Zde je nutno se pozastavit i nad názorem, jako by feminizované
školství bylo hlavní příčinou
nedostatků výchovného působení
školy, ale přitom se také současně
tvrdí, že hlavním posláním ženy
je výchova dětí v domácnosti. Bylo
by tedy logické zvýraznit výchovnou funkci
otců ve vztahu k dětem. Ale o tom se nikde nedočteme.
(Potlesk.) Nesmíme se pak divit, že nám
výchova mladých lidí k rodičovství
nepřináší potřebné ovoce.
Je dost farizejské spojovat zaměstnanost žen
s celkovou morálkou. Vzniká pak otázka, jak
zhoršuje zaměstnanost morálku mužů.
Je v paměti mnoha z nás doba za buržoazní
republiky, kdy pracovaly především proletářské
ženy. Ale amorálnost nebyla vlastní jím,
nýbrž právě nepracujícím
ženám maloměšťáků a
buržoazie.
Ženám se vyčítá nízká
kvalifikace. Je v tom nesporně kus pravdy. Ale nelze to
klást vždy za vinu ženám, je nutno posoudit,
zda v řadě činností, kterou ženy
dělají, je nutná kvalifikace, a jestli ano,
zda máme volnou pracovní kapacitu s potřebnou
kvalifikací. Jestli ne, pak nehovořme, ale řešme,
jak zvýšit ženám kvalifikaci. Já
si přitom nemohu odpustit dotaz, proč se v poslední
době mluví zejména tak významně
o kvalifikaci žen. Všeobecně jsou například
známa čísla o nízké kvalifikaci
části průmyslových ředitelů
nebo pracovníků centrálních orgánů.
Ve vztahu k těmto skutečnostem jsou problémy
kvalifikace třeba dělnic ve strojírenském
podniku dosti podružné.
Dosti nepochopitelné jsou třeba i výtky,
že ženy, prý pro svou malou kvalifikaci, dělají
často práci neproduktivní, společensky
a ekonomicky zbytečnou. Já předpokládám,
že tuto práci pro ně organizují, připravují
a řídí kvalifikovaní muži. Vina
tedy není zřejmě na těchto ženách.
Celá tato diskuse, která se stává
psychologicky, morálně a nakonec i politicky velmi
nebezpečnou, má v praxi často škodlivé
a protispolečenské důsledky. Uvedu to na
příkladu: U nás absolvovaly na lékařské
fakultě dvě mladé ženy, a to lékařky
s červeným indexem. To znamená, že to
byly nejnadanější studentky s předpokladem
pro vědeckou práci. Ale nedostaly zaměstnání,
byla dána přednost mužům, ony nebyly
přijaty a jedna z nich potom dostala studijní stipendium
ve Francii.
Soudružky a soudruzi, považovala jsem za nutné
o této zdánlivě odtažité otázce
hovořit v souvislosti s pětiletkou. Teorie o přezaměstnanosti
žen takto formulované jsou velmi nebezpečné.
Ve svých důsledcích znamenají negaci
jedné z nejvýznamnějších vymožeností
socialismu, tj. práva na práci. Z čísel
a faktů vyplývá, že nejde o "přezaměstnanost"
vůbec, ani o "přezaměstnanost"
žen. Existuje ovšem u nás neefektní rozdělení
pracovních sil, které na jedné straně
chybějí a na straně druhé přebývají.
A v této souvislosti ve mne budí velké znepokojení
a určité podezření nárůst
pracovních sil v průmyslu za l. pololetí
l. r., který považuji za spekulaci. Řešit
problém žen nelze žabomyší vojnou
z pozice maloměšťáckého zápecnictví.
Musíme řešit problémy denního
života a přesunovat pracovní síly podle
potřeb společnosti, zvyšovat kvalifikaci pracujících
- i žen, vytvářet lepší objektivní
podmínky pro sladění pracovní funkce
žen a jejich funkce v rodině. To znamená rozvíjet
služby, budovat jesle, školky, školní družiny,
stavět byty a také vychovávat mladé
lidi, aby chápali, že funkce rodiny vyžaduje,
že se musí zapojit oba stejně. Je nutné
dořešit v rámci správné mzdové
politiky i spravedlivé odměňování
pracujících žen. A věcné řešení
otázek zbavené subjektivismu, řešení
v duchu socialistických zásad, využívání
schopností a tvůrčích sil celé
společnosti nám nesporně podpoří
realizaci náročných ekonomických úkolů,
které máme dnes zákonem o 4. pětiletém
plánu schválit. (Potlesk.)
Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem.
Ďalej prehovorí posl. Jozef Černý z
volebného obvodu č. 42.
Posl. J. Černý: Vážené
Národní shromáždění! Výbor
Národního shromáždění
pro potravinářský a spotřební
průmysl, obchod, místní hospodářství
a spoje se v období příprav 4. pětiletého
plánu zabýval rovněž dalším
rozvojem československých spojů. Je potřebí
vidět, soudružky a soudruzi, že československé
spoje prošly po roce 1945 konsolidačním obdobím
a částečnou rekonstrukcí. Pak následovala
období charakterizovaná nejprve vzestupem pošty
jako klasického oboru a potom ostatních oborů
až po zavádění nových spojových
prostředků, jako byl rozhlas po drátě
a černobílá televize. V uvedeném období
státní plán velmi často vyjadřoval
rozhodnutí nejvyšších stranických
orgánů a vlády v rámci jednotlivých
etap naší socialistické hospodářské
politiky co nejprogresivněji rozvíjet odvětví
spojů, a to k uspokojení nejen potřeb národního
hospodářství, ale také potřeb
obrany vlasti.
Mezi lety 1961 - 1966 však došlo v resortu spojů
k velmi vážnému neplnění investičního
plánu. Následkem toho nedosáhly spoje v plném
rozsahu stanovených cílů, zejména
v nejnáročnějším oboru, v rozvoji
telekomunikací.
Z toho důvodu také ve 4. pětiletém
plánu s ohledem na trvale rostoucí celospolečenskou
funkci spojů a jejich mezinárodní význam
je soustředěno mimořádné úsilí
především k rozvoji telekomunikací.
Bude nutně třeba při té příležitosti
řešit Pražské telekomunikační
centrum se značným zvýšením účastnických
stanic pro obyvatelstvo, zvýšit význam ČSSR
v mezinárodním tranzitním telekomunikačním
spojení, pokračovat daleko intenzivněji než
dosud v automatizaci meziměstského telefonního
provozu, připravit telekomunikační síť
pro přenos dat, kódů a informací vysokými
rychlostmi pro samočinné počítače,
a vším tím dosáhnout krytí vnitrostátních
potřeb obrany i potřeb Spojeného velení
států Varšavské smlouvy.
Dále řešit dostavbu sítě vysílačů
prvního televizního programu, VKV vysílačů,
přípravu a pokusné vysílání
druhého televizního programu včetně
zkvalitnění přenosů rozhlasové
a televizní modulace.
Vážené soudružky a soudruzi, hovořím-li
dnes při projednávání návrhu
zákona o 4. pětiletém plánu o problémech
našich spojů, je třeba si uvědomit -
a to zdůrazňuji -, že automatizace meziměstského
telefonního spojení je úkolem číslo
jedna v rozvoji telekomunikací. Dosavadní koncepce
postupné automatizace meziměstské sítě
v naší republice vycházela ze zásady
automatizovat provoz především v nejnižších
úrovních sítě. To znamená,
ze meziměstský telefonní styk se dosud převážně
uskutečňuje manuálně.
Se zřetelem na novou soustavu řízení
národního hospodářství, která
bude klást zvýšené požadavky na
telekomunikační spojení a na rychlý
přenos hospodářských dat pro účely
řízení a plánování,
je nutně třeba maximálně urychlit
automatizaci meziměstského telefonního provozu
mezi hospodářskými středisky státu.
Největší a nejdůležitější
hospodářská, politická a kulturní
střediska naší republiky jsou zároveň
důležitými telekomunikačními
uzly celostátní spojové sítě.
Je to celkem 23 tranzitních ústředen, z nichž
10 zajišťuje spojení krajských měst.
Do roku 1970 bude provedena automatizace a poloautomatizace bez
čekacích dob v koncovém provozu mezi krajskými
městy a vybranými hospodářskými
centry pomoci dálkových tónových voleb.
Do automatického a poloautomatického meziměstského
provozu bude zapojen jeden milión účastnických
stanic, tj. polovina stanic z celkového počtu, kterého
bude dosaženo v průběhu 4. pětiletého
plánu do roku 1970.
