Cestu postupného sbližování úrovně
a relací velkoobchodních a maloobchodních
cen jsme již nastoupili. V posledních letech byly
sníženy maloobchodní ceny výrobků
s vysokou daní z obratu, to je v těch případech,
kdy vysoko převyšovaly náklady výroby
a velkoobchodní ceny. Uvedu jen pro příklad
několikeré snížení cen polyamidových
dámských punčoch, snížení
cen čokolády, kakaa, chladniček a jiné.
Z druhé strany naopak byly zvyšovány maloobchodní
ceny těch výrobků a služeb, které
byly ztrátové. Mám na mysli zejména
ceny ve společném stravování, ceny
některých služeb atd. V úpravách
cenových relací bude třeba rozvážně,
ale cílevědomě pokračovat.
Zavádění nového systému daně
z obratu má řešit vyrovnání relací
mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou u jednotlivých
výrobků, a to na principu zachování
celkové úrovně maloobchodních cen
v příslušné skupině zboží.
Jednotlivé úpravy, zvýšení a
snížení se mají tedy vyrovnávat.
Z těchto hledisek se chci několika poznámkami
zmínit i o posledních úpravách maloobchodních
cen, které byly provedeny před krátkou dobou.
Ke zvýšení cen masa jsme museli sáhnout
proto, abychom přibrzdili příliš rychlý
růst poptávky, který předstihuje možnosti
růstu výroby a dovozu, a upravili nedostačující
cenové rozlišení jednotlivých jakostních
druhů.
Neustále narůstající nesoulad mezi
nabídkou a poptávkou vedl i k úpravě
cen piva. Podle dosavadního vývoje prodeje piva
dosáhla by jeho spotřeba v roce 1970 téměř
dvojnásobku spotřeby z let 1955 až 1960. Nehledě
na surovinové problémy, vznikl i rozpor v kapacitách.
Již dosavadní neúnosné využívání
kapacit by se muselo, i při výstavbě nových
pivovarů, zvýšit až na 115%, což
by vedlo k podstatnému zhoršení kvality piva.
V souladu se zásadami přestavby našeho cenového
systému byly současně sníženy
maloobchodní ceny jiných výrobků.
Výsledný rozdíl oboustranných úprav
maloobchodních cen některých druhů
zboží, provedených v posledních dvou
letech, představuje asi 200miliónovou ztrátu
pro obyvatelstvo. Přitom ale vzrostly celkové peněžní
příjmy obyvatelstva o 12%, tj. o 17 miliard Kčs.
Tento vývoj cen a příjmů charakterizuje
ovšem jen celkový průměr. Víme
o tom, že cenové úpravy se velmi rozdílně
projevují v rodinách, zvláště
u nižších příjmových skupin,
u důchodců apod. Těmito otázkami se
bude vláda důkladně zabývat.
Jsme si plně vědomi nebezpečí růstu
cen, které by pochopitelně vyvolávalo řadu
sociálních a politických konfliktů.
Jsme však zároveň přesvědčeni,
že pro fungování ekonomického systému
řízení není nezbytně nutné,
aby k většímu růstu cen docházelo.
To je také jeden z hlavních důvodů,
proč vývoj cen bude řízen plánem
vývoje cen a nástroji centrální regulace
cen. V oblasti cenové politiky budeme důsledně
dodržovat zásadu schválenou XIII. sjezdem "aby
úměrně s růstem národního
důchodu se zvyšovala celková životní
úroveň obyvatelstva a aby nominální
pracovní příjmy rostly rychleji než
životní náklady, a tak rostly reálné
mzdy".
V souvislosti s uskutečňováním procesu
mzdové denivelizace, odlišením špatně
a dobře pracujících, kvalifikované
a nekvalifikované práce je třeba pokračovat
i v procesu cenové denivelizace. Denivelizaci mzdovou nelze
provádět bez další diferenciace v maloobchodních
cenách spotřebního zboží. Jaký
by mělo smysl, abychom měli výrazné
rozdíly v hodnocení práce a přitom
tyto rozdíly by neměly být vyjádřeny
i v cenách výrobků? Potom by fakticky v reálných
důchodech dále zůstávala nivelizace.
