Komise lidové kontroly jako celek se staly účinným nástrojem účasti lidu na řízení. Výrazným rysem bylo, že pod vedením organizací a orgánů KSČ vycházely důsledně z celospolečenských zájmů. Členové komisí lidové kontroly přistupovali k plnění úkolů tváří v tvář složitému průběhu rozvoje všech stránek naší společnosti a se zápalem průkopníků pomáhali na široké základně razit cestu novým myšlenkám v praxi.

Rozvoj národního hospodářství v podmínkách systému ekonomického řízení bude v dalším období doprovázen formováním nového stupně socialistického demokratismu. Významná úloha v tomto směru připadá zastupitelským orgánům. Tomu se bude přizpůsobovat postavení komisí lidové kontroly.

Zkušenosti získané v průběhu budování a rozvíjení činnosti komisí lidové kontroly budou dobrým základem pro účinnou práci ústřední komise v nových podmínkách a při zabezpečování aktivního podílu komisí lidové kontroly na řízení dalšího rozvoje národního hospodářství. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu Hromádkovi. Přistoupíme nyní k rozpravě. Do této chvíle došlo 13 přihlášek. Přihlášeni jsou poslanci Krajčír, Zvára, Proškovec, Jägerman, Kakos, Štáfek, Fierlinger, Valo, Hanzlík, Rejhon, Marešková, Doupovec a Štenchlák. Dávám slovo posl. Krajčírovi.

Místopředseda vlády s. Krajčír: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, Národní shromáždění má provést zhodnocení činnosti orgánů lidové kontroly za uplynulé funkční období a má zvolit novou Ústřední komisi lidové kontroly, a to podle nového zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění, které upravuje volby orgánů lidové kontroly již podle zásad, schválených na prosincovém zasedání ÚV KSČ.

Vytvoření komisí lidové kontroly v roce 1963 bylo především významným krokem v demokratizaci kontrolní činnosti. Prostřednictvím volených orgánů bylo do přímého výkonu kontroly zapojeno na 50.000 pracujících všech odvětví národního hospodářství i jiných úseků společenského života.

Funkcionáři lidových kontrolních orgánů měli bohaté zkušenosti a poznatky z pracovišť, opírali se o znalost skutečného stavu problémů a věděli proto, na jaké otázky je třeba především soustředit pozornost. To se muselo projevit především na samotném programu kontrolní činnosti.

Míru a rozsah zapojení orgánů lidové kontroly do celkového úsilí při překonávání vzniklých obtíží národního hospodářství, při řešení jeho problémů charakterizují rozbory, zprávy a návrhy opatření, které Ústřední komise lidové kontroly zpracovala. Konkrétní ověřená zjištění a poznatky o vývojových tendencích byly důležitým podkladem k jednání předsednictva Ústředního výboru KSČ, předsednictva a výborů Národního shromáždění, vlády, SNR v krajích a okresech pak příslušných stranických, státních a hospodářských orgánů.

Uvedené orgány ve své činnosti vycházely mnohokrát ze skutečností zjištěných orgány lidové kontroly, vyvozovaly z nich závěry a přijímaly opatření podle jejich doporučení. Orgány lidové kontroly tím významně přispěly k řešení řady závažných otázek a je proto nutno na konci jejich funkčního období kladně ocenit jejich práci a vyslovit uznání všem funkcionářům i kvalifikovaným pracovníkům odborného aparátu, kteří se na této práci podíleli.

Orgány lidové kontroly započaly svou činnost ještě v podmínkách dřívější direktivní soustavy řízení a pokračovaly v ní v době uskutečňování experimentů ověřujících prvky nové soustavy. To se muselo projevit ve formách a metodách jejich práce, a bylo proto zcela přirozené, že XIII. sjezd Komunistické strany Československa ve svém usnesení vytyčil úkol organizaci a metody práce lidové kontroly uvést do souladu s novou soustavou řízení, postupnou racionalizací kontrolního systému dosáhnout zvýšení účinnosti kontroly a kontrolní systém budovat tak, aby nedocházelo k překrývání kontrolních funkcí jednotlivých orgánů, ale aby každý řídící i kontrolní orgán byl vybaven odpovídajícími nástroji aktivního působení i aby odpovídal za důsledky svých rozhodnutí a respektoval pravomoc i odpovědnost příslušných orgánů.

