Stav, kterého jsme svědky, není výsledkem
působení nové soustavy, nýbrž
naopak toho, že její nástroje nejsou zatím
komplexně uplatňovány. Nemůžeme
vyloučit případy, že do řešení
budou vtahovány centrální orgány,
zejména v přechodném období. Nemůže
se však vracet ke starým způsobům řešení
vzniklých konfliktů a rozdělovat produkcí
plánem. Rozhodovat musíme nikoliv administrativně,
ale skutečně ekonomicky, to je vážit,
zda řešení je v oblasti cen, nebo ve struktuře
investic, v oblasti zahraničního obchodu apod. a
podle toho volit vhodné operativní ekonomické
nástroje.
Vedle objektivních příčin tohoto stavu
hrají důležitou roli také příčiny
subjektivní, jejichž působení nesmíme
připustit. Jde konkrétně o zneužívání
dominantního postavení dodavatele, které
se projevuje v neoprávněných přirážkách
k cenám, v spekulativním vyčkávání
s uzavíráním hospodářských
smluv, při stanovení dodacích lhůt
apod. Podniky si především musí uvědomit,
že jako dodavatelé jsou zároveň i odběrateli
a že jakékoliv neoprávněné získávání
výhod se jim jinou cestou vrátí jako odběratelům,
neboť trh je ve skutečnosti spojitou nádobou.
Nesprávný postup by byl na jejich škodu také
proto, že centrum by muselo zasáhnout a stáhnout
neoprávněné zisky. Proto je taková
cesta k vytváření vyššího
hrubého důchodu falešná. Je přinejmenším
riskantní, aby vedení podniku opíralo jeho
rozvoj o spekulace, místo aby stavělo na racionalizačních
opatřeních ve výrobě a řízení.
Opřít se proti takovým snahám mohou
podniky samy také tím, že budou odhalovat nesprávný
postup dodavatele a čelit mu např. důslednou
kontrolou požadovaných nebo fakturovaných cen,
prověřováním kalkulací dodavatele
tak, jak tomu dříve všeobecně bylo a
jak již mnohé podniky znovu činí.
Serióznost vůči dodavatelům a také
vůči sobě jako dodavateli bude mít
kladný odraz ve smluvní morálce, v pohotovějším
a přesnějším plnění uzavřených
smluv, v dodržení sjednaného sortimentu a kvality.
Tomu budou napomáhat i opatření přijatá
vládou na podporu rozvoje trhu a soutěživosti,
na oslabení dominantního postavení monopolního
dodavatele.
Vytváří se i prostředí, v němž
najdou uplatnění talentovaní a kvalifikovaní
lidé, i prostředí pro soulad zájmů
pracovních kolektivů a společnosti.
Těchto nových možností a prostoru musí
podniky využít tak, aby jejich hospodaření
bylo skutečně prolnuto socialistickou podnikavostí
a soutěživostí.
Praxe denně poučuje o tom, že ekonomické
výsledky podniků jsou především
závislé na úrovni vnitropodnikového
řízení, na organizaci práce a jejich
racionalizaci. Racionalizace práce znamená vyrábět
více, rychleji, kvalitněji a levněji s větším
efektem pro společnost. To vyžaduje vysoce odborných
znalostí a zkušeností výrobních,
inženýrských a ekonomických kádrů.
V každém odvětví i oboru už jsou
podniky a závody, které již docenily význam
nové soustavy pro systém řízení
a organizace práce uvnitř podniku a které
si na denních výsledcích ověřují,
jak nové nástroje a stimuly pomáhají
řešit problémy, které dříve
hospodářské vedení nemohlo odstranit
třeba i řadu let. V takových podnicích
se zlepšuje zájem lidí o výsledky hospodaření,
upevňuje se pracovní kázeň, systém
odměňování vede k větší
diferenciaci podle významu vykonané práce.
Dala by se vypočítat řada konkrétních
příkladů; za všechny uvedu alespoň
jeden.
