Náročnost bytové výstavby na stavební
materiál i na stavební kapacity staví řešení
bytových problémů do množství
bytů do protikladu s potřebou zajistit současně
vyplnění dřívějších
mezer v komplexnosti bytové výstavby, opravovat
domy (což bylo zanedbáno od roku 1937) a zvyšovat
bytový standard.
V období do roku 1970 vytváříme potřebné
předpoklady k tomu, aby se postavilo nejméně
460 000 bytů a aby po roce 1970 mohla dosáhnout
roční výstavba bytů 105 000 - 115
000.
Chceme více než dosud umožnit, aby i obyvatelstvo
investovalo, ať již družstevní formou výstavby
nebo soukromou výstavbou domků, garáží,
chat apod., a zúčastnilo se na modernizaci bytového
fondu.
K prosazení cílevědomé politiky v
bytové výstavbě se budou postupně
stabilizovat účelové formy bytové
výstavby. Státní bytová výstavba
se bude omezovat na náhrady bytů za demolice a asanace
prováděné ve veřejném zájmu.
Podniková bytová výstavba má umožnit
podnikům a jednotným zemědělským
družstvům získání a stabilizaci
pracovníků; bude tedy probíhat v závislosti
na jejich prosperitě. Družstevní bytová
výstavba se stane hlavní formou určenou pro
široké vrstvy obyvatelstva.
Nezbytnou podmínkou nového životního
stylu je rozšiřování volného
času. Toho je třeba dosáhnout dvěma
směry: zkracováním pracovní doby a
racionálním využitím mimopracovního
času. Ve zkracování pracovní doby
vyhlásila strana konkrétní program jíž
na XII. sjezdu a postupně jej uskutečňuje.
Podaří-li se k tomu vytvořit ekonomické
podmínky bude postupně zaváděn pětidenní
pracovní týden při 40 hodinách týdně
v hlubinných dolech a v těžkých a zdraví
škodlivých provozech a při 42 hodinách
týdně na všech ostatních pracovištích.
Všemi těmito cestami, jak se výstižně
vyjadřuje ve vstupní části návrhu
zákona o čtvrtém pětiletém
plánu rozvoje národního hospodářství,
má pokračovat proces konsolidace a rekonstrukce,
zvyšovat se v optimálních proporcích
i v struktuře životní úroveň
a posilovat obranyschopnost a rezervy, mají se vytvářet
předpoklady pro zvýšenou ekonomickou efektivnost
rozvoje našeho národního hospodářství.
To je tedy, soudružky a soudruzi, pohled na návrh
čtvrtého pětiletého plánu jako
na celek. Musíme jej posuzovat reálně, důkladně
vážit i slabé stránky a rizika překládaného
návrhu. Mluvil jsem o nich a jsou dostatečně
vyloženy i v podkladech a jednání Národního
shromáždění. Jsou vyloženy i proto,
že vláda ani v nejmenším nemá úmysl
je tajit - hlavně však proto, že právě
na jejich aktivním řešení závisí
úspěch pětiletky.
Opakuji ještě jednou, že hlavními z nich
jsou:
- nevyrovnané ztráty z několik předchozích
let, na které jsme si zatím vybrali zálohy
z budoucích zdrojů a které zatím dosažené
pozitivní výsledky nemohly ještě vyrovnat;
- příliš rychlý odliv pracovních
sil ze zemědělství a neustálé
stárnutí kádru zemědělských
pracovníků, které ohrožuje využití
prostředků vkládaných do zemědělství;
- ještě ne dost uspokojivá situace v investiční
výstavbě, v uvádění kapacit
do provozu, ve využití výrobních kapacit
a výrobní spotřeby, které nám
ujídají z talíře.
Proto ještě neustále mluvíme a musíme
mluvit o nerovnováze a převážně
extenzívním vývoji našeho národního
hospodářství. Rozhodujeme-li o pětiletce,
musíme se rozhodnout i o způsobech zvládnutí
těchto problémů, o zvládnutí
jejích rozhodující části v
roce 1967 a dokončení v roce bezprostředně
následujícím. Jinak bychom klamali sami sebe
a realizace pozitivních záměrů pětiletky
v rozvoji výroby, výstavby i životní
úrovně by se protáhla na dobu delší
pěti let.