Na zasedání ÚV KSČ v prosinci m. r., které se zabývalo činností ústředních orgánů, soudruh Novotný pak zdůraznil, že v podmínkách nové soustavy řízení nebude úloha kontroly slábnout, ale naopak sílit, a to jak kontroly společenské, tak odborné kontroly dodržování celospolečenských zájmů cenové, mzdové, obchodní a ostatní činnosti, jakož i kontroly vnitropodnikové a oborové. Uvedl, že náš socialistický stát se nemůže vzdát zvláštního kontrolního nástroje, který signalizuje poznatky širokého okruhu pracujících o činnosti jednotlivých článků řídícího ústrojí a o tom, zda tato činnost je či není v souladu se zájmy společnosti, se směrnicemi a usneseními ústředních orgánů.

Prosincové zasedání ÚV KSČ stanovilo, ze kontrola bude uspořádána jako jednotný, ale vnitřně diferencovaný systém, dále že bude nutno posílit kontrolu jednak po linii řízení jednotlivých odvětví, jednak zvýšit účinnost státu a společenské kontroly a těsněji propojit se zastupitelskými sbory a společenskými organizacemi. V souladu s tím pak upravit postavení a obsah činnosti jednotlivých stupňů soustavy komisí lidové kontroly.

Podle těchto zásad se nyní pracuje na souboru opatření k racionálnímu uspořádání kontroly v soustavě státních a hospodářských orgánů, v jejich těsném spojení se zastupitelskými orgány a ROH. Podle zmíněného již zákonného opatření Národního shromáždění z března letošního roku budou nové komise lidové kontroly v krajích, okresech a místech voleny na plenárních zasedáních příslušných národních výborů, závodní komise lidové kontroly budou voleny na členských schůzích základních organizací ROH.

V souboru připravovaných opatření k racionálnímu uspořádání kontroly nejde jen o změnu způsobu volby komisí lidové kontroly v krajích, okresech a místech a na závodech. Těsnější spojení s lidovými zastupitelskými orgány a ROH bude spočívat v tom, že komise lidové kontroly budou těmto orgánům odpovědny za svou činnost a budou svou činnost rozvíjet podle požadavků těchto orgánů - to znamená Ústřední komise lidové kontroly bude pracovat podle požadavků Národního shromáždění a vlády, krajské, okresní a místní komise lidové kontroly budou pracovat podle požadavků plén a rad příslušných národních výborů a závodní komise lidové kontroly budou pracovat podle požadavků orgánů ROH. Při tomto uspořádání dojde také k odstranění duplicitní činnosti odborného kontrolního aparátu, protože při národních výborech byly vykonávány některé stejné činnosti jako v aparátu komisí lidové kontroly. V souvislosti s tím musí dojít k odbornému zkvalitnění kontrolního aparátu, neboť jde o velmi náročnou činnost, kterou jako povolání není možné bez odborné kvalifikace vykonávat. Činnost volených kontrolních orgánů z řad poslanců i odborníků příslušného odvětví nebo oboru, opírajících se o opravdu kvalifikovaný kontrolní a revizní aparát, musí pak přispět jak k racionalizaci, tak ke zvýšení účinnosti veškeré kontrolní činnosti.

Návrhy na prohloubení státní a společenské kontroly vycházejí dále z toho, že komise lidové kontroly tvoří jednotnou soustavu, která se vyvíjí podle principu demokratického centralismu. Úkolem Ústřední komise lidové kontroly bude po metodické stránce řídit činnost komisí lidové kontroly a pečovat o vytváření vhodných podmínek pro jejich činnost. Vyšší komise se při plnění úkolů budou opírat o komise nižších stupňů, které podle povahy věci budou zapojovat do kontrolních akcí. Nižší komise budou zase oprávněny požadovat od vyšších komisí, aby jim poskytly účinnou pomoc při řešení problémů, které jsou zvlášť složité a přesahují jejich možnosti.

