V této souvislosti je nutné zdůraznit funkci nových komisí lidové kontroly na národních výborech. Ty budou vrcholnými orgány národního výboru pro kontrolu všech jeho orgánů a organizací z hlediska dodržování platných norem a usnesení. Tyto kontrolní orgány budou provádět kontrolu závěrek národních výborů na všech stupních, a tím tedy budou i posuzovat úroveň finančního hospodaření a disciplíny v činnosti národního výboru.

Ke zkvalitnění revizní činnosti se dále navrhuje vytvořit samostatné revizně poradenské organizace, které by na objednávku a za úplatu prováděly revize v podnicích a organizacích. Jejich zákazníky by byly podniky, jejich nadřízené orgány a stát. Zatím se počítá s experimentálním ověřením této nové formy.

Soudružky a soudruzi, jedním z významných ekonomických nástrojů řízení je cenová politika, která v souladu s ostatními nástroji zabezpečuje ekonomicky odůvodněný a společensky žádoucí vývoj cenové hladiny.

Nedílnou součástí cenové politiky bezesporu je kontrola cen. Dosavadní poznatky ukazují, že s ohledem na rozšířenou pravomoc, kterou nová soustava řízení umožnila hospodářským organizacím v tvorbě cen, je naprosto nutné, zesílit a prohloubit kontrolu cen ze strany řídících orgánů tak, aby odpovídala novým podmínkám a zabezpečovala v cenové tvorbě účelné spojení podnikových a celospolečenských zájmů.

Kontrola cen se má především zaměřit na sledování cenového vývoje, dodržování cenových předpisů a zejména na dodržování stanovené nebo dohodnuté úrovně cen.

Zvláštním a velmi závažným úkolem cenové kontroly bude její působení proti případům protispolečenského vývoje cen, kdy spekulativním postupem, např. umělým snížením nabídky některého zboží zařazeného do kategorie volných cen jsou na odběrateli vynuceny vyšší ceny, a tím dochází k neoprávněnému obohacení dodavatele. Takový postup ovšem není v souladu s duchem nové soustavy řízení a nemá ani nic společného s podnikatelskou solidností.

Výsledky kontrol potvrzují, že kromě případů přímého porušování pravidel pro tvorbu cen projevují se i snahy dodavatelských podniků dosáhnout pro sebe jednostranných výhod různými nepřímými cestami, zejména zneužíváním monopolního postavení na trhu.

Úkolem kontrolních orgánů nebude pouze vyhledávání a zjišťování takových škodlivých jevů v tvorbě cen, ale navrhovat v těchto případech důrazný finanční postih, který by nepříznivě ovlivnil nezasloužený hospodářský výsledek příslušné organizace, a provádět další opatření - jako např. přeřazením výrobků do jiné kategorie cen - k zamezení nebo alespoň k snížení vzniku těchto protispolečenských jevů.

Sankce po zjištění takovýchto případů spekulativního charakteru musí být vyšší než prostředky, jež organizace neoprávněnou cenovou tvorbou získala.

Plnění uvedených úkolů vyžaduje přizpůsobit i organizaci cenových kontrolních orgánů. Vzhledem k úzké spojitosti kontroly cen s potřebami řízení cenové politiky schválilo prosincové zasedání ÚV KSČ rozšíření činnosti Státní komise pro finance, ceny a mzdy o kontrolu tvorby a vývoje cen.

Jde v podstatě o přenesení dosavadní působnosti v kontrole cen z Ústřední komise lidové kontroly na Státní komisi pro finance, ceny a mzdy, která se tak stává ústředním orgánem pro řízení kontroly cen. Jejím hlavním úkolem bude organizovat kontrolní činnost ostatních ústředních orgánů, krajských národních výborů a orgánů odborného zkušebnictví, a sledovat její provádění. Kromě toho bude sama provádět kontrolu cen ve své vlastní působnosti se zaměřením na rozhodující problémy.

Zůstává samozřejmě i zde povinností všech řídících orgánů plnit v rozsahu své pravomoci a odpovědnosti úkoly v kontrole cen, napomáhat důslednému plnění cílů cenové politiky a rozhodnutí stranických orgánů a vlády a zachovávat cenovou kázeň.

Jsou to především všechny ústřední orgány a krajské národní výbory, které mají plnou odpovědnost za provádění cenové politiky ve své hospodářské činnosti, dále pak obchodní a jakostní inspekce, které mají sledovat dodržování jakostních podmínek výrobků ve vztahu k cenám. Svoji úlohu musí v tomto směru plnit také oborová ředitelství vůči podřízeným organizacím.

