Ďalší zdroj rezerv na východnom Slovensku,
najmä v okrese Prešov, je zvýšenie poľnohospodárskej
produkcie. Pokiaľ v 4. päťročnom pláne
na Slovensku sa má zvýšiť tržná
poľnohospodárska produkcia o 28%, na východnom
Slovensku, a najmä v okrese Prešov, musí rásť
ďaleko rýchlejšie. Toto rýchlejšie
narastanie poľnohospodárskej produkcie je úplne
v súlade s potrebou okresu Prešov, ale i v súlade
s potrebou spoločnosti.
Využitie týchto rezerv v poľnohospodárskej
produkcii je však možné len za účinnej
pomoci Ministerstva poľnohospodárstva.
V čom spočíva problém? Ide o JRD,
ktoré vznikli po roku 1959 a ktoré majú veľmi
nízke vybavenie základnými prostriedkami
na 1 ha poľnohospodárskej pôdy. Tak napr. celoštátny
priemer zaťaženia na 1 ha poľnohospodárskej
pôdy základnými prostriedkami je 10 794 Kčs,
ale v okrese Prešov je iba 5861 Kčs. Táto situácia
sa však prejavuje ešte výraznejšie, ak porovnávame
okres Prešov s okresmi, ktoré sú nad celoštátnym
priemerom. Na základe týchto porovnaní vyplýva
záver, že ak chceme rýchlejšie napredovať
s poľnohospodárskou výrobou a vyrovnať
výrobu aspoň s priemernými poľnohospodárskymi
okresmi, je potrebné zabezpečovať materiálnu
základňu aj cestou investičnej politiky.
Vážené súdružky a súdruhovia!
Svojim diskusným príspevkom som chcel upriamiť
pozornosť na rýchlejšie uplatňovanie nových
zásad v zahraničnom obchode a ďalej som chcel
upriamiť pozornosť Štátnej plánovacej
komisie na využitie pracovných síl v okrese
Prešov a upriamiť pozornosť Ministerstva poľnohospodárstva
na využitie zvýšenia poľnohospodárskej
výroby v okrese Prešov.
Za predložený návrh zákona o štvrtom
päťročnom pláne budem hlasovať. Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Podpredseda NZ Chudík: Ďakujem. Dávam
slovo poslancovi Miroslavovi Růžičkovi.
Posl. Růžička: Vážené
Národní shromáždění, soudruzi
poslanci! Dovolte mi, abych připojil některé
připomínky k dnes projednávanému návrhu
zákona o 4. pětiletce, zejména z úseku
energetiky.
Soudruh místopředseda vlády inž. Černík
ve své zprávě podrobně a správně
zhodnotil situaci v naší energetice, její úspěchy
v minulosti i problémy dalšího rozvoje. Nebudu
proto hovořit o významu energetiky pro naše
hospodářství. To nám přibližuje
i Sborník čs. energetiky 1945 - 1965, který
všem poslancům věnovala Ústřední
správa energetiky k dnešnímu zasedání.
V průmyslovém výboru pro hlavní odvětví
a dopravu jsme po podrobném projednání návrhu
4. pětiletky - úseku energetiky mohli konstatovat,
že je v zásadě v souladu se směrnicemi
XIII. sjezdu KSČ a zajišťuje úkoly stanovené
do r. 1970. Proto mohu doporučit jeho schválení
dnešním zasedáním Národního
shromáždění.
Přesto, soudružky a soudruzi, pokládám
za potřebné zabývat se podrobněji
některými souvislostmi, zvláště
v návaznosti na další období po r. 1970,
a nemenší význam má i úvaha,
jaký vliv na energetiku bude mít zavádění
nové soustavy řízení národního
hospodářství.
Pro energetiku, pro její perspektivu, je období
jedné pětiletky příliš krátké.
