Mnohostranné styky udržuje i Východočeský kraj s vojvodstvím Vratislavským a slovenské kraje s vojvodstvím Krakovským a Řešovským.

Z uvedeného je zřejmé, že nejen v ústředním měřítku, ale i v krajích je otázka vzájemných vztahů mezi naším a polským lidem velmi živá a že obnovení smlouvy z r. 1947 na dalších 20 let za nových podmínek je vřele vítáno.

Je pochopitelné, že obsah projednávané smlouvy přihlíží k novým jevům ve vzájemných vztazích mezi oběma státy, které se v průběhu posledních 20 let vytvořily. Vždyť prošlé dvacetiletí bylo obdobím úspěšného rozvoje spolupráce obou zemí ve všech oblastech společenského života. Československo i Polsko v něm dosáhly významných úspěchů v socialistické výstavbě, staly se pevnými články soustavy socialistických států spojených přátelstvím s rodnou zemí socialismu, se Sovětským svazem.

Nová smlouva také ale vychází ze skutečnosti, že v uplynulých dvaceti letech došlo i v mezinárodních vztazích k zásadním změnám. Na území Německa, které tehdy bylo rozděleno do 4 okupačních pásem a společně spravováno okupačními mocnostmi, se vytvořily dva samostatné státy s různým společenským zřízením. Byl dále vytvořen Severoatlantický pakt a později uzavřena Varšavská smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.

Soudruh ministr David nás již seznámil s obsahem preambule a jednotlivých článků smlouvy. Z nich jednoznačně vyplývá, že charakter smlouvy je mírový, vychází z tradičních vztahů přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci mezi oběma státy a proklamuje vůli obou stran důsledně uplatňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením. Vyjadřuje úsilí obou států o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy a v souladu s cíli a zásadami Charty OSN. Potvrzuje věrnost cílům i zásadám, vyjádřeným ve spojenecké smlouvě z r. 1947. Je to smlouva, která, jak při jejím podpisu řekl president republiky s. Antonín Novotný, není namířena proti žádnému druhému státu, ale která má našim zemím zabezpečit mírové socialistické budování. To vyplývá také z prvních 4 článků nové spojenecké smlouvy, které rozvíjejí možnosti další všestranné vzájemné spolupráce v oblasti politických, ekonomických, kulturních a společenských vztahů, na zásadách mezinárodní socialistické dělby práce.

Nová československo-polská spojenecká smlouva vyzdvihuje i význam Německé demokratické republiky, která uskutečnila zásady Postupimské dohody, provádí důslednou mírovou politiku a účinně napomáhá zajištění bezpečnosti v Evropě.

Naproti tomu však poukazuje na nebezpečí, které pro světový mír představují síly západoněmeckého militarismu a revanšismu. Proto by vláda Německé spolkové republiky měla důkladně prostudovat a vyvodit důsledky ve své ztrnulé zahraniční politice vůči našim zemím z článků 6. a 7. smlouvy mezi ČSSR a PLR. Jde o uznání nulity zločinné Mnichovské dohody od jejího samého počátku, o čemž článek 6 smlouvy nenechává nikoho na pochybách, a o nedotknutelnosti existujících státních hranic v Evropě, vytvořených v důsledku druhé světové války.

Kdyby však přece jenom se chtěl někdo, zejména síly západoněmeckého militarismu a revanšismu, případně další státy anebo skupiny států, které by se s nimi spojily, pokusit o agresi proti našim zemím, budou učiněna všechna opatření jak v rámci Varšavské smlouvy, tak i dvoustrannými opatřeními, aby agrese byla tvrdě odražena a znemožněna. O tom jasně hovoří ustanovení článků 8 a 9 smlouvy.

Jak z textu smlouvy vyplývá, uzavírá se na dobu 20 let a bude se prodlužovat vždy na dalších 5 let, nebude-li některou ze smluvních stran vypovězena 12 měsíců před uplynutím příslušného období.

Význam československo-polské smlouvy charakterizovala moskevská Pravda ze 6. března t. r. takto: "Polsko a Československo hrají v Evropě stále významnější úlohu. Dnes nemůže být řešen ani jeden vážný mezinárodní problém bez účasti těchto států. Přátelství Polska a Československa slouží zájmům celého socialistického společenství, míru v Evropě a v celém světě." Článek Pravdy zdůrazňuje obranný a mírový charakter smlouvy a podtrhuje, že obě smluvní strany zcela zákonitě věnovaly pozornost rostoucímu nebezpečí, které hrozí evropskému míru ze strany NSR.

