Předseda Národního shromáždění
s. Laštovička a místopředsedové
s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.
Členové předsednictva ÚV KSČ:
místopředseda vlády inž. Černík,
dr. Dolanský, Kolder, místopředseda
vlády inž. Šimůnek; kandidáti
předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek,
Vaculík; tajemník ÚV KSČ Koucký;
místopředsedové vlády Krajčír,
inž. Krejčí; ministři Barbírek,
inž. Burian, David, Korčák, Kudrna,
arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová,
dr. Neuman, dr. Plojhar, inž. Takáč,
Uher, dr. Vlasák.
Předseda NS s. Laštovička: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, vážené
Národní shromáždění!
Zahajuji přerušenou schůzi a sděluji,
že president republiky oznámil dopisem ze včerejšího
dne předsednictvu Národního shromáždění,
že jmenoval podle článku 62, odst. 1, 8. článku
ústavy soudruha inženýra Štefana Gašparíka
předsedou Ústřední komise lidové
kontroly, a dále sděluji, že včera na
ustavující schůzi Ústřední
komise lidové kontroly byl zvolen místopředsedou
Ústřední komise lidové kontroly soudruh
Václav Hromádka.
Přistoupíme nyní k projednání
6. a 7. bodu pořadu, kterým je
6. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci, podepsaná
ve Varšavě dne 1. března 1967, a společná
zpráva výborů ústavně právního
a zahraničního a
7. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
k souhlasu Smlouva o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou
republikou a Německou demokratickou republikou, podepsaná
v Praze dne 17. března 1967 a společná zpráva
výborů ústavně právního
a zahraničního.
Soudružky a soudruzi, tyto smlouvy vyjadřují
vůli našich národů upevňovat
socialistické společenství, vzájemně
si poskytovat pomoc a ochranu, rozvíjet všestrannou
spolupráci, dále uplatňovat politiku mírového
soužití států s různým
společenským zřízením a úsilí
posílit bezpečnost našich zemí a mír
v Evropě. Vycházejí ze závazků
vyplývajících z Varšavské smlouvy
a jsou v souladu s Chartou Organizace spojených národů.
Vyjadřují náš bratrský vztah
ke státům socialistického tábora.
Prosím soudruha ministra zahraničních věcí
Václava Davida, aby zdůvodnil vládní
návrhy.
Ministr zahraničních věcí s. Václav
David: Vážené soudružky a soudruzi
poslanci! Vláda předkládá Národnímu
shromáždění dva závažné
dokumenty, které byly podepsány minulý měsíc
jménem Československé socialistické
republiky: Smlouvu o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Polskou lidovou
republikou a Smlouvu o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Německou
demokratickou republikou. Uzavření obou smluv je
významnou událostí v našich vztazích
se sousedními socialistickými státy. Stalo
se manifestací jednoty a potvrzením shodné
vůle dále rozšiřovat přátelské
svazky mezi zeměmi socialistického společenství
a společně střežit a zajišťovat
v rámci organizace Varšavské smlouvy jejich
mírovou socialistickou výstavbu. Znamená
další krok k rozvíjení smluvního
systému naší republiky, jehož hlavním
článkem je československo-sovětská
Smlouva o přátelství, vzájemné
pomoci a poválečné spolupráci ze dne
12. prosince 1943, jejíž platnost byla prodloužena
v roce 1963 zvláštním Protokolem.
Sjednané smlouvy mají značný význam
pro společný boj socialistických zemí
a mírumilovných sil v Evropě a ve světě
za mír a bezpečnost, proti hrozbě války,
kterou představuje útočná politika
imperialismu. Současná situace ve světě
se vyznačuje zvýšením mezinárodního
napětí v důsledku agresivní války,
kterou vedou USA ve Vietnamu. Stupňování
brutálního bombardování území
VDR a amerických vojenských operací v jižním
Vietnamu nebezpečně zostřuje situaci v jihovýchodní
Asii a vytváří akutní hrozbu pro světový
mír. Proti imperialistické politice svévolného
používání síly, jež je namířená
proti svobodymilovným národům, které
usilují o uplatnění svého nezadatelného
práva na sebeurčení a nezávislost,
se ve světě zvedá vlna odporu a pobouření.
Československá socialistická republika stojí
na straně hrdinného vietnamského lidu a poskytuje
mu plnou politickou i materiální podporu v jeho
spravedlivém boji. Spolu s dalšími socialistickými
státy a mírumilovnými silami ve všech
zemích světa rozhodně odsuzujeme americkou
agresi proti bratrskému vietnamskému lidu a požadujeme
její okamžité zastavení.