Uvědomíme si to nejlépe na té skutečnosti,
že výstavba jedné elektrárny - od projektu
po uvedení do plného provozu - trvá podle
dosavadních zkušeností nejméně
7 let. A proto již dnes je třeba připravovat,
a to nejen v úvahách a ve studiích, ale dokonce
i v projektech, výstavbu nových elektráren
nejen pro 5. pětiletku, ale měli bychom již
dnes zpracovávat koncepce do r. 1980. Dosavadní
úvahy ukazují, že období kolem roku
1980 bude pro energetiku určitým významným
předělem. V té době totiž již
nebudeme schopni krýt přírůstky spotřeby
elektřiny výstavbou elektrárenských
kapacit na klasická paliva, na uhlí. Zásoby
severočeského energetického uhlí,
které dnes činí hlavní a zatím
nejvhodnější palivovou základnu pro
elektrárny, již nebudou krýt růst spotřeby.
Proto je bezodkladně třeba hledat nové primární
zdroje energie. Prvé kroky byly učiněny.
Vedle dovozu ropy a plynu, kteréžto zdroje nemohou
být u nás rozhodující jako základní
palivo pro elektrárny, největší naděje
skýtá využití jaderné energie.
V současné době je ve výstavbě
první jaderná elektrárna a začala
se už příprava na výstavbu druhé
atomové elektrárny. Pro uplatnění
atomových elektráren mluví také jiné
důvody. Jde o čistotu ovzduší, o snížení
škodlivého vlivu průmyslových exhalací
na přírodu tam, kde je soustřeďován
průmysl.
Problém vlivu exhalací je natolik vážný,
že se stal politickým problémem, a nutí
centrální orgány k nové variantě
výstavby elektráren v severních Čechách.
Přitom je dobře si uvědomit, že elektrárny
nejsou jediným a největším zdrojem znečišťování
ovzduší. V Severočeském revíru
dosud bylo jen málo elektráren - Ervěnice,
Komořany, Trmice, a přitom vidíme, že
lesní porosty již dnes jsou těžce narušeny.
Je to dílo desetiletí v minulosti - působení
chemických závodů, hutí, železnice,
hořících uhelných lomů a dalších
vlivů. A dnes je ostří kritiky veřejnosti
zaměřeno jenom na energetiku a ostatní škůdci
jsou schováni.
V boji za ozdravění ovzduší se musí
jít na plné frontě - všechny zdroje
znečišťování v kraji se musí
snažit omezit na minimum nepříznivé
působení na ovzduší. Jsem přesvědčen,
že by bylo únosné postavit u severočeských
dolů i část druhé etapy elektráren,
kdyby se nalezlo pochopení i dalších partnerů,
ať již chemie, hutí, skláren či
dolů i železniční dopravy. Umístění
parní elektrárny na bázi uhlí nelze
volit libovolně. Ekonomické důvody vedou
k tomu, aby staveniště bylo co nejblíže
uhelnému revíru a nejlépe přímo
u dolu, také v blízkosti vodního zdroje.
Naše zásoby energetického uhlí jsou
soustředěny v Severočeském revíru,
a proto i tam se koncentruje výstavba energetických
děl.
Do blízkosti uhelných zásob byly již
dříve soustředěny velké průmyslové
závody, ať již chemické, hutní
nebo strojírenské, které spalují hnědé
uhlí, a tím působí nepříznivě
exhalacemi tuhými i plynnými na okolí.
Dnešní stav přírody v severních
Čechách je přímo havarijní,
o čemž se přesvědčili přední
vládní činitelé v čele se soudruhem
Lenártem. Rovněž poslanci - členové
společné komise našeho a zdravotního
výboru došli po prověrce stavu ovzduší
v severních Čechách k závěru,
že je nutno učinit vše pro vylepšení
životního prostředí a nepřipustit
další zhoršování.
Výstavba elektráren v minulosti rovněž
svým dílem přispěla ke zhoršování
životního prostředí, ovlivnila negativně
čistotu okolí, ovzduší a má vliv
na životní prostředí vůbec.
Důsledkem toho je dnešní odmítavý
postoj národních výborů k požadavkům
energetiky na výstavbu dalších elektráren
v Severočeské uhelné pánvi. Kritika
veřejnosti v této oblasti je zaměřena
nejen proti průmyslovým organizacím, které
způsobily nedozírné škody, ale i proti
energetice, která se tu má v budoucnosti ještě
rozvíjet. Hříchy minulosti způsobily
značnou nedůvěru i k upřímně
míněným příslibům energetiky,
že moderně vybavené elektrárny nebudou
mít takový nepříznivý dopad
na životní prostředí, že budou
vybaveny účinnými odlučovači
popílku a později též plynných
exhalací.