Oborové ředitelství ostravsko-karvinských
dolů spolu s vedením jednotlivých podniků
si je vědomo toho, že nová soustava řízení
může být uplatněna jen tehdy, bude-li
dovedena i do nižších organizačních
stupňů řízení. Proto zaměřili
svou pozornost jednak na oblast odběratelsko-dodavatelských
vztahů a jednak na využití nástrojů
nepřímého řízení k zlepšení
celkové ekonomické úrovně OKR.
Na základě detailních analýz vývoje
předchozích pěti let vypracovalo ředitelství
spolu s podniky program rozvoje ekonomiky revíru do roku
1970. Jeho úkoly jsou stanoveny tak, aby mohly být
kontrolovány běžnou operativně technickou
evidencí, statistikou a účetnictvím.
Podařilo se jim odstranit rozdíly mezi vnitropodnikovými
plány a technickými režimy.
Po delší a rozsáhlé přípravě
zpracovali revírní model vnitropodnikového
řízení zahrnující organizační
pravidla, horizontální a vertikální
vztahy, vnitropodnikové plánování,
vnitropodnikové ceny a účetnictví
a rovněž vnitropodnikovou zainteresovanost.
Model je úspěšně zaváděn
na většině podniků; např. na
dole Československé armády rozpracovali pravidla
vnitropodnikového řízení a vhodně
aplikovali nové nástroje v oblasti podnikového
plánování, financování, vnitropodnikové
evidence a hmotné zainteresovanosti. Zaměřili
se na to, aby hmotný zájem jednotlivých pracovníků
byl spojen s hospodářskými výsledky
menších ekonomických útvarů,
než je podnik, tj. konkrétně s výsledky
hospodářských středisek. Nově
stanovili vnitropodniková pravidla vztahů mezi těmito
středisky, vymezili jejich práva a povinnosti. Využívá
se plně systému vnitropodnikových cen, penalizačního
sazebníku, objednávek vzájemných výkonů,
komplexní odměňování bylo nahrazeno
individuálním.
Soudružky a soudruzi, uvádím tento příklad
především proto, že někteří
soudruzi argumentují tím, že nemohou začít
s racionalizací vnitropodnikového řízení
a organizace práce dříve, než budou
znát nové velkoobchodní ceny, než budou
znát své vztahy k zahraničnímu obchodu
atd. Jestliže domyslíme tento argument do konce, pak
vlastně by museli čekat neustále, protože
vytváření těchto vnějších
předpokladů musíme chápat jako nikdy
neukončený proces, jehož průběh
je podmiňován vnitřními předpoklady
vytvářenými přímo ve výrobě.
Praxe řady podniků v každém odvětví,
včetně zemědělství, je důkazem
možnosti zvyšovat rentabilitu výroby, efektivnost
celého produkčního i odbytového cyklu
hned, bez čekání na pokyny shora a také
bez nároků na investice a dovoz a bez zvyšování
cen. Ba dokonce myslím, že zaspali v těch podnicích,
kde ještě nezačali a otálejí
s řešením těchto opravdu naléhavých
úkolů. Je to konec konců v jejich nejvlastnějším
zájmu, aby přistoupili co nejdříve
k důslednému rozpracování těchto
otázek, nezastavovali se na prvních překážkách
a dovedli věc do konce.
Řešení těchto problémů,
ale také přímo a vážně
souvisí s pracovní morálkou a disciplínou.
Pracovní morálku je možno zlepšit jen
tehdy, když se v podniku dbá o všestranné
snižování výrobních a pracovních
ztrát. Dělníka či zemědělce
na pracovišti zajímají takové prosté
problémy, jako je přísun materiálu,
organizace a technologie práce a odměňování.
Těžko jej přesvědčíme
o širších ekonomických souvislostech,
jestliže vedení organizace trpí zaostalou technologií,
nedostatky v hospodaření s materiálem, vynakládání
prostředků za zbytečné práce,
když nezabezpečuje organizační podmínky
pro plynulý výrobní proces apod. Těžko
bude vedení prosazovat zásady denivelizace, jestliže
např. nevyjasní odpovědnost jednotlivých
hospodářských, technických i výrobních
pracovníků a nezajistí tím pořádek
v odměňování.
