Rychlejší rozvoj se proto z hlediska uvedených
kritérií soustřeďuje zejména
na:
- tvářecí stroje, jejichž výroba
poroste (146,8%), zvláštní tvářecí
nástroje (163%), elektrické pece (177,1%) a další
zařízení strojírenských závodů;
- stroje a zařízení pro lehký průmysl,
např. textilní a pletací stroje (211,7%);
-
- některé obory kompletačního charakteru
jako turbokompresory (173,5%), čerpadla (156,3%), valivá
ložiska (143,6%);
- elektrické měřicí přístroje
(143,8%), regulační přístroje (149,7
%), součásti pro elektroniku (189,5%), vzduchotechnická
a klimatizační zařízení (158
%).
Dále se vytvářejí podmínky
pro rozvoj oborů investičního charakteru
pro domácí potřebu i vývoz, jakými
jsou např. energetická a válcovací
zařízení, chemická zařízení,
sklářské stroje, některá zařízení
pro potravinářský průmysl a nákladní
automobily.
Situace v jednotlivých oborech spotřebního
průmyslu má své specifikum proti ostatním
odvětvím zejména v tom smyslu, že prakticky
neexistují výrobní programy, které
by nebylo možno umístit jak na vnitřním
trhu, tak pro vývoz i v tom smyslu, že vývoz
se uskutečňuje především do oblastí
volně směnitelných měn za hotové
devizy, kde ale současně jsou silné celní
přehrady. Navíc je pochopitelně zapotřebí
jinak posuzovat např. rozvoj textilního, kožedělného
a obuvnického průmyslu, který pracuje na
bázi dovážených surovin, a jinak posuzovat
rozvoj skla nebo jemné keramiky, které pracují
na bázi domácí surovinové základny.
Ve čtvrté pětiletce se zahájí
rekonstrukce spotřebního průmyslu zaměřená
zejména na posílení úlohy sklářského
a keramického průmyslu pro vývoz i pro zlepšení
krytí vnitřních potřeb, zaměřená
dále na modernizaci polygrafického a textilního
průmyslu a rozšíření výroby
bot jako výhodného exportního odvětví.
Pro řešení těchto úkolů
se má posílit domácí surovinová
základna, zejména výrobou syntetických
vláken, zvládnutím mikroporézní
umělé kůže a dalších chemických
materiálů. Podíl syntetických vláken
ve skladbě zpracovávaných textilních
surovin se má zvýšit do roku 1970 na dvojnásobek.
Podstatně zvýšenou mezinárodní
směnou spotřebního zboží jak
se socialistickými, tak s kapitalistickými státy
bychom chtěli výrazněji řešit
i problém sortimentu spotřebního zboží
na vnitřním trhu, široké diferenciace
potřeb obyvatelstva a zvýšení tlaku
na domácí výrobu; spotřebnímu
průmyslu zůstane proto i v našich vnějších
vztazích důležitá úloha, jakou
má dosud.
To alespoň k předpokládaným hlavním
strukturálním změnám.
Nelze je, soudruzi, popsat všechny, soudím však,
že i z těch, co byly uvedeny, je patrný záměr
čtvrtého pětiletého plánu dokompletovat
v souladu s nynějšími podmínkami, s
potřebami a možnostmi profil čs. ekonomiky
a držet krok se světem.
K čemu bych nyní naproti tomu rád upoutal
vaší pozornost, jsou otázky fondu akumulace
a užití investic, o kterých návrh zákona
obsahuje údaje v druhém paragrafu a o kterých
s námi nejednou vážně diskutovaly v
období příprav plánu i výbory
Národního shromáždění.
Čtvrtý pětiletý plán předpokládá
v této oblasti takovou koncepci, aby aktivně působila
k obnovení ekonomické rovnováhy a současně
zajišťovala budoucí rozvoj hospodářství.
Proto se má podíl akumulace do základních
fondů udržovat ve všech letech pětiletky
zhruba na úrovni prvního roku, doplňování
zásob je zapracováno na únosné hranici,
zakládá se tendence snížení rozestavěnosti
a zkrácení doby výstavby.
Stabilní podíl akumulace na národním
důchodu umožňuje realizovat předpokládaný
rozsah investiční výstavby bez většího
rizika násilných zásahů do jejího
vývoje v případě mimořádných
výkyvů v rozvoji ekonomiky. Podíl akumulace
do základních fondů je v zájmu obnovení
rovnováhy nižší než v letech 1960
až 1962. Další snížení by
již nebylo správné, a to nejen z hlediska budoucího
rozvoje výroby a její struktury po roce 1970, ale
- a to především - z hlediska naléhavosti
řešení současných i budoucích
problémů v nevýrobní sféře.
Pravda, rozsah akumulace do výrobních základních
fondů může být ještě ovlivněn
působením nástrojů nové soustavy
a chtěli bychom dosáhnout úspor na měrných
investičních nákladech. Na druhé straně
však i ve výrobní sféře zůstává
řada efektivních nebo objektivně nutných
investičních záměrů nepokryta
a stálou hrozbou, které jsme se ještě
nezbavili, je růst rozpočtových cen staveb.
