Soudružky a soudruzi poslanci! Jak je ze stručného hodnocení některých akcí patrno, nebylo působení soustavy komisí lidové kontroly vedeno jen administrativně direktivními hledisky, ale bylo doplňováno čím dál tím více ekonomickými aspekty. V nastávajícím období má mít Ústřední komise lidové kontroly úzký pracovní vztah k orgánům Národního shromáždění. Předseda našeho zemědělského výboru s. Kučera mne pověřil, abych při této příležitosti řekl jménem zemědělského výboru, že toto spojení bude provázeno vysokou náročností na zaměření práce, včasnost a věrohodnost kontrolních zjištění. V souladu s plánem své činnosti počítá zemědělský výbor Národního shromáždění s tím, že ve spolupráci s Ústřední komisí lidové kontroly bude sledovat působení rozhodujících zákonů, které mají vztah k zemědělské výrobě. Bude současně požadovat, aby byly předkládány kontrolní poznatky o řešení věcných problémů zprůmyslnění zemědělské výroby v duchu závěrů XIII. sjezdu strany a poznatky o vývoji vztahů mezi zemědělstvím a ostatními odvětvími. Přitom je žádoucí, aby kontrola neposuzovala konzervativně vývoj kontrolovaných oblastí jen v mezích směrnic, ale aby předkládala věrohodný obraz o společenské užitečnosti nebo škodlivosti sledovaného vývoje. Musí stranit všemu novému, co v naší společnosti nastupuje.

Ve svém úvodním slově o hodnocení činnosti komisí lidové kontroly za uplynulé období uvedl s. Hromádka i názory některých představitelů řídících orgánů na uplatnění kontroly v nových podmínkách řízení. Mám za to, že tyto představy o neúčelnosti kontroly vyvěrají z nepochopení věcí. Vyslovuji jménem zemědělského výboru Národního shromáždění přesvědčení, že využití činnosti Ústřední komise lidové kontroly pomůže i orgánům Národního shromáždění plnit jejich odpovědné úkoly. K tomuto vysokému poslání přeji Ústřední komisi lidové kontroly, která bude zvolena, mnoho úspěchů. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Štáfkovi. Nyní promluví poslanec Fierlinger.

Posl. Fierlinger: Soudružky a soudruzi, souhlasím plně s obsahem vystoupení s. Hromádky, myslím, že Ústřední komise lidové kontroly pracovala celkem dobře a za nových podmínek má perspektivu uplatňovat ještě šířeji a lépe celou svou činnost. Vzpomínám na první dobu existence Ústřední komise lidové kontroly, na její analytické zprávy o stavu naší ekonomiky, které byly velmi dobré a které pomáhaly otevírat oči mnohým našim soudruhům na skutečně těžké problémy našeho hospodářství. A proto bych považoval za zbytečné zúčastnit se dnešní diskuse na toto téma; leč při jednání o něm zejména v předsednictvu NS byla některými poslanci projevena určitá skepse vůči důležitému článku soustavy lidové kontroly, kterým mají být závodní kontrolní komise, které v nové soustavě řízení samozřejmě nabývají docela nového kvalitativního významu a smyslu.

Pokud se týče vyšších článků, které jsou logicky napojeny na vládu, na Národní shromáždění a na národní výbory, nebylo o užitečnosti těchto orgánů pochybováno, zejména když dnes, při rozšířené pravomoci národních výborů se mohou ještě lépe než předtím uplatnit. Byly však projeveny pochybnosti, jak jsem již pravil, pokud se týče významu a náplně práce závodních kontrolních komisí. Tyto se dnes jeví kontrolním orgánem ROH a mají svůj specifický význam, neboť jsou nejblíže k výrobnímu procesu. Vykonávají společenskou kontrolu v souladu s požadavky příslušných stranických orgánů. Ve skutečnosti pracovaly dosud ne zcela uspokojivě, a jak mnozí poslanci celkem oprávněně tvrdili, cítily svou bezmocnost. Vyskytla se v diskusi např. otázka, jak může taková komise kontrolovat jednání samého ředitele a vedení závodu, aniž by na jednotlivé členy komise nebyl vržen stín, že pěstují neoprávněnou kritiku a že tím šíří nedůvěru ve vedení, a že tudíž taková činnost a neoprávněná podezřívavost je nežádoucí, zbytečná, ba dokonce škodlivá. A jak se vyhnout ze strany druhých soudruhů-dělníků obvinění z donašečství a udavačství, kdykoli je nutno zakročit např. proti rozkrádání, které může být prováděno v nejrůznějších formách, nebo kdy třeba odhalovat ztráty času, způsobené nekázní, špatnou organizací práce nebo chybným materiálovým zásobením. Zejména dnes, při zavádění volných sobot, bude nutno kontrolovat využití nového rozvrhu pracovní doby, má-li skutečně nahradit ušlý pracovní efekt volných dnů.

