V oblasti ochrany veřejného pořádku, práv občanů a kontroly dodržování zákonnosti není třeba provádět žádná nová organizační opatření. Dosavadní organizační,uspořádání a vymezení působnosti vyplývá ze zákonů přijatých v poslední době a vyhovuje. Těžiště zde spočívá ve zkvalitňování činnosti příslušných orgánů, v rozšíření záruk ochrany práv a ochrany zájmů občanů a možností jejich účinného uplatňování.

Soudružky a soudruzi, to je v přehledu koncepce rozpracování usnesení XIII. sjezdu o racionalizaci kontrolního systému v národním hospodářství po linii státní. Racionalizace kontroly je soustavnou činností a musí v zásadě probíhat souběžně s racionalizací řízení jako jeho součást. Diferencované uspořádání odborných kontrol a revizí zvyšuje význam a odpovědnost Ústřední komise lidové kontroly jako vrcholného kontrolního orgánu Národního shromáždění a vlády, a to tím, že Ústřední komise lidové kontroly se svými jednotlivými kontrolními orgány v krajích, okresech, místech a závodech musí dbát o to, aby diferencovaný kontrolní mechanismus ve všech oblastech společenského života plnil správně své poslání a v případě zjištěných nedostatků účinně prosazoval rychlou nápravu. Úkolem soustavy lidové kontroly je také zobecňovat poznatky z kontrolní činnosti jiných státních orgánů, hodnotit její účinnost a napomáhat k jejímu zkvalitňování.

Významné odpovědnosti se dostává Ústřední komisi lidové kontroly i tím, že bude napříště komplexně kontrolovat finanční hospodaření státních orgánů, včetně činnosti celé soustavy finančních orgánů a svá zjištění a doporučení bude předkládat vládě a Národnímu shromáždění, předsednictvu i plénu Slovenské národní rady, radám i plenárním zasedáním národních výborů ve svém stanovisku ke státnímu závěrečnému účtu i k závěrečným účtům dalších uvedených orgánů, jakož i v dalších zprávách.

Soudružky a soudruzi, vláda je přesvědčena, že nové organizační uspořádání kontrolního systému podle zásad XIII. sjezdu, blíže charakterizovaných prosincovým zasedáním ÚV KSČ a konkretizovaných v návrzích, na kterých se pracuje, zakotvených v některých připravovaných zákonných úpravách, zejména v novém zákoně o soustavě lidové kontroly, povede ke zlepšení hospodářskoorganizátorské práce a upevnění režimu hospodárnosti ve všech odvětvích našeho národního hospodářství i ve všech oblastech našeho společenského života.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji místopředsedovi vlády s. Krajčírovi za projev.

Přerušuji nyní schůzi do 14,20 hod.

Předseda NS s. Laštovička: (zvoní): Soudružky a soudruzi, pokračujeme v přerušené schůzi a v rozpravě. Nyní promluví posl. Zvára.

Posl. Zvára: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych k projednávanému hodnocení dosavadní činnosti Ústřední komise lidové kontroly a k předloženým hlavním směrům její další činnosti vyslovil několik názorů a poznatků.

Domnívám se, že velkým kladem předloženého návrhu je zejména skutečnost, že dochází k těsnému propojení a napojení činnosti Ústřední komise lidové kontroly na NS jako nejvyšší orgán státní moci. V této základní tezi a koncepci vidím veliký klad a další prohloubení procesu demokratizace, který v naší společnosti probíhá a postupně se uskutečňuje. Očekávaný přínos, který z tohoto těsného propojení logicky musí vyplynout, bude podle mého názoru přínosem jak pro nás, Národní shromáždění a jeho jednotlivé výbory, tak zřejmě i pro Ústřední komisi lidové kontroly a to zejména v tom, že postavení, význam a autorita Ústřední komise lidové kontroly jako ústředního kontrolního orgánu NS a vlády se značně zvýší.