Soustředění pozornosti strany na hospodářské
otázky skutečně vedlo k tomu, že byl
obnoven růst společenské výroby a
od roku 1965 i růst národního důchodu.
To bych chtěl znovu potvrdit.
V letošním roce vzroste podle dosavadních odhadů
výroba ve všech hlavních odvětvích
národního hospodářství v podstatě
stejně rychle jako v minulém roce. Přírůstek
průmyslové výroby dosáhne zhruba 8
%, růst stavební výroby 6% a hodnota zemědělské
produkce se zvýší proti průměru
let 1961 - 1965 téměř o 8%.
I pro obnovení ekonomické rovnováhy bylo
chozrasčotní sférou v posledních dvou
letech nemálo vykonáno, zejména pokud jde
o obnovení růstu společenské produktivity
práce, o stabilizaci akumulace do základních
fondů, o stabilizaci přírůstku úspor
obyvatelstva apod. Růst národního důchodu
dosáhne letos zřejmě ještě lepších
výsledků než loni.
Přípravu podnikových plánů
na rok 1967 a výhledů na rok 1968 však budeme
posuzovat opět podle náročnějších
měřítek. Podle náročnějších
měřítek nové soustavy i potřeb
a problémů hospodářství.
Jaký typ plánu a rozvoje hospodářství
tedy pro rok 1967 zvolit?
Především je nutno říci, že
nemá smysl nereálně a nekriticky se poddávat
tendencím vysokých temp výroby, výkonů
a společenského produktu, jsou-li drahé,
vytvářejí-li napětí a nepřinášejí-li
odpovídající efekty v čisté
výrobě a národním důchodu.
Pro naše národní hospodářství
je prospěšné jen takové tempo a zaměření
rozvoje výroby, které je současně
schopno zajistit i růst efektivnosti při kvantitativní
i kvalitativní rovnováze vnějších
vztahů. Přijatelným je jen takové
pojetí ekonomické politiky v podnikovém i
národním měřítku, kdy se pro
každé období pečlivě zváží
relativní význam toho kterého opatření,
neabsolutizuje se žádný cíl a podpoří
se urychlení tempa rozvoje potud, pokud vytváří
předpoklady i pro růst efektivnosti a rovnováhu
hospodářství.
V průmyslové výrobě, ve stavebnictví,
v dopravě i obchodě půjde tedy v letech 1967
- 1968 při přípravě plánů
i při jejich realizaci především:
- o výraznější zlepšení
využití existujících základních
fondů;
- o lepší zhodnocování surovin, materiálů
a výrobků a o úspory ve výrobní
spotřebě, přičemž základním
kritériem u dovážených materiálů
musí být navíc stupeň jejich zhodnocování
v devizách, úměrný růst nákladů
na jejich opatření;
- půjde o lepší organizování
výrobního procesu a využití zvýšeného
vybavení pracovníků technikou;
- o zlepšování struktury výrobních
programů, aby byly lépe uspokojováni spotřebitelé
a současně se zvyšovala efektivnost výroby,
a to při současném respektování
nutnosti zabezpečovat růst vývozu do těch
oblastí, kam se soustřeďují naše
dovozy.
Za druhé varovným signálem je, že přes
určité zlepšení růstu produktivity
práce pokračoval v letošním roce rychlý
a natrvalo neúnosný růst zaměstnanosti.
Pokračoval přesto, že rozmělňuje
užití prostředků na mzdy, je brzdou
růstu průměrné mzdy a hmotné
zainteresovanosti, jak všichni dobře víme.
Tak bychom nejen neurychlili růst průměrných
mezd, ani nezvládli denivelizaci.
Co tedy dělat?!
Stabilizační odvod promítne od roku 1967
do podnikové ekonomiky náklady, které společnosti
vznikají se stupňováním spotřeby
živé práce v některých závodech
a vytvoří ekonomický tlak shora. Zdola je
přirozený zájem o růst průměrné
mzdy a chtěli bychom, pokud je na zdravých základech,
aby dokonce sílil. Pozici vlády jsem v tom směru
už vyložil.
