Plně také stojíme za návrhy ministra Adama Rapackého, které přednesl v prosinci 1964 v OSN a které byly vtěleny do programu evropské bezpečnosti vytyčené v Bukurešťské deklaraci. Jsme si jistě vědomi toho, že zřízení bezatomového pásma ve střední Evropě je jednou z podmínek míru v Evropě a ve světě vůbec. Je jen přirozené, že československá iniciativa v otázce kodifikace zásad mírové koexistence v Evropě i na celém světě nalezla v bratrském Polsku trvalé přijetí a podporu.

Společné stanovisko vlád obou zemí v otázkách týkajících se Německa je pevnou hrází proti choutkám válečných dobrodruhů v bonnském státě, kde bohužel opět ožívají myšlenky Mein Kampfu. Nelze učinit jiný závěr, než ten, že československo-polská smlouva z roku 1947 a provádění jejích zásad v uplynulých dvaceti letech se plně osvědčilo a nová smlouva má na všech úsecích nejnadějnější perspektivy.

Vždyť jen vzájemná výměna zboží od roku 1948 vzrostla pětkrát a v posledních dvou letech dvakrát. Během pěti let dosáhla vzájemná výměna hodnoty zboží téměř 7,4 mld devizových zlotých.

V roce 1965 byly mezi oběma zeměmi vyrovnány vzájemné dodávky surovin a materiálu a současně zvýšeny dodávky strojů a zařízení. Tyto hospodářské styky znamenaly značné posílení hospodářské základny obou partnerů. Nelze pominout ani koordinační význam jednání v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Československé dodávky strojního zařízení, zvláště průmyslových investičních celků znamenají modernizaci některých klíčových závodů v Polsku, například kombinátu "Pulawy", který je ze ³/₄ vybaven zařízením vyrobeným v ČSSR.

Polsko kupuje v Československu investiční celky pro energetické, chemické, textilní, kožedělné, spec. obuvnické závody, kompresory, turbokompresory, kancelářské stroje, statistické stroje, výrobky elektrotechniky, zemědělské stroje, lékařské potřeby, nákladní i osobní automobily.

Československo kupuje v Polsku některé druhy kovoobráběcích a dřevoobráběcích strojů, stavební a silniční stroje, dopravní zařízení a jeřáby, chemická zařízení, důlní a některé zemědělské stroje.

Velký význam má propojení energetických systémů obou zemí. Vědeckotechnická spolupráce přináší stále významnější výsledky. Českoslovenští odborníci zpracovali pro potřeby polského průmyslu více jak 3600 vědeckých témat. V Polsku bylo vyřešeno 2400 témat pro československou potřebu.

Zvláště je nutné uvést spolupráci v petrochemii, v dodávkách síry, ve výrobě kaučuku, ve výrobě umělých vláken, barev atd.

Součástí ekonomické spolupráce je spolupráce na úseku vědy a kultury.

Zdůraznil bych zvláště poslední úsek, který má bohatou, v historii široce osvědčenou tradici. Tvorba polských spisovatelů se stala součástí kulturního pokladu, z něhož již odedávna čerpali naši lidé. Sienkiewicz, Mickiewicz, Gabriela Zapolská, Zygmunt Krasiński jsou známi u nás právě tak dobře jako J. Vrchlický, Jan Kollár, Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Jaroslav Durych, Karel Schulz, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Ivan Olbracht a další v Polsku. Polský zájem na bezpečnosti a rozvoji socialistické společnosti obou zemí je naším zájmem.

Naše cesta vede společně a proto je naší povinností učinit všechno pro upevňování československo-polských vztahů. Je radostné, že i mezi společenskými organizacemi sdruženými v NF dochází k přímým přátelským vztahům mezi nimi a organizacemi v PLR. Ani ČSL nezůstává pozadu a účastní se na svém úseku prohlubování tohoto bratrství tím, že mimo jiné na široké základně vyměňuje zkušenosti na úseku mírotvorné činnosti křesťanů se sdružením PAX v Polsku.