Skupina poslanců našeho výboru se přesvědčila
počátkem tohoto měsíce o stanovisku
funkcionářů národních výborů
v Chomutově k možnostem výstavby dalších
elektráren v této oblasti. Soudruzi nám předložili
řadu dokladů o vlivu exhalací na ovzduší.
Viděli jsme lesní porosty, které odumírají
působením exhalací v minulosti. Chemické
závody v Záluží, hořící
lomy, elektrárny Ervěnice i Komořany, hutní
a strojírenské závody Chomutovska stejně
jako parní trakce ČSD zde zanechaly drastické
stopy. Zpráva hygienika o vlivu exhalací na zdraví
lidí je varovná. Přitom vládní
usnesení č. 524 není důsledně
plněno a tato skutečnost je brzdou pro získání
důvěry k resortům ze strany orgánů
lidosprávy. Výsledkem je naprostá nechuť
národních výborů v Severočeském
kraji souhlasit s další výstavbou elektráren
v této oblasti. Energetika se tak dostává
do vážných obtíží, jak zabezpečit
dodávky elektřiny v páté pětiletce.
Chci poukázat ještě na jednu skutečnost,
a to na působení nové soustavy řízení
v energetice.
Poslední dva roky ukazují, že se tempo spotřeby
elektrické energie zpomalilo. Stálo by za to provést
rozbor příčin tohoto stavu. Závěry
by ukázaly, zda je to projev nové soustavy, nebo
jen nahromaděných pozitivních činitelů,
jako je příznivé počasí, dostatek
vody apod. V každém případě pomůže
taková analýza k dalším pracím
na perspektivě.
Vysoký důraz kladu na perspektivu. Myslím,
že v energetice je nutná znalost vývoje odvětví
nejméně patnáct let dopředu. Jednak
proto, aby byla schopna pohotově dodávat odběratelům
elektrickou energii - a víme, jaké škody v
minulosti, kdy tomu tak nebylo, byly způsobeny národnímu
hospodářství - a také v zájmu
zvýšení efektivnosti tohoto odvětví.
Staré neekonomické elektrárny je nejvyšší
čas odstavovat, neboť právě ty jsou
největším zdrojem prašnosti, protože
nebyly vybaveny odlučovacím zařízením.
V perspektivním plánu je třeba jasně
určit, jakou cestou půjdeme při využívání
primárních zdrojů. Energetika, ale i odborné
orgány vlády musí rozhodnout s definitivní
platností o dlouhodobé koncepci rozvoje energetiky
u nás. Do jaké míry budeme stavět
ještě elektrárny na hnědé uhlí,
ale také, jak budeme využívat ostravského
černého uhlí, či kalů pro elektrárny
a teplárny? Ostravští soudruzi poslanci již
nejednou nás v průmyslovém výboru
upozorňovali na skutečnost, že kaly z černého
uhlí leží nevyužity a přitom je
jejich kalorický obsah bohatší, než mnohé
energetické uhlí ze severních Čech.
Dále, jaké máme záměry s využíváním
tekutých a plynných paliv v energetice? A nakonec,
jaký bude postup při budování jaderných
elektráren?
Jsou nám sice známy některé alternativy
perspektivního výhledu, ale ty se často mění,
a tak je nelze pokládat za pevné. Je třeba
si též uvědomit, že náš těžký
průmysl, hlavně strojírenství, musí
již dnes znát, jaké bude mít energetika
konkrétní požadavky na dodávky technologického
zařízení, zvláště pro
výstavbu jaderných elektráren v letech 1975
- 1980. Výroba těchto zařízení
potřebuje dlouholetý a pracný výzkum
a přípravu.
Upřesněné a pevně stanovené
perspektivy zabrání dosavadnímu stavu při
výstavbě elektráren, stejně tak i
tepláren, jakož i jiných staveb. Nevyjasněnost,
časté měnění koncepce vede
nutně ke zdražování výstavby.
