Časté reorganizácie aj na úseku národných
výborov, prevádzané mnohokrát len
na základe subjektívnych názorov, alebo len
na empirických poznatkoch bez hlbokej vedeckej analýzy,
deformácie systému a metód riadenia, ktorá
sa prejavila aj u národných výborov, do značnej
miery spôsobili zníženie autority národných
výborov v očiach našich občanov a narušili
vzájomné vzťahy zastupiteľských
orgánov a voličov. Nesprávne snahy ústredných
orgánov urobiť národné výbory
zodpovednými v minulosti za všetko - a často
bez vytvorenia skutočných materiálnych podmienok
- mali za následok, že práca národných
výborov, ich orgánov, funkcionárov a pracovníkov,
sa hodnotila - a to ešte donedávna - jednostranne,
z toho pohľadu, ako bol splnený plán v hospodárstve
národných výborov, ako boli splnené
úlohy v nákupe poľnohospodárskych produktov
a pod. A mnohí funkcionári i pracovníci národných
výborov si na to celkom zvykli a silu a moc národných
výborov merali podľa toho, akým hospodárstvom
národné výbory disponujú. Dôsledok
takého zamerania sa nutne musel prejaviť v podceňovaní
štátnej politiky a jej vplyvu na obyvateľstvo
a v zabezpečovaní štátnej správy
národnými výbormi. Dôsledky týchto
chýb pociťujeme najmä dnes desiatkami rezolúcií,
ktoré posielajú rôzne organizácie i
občania na vytvorenie nových okresov, v ktorých
vidia hlavní liek na problémy, ktoré majú
v súvislosti s ekonomickým rozvojom určitých
oblastí a tiež rozvojom bývalých okresných
miest, a na pružnejšie vybavovanie správnych
záležitostí, ktoré národné
výbory majú pre občanov vykonávať.
Nie je vôbec náhoda, že ľudia reagujú
na tento stav požiadavkami na nové okresy. Veď
od roku 1960, kedy bola prevedená nová územná
organizácia, sme prakticky skutočne urobili málo,
aj keď uplynulo viac ako 7 rokov, aby sme priblížili
správu občanom. Nemožno sa potom diviť
občanom zo Švermova a iných horehronských
obcí, pokiaľ ide o ich rezolúcie o vytvorenie
nového okresu v Brezne, keď sú nútení
len pre obyčajný dotazník k vybaveniu sociálneho
dôchodku cestovať do Banskej Bystrice na ONV až
105 km. Anulovať však chyby, ktoré sa urobili,
tým, že sa vrátime k starej územnej
organizácii - a požiadavky, ktoré sa nahrnuli,
sú už skoro také, že by bolo treba napríklad
u nás na Slovensku vytvoriť z už existujúcich
okresov 60-70 okresov - je skutočne veľmi pochybné.
Stotožňujem sa so stanoviskom vlády, ktoré
k týmto otázkam zaujala. Veci treba veľmi seriózne
posúdiť. Tam, kde sa skutočne urobili chyby,
kde bola porušená spádovosť a vytvorili
sa abnormálne celky - ale myslím, že to bude
skutočne len ojedinelé - treba vytvoriť nový
okres, ale v celku treba hľadať východisko inde.
Veď okres, či už je vzdialený 30 alebo
50 km od obci, je aj tak ďaleko od občana a jeho problémov,
ktoré sa mu majú vybaviť na národnom
výbore. Poznatky praxe, ktoré sme zhrnuli, skúsenosti
zo zahraničia (jak zo socialistického, tak aj niektorých
kapitalistických krajín) ukazujú, že
východisko je v budovaní strediskových obcí.
Pred dvoma rokmi vykonal Výbor NZ pre národné
výbory a SNR prieskum v okresoch, ako priblížiť
správu občanovi. Ako najlepšie východisko
sa ukazovalo sústrediť niekoľko kvalifikovaných
pracovníkov národných výborov, a to
i z ONV, do strediskovej obce, preniesť v správnych
otázkach väčšinu záležitostí,
pokiaľ je to len možné, z ONV do strediskovej
obce, a pomôcť takto zvýšiť úroveň
správnej činnosti v MNV, vytvoriť skutočne
kvalifikovaný aparát pre MNV, ktorý bude
schopný správne poradiť a vybaviť veci
občanovi a byť poradcom volených orgánov
pri uplatňovaní a prevádzaní zákonov.