V tom ohledu otázka správného a efektivního rozvrhu nové pracovní doby a jejího plného využití bude velmi důležitá. A jak zamezit tomu, aby nedocházelo ke zmetkům, aby kvalita výrobků netrpěla špatnou prací a nedostatečným dohledem, nesvědomitou kontrolou i ze strany oprávněných kontrolních orgánů, které jsou k tomu určeny. Často se stává, že při narušování pracovní kázně, při vzájemném shovívavém postupu a při snaze docílit nejrůznějších výhod, na něž pak závod těžce doplácí, dochází ke vzájemné solidaritě mezi dělnictvem ve snaze zakrýt podobné nedostatky. Proto pracovník, jemuž je dohled svěřen, mistr či inženýr, bojí se být obviněn z nesociálnosti a nedostatku pochopení pro pracujícího člověka.

Musíme si upřímně přiznat, že při dřívějším stylu centralistického. hospodaření a při dřívějších metodách vnitropodnikového administrativního řízení vše k tomu svádělo. Pozornost ředitele závodu byla obrácena k plnění celé řady ukazatelů, které často vzájemně logicky nesouvisely a bránily pružnému a efektivnímu hospodaření, neboť nepřihlížely k objektivním ekonomickým zákonům, jakým je v prvé řádě zákon hodnoty, který, vycházeje z objektivně určovaných výrobních nákladů, má určovat vzájemné tržní vztahy mezi výrobci a odběrateli a má nutit ke vzájemné soutěži a k nutné hospodárnosti. Proto zákon hodnoty má těsnou logickou souvislost též s odměnou podle kvality a podle výsledků práce každého. A proto můžeme říci, že teprve všestranné uplatnění nové soustavy řízení poskytuje prostor pro vzájemnou soutěž mezi lidmi, mezi kolektivy a jednotlivci a vytváří základnu, na níž se může rozvíjet socialistická demokracie, která má své kořeny v práci lidu a v jeho socialistickém vědomí a v účelně skloubené ekonomice. Teprve harmonická vzájemná spolupráce mezi lidmi, založená na zdravé, tvůrčí vzájemně soutěži, na účelném společném plánu a na hierarchickém včlenění dělby práce, je schopna vytvářet lepší vzájemné vztahy a vzájemnou důvěru mezi lidmi. Život v takové společnosti, vpravdě socialistické nabývá pro každého nový smysl, dává radost z dobře vykonané práce. Takový psychologický stav a utvrzené socialistické vědomí neobyčejně stimuluje produktivitu práce, v níž Lenin viděl nejdůležitější páku rychlého pokroku socialistické společnosti proti buržoazní. Mluvě o nejbližších úkolech sovětské moci pravil: "Na pořad dne je třeba dát, v praxi použít a vyzkoušet systém úkolových mezd, použít mnohé z toho, co je vědecké a pokrokové v Taylorově systému, mzdy uvést v soulad s celkovými výsledky hotové produkce, učit se pracovat - toť úkol, který vláda sovětů musí postavit před lid v celém rozsahu." Dnes ovšem máme, drazí soudruzi, mnoho nových praktických poznatků z kapitalistického světa, které také můžeme využívat.