Dodavatelé investic, ať stavebních či
technologických, možno říci někdy
i zneužívají nedostatků na straně
investora. Dosud platné vyhlášky o investiční
výstavbě jednoznačně určovaly
lhůty pro předkládání technické
dokumentace a dalších povinností investora
vůči dodavateli. Tyto vyhlášky byly
do určité míry nutné pro ujasnění
odběratelsko-dodavatelských vztahů. Protože
však vládl a dosud vládne trh dodavatele, je
nucen odběratel často přistupovat i na nespravedlivé
požadavky dodavatele, chce-li vůbec stavět.
Dodavateli to někdy - snad lze říci, že
i často - umožňuje získávat snadno
neoprávněný zisk nebo při nejmenším
ho to nenutí k efektivnosti při výstavbě.
Důsledkem je růst rozpočtových nákladů
a odčerpávání prostředků
z národního důchodu, kterých by bylo
možno využít na vylepšení životní
úrovně lidí.
Usnesení vlády č. 267 z letošního
roku o hmotné zainteresovanosti, jistě dobře
míněné, vede dodavatele investiční
výstavby ke snaze získávat někdy nezasloužené
prostředky. Uvedu příklad z poslední
doby.
Dodavatel odmítá podepsat hospodářskou
smlouvu s termínem dokončení akce podle státního
plánu a požaduje prodloužení o 4 měsíce.
Potom by nabídl zkrácení lhůty dokončení
o 3 měsíce za podmínky, že obdrží
za to zvláštní příplatek jdoucí
do miliónů korun. Ve skutečnosti by stavěl
o 1 měsíc déle, než byla původní
skutečnost na obdobné stavbě, ale získal
by značné prostředky navíc a neoprávněně.
S takovým postupem nemůžeme z hlediska společnosti
souhlasit a jistě jej nelze pokládat za seriózní.
Proto bude správné posoudit i právní
normy, zda v tomto případě chrání
socialistického odběratele, samozřejmě
za předpokladů optimálních podmínek
připravenosti investičního díla.
Jiná vyhláška dává možnost
dodavateli zvýšit ceny výrobku o 15 či
30%, když objednávka nebyla předložena
ve stanovené objednací lhůtě. Značná
část výrobců této možnosti
využívá bez ohledu na to, zda jim vznikly skutečné
vyšší náklady na výrobu. Nepokládám
to za správné a doporučuji, aby tato vyhláška
byla opravena v tom smyslu, že dodavatel má právo
zvýšit cenu o skutečné zvýšené
náklady, které mu vznikly a které může
prokázat, maximálně do výše stanovené
přirážky, tj. o 15 - 30%.
Smyslem nové soustavy řízení národního
hospodářství není přece umožňovat
nezasloužené výdělky organizaci ani
z toho vzniklé zdražování výrobků.
Cílem našeho snažení je přece zabezpečování
růstu životní úrovně našeho
lidu, a toho rozhodně nedosáhneme zvyšováním
cen. Svou pozornost ve všech odvětvích národního
hospodářství musíme soustředit
na jinou stránku ve výrobě, na snižování
nákladů na výrobu, na zvyšování
produktivity práce, a tím i na rentabilitu socialistického
podnikání. To nám umožní, soudružky
a soudruzi, zabezpečit vyšší životní
úroveň, to nám pomůže dostat
se na úroveň vyspělých států
ve všech oblastech rozvoje techniky a ekonomiky národního
hospodářství. (Potlesk.)
Místopředseda NS s. Chudík: Ďalej
prehovorí posl. Soňa Pennigerová.
Posl. dr. Pennigerová: Soudružky a soudruzi,
v souvislosti s projednáváním 4. pětiletého
plánu chtěla bych jen stručně hovořit
o některých problémech, které nemalou
měrou ovlivňují současnou úroveň
a rozvoj zdravotnictví. Při všech srovnáních
socialistické a kapitalistické společnosti
oprávněně poukazujeme na veliké úspěchy,
kterých jsme dosáhli ve zdravotnictví. Právě
organizace, rozsah, kvalita a bezplatnost zdravotnické
péče je jedním z příznačných
specifických rysů socialistické společnosti.
