V zájmu dalšího zlepšení zásobování
je nevyhnutelné, aby se ve čtvrté pětiletce
řešily a postupně odstraňovaly nedostatkové
druhy zboží a zároveň, aby nám
z trhu nemizely levné druhy zboží, neboť
to pak zatěžuje rodiny s větším
počtem dětí.
Z průmyslového zboží z výroby
spotřebního průmyslu je třeba dořešit
bavlněné šatovky potištěné,
bavlněné dekorační tkaniny, tkaniny
z přírodního hedvábí, pánské
oblekové tkaniny s tesilem, některé druhy
koberců, porcelánové, skleněné
a keramické zboží.
Ze strojírenské výroby jsou to plynové
sporáky, etážové topení, vany
smaltované litinové, vany pozinkované, kuchyňské
mlýnky, bytové armatury, elektrické sporáky,
elektrické pečicí trouby a elektrické
zásobníky vody.
Z chemického průmyslu je třeba dořešit
školní sešity, gumotextilní lehátka
a podlahovou krytinu gumovanou.
Dosavadní zkušenosti s odstraňováním
nedostatkových druhů zboží jsou dobré.
Je třeba říci, že tam, kde vnitřní
obchod trval důsledně na dodávkách,
tam se některé druhy za poslední dva roky
vyřešily úspěšně, jako u
obuvi a konfekce. Je proto třeba i u ostatních úzkoprofilových
druhů nastoupit cestu důslednosti a věřím,
že by se zásobování spotřebním
zbožím zlepšilo. Ve čtvrtém pětiletém
plánu jsou pro to vytvářeny všechny
předpoklady. Čtvrtý pětiletý
plán je plánem nového typu, je to plán
rámcový, dynamicky chápaný a otvírá
možnosti k prosazení zdokonalené soustavy řízení,
je možné jej dále propracovávat a ekonomicky
v praxi provádět.
Při projednávání čtvrtého
pětiletého plánu vnitřního
obchodu byla ve výboru pro odvětví spotřebního
průmyslu velmi široká diskuse; bylo poukazováno
na nedostatky, které jsou v zásobování
trhu spotřebním zbožím, jak už
jsem shora ve své zprávě uvedla. Proto s
radostí vítáme zvýšení
investiční částky proti navrhované
částce o 500 mil. Kčs pro chemický
průmysl, neboť nám pomůže řešit
nedostatek chemických vláken, nových hmot
a obalovou techniku, ve kterých máme úzký
profil.
Nyní bych chtěla říci několik
připomínek k velmi vážnému problému
v obchodě, a sice k potřebě pracovníků
a jejich výdělkům. Vnitřní
obchod má velký význam v národním
hospodářství, poskytuje službu obyvatelstvu.
75% kupní síly se odčerpá nákupy
v obchodě. Též počet zaměstnanců,
kteří tyto služby vykonávají,
je 7,2% celkového počtu pracujících,
to je 430 000 lidí, kteří pracují
v obchodě.
Při posuzování problematiky rozvoje vnitřního
obchodu v příštích letech lze shrnout
specifiku do tří základních otázek:
materiálně technické základny obchodu,
problematiky kádrů a úrovně poskytovaných
služeb. Prvé dvě otázky jsou otázkami
koncepčními vyjadřujícími řešení
v centru, třetí pak je nekoncepční,
kterou musí vyřešit resort a Ústřední
svaz spotřebních družstev.
Pětiletý plán značně posiluje
materiálně technickou základnu obchodu, neboť
v letech 1966 - 1970, kdy tempo investic v národním
hospodářství představuje 23%, dosahuje
v obchodě 35%. U spotřebních družstev
pak se úplně uvolňuje investiční
činnost a lze proinvestovat všechny prostředky,
které si v oblasti finanční sféry
vytvoří. I tyto relativně vysoké investiční
prostředky však do roku 1970 jen mírně
zlepší dnešní stav a uvažuje se o
tom, že při dobrém plnění plánu
v národním hospodářství bude
možné ze zvýšeného obratu docílit
i více prostředků pro další posílení
materiálně technické základny v obchodě.
Zásadní otázkou pro zajištění
kádrů a jejich kvalifikační úroveň
v obchodě zůstávají výdělkové
podmínky, které dosahují zhruba 80% úrovně
v průmyslu. Státní plánovací
komise rozpracovala řadu úvah a návrhů,
aby se tato relace postupně měnila a aby se docílilo
v roce 1970 asi 90% průmyslové úrovně,
což by odpovídalo platu zaměstnance lehkého
průmyslu. Tato úroveň platu by pak dávala
již dobré předpoklady pro získání
kvalifikovaných pracovníků.