Nic nám nevadí, že PAX není politickou stranou. Důležité je to, co je pro nás společné, že organizuje věřící, křesťany, k budování socialismu a že tento úkol považuje za svůj prvořadý a zásadní.

Soudružky a soudruzi poslanci, jsou otázky, o nichž na půdě NS diskutujeme, k nimž vyjadřujeme svoje výhrady, nebo s nimiž nesouhlasíme.

Avšak otázka přátelství mezi námi a bratry Poláky je pro nás, poslance NS, mimo pochybnost a diskusi, ať jsme jakékoliv politické příslušnosti nebo náboženského přesvědčení.

Věřím, že tak, jako poslanci - lidovci, i všichni ostatní poslanci NS, souhlasí plně se Smlouvou mezi ČSSR a PLR o přátelství, spolupráci o vzájemné pomoci a že budeme tedy všichni pro ni hlasovat, protože ve spolupráci s polským lidem jako dosud i v budoucnosti chceme na této cestě ještě více svoji práci zintenzívnit ku prospěchu výstavby socialismu a upevnění míru v celém světě. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Pacnerovi; hovořit bude poslanec Gemrot.

Posl. Gemrot: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Ministr zahraničních věcí s. David ve svém referátu zdůvodnil význam smlouvy mezi ČSSR a PLR, která byla dne 1. března t. r. podepsána ve Varšavě. Smlouva je dalším článkem k prohlubování přátelství a spolupráce mezi naším a polským státem, na základě získaných zkušeností v uplynulých 20 letech. Smlouva má veliký význam při rozvoji našich zemí na cestě k socialistické a pak komunistické společnosti a k upevnění míru v Evropě.

Dovolte mi proto, abych se alespoň stručně dotkl některých otázek z minulosti, spojujících oba naše národy, z hlediska vlastní zkušenosti, jak jsem měl možnost je prožívat v kraji, kde společně s polskými občany bylo nutno svádět boje proti útlaku a vykořisťování pracujícího lidu.

V těchto bojích byli jsme vždy jednotní, jak Češi tak Poláci. Vždyť naše společná cesta se datuje od nepaměti a polsko-československé přátelství má staré bohaté tradice, jejichž kořeny sahají do úsvitu dějin našich bratrských slovanských národů. Odvěké sousedství, etnická příbuznost, blízkost kultur, podobné historické osudy, to všechno objektivně přálo sblížení mezi našimi státy a národy, jejich jednotě, zejména v boji proti náporu německého imperialismu. Tyto objektivní předpoklady nebyly však vždy využívány ke společnému prospěchu. Reakční vládnoucí kruhy jak v Polsku, tak i v Československu, vedené svými egoistickými třídními zájmy, nejednou nepřihlížely ke společným zájmům našich národů.

Československo a Polsko, dva slovanské státy s tak podobnou řečí a tak podobnými osudy svého historického vývoje, trpěly pod vládou Habsburků a přece najdeme v minulosti, a to ne právě dávné, dost příkladů pro to, že tyto dva národy si navzájem politicky nerozuměly. Markantní oblastí, kde v minulosti - a mám přitom na mysli předmnichovskou republiku, zvláště období nástupu fašismu - tedy léta třicátá až čtyřicátá, kdy docházelo k národnostním třenicím, byla právě oblast Těšínska, ať již českého nebo polského. Národnostní menšiny byly v době před druhou světovou válkou do těchto extrémů hnány svými vládami - bez rozdílu, zda to bylo beckovské Polsko či Československá republika.