To je zakotveno i v nedávno přijatém zákonu
o zdravotnictví. Konkrétní výsledky
jsou vám všeobecně známy. Je to pokles
kojenecké úmrtnosti, likvidace nebo podstatné
omezení mnoha chorob, péče o matku a dítě,
výstavba jeslí a mnoho dalších. Jsou
všeobecně známy a nepovažuji zde za nutné
o nich hovořit.
Ale chtěla bych říci, že vedle nesporných
kladů nemůžeme zavírat oči před
nedostatky v kvalitě, ale i v dostupnosti zdravotnické
péče. Před několika lety byly tyto
nedostatky i předmětem kritiky ÚV naší
strany. Místo soustavné snahy o jejich odstranění
staly se však v nedávném období impulsem
k diskusím, které často nevycházely
z dosti seriózních pozic, zprávy o nich byly
publikovány i v našem tisku a do určité
míry dezorientovaly veřejné mínění.
V podstatě směřovaly k základním
principům socialistického zdravotnictví.
Tyto tendence se projevily ve snaze uvádět v pochybnost
vhodnost obvodového systému i v tendencích
obnovovat soukromé ordinace.
V časově stejném období, i když
z jiných stran, se začaly objevovat názory,
že zdravotnictví má na sebe také vydělat.
Což není největší přínos
pro společnost v reprodukci pracovní síly
a ve zdravém rozvoji národa? Vulgárně
se v diskusi začaly aplikovat zbožně peněžní
vztahy ze sféry výroby do sektoru zdravotnictví
a pod rouškou experimentu byly snahy o jejich uplatnění
v praxi. Chtěla bych zde ale varovat před podobnými
experimenty nejen ve zdravotnictví, protože když
nevycházejí z hlubokého poznání
objektivní skutečnosti, mohou přinést
více škod než užitku. Příkladem
jsou korunové příplatky za recepty, které
v konečném efektu znamenaly ztrátu několika
desítek miliónů korun ve zvýšených
nákladech na léky, protože pacienti požadovali
od lékařů pro jeden recept více léků
než jeden. Zdravotní výbor, kterému
byly tyto návrhy předloženy, jednomyslně
zdůraznil přednost obvodového systému,
v jehož rámci je možno i nadále zlepšovat
organizaci a úroveň zdravotnictví.
Zdravotní výbor odmítl i pokus o částečné
řešení situace soukromou praxí jako
ústupek od socialistických principů zdravotnictví
a zdůraznil, že ani svobodná volba lékaře
neřeší nedostatky zdravotnické péče.
Je ovšem třeba respektovat kritiky z řad našich
pracujících, které mířily na
kvalitu, organizaci a dostupnost zdravotnické péče
a hledat způsoby, jak současný stav zlepšit.
I když vím, že není příjemné
o tom mluvit, je skutečností, jak to konstatoval
zdravotní výbor NS, že mezi přední
příčiny kritizovaných nedostatků
patří problém pracovních sil. Ve zdravotnictví
mnoho nepomůže organizace práce, to není
pásová výroba, ale vysoce specializované
služby humánního zařízení,
kde nelze nahradit lidskou práci s výjimkou některých
činností, jako je například mechanizace
úklidových prací, některé laboratorní
práce apod.
Považuji proto za svou povinnost reagovat zde na slova s.
Černíka, který včera na příkladu
zdravotnictví dokumentoval saturaci společenské
spotřeby a dokonce poukázal na dostatečné
personální vybavení zdravotnictví.
Situace je ale trochu složitější. Problematika
kvality a rozvoje zdravotnictví, to není jen početní
růst lékařů. Důležitější
je početní stav středně zdravotního
personálu. Prosím, abyste tomu věnovali pozornost.
Dnes je trvale nepokryto 23% středně zdravotního
personálu (tedy sester), nemluvě o nižším
zdravotním personálu, kde chybí asi 40%
pracovníků.