Lenin mluvil tak, obraceje se k tehdejšímu ve své ohromné většině zaostalému ruskému proletariátu, který se teprve musel učit pracovní kázni a učit se pracovat. U nás můžeme říci, že masy pracujících, ať již ve městě nebo na venkově, pracovat dovedou. Vyznačují se přirozenou pílí, snahou se učit a vzdělávat, plným pochopením pro společné úkoly, jestliže jsou jim ovšem jasné. Což u nás nevznikly v poměrně krátké době závody s vysokou technikou, jejichž pracující přišli přímo ze zemědělství? A takový závod se mohl obyčejně velmi rychle vykázat skvělými výsledky. Leč starý direktivní systém řízení vedl nakonec k rozšiřování administrativy a ke stále větší byrokracii a nebyl schopen dělnické masy vychovávat. Nedávaje možnost a prostor vzájemné zdravé soutěži, podporoval maloměšťácké sklony, spokojující se bezprostřední materiální odměnou bez zřetele na to, v jaké míře jejich práce prospívá vlastnímu kolektivu a celé společnosti. Vedl je k jednostrannému přístupu k vlastní práci, zejména když stále častější poruchy rytmu práce byly působeny vnějšími příčinami, za něž závod sám nebyl odpovědný. Přitom předchozí systém zaručoval celkem rovnoměrný růst mezd, který nepřihlížel v podstatě ke skutečným výsledkům výroby. Sváděl k zakrývání existujících rezerv, k pohodlnosti a nehospodárnosti. V ekonomice platí zásada. že špatná mince zatlačuje dobrou minci. Stejně lze říci, že špatná pracovní morálka jednotlivce svádí k témuž postoji dalších dvou nebo deseti ostatních pracovníků a nakonec celého kolektivu. Ostatně to, co se odehrává často na nejnižším stupni výroby, platilo i pro postoj pracovníků na vyšším stupni. Nebylo vždy správné pochopení pro nejzávažnější problémy našeho národního hospodářství nebo nebyla spíše odvaha je řešit, nebyla chuť bít se a rvát se za nové cesty a metody práce. Proto naše hospodářství při celkovém počátečním úspěšném extenzívním rozvoji mohlo jít z počátku rychle vpřed, leč záhy bylo předstiženo průmyslovými kapitalistickými státy a dnes dále ztrácí vůči nim tempo v produktivitě práce a zaostává v technické úrovni. Přitom celá naše ekonomika i ve strukturální skladbě se ne dost rychle přizpůsobuje novým světovým proudům, ztrácejíc na své efektivnosti a dynamice.

Jako ilustraci k tomu lze uvést srovnání hrubého společenského produktu, výrobní spotřeby a skutečného národního důchodu. Zatímco v Československu podíl národního důchodu z hrubého důchodu v roce 1965 obnášel 41,1 %, v Belgii obnášel 79,8 %, v Itálii 80 % a v Kanadě 73 %. i když přesná srovnatelnost těchto cifer může být brána v pochybnost, přece jen tato čísla dosvědčují značné ztráty československé průmyslové výroby, způsobené vysokou výrobní spotřebou, nedostatkem moderní techniky a malou efektivností zahraničního obchodu, ale především nedostatečnou organizací práce. Kdybychom mohli tento rozdíl alespoň z části vyrovnat, mohli bychom více věnovat na účelnou socialistickou akumulaci i na zvýšení životní úrovně.

Soudružky a soudruzi, tuto cestu nám ukazuje usnesení strany o nových metodách řízení, jehož jedním z důležitých článků je rozšířená pravomoc závodů, které cestou pružného chozrasčotu dávají možnost ušetřenou část hrubé výroby, respektive docílený vyšší zisk věnovat na účelnou odměnu podle kvality práce a odpovědnosti každého pracovníka. Vštípit do vědomi každého pracovníka, že tu bude určitá pohyblivá prémiová složka, představující výsledek lepší vzájemné kooperace na závodě, která čeká na své rozdělení, bude znamenat zvýšené pochopení pro nutnou pracovní kázeň, pro lepší vzájemnou součinnost, pro odstraňování nedostatků a poruch v práci. Až jednou rentabilita jednotlivých průmyslových odvětví bude dostatečně zjištěna a stabilizována, bude lze takovou prémiovou složku přesněji určovat a stále účelněji využívat. Vrátíme se zpět k heslu, které jsme svého času propagovali, že každý musí být hospodářem na svém pracovišti.

Toto heslo třeba vštípit do vědomí našich pracujících. K tomu je musíme soustavně vést a vychovávat, neboť bez vědomého úsilí a spolupráce celé masy pracujících bychom nemohli vybudovat efektivní a prosperující socialistickou společnost.