Ve vnitřním obchodě dochází
ke konkurenci, a to mezi státním a družstevním
obchodem. Ve městech se budují nové prodejny
Jednot a tito dva partneři budou mezi sebou soutěžit
o kvalitu poskytovaných služeb v obchodě. Spotřební
družstva mají velké úkoly. Na venkově
upravují prodejny, zlepšují vybavení
prodejen a do malých obcí a osad zajíždějí
pojízdné prodejny. Tak pečují o spotřebitele
na venkově.
Rozvoj obchodní sítě přivítají
spotřebitelé s radostí, protože jim
umožní rychlejší nákup. Zkušenosti
ukazují, že zákazník nenakupuje vždy
a všude. Je dokázáno, že máme-li
v ulici dvě prodejny a otevřeme-li tam třetí,
zvýší se maloobchodní obrat. Zruší-li
se však jedna prodejna, přejde sice určitá
část obratu do zbývající prodejny,
ale značná část se ztrácí.
V závěru bych chtěla poukázat na skutečnost,
že se u nás už podařilo plně stabilizovat
trh potravinářským zbožím, a
nyní půjde o zajištění kvality
výrobků a o postupné zabezpečování
takových druhů potravin, které odpovídají
požadavkům racionální výživy.
S těmito úkoly je nutno se v příštích
pěti letech vyrovnat. Pokud jde o nedostatkové,
průmyslové a spotřební zboží,
měla by zde rozhodující úlohu sehrát
pružnost zdokonalené soustavy včetně
cenových opatření a snad i některá
věcná rozhodnutí centra opřená
o ekonomické stimuly. V rozvoji celého našeho
národního hospodářství se stává
objektivní nutností urychlení tempa rozvoje
vnitřního obchodu, ať již z hlediska jeho
funkce v reprodukčním procesu, nebo z hlediska jeho
podílu na zvýšení životní
úrovně u nás. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Fišarové. Promluví s. inž. Svoboda.
Posl. inž. Svoboda: Soudružky a soudruzi poslanci,
během přípravy projednávání
zákona o 4. pětiletce jsme měli skutečně
více příležitostí než kdykoli
předtím nahlédnout doslova do té kuchyně,
kde se nová soustava i se zásadami plánu
sestavovala.
Jsem přesvědčen, že jednu z nejtěžších
úloh měli a mají pracovníci v úseku
zemědělském. Není totiž lehké
skloubit požadavky na trvalý vzestup výroby
a kvalitativní zlepšení ekonomiky v podmínkách
cenových dopadů do zemědělství
se zásadou, že toto nesmí mít vliv na
úroveň maloobchodních cen potravin. Přitom
se toto řešení muselo potýkat s problémem
pracovních sil v zemědělství. Bylo
nutné upravit řadu zásad nové soustavy
plánovitého řízení jinak, než
je tomu v jiných odvětvích národního
hospodářství. A toto vše nesmělo
nepříznivě ovlivnit vazbu zemědělství
v tak složitém organismu, jako je národní
hospodářství, naopak, musí to působit
ke stále těsnější spojitosti
výrobních procesů zemědělství
s procesy ostatních odvětví.
Nechci se zabývat těmito všeobecnými
úvahami, jež však přesto vedou k poznání,
že každé, i malé opomenutí či
nevyjasnění zásad může vést
k narušení rozvoje, a tím i k neplnění
celkovému. A má-li zákon, soustava nebo zásada
působit, musí působit komplexně. Proto
mám několik připomínek týkajících
se především rozsahu a dokončení
řešení některých zásad
souvisejících s realizací zdokonalené
soustavy řízení, a tím i 4. pětiletého
plánu.
V oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů
došlo proti dosavadnímu stavu jen k určitým
změnám. Jsme si vědomi, a bylo nám
to zdůvodněno, že v zájmu rovnoměrného
zajištění výživy národa
nebylo možno jít v některých opatřeních
příliš daleko k úplnému uvolnění,
zvláště při volbě partnerů.
Ovšem je třeba, aby tam, kde jsou vztahy založeny
na monopolním postavení jednoho z partnerů,
existovala skutečná maximální ochrana
druhého partnera. Uvedu některé z četných
příkladů, které by se mohly nepříznivě
promítnout do zemědělských podniků.
Od 1. ledna 1967 přechází povinnost organizovat
a zajišťovat vnější přepravu
zemědělských výrobků na odběratele.