Velký mezinárodně politický a hospodářský význam Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsané ve Varšavě 1. března t. r., vyzdvihli a ocenili při podrobném projednávání jejího návrhu i poslanci výboru zahraničního a ústavně právního a z pověření obou těchto výborů doporučuji Národnímu shromáždění, aby po rozpravě s ní vyslovilo jednomyslný souhlas. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji posl. Fialovi. Zahájíme rozpravu. Přihlášeni jsou poslanci Monczka, Pacner a Gemrot. Dávám nyní slovo posl. Monczkovi.

Posl. Monczka: Vážené soudružky a soudruzi! K projednávané nové československo-polské smlouvě chtěl bych promluvit jako zástupce polské národnostní skupiny obyvatel žijících v naší socialistické republice.

Je přirozené, že my, občané Československé socialistické republiky polské národnosti, máme zájem na co nejužších stycích naší republiky s lidovým Polskem a pozorně sledujeme vzájemný vývoj těchto vztahů.

Víme, že dříve nebylo všechno nejlepší. Rozdílná společenská zřízení obou našich států způsobila už před druhou světovou válkou, že místo, abychom se společně bok po boku postavili proti nacistické agresi, dopustili jsme, aby Hitler postupně okupoval obě země. Strašné zkušenosti okupačních let a společné hroby zvěrsky zavražděných Čechů a Poláků v Životicích - těšínských Lidicích a jiných místech ukázaly, jak úzce jsou osudy obou národů spjaty. Poučeni těmito historickými zkušenostmi oba národy po druhé světové válce zahájily novou éru svého soužití. Započaly s vytvářením nových vztahů na základě rovnosti, vzájemné spolupráce a pomoci.

Základním mezníkem v čs.-polských vztazích byla čs.-polská spojenecká smlouva uzavřená 10. března 1947, tedy v době, kdy se vytvářel socialistický tábor a kdy moc v našem státě nebyla ještě definitivně vyřešena ve prospěch dělnické třídy. Jestliže přijetí smlouvy bylo tenkrát československou veřejností přijímáno s příznivým ohlasem, byl ohlas na Těšínsku rozporný. Komunistická strana musela svádět četné boje s českými i polskými nacionalisty, kteří se snažili obsah smlouvy, zvláště jejího dodatkového protokolu zúžit, ne-li vůbec eliminovat. Pravicové politické strany zneužívaly v tomto období národnostní otázky k tomu, aby z ní vytloukly politický kapitál, zneužívaly ji v boji o moc. Nejagilněji se projevovali na tomto poli čeští národní socialisté. Nicméně komunistům se přesto podařilo prosadit realizaci závazků, které přijala čs. vláda podpisem zmíněné smlouvy. Občané polské národnosti, žijící na našem území, získali svůj vlastní spolek, Polský svaz kulturně osvětový, kulturní zařízení, další vlastní časopis, přičemž školy s polským vyučovacím jazykem byly zde zřízeny již v r. 1945. V tomto období jsou zakládány polské pěvecké soubory, soubory lidových tanců, divadelní soubory, ve kterých mají možnost občané polské národnosti se plně vyžívat ve svém mateřském jazyce. Na území kraje vychází Glos Ľudu, periodický denník, nákladem 10 000 výtisků, jehož vydavatelem je krajský výbor KSČ, a Zwrot, nákladem přes 4000 výtisků, zaměřující se na otázky kulturního života. Mimoto je zavedeno rozhlasové vysílání pro spoluobčany polské národnosti. Strana se nyní celou svou vahou zasazovala o to, aby československo-polské přátelství nebylo ani zde rušeno výpady nacionalistů. Mnoho úsilí bylo rovněž vynaloženo k vytvoření zdravého základu pro spolužití občanů obou národností. Výsledek této jednoznačné a nekompromisní národnostní politiky strany se projevil v době únorových událostí, kdy naši polští občané se jednoznačně postavili za politiku strany proti domácí reakci.

Bezprostředně po únoru 1948 byly na Těšínsku obnoveny i polské mateřské školky stejně jako byly napraveny některé chyby v postupu vůči občanům polské národnosti na tomto území v předešlém období. Později bylo polským občanům přiznáno právo užívat své mateřštiny v nepísemném úředním styku a ustálila se praxe dvojjazyčnosti. l když období po únoru nebylo bez chyb a přehmatů, je nutno říci, že pro občany polské národnosti žijící na Těšínsku, byly tehdy vytvořeny dobré podmínky k tomu, aby spatřovali v Československé republice svůj opravdový domov. Platí to zvláště v oblasti ekonomické. Není snad jiného regionu v Československu, kde by se životní úroveň obyvatelstva zvýšila jako právě zde. Mohl bych uvést doklady o růstu reálných příjmů obyvatelstva, o bytové výstavbě, o sociálním zabezpečení, ale domnívám se, že tyto údaje jsou všeobecně známy.

