Po okupaci Československé republiky na 10 000 československých emigrantů odchází do bratrského Polska, kde se jim dostává ochrany. Z tohoto počtu na 3000 Čechů a Slováků vstupuje do československé vojenské jednotky, která se organizuje v Krakově. Bratři Poláci dávají nám ubytování, dávají nám stravování, dávají souhlas k této organizaci a dávají nám možnost výcviku. A byla to polská tehdejší vláda, která již 12. srpna dala souhlas k tomu, že na půdě Polska může zůstat z těchto dobrovolců 1000 - 1200, kteří budou základem československé vojenské jednotky, která se bude na půdě Polska organizovat, jakmile to mezinárodní situace dovolí.

Polsko bylo tehdy osamoceno, napadeno velikou přesilou německých fašistů. 3. září polský president vydává dekret k organizaci čs. vojenské jednotky v Polsku. Nebylo času, začali jsme rychle s organizací, museli jsme však pod přesilou nacistů ustupovat po boku polské armády. Neopustili jsme Poláky předčasně, až 18. září, když němečtí fašisté dokončovali okupaci polského území, teprve my, hrstka Čechoslováků v počtu asi 900 osob, překračujeme hranice, přecházíme do Sovětského svazu. Viděli jsme, jak statečně Poláci brání svou vlast, pomáhali jsme jim, ovšem jen v malé míře, nebyli jsme ještě zorganizování, zejména jsme jim pomáhali na úseku protiletecké obrany.

V Sovětském svazu po jeho napadení německými nacisty organizujeme my Čechoslováci československou vojenskou jednotku. Po boku sovětské armády organizují také Poláci svoji armádu a oba po boku sovětské armády společným úsilím jsme bojovali proti německým fašistům za svobodu a nezávislost našich národů. Díky sovětské armádě byli fašisté pod Stalingradem poraženi a ustupují, jsou poráženi a sovětská armáda osvobozovala jednu oblast za druhou a my Čechoslováci jsme pomáhali osvobozovat polské území, zejména v západní části Polska, Krakova a v Karpatech, v prostoru Krosno - Dukla. Byli to naši tankisté, byli to letci i I. čs. armádní sbor a Poláci, byla to polská druhá armáda, která se účastnila osvobození Československé republiky. A když Praha volala o pomoc, byla to druhá polská armáda generála Swierczovského, která pospíchala směrem Kladsko - Mělník - Praha, aby včas přišla Praze na pomoc. Nacházela se již v bezprostřední blízkosti Prahy, ba už vnikala do pražských ulic, když těsně předtím Prahu osvobodila sovětská skupina 3. a 4. tankové armády pod vedením zemřelého maršála tankových vojsk Rybalka. V těchto společných bojích na věčné časy bylo společně prolitou krví zpečetěno přátelství polského a československého lidu - na věčné časy, pro blaho a štěstí všech našich národů. Po osvobození našich národů se přátelství mezi Poláky, námi i Sovětským svazem vyvíjelo velmi příznivě na všech úsecích. Dnes, a to je můj osobní názor, je taková mezinárodní situace, že armády varšavského paktu, to je armády socialistického tábora, pod vedením Sovětského svazu, k nimž se připojují všichni mírumilovní lidé světa, vytvořily takovou sílu, že imperialisté si nedovolí rozpoutat novou světovou válku. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhovi Svobodovi. Přeje si ještě někdo slovo k projednávané smlouvě s Polskou lidovou republikou? (Nikdo.) Přeje si ještě slovo s. min. David k projednávané tematice? (Ne.) Prosím soudruha Fialu, o přednesení závěru.

Posl. Fiala: Soudružky a soudruzi poslanci! Poslanci, kteří v rozpravě vystoupili, shodně ocenili veliký, všestranný význam projednávané spojenecké smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou a vyslovili s jejím obsahem plný souhlas. Stejně radostně je uzavření smlouvy přijímáno i našimi voliči. Proto myslím, že mohu v závěru jménem ústavně právního a zahraničního výboru znovu doporučit Národnímu shromáždění, aby se smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsanou ve Varšavě dne 1. března 1967, vyslovilo souhlas.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Fialovi. Přistupujeme k hlasování. Kdo souhlasí se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou, podepsanou ve Varšavě dne 1. března 1967, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji. Konstatuji, že návrh je přijat jednomyslně. (Dlouhotrvající potlesk.)

Národní shromáždění vyslovilo jednomyslný souhlas se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou, podepsanou ve Varšavě dne 1. března.