Nelze reálně očekávat, že by
od počátku roku se ve všech organizacích
naráz vše změnilo. Umět podnikat v nových
podmínkách není nic lehkého. I správní
lidé na správných místech se tomu
teprve učí. Vláda však - a jistě
oprávněně - je přesvědčena,
že naše výrobní i obchodní organizace
mají dostatek schopných, talentovaných a
zkušených kádrů, které jsou s
to vypořádat se s touto náročnou úlohou
čestně, úspěšně a v co
nejkratší možné době. Tím
zároveň dostojí i své odpovědnosti
vůči státu a všemu lidu.
Koncepce zákona o čtvrtém pětiletém
plánu úzce souvisí s úlohou a pojetím
dlouhodobého plánu z hlediska nové soustavy
řízení a jejího urychleného
zavádění.
V návrhu zákona jsou obsaženy základní
směry a cíle rozvoje národního hospodářství.
Návrh zákona se omezuje pouze na nejnutnější
okruh ukazatelů vymezujících rámec
pro hospodářsko-organizátorskou činnost
vlády při konkrétním řízení
hospodářského rozvoje.
Číselné údaje jsou v návrhu
zákona vyjádřeny formulací "zhruba"
nebo rozpětím. Smysl této dikce spočívá
jednak v novém pojetí vztahu plánu a ekonomické
politiky, jednak vyplývá z orientačnosti
některých údajů. Nejde totiž
o splnění určitých směrů
a cílů za každých okolností bez
ohledu na ekonomicky vývoj, ale pouze o splnění
za předpokladu vysoké efektivnosti a dosažení
dostatečné míry rovnováhy národního
hospodářství.
V druhé části návrhu zákona
jsou pevně zakotveny v nezbytném rozsahu jednotné
odvody do státního rozpočtu. To hospodářským
organizacím zaručuje stabilitu základních
ekonomických podmínek. Současně zákon
též pamatuje na potřebná zmocnění
pro vládu, pokud jde o stanovení podrobností
k provedení ustanovení zákona. Nejde o obecná
zmocnění, nýbrž o vymezení konkrétního
rámce umožňujícího potřebnou
pružnost při centrálním usměrňování
procesu vytváření nových ekonomických
podmínek a možnost reagovat na podmínky, které
nebylo možno předvídat.
Soudružky a soudruzi, XIII. sjezd strany vytyčil základní
směry hospodářské politiky, která
je programem práce našeho lidu v příštích
letech. Opírají se o ohromné dílo,
které vykonal pracující lid naší
země pod vedením komunistické strany. Vzestup
ekonomiky, jehož bylo dosaženo, upevnil autoritu Československé
socialistické republiky v mezinárodním měřítku
a dokázal, jaké bohatství je ukryto v tvořivých
silách, schopnostech a iniciativě lidu.
Současná doba, v níž formujeme své
sily k naplnění základních směrů
hospodářské politiky, nese v sobě
řadu složitých problémů pramenících
z dočasné stagnace ekonomiky, z poklesu efektivnosti
národního hospodářství a jeho
ekonomické nerovnováhy.
Máme však dostatek sil, abychom tuto situaci překonali,
byť byla sebesložitější, a abychom
nastoupili cestu intenzivního, dynamického rozvoje
hospodářství. Máme k dispozici mohutnou
výrobně technickou základnu; závody,
které dosáhly hodnoty asi 500 mld Kčs a které
představují koncentraci minulého úsilí
a jsou základem hmotného bohatství společnosti.
Nejde však jen o výrobní zařízení.
Máme i zkušené, vysoce kvalifikované
a iniciativní pracující, kteří
jsou schopni vyrovnat se s náročnými úkoly
příštích let.
