Posl. Škula: Súdružky a súdruhovia poslanci, v 15. článku našej ústavy sa štát zaväzuje takú hospodársku, zdravotnú, sociálnu a kultúrnu politiku, aby súbežne s rastom výroby, vzostupom životnej úrovne obyvateľstva a postupným skracovaním pracovného času sa neustále rozvíjali fyzické a duševné schopnosti všetkých ľudí. V duchu týchto zásad sa tvoril i zákon č. 20/1966, ktorý okrem komplexného riešenia zdravotnej starostlivosti v užšom zmysle slova riešil i základné otázky rozvoja zdravého a stáleho životného prostredia, ktorý je jedným z predpokladov zdravia človeka, jedným z predpokladov šťastného a tvorivého života jednotlivca i celej spoločnosti.

Otázka zabezpečenia zdravého životného prostredia, čistoty vôd a v prvom rade čistoty ovzdušia je naším obyvateľstvom široko a živo diskutovanou problematikou jednak v súvislosti so správami o výskyte rôznych karcinogénnych látok v priemyslových exhalátoch, a jednak preto, že rozvojom priemyslu sa vynárajú problémy znečisťovania ovzdušia i v oblastiach až doteraz len pôdohospodárskych.

Zvláštnu aktuálnosť dáva celej problematike skutočnosť uplatňovania novej sústavy riadenia, v ktorej sa kladú na prvé miesto otázky technické a predovšetkým ekonomické. Je nebezpečie, že pri nedôslednom chápaní týchto zásad a za určitých okolností môže dôjsť k uplatňovaniu ekonomického efektu na úkor základných požiadaviek rozvoja spoločnosti, a to tým viac, že zatiaľ čo úspory získané nedostatočnou prevádzkou alebo vybavením čistiacich zariadení sa dajú presne a okamžite vyčísliť, škody takto vzniklé na ľudskom zdraví sa dajú ťažko odhadnúť a odnáša to iný rezort, nie ten, ktorý škodu zavinil.

Už pri prejednávaní zákona č. 20/1966 vznikli obavy, či sa bude vždy a správne a s plnou rigoróznosťou uplatňovať § 7 zákona. Tieto obavy vyplynuli zo skúsenosti, že už pred prijatím citovaného zákona bol prijatý celý rad vládnych uznesení zameraných na problematiku zachovania čistoty ovzdušia a vydaných niekoľko právnych predpisov a príkazov na zabránenie rastu exhalácií, resp. na zníženie týchto na prípustné minimum.

Napriek tomu sa však situácia na tomto poli nielen nezlepšovala, ale v niektorých oblastiach sa zhoršovala, čo vyvolalo často oprávnene ostrú kritiku zo strany postihnutého obyvateľstva.

Kritickým hlasom pridáva na závažnosti okolnosť, že nielen okolie závodov starších, vybavených v súčasnej dobe neadekvátnym strojovým zariadením, je zamorené zdravotne závadnými pevnými a plynnými exhalátmi, ale s týmito nedostatkami zápasia i závody v súčasnej dobe stavané alebo nedávno postavené.

Ako príklad uvádzam z môjho volebného obvodu v okrese Galanta závody Niklová huta v Seredi a Duslo v Šale.

Posledný menovaný závod vypúšťa do ovzdušia ročne exhalátmi na 2000 ton čpavku, 140 000 ton kysličníku uhličitého, 300 ton kysličníku dusíku a skoro 2 tony acetylénu, čo iste nepridáva na čistote ovzdušia. Je treba však pripomenúť, že súčasne s výstavbou tovární rastú i komíny na sídliskách a nové množstvo exhalátov do ovzdušia.

Predpokladám, že po schválení návrhu zákona, o ktorom vedieme rozpravu, nedôjde k takým kontradikciám, že zámer, ktorý sleduje záchranu čistoty ovzdušia, bude z úzkoprsých ekonomických dôvodov zamietnutý ako návrh na centrálnu tepláreň v Šale, ktorá mala využiť predovšetkým prebytočnú tepelnú energiu veľkozávodu Duslo.