U cukrovky je to např. z přícestné
skládky, u brambor a obilovin z polního mlatu, od
třídičky atp. Bude však odsun plynulý?
Kdy se časově bude provádět přejímka
těchto výrobků, má to totiž vliv
na kvalitu a ztrátu? Kdo bude hradit naložení?
Za jakých podmínek budou provádět
dopravu těchto produktů zemědělské
podniky? Nebude nutno zřizovat nové, pevné
cesty nebo jiná místa pro přejímku
mléka proto, že mlékárny budou vázat
podmínku "místo přístupné
nákladním automobilům" na 7 tunové
cisterny, které by se nedostaly do mnoha nynějších
objektů a někde i obcí? Jaké budou
cenové preference pro zemědělské podniky
při odběru strojených hnojiv v období,
kdy je nepotřebují a kdy jejich skladováním
pro ně vzniká další režie při
jejich přípravě pro použití.
Vždyť předzásobením pomáhají
řešit problém skladovací kapacity chemických
závodů. Mluvím o tom proto, že tyto
problémy jsou sice dílčím způsobem
vyjasněny, ale nevím, jak budou působit komplexně.
Ovšem jako celek by při využívání
tohoto monopolního postavení našeho odběratele
mohly vést ke ztrátám nejenom pro zemědělce,
ale i pro společnost. Já soudružky a soudruzi
osobně nevěřím tomu, že monopolní
odběratel bude směrem k zemědělskému
podniku ochoten dát do smlouvy takové podmínky,
které by zcela zaručovaly kvalitu přejímaných
produktů, protože by to pochopitelně vedlo
spíše ke kompenzacím nebo k ústupkům
směrem k zemědělskému podniku.
V návrhu na řešení dopadu celkové
přestavby velkoobchodních cen na zemědělství
je sice globálně vyčíslen podíl
služeb pro zemědělství, ale např.
kalkulace cen STS, nebo u melioračních družstev
ještě nejsou uzavřeny a právě
u STS to bude u mnoha zemědělských podniků
dělat značný podíl nákladů.
Myslím, že bude třeba vyhodnotit experimenty
z jednotlivých okresů, pokud ovšem, soudruzi
to říkám otevřeně, experimenty
jsou, a dovést propočty až na jednotlivé
závody do kategorií předních, středně
dobrých i ekonomicky neupevněných podniků.
Správně vyhodnocený experiment nás
poučí lépe než statistika přepočítávaná
na určité předpoklady. Toto všechno
budou chtít zemědělské podniky vědět,
protože znát znamená mít ušetřeno
polovinu námahy, tápání, a přitom
je z poloviny zaručen úspěch. Právě
teď bude nejvhodnější konzultovat záměry
s nejširším okruhem pracovníků
již pro úspěch naší práce
v příštím roce.
Zmínil jsem se již v podstatě, že v oblasti
tvorby cen zemědělských výrobků
nebylo možno jít stejnými cestami jako při
odvozování cen výrobků z jiných
odvětví národního hospodářství.
Víme také, že při této přestavbě
nešlo o přerozdělení národního
důchodu ve prospěch zemědělství
pomocí cen. Cena je jen jedním z nástrojů
soustavy, sice důležitým, ale pro nás
vždy byl a bude rozhodující úhrn příjmů,
který je závislý na výši výroby
a na tom, v jaké kvalitě prodáváme.
My jsme např. za 3. čtvrtletí letošního
roku při objemu 5,25 mil. Kčs příjmů
z výroby získali lepší realizací,
než předpokládal plán, a to 280 000
Kčs. A přitom plán neměl nasazeny
nízké realizační ceny. Znamená
to totéž, jako kdybychom dali navíc 130 000
litrů mléka či 250 q vepřového
masa nebo 300 000 vajec. Současně to znamená
při stejném objemu dodávek podíl 4
Kčs na každé pracovní jednotce. K ceně
tedy budeme muset přistupovat nikoliv jako k něčemu
pevně danému, ale jen jako k měrné
jednotce, kterou se hodnotí výsledky naší
práce, především po stránce kvalitativní.
Z tohoto hlediska je nutno posuzovat i relace uvnitř celého
souboru cen zemědělských výrobků.
Např. relace cen ječmene a vepřového
masa nás určitě nepovede ke zkrmování
ječmene prasaty, což by nebylo výhodné
nejen pro zemědělce, ale i pro národní
hospodářství. Úprava ceny brambor
a chmele jistě povede k většímu zájmu
o jejich výrobu, neboť zvláště
brambory se stávají rentabilními prakticky
ve všech oblastech. Úprava ceny cukrovky přináší
to, že tato plodina začíná být
rentabilní vzhledem k poskytovanému krmivu již
při výnosech něco málo přes
200 q, což dříve také nebylo. Vcelku
lze říci, že soubor výrobků rostlinných
zvláště obiloviny - jsou i vysoce rentabilní.