V boji proti imperialistické politice síly, vměšování
do vnitřních věcí jiných národů
a zostřování napětí vystupují
socialistické státy v jednotné frontě
s těmi zeměmi Afriky, Asie a Latinské Ameriky,
které se sebe setřásly cizí nadvládu
a vykročily cestou svobody a pokroku.
Zápas o mírovou budoucnost se odehrává
i na našem kontinentě, v Evropě. Skutečnost,
že právě odtud vyšlehly dvakrát
v tomto století plameny války, které zasáhly
celý svět, činí z otázky zajištění
míru a bezpečnosti v Evropě problém,
jenž se dotýká životních zájmů
všech národů světa. Odpovědnost
za to, že za dvacet dva let od skončení druhé
světové války nebylo dosaženo takového
uspořádání evropských poměrů,
které by zajistilo, že se tragické válečné
události nebudou nikdy opakovat, nese především
imperialismus USA. Podstatou jeho politiky v Evropě je
udržování ohnisek napětí a snaha
zavléci západoevropské země do svých
mocenských plánů. Orientuje se zejména
na podporu sil západoněmeckého militarismu
a revanšismu, které se snaží dosáhnout
revize výsledků druhé světové
války.
Vzhledem k celkové situaci socialistické státy
vytrvale usilují o to, aby ohniska napětí
a zdroje válečného nebezpečí
byly likvidovány a aby byly vytvořeny podmínky,
za nichž by se vývoj v Evropě ubíral
cestou míru.
Nemusím zdůrazňovat, že k tomu se upírá
i naše prvořadá pozornost a že vzhledem
k postavení, které Československo zaujímá
v Evropě, rozvíjíme aktivní činnost
a plně se zúčastňujeme budování
předpokladů evropské bezpečnosti a
utváření mírových vztahů
mezi evropskými státy.
Socialistické státy vyvinuly v uplynulém
období veliké úsilí k podpoře
kladných tendencí, které si klestí
cestu za složitých podmínek současné
evropské situace. Na poradě v Bukurešti v červenci
minulého roku předložily konkrétní
program zajištění evropského míru
a bezpečnosti. Společné vystoupení
s tímto programem přispělo k dalšímu
růstu autority socialistických zemí a povzbudilo
síly, které vystupují za uvolnění
napětí, za bezpečnost a spolupráci
a uvědomují si neudržitelnost politické
linie spojené s činností vojenského
bloku NATO.
Bukurešťská deklarace o zajištění
míru a bezpečnosti v Evropě se setkala s
velkým zájmem veřejnosti a jednotlivé
návrhy, které jsou v ní obsaženy, nalézají
kladný ohlas i u vlád a parlamentů řady
západoevropských zemí, v Meziparlamentní
unii a jiných organizacích. Splnění
akčního programu, vyhlášeného
v Bukurešti není však jednorázovou záležitostí,
nýbrž dlouhodobým procesem boje za vytvoření
předpokladů a dosažení dohody o hlavních
článcích systému bezpečnosti
v Evropě.
Na poradě ministrů zahraničních věcí
států Varšavské smlouvy, konané
v únoru t. r. ve Varšavě, bylo provedeno společné
hodnocení působení Bukurešťské
deklarace na vývoj v Evropě a jednáno o aktuálních
úkolech při jejím dalším uplatňování.
V tomto úsilí vystupuje do popředí
úkol dosáhnout skutečné normalizace
poměrů v Evropě a na tomto základě
vybudovat systém bezpečnosti za účasti
všech evropských států. Skutečné
normalizace může být dosaženo při
bezpodmínečném respektování
stavu, jenž se vytvořil v důsledku druhé
světové války. Její výsledky
se staly nezvratnou politickou skutečností a za
žádných okolností nemohou být
revidovány. To vyžaduje, aby všechny evropské
státy vycházely z uznání existujících
hranic v Evropě, tedy i hranic na Odře a Nise a
hranic mezi oběma německými státy,
vzaly na vědomí existenci dvou svrchovaných
německých států a vyvodily z toho
odpovídající závěry, především
pokud jde o uznání existence Německé
demokratické republiky a normalizace vztahů s ní.
Zásadní otázkou pro mír a bezpečnost
v Evropě je rovněž zabránit tomu, aby
Německá spolková republika získala
přístup k jaderným zbraním, protože
Bundeswehr a vlivné kruhy v západním Německu
spojují své revanšistické plány
zejména s jaderným vyzbrojováním.
Stále více realisticky uvažujících
západoevropských činitelů si uvědomuje,
že bez těchto předpokladů nelze v Evropě
vytvořit ovzduší důvěry a stability.