Čtvrtý pětiletý plán konkretizuje
rozhodující úkoly základních
směrů hospodářské politiky
do roku 1970. Jeho koncepce předpokládá obnovení
rovnováhy a zabezpečení dynamického
a proporcionálního rozvoje, urychlení růstu
národního důchodu na základě
využití všech faktorů intenzívního
růstu a rychlého vzestupu společenské
produktivity práce.
Nejbližší a přitom nejsložitější
bude zajištění záměrů
plánu na léta 1967 a 1968. Jejich splnění
má klíčové postavení v uskutečňování
koncepce celé pětiletky. Rozsah disproporcí,
nedostatek rezerv a naléhavost požadavku co nejrychleji
uvést národní hospodářství
do ekonomické rovnováhy činí první
léta pětiletého plánu neobyčejně
náročná na politickou i ekonomickou práci.
Své síly nesmíme přeceňovat.
Situaci musíme hodnotit reálně. Všichni
musíme koncentrovat síly na zefektivnění
hospodářských procesů tak, aby se
jejich přínos co nejrychleji projevil v řešení
klíčových článků ekonomiky.
K tomu je nezbytnou podmínkou účinné
využití nástrojů nové soustavy
řízení. V tom musí být naprostá
názorová shoda, prakticky prosazovaná racionálním
systémem organizace práce, výroby a řízení
v podnicích i v centru.
Vyrovnat se s těmito úkoly znamená, že
všechny články našeho společenského
i hospodářského života musí počítat
s vysokými nároky na svou práci, s vyšší
odpovědností za odvedené dílo. Spolu
s důvěrou bude vláda vyžadovat i pevnou
disciplínu od všech stupňů řízení
i od každého osobně.
Jsme přesvědčeni, že se přitom
můžeme spoléhat na uvědomění
a odpovědnost pracujících, na jejich obětavost
a pochopení, na zájem všech občanů
na překonání slabin a nedostatků.
Úkoly příštích let nám
dávají perspektivu všestranného rozvoje
společnosti a každého jejího člena.
Spojme proto své sily k boji za jejich uskutečnění.
Vážené Národní shromáždění,
soudružky a soudruzi, vláda vám předkládá
návrh zákona o čtvrtém pětiletém
plánu s přesvědčením, že
Národní shromáždění s
ním vysloví souhlas a přispěje svou
autoritou k jeho úspěšné realizaci.
Vláda současně vyslovuje přesvědčení,
že období čtvrté pětiletky se
stane obdobím tvořivé práce, obdobím
soustředění sil dělnické třídy,
zemědělců a inteligence, nejlepších
sil teorie a praxe za uskutečnění cílů
našeho hospodářského programu.
Předseda NS Laštovička: Děkuji
místopředsedovi vlády s. Černíkovi
a uděluji nyní slovo zpravodaji poslanci Tymešovi.
Zprav. posl. Tymeš: Soudružky a soudruzi, projednávání
čtvrtého pětiletého plánu rozvoje
národního hospodářství patří
nesporně mezi nejdůležitější
úkoly volebního období Národního
shromáždění.
Dovolte mi proto, abych ve své zprávě nejdříve
alespoň stručně řekl, jak jsme se
v orgánech NS na přípravě pětiletého
plánu podíleli.
Předsednictvo NS rozhodlo, aby výbory NS se účastnily
na přípravě plánu už od počátku
plánovacích prací. Vycházelo z usnesení
předsednictva ÚV KSČ z roku 1964 o prohloubení
činnosti NS, ve kterém se mimo jiné zdůrazňuje
nutnost zvýšení úlohy výborů
NS na rozpracování koncepčních otázek
v jednotlivých oblastech národního hospodářství.
Výbory NS se proto účastnily už na přípravě
směrnice pro čtvrtý pětiletý
plán. Projednaly koncepce rozvoje jednotlivých odvětví
národního hospodářství, školství,
kultury a zdravotnictví i problematiku životní
úrovně a vnějších vztahů.
Kromě toho zvláštní komise předsednictva
Národního shromáždění
jednala za účasti předsedů KNV o směrných
úkolech krajů a jejich hlavních oblastních
problémech.
