera dôležitosti týchto dní musí byť úmerná aj miere pocitu zodpovednosti každého poslanca NZ. Len zodpovednou, svedomitou prácou a konkrétnymi činmi si môžeme vyslúžiť dôveru svojich voličov.

Berúc v úvahu naše pripomienky, v konečnom štádiu plne súhlasíme s programovým prehlásením vlády a novej vláde môžeme vysloviť dôveru. Navrhujeme vysloviť vláde dôveru v presvedčení, že si ju dôsledným plnením vyhláseného programu plne vyslúži. Z našej strany sľubujeme, že urobíme všetko, čo je v našich silách, a budeme sa snažiť mobilizovať ľud Slovenska, aby svojimi aktívnymi činmi podporil úsilie novej vlády. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji. Bude hovořit posl. Nový.

Posl. Nový: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci. Já nechci nosit další dříví do lesa, zejména bych nechtěl zde tlumočit oprávněné a palčivé požadavky mého také pohraničního volebního okresu, o nichž samotní voličové ,vědí, že v tomto daném hospodářském stavu vláda není schopna komplexně je splnit. Proto mi dovolte, abych se dotkl jediného bodu programového prohlášení vlády, a to otázky státoprávního vztahu mezi našimi národy, Čechy a Slováky.

Vládní prohlášení, jak víte, věnuje se této svrchované otázce velmi krátce, jak jinak nemůže být, pouze v obecných tezích. V tomto stadiu to ani jinak není možné.

Aniž bych v nejmenším podceňoval ostatní body programového prohlášení vlády, k nimž ostatně soudruzi poslanci v průběhu diskuse vznesli mnoho poznatků, návrhů a připomínek, pokládám přece jen otázku státoprávního řešení vztahů mezi našimi národy za politický problém prvého řádu, protože na tom závisí přímo i nepřímo řešení množství dalších otázek vnitrně politických, ekonomických, kulturních a jiných.

Jestliže v programovém prohlášení vlády je něco, co má nikoli jen krátkodobý dobový charakter a cíl, ale dalekosáhlý dosah trvalého a zásadního rázu, něco, co vtiskne celé fyziognomii našeho státu definitivní charakter pro naši a další generace, pak je to právě tento problém uspořádání státoprávních vztahů mezi Čechy a Slováky na demokratické a socialistické základně.

Mluvím o tom, protože jako český poslanec pociťuji potřebu aktivnějšího pochopení této dalekosáhlé změny především na české straně. Svědčí o tom ostatně i tato diskuse v NS, kdy se otázkou státoprávního uspořádání vztahů mezi Čechy a Slováky zabývali převážně slovenští poslanci, což je správné a pochopitelné, neboť to plyne z jejich hlubokých zájmů národních, které dosud ani jedna československá vláda v minulosti nedokázala do všech důsledků řešit. Zdá se mi, a neváhám to otevřeně říci, že na české straně není dostatečně význam tohoto svrchovaného problému pochopen, že někde existuje ještě i představa, jako by šlo o nějakou recidivu slovenského separatismu, který se v minulosti dotkl našeho státu tak neblaze, prostě že jde čistě o slovenskou záležitost, která jako by se Čechů životně netýkala. Avšak otázka demokratického a socialistického státoprávního uspořádání vztahů mezi Čechy a Slováky není a nemůže být pouze slovenskou záležitostí. Takové jednostranné pojetí by bylo velmi zúžené a takový metodický přístup k tak svrchované otázce, na niž závisí existence, jednota, stabilita a pevnost státu, který, geograficky položen na rozhraní světa socialismu a kapitalismu, hrál, hraje a v budoucnosti bude hrát významnou úlohu na evropské aréně, by byl chybný.

Otázku státoprávního uspořádání vztahů mezi našimi národy je třeba od počátku chápat jako problém československý. Jeho řešení vyžaduje otevřené a upřímné partnerství na obou stranách, partnerství vycházející na slovenské straně z oprávněných národních potřeb a na české straně z hlubokého porozumění, z leninských zásad národnostní politiky a z obou stran především z pochopení, že toto řešení povede nikoli k oslabení státní jednoty, ale naopak k jejímu posílení.