Mezi krajskými městy bude uskutečněno
bez čekacích dob 95,3% hovorů, přitom
z Prahy a Brna plných 100% hovorů. Z celkového
počtu hovorů mezi ostatními vybranými
městy bude uskutečněno bez čekacích
dob 82,2% hovorů. Kromě automatizace koncového
meziměstského telefonního provozu ve vyšších
úrovních sítě pomocí dálkových
tónových voleb bude v této etapě pokračováno
i nadále v automatizaci meziměstské sítě
v nižších úrovních, a to z toho
důvodu, že tato automatizace umožňuje
nepřetržitý telefonní provoz účastníkům
malých ústředen v odlehlých místech,
dále umožňuje automatizovat telefonní
provoz na krátké vzdálenosti a navíc
šetří pracovní síly, které
dnes jsou u manuálních přepojovačů.
Z celkového počtu 240 uzlových ústředen
bude v průběhu 4. pětiletky plně automatizováno
78 uzlů, tj. 32%.
V průběhu 4. pětiletky v souvislosti s automatizací
meziměstského provozu bude nutně třeba
řešit stav telekomunikační sítě
v Praze, která v současné době zdaleka
neodpovídá potřebám národního
hospodářství, a to jak z hlediska kapacit,
tak i z hlediska technické úrovně hlavního
telekomunikačního uzlu našeho státu.
Neprůchodnost pražské telefonní sítě
vede k přetížení v místním
styku, k několikráte opakovaným voláním
a mnohdy k několikahodinové čekací
době na meziměstské spojení.
Kritický stav je například v nově
budovaných sídlištích. Ze 40 rozestavěných,
případně již obydlených sídlišť
je připojeno na telefonní síť pouze
15. Například sídliště na Červeném
Vrchu má jíž dnes téměř
600 přihlášek o telefonní přípojku,
což představuje téměř potřebu
samostatné ústředny.
V roce 1966 bude v Praze celkem 376 000 telefonních stanic
a z tohoto počtu 145 000 stanic bytových. V roce
1970 má být podle 4. pětiletého plánu
v Praze celkem 445 000 telefonních stanic, z toho 185 000
stanic bytových. Již z tohoto přehledu je patrná
značná disproporce.
Chtěl bych při této příležitosti
upozornit, že se u bytových telefonních stanic
plánuje do roku 1970 proti skutečnosti v roce 1966
vzrůst o 40 000 bytových stanic. V Praze dnes máme
již více než 50 000 přihlášek
o telefon a z toho některé staré více
než 5 roků.
Je potřeba, soudružky a soudruzi, si položit
otázku, zda je v našich silách řešit
telefonizaci Prahy komplexně, anebo se spokojíme
znovu konstatováním, že není stavební
kapacita nebo dostatek kabelů, a tím odsoudit hlavní
město republiky na další léta k zaostávání
na tomto úseku nejenom za potřebou rozvoje, ale
hlavně za světovým vývojem.
Soudružky a soudruzi, ve svém vystoupení jsem
zcela záměrně z celého pětiletého
plánu ve spojích hovořil podrobně
pouze o automatizaci meziměstského telefonního
spojení, a to proto, že tento úkol pokládám
za prvořadý. To však neznamená, že
by ostatní úkoly ve spojích plánované
ve 4. pětiletce měly být podceňovány.
Znovu zdůrazňuji, že na rozvoji spojů
bude do značné míry záviset racionalizace
administrativy, uplatnění souhrnných systémů
sběru a zpracování hospodářských
informací pomocí samočinných počítačů
a racionální řízení celého
národního hospodářství.
Ne nadarmo určil XIII. sjezd KSČ ve svých
závěrech za hlavní směr rozvoje spojů
ve 4. pětiletém plánu úkol:
"Pokračovat v zavádění moderní
automatické spojové techniky, řešit
kapacitu a modernizaci telekomunikačního systému
a rozšiřovat kapacitu telekomunikační
sítě pro přenosy informací, zlepšovat
podmínky pro rozhlasové a televizní vysílání
a vytvářet předpoklady pro zavedení
druhého televizního programu."
Jsem přesvědčen, že všechny tyto
důležité úkoly rozvoje spojů
vláda ČSSR plně zhodnotí pří
projednávání rozvoje telekomunikací
v našem státě. Tak budou vytvořeny reálné
předpoklady pro zavedení modernizace tohoto důležitého
hospodářského odvětví, a potom
již bude záležet pouze na Ústřední
správě spojů, aby zajistila postupně
vytyčené cíle dané XIII. sjezdem Komunistické
strany Československa. (Potlesk.)
Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem.
Ďalej prehovorí posl. Červený.
Posl. inž. Červený: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi poslanci! Místopředseda vlády
s. inž. Černík rozebral a zdůvodnil
problematiku vnějších hospodářských
vztahů. K této problematice potom také hovořil
s. inž. Bichler ze stanoviska organizačně technického,
pokud jde o metalurgii a s. posl. Škultéty ze stanoviska
strojírenského.
Přesto bych chtěl říci několik
slov právě k § 2 odst. 10 návrhu zákona
o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje
národního hospodářství. V tomto
odstavci se určují základní směry
a cíle v rozvoji vnějších hospodářských
vztahů naší republiky takto:
"Posilovat spolupráci se socialistickými státy
a zejména se Sovětským svazem jako základ
ekonomických vztahů Československé
republiky. Dále prohlubovat zapojení čs.
ekonomiky do mezinárodní dělby práce,
zvyšovat efektivnost výměny zboží
a posilovat rovnováhu ve vnějších ekonomických
vztazích a v platební bilanci."
Soudružky a soudruzi, z návrhu zákona je zřejmé,
že jde o úkoly obchodně politické, výrobně
politické a technickoorganizační.
Bylo zde už několikrát řečeno,
že jsme státem s neúplnou a nedostatečnou
surovinovou základnou, a je proto samozřejmé,
že naše rozvinutá výroba se musí
opírat o dovezené suroviny. Přirozeným
dodavatelem surovin pro nás je Sovětský svaz,
který je však i dodavatelem pro ostatní socialistické
státy. Sovětský svaz je také našim
největším partnerem v zahraničním
obchodě. Je našim nejspolehlivějším
dodavatelem, jak se mnohokráte ukázalo, když
šlo o dodávku obilí nebo jiného zboží,
kterého nebylo právě v té době
v Sovětském svazu dostatek.
Nutno však počítat s tím, že v
Sovětském svazu roste spotřeba surovin a
materiálů úměrně s rozvojem
zpracovatelského průmyslu a že se i tam mění
proporce mezi výrobními odvětvími.
Proto naše zvyšované nároky na dovoz surovin
a materiálů ze Sovětského svazu lze
krýt jen rozšiřováním těžby
nebo otvíráním nových zdrojů
v Sovětském svazu. Rozvíjí se vzájemná
spolupráce v těžbě surovin, v zásobování
energií a ve zpracování některých
surovin formou poskytování úvěrů
na těžbu a zpracování, formou úzké
spolupráce, kterou nemá být nepříznivě
ovlivňováno sovětské hospodářství
a která má zajistit i suroviny a materiály,
které nutně potřebujeme. Tak obchodně
politické vztahy mezi námi a Sovětským
svazem jsou základem ekonomické dělby práce,
která urychluje v obou státech růst výrobních
sil.
Je-li přátelství se Sovětským
svazem, přátelství našich národů
s národy Sovětského svazu základem
naší mezinárodní politiky, pak upevňování
přirozených ekonomických vztahů je
hmotným posilováním přátelství.
To platí ostatně i o vztahu k ostatním socialistickým
státům v rámci RVHP. V obchodně politických
úvahách je třeba vidět v tomto případě,
že tyto státy se vyvíjejí obdobně
jako my. Zpracovávají se domácí suroviny
a surovinová základna se doplňuje zahraničním
obchodem. Vnější ekonomické vztahy mezi
nimi jsou tudíž charakterizovány touž
vývojovou tendencí. Zahraniční obchod
se tím kvalitativně mění, posiluje
se výměna a směna hotových výrobků,
a to jak spotřebních, tak i investičních,
na úkor směny surovin za výrobek. Potřeba
vlastní výstavby za každou cenu se mění
ve výstavbu ekonomicky zdůvodněnou a rozšiřování
styků těchto států s celým
světem působí, že se dovoz i vývoz
dostávají do tlaku světové konkurence.
Tím se dostává vzájemná ekonomická
spolupráce na jinou úroveň, než tomu
bylo dříve.
Naše obchodní politika v rámci RVHP podporuje
toto organické sepětí ekonomik členských
států. Bylo by krátkozraké nevidět
vývoj, nehledět kupředu a nebudovat soustavně
další spolupráci.
Zásada, že vzájemné hospodářské
styky mezi dvěma státy mají oběma
státům přinášet výhody,
je totéž jako zásada zapojovat československou
ekonomiku do mezinárodní dělby práce.
