Podľa Štatistickej ročenky ČSSR z roku
1966 sme v posledných dvoch rokoch mali pšenicou obsiate
830 000 ha. K tomu, aby sme na týchto osevných plochách,
ktoré sú teraz každoročne pod pšenicou,
získali dodatočne 1 mil. ton, ktoré teraz
dovážame, t. j. 10 miliónov q, je potrebné
zvýšiť priemerný hektárový
výnos, podľa prepočtov, ktoré som si
urobil, o 12 q z hektára. Keď som si po prvýkrát
prepočítal tieto relácie a vyšlo mi
číslo dodatočných 12 q z každého
hektára, považoval som spočiatku tento výsledok
ako nedostatočný, nedosažiteľný,
nereálny cieľ. No pri ďalších porovnaniach,
pri sledovaní doterajšieho trendu rastu priemerných
hektárových výnosov, ako i na základe
medzinárodných porovnaní, nezdá sa
mi to už také vysoké. Veď cieľ zvýšiť
priemerné hektárové výnosy o 12 q
znamená zvýšiť terajšie priemerné
hektárové výnosy z 24,2 q na 36 q, t. j.
rast o 50%. Hneď na tomto mieste by som chcel uviesť,
že naši poľnohospodári zvýšili
priemerné hektárové výnosy zo 17 q
v priemere rokov 1934 až 1938 na dnešných 24
q, ktoré sú vypočítané z priemeru
rokov 1961 až 1965. A vylúčime roky vojny a
povojnové rekonštrukcie, tento rast zo 17 q na 24
q, t. j. rast o 41%, bol dosiahnutý za 15 - 18 rokov.
Pritom bol tento rast dosiahnutý pomerne v ťažkých
rokoch, keď bol narušovaný zväzok s roľníctvom,
v rokoch, keď sa riešila úloha zásadnej
prestavby poľnohospodárstva z malovýrobnej
na veľkovýrobnú, v podmienkach, keď pre
potreby rozvoja priemyslu sa v značnej miere čerpali
prostriedky aj z poľnohospodárstva.
Nakoniec tento rastúci trend hektárových
výnosov je v istom zmysle zákonitý, je výsledkom
uplatňovania modernej agrotechnickej vedy. Naša spoločnosť
dosiahne i prekoná tento cieľ, nemožno ho považovať
za nedosažiteľný. Problém j e v tom, aby
sme priebeh tohto procesu uskutočnili v čase, ktorý
je nám priaznivý, aby sme uvedomiac si nutnosť
takýchto opatrení, pod tlakom budúceho nutného
rastu cien obilia na svetovom trhu sústredili maximálne
svoje sily i materiálne prostriedky pre taký rozvoj
poľnohospodárstva, ktorý nám môže
zvýšiť priemerné hektárové
výnosy na uvedených 36 q v priebehu 10 - 15 rokov.
Treba podotknúť, že priemerné hektárové
výnosy pšenice v dobre hospodáriacich podmienkach
napr. v Západoslovenskom kraji už dnes dosahujú
výnosy 38, 40, ale i nad 40 q z hektára.
Som proti akémukoľvek stanoveniu nereálnych
úloh, najmä v oblasti poľnohospodárskej
výroby, ako sme tomu boli svedkami v minulosti pri starom
systéme administratívneho riadenia. Každý
významný národohospodársky cieľ
je nutné zabezpečiť splnením predpokladov,
ktoré tento cieľ podmieňujú a ktoré
robia jeho splnenie možným.
Domnievam sa, že dospela v našej spoločnosti
doba pre to, aby sme rozpracovali otázky komplexného
rozvoja poľnohospodárstva ako rovnako dôležitého
veľkého odvetvia našej spoločenskej výroby
popri priemysle, doprave a stavebníctve. Aby sa vytvorili
pre naše poľnohospodárstvo podmienky, za ktorých
ono môže uskutočňovať rozšírenú
reprodukciu rýchlejším tempom, aby princíp
hmotnej zainteresovanosti, uplatňovaný v poľnohospodárstve
a v relácii k poľnohospodárstvu, neplodil negatívne
tendencie a nepôsobil ako brzdiaci faktor rozvoja poľnohospodárstva.