Právem a zcela logicky očekáváme, že NS a jeho jednotlivé výbory budou moci právě prostřednictvím aparátu Ústřední komise lidové kontroly uskutečňovat vysoce kvalifikovanou, komplexní a zcela nezávislou kontrolu rozhodujících zákonů, usnesení a právních předpisů, jakož i kontrolu praktického řešení rozhodujících věcných problémů rozvoje národního hospodářství a kultury. Tato skutečnost je podle mého názoru mimořádně významná, protože vytváří v práci NS a všech jeho orgánů mimořádně příznivé okolnosti pro řešení a projednávání rozhodujících otázek na základě důkladného ověření a vyhodnocení dosavadního vývoje a účinnosti dříve přijatých opatření. Zbavíme se tak do určité míry dosud existující závislosti na podkladech a materiálech jednotlivých resortů, které jsou za řešení problémů přímo odpovědny, což při naší kontrolní činnosti do určité míry i snižuje míru objektivity předkládaných materiálů a zpráv. Vlastní poznatky nás poslanců pak budou účelně konfrontovat a doplňovat podklady předkládané Ústřední komisi lidové kontroly. To je, jak se domnívám, jeden z hlavních kladů a přínosů připravovaných opatření, který se logicky a zcela zákonitě projeví ve větší náročnosti vůči příslušným resortům a ústředním orgánům a ve svých důsledcích by měl vést - a já jsem přesvědčen, že i povede - k důslednějšímu a odpovědnějšímu řešení problémů naší společnosti i našeho národního hospodářství.

K obdobným výsledkům by mělo vést napojení krajských, okresních i místních komisí lidové kontroly na volené orgány národních výborů. I zde se domnívám, že pléna národních výborů budou za této nové situace moci prohloubit svoji práci i náročnost vůči svým výkonným orgánům i vůči podnikům a organizacím, které přímo řídí.

Při této příležitosti se chci alespoň krátce zmínit o tom, že náš výbor již v uplynulém období měl poměrně úzkou a velmi prospěšnou spolupráci s Ústřední komisí lidové kontroly a že tato spolupráce v celé řadě případů vedla k usnesením nebo podnětům, které pomohly řešit některé existující problémy v oblasti školství nebo kultury. Máme zde zejména na mysli prověrku a rozbor stavu umísťování absolventů vysokých škol, který v roce 1965 provedla Ústřední komise lidové kontroly a který po projednání v našem kulturním výboru dal podnět k provedení poměrně rozsáhlých a zásadních opatření v této problematice. Prověrka, kterou tehdy Ústřední komise lidové kontroly uskutečnila na ústředních úřadech, národních výborech a na celé řadě rozhodujících podniků, nám ukázala, jakých praktických nedostatků se jednotlivé orgány dopouštějí a jak často formálně a nedostatečně jsou plněna usnesení ÚV strany, vlády a celá řada našich předchozích doporučení.

Na základě této prověrky a projednání ve výboru došlo již k prohloubení perspektivního plánu potřeby a přípravy kvalifikovaných vysokoškolských a středoškolských kádrů a k provedení základních opatření při postupném odstraňování administrativního způsobu umisťování absolventů těchto odborných škol. Dále došlo k řešení finančních a platových otázek těchto absolventů, k řešení jejich nástupu a nástupní praxe apod. I po uplynutí poměrně krátké doby od realizace některých těchto opatření je možno jejich působení hodnotit kladně a je možno současně říci, že tato opatření ukazují směr perspektivního řešení a stala se nebo se stanou základem k provedení opatření dalších.

Samozřejmě situace není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá; způsoby a praktiky používané v této oblasti po celou řadu roků v minulosti nelze překonat a odstranit jediným opatřením.