V podmínkách nové soustavy řízení byla na podniky ve značné míře přenesena pravomoc a odpovědnost při rozhodování o otázkách jejich technickoekonomického rozvoje. To se týká i oblasti mzdové. Žádoucí vývoj rozhodujících proporcí je usměrňován pomocí nepřímých nástrojů. Jejich úlohu však nelze přeceňovat a je třeba i v oblasti mzdové zabezpečit kontrolu mzdového vývoje. Kontrolní rozborovou činnost je zde třeba spojovat se zkoumáním dalších problémů souvisejících s odměňováním, jako je vývoj zaměstnanosti a vliv ekonomických nástrojů na jeho žádoucí usměrnění, vývoj kvalifikační struktury pracovníků apod. Při zabezpečení kontroly v těchto směrech musí důsledně platit zásady, že povinnost kontrolovat má především orgán, který řídí, a orgán, který příslušný předpis vydal. To znamená, že kontrolní systém v této oblasti zahrnuje jak chozrasčotní sféru, tak i centrální řízení.

Státní komise pro finance, ceny a mzdy se zabývá analýzami mzdového vývoje z hlediska tvorby a využívání prostředků na odměňování a uskutečňování záměrů celostátní koncepce vývoje mezd a státního plánu, sleduje vývoj mzdových proporcí, hlavních směrů diferenciace mezd, účinnosti mzdových soustav a forem odměňování. Tato komise bude provádět vlastní průzkumy v podnicích a oborových ředitelstvích, při nichž bude sledovat politickoorganizační zabezpečení zásadních opatření i jejich vlastní realizaci.a výsledky. Komise bude dále kontrolovat, zda mzdové předpisy, které vydávají v oboru své působnosti ústřední odvětvové orgány, jsou v souladu s centrálně stanovenými zásadami, a ve spolupráci s Ústřední komisí lidové kontroly bude koordinovat a metodicky řídit kontrolní a prověrkovou činnost v oblasti mezd.

Další významný úsek, kde je třeba zabezpečit zvýšení úrovně kontroly, je ochrana zájmů spotřebitelů. Trvalým úkolem národního hospodářství je zvyšovat technickou úroveň o užitnou hodnotu výrobků. Požadavek je o to závažnější v současných podmínkách, kdy často dosud převládá poptávka nad nabídkou a kdy v mnoha případech trh ještě nenutí výrobce, aby jakost svých výrobků zlepšovali.

Nekompromisně se projevuje požadavek vysoké technické úrovně jakosti výrobků v oblasti zahraničního obchodu. Zkušenosti z cenových jednání podniků zahraničního obchodu jsou toho dokladem. Nižší úroveň jakosti o cca 15 - 20 % vede k nižším cenám v rozsahu 40 - 50 % a výrobek z jakostí nižší o 40 % proti světové úrovni je prakticky již neprodejný. Naproti tomu dosažení jakosti o 10 % nad světový průměr umožňuje dosáhnout vyšší cenu o 30 - 50 %.

Proto v souvislosti s přípravou uvádění nové soustavy řízení a plánování národního hospodářství do praxe byly stanoveny i nové způsoby hodnocení výrobků a nástroje k podpoře těch výrobců, kteří zajišťují vysokou jakost výrobků, a postižení těch, jejichž produkce má nižší jakost, než je na zahraničních trzích v průměru obvyklá. Tyto principy byly stanoveny rámcově v zákonném opatření č. 102/1965 Sb. a vládním usnesení č. 368 z téhož roku.

Jednotným řízením povinného zkoušení a hodnocení výrobků byl pověřen Úřad pro normalizaci a měření. Zkoušení a hodnocení výrobků je prováděno postupně budovanými autorizovanými zkušebnami, které mají být zcela nezávislé na výrobních podnicích. V současné době je autorizováno 23 zkušeben, z nichž 19 je podřízeno přímo ústředním orgánům.

Je úkolem Státní komise pro techniku, aby ve spolupráci s ostatními orgány zajistila vybudování takové sítě zkušeben, aby obsáhla především výrobní obory nebo skupiny výrobků, které jsou pro rozvoj národního hospodářství nejdůležitější a rozhodující. To je nutné zejména do té doby, dokud působení tržních vztahů nepovede výrobce ke snaze získat značku kvality. Významným nástrojem prosazování celospolečenských zájmů v této oblasti se musí stát cílevědomý výběr výrobků, které budou podrobeny povinnému hodnocení. V zájmu ochrany spotřebitelů je nutné při budováni sítě zkušeben vycházet i z toho, že povinnému hodnocení bude nutno podrobovat i výrobky široké spotřeby.