Ako vidno, zo svetového obilného problému
sme sa dostali k nášmu poľnohospodárstvu.
Nutne sa nám tu problém rozšíril z uvedených
800 000 hektárov, na ktorých sa dnes pestuje pšenica,
na problematiku celého poľnohospodárstva, pretože
splniť úlohu zintenzívnenia pestovania pšenice
za relatívne krátku dobu sa nemôže obísť
bez pohľadu na poľnohospodárstvo ako celok.
Myslím, že tu plne platí téza, ktorú
okrem iných zdôraznil aj s. Černík
v úvode dnešnej diskusie, že rozvoj poľnohospodárstva
je v záujme celej spoločnosti a že bez konsolidácie
poľnohospodárstva niet konsolidácie národného
hospodárstva.
Plne si treba uvedomiť, že nadhodená úvaha
o raste priemerných hektárových výnosov
o dodatočných 12 q je len jedna z alternatívnych
riešení, že je tu celá rada rôznych
prístupov, napríklad vo zmene štruktúry
osevných plôch, v zmenenej skladbe samotnej spotreby
a pod. Nerobím si nárok na to, že jedine táto
cesta riešenia je jedinou cestou riešenia obilného
problému. No mne tu ide o to, a hlavne o to, aby sme naliehavosť
riešenia obilného problému u nás prevážne
z vlastných zdrojov si uvedomili v plnej miere a vyvodili
z toho príslušné závery pre najbližšie
roky. Zdá sa mi prirodzené, že tie prostriedky,
ktoré by sme vydali na nákup pšenice za vyššie
ceny za 10 rokov, keby sme vložili do rozvoja poľnohospodárstva
dnes, mohli by sme v tomto smere aspoň dačo dosiahnuť.
Vzhľadom na to, čo som povedal, domnievam sa, že
plynie aspoň jeden konkrétny záver. V rámci
obnovených prác na generálnej perspektíve
hospodárskeho rozvoja treba venovať osobitnú
pozornosť poľnohospodárstvu aj z aspektu nutnosti
zvýšiť podiel vlastných zdrojov pre krytie
našich potrieb obilia.
Domnievam sa, že vzhľadom na to, že naša 4.
päťročnica je otvorenou, je tu možnosť
v ďalšom bode plánovacích prác
sprogresívniť celkové materiálne i ekonomické
podmienky, za ktorých sa uskutočňuje rozšírená
reprodukcia v poľnohospodárstve, aby sme už teraz,
v najbližších rokoch založili také
trendy vývoja, ktoré nám pomôžu
riešiť obilný problém z vlastných
zdrojov.
Súdružky a súdruhovia poslanci, dovolil som
si podeliť sa s vami s niektorými úvahami k
otázke poľnohospodárstva a k otázke
riešenia obilného problému. Ak sa mám
vyjadriť k návrhu zákona o 4. päťročnom
pláne ako celku, chcel by som sa pripojiť k záveru,
ktorý urobil spravodajca posl. Tymeš, v ktorom doporučil
zákon na schválenie.
Podpredseda NZ s. Chudík: Ďakujem. Ako posledný
dnes večer prehovorí poslanec Karel Doupovec.
Posl. Doupovec: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci, stupeň intenzity rozvoje našeho národního
hospodářství je v převážné
míře závislý na tom, v jakém
rozsahu budeme schopni v našich závodech zavádět
novou moderní techniku. Tato nejmodernější
technika je však mrtva a nepřináší
užitek, nepodaří-li se ji včas v závodech
instalovat.
Dovolte mi proto, abych krátce pohovořil o problematice
délky investičních cyklů, která
je jednou stránkou efektivnosti investiční
výstavby.
Pro kapitalistického podnikatele je rychlost, se kterou
uvede investice do provozu, otázkou základní.
Je ekonomicky nucen rychle uhradit vložený kapitál,
dodržet konkurenční schopnost svých
výrobků, uhájit nebo získat další
trhy. V našich podmínkách, kde investice byly
převážně hrazeny ze státních
prostředků, kdy výstavba byla a je současně
prováděna skoro v každém městě
a v každé vesnici při nedostatečném
rozvoji stavebnictví, kdy celkové ekonomické
podmínky nebyly pro investora tak tvrdé, se postupně
vytvořila neúnosná situace, že lhůty
výstavby našich investic jsou dvojnásobné
až trojnásobné oproti zahraničí.