Další prověrka v této oblasti provedená ukázala, že vědecké metody plánování potřeby odborníků z našich vysokých a středních škol jsou zatím jen na počátku a že jejich plné uplatnění se projeví zřejmě až v příští pětiletce. Nebylo totiž možné rázem opustit všechny tendence a koncepce, založené v minulých letech jak v našem národním hospodářství, tak i na nižších typech škol. Situaci v současné době také mimořádně komplikuje skutečnost, že i podniky při postupném uplatňování zásad zdokonaleného plánování a řízení ve značném rozsahu mění výrobní zařízení, výrobní program a z toho pak se zcela logicky mění i požadavky na jednotlivé skupiny odborníků. Nelze si zakrývat ani tu skutečnost, že v některých podnicích i nadále se projevuje malý zájem o nové a vzdělané odborníky a že tyto podniky setrvávají v dosavadní praxi obsazování funkčních míst často i nekvalifikovanými pracovníky.

Obdobně bych mohl hovořit i o rozsáhlé prověrce uplatňování zásad školské politiky národními výbory. Tato, prověrka, která byla provedena v roce 1965 v šesti krajích, 32 okresech a 583 školských zařízeních orgány lidové kontroly, nám pomohla odstranit některé problémy v řídící a organizátorské činnosti národních výborů a získat široký pohled na plnění usnesení ústředního výboru strany z roku 1964 k úkolům dalšího rozvoje školství a výchovy mládeže na školách. Rovněž i v tomto případě kontrola provedená v roce 1966 nám potvrdila, že sice došlo k určitému zlepšení jak v organizaci řízení vytvořením komplexních školských správ nebo komplexních odborů, tak i v péči o údržbu a opravy školních objektů, ve školním stravování apod. Rozhodujícího a zásadního zlepšení však stále ještě dosaženo nebylo.

Proč o těchto případech hovořím? Hovořím o nich proto, abych na konkrétních případech dokázal, jak dobrá práce Ústřední komise lidové kontroly i dalších orgánů soustavy lidové kontroly významně pomohla a přispěla nám, kulturnímu výboru Národního shromáždění, ke kvalitnímu projednání a přijetí závažných usnesení a doporučení, která jsou v plném souladu se zájmy a potřebami celé naší společnosti.

Je nesporné, že každý z nás poslanců samozřejmě má celou řadu osobních poznatků a zkušeností z této oblasti, i když v mnoha případech se jedná o poznatky a zkušenosti náhodné anebo i subjektivní. Připravovat a vytvářet z takovýchto poznatků zásadní usnesení nebo doporučení včas zpravidla možné není a bylo by do určité míry i nebezpečné, protože nelze vyloučit místní nebo subjektivní poznatky. Poznatky orgánů lidové kontroly založené na širokém průzkumu v celé řadě krajů, okresů a ve stovkách školských zařízení však dávají prakticky objektivní a ucelený podklad. Z toho tedy odvozuji, že další prohloubení spolupráce a postavení Ústřední komise lidové kontroly jako ústředního kontrolního orgánu Národního shromáždění je správné, zcela zákonité a v plném souladu s potřebami a zájmy naší společnosti.

Jak všichni dobře víme, je oblast školství i oblast kultury velmi členitá a je řízena různými orgány jak ústředními, tak i různými stupni národních výborů. Přitom však v celé této oblasti je zapotřebí zajistit a prosadit plnění a uskutečňování celospolečenských potřeb a zájmů. To, jak z praxe víme, se sice jednoduše říká, avšak ve skutečném životě někdy těžce realizuje. Názor, co je to společenský zájem a potřeba, bývá často zneužíván a vysvětlován podle toho, do jaké míry je tento zájem shodný se zájmy místními nebo dokonce i osobními. Za této situace má tedy mimořádnou důležitost provádění objektivní kontroly, jak tyto místní zájmy a potřeby jsou slaďovány a skloubeny se zájmy a potřebami celé společnosti. Bude tomu tak zřejmě i do budoucnosti. Proto také z tohoto pohledu se domnívám, že potřeba organizované, vysoce kvalifikované a objektivní kontroly je nesporná.