O závěrech a usneseních jednotlivých
výborů jsem v Národním shromáždění
již několikrát hovořil, zejména
na společných schůzích výborů,
nebudu je proto opakovat. Chci však zdůraznit, že
jsme ve výborech sledovali, jak se naše doporučení
přijatá vládou prosazují v podnicích
a národních výborech. Plně jsme se
snažili podpořit úsilí vlády
o dokončení prací na Směrnici pro
čtvrtou pětiletku.
Po schválení Směrnice čtvrtého
pětiletého plánu na loňském
dubnovém zasedání ÚV KSČ výbory
NS spolupracovaly na přípravách IV. pětiletého
plánu. I když někdy jednání probíhala
v napjatější atmosféře, možno
hovořit o dobré spolupráci s orgány
vlády. Chci při této příležitosti
zdůraznit součinnost výborů NS s komisemi
SNR, která se v tomto období značně
prohloubila, zvláště v pracích na pětiletém
plánu.
Když jsme začínali s pracemi na přípravě
plánu, byly i u některých poslanců
NS pochybnosti o tom, zda můžeme opravdu účinně
a správným směrem ovlivnit jednání
o pětiletce.
Po zkušenosti z minulosti se správně zdůrazňovala
vědeckost plánování.
Objektivní posouzení a zhodnocení návrhů,
které výborům Národního shromáždění
předkládala Státní plánovací
komise a jednotlivé resorty, to nebyl pro poslance NS úkol
lehký.
Měli jsme posoudit návrhy, na nichž dlouhou
dobu pracoval velmi početný aktiv odborníků,
který měl k dispozici analýzu našeho
národního hospodářství vypracovanou
kvalifikovanými silami vědeckých a výzkumných
pracovišť.
Jaké máme zkušenosti z dvouletého období
naší účasti na přípravě
pětiletého plánu?
Domnívám se, že je možno odpovědně
prohlásit, že účast orgánů
NS na přípravě Směrnice a plánu
nebyla formální věcí, že byla
prospěšná a účinná.
Místopředseda vlády s. inž. Černík
zde zdůraznil, že návrh plánu je výsledkem
velké kolektivní práce stranických
a vládních orgánů i orgánů
Národního shromáždění.
Všichni si uvědomujeme, že jde o věc velkého
politického významu, o další rozvoj
naší socialistické demokracie.
Je přece jen podstatný rozdíl v tom, jsou-li
pouze připomínky k vypracovanému návrhu,
v němž je už téměř nemožné
měnit koncepci a vazby, anebo podílet se přímo
na tvoření návrhu.
Práce na pětiletém plánu nesporně
ovlivnila také veřejná diskuse k tezím
pro přípravu XIII. sjezdu KSČ a velmi obsáhlá
diskuse v denním a odborném tisku.
Strana tím sleduje, aby na důležitých
rozhodnutích se stále větší měrou
podíleli pracující naší republiky.
Je pochopitelné, že při tak široké
účasti na tvorbě rozhodnutí se musí
projevovat i rozpory mezi dílčími zájmy
různých vrstev, oblastí apod.
Rozpor může vzniknout i tím, že navrhovatelé
neznají a nemohou ani znát všechny vazby a
souvislosti plánu.
Strana nakonec, jako řídící síla
naší společnosti, rozhodne o základních
otázkách z hlediska celospolečenských
zájmů.
Domnívám se, že ze zkušeností posledních
dvou let je možno učinit tento závěr:
Bylo správné rozhodnutí předsednictva
NS, aby výbory NS posuzovaly koncepce jednotlivých
odvětví a celého národního
hospodářství už ve stadiu příprav,
a tak mohly dát svá doporučení resortům
a státním orgánům ještě
před konečným rozhodnutím stranických
a státních orgánů.
Další prohlubování socialistické
demokracie si vyžaduje, aby při důležitých
rozhodnutích se předkládala orgánům
NS ve větší míře než dosud
alternativní řešení.