Dnes můžeme říci, že se občané polské národnosti plně zapojili do budovatelské práce na našich závodech, kde máme desítky vynikajících pracovních kolektivů, v nichž je někde až polovina členů polské národnosti. Neustále se zvyšuje i účast občanů polské národnosti ve veřejné činnosti, v práci národních výborů a ve společenských organizacích. Je potěšitelné, že proces sbližování Čechů a Poláků postupuje na Těšínsku celkem úspěšně. Projevuje se to již mezi školní mládeží. Ve většině škol jsou uzavírány družební smlouvy mezi českými a polskými školami, zkvalitňuje se spolupráce českých a polských učitelů, zejména v oblasti výměny výchovných zkušeností. Obdobná spolupráce se rozvíjí v rámci PO, ČSM. Stálo by za úvahu v rámci ministerstva školství najít v návaznosti na výměnu zkušeností průmyslových odvětví s Polskem vhodnou formu výměny zkušeností zdejších polských učitelů, s učiteli přímo v Polsku, především v oblasti literatury a čistoty polského vyučovacího jazyka na našich základních devítiletých školách a některých středních školách, kde se pociťuje nedostatek v kvalitě výše uvedených přednášek. Na našem území dochází i k široké spolupráci a výměně zkušeností v různých oblastech, ať již kultury nebo průmyslu mezi naším Severomoravským krajem a Katowickým vojvodstvím, které je stejně průmyslové. Tato výměna zkušeností je oboustranně prospěšná a přináší mnoho dobrého nejen na poli ekonomickém, ale především v oblasti kultury a ve vzájemném sblížení obou národů.

Ve většině společenských organizací se rozvinula spolupráce občanů české a polské národnosti natolik, že různá národnostní příslušnost přestala být pociťována. To ovšem neznamená, že na Těšínsku nedochází již dnes čas od času v některých obcích k národnostním výstřelkům. Jsou to však výjimky bez širšího ohlasu. Těmto výkyvům věnují stranické i jiné společenské orgány pečlivou pozornost. Nepřipouští se, aby přátelské soužití různých národností bylo kaleno, ať už z neznalosti, z nedostatku taktu či z pohnutek, které mají své kořeny v minulosti.

Jak se ukazuje, není ani dnes důvodu podceňovat citlivý přístup k národnostní diferenciaci obyvatelstva. Na Těšínsku to není vždy snadné. Musíme vidět, že se zde značná část obyvatelstva rekrutuje buďto z vnitrozemí a ta nezná místní podmínky a často je přehlíží, anebo ze Slovenska a tito lidé mají opět své vlastní národní zájmy, které je nutno rovněž uspokojovat.

V letošním roce v rámci oslav 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce oslaví i Polský svaz kulturně osvětový své 20. výročí trvání a zhodnotí dosažené výsledky své práce za toto období jak na poli pracovním, kulturním, tak i politickém. Např. za toto období členové svazu odpracovali přes 4,5 mil. brigádnických hodin v akci Z v rámci zkrášlení vesnic, měst a sídlišť. Dobře lze hodnotit zapojení PZKO do různých celospolečenských akcí v rámci státu a zejména v rámci kraje jako LUT a STM. V průběhu dlouholeté činnosti této organizace se podařilo vytvořit řadu dobrých ochotnických souborů, které uskutečnily mnoho vystoupení. Tak např. amatérské divadelní soubory uskutečnily přes 2600 představení, soubory lidových tanců přes 2900 a pěvecké soubory přes 3200 vystoupení. Přitom stálé těšínské divadlo Polská scéna uskutečnilo od svého vzniku v r. 1951 do r. 1965 3357 představení. Výše uvedené skutečnosti byly velkým přínosem v upevnění jednoty a vzájemného spolužití Čechů a Poláků na Těšínsku.

Složitá národnostní struktura obyvatelstva klade mimořádné nároky na řídící složky všech oborů a stupňů. Bylo by záhodno, aby centrální vědecké a jiné instituce měly tuto zvláštnost Těšínska na zřeteli a poskytovaly našim orgánům účinnou pomoc. Mám na mysli zejména pomoc při vědecky fundovaných výzkumech a hledání takových metod práce, které odpovídají našim úkolům.

Nová československo-polská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci je smlouvou vyššího druhu, smlouvou mezi socialistickými státy a národy. Její přijetí mělo na Těšínsku jednoznačně kladný ohlas. Přitom je zajímavé, že na ideologické konferenci v Karviné, na níž se o této problematice jednalo, soustřeďoval se zájem účastníků převážně na mezistátní československo-polské styky. To ilustruje připravenost obyvatelstva posuzovat v hlubších souvislostech význam československo-polské družby a ukazuje, jak se upevnila v uplynulých dvaceti letech jeho morálně politická jednota. Naši občané si uvědomují bez ohledu na národní příslušnost, že nová československo-polská smlouva odpovídá základním zájmům naší republiky a je výrazem bratrských svazků obou zemí, a to je myslím poznatek na Těšínsku zvlášť cenný. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Monczkovi. Nyní promluví poslanec Pacner.