Jde tedy o to, aby ti, kteří v souladu s přínosem
pro společnost si více vydělají, měli
si možnost i více koupit, opatřit si kvalitnější
výrobky apod. Jak vidíte, souvisí tato otázka
nejen s nutností určitého cenového
odlišení kvalitnějších výrobků,
ale konec konců s bohatostí a šíří
sortimentu na našem trhu. Provedli jsme na tomto úseku
v posledních letech řadu opatření,
podstatně se zvýšil i dovoz kvalitního
spotřebního zboží. V souladu s našimi
možnostmi budeme v této politice i nadále pokračovat.
Z druhé strany však musí být jasné,
že proces diferenciace v cenách a sortimentu spotřebního
zboží není a nemůže být
jen záležitostí zavádění
nových, kvalitnějších a dražších
výrobků. Současně s tím musí
být na trhu i dostatek levných výrobků.
Naše podniky budou stále více pociťovat
tlak trhu a nutně se přesvědčí
o krátkozrakosti takové praxe, při které
se vypouštějí z výroby v rozporu s poptávkou
masové a levné výrobky.
Praxe omezování a zastavování výroby
a prodeje levnějších výrobků,
které jsme tu a tam svědky, je obyvatelstvem někdy
spojována s oficiální politikou vlády.
Víme, že příčin takové
praxe je více.
Musíme však prohlásit, že vláda
nesdílí názor výrobních a obchodních
organizací vedoucí k omezování sortimentu
zboží pro nižší příjmové
kategorie a očekává, že výrobní
a obchodní organizace budou vycházet z toho, že
hlavním smyslem a cílem výroby a služeb
je uspokojování stále rostoucích potřeb
nejširších vrstev obyvatelstva.
Povinnost dodržovat zásady centrálního
řízení cenové politiky platí
pro všechny, tj. od ministrů až po ředitele
podniků. Usnesení vlády zavazuje všechny
hospodářské ministry a oborová ředitelství
k vytvoření takových předpokladů,
aby vývoj cen neprobíhal živelně. Připravují
se opatření na úseku evidence, statistiky
a kontroly cen, které musí zabezpečit věrohodnou
a průkaznou informaci o skutečném pohybu
cen. Musíme mít nejen informovanost, ale i dostatek
nástrojů proto, abychom mohli ovlivňovat
vývoj cen a samozřejmě co nejtvrději
zakročit proti těm, kdož by na úkor
společnosti a obyvatelstva chtěli spekulovat s cenami.
Opatření, která chceme na úseku evidence
a statistiky cenového vývoje provést, se
často nesetkávají s podporou, dokonce jsou
pod různými záminkami řešení
odkládána. Nutně to budí dojem, že
někteří hospodářští
pracovníci mají zájem na tom, aby do pohybu
cen nebylo moc vidět, aby se mohli pod pláštěm
"socialistického podnikání" bezpracně
obohacovat na úkor společnosti a všech pracujících.
Vybudování evidence o pohybu cen a cenové
statistiky si vyžádá pochopitelně určité
náklady, místy i zvýšení administrativy.
Jsou to však náklady nutné, které musíme
vynaložit, chceme-li vůbec mluvit o řízení.
V této souvislosti chci zdůraznit, že plánovité
řízení vývoje cen je podmínkou
stability hospodářského rozvoje, a z toho
také vyplývá, že jde o úkoly
s významným politickým dosahem. Nesmíme
proto připustit, aby samovolný pohyb ekonomického
mechanismu přivedl národní hospodářství
k poruchám společenského reprodukčního
procesu.