Taký postup sa zdá byť veľmi reálny
nielen nám, ale aj funkcionárom národných
výborov. Pri tomto systéme, ktorý mal najmä
na Slovensku určité tradície, by nebolo treba
násilne zlučovať obce - a dnes máme
taký stav, že sa väčšina obcí
chce rozlúčiť - lebo volené orgány
národných výborov by v obciach mali zostať.
Súčasne s tým sa však žiada, aby
predsedovia a tajomníci národných výborov
prestali byť uvoľnenými profesionálnymi
štátnymi úradníkmi. Život nám
potvrdzuje, že systém uvoľnených funkcionárov
na MNV nemôže zabezpečiť vysokú
úroveň správnych činností,
ako to už skutočne žiada súčasná
doba. Nemôžeme chcieť, aby dobrý majster,
agronóm, robotník, člen JRD a pod. ako uvoľnený
predseda MNV ovládal aspoň ako-tak právne
problémy, ekonomiku, psychológiu a pod. - a ešte
s tým, že má perspektívu 4 alebo 8 rokov,
pretože je skutočne voleným funkcionárom
národného výboru. Ukazuje sa, že by
bolo demokratickejšie, aby si občania za predsedu
MNV zvolili toho, kto bude skutočným reprezentantom
obce, a aby výkon správnych činností
robili ľudia, ktorí sú na to odborne pripravení
a kvalifikovaní, ktorí nebudú volení
vo všeobecných voľbách a budú tvoriť
aparát národných výborov.
Neustále sa zlepšuje kvalifikácia funkcionárov
a pracovníkov ONV a KNV. To sa však nedá povedať
o MNV, a to nielen kvôli platovým otázkam,
ale i vzhľadom na nestabilitu funkcie, ako som už predtým
povedala. Veď uvoľnený predseda alebo tajomník
závisí na tom, či bude zvolený vo
všeobecných voľbách. Tieto veci sú
príčinou toho, že kvalifikovaní ľudia
väčšinou o tieto funkcie nemajú žiadny
záujem. Zlepšenie môže nastať len
vtedy, keď odstránime príčiny tohto
stavu. Predsedom a tajomníkom treba dať za ich prácu
ako voleným funkcionárom odmenu a výkon štátnej
správy pod kontrolu volených orgánov zveriť
kvalifikovanému aparátu.
Národné výbory a ich funkcionári,
tie desaťtisíce poslancov a pracovníkov národných
výborov, vykonali od oslobodenia skutočne obrovský
kus práce. Treba však, aby sme sa dnes za nových
podmienok z nových hľadísk podívali
na ich úlohy a funkcie v našom socialistickom štátnom
zriadení. Zároveň sa mi zdá, vážené
súdružky a súdruhovia poslanci, nie celkom
demokratické - a sú pripomienky, že ani nie
celkom ústavné - keď sme praktické riadenie
volených mocenských orgánov v centre zverili
rezortu Ministerstvo vnútra. Podrobnejšie, myslím,
netreba k týmto veciam hovoriť. l tieto otázky
by bolo nutné v najbližšom období prehodnotiť
a doriešiť.
Na záver ešte poznámku k miestnemu hospodárstvu.
Myslím, že nám všetkým je veľmi
dobre známo, aké vážne problémy
sú v rozvoji služieb a celkovom zabezpečovaní
určitých problémov, ktoré občania
potrebujú. Veď je to, súdruhovia, úplná
kalvária, keď človekovi praskne v dome vodovod,
keď potrebuje opraviť komín alebo fasádu,
opraviť elektriku - to skutočne potrebuje najvyššiu
protekciu, aby sa to riešilo urýchlene a tak, ako
to situácia vyžaduje. Sú veľmi vážne
pripomienky jak zo strany národných výborov,
tak aj pracovníkov z úseku miestneho hospodárstva,
že sa treba zamyslieť tiež nad miestnym hospodárstvom.
Tých 7 alebo 8 reorganizácií, ktoré
sa tu uskutočnili, veci tiež nepomohlo. Sú
hlasy, že najviac sa urobilo v tom období, keď
sa o miestne hospodárstvo starala Ústredná
správa miestneho hospodárstva. Nechcem tu zaujímať
žiadne stanovisko, ale myslím, že touto problematikou
sa bude musieť naša nová vláda skutočne
tiež veľmi seriózne zaoberať.
Vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, vládny program považujem skutočne
za reálny. Myslím, že v budúcom období
my poslanci a všetci občania budeme musieť urobiť
veľmi mnoho, aby tento program mohol byť skutočne
tak, ako je predložený, realizovaný. Preto
ho podporujem.
Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji.