Je tedy zapotřebí zapojit do návrhu prováděcího
plánu na rok 1967 maximum technickoorganizačních
opatření i k úspoře živé
práce. Musíme už od roku 1967 podstatně
lépe hospodařit s pracovní silou i s prostředky
na mzdy, zvyšovat produktivitu práce a v návaznosti
na ni i průměrné mzdy.
Nejde o nové požadavky; i když již byly
častokráte vysloveny, dosažené výsledky
nemohou zatím uspokojit. Působení nástrojů
nové soustavy od 1. ledna 1967 musí přispět
k tomu, aby růst využití rezerv byl realizován
rychleji než dosud. Rozhodující přitom
bude aktivní činnost pracovníků, kteří
si uvědomí, že právě zde jsou
zdroje, jejichž mobilizací lze získat prospěch
pro podnikový kolektiv i celou společnost.
Centrálně je příprava prováděcího
plánu na rok 1967 orientována tak, aby rozvoj hospodářství
vycházel z možností vnitřních
zdrojů. Růst průmyslové výroby
má činit kolem 5%, u zemědělské
výroby se počítá s průměrně
dosahovaným přírůstkem tržní
produkce, fond akumulace by neměl mít větší
váhu než v letošním roce.
Shrnuji:
Počínaje rokem 1964 jsme obnovili růst výroby,
který zesílil v letech 1965 a 1966. Počínaje
rokem 1965 jsme obnovili růst národního důchodu,
který se ještě zlepší v letošním
roce. Začal se postupně zlepšovat i ukazatel
pro ekonomickou rovnováhu a intenzifikaci národního
hospodářství, kterým je růst
společenské produktivity práce. Při
přípravě a v realizaci plánu na rok
1967 a ve výhledu pro rok 1968 musíme těmi
cestami, o kterých jsem právě mluvil, dosáhnout
už rozhodné a trvalé změny, pokud jde
i o společenskou produktivitu práce, to znamená
zajištění plného růstu národního
důchodu růstem společenské produktivity
práce.
Nevyrovnanost vztahů v národním hospodářství,
a to bych chtěl zdůraznit za třetí,
se po řadu let nejostřeji projevovala ve vnějších
vztazích. Nelze vážně mluvit o rovnováze
v letech 1967-1968 a nemyslet i na rovnováhu ve vnějších
vztazích.
Příčin rozchodu mezi požadavky na zvyšování
dovozu na straně jedné a mezi možnostmi národního
hospodářství krýt tyto potřeby
a požadavky na straně druhé, je řada.
Růst zpracovatelského průmyslu, zejména
strojírenství a spotřebního průmyslu,
ale také změny ve vnitřní struktuře
zpracovatelského průmyslu, kde některé
výrobní obory rostou rychleji, vyvolávají
vyšší dovozy surovin z kapitalistických
států. Jedná se například o
celou oblast silnoproudé elektrotechniky, vysoce náročné
na potřebu mědi, oblast textilního průmyslu,
výrobu kožené obuvi apod. Tato tendence je
zesilována zaostáváním výroby
některých materiálů, polotovarů
a kompletačních výrobků, zejména
v chemickém a spotřebním průmyslu,
nezbytných pro zajištění výroby
v některých oborech s rychlými tempy růstu,
jako je například výroba osobních
a nákladních automobilů, elektronika a výroba
přístrojů. Zhoršujícím
faktorem je růst zahraničních cen některých
surovin, který se nejvýrazněji projevuje
právě u materiálů, jako je měď,
cín, kůže, a museli jsme také dovézt
mimořádně velká množství
obilí.
Současné problémy v zahraničních
vztazích vznikly ovšem nejen důsledky tohoto
vývoje, ale také realizací některých
pozitivních opatření, která již
přinesla, popř. ještě mají přinést
výsledky pro obyvatelstvo a další rozvoj ekonomiky.
Např. z kapitalistických států stoupl
za poslední tři roky dovoz bílkovinných
krmiv a chemických výrobků pro zemědělství
dvaapůlkrát, dovoz spotřebního zboží
pro vnitřní trh asi třikrát a dovoz
moderních strojů a zařízení
pro celé národní hospodářství
rovněž dvaapůlkrát. To sehrálo
pozitivní úlohu v národním hospodářství.