Jsem hluboce přesvědčen, že český národ má všechny vlastnosti a nadto ještě poučné historické zkušenosti především z Mnichova v roce 1938 a doby předmnichovské, aby k řešení této dějinně významné otázky se postavil pozitivně. Přesto však nelze zavírat oči nad určitými předsudky a pozůstatky ideologie buržoazního čechoslovakismu, proti kterému naše strana bojovala dávno před válkou, za války i po ní. Já např. vzpomínám na dobu války, na dobu našeho pobytu v emigraci v Anglii, kde my, čeští a slovenští komunisté, jsme sváděli s tehdejším presidentem Benešem a jeho vládou v Londýně právě o tuto otázku těžký zápas. Vzpomínám vystupování zemřelého s. Noska, s. Hodinové, zde přítomného s. Valo, s. Laštovičky a jiných soudruhů, když jsme v boji proti této scestné ideologii poukazovali slovem i písmem na to, že ideologie čechoslovakismu obsahuje popření národní svébytnosti slovenského národa, že je výrazem povýšenosti české buržoazie, která se na Slovensko a Slováky dívá jako na objekt své politické i ekonomické nadvlády, když jsme zdůrazňovali, že právě tato politika naháněla vodu na mlýn hlinkovské reakci, která zneužila nacionálních hesel k rozbití republiky v r. 1938 a 1939 a k začlenění Slovenska do hitlerovského tábora.

Slovenské národní povstání a Košický vládní program učinily tomuto reakčnímu nacionalistickému zneužití slovenských národních zájmů konec a Košický vládní program položil základy k obnovení československé státní jednoty, nikoli ovšem na pozicích čechoslovakismu, ale na principech politiky rovného s rovným. Bohužel - a to je třeba přiznat - ani v příštím vývoji nebyly tyto zásady plné rovnosti a rovnoprávnosti Čechů a Slováků v jednotném socialistickém státě dále rozvíjeny, což se dělo jak v neprospěch obou našich národů, tak celého státu. Teprve nynější obrodný proces boří všechny nakupené překážky a bariéry k tomu, aby vztahy mezi Čechy a Slováky byly definitivně a natrvalo řešeny na principech socialistické a vskutku leninské národnostní politiky.

Zbývá však k tomu vykonat ještě velmi mnoho jak na slovenské straně, tak zejména na české straně. Program socialistické federace je třeba postupně krok za krokem uskutečňovat reálnými činy, bez ukvapenosti, bez improvizací a emocí, s přihlédnutím ke svrchovaným zájmům státní jednoty a v neposlední řadě i z hlediska mezinárodních aspektů.

Je k tomu třeba vykonat mnoho studijní práce a shromáždit k tomu účelu nejlepší hlavy právníků, ekonomů, vědeckých a kulturních pracovníků z řad Slováků i Čechů.

Souběžně s tím je třeba se současně zamýšlet nad postavením a funkcí českých národních orgánů, má-li být konečný výsledek adekvátní skutečně symetrickému modelu. Neobávám se říci, že na české straně jsme k tomu méně připraveni, že postrádáme více zkušeností, což je třeba překonat, má-li být problém řešen komplexně, a nikoliv improvizovaně. Především je nutné vykonat pro toto řešení mnoho politické a uvědomovací práce. Bude také věcí nás, českých poslanců, celé české Národní fronty včetně našich odborníků a znalců, abychom v českém národě vytvořili k státoprávnímu uspořádání vztahů mezi Čechy a Slováky žádoucí klíma a adekvátní situací.

V tomto směru by po mém soudu mělo vykonat velkou práci Národní shromáždění, které je právě půdou, kde se zástupci obou našich národů a ostatních národností Československa stýkají. Myslím, že Národnímu shromáždění více než vládě přísluší iniciativa v tomto díle, na němž závisí osud obou našich národů a celé naší republiky a jejího postavení v Evropě a ve světě.

Nadhazuji také možnost organizace lepších, těsnějších a intenzívnějších styků mezi Slovenskem a českými zeměmi, a to v každé oblasti a v každém oboru. Bylo by i dobré, kdyby čeští poslanci navštěvovali Slovensko a besedovali tam na závodech a v místech se slovenskými lidmi, a naopak, aby slovenští poslanci zajížděli k nám do českých okresů a míst.