Účelná mzdová politika nám pomůže k účelnější distribuci pracovních sil, bude nutit lidi k vyhledávání profesí, které společnost pro svůj růst vyžaduje, i k případnému přeškolování podle měnící se struktury národního hospodářství, jak to vyžaduje prosazující se přechod od průmyslového hospodářství k "hospodářství služeb". Aby mi bylo rozuměno.: tím nemyslím, že bychom měli odbourat náš průmysl, např. strojírenský, ten zůstává jedním ze sloupů našeho hospodářství, ale musíme stále dbát na měnící se strukturu, která vyžaduje zvyšující se počet ve službách.

Statistika zaměstnanosti ve Francii ukazuje, že za posledních 5 let dva pracující z pěti byli nuceni změnit své povoláni. Za kapitalismu je to soukromý podnikatelský zisk, který si vynucuje podobné strukturální změny, což ovšem na druhé straně vede k vyhrocení vnitřních rozporů kapitalistického hospodářství. My se musíme vyrovnat s těmito problémy plánem, neseným zájmem a pochopením našich pracujících, neboť všechny strukturální změny, vynucované rozvojem naší ekonomiky, budou především jim samým prospěšné. To vše bude vyžadovat od lidových kontrolních komisí velké pochopení dnešních problémů naší socialistické ekonomiky a vědomí své velké odpovědnosti. Budou muset tuto problematiku stále analyzovat a celému osazenstvu vysvětlovat. Kontrolní komise musí se přitom stát skutečným a objektivním pomocníkem ředitele závodu a musí působit výchovně na celé osazenstvo.

Soudružky a soudruzi, sebemoudřejší řízení shora by nám nepomohlo, kdybychom neměli za sebou celou masu pracujících. Jsou nejrůznější názory na to, jak dlouho bude trvat, než dojde k žádoucímu obratu v našem hospodářství. Všiml jsem si dnes článku Rudého práva pod titulem "O koncepci dlouhodobého rozvoje československého hospodářství". Autor článku odhaduje dobu na 10 - 15 let. Já soudím, že musíme kategoricky žádat a chtít, aby tato lhůta byla co nejkratší, i když jsem si vědom existujících hlubokých rozporů. Přijde na to, jak energicky a cílevědomě využijeme hospodářských pák, které jsme si vytvořili. Nezapomínejme, že západní Německo postavilo na nohy své hospodářství na troskách během pěti až osmi let, lidé o tom mluvili jako o hospodářském zázraku. Dnes důsledky monopolistického kapitálu tam vedou k hlubokým rozporům.

Ale přece jenom fakt je ten, že západní Němci to dovedli. Někdo může namítnout, toto nelze srovnávat, ale soudruzi, ze mne mluví trochu uražené vlastenectví.

Dnes se vyskytuje celá řada přesvědčujících příkladů v průmyslu i v zemědělství, a dokonce jsem nedávno četl, že i na železnicích, které ukazují, jak pevná prémiová složka, vyplývající z lepší práce závodu, působí jako mocná páka hmotného zájmu, který je u našeho člověka velmi působivým.

Též Sovětský svaz přešel na tento způsob hmotného stimulu. O tom mluví též dnešní Rudé právo. Dodal bych k tomu, že na závodech v SSSR, kde byl tento způsob uplatněn, projevil se v podstatném růstu produktivity práce. Přitom pohyblivá prémiová složka, obnášející až 0,6 čistého zisku, má v první řadě stimulovat technicko-inženýrské pracovníky, kteří byli v minulých letech poměrně v nevýhodě neboť jejich prémie byly vázány na splnění značného počtu ukazatelů, které nakonec nebyly realizovány.

Charakteristické přitom je, že k novým metodám zjednodušeného řízení se přistupuje pod heslem NOT, tj. vědecké organizace práce, celou dílnou a celým osazenstvem, které už dnes ukazuje podstatné výsledky a stále širší možnosti využití stávajících rezerv i nesmírného přírodního bohatství a zaručuje další růst sovětského národního hospodářství, který nebyl dosud žádnou jinou kapitalistickou průmyslovou zemí předstižen, nepřihlížíme-li k přechodným výkyvům japonské ekonomiky. A lze také říci, že komise lidové kontroly v sovětských závodech, volené jak z členů odborových, tak i stranických organizací na závodech, tak i z bezpartijních, chápou plně své důležité poslání a svou odpovědnost.

Domnívám se, že i naši pracující ve správném pochopení svých bezprostředních i vlasteneckých zájmů nastoupí tuto cestu, dovedeme-li tyto velké, skryté morální síly v nich probudit a dále podporovat. (Potlesk.)