Základní příčinu rostoucího
napětí v hospodářství je však
nutno vidět ve skutečnosti, že se nedaří
dostatečně rychle zvyšovat výrobu zboží
schopného konkurence v zahraničním obchodě,
a tak zajišťovat krytí rostoucích dovozních
potřeb. Je to důsledek dosavadní určité
odtrženosti podnikové ekonomiky od měřítka
světových trhů, toho, že se nedostatečně
usilovalo o maximální zhodnocení surovin
i kvalifikované práce a technických znalostí
v zahraniční směně. Připravované
změny umožní v příštím
roce užší sepětí výroby
s obchodem a lepší srovnávání
požadavků na zajištění výroby
a jejich přínosu pro podnikové kolektivy
i společnost. Je samozřejmé, že uspokojování
dovozních požadavků bude možné
jen v tom rozsahu, v jakém si k tomu vytvoříme
předpoklady vývozem naších výrobků,
zejména ze strojírenství. Aniž chceme
oslabovat pozornost a snižovat význam jiných
průmyslových oborů při vývozu
ve čtvrté pětiletce, považujeme za nezbytné
zdůraznit přímo životní odpovědnost
našeho strojírenství, aby kvalita, parametry
i komerční zajištění strojírenského
vývozu na všech trzích zajišťovaly
potřebné dovozy do země. Váha strojírenského
vývozu je tak velká, že je nemůže
nahradit žádný jiný sortiment výroby.
O co však budou úspěchy našeho strojírenství
na trzích nižší, o to budou vývozy
ostatních odvětví několikanásobně
vyšší a jejich zboží bude scházet
na domácím trhu. Pracující ve strojírenství
si toho musí být vědomi.
V další práci výrobních hospodářských
jednotek a podniků na plánu 1967 musí být
proto, pokud jde o vnější vztahy, dosaženo:
- především výrazného zvýšení
efektivnosti devizové reprodukce dovážených
surovin, materiálů a výrobků. K zajištění
budou vytvořeny účinné ekonomické
nástroje, které budou působit proti ekonomicky
nepodloženým nárokům na růst
dovozu pro výrobní spotřebu a vést
k účelnému zhodnocení surovin;
- vyrovnanosti platební bilance musí být
dosaženo nejen vcelku, nýbrž i v jednotlivých
měnových oblastech zajištěním
plánovaného růstu vývozu v potřebné
věcné i teritoriální skladbě
a úsporami v dovozu.
Splnění úkolu závisí pochopitelně
na tom, do jaké míry hospodářské
organizace vytvoří podmínky pro zvýšení
směnitelnosti našeho zboží, zejména
aby aktivum strojů mělo tak významnou úlohu,
jaká odpovídá jeho postavení v našem
národním hospodářství a jeho
možnostem. Co od koho se bude požadovat, vyjádří
vláda závaznými úkoly a odmění
je korunovými i devizovými prémiemi.
Předpokládáme, že letošní
příznivé výsledky v zemědělské
výrobě, i přes deštivé počasí,
které ovlivnilo a ztížilo sklizeň, vytvořily
podmínky ve většině krajů k vyššímu
nákupu obilí. Příznivá situace
v úrodě krmiv umožní také vyšší
živočišnou výrobu a pomůže
ulehčit situaci při dovozu obilí a masa.
Vláda uložila organizovat práci k dosažení
většího nákupu, než byl plánován.
Úkol se plní nedostatečně ve většině
krajů, a to i tam, kde byla dobrá úroda;
pochopení prokázaly doposud jen kraje Severočeský,
Středočeský a Jihočeský. Spoléháme,
že organizace zemědělské správy,
nákupu i národní výbory budou pracovat
natolik náročně, aby z letošní
sklizně obilí a dobré úrody krmiv
všeho druhu byly náležitě posíleny
centrální rezervy.
Chtěl bych znovu podtrhnout, že jen zcela zásadní
postup při upevňování kladných
tendencí vývoje, při vyrovnávání
zahraničních vztahů nám umožní
vymanit se z dnešní situace.
V minulých letech jsme museli nakoupit na úvěr
zejména velká kvanta obilí, které
jsme spotřebovali. Teď kryjeme, respektive musíme
krýt, svou běžnou spotřebu ze zdrojů,
které si také běžně v každém
roce vytváříme a současně plnit
své dřívější závazky.