Slovo má nyní posl. Zvára. Následovat
bude posl. Kozák.
Posl. Zvára: Soudružky a soudruzi poslanci!
V programovém prohlášení vlády
se v části o zákonnosti a ochraně
občanských práv hovoří také
o tom, že vláda urychleně předloží
návrh na vyčlenění nápravných
zařízení a věznic, ve kterých
se vykonává vyšetřovací vazba,
z resortu ministerstva vnitra. Počítá se
s tím, že tyto ústavy budou převedeny
do působnosti ministerstva spravedlnosti a že má
být celá tato akce provedena urychleně.
O těchto otázkách jsme předběžně
jednali včera v komisi Národního shromáždění
pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí
svobody. Členové komise v podstatě souhlasili
se zamýšleným převedením nápravně
výchovných ústavů a vyšetřovacích
věznic z působnosti ministerstva vnitra. Zdůrazňovali
však přitom, že v praxi nemůže jít
jen o pouhé převedení ústavů
z jednoho resortu do druhého. Tím by se celkem mnoho
nevyřešilo. Přitom vězeňství,
a to nejen u nás, ale i všude jinde, je velmi citlivá
instituce. Svědčí o tom v poslední
době i zájem našeho tisku, televize, rozhlasu
a vůbec celé veřejnosti. O otázkách,
které byly donedávna zahaleny tajemstvím,
se dnes veřejně hovoří, hledají
se různé příčiny deformací
a nezákonností a hledají se i cesty k odstranění
všech známých nedostatků. Jsou to požadavky
jistě opodstatněné a nelze proti nim nic
namítat, ba naopak i Národní shromáždění
by mělo usilovat o to, aby byly urychleně vytvořeny
institucionální i jiné záruky, aby
se již nikdy nemohly opakovat hrubé nezákonnosti
a deformace známé z padesátých let.
Domnívám se však, a je to i stanovisko členů
celé komise NS pro občanskou kontrolu nad výkonem
trestu odnětí svobody, že naše veřejnost
není o otázkách našeho vězeňství
informována objektivně. Především
se nerozlišuje období padesátých let
a období pozdější. Nerozlišuje
se také, že v nápravně výchovných
ústavech pracuje dnes naprostá většina
příslušníků kteří
nemají s nezákonnostmi a jinými deformacemi
padesátých let naprosto nic společného.
Právě proto, že se nerozlišují
tyto závažné skutečnosti, jsou naprosto
neodůvodněně kritizováni i poctiví
příslušníci Sboru nápravné
výchovy a konečně i jiných složek
ministerstva vnitra, kteří poctivě plní
své úkoly a řídí se ve své
činnosti platnými předpisy našeho právního
řádu.
Soudružky a soudruzi, při návštěvách
v nápravně výchovných ústavech
jsme se nesetkali s nezákonnostmi známými
z padesátých let. Naše kontrola nebyla ovšem
soustavná. Soudní kontrolu provádějí
orgány prokuratury. Naše komise nevykonává
totiž dozor v ústavech, v nichž se vykonává
vyšetřovací vazba. Ani jinému orgánu
NS nepřísluší kontrola těchto
ústavů. Dozor v nich je vyhrazen výlučně
prokuratuře. Nebylo by samozřejmě správné
zastírat, že jsou v nápravně výchovných
ústavech různé nedostatky a že je v
nich třeba mnohé zlepšit. Nejsou to však
otázky jednoduché, které by bylo možné
vyřešit neprodleně. Chci však v této
souvislosti zdůraznit, že příslušníci
Sboru nápravné výchovy vykonávají
velmi zodpovědnou, obtížnou a pro naši
společnost užitečnou činnost. Myslím,
že by jim Národní shromáždění
právě v těchto dnech, kdy je jim vyslovována
paušální nedůvěra, mělo
za jejich činnost poděkovat. Velmi statečně
se např. zachovali příslušníci
nápravně výchovného ústavu
v Minkovicích, kde došlo v nedávné době
ke vzpouře vězňů, která nemá
v historii našeho státu obdoby. Celá vzpoura
byla samozřejmě za pomoci povolaných příslušníků
Veřejné bezpečnosti i požárníků
zlikvidována bez použití násilí.
Je také pravda, že ve Sboru nápravné
výchovy pracují dosud někteří
příslušníci, kteří působili
v nápravných ústavech v padesátých
letech. Vojenská prokuratura však provádí
urychleně šetření, kteří
z těchto pracovníků porušovali zákonnost
nebo se dopouštěli jiných nezákonných
činů. Ti pracovníci, jimž bude prokázána
vina, budou po zásluze voláni k odpovědnosti.