Přestavba velkoobchodních cen prováděná
k 1. lednu umožní, jak už bylo řečeno,
uplatňovat i všechny ostatní principy nové
soustavy, jako jsou jednotné odvody, financování
investiční výstavby z prostředků
podniků, ať již vlastních nebo získaných
úvěrem, úvěrovou a daňovou
politiku, denivelizační opatření a
odstranění tzv. mzdového stropu. Zdůrazňuji,
že jde o přestavbu velkoobchodních cen, a to
vzhledem k nedorozumění, které toto ekonomické
opatření mezi určitou částí
obyvatelstva vyvolalo.
1. Přechod k jednotným odvodům není
technickou záležitostí, ale znamená
zásadní změny hodnotících měřítek
v našem národním hospodářství.
Dřívější systém diferencovaných
vztahů podniku ke státu znamenal, že práce
každého byla hodnocena podle jiného měřítka
a výsledek záležel na řadě subjektivních
hledisek.
Jednotné odvody nejsou především příspěvkem
státnímu rozpočtu, ale hlavně kritériem
efektivnosti práce podniku. Požadují od podniků
alespoň minimální efektivnost a zvýhodňují
ty, které pracují lépe. Odvody ze základních
a oběžných prostředků mají
vést podniky k efektivnějšímu využití
vložených prostředků, odvody z hrubého
důchodu ke zvyšování efektivní
výroby, ke zlepšování sortimentu a jakosti
a k celkovému snižování nákladů.
Ekonomicky nutnou jednotnost odvodů nemůžeme
hned uplatnit beze zbytku. Nelze např. nechat jejich dopad
působit na podniky, aniž dostanou možnost přípravy,
nelze vůbec nepřihlížet k potřebě
zvýšit ekonomickou úroveň některých
oblastí, opomíjených odvětví
apod.
Proto byla zpracována soustava slev v té části
stabilizačního odvodu, která má působit
proti růstu zaměstnanosti tak, aby nedopadl příliš
tvrdě například na méně rozvinuté
oblasti, na služby na stavebnictví nebo na nově
budované kapacity.
Podniky vyrábějí s různými
náklady a budou mít pochopitelně různé
výsledky svého hospodaření. Některé
se rázem octnou ve výhodě, jiné budou
mít obtíže. Oborová ředitelství
byla proto zmocněna poskytovat pomoc těm podnikům,
které se dostaly do obtíží bez vlastní
viny, například proto, že po dlouhou dobu nedostávaly
prostředky na výstavbu, byl jim direktivně
stanoven nevýhodný sortiment výroby apod.
Na tuto pomoc musí přechodně přispívat
podniky s lepšími podmínkami a výsledky.
Dočasně podpořené podniky však
musí počítat s tím, že se vytvoří
tlak trhu a bude na ně dopadat stále bezprostředněji
a že účinnost nové soustavy vyžaduje
dočasné výpomoci postupně odstraňovat.
Bude záležet především na nich,
na jejich pružnosti, výrobní přizpůsobivosti,
na úrovni hospodaření a organizaci práce,
zda ke snížení a nakonec odstranění
této výpomoci budou mít prostředky
či nikoliv. V žádném případě
nemohou počítat s tím, že se výpomoc
od jiných změní z dočasné na
trvalou. To nelze připustit ani z hlediska účinnosti
nové soustavy, ani by s tím nesouhlasili jejich
partneři, kteří jim zatím budou vypomáhat.
2. Další oblastí, která je bezprostředně
s předcházejícími spojena, je investiční
výstavba a její financování.
Rozbor hospodářských výsledků
ukazuje, že právě v oblasti investic jsou dosažené
výsledky často znehodnocovány. Náročnost
na základní výrobní prostředky
stále roste. To samo o sobě by nebylo nic zlého,
kdyby tento vývoj byl doprovázen rychlým
vzestupem úrovně výroby a hospodaření,
které by včas a spolehlivě zajistily návratnost
prostředků vynaložených na investiční
výstavbu. Zatím však technickoekonomická
úroveň nově budovaných základních
fondů a doba výstavby tento nutný požadavek
vždy nezajišťují.