Kdybychom však chtěli podrobněji rozebírat příčiny třenic národnostních menšin na Těšínsku, dospěli bychom k závěru, že jak na polské, tak i československé straně stály za politickými projevy a touhou po územních ziscích v první řadě kapitalistické zájmy velkopodnikatelských rodin grófů Larischů, Rotschildů, Guttmannů a finančníků typu bankéře Preisse a jim podobných. Ale pracující lid na obou stranách Těšína těmito třenicemi nezískal nikdy jakékoliv výhody. Byly-li však ojedinělé případy, kdy v těchto třenicích nebo touze po územním zisku byl angažován náš nebo polský pracující člověk, stalo se to jedině tehdy, kdy takový člověk byl politiky a zaměstnavateli zneužit a stržen na falešnou cestu, která byla jeho zájmům na hony vzdálená. Pracující člověk měl tehdy velmi těžkou situaci a plno starostí se svou vlastní obživou a s obživou své rodiny. Na jedné straně hrozba Larischů, Guttmannů a Preissů, jejich politické intriky, na druhé straně nedostatek správných a objektivních informací o politické situaci a cílech a plánech kapitalistů - to mohlo svést na scestí některé nepříliš charakterově pevné jedince, kteří pak rozsévali šovinistickou politiku jak mezi Čechy, tak mezi Poláky. Jádro dělnické třídy a její mluvčí na Těšínsku vždy věděli, kde je jejich místo. Nejlepším vysvědčením pro ně a pro celou dělnickou třídu je, že vždy bez rozdílu národnosti a náboženství se dovedli jednotně postavit proti kapitalistickým vykořisťovatelům, dovedli organizovat úspěšné stávky a tak dokazovat svou mezinárodní dělnickou solidaritu.

Vnější politická tvářnost světa v údobí 1917 - 1945 byla dána novým rozdělením sfér vlivů a zdrojů surovin, trhů i mezi mocnostmi vítězného dohodového bloku po první světové válce na účet poražených ústředních mocností, což se neobešlo bez ostrých meziimperialistických střetnutí u vítězů. Příznačným rysem Versailleské smlouvy byla kodifikace postavení řady států ve střední, východní a jihovýchodní Evropě, vzniklých uplatněním práva národů na sebeurčení, na území Rakousko-Uherska, Německa a carského Ruska. Tyto státy, mezi nimi i Československo a Polsko, prohlašujíce se vesměs za státy národní, vznikly ovšem převážně jako smíšené státy národnostní, což záhy poskytlo živnou půdu reakčním revanšistickým a revizionistickým snahám. Vliv všeobecné krize kapitalismu se postupně projevoval v celé řadě zemí se silně vyvinutými třídními protiklady a revolučním napětím v útěku buržoazie od klasických metod vlády cestou liberální parlamentní demokracie k více či méně zastřeným formám otevřené fašistické diktatury, které se např. nevyhnulo ani beckovské Polsko v letech před druhou světovou válkou. Kvalitativně novým historickým momentem ve světových dějinách tohoto období byl vznik a existence SSSR, prvního socialistického státu světa. Je to období hluboce poznamenané významnou dějinnou událostí, jež stojí na jeho počátku - Velkou říjnovou socialistickou revolucí, která zahájila historickou epochu procesu přechodu od kapitalismu k socialismu. Také vývoj soužití dvou států Československa a Polska je tímto historickým jevem poznamenán a to zvláště v letech 1933 až 1939, v období příprav druhé světové války a nástupu fašismu, kdy se vytvořil blok agresivních fašistických mocností Německa, Itálie a Japonska připravujících se systematicky k dobytí světovlády.