Během let 1967 a 1968 si musíme zlepšit svou
situaci i pokud jde o vnější vztahy.
Proto základní direktivou pro dopracování
návrhu plánu na rok 1967 a výhledu na rok
1968 je, že potřeby společnosti musí
být pokryty ze zdrojů, které si v tomto roce
vytvoříme.
Ocenění možností, které provedli
všichni členové vlády odpovídající
za hospodářské úseky, prokázalo,
že zabezpečení vyrovnaných platebních
vztahů v zahraničí v roce 1967 je úkol
proveditelný, avšak pouze za předpokladu, že
všichni výrobci, spotřebitelé, obchodní
orgány a státní správa pomohou již
ve svých plánech plně respektovat požadavek
vyrovnanosti a organizovat konkrétní opatření
vedoucí k postupnému trvalému kvalitativnímu
zlepšení své účasti ve vnějších
vztazích naší republiky.
Pro nejbližší 2 měsíce, kdy mají
být dokončeny základní práce
na plánu roku 1967 v rámci pětiletky, soustředí
se centrální orgány:
- na takovou kvantifikaci ekonomických podmínek,
zejména v oblasti vztahu výroby a zahraničního
obchodu, která bude zajišťovat tendence ekonomického
tlaku a zvýhodňování působící
k dosažení ekonomické rovnováhy vnějších
vztahů;
- na dopracování věcných řešení,
která spolu s využitím dlouhodobých
devizově návratných úvěrů
ještě v této pětiletce pomohou řešit
dnešní napětí vnějších
vztahů;
- na dopracování systému takových
přechodných závazných úkolů,
limitů, resp. vztahů vůči odvětvím
a výrobním hospodářským jednotkám,
které spolu s účinnými ekonomickými
nástroji povedou jak v plánu, tak při jeho
naplňování k vyrovnávání
základních kvalitativních měnových
vztahů.
Vláda očekává, že výrobní
a obchodní organizace při plném využívání
nových ekonomických podmínek a nástrojů
budou jistě respektovat objektivně nutné
vztahy k zahraničnímu obchodu a organizovat věcná
opatření k jejich zajišťování.
Žádná jiná cesta, soudružky a soudruzi,
neexistuje. Proto jakékoliv iluze o možnostech, "nějakých
jiných" řešení ze zdrojů
centra a jakékoliv sebeuspokojování, k němuž
pod dojmem kvantitativního růstu hospodářství
dochází, nejsou na místě, ba naopak
zpomalují proces nutných ekonomických změn.
Často slyšíme hlasy, že určité
zboží nemáme na domácím trhu,
ale stejné vyvážíme za hranice. Může
to tak být a určitě u některých
druhů zboží tomu tak je.
Naše malá země však stojí permanentně
před úkolem: Směňovat výrobky
zpracovatelského průmyslu za suroviny a potraviny.
Bez směny výrobků se neobejdeme. Zahraniční
obchod to není přítěž, ale naopak
- prostředník k bohatšímu životu!
Musíme však mít dost kvalitního a žádaného
zboží, dobře směňovat na světových
trzích a tak rozmnožovat naše společenské
bohatství.
Směry hospodářské politiky vedoucí
k rovnováze ve vnějších vztazích
jako součást celkového úsilí
o postupné docílení ekonomické rovnováhy
národního hospodářství bude
přirozeně třeba prosazovat nejen v nejbližším
roce 1967, ale i přiměřeným způsobem
v letech dalších. Přitom nutná omezení,
jestliže se bez nich neobejdeme, budou trvat tak dlouho,
dokud se nám nepodaří zvýšit
celkovou technickoekonomickou úroveň výroby
a výrobků, a tím i jejich konkurenční
schopnost na zahraničních trzích tak, aby
hodnoty námi vytvářené byly v širokém
měřítku efektivně směnitelné.
Pro rozvoj socialistické ekonomiky samozřejmě
nestačí jen zvážit základní
vnitřní a vnější věcné
podmínky a v podobě centrálního plánu
vytvořit představu o potřebných prostředcích,
kapacitách, surovinách, o tvorbě a užití
zdrojů. Úspěch práce záleží
především na tom, do jaké míry
se podaří zaměřit prospěšným
směrem úsilí lidí, kteří
budou plán dotvářet, zlepšovat a realizovat.