Přerušuji schůzi na 20 minut.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v přerušené schůzi. Prosím zpravodajku posl. dr. Sekaninovou-Čakrtovou, aby přednesla zprávu k návrhu na vyslovení souhlasu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsanou v Praze dne 17. března 1967.

Zprav. posl. dr. Sekaninová-Čakrtová: Soudruzi a soudružky, jednáme na dnešní plenární schůzi o dvou smlouvách, kterým náleží mimořádně důležité místo v poměru naší republiky a příslušného státu i v celé soustavě vztahů mezi socialistickými zeměmi a které mají současně - přímo svým zněním a celým svým dosahem - velký význam pro evropskou bezpečnost a světový mír.

Mým úkolem je, podat vám, soudruzi, zprávu k jednomu z těchto dokumentů - ke Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci s Německou demokratickou republikou.

Vyplývá ze samotné podstaty vztahů sousedících zemí, náležejících k socialistickému společenství, že obě smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, které byly Národnímu shromáždění předloženy, mají společný základ a přitom upravují konkrétní otázky, týkající se dané relace.

Právě v souvislosti s jednáním o smlouvě s Polskou lidovou republikou - kterou jsme před chvílí tak vřele přijali - vystupuje zvlášť výrazně hloubka změn, nastalých v mezinárodní situaci po druhé světové válce: své rozhodné stanovisko k revanšismu a militarismu v západním Německu vyslovují a závazky o zabránění agrese a o vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku uzavírají nejen země, které se ve svých dějinách staly nesčetněkrát obětmi německého imperialismu - shodný postoj a stejné závazky jsou vtěleny i do dokumentu, jehož smluvní stranou je spolu s námi, se zemí, jež byla napadena hitlerovským fašismem, první mírový stát na německé půdě, Německá demokratická republika.

Sama skutečnost, že byla nyní podepsána přátelská a spojenecká smlouva - instrument nejvyšší politické důležitosti, nám připomíná, k jakému vývoji došlo od roku 1950, kdy, brzo po vzniku Německé demokratické republiky, byly vzájemné vztahy našich zemí poprvé vyjádřeny ve formě deklarace.

Německá demokratická republika se stala významným činitelem mezinárodního dění. Souběžně s vnitřní výstavbou socialistické země usiluje neúnavně o řešení otázky nejbližší a současně tak významné pro vývoj v Evropě i ve světě, o německé mírové urovnání, podílí se na úsilí všech socialistických států o zajištění evropské bezpečnosti a vyvíjí aktivitu a iniciativu i v ostatních naléhavých otázkách naší doby. Připomeňme jen růst styků NDR - ekonomicky a kulturně vyspělé země, její pomoc a spolupráci s rozvojovými zeměmi, její vůli a oprávněný požadavek uplatnit se svým zákonným podílem na činnosti mezinárodních institucí. Československo plně podporuje a praktickými kroky prosazuje přijetí Německé demokratické republiky do Organizace spojených národů, o něž se loni přihlásila, prosazuje její přizvání ke všem mezinárodním jednáním a bojuje proti neudržitelné diskriminaci, kterou je mezinárodni součinnost ochuzena o příspěvek státu, který nejen plně dodržuje zásady Charty OSN, ale bez ohledu na to, že dosud nebyla vyřešena otázka jeho členství, důsledně uskutečňuje usnesení, přijatá touto a jinými organizacemi o nejrůznějších aktuálních problémech. Uplatňujeme-li požadavek plnoprávné přítomnosti Německé demokratické republiky na mezinárodním fóru bez výjimky, platí to především pro jednání o evropských otázkách, jež bez ní nemohou vést úspěšně k cíli.

Přes umělé překážky, které jsou jí dosud kladeny, mezinárodní postavení a autorita Německé demokratické republiky stále sílí.