Výhody spočívají v tom, že státy
navzájem směňují ty výrobky,
které jeden dovede vyrobit laciněji a lépe
než druhý. Tím množství práce
vložené do výrobku dovezeného je nižší,
než by bylo množství práce vložené
do výrobku vyrobeného doma. Koupí-li druhý
stát rovněž zboží podle této
zásady, dostane se mu stejné výhody. Pokud
ovšem nelze dovážené zboží
doma vůbec vyrobit, je pak směna samozřejmostí.
Můžete mi namítnout, že je třeba
brát v úvahu otázky diskriminace, otázky
Evropského hospodářského společenství,
otázky celních přehrad a všech ostatních
opatření, se kterými se setkáváme
na zahraničních trzích. Ty tuto zásadu
deformují.
Uvedené navenek prosté a jednoduché zásady
ovlivňují ekonomicky podloženou obchodní
politiku a ovlivňují též výrobu.
Nevyrábí-li výroba takové zboží,
které dovede vyrobit laciněji než jinde na
světě a které je hledané, dostává
se zahraniční obchod do situace vývozu za
každou cenu.
Nesmí se totiž zapomínat, že světový
trh je trhem odběratele a že odběratel určuje,
co bude kupovat. To platí jak o trzích kapitalistických
a rozvojových, tak i o trzích socialistických.
Tuto okolnost jsme si dlouho neuvědomovali a v zajetí
direktivního řízení jsme spočítali,
co musíme nebo chceme dovážet, a k tomu jsme
určili, co bychom mohli vyvážet. Odtrženost
našeho hospodářství od světového
trhu vytvořila u nás vnitřní hodnotové
vztahy, které nejsou ve vztahu ke světovým
hodnotovým vztahům. I když se tato okolnost
neprojevuje dosud v plné míře v hospodářských
stycích se socialistickými státy, je závažnou
překážkou ve vztahu ke kapitalistickým
trhům. Vezmeme-li v úvahu zbytky diskriminace, se
kterými se na kapitalistických trzích setkáváme,
máme před sebou příčiny obtíží,
které musí zahraniční obchod ve 4.
pětiletce odstraňovat a obtíže překonávat.
Protože jde o problémy, které musí řešit
výroba a které nelze řešit sebedokonalejší
organizací zahraničního obchodu, dochází
se k otázce, jak hmotně zainteresovat výrobu
na snižování dovozních požadavků
a na zvyšování výroby vhodné
pro efektivní vývoz. Docházíme k závěru,
že zahraniční obchod je podmíněn
nikoliv jen dokonalým ovládáním techniky
zahraničního obchodu a všech jeho nástrojů,
i těch nejjemnějších, ale úzkým
sepětím výroby se zahraničním
obchodem.
Přiznávám, že vztah mezi zahraničním
obchodem a výrobou je základním vztahem,
který je nutno řešit. Problém však
nelze zjednodušovat nebo jeho řešení dokonce
uniformovat. Podle povahy zboží a trhů, domácí
a zahraniční organizace, nutno volit takovou formu
organizace zahraničního obchodu, která je
za daných podmínek nejefektivnější.
Státní monopol zahraničního obchodu,
který je v socialistickém hospodářství
nezbytností, mění vývojem svou povahu.
Je jiný v době boje o budování socialistických
výrobních vztahů a jiný při
budování rozvinuté socialistické výroby
ve státě, kde socialistické vztahy plně
zvítězily. Státní monopol dovoluje
všechny organizační formy v zahraničním
obchodě od zastupitelství a jednatelství,
přes technické a obchodní kanceláře,
přes výrobní a obchodní kooperace
až po komisionářství a vlastní
velkoobchod.
Uplatňování zdokonaleného řízení
vyžaduje neúprosně diferenciaci v přístupu
k řešení těchto problémů.
Nesmíme ovšem dělat chybu, kterou jsme dělali
na podkladě direktivního řízení
tím, že jsme směšovali funkci monopolu
zahraničního obchodu s funkcí operativního
provádění zahraničního obchodu.
Tím se mění perspektivní i operativní
plánování v zahraničním obchodě.