Vláda bude nesmlouvavě postupovat podle principů
nové soustavy tak, že ekonomická stránka
investic bude plně záležitostí všech
podniků, popřípadě národních
výborů a že na ně tvrdě dolehnou
důsledky nedostatečně zvážené
efektivnosti. Státní dotace poskytne vláda
jen v několika opravdu ojedinělých případech
širokého národohospodářského
zájmu a nebude jimi kompenzovat neefektivnost nebo nedostatek
hospodářského rozhledu investorů.
Vysokou ekonomickou efektivnost výrobních investic
bude třeba prokazovat při výběrovém
řízení u Státní banky, na jehož
výsledku bude závislá výše úvěru,
jeho splatnost, popř. jeho poskytnutí vůbec.
Vláda si kromě toho ještě ponechá
možnost posouzení významnějších
investic z hlediska širších národohospodářských
vztahů, mezioborových souvislostí, vztahů
na světový trh a z hlediska oblastních proporcí.
Ale i v těchto případech zůstává
nedotčena plná ekonomická odpovědnost
investorů. Neefektivní investice, kterou budou muset
organizace splácet, způsobí jim velmi nepříjemnou
situaci v hospodaření a bude mít vliv i na
vývoj mezd.
Stále ještě dochází ke zvyšování
rozpočtových nákladů staveb. Jde vesměs
o rozestavěné stavby, u nichž doznívá
starý přístup k přípravě
investic, kdy šlo o to, zahájit stavbu i bez dostatečné
přípravy. lnvestora to totiž nic nestálo.
Již letos platí zásada, že zvýšené
rozpočtové náklady jdou plně na účet
investora. Vzhledem k tomu, že ekonomické výsledky
neuvážených a špatně připravených
investic budou plně dopadat na investora, musí být
v jeho zájmu, aby přípravě investic
věnoval podstatně větší pozornost
než dosud. Dosavadní administrativní prostředky
nepřinesly zlepšení. Očekáváme,
že ekonomická nutnost bude působit úspěšněji.
Vysoká rozestavěnost je stále ještě
nedořešeným problémem. Ve čtvrtém
pětiletém plánu se předpokládá
snížit dosavadní průměrnou dobu
výstavby ze 6 - 7 let na 4 a půl léta v roce
1968 a na 3,5 - 4 léta v roce 1970. Nesplnění
plánu v jednotlivých letech a další
zvyšování rozpočtových nákladů
by ji mohlo ohrozit. Abychom snížení rozestavěnosti
dosáhli, musíme ještě několik
let centrálně regulovat rozsah zahajovaných
staveb. Je to zatím hlavní nástroj, který
máme, i když víme, že plně nepůsobí
pro obtížnost jeho důsledné kontroly.
Všichni víme, že všude je mnoho různých
potřeb, na každém pracovišti, v každé
obci, ať již jde o výstavbu bytů, silnic,
kulturních a zdravotních zařízení,
výroby v průmyslu i v zemědělství,
v infrastruktuře i ve službách obyvatelstvu.
Kdybychom však chtěli řešit vše najednou,
nevyřešili bychom včas vůbec nic. Při
odstraňování nedostatků a zlepšování
provozů a životního i pracovního prostředí
musíme postupovat velmi trpělivě a uvážlivě.
Nesmíme tříštit sily, ale naopak je
koncentrovat na rozhodující problémy.
Ve vztahu k prostředkům, které máme
k dispozici, je nutno posuzovat každý požadavek
s maximální objektivností, s tužkou
v ruce; to znamená také odmítat všechny
subjektivní "argumenty" vycházející
z představ, že více dostane ten, kdo si více
vybojuje.
Není tak složité si spočítat,
že při stejných prostředcích
se bude větší počet investičních
akcí stavět déle než menší
počet. Proto stavíme nemocnice osm let místo
dvou až tří let, nebo jednoduché závody
pět až šest let místo dvou let.
Chceme skoncovat s nadměrnou rozestavěností.