To platí stejně o pětiletce, jako o řešení
problémů prováděcího plánu,
o nichž stále ještě mluvím.
Po lednovém plenárním zasedání
ÚV KSČ v roce 1965 byla rozvinuta rozsáhlá
práce na realizaci nové soustavy řízení.
V minulém roce jsme principy soustavy ve vybraných
podnicích experimentálně vyzkoušeli
a letos učinili první (i když omezený)
krok k jejich realizaci v průmyslu, ve stavebnictví,
v obchodě a místním hospodářství.
V příštím roce chceme v intencích
vytyčených XIII. sjezdem Komunistické strany
Československa udělat další, a to jíž
podstatnější krok ke komplexnímu uplatnění
soustavy. Tato opatření jsou obsahem rámcových
podmínek hospodaření podniků od 1.
ledna 1967, které v červenci schválila vláda.
Hlavní z nich jsou vtělena do druhé části
projednávaného návrhu zákona. V současné
době se meziresortně projednává návrh
na uplatnění nové soustavy řízení
od 1. ledna 1967 v zemědělství, v lesním
hospodářství, v dopravě a spojích
a připravuje se aplikace pro další hospodářská
odvětví.
Všechna tato opatření připravená
k realizaci od počátku příštího
roku představují ve svém komplexu vytváření
podmínek pro postupné uskutečnění
hospodářské reformy, jejímž cílem
je dosáhnout intenzívního rozvoje národního
hospodářství a na základě toho
rychlejšího růstu životní úrovně
obyvatelstva.
V jakých podmínkách budou podniky od 1. ledna
pracovat? S uplatněním rámcových podmínek
hospodaření je spojeno i uplatnění
nových velkoobchodních cen. Přestavba velkoobchodních
cen prováděná k 1. lednu 1967 je výchozím
bodem přestavby celého cenového systému.
K 1. lednu 1967 vstoupí v platnost dále sazbová
daň z obratu, finanční nástroje v
zahraničním obchodě apod. Připravují
se tím předpoklady postupného ekonomického
sepětí výroby s trhem. Výrobní
podniky budou zainteresovány na tom, zda a s jakým
efektem se jejich zboží prodá na domácích
nebo světových trzích, a ekonomickými
důsledky vedeny k tomu, aby hledaly výhodnější
sortiment, lepší obchodní spojení, aby
se měnil jejich postoj ke kvalitě a technické
úrovni výrobků, k zajišťování
náhradních dílů, ke službám
zákazníkům apod.
V souvislosti s dalšími pracemi na plánu bude
nutné podrobněji rozpracovat i další
problematiku cenového vývoje.
Náš cenový systém musí být
z jedné strany dostatečně pružný,
ceny musí reagovat na změny podmínek ve výrobě,
ve spotřebě, na světových trzích
apod. Nesmíme proto administrativním způsobem
brzdit účelný pohyb a diferencovaný
vývoj důchodů podniků, diferencovaný
vývoj mezd i určitý pohyb cen. Současně
to však nemůže a nesmí znamenat živelný
pohyb cen, zejména pak jednostranné zvyšování
cen. Nelze zakrývat, že takové tendence existují
a místy se i prosazují. Musíme rozeznat včas
místo nebezpečí, odkud by se mohl reprodukovat
nepříznivý vývoj a v nich nasadit
preventivně váhu státní ekonomické
politiky a v případech, kde to bude nezbytné
a nebude to v rozporu s objektivními společenskými
zájmy, i direktivní úkoly z centra.
Důležité místo zde zaujímá
plánování vývoje cen jako základní
nástroj centrálního řízení
cenové politiky v souladu s celkovou hospodářskou
politikou státu. Jeho úkolem musí být
usměrňování pohybu cenové úrovně
v souladu s cíli a podmínkami dalšího
rozvoje národního hospodářství.
Ve vztahu k výrobním podnikům bude nutné
uplatňovat diferencovaný pohyb velkoobchodních
cen, který by spolu s úvěrovou a finanční
politikou reguloval nerovnoměrný vývoj podnikových
důchodů mezi odvětvími a obory národního
hospodářství. Tuto regulaci je třeba
provádět v souladu s potřebami rozšířené
reprodukce jednotlivých odvětví na základě
konkrétní situace na trhu a dlouhodoběji
především z hlediska poměru našich
a světových cen. Půjde tedy o pohyb, který
musí stlačovat ceny na úroveň odpovídající
společensky nutným nákladům. Pouze
na této základně může procházet
objektivní diferenciace důchodů podniků,
preference tzv. progresívních a potlačování
neefektivních.