Hmotné podněty spjaté se soustavou hodnocení výrobků vytvářejí potřebné podmínky k zlepšování jakosti. Výrobky, u nichž je dosaženo vyšší jakosti, než činí světový průměr, jsou zařazovány do prvé skupiny a jejich výrobci mají právo volné tvorby cen u těchto výrobků. Na druhé straně výrobky, které nedosahují průměru světové úrovně, jsou zařazovány do třetí jakostní třídy a výrobci jsou povinni odvádět dodatkové daně.

Zkušebny vyhodnotily do konce roku 1966 celkem 458 výrobků. Z nich bylo 38 nad světovým průměrem a 145 pod světovým průměrem. Svou jakostí bylo zbývajících 275 výrobků v průměru světové úrovně.

První zkušenosti ukázaly, že cesta k nápravě nedostatků v oblasti kvality výrobků nebude jednoduchá. Výrobci, jejichž výrobky při hodnocení neobstály, hledají stále cesty, jak nepříznivé závěry autorizovaných zkušeben vysvětlit a zdůvodnit tzv. objektivními příčinami a zabránit tak ekonomickým důsledkům, které pro ně z výsledků hodnocení vyplývají. To však svědčí o tom, že povinné hodnocení výrobků, prováděné na výrobě nezávislými zkušebnami a spojené s ekonomickým tlakem na výrobce, by mohlo být jedním z opravdu účinných nástrojů.

Opatření, která byla přijata v roce 1965 k jednotnému řízení péče o jakost výrobků a o jednotném řízení povinného zkoušení a hodnocení výrobků, mělo pochopitelně pouze rámcový charakter. Vláda i předsednictvo Národního shromáždění si byly v té době vědomi, že je nutno vedle zahraničních zkušeností před konečnou úpravou získat i nejnutnější vlastní zkušenosti. V současné době Státní komise pro techniku pracuje na návrhu zákona o státním zkušebnictví, který bude předložen vládě a Národnímu shromáždění k posouzení.

Státní autorizované zkušebny a ekonomické nástroje spjaté s hodnocením výrobků mohou sehrát významnou úlohu. Nemohou pochopitelně ani v budoucnosti obsáhnout celý, u nás vyráběný sortiment výrobků a nahradit vliv trhu. Musí však působit v těch oblastech, kde je v široké míře ovlivňována rentabilita a produktivita v národním hospodářství, vývoj životní úrovně obyvatelstva a tam, kde chceme a můžeme vytvářet předpoklady pro úspěšnou soutěž našich výrobků na zahraničních trzích.

Významnou roli při ochraně zájmů spotřebitelů v obchodní síti zaujímá Státní obchodní inspekce zřízená ministerstvem vnitřního obchodu. Její působnost se vztahuje na veškerou obchodní činnost, bez ohledu na organizační podřízenost. Státní obchodní inspekce kontroluje jakost prodávaného zboží, výši maloobchodních cen a dodržování pravidel platných pro obchodní činnost. Vzhledem k tomu, že stejné funkce vykonávají i národní výbory občanskými kontrolami a spotřebitelskými radami, bude účelné, aby krajské inspektoráty Státní obchodní inspekce byly podřízeny i krajským národním výborům. Toto opatření má přispět k tomu, aby byla odstraněna mnohokolejnost, a aby kontrola obchodu byla lépe organizována a dosáhla vyšší účinnosti v ochraně spotřebitelů v maloobchodní síti všech provozovatelů.

Soudružky a soudruzi, další oblastí, kde je třeba zvýšit účinnost kontroly, je ochrana bezpečnosti při práci a péče o pracovní prostředí.

Dosavadní opatření vycházela z toho, že péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zlepšování pracovních podmínek je věcí podniků, jejich nadřízených orgánů a dále Revolučního odborového hnutí. Jen pro některé činnosti nebo technická zařízení působí státní specializované orgány - Ústřední báňský úřad, Ústav technického dozoru, které dozírají i na bezpečnost práce a jsou k tomu účelu vybaveny potřebným oprávněním.