Musíme proto regulovat rozsah zahajovaných staveb
podle toho, jak se budou vyvíjet zůstatky rozpočtových
cen. Zvýší-li se proti předpokládanému
objemu, omezí se v příštím roce
zahajování staveb. Je to nezbytné v době,
kdy poptávka po investicích značně
přesahuje dodavatelské a materiální
možnosti, je to nezbytné proto, aby se vytvořil
i trh investic. U výrobních investic je však
možné na základě průkazu vysoké
efektivnosti, popřípadě v určitém
odvětví zahájit při stejném
národohospodářském významu
více staveb, ovšem na úkor méně
efektivních staveb v jiném odvětví.
Očekáváme, že v budoucnu i v tomto směru
začnou působit ekonomické nástroje.
Jednak se stane vázání prostředků
při dlouhé době výstavby neúnosné,
jednak pevné hospodářské smlouvy dodavatelů
se všemi sankcemi pro provedení dodávky v optimální
době donutí dodavatele, aby sami nepřejímali
více staveb, než je v jejich možnostech.
U nevýrobních staveb dotovaných převážně
ze státního rozpočtu bude vliv centra zachován
a zpřísněn. Zde vystupuje velká zodpovědnost
zejména národních výborů, aby
podstatně zlepšily přípravu investic,
dbaly o jejich hospodárnost a o jejich přiměřenost
našim hospodářským možnostem, nestavěly
si nereálné plány vyrovnat nedostatky nahromaděné
za desetiletí během nejbližších
několika let a nezahajovaly stavby, u nichž nemají
jistotu, že je rychle provedou s prostředky, které
pro ně plán do roku 1970 předpokládá.
Základem úspěchu v našich snahách
o výrazné zlepšení situace v investiční
výstavbě je naprostá důslednost a
nekompromisnost v provádění přijatých
zásad. Každé jejich obcházení
znamená konzervaci dosavadního stavu.
3. Jedním z nejdůležitějších
principů ekonomického systému řízení
je zesílení hmotné zainteresovanosti a sepětí
tvorby prostředků k tomu potřebných
přímo s výsledky hospodaření.
Tomuto ozdravnému procesu se budou stavět do cesty
různé překážky v podobě
zvyklostí mzdového stropování nebo
mzdového rovnostářství. Všechny
takové tendence mají nakonec jedno společné,
tj. činí odměňování
nezávislým na skutečném přínosu
pracovníků a tím podlamují samotné
zásady socialistického postoje k práci. Budou-li
mzdy u dobře pracujících kolektivů
růst a u nekvalitně pracujících klesat,
změní se postoj lidí k organizaci práce,
k úrovni výroby i ke kvalitě výrobků.
K tomu je ale zapotřebí aplikovat principy nové
soustavy podnikového řízení do vnitropodnikového,
jinak zůstane nová soustava příliš
vzdálená pracujícím a ani hmotná
zainteresovanost by nepůsobila, jak je nutné. V
tom je klíč ke zjednání nápravy.
Nová soustava musí na jedné straně
znamenat to, že ti pracovníci, kteří
budou poctivě a efektivně pracovat, budou brát
vyšší mzdy, na druhé straně však
musí zapůsobit proti nedisciplinovanosti, proti
lajdákům a proti nízkým požadavkům
na úroveň organizační a řídící
práce.
Lidé musí ve své životní praxi
poznávat, že výše jejich odměny
je závislá bezprostředně na technické
úrovni a organizaci práce, na pracovní disciplíně
a kvalifikovanosti práce.
Předpokladem pro diferenciaci mezd je diferenciace důchodů
podniků. To vyžaduje, aby důchody podniků
se rozvíjely podle zásluh jejich pracovních
kolektivů.
4. Obdobně jako v průmyslu uplatní se nová
soustava řízení v zemědělství.
Ústřední výbor Komunistické
strany Československa schválil zásady hlavních
směrů, které v současné době
byly rozpracovány do souboru ekonomických nástrojů
i dalších ekonomických opatření.
Na základě přestavby velkoobchodních
cen v průmyslu budou zvýšeny i ceny výrobních
prostředků dodávaných do zemědělství.