Místo úkolu obstarat vývozem platební
prostředky na zajištění dovozu má
plán zahraničního obchodu vyjadřovat
zapojení československé ekonomiky do mezinárodní
dělby práce s úkolem zajistit zdroje pro
československou výrobu. Je samozřejmé,
že dovozní nutnost je základem plánu
zahraničního obchodu, ale vývozní
část plánu by měla být obrazem
vývoje světového trhu a našeho zapojení
s tím, že základem je Sovětský
svaz i socialistické státy a současně
takový rozvoj obchodu s rozvojovými a vyspělými
kapitalistickými státy, jak to vyžaduje naše
mírová politika.
Úkoly, které dává pětiletka
zahraničnímu obchodu, nelze řešit jediným
opatřením nebo aspoň krátkodobými
opatřeními. Na tomto poli je třeba se zvláštní
znalostí věci a s citlivostí řešit
problémy neukvapeně, ale s pevným cílem,
kterým je, jak určuje zákon, posilování
rovnováhy ve vnějších ekonomických
vztazích a v platební bilanci.
Rozpor mezi nutností dovozu a efektivností vývozu
za daného stavu výroby a zahraničního
obchodu musí být řešen postupně
a jsem přesvědčen, že vhodné
ekonomické nástroje, které bude plán
používat, vyřeší i tuto otázku.
Protože jde o dlouhodobý proces, je nutno i nadále
počítat podle mého názoru s napětím
v obchodní i platební bilanci.
Objevují se i názory, že by bylo možno
tento proces na podkladě zahraničního úvěru
urychlit. Pod tímto pojmem si nemyslím úvěry
spjaté s nákupem některých strojů
a zařízení nebo i surovin určených
na zpracování pro vývoz, ale úvěry
poskytované buď bankovním konsorciem nebo věřitelským
státem, nebo věřitelským státem
zaručené. Tyto úvěry nejsou vázány
na určitý hospodářský účel,
ale dlužník jich může použít
podle svého uvážení. Použije-li
jich dlužník k tomu, jako jsme to viděli před
válkou, že např. zaplatí dosavadní
dluhy a brzy kontrahuje dluhy nové, nic nevyřeší.
I když tyto úvěry nejsou a nemusí být
právě spojovány při kontrahování
s politickými podmínkami, mohou se stát závažným
mezinárodním politickým tlakem v okamžiku,
kdy se splácejí. Mohou totiž ovlivnit zahraniční
obchod, buď pokud jde o směr dovozu a vývozu,
nebo nutí dlužníka obstarávat si prostředky
na zaplacení úvěru neefektivním vývozem.
Soudružky a soudruzi, nechci dále rozebírat
konkrétně jednotlivé problémy vnějších
hospodářských vztahů a dokládat
obecná tvrzení čísly nebo je zvláště
zdůvodňovat. Vytvořili jsme si organizační
předpoklady a vytváříme nástroje,
které mají umožnit řešení
problematiky zahraničního obchodu a všech vnějších
hospodářských vztahů. Rozvinuté
socialistické hospodářství vytváří
základnu, která zajišťuje vyřešení
problémů, které nás dosud tíží.
Neznalost problematiky zahraničního obchodu však
vede i na pracovištích a mezi občany k pověstem
a výkladům, které nepůsobí
pozitivně, ale jsou vnitřní mravní
překážkou. Mluvíme o exportním
uvědomění, mluvíme o proletářském
internacionalismu a socialistickém vlastenectví,
ale hrdost nad dobrým výrobkem, nad dobrou pověstí
tovární značky ve světě a hrdost
nad označením Made in Czechoslovakia, které
jsou součástí uvedených zásad,
nepronikla do vědomí všech pracovníků.
Nesmíme ani zapomínat na tuto politickou stránku
našeho zahraničního obchodu uvnitř naší
společnosti.
Soudružky a soudruzi, je povinností nás, poslanců,
abychom sledovali plnění vývozních
úkolů a hospodárnost ve využívání
dovezených strojů, surovin a materiálů
v podnicích svých volebních obvodů,
a tak pomáhali plnit úkoly vyznačené
v 10. odstavci § 2 zákona a uskutečňovali
tím i usnesení XIII. sjezdu KSČ. S tímto
závazkem bychom měli všichni pro zákon
hlasovat. (Potlesk.)
Místopředseda NS s. Chudík: Prerušujem
schôdzu na 20 minút.
Předseda NS s. Laštovička (zvoní):
Pokračujeme v rozpravě, slovo má posl. Fišarová.