Soudruh ministr nám podal obraz o rozmachu styků mezi oběma našimi státy, jež vykazují nejen vzestup, ale kvalitativně nové, progresívní prvky. Podobně jako v ekonomické oblasti, vznikly nové, účinné formy i na dalších úsecích. Úspěšně se rozvíjejí přímé styky mezi společenskými organizacemi, rozsáhlá výměna delegací i jednotlivců sloužící ke studiu a získání zkušeností z nejrůznějších úseků společenského života. V široké oblasti, která zahrnuje kulturu, školství a vědu, zdravotnictví a tělesnou výchovu, turistiku a sport, tisk a film, rozhlas i televizi, všude se uplatňuje stále větší zaměření na konkrétní zájmy a potřeby obou stran. V bohaté škále vzájemných vztahů a společného postupu náleží patřičné místo i našim zastupitelským orgánům. Připomenu jen několik skutečností: roku 1962 mohli poslanci vyslechnout významný projev s. Waltera Ulbrichta na své plenární schůzi. Roku 1965 dostalo Národní shromáždění závažné poselství Lidové sněmovny k 20. výročí osvobození. K návštěvám oficiálních parlamentních delegací přistupují přátelské a pracovní styky a výměna zkušeností mezi jednotlivými poslanci. Velmi těsná je i přátelská součinnost meziparlamentních skupin obou zemí.

Pro další rozvoj spolupráce na úseku dvoustranných vztahů i na mezinárodním poli vytváří nová smlouva všechny předpoklady. Je logicky skloubeným, komplexním celkem. V jasně a srozumitelně formulovaném textu úvodní části a dvanácti článků upravuje otázky vzájemných styků a dotýká se i hlavních světových problémů. Vychází z dosaženého stavu vztahů mezi oběma státy i z reálné mezinárodní situace a v obou směrech přihlíží i k dalším perspektivám.

Kontinuitu dosavadního vývoje vyjadřuje odkaz na Společnou deklaraci z r. 1950, jejíž cíle a zásady smluvní strany potvrzují. Část preambule o trvalém přátelství lidu obou států, vzniklém po překonání nepřátelství rozněcovaného německým militarismem a nacismem, znamená ještě mnohem více než konstatování radostné skutečnosti v poměru dvou zemí: vyjadřuje obecně platnou možnost zcela nových vztahů mezi státy, jsou-li skutečně odstraněny překážky navršené minulostí - tak, jak to učinila Německá demokratické republika, v jejímž čele stojí osvědčení antifašisté, důsledným uskutečněním zásad Postupimské dohody.

Takto vytvořená vzájemná důvěra tvoří spolehlivou bázi pro přátelské vztahy a všestrannou spolupráci, jež smluvní strany budou i dále upevňovat na základě socialistického internacionalismu. Články 1 a 2 předvídají rozvoj politických, hospodářských a vědeckotechnických styků, článek 3 upravuje bohatý rejstřík vztahů v oblasti kultury. Další spolupráci na úseku zahraniční politiky je věnován článek 6. K hlubšímu vzájemnému poznání a dalšímu sblížení národů obou států budou smluvní strany podle čl. 3 nadále podporovat všestrannou spolupráci mezi společenskými organizacemi.

Smlouva vyjadřuje koncepci přátelství obou našich zemí a její politiky v širších souvislostech: s jednotou socialistického společenství, se zajištěním míru a vytvořením účinného systému kolektivní bezpečnosti v Evropě i s úsilím o vyřešení dvou předních otázek naší doby - odzbrojení a definitivní likvidace kolonialismu ve všech jeho projevech.

V preambuli vyslovené odhodlání účinně čelit ohrožení míru a mezinárodní bezpečnosti ze strany západoněmeckých revanšistických a militaristických sil a zajistit bezpečnost obou států a nedotknutelnost jejich hranic, je konkretizováno významným ustanovením čl. 10 o opatřeních k zabránění agrese, o obraně hranic, včetně hranic mezi oběma německými státy a o vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku na jednu ze stran, v souladu s ustanoveními Varšavské smlouvy.

Závěr preambule a čl. 9 jsou věnovány předpokladům a významu mírového urovnání německé otázky a vytvoření jednotného německého státu; smluvní strany zde vyslovují přesvědčení, že německé mírové uspořádání na základě existence dvou suverénních německých států a normalizace vztahů mezi nimi odpovídají potřebám evropské bezpečnosti. Na možnost vytvoření jednotného mírumilovného a demokratického státu jako výsledek dohod mezi Německou demokratickou republikou a Německou spolkovou republikou a za podmínek zajišťujících bezpečnost sousedů, bere zřetel čl. 11, který umožňuje posoudit v případě vzniku takového státu další platnost smlouvy.

Závažným samostatným otázkám jsou věnovány články 7 a 8. Je nám dobře známo, že Německá demokratická republika v souladu se svou zásadní mírovou politikou a s důslednou likvidací Hitlerova dědictví již dávno odsoudila mnichovský diktát a z jeho neplatnosti od samého počátku vyvodila všechny důsledky. Čl. 7 nyní toto stanovisko smluvně stvrzuje a shrnuje základní politické a právní aspekty nulity mnichovského ujednání, této součásti nacistického spiknutí proti míru, kterou druhý německý stát, Německá spolková republika, dosud, 22 roky po porážce hitlerovského Německa, se neodhodlala odsoudit.