V této souvislosti je nutné znovu.opakovat a zdůraznit zásadu, obsaženou v usnesení XIII. sjezdu, totiž že kontrolní systém je nutno budovat tak, aby nedocházelo k překrývání kontrolních funkcí jednotlivých orgánů, ale aby každý řídící i kontrolní orgán byl vybaven odpovídajícími nástroji aktivního působení. Tuto zásadu je nutno především realizovat a uskutečňovat v každé organizaci, ať už chozrasčotní nebo rozpočtové. Základní kontrolní funkce musí vykonávat odpovědné vedení každé takové organizace, neboť nepřestává platit zásada "kdo řídí, kontroluje". Každé vedení - ať už jde o hospodářské středisko, provoz, závod, podnik, oborový podnik - má určitou míru přesně stanovené pravomoci i odpovědnosti. V každé hospodářské soustavě musí se podnikání řídit platnými zákony. I v naší soustavě musí se vedle obecných předpisů občanského zákona, hospodářského zákoníku, zákoníku práce respektovat pravidla o soustavě národohospodářských plánů a o funkci ekonomických nástrojů. Musí se starat o svěřené socialistické vlastnictví, zachovávat předpisy daňové a nealianční, cenové a mzdové, ale také předpisy o ochranně bezpečnosti při práci, při vedení organizací odpovídajících za zachování čistoty ovzduší a vody, za zachování zdravého životního prostředí, ve kterém působí. Ve vlastní výrobní nebo obchodní činnosti nesou odpovědnost za jakost výrobků, za dodržování poctivosti v obchodě a službách. I když dodržování všech zákonů a předpisů sledují speciální kontroly a dozory jako součást jednotné, ale vnitřně diferencované kontroly nelze přehlížet úlohu, která v této soustavě náleží řídícím článkům od nejnižších až k nejvyšším. Povinnost kontrolních funkcí z článků vlastního řízení nemůže být nijak a nikým nahrazena. Není-li vykonávána, vznikají celospolečenské škody, kterým bylo možno zabránit. Neuspokojivé provádění kontroly orgány vlastního řízení má záporný vliv na vzájemné vztahy mezi organizacemi a jejich řídícími orgány, na soudružské vztahy mezi lidmi. Vzniká ovzduší vzájemné neodpovědnosti, vzájemného zdůvodňování a omlouvání nedostatků, ale i ovzduší celkové vzájemné nespokojenosti se vším a všude. Právě vzájemná náročnost, dodržování socialistické zákonnosti, plánování a finanční kázně, podnikavosti spojené však s podnikatelskou solidností - to všechno by mělo být a postupně bude muset být základem vzájemných vztahů, neboť přece i dnes musí platit, že "dobré smlouvy dělají přátelé". S kontrolou toho musí začít každý sám u sebe, neboť to je také zárukou skutečného a trvalého úspěchu. Je a musí to být ovšem činnost vysoce uvědomělá a organizovaná, spoléhat na samočinnost kontroly, jen na působení morálních faktorů by bylo nereálnou iluzí.

Soudružky a soudruzi, v nové soustavě řízení výrazně vystupuje do popředí ekonomická stránka hospodaření podniků, vzrůstá význam jejich finančního hospodaření i působení finančně ekonomických nástrojů, zejména daní, všech druhů odvodů do státního rozpočtu, dotací, subvencí, intervencí, odpisů ze základních prostředků a cenových přirážek a srážek v zahraničním obchodě. Tyto finančně ekonomické nástroje mají bezprostřední vliv na hrubý důchod, mzdy a platy, velkoobchodní a maloobchodní ceny a tím i na hmotnou zainteresovanost podniků. Mají samozřejmě také vliv na stav státního rozpočtu, zejména na jeho příjmy a na vývoj finanční rovnováhy a měnové stability. Každý z těchto nástrojů představuje velké částky příjmů anebo výdajů státního rozpočtu.