V zájmu samotného ministerstva vnitra by to mělo
být provedeno urychleně. Neměli bychom v
žádném případě připouštět,
aby v hromadných informačních prostředcích
byla uváděna jména příslušníků,
pokud jejich vina není nesporně zjištěna.
Může snad vzniknout otázka, proč nebyli
vyřazeni ze Sboru nápravné výchovy
již dříve i ti pracovníci, kteří
se sice nedopustili nezákonností v padesátých
letech, ale osvojili si různé metody z této
doby a aplikovali je i v pozdějším období.
Je však třeba naprosto otevřeně povědět,
že pracovní, mzdové i ubytovací podmínky
pracovníků nápravně výchovných
ústavů jsou velmi obtížné. Zejména
ústavně právní výbor NS již
několikrát doporučoval vytvoření
přijatelných podmínek pro všechny příslušníky
ministerstva vnitra. l přes veškeré úsilí
a přes rozsáhlý nábor nastoupilo do
Sboru nápravné výchovy poměrně
málo nových pracovníků. Je to také
proto, že ministerstvo vnitra nemá k dispozici dostatečný
počet bytů pro ubytování nových
příslušníků apod. V některých
nápravně výchovných ústavech,
např. v Leopoldově, na Pankráci i jinde,
bydlí řada příslušníků
úplným kasárenským způsobem
přímo v ústavních objektech. Mnozí
pracovníci musí dojíždět desítky
kilometrů atd. Přitom, jak už jsem uvedl, je
to služba velmi obtížná. Vždyť
v našich nápravně výchovných
ústavech je značné procento recidivistů,
osob hluboce morálně narušených, kteří
se dopouštějí nejrůznějších
násilností i v samotných nápravných
výchovných ústavech. Nebude jistě
na škodu, seznámím-li Národní
shromáždění alespoň stručně
s počtem a kategoriemi odsouzených, kteří
jsou v současné době ve výkonu trestu
odnětí svobody.
Včera jsme byli informováni, že k dnešnímu
dni je v nápravně výchovných ústavech
v celé republice 20 930 odsouzených. Tento údaj
byl donedávna neodůvodněně považován
za přísně tajný. Toto nadměrné
a neodůvodněné utajování různých
skutečností vyvolávalo představy,
že je v našich nápravně výchovných
ústavech mnohem více odsouzených a že
jejich počet dosahuje statisíců. V důsledku
nedostatečné informovanosti se naše veřejnost
také domnívá, že jsou mezi odsouzenými
z velké části ti, kteří byli
odsouzeni pro politickou činnost. Fakta jsou však
naprosto jiná. V nápravně výchovných
ústavech je v současné době 732 osob,
které byly odsouzeny podle první hlavy trestního
zákona, tj. pro trestné činy proti republice.
Většina těchto trestných činů
se však týká pokusu opuštění
republiky. Za trestné činy hospodářské,
především pro rozkrádání
majetku v socialistickém vlastnictví, je ve výkonu
trestu 6016 odsouzených. Za trestné činy
proti pořádku ve věcech veřejných
je odsouzeno 1367 osob. Za trestné činy hrubé
a narušování občanského soužití
je ve výkonu trestu 5066 odsouzených, z toho 3022
pro příživnictví a 1464 pro výtržnictví.
Za trestné činy proti rodině a mládeži
je v nápravně výchovných ústavech
1772 odsouzených, z toho 1507 pro zanedbání
povinné výživy. Za trestné činy
proti životu a zdraví je ve výkonu trestu 3058
odsouzených, z toho 809 pro vraždu a 1935 pro ublížení
na zdraví. Za trestné činy proti svobodě
a důstojnosti člověka bylo odsouzeno 3539
osob, z toho 1182 pro loupež, 941 pro znásilnění
a 1194 pro pohlavní zneužívání.
Za trestné činy proti majetku v osobním vlastnictví
je ve výkonu trestu odnětí svobody 5533 odsouzených
osob.
Tento stručný přehled tedy ukazuje, že
velká většina, tj. 96,5 % osob, které
jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, byla
odsouzena pro obecně kriminální trestné
činy, a nikoliv pro politickou činnost, jak se mylně
naše veřejnost domnívá.
Odsouzení pracují především v
hornictví, ve stavebnictví, v zemědělství
a také v různých úsecích průmyslové
výroby. Průměrné výdělky
odsouzených jsou přibližně na stejné
úrovni jako u pracovníků neodsouzených,
civilních.