V živočišné výrobě je sice
rentabilita nízká, představuje však
nepřetržitý příjem celoročně.
Ovšem nemáme zatím jasno na základě
jak vysoké užitkovosti byly ceny zemědělských
výrobků konstruovány. Uvedu jako příklad
jedno odvětví, které v současné
době zvláště usilovně řešíme,
a to na výrobě vajec. Víte jistě,
soudružky a soudruzi, že očekávaný
ještě dosud nezajištěný výpadek
pro příští rok ve výrobě
vajec je znám. Činí asi kolem 200 mil. kusů.
Na základě údajů ze dvou okresů,
které jsem si spočetl za pomoci ekonoma zemědělské
výrobní správy, vysvítá, že
náklady na odchov, ošetřování
a krmení jedné slepice včetně nutné
režie budou vyrovnány tržbami za užitek,
tj. za vejce plus zpeněžení masa, teprve při
snůšce 180 vajec za jedno období. Je to takto:
náklady na odchov do 6 měsíců | 47,- Kčs |
odměna (za 160 vajec á 12,- Kčs za 100 ks) | 23,- Kčs |
45 kg směsi (= 11 měs. snůšky) | 77,- Kčs |
režie (150% mezd) | 34,- Kčs |
ostatní náklady (úhyny apod.) | 3,- Kčs |
184,- Kč | |
produkce 180 vajec (á 0,90 Kčs) | 162,- Kč |
hodnota prodané jatečné slepice | 22,- Kč |
184,- Kč |
Vím, že jsou cesty, jak některé tyto
relace upravit, zmírnit, ale podstatně se nezmění.
Mám za to, že by se tím měly příslušné
resorty zabývat již jen proto, že při
výrobě vajec bude ekonomický stimul rozhodovat
o zajištění spotřeby. Nelze-li však
toto řešit cenou, je to možné řešit
přesunem subvencí v rámci krmiv.
Pro ceny meziproduktů - jako jsou osiva, sláma,
selata, chovný materiál - není otázka
tvorby cen dořešena. Byla vzata v úvahu skutečnost,
že zde velmi často půjde o vztahy jednoho zemědělského
podniku k druhému, přičemž vyvstává
otázka, jak měřit a garantovat kvalitu. Nestane
se řada podniků při postupující
specializaci monopolisty uvnitř jednoho odvětví
se všemi důsledky, tj. až k určování
i takových cen, které by znamenaly - promiňte
mi ten výraz - okrádání jednoho zemědělského
podniku druhým? Dnes je například mnoho družstev,
která nemohou prodat březí jalovice. Před
2 léty byly březí jalovice nejlépe
zpeněžovaným hovězím masem. Ovšem
právě to vede nyní více zemědělských
podniků k tomu, aby místo otevřeného
obratu stáda, který umožňuje větší
specializaci, se znovu vracely sice k roztříštěnějšímu,
ale k jistějšímu a zatím levnějšímu
vlastnímu odchovu. Nebo: dnes naopak cena zástavových
býčků se pohybuje u horní hranice
limitu. Ekonomicky je to snad správné, poptávka
totiž ovlivňuje cenu. Ale počínají
se odstavovat nyní býčci i tam, kde to z
hlediska jiného zaměření neprospěje.
Tříští to výrobu.
Domnívám se, že by tvorba cen těchto
meziproduktů měla být ovlivňována
alespoň v určitých víceméně
uzavřených oblastech dlouhodobými dohodami,
které by jednak podnikům zabezpečovaly určitou
úroveň cen, zajištění odbytu
a jednak by pomáhaly na základě těchto
vztahů ke specializaci s kladnými důsledky.
Ovšem tato oblast je zatím dost opomíjena a
leží doslova ladem, ačkoliv v sobě skrývá
značné rezervy.
Pokud se týká systému odvodů organizací,
které pracují v rámci okresu a mají
přímou souvislost se zemědělstvím,
např. STS, zemědělské stavební
podniky, sdružení pro obchod, meliorační
družstva apod., bude nutné ještě zvážit
řadu okolností. U nich budou uplatňovány
rámcové podmínky hospodaření
s určitými výjimkami; jsou však již
dnes četná upozornění, že jejich
vybavení a cenové relace, kterými jsou zatím
vázány na zemědělství, povedou
ke dvěma možnostem: buď uhájí svou
existenci, ovšem za cenu zvýšení důsledku
pro odběratele, tj. pro zemědělský
podnik, nebo budou dbát cenových relací v
zemědělství, a pak asi neudrží
svůj chozrasčotní charakter. Na výrobních
zemědělských správách se již
teď velmi opatrně staví ke zřizování
takových nadpodnikových organizací.