Posl. Fišarová: Vážené Národní
shromáždění, jak už bývá
tradicí, výbor NS pro potravinářský
a spotřební průmysl věnoval jak při
projednávání koncepcí rozvoje odvětví
spadajících do kompetence výboru, tak při
projednávání návrhu čtvrtého
pětiletého plánu zvláštní
pozornost složité problematice vnitřního
obchodu, který participuje význačnou měrou
v podmínkách zdokonalené soustavy plánování
a řízení na ekonomickém spojení
výrobních sil a životní úrovně
našeho obyvatelstva. V budoucím rozvoji životní
úrovně se budou muset plně respektovat i
podmínky, které povedou k hmotnému a kulturnímu
uspokojení potřeb našich pracujících.
Už nebude možné hovořit pouze o objemu
spotřeby nebo o spotřebě na jednoho obyvatele,
a přitom pominout životní podmínky,
pracovní prostředí a možnosti využití
volného času ku prospěchu všech jednotlivců
i v zájmu celospolečenském.
Máme-li na tomto úseku postupně přecházet
k žádoucím změnám, pak se nám
především promítnou do vyšších
nároků obyvatelstva na obchodní službu,
veřejné stravování, cestovní
ruch a na celkovou úroveň obchodu. Proto se v usnesení
sjezdu klade důraz na zlepšení práce
obchodu, na zavádění soutěže,
na rozmísťování obchodní sítě
apod.
A nyní bych chtěla blíže hovořit
o problematice obchodu.
Stěžejním úkolem vnitřního
obchodu zůstává ve čtvrtém
pětiletém plánu zabezpečení
dalšího rozvoje osobní spotřeby. Pro
období let 1966 až 1970 je příznačné,
že tempo růstu osobní spotřeby se má
proti dosavadnímu vývoji poněkud zrychlit,
přičemž ve struktuře se má podstatněji
zvyšovat prodej průmyslového zboží
na úkor podílu potravin.
Rychlejší tempo růstu osobní spotřeby
je vyjádřeno vyšším přírůstkem
maloobchodního obratu. Zatímco v létech třetí
pětiletky činil tento přírůstek
18,4%, má dosáhnout ve čtvrtém pětiletém
plánu 20,2%. Obrat za potraviny se má zvýšit
o 16,2% a obrat za průmyslové zboží
o 25,4%. V minulém období byl poměr přírůstku
opačný.
Základním hlediskem vývoje obratu potravin
se stává pro příští léta
správná výživa. Má dojít
ke zvýšení podílu potravin živočišného
původu na úkor podílu mlýnských
a pekárenských výrobků a má
také výrazněji stoupnout spotřeba
zeleniny a ovoce. Z potravin živočišného
původu by měl růst nejrychleji prodej mléka
a mléčných výrobků. Neměla
by stoupat spotřeba tuků. Předpokládá
se rovněž pokles prodeje alkoholických nápojů.
Velmi náročné jsou úkoly v rozvoji
obratu průmyslového zboží. Zde se klade
nárok na kapacity, které ve výrobě
spotřebního zboží jsou mnohde nedostačující,
jsou kladeny nároky na pestrost a módní vyspělost
sortimentu z hlediska dostatku zboží i v různých
cenách. Ve čtvrtém pětiletém
plánu se zvýší dovoz spotřebního
zboží ze zahraničí o 7,5%. To však
nestačí na krytí poptávky. Dovoz by
měl dosáhnout 18%. Naráží však
na nedostatek deviz pro nákup spotřebního
zboží v zahraničí.
Ve struktuře průmyslového zboží
se předpokládá, že především
se bude více prodávat zboží dlouhodobé
spotřeby, a z toho zejména dopravní prostředky;
kupř. osobních automobilů by se mělo
prodat dvojnásobné množství než
v letech 1961 - 1965, zvýší se též
prodej pohonných hmot. To samozřejmě klade
i nároky na rozšíření služeb
souvisejících s motorismem.
V prodeji textilního a oděvního zboží
se počítá více s prodejem hotových
výrobků s částečným
odklonem od metrového zboží.
Maloobchodní obrat se každým rokem zvyšuje
a z toho vyplývá i zvýšení tlaku
na dodávky do tržních fondů. V mnohých
sortimentech potravinářského i průmyslového
zboží se mnoho zlepšilo. Přesto se nám
nepodařilo vyřešit některé nedostatkové
zboží. Příčiny spočívají
ve výrobě - výroba nerealizuje požadavky
obchodu a nereaguje pružně na změny v poptávce
spotřebitelů.