Ekonomické řízení tedy vyžaduje,
aby se ceny pružně přizpůsobovaly podmínkám
výroby i trhu. Vývoj celkové úrovně
cen v odvětvích, oborech a u důležitých
skupin výrobků nemůžeme však ponechat
živelnosti. Nová soustava řízení
otevírá prostor pro vyšší pravomoc
podniků při stanovení a změnách
cen jednotlivých výrobků. Musíme zajistit
koordinované provádění cenové
politiky na všech stupních řízení
tak, abychom i při pružném reagování
cen na vývoj ekonomických podmínek postupovali
plánovitě s ohledem na perspektivní cíle
a možné důsledky vývoje cen na důchodovou
situaci podniků i obyvatelstva. Současně
je nutné předcházet tomu, aby podniky své
pravomocí mohly využívat ke spekulativnímu
zvyšování cen.
Vláda je přesvědčena, že v duchu
závěrů XIII. sjezdu strany musí být
určitá regulace vývoje cen záležitostí
ústředního řízení. Budeme
tedy rozvíjet vliv trhu na ceny, přesto však
budeme ceny upravovat i direktivně, plánovat a důsledně
kontrolovat celkový vývoj hladiny cen. Cenovou politiku
budeme přitom orientovat na posilování stability
celkové úrovně cen.
Regulace pohybu velkoobchodních cen je nejenom ekonomickým,
ale i závažným politickým úkolem.
Vždyť na dalším vývoji velkoobchodních
cen budou konec konců záviset nejen důchody
pracujících ve výrobní sféře,
ale i maloobchodní ceny spotřebního zboží.
Plnění direktiv XIII. sjezdu KSČ o tom, že
úměrně s růstem národního
důchodu musí růst i životní úroveň
obyvatelstva, nominální příjmy růst
rychleji než životní náklady, je nejen
záležitostí vývoje mezd a maloobchodních
cen, ale zabezpečování růstu reálných
mezd začíná jíž ve výrobě,
je do značné míry závislé na
vývoji velkoobchodních cen, ale především
na vývoji produktivity práce. Společenské
regulaci tohoto vývoje s orientací na posilování
celkové stability cenové úrovně je
nutné na všech stupních řízení
věnovat mimořádnou pozornost.
Dovolte mi, abych se zmínil ještě o dvou problémech,
jež se týkají maloobchodních cen. Jde
o strukturu vztahů velkoobchodních a maloobchodních
cen a o nedávnou úpravu cen některých
druhů potravin.
V dosavadním cenovém systému existují
ve značném množství ekonomicky neodůvodněné
rozdíly mezi maloobchodními a velkoobchodními
cenami. Maloobchodní ceny se svou dosavadní strnulostí
již dávno odtrhly od reálných výrobních
nákladů. Tím se struktura spotřeby
vyvíjela nezávisle na vývoji nákladů
na výrobu a nebyla ovlivňována skutečnými
podmínkami výroby a naopak. Takové maloobchodní
ceny, které jsou v poměru k nákladům
na výrobu neúměrně nízké,
rozšiřují podstatně růst poptávky,
a naopak ty ceny, které jsou příliš
nadhodnoceny, omezují přece rozvoj spotřeby.
Pro dosažení změny ve vývoji struktury
spotřebitelské poptávky a výroby směrem
k efektivnímu zhodnocování surovin a materiálů
by nestačilo, jestliže bychom upravili jen velkoobchodní
ceny. Proto bude třeba odstraňovat neodůvodněné
rozdíly mezi maloobchodními a velkoobchodními
cenami.
Reformování cenového systému je ovšem
realizovatelné jen v dlouhodobém procesu postupných
změn to, prosím Vás, podtrhuji, a to vzájemně
se ovlivňujících změn cen velkoobchodních
i maloobchodních v souladu s procesem změn ve struktuře
výroby a při růstu reálných
důchodů pracujících.