Zavádění zdokonalené soustavy řízení
nyní do značné míry mění
jak důsledky právního řádu
pro vnitrodružstevní uspořádání,
zakotvené ve stanovách i v pracovních a jednacích
řádech, tak i jeho vztah k tomuto uspořádání.
Neplatí to jen o Hospodářském zákoníku
a o Zákoníku práce, ale o celé řadě
ustanovení, která budou tento zákon a tím
i soustavu doprovázet. Bylo by vskutku na čase,
aby i ministerstvo zemědělství dalo včas
k projednání tyto "zemědělské
rámcové podmínky".
Soudružky a soudruzi, XII. a XIII. sjezd KSČ zdůraznil
jako jednu z podmínek obnovení rovnováhy
v našem národním hospodářství
rychlý rozvoj zemědělství. Víme,
že především materiálové
zajištění - a to jsou stroje, chemie a ostatní
investice - pomáhají rychle řešit intenzívní
rozvoj zemědělství. Zabezpečení
těchto věcných problémů, jak
bych to nazval, je i v rukou ostatních odvětví
naší společnosti. Není časově
možné dokazovat, že každý vklad vložený
do zemědělské výroby v dostatečném
objemu a v pravý čas by přinesl značný
užitek - vzpomeňme jen na obrat ve výrobě
masa a nyní na lepšící se situaci v
mléce. Bude proto nutno i při provádění
4. pětiletky vycházet z těchto zkušeností
a volné prostředky v zájmu společnosti
obrátit především do zemědělské
výroby. Jsem přesvědčen, že zemědělství
jako celek se s úkoly, které pro ně vyplývají,
nejen dobře vyrovná, ale že každý
další vklad do něho vložený se
více než vrátí. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Svobodovi, promluví posl. Vaverka.
Posl. Vaverka: Vážené Národní
shromáždění, soudruzi a soudružky!
Projednávaný návrh zákona o 4. pětiletém
plánu vychází nejen z dosažených
výsledků rozvoje národního hospodářství,
ale také - a to především - ze směrů
a cílů rozvoje vytyčených XIII. sjezdem
KSČ. Rezoluce XIII. sjezdu komunistické strany o
postavení a úkolech národních výborů
v socialistické společnosti vytyčuje jako
hlavní obsah činnosti NV v současné
době péči o rozvoj hospodářského
a kulturního života v městech, o cílevědomé
ovlivňování životního prostředí
a všech otázek, které s těmito úkoly
souvisejí.
Chtěl bych poukázat pouze na jednu velmi významnou
oblast práce našich národních výborů,
a to na jejích odpovědnost za cílevědomou
péči a ovlivňování životního
prostředí a na základě našich
zkušeností z Brna na vše, co s tímto cílem
souvisí.
My jsme, soudružky a soudruzi, u nás přesvědčeni,
že víme, co chceme, že známe cíl
v naší práci, který pro nás jíž
dříve na území našeho města
vytyčila krajská konference komunistické
strany nástinem dlouhodobého programu hospodářské
politiky strany v Jihomoravském kraji a usnesením
městské konference strany. Cíl naší
práce je postupně měnit a ovlivňovat
myšlení lidí a jejich život k lepšímu,
v němž právě cílevědomá
tvorba životního prostředí má
svůj mimořádný význam a stal
se závaznou směrnicí nejen pro orgány
NV na území našeho města, ale i pro
centrálně řízený průmysl
a další organizace, které na území
našeho města pracují. Máme na zřeteli
z tohoto hlediska i postupný podíl a nedílnou
odpovědnost za komplexní rozvoj města a za
tvorbu životního prostředí.
Dále máme zpracovanou koncepci rozvoje města,
kde se v její první části jednající
o tvorbě životního prostředí
za aktivní spolupráce centrálně řízeného
průmyslu, vysokých škol, vědeckovýzkumných
ústavů včetně naší komise
pro techniku na faktech znovu prokázalo, že k cílevědomému
a koncepčnímu řízení komplexního
rozvoje města s bohatým ekonomickým, politickým,
společenským i kulturním významem
musí být především co nejdokonalejší
poznání nejen ekonomických, nýbrž
i celospolečenských i místních oprávněných
potřeb a zájmů obyvatelstva.