Podobne sa nepodarilo presadiť vykurovanie novopostavenej nemocnice v Šale zemným plynom alebo tekutým palivom.

Rozhodne sme si vedomí toho, že boj proti znečisťovaniu ovzdušia je veľmi obťažnou a širokou problematikou ekonomickou a že vysoký podiel uhlia v energetickej bilancii nášho národného hospodárstva bol doteraz nevyhnuteľný zlom. Dnes však, kedy už v plnej miere môžeme odhaliť neblahé následky, ktoré znamenajú odpady, v prvom rade vzniklý popolček a kysličníky síry pri spaľovaní hnedého uhlia, aspoň pri výstavbe nových sídlisk by sme nemali súhlasiť s riskantnými kompromismi, nie preto, že sme dostatočne informovaní o nespoľahlivosti odlučovacích zariadení a nemožnosťou odstraňovania alebo zneškodňovania splodín obsahujúcich kysličníky síry.

Pri analýze škôd spôsobených týmito toxickými vedľajšími produktmi energetického zásobovania vedľa negatívnych vplyvov hospodárskych čím ďalej tým viac vystupujú do popredia škody vzniklé na zdravotnom stave obyvateľstva, čo nás priamo núti paralelne s vývojom energetiky k rýchlejšiemu prechodu na spotrebu plynných a tekutých palív, používanie ktorých je v súčasnej dobe najúčinnejším riešením hygienickej ochrany ovzdušia.

Držať krok s celosvetovým vývojom nás musí nútiť nielen ochrana zdravia našich spoluobčanov, ale i snaha vyvarovať sa oprávnenej kritiky budúceho pokolenia, ktoré bude nútené odstraňovať nami spáchané chyby.

Okrem spomenutého znečisťovania ovzdušia treba spomenúť i ďalší zdroj, ktorý s predchádzajúcim úzko súvisí: ide o nepriaznivý vývoj v mestskej doprave. Kým napr. v Bratislave počet ušlých kilometrov električkami a trolejbusmi v 5ročnom období 1960 - 1965 vzrástol pomerne nepatrne, počet ušlých kilometrov autobusmi vzrástol i za rovnaké obdobie o 100 %.

Prekotné zavádzanie autobusov na úkor električiek je tým závažnejší, že vieme, že autobusy produkujú značné množstvo škodlivých výfukových splodín, pričom ešte v opatreniach proti dymu z motorových výfukov zaostávame za európskym priemerom.

V motorizme sa zatiaľ nerysuje reálna cesta k takej revolučnej premene, akú predstavuje v železničnej doprave elektrifikácia, alebo v energetike prechod na plynné a tekuté palivá. Preto bude potrebné okrem zlepšenia opravárenských služieb, vrátane zásobovania náhradnými súčiastkami, súhlasne s krajinami s vyvinutým automobilovým priemyslom zavádzať povinnosť inštalácie špeciálnych zariadení na zneškodňovanie výfukových splodín.

Už i z menovaných príkladov, uvedených len ako "pars pro toto" je evidentná nutnosť na zabezpečenie čistoty ovzdušia vydať jednotnú právnu normu namiesto doteraz vydaných početných, ale v súhrne neprehľadných vyhlášok.

Nový návrh zákona o niektorých opatreniach proti znečisťovaniu ovzdušia týmto požiadavkám plne vyhovuje, pretože namiesto doterajšej a málo účinnej výchovnej zásady prechádza na striktné zdôraznenie materiálnej podnikovej zodpovednosti.

Svojím zameraním zaisťuje plné a racionálne využitie prostriedkov určených na postupné zlepšenie čistoty ovzdušia a svojimi sankciami zabezpečuje cestou hmotnej zainteresovanosti dôsledné dodržovanie všetkých predpisov. Sankcie majú znečisťovateľov tvrdo nútiť k zriaďovaniu a k plynulému zabezpečovaniu chodu zariadení na ochranu čistoty ovzdušia.