Ze strany vlády Německé spolkové republiky
jsme slyšeli mnoho slov o jejím zájmu na zlepšení
vztahů se socialistickými zeměmi. Kdyby představitelé
nové vlády NSR vycházeli ve své politice
z reálné situace a činy dokázali svůj
deklarovaný zájem na skutečném ozdravění
ovzduší a normalizaci poměrů v Evropě,
mělo by to značný význam pro upevnění
míru a bezpečnosti na našem kontinentě.
Zatím však nejsou pro uspokojování důvody.
Praktické kroky nové vlády nesvědčí
o tom, že by došlo ke změnám v základní
politické orientaci Bonnu.
Výrazným projevem nerealistické politiky
NSR je její prosazování nezákonného
nároku na výlučné zastupování
všeho německého lidu a její pokusy vykonávat
nátlak na státy, které by byly ochotny normalizovat
své styky s Německou demokratickou republikou. Bonn
nadále rozvíjí plány na pohlcení
Německé demokratické republiky a žádá
revizi evropských hranic. Neustupuje od svých protiprávních
požadavků pokud jde o západní Berlín
a nezákonně vystupuje jeho jménem. Spolková
vláda se nevzdává svých plánů
na získání přístupu k jaderným
zbraním, snaží se prosazovat četné
výhrady k připravované smlouvě o nerozšiřování
jaderných zbraní a vyvíjí horečnou
činnost, aby zmařila dosažení dohody
o této otázce.
Vláda NSR rovněž nadále odmítá
důsledně se distancovat od mnichovského diktátu,
který byl součástí zločinného
spiknutí nacistického Německa proti míru
a hrubým porušením základních
norem mezinárodního práva, a přiznat
jeho neplatnost od samého počátku, se všemi
z toho vyplývajícími důsledky.
Nemůžeme proto učinit jiný závěr
než ten, že v Bonnu se pramálo změnilo
a že v politické orientaci vlády Německé
spolkové republiky je zahrnut program revanšistických
a militaristických sil. Na jejich růst a na aktivizaci
neonacistických elementů v politickém a veřejném
životě Německé spolkové republiky
důrazně upozornila ve svém prohlášení
z 29. ledna t. r. sovětská vláda. Vycházejíce
ze svých trpkých zkušeností s německým
imperialismem a jeho nejzrůdnější odrůdou
- hitlerovským fašismem -, neopomíjíme
obracet pozornost národů a vlád evropských
zemí na reálné nebezpečí, které
vyplývá z oživení neonacistických
tendencí v západním Německu. Vývoj
v NSR potvrzuje, jak to zdůraznil ve svém novoročním
projevu první tajemník ÚV KSČ a president
republiky s. A. Novotný, že "neonacismus má
své podhoubí a nebude-li toto podhoubí vymýceno,
objeví se znovu na povrchu".
Chceme, aby nám bylo dobře rozuměno. Již
mnohokrát jsme zdůrazňovali, že československý
lid nechová nepřátelské pocity vůči
lidu Německé spolkové republiky a přeje
si s ním žít v míru a dobrém
sousedství. Jsme si vědomi toho, že v Německé
spolkové republice existují zdravé a demokratické
síly, které vzdorují revanšistickému
kursu a dobře chápou, k jakým neblahým
důsledkům by mohl vést dosavadní vývoj
v západním Německu.
Jejich postoj se však neodráží ve stanovisku
vlády Německé spolkové republiky,
která dosud žádným konkrétním
činem nedokázala, že je ochotna distancovat
se od revanšistických dogmat a vydat se cestou respektování
zájmů míru a bezpečnosti v Evropě.
Snaží se na jedné straně vzbudit dojem,
že jí jde o zlepšení vztahů k evropským
socialistickým státům, současně
však setrvává na revanšistických
koncepcích a staví do popředí otázky,
jež vyvolávají zostření situace
v Evropě. Vláda NSR si musí uvědomit,
že tato její politika nemá nejmenší
naději na úspěch. Nelze očekávat,
že by socialistické země připustily
oslabování své jednoty a izolaci Německé
demokratické republiky - prvního socialistického
státu na německé půdě.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
zahraniční politika Československé
socialistické republiky provádí důslednou
linii mírového soužití mezi státy
s různým společenským zřízením.
Aktivně usilujeme o to, aby vztahy založené
na důvěře, spolupráci a mírovém
soužití zavládly i mezi všemi evropskými
státy.