A konečně, za třetí, XIII. sjezd naší
strany svou rezolucí "o postavení a úkolech
NV v socialistické společnosti" znovu významně
zdůraznil všestrannou činnost našich NV
jako základních pilířů našeho
státního a společenského zřízení.
Chtěl bych zdůraznit, že si při vytyčení
cíle v naší práci na úseku činnosti
NV uvědomujeme, že nejde a nemůže jít
o krátkodobý cíl v naší práci
nebo o nějaký snadný úkol, ale že
jde o cílevědomou tvorbu životního prostředí,
poněvadž toto všechno vidíme v úzké
souvislosti s bohatým politickým a ekonomickým
děním ve státě, v našem průmyslově
vyspělém kraji a pochopitelně i v městě.
Dále bych chtěl bez nadsazování vyzvednout
význam vytyčeného cíle v naší
společné práci NV z hlediska jeho mezinárodně
politického významu, zvláště
i ve vztahu k politické a ekonomické soutěži
mezi dvěma světovými soustavami.
Svůj názor opírám o to, že jsme
všichni přesvědčeni, že rozhodujícím
měřítkem v této soutěži
nakonec bude stejně dosažený stupeň
životní úrovně. Otázky životního
prostředí svým významem též
významně ovlivňují celkovou životní
úroveň, takže tyto otázky spolu velmi
těsně souvisí. Tvorba životního
prostředí, např. v podmínkách
našeho města - a je to analogické u všech
ostatních velkých měst ve státě
- je odvislá od úrovně bydlení, od
komplexní nové bytové výstavby, ale
také od cílevědomé údržby
a modernizace stávajícího bytového
a domovního fondu. Dále je závislé
na včasném řešení dostatečného
množství energetických zdrojů s perspektivním
vyjasněním palivové základny, na čistotě
ovzduší, dále na úrovni a funkci městské
hromadné dopravy a cílevědomé péči
o rekonstrukci komunikací, na celkovém zkvalitňování
našich služeb. Poněvadž opravdu zde lidem
něco dáváme, právem chceme, aby se
lidé nějak podíleli na koncepci a utváření
města. Pochopitelně je zde závislost i na
řadě dalších otázek, na správném
rozmístění obchodní sítě,
na našem zdravotnictví, sociálním zabezpečení,
ale ovšem i na celkové výchově člověka
a na dalších problémech, na nichž závisí
úroveň tvorby životního prostředí
našich lidí tam, kde bydlí. Proto myslím,
že právem, a to nejen na území našeho
města, nýbrž v celostátním měřítku,
všechny tyto rozhodující otázky tvoří
předmět cílevědomé péče
naší strany a orgánů NV.
Z uvedeného je dále zřejmé, že
cílevědomá tvorba životního prostředí
je tedy odvislá od soustavného řešení
uvedených hlavních rozvojových úkolů,
jímž také v celkovém souhrnu říkáme
nevýrobní sféra řízení
národními výbory.
Vracím se ještě ke zmíněnému
dokumentu, tj. ke koncepci rozvoje města Brna, a to k jeho
první části, k tvorbě životního
prostředí. Během prací, soudružky
a soudruzi poslanci, na této koncepci jsme získali
u nás jistý rozsah zkušeností a vyjasnili
si i otázky, které souvisí přímo
se zvědečtěním práce související
s vypracováním podkladů pro stanovení
rozvoje města a pochopitelně i podkladů ve
vztahu k plánu. Základním rysem koncepce
rozvoje jsou analýzy nejen současného stavu
dosavadního vývoje, ale i oblastních předpokladů
dalšího rozvoje. Metodika pro oblast životního
prostředí byla již nalezena a je právem
Státní komisí pro techniku uplatňována
ve všech velkých vybraných městech naší
republiky.
Již dnes z tohoto hlediska můžeme jednoznačně
říci, že se ukazuje nutnost zavedení
stálé soustavy informací o všech úsecích
hospodářského a společenského
života našich měst. Pro oblast výroby
zájmového území a vytvoření
technickoekonomického modelu města zatím
taková pracovní metoda není ustálena.
Předpokládáme však, že ve spolupráci
s SKT se Jihomoravskému kraji podaří z těchto
hledisek řešit i tuto metodu progresívně.