Jako stavař si kladu otázku: V čem jsou základní
příčiny, že v investiční
výstavbě docilujeme tak špatných výsledků?
Je to v lidech, v našich technicích, dělnících,
v našich projektantech? Jsem přesvědčen,
soudružky a soudruzi, že v tom to není. Stále
ještě platí, že naši lidé
mají zlaté ruce, mají organizační
a technický talent. Jde spíše o to, aby byly
vytvořeny takové podmínky, aby naši
lidé mohli ukázat, co umějí.
Myslím, že kořen zla i klíč k
nápravě je v ekonomických podmínkách,
za kterých investiční výstavba probíhá.
Ekonomický zájem investora a jednotlivých
dodavatelů nebyl doposud totožný a byl dokonce
rozporný. U dodavatelů stavebních prací
a technologické části doposud převládá
zájem na takové rentabilitě vlastní
činnosti, která je v rozporu s požadavkem rychlé
a hospodárné výstavby. Investor nemůže
prosadit celospolečenský zájem urychlené
výstavby proto, že úsilí dodavatelů
o dobré hospodářské výsledky
nevede ke zkrácení cyklu výstavby, ale naopak
k jejímu prodlužování.
Rámcové podmínky hospodaření
podniků, které vstoupí v platnost od ledna
příštího roku, vystavují investora
tvrdému ekonomickému tlaku, který ho bude
nutit, aby prováděl opatření na zkracování
výstavby vlastních investic. Toto řešení
považuji za správné. Myslím však,
že není však doposud jasné, zda ekonomické
nástroje, které už letos působí
ve stavebnictví a budou ještě prohloubeny od
ledna příštího roku, vytvářejí
dostatečný ekonomický zájem dodavatelských
organizací jak stavebních, tak strojírenských
na zkracování investiční výstavby.
Svoji argumentaci doložím názorným příkladem.
Stavební dodavatel Hydrostav Bratislava překračuje
v letošním roce na jmenovitých úkolech
ve Východoslovenských železárnách
v Košících, na výstavbě atomové
elektrárny v Bohunicích a na výstavbě
Ropovodu a Dusla III o 60 mil. Kčs plán, což
se projevuje podstatně lepším věcným
plněním úkolů na těchto stavbách.
Nejvýrazněji se to projevuje ve výstavbě
III. etapy Dusla v Šale, kde stavební připravenost
k montáži u všech objektů je v předstihu
přibližně o jeden měsíc proti
plánu. Z tohoto dobrého plnění a překračování
úkolů na důležitých stavbách
však pro podnik neplyne žádný prospěch.
Naopak, v důsledku překročení plánu
o 60 mil. utrpí podnik ekonomickou ztrátu. Pro podnik
by bylo proto nejvýhodnější splnit plán
jen na 100%.
Na základě vládního usnesení
č. 267 z letošního roku je zesilován
ekonomický tlak na zabezpečení realizace
staveb ve stanovených termínech a kvalitě.
Jde o povinnost uzavírání hospodářských
smluv jako podmínky pro financování staveb,
pozastavení úhrad faktur při neplnění
rozhodujících dílčích termínů
dodávek, kolaudační srážka, majetkové
sankce apod. Tato opatření mají převážně
povahu sankcí, postihují ty, kteří
neplní převzaté úkoly.
Považuji tato opatření také za správná,
avšak jen za opatření přechodného
charakteru. Do budoucna je však třeba dát přednost
takovým ekonomickým nástrojům, které
budou ovlivňovat proces investiční výstavby
v aktivním smyslu, to je, že budou ekonomickými
podněty, podnikovou a hmotnou zainteresovaností
podněcovat ke zkracování cyklu investiční
výstavby. Tyto nástroje musí být vzájemně
svázány tak, aby vytvořily jednotný
komplex působení jednotlivých prvků
nebo soustavy, aby byl zajišťován celospolečenský
zájem na zkrácení investiční
výstavby pro všechny partnery. Základ pro systém
zainteresovanosti je vytvořen rámcovými podmínkami
hospodaření podniků, který bude platit
od ledna příštího roku. S ohledem na
požadavek rychlého tempa investiční
výstavby není však připravovaný
systém úplně domyšlen a domnívám
se, že bude třeba jej dále prohlubovat. V této
souvislosti stavební podniky velmi pozorně sledují
experiment na výstavbě sklárny v Novém
Boru a volají po vytvoření alespoň
částečně podobných podmínek
pro stavebního dodavatele, jako má jugoslávská
firma.