Vysoce je třeba ocenit veřejnou diskusi k problémům
národního hospodářství a jeho
řízení. Poslanci uplatňovali při
jednání o plánu kromě svých
znalostí a zkušeností také náměty
a doporučení svých voličů.
K úspěšné práci výborů
NS přispělo, že poslanci měli k dispozici
všechny nutné podklady a do přípravy
jednání výboru zapojili aktiv odborníků.
Zlepšila se součinnost výborů NS s komisemi
SNR a národními výbory a společenskými
organizacemi, zejména ROH, i když možnosti spolupráce
nebyly ještě plně využity.
Tato široká spolupráce vytváří
podmínky pro větší sepětí
v činnosti zastupitelských sborů, k rozvíjení
jednoty celé naší zastupitelské soustavy.
Účast na tvorbě koncepcí měla
význam i pro naši politickou práci v obvodech,
neboť jsme měli možnost důkladněji
poznat problematiku národního hospodářství,
a tím i lépe vysvětlovat problémy
národního hospodářství a pomáhat
je řešit i na závodech.
Je proto, myslím, nesporné, že se činnost
výborů NS při projednávání
pětiletého plánu proti minulosti zkvalitnila
a že jsme v plnění usnesení předsednictva
ÚV KSČ o prohloubení činnosti Národního
shromáždění učinili důležitý
krok vpřed.
Soudružky a soudruzi, místopředseda vlády
s. Černík v obsáhlém referátě
odůvodnil návrh čtvrtého pětiletého
plánu a jménem vlády jej doporučil
plénu NS ke schválení.
Také výbory Národního shromáždění
vám navrhují schválení čtvrtého
pětiletého plánu, který je vypracován
v souladu s usnesením XIII. sjezdu KSČ o hlavních
směrech naší hospodářské
politiky a dalším rozvoji naší socialistické
společnosti.
Cílů plánu se má dosáhnout
především tím, že se urychlí
tvorba zdrojů důsledným uplatňováním
zásad nové soustavy řízení
národního hospodářství, při
maximálním využívání výsledků
vědy a techniky.
Všechny výbory NS konstatovaly, že čs.
ekonomika má vnitřní zdroje a rezervy, které
je možno využít k urychlení konsolidace
a rekonstrukce národního hospodářství
a k obnovení jeho rovnováhy.
Proto pětiletka by měla být dopracována
tak, aby se rezervy využily nejen k dosažení
vytčených úkolů, ale také k
urychlení procesu rovnováhy v národním
hospodářství.
Nejdříve mi dovolte několik připomínek
k celkovému pojetí plánu.
Při pracích na plánu se musela respektovat
skutečnost, že dlouhodobé negativní
tendence ve vývoji národního hospodářství
nebyly dosud překonány. Práce na přípravě
plánu probíhaly současně s přípravou
na novou soustavu řízení národního
hospodářství. Byly pochopitelně ovlivněny
i loňskou neúrodou a živelní pohromou
na Slovensku.
Není divu, že za tohoto stavu byly různé
názory na to, jak dosáhnout rovnováhy v naší
ekonomice, zda snížením potřeb nebo
zvýšením zdrojů.
My jsme ve výborech NS byly mínění,
že prostředky, které jsme v posledních
dvaceti letech investovali do výroby, nejsou plně
využity, a máme v nich proto rezervy pro další
růst národního hospodářství.
Podstatné zvýšení prostředků
na další rozvoj výroby na úkor životní
úrovně by nebylo únosné.
Tato správná cesta byla také zvolena XIII.
sjezdem KSČ, a tak je také zpracován pětiletý
plán. Proto také podíl fondu akumulace na
národním důchodu zůstává
v podstatě na současné úrovni.
Ve výborech se kladně hodnotilo, že podíl
základního průmyslu z celkových investic
klesá ve prospěch rozvoje zpracovatelských
odvětví. Ocenili jsme též, že v
souladu s usnesením XIII. sjezdu KSČ jsou do plánu
pojata dlouhodobá koncepční řešení
směřující k zefektivnění
investiční výstavby a k vyššímu
uplatnění vědy a techniky v národním
hospodářství. Ovšem velká rozestavěnost
značně snižuje možnosti provést
výraznější změny uvnitř
odvětví a zejména mezi jednotlivými
odvětvími národního hospodářství.