Ustanovení čl. 8 přihlíží k reálné situaci, která se vyvinula pokud jde o území západního Berlína. Obě smluvní strany považují západní Berlín za zvláštní politickou jednotku. Jak bylo i v Národním shromáždění zdůrazněno předsedou vlády, naše republika vždy rozhodně odmítala a odmítá protiprávní pokusy bonnské vlády přičlenit západní Berlín k Německé spolkové republice.

Předložená smlouva obohatí rozsáhlou sít mezistátních smluvních vztahů naší republiky. Nepochybně dvoustranné smlouvy tohoto druhu zároveň zvyšují politickou váhu multilaterálních svazků, kterých jsou smluvní státy účastníky. Smlouva spočívá na zásadách, jež socialistické země důsledně uplatňují ve své zahraniční politice a o jejichž prosazení v nejširším měřítku usilují. Vzájemné vztahy zakládají na rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti, nevměšování a vzájemných výhodách. Poměr k jiným zemím vyjadřují myšlenkou posilování jednoty pokud jde o socialistické společenství, principy mírového soužití vůči zemím s jiným společenským zřízením. Zajištěním bezpečnosti svých zemí a nedotknutelnosti jejich hranic slouží světovému míru.

Z charakteru našich vztahů s Německou demokratickou republikou, z jejich šíře i hloubky vyplývá, že i jejich nová smluvní úprava živě zajímá naše občany. Vždyť se na těchto stycích aktivně podílejí v nejrůznějších formách - spoluprací a výměnou zkušeností, přímými kontakty a návštěvami.

Protože slouží rozvoji všech těchto dobrých styků, protože staví hráz silám, které ohrožují bezpečnost a mír - naši lidé novou smlouvu s Německou demokratickou republikou plně oceňují a upřímně vítají.

Smlouvu podrobně projednaly a vřele přijaly zahraniční a ústavně právní výbor. Na základě jejich jednomyslného usnesení doporučuji, aby Národní shromáždění s ní vyslovilo svůj souhlas. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudružce poslankyni Sekaninové-Čakrtové.

Zahajuji nyní rozpravu. Do rozpravy jsou přihlášeni soudruzi poslanci dr. Kučera, Toman, Žiak a Trojan. Prosím soudruha dr. Kučeru, aby se ujal slova.

Posl. dr. Kučera: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, v jednom z posledních vydání časopisu "Sudetendeutsche Zeitung" se objevil článek, který se pokouší dělat paralelu mezi předválečnou Malou dohodou, jež v rozhodné chvíli selhala, a mezi nedávno podepsanými smlouvami o vzájemné pomoci mezi ČSSR, NDR a Polskem. Nemá ovšem cenu se na tomto místě podobným publikačním materiálem nějak obšírněji zabývat. Již proto ne, že všichni známe charakter sudetského Landsmanschaftu, který svým štvaním dokonce v lecčem předčí i jiné západoněmecké revanšistické spolky a který ke svým dosavadním nepřátelským útokům proti Československu může toho opravdu již jen málo přidat. A také proto ne, že jistě nelze beze zbytku ztotožňovat názory sudetoněmeckých revanšistů s politikou bonnské vlády a že tedy není možno z jednoho, byť sebeprovokativnějšího článku vyvozovat více, než co v reálném kontextu současné situace skutečně reprezentuje.

Přesto bych se zde zastavil u jednoho pocitu, který ve mně vzpomenutý článek vzbudil. Píše se v něm o geopolitických zákonitostech státní politiky a o tom, že v prostoru střední Evropy nelze natrvalo namířit žádný spojenecký pakt proti Německu. Toto tvrzení se dokládá příklady z historie let 1925 - 1937. A i když prý se "historie neopakuje absolutně", přece jen se kategoricky tvrdí, že se nynější dohody mezi ČSSR, NDR a Polskem rozpadnou v okamžiku, kdy se Německo dohodne - a tady opět citát - "se západními velmocemi nebo s východní velmocí o nové politice ve střední Evropě". Nu, otevřeněji se to, v co revanšisté doufají, vyslovit asi již opravdu nedalo - jenže se jim přitom nechtěně povedlo, co jistě nejméně chtěli: podtrhnout totiž dějinnou úlohu Německé demokratické republiky.