Toto zvýšení bude kompenzováno úpravou
nákupních cen zemědělských
výrobků a úhradou části zvýšených
nákladů v zemědělství pomocí
jiných ekonomických nástrojů, převážně
subvencemi a intervencemi.
V souvislosti s úpravou nákupních cen budou
upraveny cenové relace těch výrobků,
u nichž dosud platné nákupní ceny nezajišťovaly
odpovídající míru rentability, a proto
výroba těchto zemědělských
produktů nebyla pro zemědělské závody
dostatečně přitažlivá. Přitom
tato přestavba nebude mít, soudružky a soudruzi,
vliv na maloobchodní ceny.
Nová soustava řízení v zemědělství
počítá s účinnějším
řešením diferenciální renty tak,
že bude zavedena nová forma zemědělské
daně pro zemědělské závody
hospodařící v horších výrobních
podmínkách, bude zaveden diferenciální
příplatek k tržbám za produkci realizovanou
do státních fondů.
K upevnění ekonomiky některých zemědělských
závodů budou poskytovány stabilizační
dotace, které jim mají umožnit konsolidovat
během několika let své hospodářství.
Významnou součástí opatření
nové soustavy řízení v zemědělství
se musí stát hmotné stimulování
růstu tržní produkce, aby tak komplexním
působením všech nástrojů byla
podporována efektivní výroba a práce
v zemědělských podnicích. Především
bude stimulován maximální přírůstek
výroby a tržní produkce ve společensky
žádoucí struktuře, proces intenzifikace
zemědělské výroby a ovlivněna
reprodukce pracovních sil, která by odpovídala
potřebám moderní zemědělské
velkovýroby.
5. Proces zásadnějších změn soustavy
řízení nastupujeme i v dalších
oblastech mimo výrobní sféru:
a) nově vymezujeme ekonomické postavení národních
výborů organickým spojováním
jejích hospodářství s hospodářstvím
na jejich území. Prvním krokem v tomto směru
je ekonomické spojení výroby a obchodu s
rozpočtem národních výborů,
které budou dostávat přímo od podniků
část odvodů z hrubého důchodu
k vytvoření vlastní příjmové
základny. Obdobně je koncipován i nový
návrh zemědělské daně;
b) nové pojetí řízení budeme
postupně uplatňovat i v oblasti služeb a rozpočtových
organizací. Některé služby jsou poskytovány
bezplatně nebo za ceny, které zdaleka nevyjadřují
skutečné náklady a jsou hluboko pod nimi.
Národním výborům se dává
možnost vrátit se k zásadám dobrého
hospodaření, k ekonomickým cenám za
služby, k požadavku, aby příjmy kryly
náklady. To se ovšem netýká těch
služeb, u kterých se uplatňují vyšší
zájmy socialistické společnosti, jako je
např. školství nebo zdravotnictví. I
zde je však nutno - při plném respektování
zvláštností těchto služeb hledat
účinnější formy využívání
vysokých vkládaných prostředků.
Předseda NS s. Laštovička: Přerušuji
schůzi na 20 minut.
Předseda NS Laštovička (zvoní):
Soudružky a soudruzi, pokračujeme v přerušené
schůzi. Slovo má soudruh Černík.
Místopředseda vlády a předseda Státní
plánovací komise s. inž. Černík:
Soudružky a soudruzi, vláda je si vědoma toho,
že řešení věcných problémů
ekonomiky s uplatňováním nové soustavy
řízení bude v nejbližších
letech neobyčejně složité a také
neobyčejně náročné pro práci
ústředních orgánů, národních
výborů i podniků.
Složitost, a nutno říci, že i přímo
konfliktnost naší ekonomické situace tkví
v tom, že proti principům nové soustavy řízení
stojí ještě přežívající
metody práce, že kvalitativní změny
v ekonomické základně a změny v myšlení
a jednání lidí se vzájemně
podmiňují.