Velká část příjmů státního rozpočtu bude záviset jednak na skutečné tvorbě zdrojů v podnicích, jednak na správnosti výpočtů základny odvodů, správném uplatňování odčitatelných položek, dodržení předpisů apod. To platí především o odvodech z hrubého důchodu nebo zisku, o odvodech ze základních prostředků, ze zásob, o stabilizačním odvodu atd.

Nová situace také vzniká tím, že podniky nyní plní své povinnosti vůči státnímu rozpočtu přímo, bez prostřednictví nadřízených orgánů a rovněž část dotací a intervencí ze státního rozpočtu je poskytována přímo a účelově.

To ovšem klade mimořádné požadavky na objektivní kontrolu podnikových zdrojů a potřeb ve vztahu ku státnímu rozpočtu a rozpočtům národních výborů i kontrolu dodržování předpisů a využívání zásad nové soustavy řízení v souladu s celospolečenskými zájmy.

Z dosavadní praxe je známo nemálo příkladů porušování celospolečenských zájmů, zejména pokud jde o povinnosti podniků ve vztahu ke státnímu rozpočtu. Tak např. ministerstvo financí provedlo v minulém roce prověrku v podnicích několika resortů zaměřenou na správnost dodržení předpisů při provádění odvodů ze základních prostředků do státního rozpočtu. Jen u 4 jmenovitých staveb neuvedených včas do provozu činilo zkrácení odvodů do státního rozpočtu 15 mil. Kčs. Další prověrkou bylo zjištěno, že některé průmyslové resorty neprovedly v roce 1966 krácení přídělů ze státního rozpočtu na oborovou výstavbu v případě jejího neplnění v celkové částce 103 mil. Kčs. Velké závody běžně prověřují též finanční odbory národních výborů při odvodu daně z obratu.

Odvody, daně, cenové přirážky a srážky, dotace ovlivňují bezprostředně finanční situaci a tím podnikovou a osobní hmotnou zainteresovanost. To sebou pochopitelně přináší i zvýšené nebezpečí, že ze strany podniků bude vyvíjeno úsilí maximálně uspokojit hmotnou zainteresovanost, a to mnohdy i na úkor celospolečenských zájmů.

Za této situace je nutné, aby ministerstvo financí, které odpovídá za státní rozpočet, mělo možnost prostřednictvím svých orgánů při krajských a okresních národních výborech kontrolovat plnění příjmů státního rozpočtu a hospodaření s jeho výdaji přímo v podnicích. Znamená to především provádění finančně daňových revizí. Tyto funkce budou podle navrhovaných opatření plnit odbory státních financí na okresních a krajských národních výborech, které vzniknou z nynějších oddělení státních příjmů dosavadních finančních odborů ONV a KNV.

Tyto odbory budou provádět z hlediska zájmů státního rozpočtu správu a kontrolu daně z obratu, daně ze mzdy, odvodů z hrubého důchodu, ze základních prostředků, odpisů a stabilizačního odvodu do státního rozpočtu, kontrolu cenových přirážek a srážek v zahraničním obchodě a dotací k maloobchodním cenám v případě jejich převýšení velkoobchodními cenami, popř. dalších dotací ze státního rozpočtu. Půjde především o kontrolu základny odvodů, odpočitatelných položek, správnosti sazeb a výše odvodů, včasnosti odvodu, apod. K tomu budou dostávat z podniků nutné podklady a budou mít právo provádět potřebné šetření přímo na místě v podnicích a organizacích. Odpovědnost podniků za správnost odvodů do státního rozpočtu bude zdůrazněna i tím, že budou povinny po skončení roku předložit odboru státních financí hlášení o odvodech, což je obdoba dříve obvyklého daňového přiznání. Při zjištění nesprávnosti a neúplnosti odvodů, popř. při nedodržení termínů odvodů do státního rozpočtu budou příslušné podniky finančně postiženy. Činnost odborů státních financí obsáhne všechny hlavní příjmy státního rozpočtu a postupně i stále větší část rozpočtových výdajů.