Musím také vyzvednout i některé vysoce
specializované služby, jako je např. umělá
ledvina, umělé srdce, resustituce aj., které
znamenají záchranu lidí. Na to potřebujeme
specializované pracovníky a podle plánu práce
vycházejí na každý ústav národního
zdraví v pětiletce dva pracovníci. Podle
mého názoru je tato situace málo známá
a málo doceňována.
Někdy se šetří za každou cenu,
ať to stojí co stojí. Je také málo
známo, že se již delší dobu při
nedostatku pracovníků situace řeší
tím způsobem, že se oddělení
zavře. A jsou to zařízení často
nákladná, vysoce specializovaná a jejích
uzavření oddálí uzdravení desítek
lidí. Mnoho lékařů ještě
pracuje v různých organizačně administrativních
funkcích. Velmi mnoho času stráví
lékaři třeba psaním na stroji, protože
tam není jiný pracovník.
Samotné porovnání počtu lékařů
s počty v západních státech bez bližšího
výkladu zkresluje skutečný stav, protože
pojem lékaře je v zahraničních statistikách
různý. Není tam např. stomatolog (zubní
lékař). Ale nelze srovnávat především
proto, že jde o rozdílnou kvalitu zdravotnictví
v kapitalistických státech a u nás.
U nás je všeobecná, bezplatná zdravotní
péče s dosahem na celé území
republiky s rozsáhlou prevencí, kdežto v kapitalistických
státech je značný podíl zdravotnictví
poskytován za úplatu. Myslím, že správnější
pohled na perspektivní růst lékařů
nám dávají informace ze Sovětského
svazu, kde struktura zdravotnictví je nám nepoměrně
bližší. Tam uvažují podle směrnic
XIII. sjezdu o tom, dosáhnout v roce 1970 relace jednoho
lékaře na 350 obyvatel proti našim 400. A přitom
již v roce 1960 bylo dosaženo v některých
svazových republikách ještě příznivějších
ukazatelů, např. v Gruzinské SSR počtu
310, v Lotyšské SSR 390, aniž se projevil nadbytek
lékařů.
Celou problematiku však necharakterizuje jen početní
poměr lékařů a obyvatel. Důležitým
ukazatelem, který dokumentuje úroveň péče,
je např. relace počtu pracovníků na
100 nemocničních lůžek. Ve Švýcarsku
je 82 pracovníků na 100 lůžek, v Americe
v roce 1958 jich bylo 111, zatímco u nás jen 54.
To pochopitelně nepřidá na kvalitě
a nedá se v zásadě zlepšit vyšší
intenzitou práce nebo lepší organizací,
i když naši lidé jsou velmi obětaví
a dokáží mnoho.
Hovořím o problematice pracovních sil jednak
proto, že z hlediska perspektivního vývoje
dalších let bude jejich potřeba ještě
naléhavější, jednak proto, že objektivně
musíme rozšiřovat účinnost a
tím i kvalitu léčebné péče,
a také proto, že se nám zvyšuje průměrný
věk a musíme počítat i s větším
výskytem nemocnosti obyvatelstva. Léčit je
třeba i penzisty a staré lidi, protože mají
na to po celoživotní práci nárok.
Chtěla bych hovořit ještě o jednom problému,
který je velmi ožehavý a citlivý a věřím,
že mně správně pochopíte. Část
členů zdravotního výboru vyjádřila
určité obavy před zkracováním
pracovní doby a prodlužováním mateřské
dovolené. To, co je v zásadě správné,
není-li sledováno dalšími organizačními
opatřeními, nemusí přinášet
jenom výhody pro ženy v konkrétních
podmínkách některých pracovišť.
Provedená opatření, která zvýhodnila
pracující ženy, v praxi znamenají, že
nám každý den chybí ve zdravotnictví
10 000 pracovníků, protože tato výhoda
není kryta rezervami pracovních sil. To, co by mělo
být pro ženy pracující ve zdravotnictví
výhodné, ukazuje se jako výhoda dost jednostranná.
Sestry pracují ve třísměnných
provozech, v prodloužených směnách,
jsou velmi často unavené a dosti často nervózní.