V četných našich kontaktech, rozhovorech a
jednáních s řadou vlád západoevropských
států zdůrazňujeme myšlenky míru
a zajištění bezpečnosti a hledáme
cesty ke sblížení stanovisek v těchto
závažných problémech a ke spolupráci
při budování kolektivní bezpečnosti
v Evropě. Chtěl bych zdůraznit, že dosavadní
zkušenosti nás opravňují k vyslovení
závěru o tom, že existují možnosti
v rozvoji vztahů a spolupráce se západoevropskými
státy, což má velký význam z
hlediska perspektiv dalšího vývoje. Půjdeme
i nadále cestou rozšiřování našich
styků a spolupráce se všemi evropskými
státy na základě rovnoprávnosti, vzájemných
výhod, nevměšování do vnitřních
věcí a respektování zájmů
míru a evropské bezpečnosti.
Společně s ostatními socialistickými
státy usilujeme o to, aby v dohledné době
bylo dosaženo shody o svolání celoevropské
konference o bezpečnosti a spolupráci. Taková
konference, jíž by se zúčastnily všechny
evropské státy, by pomohla vytvořit účinný
systém bezpečnosti v Evropě a stala by se
významným mezníkem v poválečných
dějinách našeho kontinentu. Poskytujeme svou
podporu všem konstruktivním návrhům,
které mají za cíl dosáhnout zlepšení
situace v Evropě a jsme ochotni posoudit všechny náměty
ubírající se tímto směrem a
zúčastnit se jejich projednávání.
Rozhodujícím faktorem při určení
směru dalšího vývoje na našem kontinentě
je společné úsilí socialistických
zemí. Akční jednota a semknutost socialistického
společenství, jehož je naše republika
pevným článkem, spolehlivě přehrazují
cestu protimírovým silám, které se
zabývají plány na násilnou změnu
poměrů v Evropě. Naši rozhodnost bojovat
i nadále za upevnění míru a bezpečnosti
evropských národů v duchu zásad Bukurešťské
deklarace znovu zdůraznili president republiky a předseda
vlády při podpisu nyní projednávaných
smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné
pomoci.
Soudružky a soudruzi, dovolte mi nyní, abych blíže
charakterizoval obě smlouvy, které jsou předloženy
Národnímu shromáždění
k projednání.
Nová Smlouva o přátelství, spolupráci
a vzájemné pomoci mezi ČSSR a PLR, podepsaná
dne 1. března t. r. ve Varšavě, odráží
bohaté tradice československo-polského přátelství,
sahající do dávné minulosti a zejména
všestranný rozmach vzájemných vztahů
po druhé světové válce, kdy národy
obou zemí učinily dějinné rozhodnutí
- jít cestou socialistické výstavby. V tomto
smyslu bezprostředně navazuje na první poválečnou
spojeneckou smlouvu z roku 1947, jejíž 20. výročí
jsme vzpomněli dne 10. března.
Pohled na uplynulých dvacet let ukazuje mimořádně
pozitivní úlohu, kterou sehrála spojenecká
smlouva z r. 1947 v životě národů našich
zemí. Nebyl to pouhý diplomatický akt vyplývající
z momentálních zahraničně politických
potřeb, nýbrž výsledek hlubokého
zhodnocení historických zkušeností z
boje proti společnému nepříteli za
druhé světové války. Tato smlouva
současně demonstrovala zásadní obrat,
ke kterému došlo ve vztazích mezi Československem
a Polskem po porážce nacistického Německa,
v níž rozhodující úlohu sehrál
Sovětský svaz. V té době začala
v obou zemích upevňovat své pozice dělnická
třída, která pod vedením marxisticko-leninských
stran sváděla úporný boj s reakcí
o definitivní řešení otázky politické
moci a o uskutečnění hlubokých společenských
přeměn. Bylo skoncováno s obdobím,
kdy v československo-polských vztazích dominovala
nacionalistická politika buržoazie a statkářů.
Podpisem Smlouvy o přátelství a vzájemné
pomoci byly položeny pevné základy k novým
vztahům, jejichž charakter i obsah byly v dalších
letech určovány principy socialistického
internacionalismu, vycházejícími z jednoty
idejí a cílů národů obou zemí.
Dnes - s odstupem 20 let - můžeme s plným uspokojením
konstatovat, že smlouva z roku 1947 dobře sloužila
zájmům našich zemí. Principy v ní
zakotvené se staly trvalou základnou československo-polských
vztahů. Jejich důsledné uplatňování
vedlo k rozvoji široké politické, hospodářské
a kulturní spolupráce obou států,
posílilo jejich mezinárodní postavení
a přispělo k upevňování jednoty
a síly celého socialistického společenství.
Polská lidová republika jako sousední socialistická
země zaujímá jedno z předních
míst v zahraničních stycích našeho
státu. Je proto přirozené, že stále
se rozšiřující objem styků mezi
oběma zeměmi proniká všechny oblasti
života našich národů a vytváří
pevnou základnu pro jejich další těsnou
spolupráci.