Nové opatrenie však bude potrebné dôslednejšie uplatňovať v praxi, najmä s ohľadom na skúsenosti, že napr. ukladanie penále a ďalších iných sankcií podľa doteraz platnej vyhlášky č. 178/1960 Zb., o opatreniach na čistotu ovzdušia, bolo často kompromisné alebo až iluzórne, resp. sa vôbec nevyužívalo. V zmysle nového návrhu zákona majú národné výbory dôraznejší prístup aj štátne mocenskými prostriedkami zabezpečovať celospoločenské záujmy a potreby.

Vládny návrh zákona, ktorý máme schváliť, sa zrodil po hĺbkových previerkach a po podrobných analýzach, znamená ďalší krok k upevneniu socialistickej zákonnosti a štátnej disciplíny a v konečnom dôsledku je zameraný na odstránenie škôd na zdraví ľudu a na krásach prírody našej vlasti.

V presvedčení, že v intenciách prejednávaného zákona budú všetky podniky a rezorty v budúcnosti serióznejšie pristupovať k riešeniu problémov okolo znečisťovania ovzdušia, navrhujem diskutovanú právnu normu prijať v plnom znení. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předseda NS. s. Laštovička: Děkuji posl. Škulovi. Soudružky a soudruzi, do rozpravy je vedle posl. Škuly, který právě hovořil, přihlášena posl. Pokorná, poslanci Lacina, Hladký, Borůvka, Růžička, Mátl a Korčák.

Dávám nyní slovo posl. ing. Pokorné.

Posl. ing. Pokorná: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Návrh zákona, který dnes projednáváme, je novým významným opatřením naší socialistické společnosti, která si uvědomuje, že uspokojování rostoucích potřeb lidí nezáleží jen na zvyšování množství materiálních statků ve výrobě, ale také ve vytváření zdravého životního prostředí, jež je základním požadavkem k zajištění spokojenosti každého člověka. Z těchto, důvodů byl také návrh zákona přijímán velmi kladně a s velkou pozorností občanů, zvláště v těch oblastech našeho státu, kde vysoká koncentrace průmyslu měla za následek rychle rostoucí znečišťování ovzduší. Je jisté, že značně nepříznivý vývoj v čistotě ovzduší byl u nás způsoben ve velké míře také nedostatkem kázně při plnění dosavadních opatření přijatých stranou a vládou za účelem ochrany zdravého životního prostředí a že zde chyběly účinné ekonomické důvody, které by nutily jak znečišťovatele ovzduší, tak i národní výbory a společenské organizace k péči a zájmu o zlepšení dosavadního stavu. V tomto směru, soudružky a soudruzi, návrh nového zákona naznačuje, že bude dostatečně účinnou právní normou, od jejíhož budoucího působení si všichni hodně slibujeme.

Poněvadž problém znečišťování ovzduší je celosvětový, zabývali jsme se ve zdravotním výboru NS při projednávání návrhu nového zákona také tím, jakými opatřeními a právními normami je zajišťována čistota ovzduší v jiných státech, abychom si mohli udělat určité porovnání o důraznosti a komplexnosti našeho navrhovaného zákona. Zjistili jsme, že zákonná opatření na ochranu čistoty ovzduší v jednotlivých státech jsou sice na různé úrovni, ale v průmyslově vyspělých státech nesporně dosti přísné. Co je však zvláště zajímavé, - neomezují se pouze na podmínky uvnitř státu, ale jsou uzavírány i mezivládní dohody o znečišťování ovzduší v pohraničních oblastech, jako je tomu např. mezi Kanadou a Spojenými státy americkými. Znamená to tedy, že tyto dva kapitalistické státy předcházejí konfliktním situacím ve své pohraniční silně průmyslové oblasti stanovením závazných pravidel. Musím však konstatovat, že o podobnou dohodu se marně již tři roky snaží dvě socialistické země, ČSSR a Polská lidová republika. Připomínám proto dnes při příležitosti projednávání návrhu zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší, že tento zákon řeší postih znečišťovatelů ovzduší pouze uvnitř našeho státu, že zde však zůstávají nedořešené otázky, a to v těch případech, kdy zdroj znečištění je za hranicemi a na naše území zasahují pouze negativní důsledky jeho činnosti.