A náhradní volno si mohou vybírat zase jenom
tak, že jiná sestra přebírá jejich
pacienty. Je to bludný kruh, který se točí
stále rychleji a v sázce je buď zdravotní
stav těchto žen anebo úroveň péče
o pacienta. Je třeba si uvědomit, že jsou to
ženy a matky.
Tento problém se ovšem týká i jiných
- nerada tohoto výrazu používám "feminizovaných"
resortů, jako je obchod, spoje (kde se např. zavírají
menší pošty), textilní průmysl
a školství. Dali jsme ženám určité
výhody - mateřskou dovolenou; úlevou má
být také zkrácení pracovní
doby. To by bylo skutečně dobré a ženy
si toho velmi váží. Ale vzniká otázka,
zda tím ženy skutečně získaly
více volného času. Zamyslete se nad touto
skutečností. Pramen v Praze má vyvěšeno
heslo: prodloužíme vám měsíc
o 10 hodin. Tím propaguje komplexní nákup
na objednávku. A také tím vnitřní
obchod správně říká, že
žena normálně stráví běžnými
nákupy nejméně 10 hodin měsíčně.
A to představuje zrovna zkrácení pracovní
doby. Jak bychom my ženy byly rády, kdyby podobná
oznámení udělaly prádelny a jiné
služby, aby tyto služby byly kvalitní a pro všechny
ženy dostupné. Dá se na tom dokázat,
že jediné skutečné zkrácení
pracovní doby, které přinese volný
čas ženám, je ve zkvalitňování
služeb. Z tohoto hlediska je nesmírně nutné,
aby opatření pětiletého plánu
ve službách byla beze zbytku plněna.
Druhou stránkou výhod, které dostává
žena - přiznejme si to -, jsou důsledky v zaměstnání.
Na jedné straně v oborech, kde pracují ženy,
např. ve zdravotnictví, jim to přináší
více práce, protože v době nepřítomnosti
prvních přebírají jejich povinnosti
druhé a na straně druhé nepřítomnost
ženy v zaměstnání snižuje její
atraktivnost jako pracovní síly a ztěžuje
to její kvalifikační a funkční
růst, možnost získání odpovídajících
zaměstnání apod.
V posledním období se stále častěji
objevují názory, které jakoby z pozic tvůrčí
aplikace marxismu, z pozice správně chápané
ekonomiky, někdy taktněji, jindy nehorázně
se zdviženým prstem varují: "Pozor, máme
mnoho žen zaměstnaných". Ženy nemohou
plnit svou funkci matek a vychovatelek dětí, zaměstnanost
žen nepříznivě ovlivňuje morálku
a zvyšuje rozvodovost, ženy nejsou kvalifikovány
apod. A to všechno má i své konkrétní
praktické důsledky. Tito lidé jsou ochotni
vyčítat ženám, že v období
mateřské dovolené jsou mimo pracovní
proces, když na druhé straně toto opatření
zdůrazňovali jako socialistickou vymoženost.
Není myslím na škodu hovořit i na půdě
Národního shromáždění
k těmto otázkám, které mohou výrazně
ovlivnit i realizaci 4. pětiletého plánu.
Především je třeba říci
jasně, že ve vztahu k práci nemá nikdo
oprávnění pracující dělit
podle pohlaví. Diskriminace, byť cudně zahalená
rouškou celospolečenských zájmů,
je zlořád, který musíme odsoudit.
Národní shromáždění je
strážce dodržování základního
zákona socialistické společnosti, to je ústavy.
A ta dává rovná práva mužům
stejně jako ženám, právo na práci
i vzdělání. A z tohoto hlediska bychom měli
i my, jako Národní shromáždění,
přistupovat k problematice zaměstnaností
žen.
Rezoluce XIII. sjezdu strany vytyčila jako jeden z úkolů
plánovitě vytvářet podmínky
pro formování socialistického životního
stylu jako výraz nejširšího pojetí
péče o rozvoj osobnosti, zejména rozšiřovat,
rozvíjet tvůrčí práci, aktivní
úsilí každého jednotlivce a zapojení
jeho schopností do přetváření
materiálně technické základny i ostatních
společenských přeměn. To platí
pro muže i pro ženy. Pětiletka vychází
z celkového napětí v bilanci pracovních
sil. Předpokládá i rozvoj služeb, přesun
části pracovních sil do zemědělství
a do nevýrobní sféry.