V této souvislosti mi dovolte vyslovit osobní uspokojení nad tím, že již byly konečně ukončeny diskuse a úvahy o tom, zda kontrola v naší společnosti má či nemá své opodstatnění. V tomto směru je podle mého názoru třeba zcela jednoznačně přivítat a postavit se za prosincové usnesení a stanovisko ústředního výboru KSČ, který etapu diskusí o opodstatněnosti kontroly uzavřel a stanovil v tomto směru naprosto jasné a konkrétní úkoly. Při této příležitosti chci říci, že nejen toto stanovisko a usnesení, ale i sám život nám téměř denně dokazuje potřebu soustavné, vysoce náročné a kvalifikované kontroly, a to nejen v současné době, ale zřejmě i do daleké budoucnosti, i v komunistickém zřízení bude třeba kontroly. Nelze přece spoléhat na nějaké samovolné působení principů a pravidel nové soustavy, které by úplně jednoznačně a bez jakýchkoli výjimek a odchylek vedly podniky, organizace, národní výbory, ale i další řídící složky k tomu, že si vždy budou počínat ukázněně a vždy jen v zájmu společnosti, i když by z takovéhoto počínání měl mít ten či onen kolektiv určitý neprospěch. Takováto představa je v současné době absurdní, nereálná, idealistická. Časté případy ze současné doby o zneužívání již vzpomenutého monopolního postavení podniků ve výrobě, vedoucí ke zvyšování cen, stanovení nerovných podmínek mezi odběrateli a dodavateli nám to přece důkladně dokazují.

Jinou otázkou samozřejmě je, že v nových podmínkách je nezbytně nutné účelně jim přizpůsobit metody a formy kontrolní práce. To je však jiná věc. Tuto změnu jsme povinni uskutečnit a prosadit. Já osobně se domnívám, že předložené návrhy hlavních směrů kontrolní činnosti na tuto změněnou situaci také správně reagují a vyvozují z toho praktické závěry pro činnost Ústřední komise lidové kontroly.

V závěru mi dovolte ještě několik poznámek. Jak jsem již řekl, je značná část školských a kulturních zařízení v přímé pravomoci, v správě a řízení národních výborů. Národním výborům jako orgánům státní moci se zvyšuje a dále ještě zvýší jejich pravomoc i odpovědnost. Všechny tyto změny již uskutečněné a dále připravované najdou svůj konkrétní odraz jak v zákonu o národních výborech, tak samozřejmě i ve způsobu a formách ekonomického řízení, plánování a financování této oblasti. Stručně řečeno, mám zde na mysli rozsáhlé změny, ke kterým již došlo a zřejmě i v budoucnosti dojde, ať již jde o praktické uplatnění souhrnných finančních vztahů, systému dotací, subvencí, zvýšení pravomoci apod. Domnívám se, že této změněné situaci - a to se už netýká jen oblasti školství a oblasti kultury, nýbrž i dalších oblastí, které národní výbory řídí - by měl odpovídat i systém práce komisí lidové kontroly. Pokud je nám známo, na národních výborech dojde k vytvoření komisí lidové kontroly jako orgánů pléna národních výborů a výhledově i ke sloučení aparátu stávajících kontrolních odborů národních výborů a aparátu komisí lidové kontroly. Podle mého názoru by měly změněné podmínky v systému řízení hospodářství národních výborů vést i k provedení vhodných a účelných opatření i v aparátu Ústřední komise lidové kontroly, zejména v tom směru, že by i v aparátu Ústřední komise lidové kontroly jeho vhodnou organizací měly být vytvořeny maximální předpoklady ke komplexnímu pohledu na hodnocení a kontroly celé této oblasti. Zabránilo by se tak situaci, že jednotlivá odvětví řízená národními výbory budou posuzována odděleně a bez potřebného komplexního pohledu a respektování pravomoci národních výborů. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Zvárovi. Nyní promluví poslanec Proškovec.