Druhý stupeň, který vyplývá
z práce našeho dokumentu, souvisí se zvědečtěním
a spočívá především v
hodnocení ekonomické a celospolečenské
efektivnosti uspokojování potřeb a perspektiv
rozvoje. Naše zkušenosti v tomto směru dávají
nejen bohaté podklady pro řešení problémů
při vypracování koncepcí územního
rozvoje především měst, ale i solidní
materiál všem našim národohospodářům
k přemýšlení, zda prodlužování
dosavadní politiky v tvorbě a přidělování
prostředků do tzv. nevýrobní sféry
- a řekněme přímo i někdy krajní
omezování těchto prostředků
- nevyvolává některé obtíže
jako jsme tomu svědky na území našeho
hlavního města, obtíže, které
mohou vážně narušit konsolidační
proces našeho národního hospodářství.
Mám z toho hlediska na mysli některé velmi
vážné problémy, které souvisejí
s koncepcí údržby a modernizací domovního
a bytového majetku, komunikací apod.
Ekonomické vyjádření celospolečenské
efektivnosti je zvláště v nevýrobní
sféře velmi složité. Avšak právě
proto je podle našeho názoru naléhavé
dosáhnout i na tomto poli vědecké úrovně.
Náš dokument pochopitelně také naznačuje,
že pracovní metody lze i na úseku nevýrobní
sféry nalézt a dobře uplatnit.
Třetí fází bude pak náležité
vyprodukování a rozdělování
prostředků podle pořadí naléhavosti
a národohospodářských možností,
a tím i jejich odůvodněné rozdělování
na kraje. Po mém soudu je nutné všemi prostředky
nahradit ještě zbytky metod rozdělování,
které vycházely nejen z objemu daných prostředků,
ale také z odhadu potřeb, a tím vytvářely
podmínky pro náhodnost a metodu natažené
ruky a silných loktů.
Proč o tom mluvím? Jsme totiž přesvědčeni,
že máme-li hovořit o vědeckosti v našem
plánování, musíme začít
každý nejdříve sám u sebe - my
především na úseku práce na našich
národních výborech. Vynakládané
finanční prostředky do tzv. nevýrobní
sféry by měly být rozdělovány
tak, aby nejen respektovaly ekonomickospolečenský
podíl jednotlivých krajů na rozvoji celostátní
ekonomiky a jejich stávající úroveň,
ale také snahu o vydělování prostředků
do nevýrobní sféry tak, aby na základě
doložených faktů a čísel současného
a perspektivního stavu nedocházelo v některých
odvětvích ke zhoršování nebo
dokonce k havarijním stavům.
I když jsme si vědomi, že odstraňování
nedostatků v tvorbě životního prostředí,
které nám narůstaly za desítky let,
nemůžeme a také neodstraníme v dohledné
době, protože jsme někdy i výstavbou
průmyslu, která nebyla často sladěna
se zájmem cílevědomé péče
o životní prostředí, se dostávali
do rozporu, a že návrh zákona o 4. pětiletém
plánu pamatuje na jejich řešení, víme,
že v nevýrobní sféře úspěšné
vyřešení těchto problémů
nemůžeme v této pětiletce očekávat.
Z našeho hlediska, z hlediska zástupců národních
výborů, je tato otázka tím závažnější,
že kromě vlivů znečišťování
ovzduší a vody převážně
centrálně řízeným průmyslem
tvoří základní faktory životního
prostředí právě ta odvětví,
která jsou řízena a jsou v pravomoci národních
výborů. Přesto, že i u nás hledáme
formy a zdroje, jak problémy životního prostředí
cílevědomě řešit, přesto,
že počítáme se sdružováním
investičních prostředků ústředně
řízených závodů i za pomoci
občanů, je třeba k realizaci uvolňovat
i určité prostředky ze zdrojů samých
národních výborů. Například
jenom u nás v Brně plánované prostředky
pro 4. pětiletý plán v oblasti generálních
oprav ve výši 190 mil. Kčs nezajišťují
ani minimální potřebu, která se pohybuje
ve výši 564 mil. Kčs. Myslím, že
by tak mohla mluvit všechna ostatní města.
Předpokládáme, že dnes navrhovaný
4. pětiletý plán, který výrazně
posiluje konsolidační proces našeho národního
hospodářství nepřipustí v celostátním
rámci zhoršování situace v žádném
odvětví a zajišťuje více než
vyžaduje minimální potřeba, jak nás
o tom ujistil i sám místopředseda vlády.
Při projednávání některých
nedořešených problémů s Jihomoravským
KNV byla nejen z naší strany, ale i ze strany dalších
okresů byla vznášena věčná
otázka, jak a podle jakých hledisek v globálu
vydělených prostředků pro Jihomoravský
kraj byly uspokojovány oprávněné zájmy
jednotlivých okresů našeho Jihomoravského
kraje. Myslím, že je to věčná
otázka, kterou bychom mohli klást na všech
stupních organizace našeho řízení
- podle jakých hledisek se prostředky vydělují?