Finanční odbory národních výborů budou především spravovat celý rozpočet národního výboru, tzn. spravovat a kontrolovat jeho příjmy a výdaje, řídit finanční hospodaření podřízených podniků a organizací, národních výborů nižších stupňů a budou i ve významných rozvíjejících se ekonomických vztazích s ústředně řízenými podniky v takových záležitostech, jako jsou podíly národních výborů na odvodech z hrubého důchodu nebo zisku, přirážky ke stabilizačnímu odvodu, sdružování finančních prostředků atd.

Ministerstvo financí bude provádět svým revizním odborem namátkové finančně daňové revize přímo v podnicích a organizacích a kontrolu činnosti odborů státních financí. Tyto revize mohou jít i několik let nazpět. Předpokládá se, že ministerstvo financí bude i nadále provádět periodické revize hospodařeni ministerstev, ústředních úřadů a krajských národních výborů.

Vedle nezávislé finanční daňové kontroly a revize zaměřené na zabezpečení příjmů a výdajů státního rozpočtu je třeba zkvalitnit i dokladové periodické revize zaměřené na prověrku správnosti účetních uzávěrek. Tyto revize budou provádět řídící orgány, a to na podnicích oborová ředitelství, na oborových ředitelstvích ministerstva, dále finanční odbory krajských a okresních národních výborů v podnicích, které tyto národní výbory přímo řídí.

Dosavadní zkušenosti potvrzují, že právě v revizní činnosti podniků existuje řada závažných nedostatků, které svědčí o tom, že tyto revize nejsou chápány jako nástroj řízení. Mezi nejčastější nedostatky patří zejména podceňování revizní činnosti, malá autorita revizních orgánů, formálnost, snaha "jen dodržet termín pro revizi, nízká objektivita, nedostatečné uvolňování kvalifikovaných odborných pracovníků pro provádění revizí atd. Řídící orgány chozrasčotní sféry odpovídající za provádění revizí nemají často ani zájem na důkladné revizi a vyvození důsledků, neboť mají často totožné zájmy a i ve výsledcích revize vidí nebezpečí, že se bude poukazovat i na nedostatky v jejich činnosti. Podle zkušeností za loňský rok jsou např. všude kladná stanoviska revidujících orgánů k podnikovým účetním závěrkám, což vyvolává oprávněnou nedůvěru, že tak dobré přece jen všechno není. V podmínkách nové soustavy řízení význam dokladových revizí vzrůstá, a bude proto třeba, aby řídící orgány vytvořily pro jejich soustavné kvalifikované provádění všechny nezbytné předpoklady.

Nejzávažnější situace v periodických revizích je na úseku hospodářských organizací řízených národními výbory nižšího stupně. Rada městských národních výborů v roce 1966 ani nezačala periodické revize hospodaření ve svých podnicích provádět. Tam, kde došlo k provádění revizí nestačí velmi často městské a místní národní výbory zajistit revize tak, aby mohla být zrevidována alespoň polovina podniků jimi řízených. Podobně s kapacitami kontrolních odborů nestačí národní výbory vyšších stupňů zdaleka zvládnout předepsanou periodicitu revizí, má-li být zajištěna jejich žádaná kvalita.

Proto se navrhuje, aby finanční odbory prováděly periodické revize hospodaření podniků a organizací řízených národním výborem a hospodaření národních výborů nižších stupňů. Hlavním důvodem k tomu je racionalizace kontrolního systému. Finanční odbory řídí finanční hospodaření organizací národního výboru a budou ho takto také kontrolovat. Revize tím tedy dobře naváží také na finanční daňovou kontrolu prováděnou finančním odborem v podnicích řízených národním výborem. Navrhovaná úprava sleduje také to, aby se netříštila odpovědnost za finanční hospodaření v rámci národního výboru.