V Polsku vládl před druhou světovou válkou režim Pilsudského a Becka, režim diktátorský a fašizující, který pronásledoval revoluční hnutí, byl protisovětský a inklinoval ke spolupráci s fašistickým Německem a Itálii. V době mnichovské krize si totalitní síly polského státu vynutily odstoupení části Těšínska, později i menší území na území Spiši a Oravě. Kam nakonec tato politika dospěla je každému známo z dějin poslední světové války. S režimem svých tehdejších předáků však nesouhlasili prostí polští občané. A tak po osudném březnu 1939 se projevují Poláci jako přátelé našeho lidu a stavějí se s námi do jedné řady proti nacismu, do boje za národní a sociální osvobození. Tato spolupráce se hned v roce 1939 projevila v konkrétní podobě. Největší počet politických uprchlíků a fašisty pronásledovaných občanů odchází po nacistické okupaci Československa právě přes Těšínsko do Polska, kde se vzápětí formuje pod vedením československého důstojníka Ludvíka Svobody naše vojenská jednotka. Na tomto historickém příkladu si znovu můžeme ověřit, že to byl prostý polský člověk, který podává v hodině nejvyšší nouze pomocnou ruku Čechoslovákům, otvírá jim své domovy a mnohdy pro ně nasazuje nezištně i svůj život. Národnostní otázka a třenice na Těšínsku, do té doby uměle pěstované, mizí a dokazují tak, že polský pracující člověk nebyl proti nám, a pokud se tak mohlo v některé fázi vývoje zdát, byli to jen a jen politické a zištné motivy vládnoucích tříd obou států.

Hitlerovský útok na Evropu, jehož prvními obětmi byly Československo a Polsko, následující strašná léta německé okupace byly nejtragičtějšími historickými zkušenostmi pro oba naše státy. Z těchto zkušeností dělnická třída a pokrokové síly jak v Polsku, tak v Československu, učinily dalekosáhlé závěry. Spojení úkolů národně osvobozeneckého boje s bojem o třídní osvobození, které bylo v obou zemích uskutečněno pod vedením revolučních stran dělnické třídy, znamenalo, že vítězství nad fašistickým útočníkem rozhodlo zároveň o vítězství nad domácí buržoazií, a tak dělnická třída a její spojenci převzali vládu ve státě a obě země vykročily na cestu socialistického budování.

Po skončení druhé světové války dochází v obou státech k sociálně politickým proměnám a jejich výsledkem je pevné pouto a přátelství, které je zvýrazněno podpisem smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi oběma státy v roce 1947 ve Varšavě, což znamenalo historický zlom ve vztazích polského, českého i slovenského národa. Vítězství socialismu se stalo počátkem zásadního obratu rovněž ve vzájemných mezinárodních československo-polských stycích. Tradiční prvky československo-polské jednoty byly obohaceny o společné ideje a cíle, díky kterým se polsko-československé přátelství stalo opravdu pevným a trvalým. Těsná politická, hospodářská, vědeckotechnická a kulturní spolupráce založená na zásadách rovnosti a vzájemného prospěchu se stává všestrannější a přináší stále lepší výsledky. Těsná spolupráce našich států na mezinárodní bázi, jejich příspěvek k upevňování jednoty socialistických zemí a účast v obranné Varšavské smlouvě znamená pevnou záruku nezávislosti a územní nedotknutelnosti Československa a Polska a je zároveň důležitým faktorem upevňování míru. Spolupráce našich států je zvlášť důležitá pro boj pokrokových sil s revanšistickou a militaristickou politikou, západoněmeckého imperialismu, která je hlavním nebezpečím pro mír v Evropě i na celém světě.

A je to právě zase Těšínsko, které se dnes může pochlubit nejtěsnější československo-polskou spoluprací. Tak, jako kdysi tento kraj zvali jablkem svárů, dnes můžeme české i polské Těšínsko nazvat zahradou spolupráce. Nejmarkantnější výsledky ve spolupráci se dosahují pochopitelně v uhelné pánvi hornoslezského průmyslového obvodu a Ostravsko-karvinské pánvi. Stálé každodenní styky mezi řadou institucí Katovického vojvodství a Severomoravského kraje se týkají téměř všech oblastí klíčového významu pro obě země, jak bylo uvedeno ve zprávě zpravodaje.