Druhou základní příčinou prodlužování
výstavby a zvyšování rozestavěnosti
je materiálně technické zásobování
staveb. Budu jen opakovat slova předsedy celostaveništního
výboru KSČ na stavbě ve Vřesové,
když tvrdím, že často krutě pociťujeme
nedostatek základního a jiného materiálu.
Za současné materiálové situace je
třeba někdy kvalifikovat snahu o zkrácení
investiční výstavby jako dobrodružnost.
Doslova těmito slovy se k situaci vyjadřují
odpovědní pracovníci stavebních dodavatelů
a investorů. Jsem seznámen s opatřeními,
která byla v poslední době přijata
vládou k tomu, aby situace byla v dohledné době
řešena. Je třeba však konstatovat, že
jsme vstoupili do prvního roku 4. pětiletky za velmi
neuspokojivé zásobovací situace. Tato situace
zatím trvá a bude mít nesporně negativní
vliv na průběh investiční výstavby.
Obracím se proto na příslušné
zainteresované ministry, aby věnovali soustavnou
pozornost vytváření těch základních
předpokladů, které umožní tuto
neuspokojivou situaci v co nejkratší době řešit.
Přitom však připomínám, že
otázka zásobování národního
hospodářství stavebninami a kompletujícími
materiály není jen otázkou ministra stavebnictví,
nýbrž i ministra těžkého průmyslu,
chemického průmyslu, spotřebního průmyslu,
zahraničního obchodu a výrobních družstev.
My, poslanci Národního shromáždění,
nemůžeme již léta chodit po našich
volebních obvodech a uklidňovat naše pracující,
že tato situace se řeší. Trpí tím
autorita vlády i poslanců.
V procesu realizace investiční výstavby hrají
kromě ekonomických nástrojů významnou
úlohu nadále nástroje plánu. V závěru
svého vystoupení bych chtěl v této
souvislosti připomenout, že se neosvědčila
praxe předstihového povolování zahajování
staveb, která vedla jen k prodlužování
lhůt výstavby a zvyšování rozestavěnosti.
Při zařazování staveb do plánu
je třeba přihlížet nejen k vlastní
efektivnosti investice, která je dána technickým
řešením, ale ke kategorickému požadavku
zkracování lhůt výstavby. V tomto
směru nejsou naše roční plány
investiční výstavby dosti progresívní
a například ani dováženou techniku neplánujeme
realizovat ve lhůtách odpovídajících
světové úrovni.
Je třeba rovněž vyvodit závěry
z dosavadních výsledků výběrového
řízení, které jednoznačně
ukazuje, že hlad resortů po investicích není
úměrný jejich technické a organizační
schopnosti nové stavby řádně a ekonomicky
zdůvodnit a projektově připravit.
Soudružky a soudruzi poslanci, pětiletý plán
stanoví, že průměrná lhůta
výstavby má být v roce 1970 zkrácena
ze 6 let na 3 1/2 roku. Letošní
znepokojivý vývoj rozestavěnosti znovu nabádá,
abychom za současného nerovnovážného
stavu poptávky a nabídky v oblasti investic řídili
investiční politiku velmi uvážlivě
a střízlivě tak, aby usnesení XII.
a XIII. sjezdu KSČ, pokud jde o rozestavěnost a
tempo výstavby, byla bezpodmínečně
splněna. (Potlesk.)
Místopředseda NS s. Chudík: Ďakujem
poslancovi Doupovcovi.
Súdružky a súdruhovia, dosiaľ v rozprave prehovorilo 15 poslancov.
Pre zajtrajšiu schôdzu zostáva ešte 17
prihlásených poslancov do diskusie.
Prerušujem teraz schôdzu Národného zhromaždenia.
Ráno budeme pokračovať v 8.30 hod.