Poslanec Pacner: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Nová smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která byla podepsána dne 1. března československou stranickou a státní delegací, vedenou soudruhem Antonínem Novotným, s Polskou lidovou republikou ve Varšavě, není jen pokračováním, ale určitým vyvrcholením dosavadních přátelských vztahů. Je, jak řekl soudruh Wladyslaw Gomulka, přechodem do nové etapy hlubších a všestranných styků mezi oběma zeměmi, k ještě pevnějšímu sepětí sil obou socialistických států.

Není náhodou, že ve stejném časovém údobí dochází k podpisu obdobné smlouvy i s dalším přátelským státem, s nímž máme společné mírové hranice, s Německou demokratickou republikou.

Jak řekl zpravodaj soudruh poslanec Fiala, smlouva s Polskou lidovou republikou má hluboké kořeny v daleké minulosti a ne nadarmo se připomínají historické události sahající do úsvitu našich národních dějin, do 10. a 11. století. Byli to i naši biskupové, kteří donesli spolu s křesťanstvím polskému lidu i kulturní hodnoty. Vždyť velikou úlohu hraje jazyková a kulturní příbuznost slovanského základu, podobné historické zkušenosti a bezprostřední sousedství, které způsobilo, že lid obou zemí měl k sobě velmi blízko.

V radostných i těžkých historických údobích národy obou zemí, Češi spolu se Slováky na jedné straně a Poláci na straně druhé, nejednou si podávaly ruce. Svědčí o tom známá bitva proti pangermánskému feudalismu u Grünwaldu 15. 7. 1410, ve které po boku Poláků a Litevců bojoval proti řádu německých rytířů mladý Jan Žižka z Trocnova. V posledním období historie byl to společný boj proti nacistické tyranii, který znovu a velmi pevně stmelil česko-polské bratrství a posvětil je jednou provždy krví a utrpením hrdinů.

Zkušenost pramenící z minulosti a opět ověřovaná v přítomnosti znovu nás učí, že spolupráce národů obou zemí byla vždy nanejvýš vzájemně prospěšná, zatímco spory přinášely neštěstí pro obě země.

Mnichovský diktát koncem září 1938 a březen 1939, stejně jako září 1939 jsou toho výmluvným dokladem. Československo i Polsko byly mezi prvními oběťmi hitlerovské rozpínavosti a ze všech zemí byly nejdéle okupovány. V boji za svobodu zaplatily vysokou daň na životech nejlepších synů a dcer.

Nelze zapomenout ani toho, že porážka nacismu a znovuzískání státní a národní, jakož i hospodářské nezávislosti a samostatnosti bylo umožněno jen díky hrdinskému boji lidu Sovětského svazu, na kterém spočívala tíha války proti hitlerovskému Německu právě v rozhodující jeho fázi.

Nová cesta, kterou nastoupily osvobozené národy obou zemí po druhé světové válce, byla zaměřena ke stejným cílům, jimiž byla a je výstavba socialistické a v dalším stadiu komunistické společnosti a k podpoře trvalého světového míru. A tak trvalým poutem přátelství, spolupráce a spojenectví Polska a Československa se stala idea jednoty.

Po dvaceti letech, které uplynuly od roku 1947, kdy byla sjednána první smlouva o přátelství, spolupráci a spojenectví, můžeme konstatovat, že tato spolupráce splnila pozitivní úlohu. Uvědomujeme si, že v roce uzavření této první smlouvy Spojené státy a spolu s nimi další západní vládní kruhy zvolily cestu studené války. Již tenkrát započala podpora západoněmeckých revanšistů a militaristů, mající agresívní úmysly proti Sovětskému svazu, proti dalším zemím tábora socialismu, mezi nimi proti Československu a Polsku. Dobře si pamatujeme, že po Churchillově projevu ve Fultonu a Stuttgartu byly zlehčovány základní články Postupimské úmluvy.

Je proto pochopitelné, že náš společný zájem na hranici Odra - Nisa, stejně jako na šumavské hranici vystupoval stále ostřeji do popředí. Proto čím více roste nebezpečí západoněmeckého neonacismu a revanšismu, čím větší je militaristické úsilí, které je nepokrytě dáváno najevo, tím větší musí být naše společná bdělost a ostražitost před nebezpečím nového "Vietnamu" v samotném srdci Evropy.