Naším úkolem je - v nejkratší možné
době dosáhnout ekonomické rovnováhy
a vytvořit tak předpoklady pro zdravý ekonomický
růst. Jediný způsob, jak tento úkol
splnit, je otevřít prostor pro plné uplatnění
široké iniciativy lidí za pomoci nástrojů
nové soustavy řízení a uplatňováním
nových funkcí plánu a trhu. Domnívat
se, že tento proces bude probíhat bez konfliktů,
by bylo zavíráním očí před
skutečností.
V řadě případů se budeme střetávat
se zakořeněným konservatismem a se snahami
prosadit do nové soustavy řízení staré
metody práce. Stále ještě se projevují
tendence ustupovat od ekonomického řízení
k naturálnímu, řídit rozvoj vydáváním
direktivních úkolů pro podniky v rozsahu
podstatně větším, než se udržuje
ve státním plánu, centralizovat odpovědnost
za řešení konkrétních hmotných
vztahů.
Musíme počítat i s druhou krajností,
s názory, že všechno za nás vyřeší
automatika tržních vztahů. Vliv trhu na ekonomiku
nelze přeceňovat.
Vyřešení věcných problémů
ekonomiky je možno dosáhnout jen tak, že celá
ekonomika se bude vyvíjet pod cílevědomým
působením centra využívajícího
ekonomické nástroje řízení
a regulujícího působení tržních
vztahů v souladu se základními cíli
a proporcemi plánu a že k tomu bude podle konkrétních
podmínek různých podniků a závodů
rozvinuto i vnitropodnikové řízení.
Přitom musíme dovedně využívat
uplatnění trhu a zákona hodnoty jako nástroje
k dosažení proporcionality, zejména ve vztazích
mezi podniky. Centrum nesmí na jedné straně
administrativně brzdit účelný pohyb
a diferencovaný vývoj důchodu podniků,
rozdílný vývoj mezd a určitý
pohyb cen. Na druhé straně musí nasadit celou
váhu své hospodářské politiky
k tomu, aby uplatnění zbožně peněžních
vztahů nepřerostlo v nezdravý vývoj.
Míra zásahů centra musí však
být volena tak, aby v žádném případě
nebrzdila oživení takové iniciativy jejímž
důsledkem bude přínos pro společnost.
To všechno jsou skutečnosti, které činí
situaci nejbližších let neobyčejně
složitou svou konfliktností a vnitřní
rozporností. Rozpory jsou i v myšlení a jednání
lidí. I v jejich nitru bojuje staré s novým.
To všichni prožíváme a víme, že
je těžké zbavovat se toho, co jsme si léta
zvykli dělat a v čem jsme již dosáhli
určité rutiny. Moderní hospodář
se dnes nikde na světě neobejde bez širokých
ekonomických znalostí, bez tvůrčího,
nezaběhaného přístupu k řešení
ekonomických problémů, počítaje
v to pochopitelně i zdokonalování forem řízení.
Umět se orientovat v této problematice, provést
pak správná řešení, to bude vyžadovat
nesmírnou trpělivost, neustálé konfrontování
dosažených výsledků s vytyčenými
záměry a podle toho pružně volit cesty,
náročně dovádět zvolenou koncepci
do konce.
Intenzifikace hospodářství nedosáhneme
ze dne na den nějakým jednorázovým
opatřením, ale jedině trpělivým,
naprosto soustavným, komplexním uskutečňováním
promyšlených, věcných opatření
a nové soustavy řízení. Takový
postup vyžaduje právě složitost současné
situace.