Československo je dnes nejen sousedem lidového Polska, ale rovněž jeho přítelem a socialistickým spojencem. Konkrétním příkladem bratrské spolupráce na Těšínsku jsou právě báňští záchranáři, kteří bez ohledu na skutečnost, zda nešťastník v závalu či ohroženém dole je Polák nebo Čech, zda ke katastrofě došlo na polském či československém území, poskytují nezištně pomoc. Centrální báňská stanice záchranné služby v polské Bytomi a stejná stanice v Ostravě pořádají pravidelné konzultace v rámci vzájemné spolupráce báňských záchranných služeb. Na posledním zasedání v Bytomi koncem února projednali zástupci obou stanic organizaci společných zásahů báňských záchranářů - potápěčů nejen při záchranných akcích, ale i při technických pracích, které jsou ekonomicky výhodnější a bezpečnější, provádějí-li se přímo pod vodou. Dohodli se rovněž na společném používání léčebné hyperbarické komory ostravské nemocnice pro doléčení vyproštěných horníků přiotrávených kysličníkem uhelnatým.

Smlouva o vzájemné spolupráci obou států na úseku báňské záchranné služby přinesla za 8 let své existence prospěch oběma stranám. Mnohá technická zařízení, nutná k účinným zásahům v dolech, jsou velmi nákladná a dovážejí se ze zahraničí. Dohoda je využívána na území obou států. V současné době je to například polské zařízení k vyhledávacím i velkoprofilovým vrtům pro záchranu lidí pod závalem hornin. My máme naopak vybavení pro použití inertních plynů dusíku k hašení důlních ohňů. Dohoda pomáhá připravit v obou zemích záchranné sbory v takové míře, aby si v případě potřeby mohly navzájem pomáhat. K tomu slouží i společné řešení účinné prevence a rychlé likvidace důlních nehod. Nejméně 2krát do roka se koná společné cvičení pohotovostních sborů v obou zemích. Na základě našich zkušeností přikročili loni v Polsku k výcviku záchranářů - potápěčů. Naši potápěči se naproti tomu zúčastnili v Polsku výcviku, který tu vedli zkušení odborníci námořní záchranné služby.

To není však, soudružky a soudruzi, jediná spolupráce se sousedním Polskem, která právě v oblasti Těšínska pomáhá zachraňovat to nejcennější -lidský život. Je to ale příklad té nejlepší spolupráce, která na Těšínsku, tedy v místech, kde kdysi padaly výstřely, kde umírali lidé v národnostních třenicích, vyvolaných nezodpovědnými politiky a prospěchářskými vládnoucími kruhy, může být. Těšínsko už není a nikdy nebude jablkem svárů, ale stále více a více vzkvétající zahradou spolupráce, k jejímuž rozkvětu přispívají oba bratrské státy stejnou měrou.

Podepsání smlouvy o přátelství a vzájemné spolupráci mezi ČSSR a PLR je dalším krokem k úzké spolupráci mezi oběma národy, která se stala i pevnou hrází proti těm, kdož by měli úmysl ohrozit svobodu, nezávislost a územní celistvost obou smluvních států. Již nikdy se nebude opakovat Mnichov ani září 1939. Podepsáním smlouvy je splněno toužebné přání Čechů, Slováků a Poláků žít v bratrské shodě, přátelství a být oporou jeden druhému při výstavbě nové lidské společnosti. Všechen pracující lid ČSSR a PLR s radostí vítá tuto dohodu a bude jejím věrným strážcem a uskutečňovatelem. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Gemrotovi. Do rozpravy je dále přihlášen s. posl. Svoboda.

Posl. gen. Svoboda: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vzácní hosté! Historie je nejlepší naší učitelkou a ta nás učí, že kdykoli v minulosti my Čechoslováci jsme stáli věrně po boku bratří Poláků, byli jsme vždycky svobodní a nezávislí. A tak tomu bylo i v poslední světové válce. A dovolte mi, prosím, abych mohl na tomto místě říci o této naší spolupráci na úseku vojenském několik málo slov.