Před téměř třemi roky, tj. v roce 1964, jsem se obrátila zde v Národním shromáždění s interpelací na předsedu SPK s. Černíka, aby takový případ pomohl řešit. Jednalo se o trvalé a stále rostoucí znečišťování ovzduší v mém volebním obvodě na Frýdlantsku v Čechách působením provozu velkého energetického kombinátu Turow v Polské lidové republice v těsné blízkosti našich hranic. V rekreační oblasti Jizerských hor, která je spadem popílku a exhalacemi kysličníku siřičitého z této elektrárny postihována, je poškozeno již 14 000 ha lesa, což se projevuje hromadným hynutím jedlí a dalších 8000 ha lesa je možno označit za ohrožené. Důsledkem této situace jsou neustále se množící stížnosti obyvatel na zhoršení životních podmínek, neboť jak spad popílku, tak i koncentrace kysličníku siřičitého dávno překročily čs. státní normy; dále jsou vznášeny požadavky o náhradu škod na zemědělských kulturách apod.

Výsledkem mé tehdejší interpelace bylo, že soudruh předseda SPK mi sdělil, jaká jednání již byla učiněna oběma zúčastněnými stranami, tj. Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou na přípravě dohody o koordinaci a řešení hraničních problémů v povodí horní lužické Nisy, že však dohoda nemůže být přes maximální snahu naší strany ještě uzavřena, neboť navrhovaná polská norma spadu popílku je dvojnásobně větší než československá, a tím pro nás neúnosná a nepřijatelná.

A na této situaci se, soudružky a soudruzi, do dnešního dne nic nezměnilo, jen s tím rozdílem, že jsem absolvovala řadu jednání, přečetla několik nových alternativ zmíněné dohody, které však vždycky nakonec při jednání ztroskotaly. Jistě si dovedete představit, s jakými připomínkami jsem se na schůzích ve svém volebním obvodě při vysvětlování dnes projednávaného návrhu zákona setkala. Nelze totiž zapřít, že nový zákon tamní situaci řešit nebude, neboť národní výbory se nemohou obrátit se sankčními opatřeními na zahraničního partnera, a že naopak občané jsou před negativními důsledky výroby stále rostoucího energetického kombinátu úplně bezbranní. Výsledkem jsou samozřejmě ostré kritiky na naše ústřední orgány, že nepružně řeší tento vztah mezi dvěma socialistickými státy.

Využívám proto, soudružky a soudruzi, dnešního jednání o návrhu zákona, jehož uplatnění bude bezesporu přínosem pro většinu našeho obyvatelstva, a obracím se na předsedu SPK s. Černíka již s druhou interpelací k stejnému problému a žádám, aby pokud je v jeho silách, urychlil jednání na uzavření mezivládní dohody o koordinaci a řešení hraničních problémů v povodí horní lužické Nisy, zvláště s přihlédnutím k zachování čistoty ovzduší, aby i občané v mém volebním obvodě mohli žít v podmínkách, které náš nový zákon zajišťuje občanům na ostatním území našeho státu.

Domnívám se, že Smlouva mezi ČSSR a PLR o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, kterou jsme včera zde v Národním shromáždění všichni tak spontánně schválili, by měla být pro úspěšné ukončení několikaletého jednání tím nejlepším základem. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Pokorné a nyní promluví poslanec Lacina.

Posl. Lacina: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Projednávajíce návrh zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší, rozpracováváme, jak zde již bylo řečeno, požadavky zakotvené v článku 15 ústavy a jeden ze základních kodexů na ně navazující zákon o péči o zdraví lidu, který jsme zde v minulém roce schválili.

Podle našich zkušeností i zkušeností vyspělých průmyslových států je nutno přísně hlídat všechny negativní jevy, které sebou industrializace přináší. Tím bedlivěji je nutno sledovat vývoj znečišťování ovzduší, neboť jeho čistota je nejen základem životního prostředí lidí, ale má i nedozírný význam pro všechno živé na naší zemi. Podílí se tedy i na ovlivňování výroby základních potravin, bez nichž si nelze představit zdárný vývoj lidstva.