Především máme na mysli produkci.
Chtěl bych nyní uvést některá
čísla 4. pětiletého plánu podle
krajů. Z absolutních čísel, které
se nám dostaly k dispozici, nemůžeme posoudit,
jak jsou pokrývány potřeby jednotlivých
krajů, neboť je různá jejich velikost,
jejich stav vybavení, různé podmínky
a pochopitelně i různý počet obyvatelstva.
Porovnáme-li však výpočet výdajů
nevýrobní sféry národních výborů
přepočtem na jednoho obyvatele v roce 1965, vidíme,
například Jihomoravský kraj je o 495 Kčs
pod celostátním průměrem a o 614 Kčs
pod průměrem českých zemí.
V r. 1970 se tento poměr podle vývojových
trendových čísel má ještě
zhoršit, neboť Jihomoravský kraj má být
asi s 2298 Kčs na jednoho obyvatele o 700 Kčs pod
celostátním průměrem a o 796 Kčs
pod průměrem českých zemí.
Zajímavé jsou i další propočty.
Tak zvýšení neinvestičních výdajů
na 1 obyvatele do r. 1970 např. u jmenovaného Jihomoravského
kraje činí 122 Kčs, zatímco za tutéž
dobu toto zvýšení za české kraje
dělá 304 Kčs a celostátní zvýšení
je 327 Kčs.
Těchto několik čísel z podkladů
4. pětiletky v oblasti nevýrobní sféry
řízené národními výbory
ukazuje, že jsou značné disproporce nejen v
celkové úrovni našich krajů, ale zřejmě
i v rozdělování prostředků
mezi jednotlivé kraje, což se ovšem také
negativně různě v jednotlivých krajích
s větší nebo menší intenzitou promítá
i do tvorby životního prostředí, na
níž pochopitelně i celá sféra
tzv. nevýrobní oblasti řízené
národními výbory zákonitě působí.
Závěrem bych chtěl říci,že
podle mého názoru zvědečtění
práce na úseku práce jak našich národních
výborů, tak i na úseku plánování
pochopitelně nepřijde samo od sebe. Po mém
soudu by bylo třeba, aby cílevědomá
práce národních výborů v celostátním
měřítku za pomoci našich státních
orgánů, ve snaze cílevědomé
naplňování závěrů a
usnesení XIII. Sjezdu týkajících se
cílevědomé péče o životní
prostředí, byla nejen náležitě
respektována, ale aby byly připravovány i
předpoklady, aby cíl v naší práci
mohl být náležitě a správně
realizován. Mám na zřeteli jak cílevědomé
vytváření zdrojů, tak především
i jejich rozdělování mezi kraje na základě
faktů a čísel.
Mám na mysli dále z toho hlediska také to,
soudružky a soudruzi poslanci, abychom i na úseku
práce národních výborů podporovali
úsilí Státní komise pro techniku,
která se snaží o cílevědomé
zpracování konkrétních analýz
pro tvorbu a ochranu životního prostředí.
V každém případě myslím,
že by bylo vhodné, aby Státní komise
pro techniku předložila návrh na postupné
vytváření předpokladů a zavádění
pracovních metod ke skutečně vědeckému
a cílevědomému vytváření
životního prostředí a k tomu i objektivní
vydělování prostředků a zdrojů
k zabezpečování tohoto úkolu.
Soudružky a soudruzi poslanci, jestliže ve veškeré
práci za každým naším snažením
máme vidět člověka s jeho oprávněnými
zájmy, pak mimo otázky životní úrovně
jsou to především i problémy, které
souvisejí s cílevědomou tvorbou životního
prostředí. Projednáváme-li proto dnes
zákon o 4. pětiletce, pak myslím, že
bychom měli všichni společně dbát,
aby spolu s rozvojem našeho průmyslu ve 4. pětiletce,
s rozvojem našeho zemědělství a s dalším
rozvojem naší společností zcela zákonitě
ruku v ruce šel i společný zájem zapracovaný
do našich plánů na důsledné a
příznivé ovlivňování
komplexní tvorby životního prostředí.
Myslím a předpokládám, že jste
i spolu se mnou přesvědčeni, že to bude
také ono, které spolu s celkovou životní
úrovní bude působit jako stimulátor
dalších tvůrčích sil našich
lidí a jejich nadšení pro splnění
tak náročných úkolů, o nichž
dnes na několik let dopředu jednáme. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)