Posl. Proškovec: Soudružky a soudruzi poslanci, hodnocení a kontrola je zásadní součástí řízení společnosti a národního hospodářství. Charakter kontroly je v zásadě určen charakterem řízení, jehož je kontrola součástí. Je proto pochopitelné, že zavádění nové soustavy řízení vyvolává řadu změn v působnosti a náplni kontroly vůbec; ať jde o kontrolu vnitřní, např. ministerstva, podniku, nebo vnější, tj. kontrolu SBČS, státní inspekce jakož i lidové kontroly.

V úvodním referátu byla rozvedena úloha a postavení komisí lidové kontroly v nové soustavě řízení. Domnívám se však, že je účelné v současné době se zabývat kontrolou komplexní. Především musíme usilovat o zvýšení účinnosti kontroly a zabezpečit i určitou cílevědomou jednotu celé soustavy kontroly, jednotu cílů i metod, jakož i účelnou koordinovanost.

Účinnost kontroly nespatřuji ani tak v rozsahu jako především v úrovni. Dokonce se domnívám, že rozsah kontrol - myslím tím i počet - byl až nadbytečný. A často pracující to oprávněně kritizovali, že je mnoho kontrol a kontrolorů a výsledky nejsou úměrné či dostačující. Připomínky byly oprávněné také proto, že většinou šlo jen o povrchní šetření, o pohledy na dílčí otázky, že některé rozbory a kontroly byly prováděny bez hlubšího odborného přístupu. Že to není věc překonaná, svědčí např. i údaje ÚKLK, která v minulém roce provedla výběrové šetření četnosti kontrol v několika krajích. Zjistila např., že v období necelého 1,5 měsíce u 145 organizací bylo provedeno téměř 900 kontrolních akcí, zejména orgány odvětvového a územního řízení, SBČS, Státní inspekce a dozoru; v menší míře se na počtu akcí podílela lidová kontrola, vnitro a společenské organizace.

Význam koordinace a plánování kontrolní činnosti a zvýšení její účinnosti byl zdůrazněn již v r. 1964 ÚV KSČ a vládou schválením "Zásad plánování a koordinace kontrolní činnosti". Domnívám se, že tyto zásady nebyly dostatečně realizovány a dodržovány.

Požadavek na zvýšení účinnosti kontroly a její koordinovanosti je však dnes daleko větší než kdykoliv předtím. Je proto nutné, aby zejména vláda a její příslušný odborný orgán, se trvale zabývaly celou soustavou kontroly, její působností a úkoly v nových podmínkách, formami koordinace kontroly vnitřní i vnější s cílem racionalizovat systém kontroly a zvýšit její úroveň a zejména i účinnost.

Význačné postavení v systému kontroly má lidová kontrola a zejména ústřední komise. Nutno potvrdit, že za dobu své existence se lidová kontrola plně začlenila do našeho života. Přes některé problémy či nedostatky má lidová kontrola - všechny její stupně - důvěru širokých vrstev našich občanů. Lidová kontrola je spjata s rozvojem socialistické demokracie. Ve volených komisích lidové kontroly vidí naši občané prostředek k neformální, skutečné účasti pracujících na řízení.

Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit jednu stránku činnosti kontroly. Při nejrůznějších příležitostech se stále setkáváme s názor a požadavky pracujících, jak na adresu NS, nebo dalších orgánů včetně lidové kontroly, které lze stručně charakterizovat takto: zvýšení kontroly zdola. Je pravda, že v řadě případů jde o přehnané požadavky či názory, které mají společný jmenovatel, tj. právo do všeho mluvit i k tomu, čemu nerozumím. Toto jistě realizovat nebudeme. Domnívám se však, že názory převážné většiny našich občanů jsou rozumné a oprávněné.