V celé této složité situaci se v posledním
období stalo módou rozvíjet teze o přezaměstnanosti
žen. Chtěla bych k tomu říci několik
poznámek: Zdravotní výbor má v plánu
pro nejbližší období řešení
problematiky populace, která má úzký
vztah k zaměstnanosti žen, bude také jednat
o fyzickém zatížení žen, o úrovni
služeb, o výstavbě jeslí, o práci
družin, o úrovni školního stravování,
o příležitosti k rekreaci rodinám apod.
Protože to všechno rozhodujícím způsobem
ovlivňuje reprodukci pracovních sil, formuje nám
vztahy v rodině, vytváří podmínky
výchovy dětí. Je skutečností,
že 44% všech pracujících jsou ženy,
většinou i matky. Já si nemyslím, že
jediným důvodem jejích zaměstnání
je nutnost doplnění rodinných příjmů.
Takové, s odpuštěním sociologické
závěry, které se objevují na stránkách
našeho tisku, jsou jednostranné. Kdyby se pracovalo
např. podobnou metodou výběru u mužů,
tak by nám třeba vyšly závěry,
že pracují proto, aby nebyli stíháni
pro příživnictví. Jde o příliš
vážnou věc, než abychom mohli připustit
vulgarizaci. Jistě je mnoho žen, pro které
je zaměstnání dočasným obdobím,
ve kterém si řeší některé
problémy rodinné ekonomiky. A pak se věnují
rodině i výchově dětí. Je třeba
také je plně docenit a vážit si žen-matek,
které vychovávají společnosti nové
občany. Jejich práce není lehká.
Ale mnoho žen chápe své pracovní zařazení
jako trvalé; mateřskou dovolenou jenom jako přerušení
a chtějí si dále zvyšovat kvalifikaci,
růst a dělat lépe. Tyto ženy si život
neumějí představit bez této práce
a já si, upřímně řečeno,
neumím představit naší společnost,
výrobní i nevýrobní oblast, bez těchto
žen. Postavit před naše ženy jako životní
poslání jenom kuchyni, rodinu, děti, je v
tomto pojetí dnes stejně reakční,
jako to bylo před léty, když jsme museli práva
žen probojovávat proti buržoazii. Tvrdí
se, že zaměstnání žen má
vliv na populaci. Řešení jsme viděli
v prodloužení mateřské dovolené.
Ale přání se nesplnilo. V současné
době, kdy máme populačně nejsilnější
ročníky, porodnost klesá, stoupá počet
uměle přerušených těhotenství.
Protože mít děti, znamená také
mít byt, jesle, dosažitelné služby, určité
ekonomické zabezpečení a pak teprve - a to
je objektivní fakt, o kterém se stále více
přesvědčujeme - přichází
vůle mít děti. Průzkumy ukazují,
že děti zaměstnaných matek přes
všechny těžkosti rostou zdravě. Statistika
i lékařská vyšetření ukazují,
že děti zaměstnaných matek jsou správněji
živeny, je zde menší výskyt úrazů
a otrav u malých dětí než u matek, které
nejsou zaměstnány. Dokonce v jednom kraji se dokázalo,
že je větší trestnost mládeže,
jejichž matky jsou doma. Je také v průměru
lepší prospěch ve škole u dětí
zaměstnaných matek.
Rozvodovost, která nás zneklidňuje, je složitý
sociální jev. Souvisí s dosud neujasněným
socialistickým stylem života, s jednostranným
zatížením ženy v domácnosti. Vždyť
uvědomme si, že jsou to právě i naše
reklamy, které hlásají: Ledničky,
to je pomoc pracujícím ženám, pračka
je pomoc pracujícím ženám apod. A to
pomáhá vytvářet celou společenskou
psychózu, jako by všechny povinnosti v domácnosti
patřily jenom ženě.