Učiňme, soudružky a soudruzi, vše k tomu, aby na obou stranách, u Čechů i Slováků, stále sílila vzájemná důvěra, pochopení, jednota a solidarita. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji posl. Novému.

Konstatuji, že je přítomno již 235 poslanců. Dodatečně se omluvili posl. Kolder, Koucký a Jedlička. Z ráno omluvených se dostavil posl. Tesař, který je přítomen.

Slovo má posl. Václav Dobiáš, připraví se posl. Litvajová.

Posl. Dobiáš: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, budu co nejstručnější. Nepřekvapuje velký počet poslanců v diskusi o vládním programu. Všichni poslanci by měli co říci a ne nedůležitého z hlediska potřeb jejich volebních obvodů.

Přicházíme dnes k řečnickému pultu a s námi jde celé volební období, jsme před jeho závěrem. Na každém z nás leží odpovědnost ne za úkoly, které nejsou dořešeny, ale ještě palčivější odpovědnost, ba výčitka za ty úkoly, které stojí po dobu čtyř let řešením nedotčeny a narůstají. To nikdy nikoho netěšilo a netěší, a tím méně poslance NS. Tak rádi bychom odevzdali co nejúplnější seznam splněných úkolů, aby se lépe, snadněji a rychleji všem pracovalo a žilo. Ale ten čistý stůl všech vyřešených úkolů nikdy, nikdy nebude.

Víme, v jaké jsme politické situaci, cítíme její puls, její napětí její dynamismus. V této situaci, v tomto volebním čase nová vláda předkládá svůj program. To podstatné, obecné, to nejnaléhavější je v něm. Je možno v něm nalézt a do něho vložit i mnohé z toho bylo v rozpravě v NS řečeno. Ale podívejme se znovu a znovu, v jakém čase žijeme, jak rychle běží ten čas, jak nečeká. Už aby, obrazně, bylo všude nejen zaseto, už by bylo dobré, kdybychom všichni viděli, že naše pole života se začíná zelenat a slibuje na podzim lepší úrodu.

Pověřili jsme naši novou vládu úlohou a úkolem hospodáře a vložili jsme na ni svou důvěru. Důvěra je společný závazek. Znamená, že ze slov se zrodí čin. O ten dnes jde především a my, poslanci Národního shromáždění, můžeme vykonat pro tento čas nastupujícího činu více než kdykoliv v minulosti - a jsme povinni vykonat více než kdykoliv v minulosti.

Záleží na nás na každém, všude, kam přijdeme, kam nás život postaví, záleží na nás na každém, abychom jednali. Nebylo po dlouhé období v činnosti vlády a NS takové těsné blízkosti jako dnes.

Přejme si a slibme, že vzájemně nezklameme. Toto nepsané prohlášení je podstatnou částí vládního programu. Je to rub a líc téže mince, kterou vkládáme do rukou naší společnosti a našeho lidu, a její hodnota bude platit podle toho, co vykonáme - a o to nám všem jde.

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji. Slovo má posl. Litvajová, následovat bude posl. Zvára.

Posl. Litvajová: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, programové vyhlásenie vlády sa zaoberá stručne i problematikou národných výborov. Chápem, že nemožno za pomerne krátke obdobie, aké vláda mala na prípravu programového vyhlásenia, sa zaoberať otázkami národných výborov hlbšie tak, ako to súčasný stav v ich činnosti vyžaduje a ako to žiada aj nová situácia, ktorá sa v našej republike vytvorila po decembrovom a januárovom pléne ÚV KSČ.

Hneď úvodom chcem povedať, že otázkou národných výborov, ich postavením a úlohami, ktoré v našej spoločnosti v skutočnosti majú mať, sa-či chceme, alebo nechceme - budeme musieť zaoberať zásadne znova.

Myslím, že nepoviem nepravdu, keď zdôrazním, že i napriek tomu, že sa dosť často o národných výboroch hovorilo, najmä v posledných dvoch troch rokoch, jak na ÚV našej strany, tak i vo vláde a NZ, prakticky sme od oslobodenia vedecky neprehodnotili vývoj a koncepciu našich mocenských a správnych orgánov, i keď tento náš socialistický štát na ich základe stojí.