Ukazuje se, že však s tímto způsobem zajišťování ochrany bezpečnosti při práci nelze do budoucna vystačit. Pracovní úrazovost je stále značná (např. ročně dochází k 1100 smrtelných úrazů). Zvyšování úrovně kultury práce postupuje pomalu. Celkový stav pracovních podmínek a ochrany bezpečnosti práce neodpovídá soudobým poznatkům moderní techniky a v řadě případů ani zdravotním hlediskům.

K odstranění těchto nedostatků se proto navrhuje zřídit Státní odborný dozor nad bezpečností při práci, který bude tvořit ústřední inspektorát, dále slovenský inspektorát a krajské inspektoráty.

Tento orgán bude vykonávat státní dozor nad bezpečností práce ve všech výrobních a nevýrobních organizacích; bude provádět rozbory pracovní úrazovosti, vyšetřovat příčiny smrtelných a hromadných úrazů; bude se podílet na kolaudačním řízení průmyslových staveb a projednávání státních norem; bude vydávat bezpečnostně technické předpisy atd. Současně bude vybavena potřebným oprávněním, např. ukládat sankce organizacím i odpovědným osobám za porušení předpisů o bezpečnosti práce.

Státní odborný dozor nad bezpečností při práci, podřízený Státní komisi pro techniku, bude vytvořen v podstatě z dosavadních institucí a zařízení.

Zřízení Státního odborného dozoru nad bezpečností při práci se nedotkne dosavadní organizace požárních inspekcí, podřízených ministerstvu vnitra, krajským a okresním národním výborům. Rovněž činnost Ústředního báňského úřadu zůstane nedotknuta.

Úkolem Revolučního odborového hnutí nadále zůstane pečovat o vhodné prostředí na pracovištích, o zvyšování kultury a bezpečnosti práce a uplatňovat v tomto směru vliv na vedení závodů a podniků. Orgány ROH budou mít právo požadovat na Státním odborném technickém dozoru nad bezpečností práce provedení kontroly bezpečnostně technického stavu na pracovištích.

Rovněž zvýšení účinnosti kontroly ochrany životního prostředí a přírody má své specifické problémy.

Vnějším podmínkám života obyvatelstva nebyla po dlouhou dobu věnována potřebná pozornost; nyní se vyvíjí úsilí, aby bylo zastaveno zhoršování životního a přírodního prostředí a aby se dosáhlo obratu. Jde o oblast, v níž stále dochází ke střetu různorodých zájmů (podnikových zájmů se širšími veřejnými zájmy, prolínání jednotlivých složek společenské činnosti a tendence k preferování té či oné složky apod.). S tím také souvisí prostředky pro řešení těchto problémů.

Tvorba a ochrana životního a přírodního prostředí zahrnuje komplex činností, na nichž se podílí několik ústředních orgánů, přičemž v krajích a okresech jsou tyto činnosti soustředěny v národních výborech. Jde o tyto činnosti:

- o vytváření příznivých podmínek pro životní a přírodní prostředí účelným využitím daného území územním projektováním a zajišťováním nezávadnosti staveb a provozů stavebním a kolaudačním řízením,

- o stanovení a sledování zdravotních hledisek hygienickou službou, - o ochranu přírody a kulturních památek,

- o ochranu zemědělského půdního fondu před jeho znehodnocováním a odnímáním zemědělské výrobě;

- o státní péči o lesy, řízení vodního hospodářství a ochranu čistoty ovzduší.

Tyto úkoly tvoří součást výkonu státní správy v působnosti příslušných ústředních orgánů (Státní komise pro techniku, ministerstev zdravotnictví, kultury a informací, zemědělství a výživy, lesního a vodního hospodářství) a dále krajských a okresních národních výborů. Pro jejich plnění budou vytvořeny lepší podmínky připravovanými zákonnými úpravami, novým zákonem o národních výborech, dále o územním plánování, o stavebním řízení atd.

Situace na úseku péče o čistotu vodních toků a ovzduší si vyžádala vytvořit specializované orgány - Státní vodohospodářskou inspekci, Státní technickou inspekci pro ochranu ovzduší, které kontrolní činnosti mají napomáhat ministerstvu lesního a vodního hospodářství a národním výborům.

Do budoucna bude třeba věnovat větší pozornost vytvoření účinných zábran proti devastaci krajiny a proti nadměrnému hluku. Ke zvýšení péče o ochranu krajiny budou prohloubeny funkce národních výborů ve stavebním a kolaudačním řízení. Opatření proti nadměrnému hluku se připravují po linii hygienické služby.