Proto v období, na jehož počátku stojíme,
bude vláda při uplatňování
nové soustavy řízení vycházet
z těchto principů:
1. důsledně dodržovat stanovené podmínky
ve vztazích jednotlivých odvětví a
oborů ke státnímu rozpočtu; individuální
dotace a slevy poskytovat jen v naprosto nezbytných a hluboce
zdůvodněných případech;
2. uplatňovat jednotné odvody a stanovené
principy nutné redistribuce důchodů mezi
podniky a výjimečně i mezi výrobními
hospodářskými jednotkami tak, aby vytvářely
dostatečný tlak proti nehospodárnosti a mechanicky
neodčerpávaly vyšší důchody
podniků s lepšími hospodářskými
výsledky proti podnikům s nižší
úrovní hospodaření;
3. diferencovanou cenovou politikou regulovat nejen poměr
poptávky a nabídky a vztah ke společensky
nutným nákladům, ale spolu s ostatními
nástroji řízení a v souladu s působením
trhu i nerovnoměrný vývoj důchodů
mezi odvětvími a obory národního hospodářství;
za tím účelem centrálně řídit
vývoj cenových hladin, a to při pružnějším
systému změn cen jednotlivých výrobků
a služeb;
4. umožňovat a aktivně podporovat různé
formy ekonomického sdružování podniků
na financování investic tak, aby byly účinně
využívány volné finanční
zdroje podniků v oborové výstavbě
a výhody koncentrace bez narušení jejich hospodářské
samostatnosti a odpovědnosti;
5. uplatňovat úvěrovou koncepci tak, aby
ekonomickým působením úroků
a ostatních úvěrových podmínek
byly účinně ovlivňovány vztahy
mezi podnikovými financemi a úvěrovou soustavou
a celková ekonomická rovnováha v souladu
s ekonomickými zájmy podniků; přitom
výši a dobu splatnosti investičního
úvěru používat jako jeden z důležitých
nástrojů k postižení nerovnoměrnosti
tvorby důchodů a zvláštností
investičního cyklu v jednotlivých odvětvích
a oborech národního hospodářství.
V této souvislosti je nutno také chápat postavení
čtvrtého pětiletého plánu a
formy jeho realizace. Ukazatele plánu nejsou cílem
samy o sobě, plán však má důležité
místo jako předpoklad rozvoje hospodářství,
který ukazuje v komplexních vztazích klíčová
místa dalšího vývoje, a tak se stává
závazným rámcem provádění
hospodářské politiky.
Takto dynamicky pojatý plán bude vláda stále
konfrontovat s vývojem ekonomické situace, která
bude ovlivňována působením nové
soustavy řízení. Přitom bude nutno
zasadit celou váhu za urychlení rozvoje v míře,
jak se podaří uvolnit zdroje růstu efektivnosti.
Naopak, v případě, že by se na některém
úseku vyvíjela situace méně příznivě,
např. ve vývoji produktivity práce, v účinnosti
základních fondů apod., bude nutno soustředit
váhu ekonomické politiky především
na prolomení extenzívních tendencí
rozvoje.
Zákon o pětiletém plánu zaručuje
podnikům stabilitu základních ekonomických
podmínek, které nad rámec zmocnění
nemůže měnit ani vláda. Tím je
dána stabilita a současně i možnost
podstatného ovlivnění perspektivy i operativní
svoboda, které takto dosud nikdy podnikům nebyly
poskytnuty. To jim dává široké možnosti
a dostatečný prostor pro uplatnění
podnikavosti a iniciativy, ale logicky ovšem také
povinnost odpovídat za rizika, bez nichž se ani socialistické
podnikání neobejde, tj. nést důsledky
svého rozhodování, a to kladné i záporné.
Uvědomit si své možnosti znamená tedy
také plně si uvědomit své povinnosti.
Často tomu tak není. Mám na mysli zejména
oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů,
které jsou vlastně průsečíkem
všech ekonomických činností v národním
hospodářství. Je tedy přirozené,
že nedostatky jednotlivých oblastí ekonomiky
se promítají do těchto vztahů a často
i v umocněném rozsahu, v různé podobě,
jako disproporce mezi výrobou a spotřebou, v nízké
kvalitě a technické úrovni a v dodacích
lhůtách. Je to důsledek toho, že doposud
nepůsobí všechny faktory nové soustavy
a zejména, že vztahy mezi dodavateli a odběrateli
jsou navazovány na bázi dosavadní, nevyhovující
cenové soustavy.