Při průzkumech v nápravně výchovných
ústavech jsme často poukazovali na to, že je
ekonomická stránka výkonu trestu přeceňována
na úkor převýchovné činnosti.
Musíme však vzít v úvahu, že některé
úseky, např. zemědělství a
stavebnictví, by v současné době nemohly
zabezpečovat náročné úkoly
bez pomoci vězňů.
Zkušenosti z našich průzkumů v nápravně
výchovných ústavech také ukazují,
že způsob výkonu trestu je u nás u některých
kategorií odsouzených natolik humánní,
že až na minimum snižuje trest odnětí
svobody v jeho represivní stránce. V této
skutečnosti je často spatřována jedna
z příčin recidivy trestné činnosti.
Takovýto způsob výkonu trestu, pokud jde
o více narušené jednotlivce, není pro
ně ani zdaleka potřebnou výstrahou. Jsou
i takové poznatky, že výkon trestu není
pociťován jako újma, ale naopak že v některých
směrech přináší odsouzenému
jisté výhody.
Soudružky a soudruzi, problematika našeho vězeňství
se dostala v posledních dnech do popředí
zájmu našich občanů. Proti tomu nelze,
jak už jsem řekl, nic namítat. Při jednání
komise NS jsme se však shodli na tom, že je nanejvýš
potřebné, aby ministr vnitra, popř. jiný
vedoucí pracovník ministerstva vnitra vystoupil
v televizi nebo v rozhlase, zaujal jasné stanovisko ke
kritice, která se týká této oblasti,
a zejména aby podpořil úsilí všech
poctivých a čestných pracovníků
nejen Sboru nápravné výchovy, ale i jiných
složek ministerstva vnitra. Ze svých volebních
obvodů totiž víme, že příslušníci
složek ministerstva vnitra jsou rozkolísáni,
obávají se použit např. obušků
i v těch případech, kdy je jejich použití
v naprostém souladu se zákonem apod. I Národní
shromáždění by mělo jasně
prohlásit, že zákony, pokud nejsou výslovně
zrušeny, platí a každý je musí
bezpodmínečně dodržovat. To se týká
samozřejmě i odsouzených, kteří
jsou ve výkonu trestu odnětí svobody. Myslím,
že nemůžeme připustit v našem státě
žádnou anarchii.
Obracím se proto na ministra vnitra, aby seznámil
orgány NS se situací v nápravně výchovných
ústavech a zejména s tím, nakolik příslušníci
těchto ústavů jednali a jednají v
souladu s platnými zákony a do jaké míry
je porušovali a jaké závěry z toho ministerstvo
vnitra vyvodí.
Předseda NS s. Smrkovský: Slova se ujme posl.
Kozák, připraví se posl. Fiľová.
Posl. Kozák: Soudružky a soudruzi poslanci,
vážení hosté, vyslechli jsme a přednášíme
připomínky k vládnímu programu. Jsme
si vědomi, že se jedná o rámec budoucí
činnosti a tezí, kterými se chce naše
nová vláda zabývat a uvádět
je do života, do života lepšího za spolupráce
nás všech, pro lepší, spokojenější
a spravedlivější život všech občanů
našeho státu. Jako zemědělec jsem rád
z programu zjistil, že naše zemědělství
je platnou součástí našeho národního
hospodářství, je odvětvím,
se kterým se počítá i v budoucnu jako
jedním z nejdůležitějších.
Zemědělství bylo v minulosti podceňováno
a často zesměšňován zbytek lidí,
kteří v zemědělství zůstali.
Tito lidé jsou převážně starší
a staří. Ale nedoceněno zůstalo i
pro celé naše národní hospodářství.
A nás zemědělce nepřekvapuje nyní
časté konstatování, že naše
zemědělství je jedním z odvětví
nejlépe stabilizovaných. Máme však oprávněné
obavy, aby naše zemědělství nebylo zase
přeceněno. Víme totiž nejlépe,
s jakými lidmi zajišťujeme zemědělskou
výrobu dnes. Jsou to lidé, se kterými jsme
budovali naši novou socialistickou vesnici. Mnoho těchto
lidí bylo tehdy morálně starých, toto
jejich myšlení je ve většině překonáno,
ale dnes jsou zase staří fyzicky. Z tohoto posledního
pohledu vítám rezoluci VII. sjezdu JZD, akčního
programu KSČ a nyní i vládního programu,
kde jde o zlepšení důchodového zabezpečení
družstevních rolníků.