Přesto některá opatření ke
změně struktury, jako např. zvýšený
podíl ropy na zdrojích energie a chemického
průmyslu, znamenají významný krok
vpřed. S. Černík správně zdůraznil
velký význam změny struktury mezi jednotlivými
odvětvími národního hospodářství.
Velká pozornost se věnovala ve výborech NS
problematice Slovenska. Čtvrtá pětiletka
znamená další výrazný růst
ekonomiky Slovenska, další rozvoj školství,
kultury a zdravotnictví, jak to zde čísly
doložil místopředseda vlády s. Černík.
Zůstávají však otevřeny některé
problémy, zejména využití surovinového
bohatství Slovenska a rozmístění učňovského
dorostu, které se řeší současně
s dalšími pracemi na plánu.
Uvítali jsme, že podíl strojů a zařízení
na celkovém objemu investic se proti minulému období
zvyšuje a má dosáhnout 61%.
Také zvýšení rozsahu generálních
oprav o 48,5% vyhovuje doporučením výborů
NS a nesporně přispěje k zlepšení
stavu národního majetku.
Nejvíce se zvyšují prostředky na rozvoj
dopravy, zejména na modernizaci železnice a na stavbu
silnic. Již při projednávání
směrnice jsme doporučovali zahájení
stavby dálnice a uvítali jsme proto zařazení
dálnice do pětiletého plánu.
Proti minulosti dochází k většímu
soustředění kapacit výzkumné
a vývojové základny na rozhodující
úkoly. K charakteristice plánu výzkumných
a vývojových prací je ovšem nutno dodat,
že ani oponentní řízení a zadávání
úkolů nepřispěla ke zkracování
lhůt řešení jednotlivých úkolů.
Naopak, počet úkolů, u nichž došlo
k prodloužení termínů, převažuje
nad počtem úkolů, u nichž byly lhůty
zkráceny.
Výbory uvítaly, že se v pětiletce výrazněji
posilují investice do nevýrobní sféry,
že proti směrnici se zvyšuje rozsah bytové
výstavby v zemědělství o 18 000 bytů,
při celkovém zvýšení rozsahu
bytové výstavby proti směrnici o 10 000 bytů.
Na rozvoj stavebnictví se dává o 1 miliardu
Kčs více, než stanovila směrnice.
Přes posílení investic do výrobně
technické základny stavebnictví považuje
výbor pro investiční výstavbu a stavebnictví
rozvoj tohoto odvětví do roku 1970 za nedostatečný.
Stavebnictví totiž zůstává nadále
limitujícím článkem investiční
výstavby. Projevuje se to zejména v neuspokojivé
výrobě stavebních hmot. Trvající
nedostatek základních stavebních materiálů
a důležitých kompletujících výrobků
ostatních resortů vážně ohrožuje
plánované snížení rozestavěnosti
a zejména úkoly v bytové výstavbě
a údržbě. Proto výbor doporučuje,
aby se znovu prověřil současný stav
a možnosti rychlejšího rozvoje stavebnictví.
Doporučujeme rovněž prověřit
reálnost zajištění bytové výstavby
pro zemědělce.
Jsou oprávněné obavy, že letos, v prvém
roce pětiletky, nebude plán bytové výstavby
splněn. Podle zpráv některých okresních
a krajských národních výborů
nezajišťuje stavební výroba ani pro rok
1967 plánovanou výstavbu bytů. Tím
by se značně ohrozilo celkové plnění
plánu bytové výstavby. A to nemůžeme
dopustit! Problém bytový je tak vážný,
že plánovaná bytová výstavba
v pětiletce musí být minimem, a měli
bychom učinit taková opatření, aby
plán mohl být nejen splněn, ale i překročen.
To však není jen věc centra, ale především
také národních výborů a celé
chozrasčotní sféry.