Naléhavost řešení problémů
nevýrobní sféry by pak dokonce vyžadovala
koncem pětiletky v závislosti na tvorbě zdrojů
spíš ještě posílit investice. S
ohledem na diskusi ve výborech Národního
shromáždění chtěl bych ještě
jednou potvrdit, že vláda problém výstavby
nevýrobní sféry předpokládaný
v návrhu opravdu chápe jako minimální
program.
Slabiny v krytí potřeb obyvatelstva, především
ve výstavbě bytů, v komplexním řešení
rekonstrukce výstavby měst, kulturních, sportovních
a sociálních zařízení tvořících
podstatu životního prostředí člověka,
jsou v řadě případů dnes pociťovány
mnohem ostřeji a naléhavěji než jiné
složky životní úrovně. Národní
shromáždění však jistě pochopí,
že o případném zvýšení
investic by se mohlo jednat až na základě toho,
bude-li skutečný vývoj hospodářství
ve zdrojové části i v efektivnosti lepší,
jestli realizace investic bude lepší než v minulosti
a než jsou zatím ověřené možnosti.
Rozhodující je však struktura fondu akumulace,
především zaměření investic
a jejich realizace.
Na celkovém růstu dodávek pro investice a
generální opravy proti minulé pětiletce
zhruba o 27% zvyšují se investice o 21,9% a generální
opravy o 48,5%. Zvýšení rozsahu generálních
oprav značně přesahuje tempo růstu
základních fondů a vytváří
předpoklad pro zlepšení jejich fyzického
stavu a uchování národního majetku.
Při relativně nízkém přírůstku
zdrojů pro investiční výstavbu, kdy
zejména stavební práce rostou proti minulému
pětiletí jen o 14,5%, bylo nutno řešit
nejnaléhavější potřeby, a to
zejména nevýrobní sféry, především
výraznými změnami proporcí. Veškerý
přírůstek stavebních prací
byl v návrhu čtvrtého pětiletého
plánu použit pro nevýrobní oblast. Vzrůst
investic v průmyslu, v dopravě a zemědělství
je prakticky zajišťován jen přírůstkem
strojů a zařízení. Posílení
zpracovatelských odvětví, chemie, energetiky
a dopravy jde na úkor ostatních výrobních
odvětví.
V souladu s modernizačním procesem v průmyslu
se počítá s tím, že podíl
dodávek strojů na celkových investicích
do průmyslu vzroste z dosavadních 55,5% na 61%.
Přitom podstatně klesá podíl investic
metalurgie a strojírenství a zvyšuje se podíl
chemie, energetiky, spotřebního a potravinářského
průmyslu. Zůstává však náročným
úkolem strojírenství zajistit k tomu dodávky
strojů a zařízení s technickými
parametry na potřebné úrovni.
Výrazně se posilují investice v dopravě,
kde zvýšení objemu cca o 56% umožňuje
rychlé řešení elektrifikace a dieselizace
železnic a zahájení výstavby dálniční
sítě. Zvýšení investic je i v
nevýrobní sféře bohužel zčásti
stráveno nepříznivým vývojem
investičních nákladů, které
se neustále zvyšují. Stále je neúměrný
tlak na centrální orgány projevující
se v požadavcích na zahajování nových
a nových staveb, i když stavební kapacity i
materiály nestačí. Každý, kdo
chce investovat, musí přece nejdříve
kalkulovat, jak zaplatí investici, jaká je její
návratnost, co přinese investice pracovnímu
kolektivu i celé společnosti. Pracovní kolektivy,
hospodářští vedoucí i národní
výbory nemohou očekávat, že tvrzením
o nezbytnosti investic a žádostí o úlevy
při investování se zbaví povinnosti
kalkulovat a nést odpovědnost i riziko ze svého
podnikání. S investicemi se nejdříve
musí všichni naučit jinak zacházet než
doposud. Je třeba nastoupit cestu efektivnějšího
využívání prostředků a
docílit lepší uspokojování společenských
potřeb výstavbou při zvýšení
kvality a standardu.
Jedním ze základních opatření
ke zvýšení efektivnosti akumulačního
procesu v letech 4. pětiletky je záměr snížit
nadměrnou rozestavěnost a zkrátit dobu výstavby.
Koncepce předpokládá soustavné snižování
poměru prostředků vázaných
v nedokončené výstavbě k ročnímu
objemu investic z 0,94 v roce 1965 na 0,79 v roce 1970. Zlepšení
vztahu by představovalo v následujícím
pětiletí (při uvažovaném objemu
investic) uvedení zhruba 7 mld Kčs základních
prostředků do provozu, které by jinak zůstaly
vázány v rozestavěné výstavbě.
Rizika investičního plánu nejsou ani tak
ve směrové orientaci záměrů
jako spíš na straně zdrojů ze stavebnictví
a strojírenství a v tom, aby odpovídaly technickoekonomické
parametry včetně rozpočtových cen,
lhůt uvedení do provozu a zvládnutí
náběhů, prostě návratnost prostředků
aby probíhala za podmínek dojednaných před
zahájením každé stavby.
Základní řešení případných
úvah o zrychlení investiční výstavby,
o zvýšení jejího rozsahu a změně
struktury při podstatném zkrácení
stavebních lhůt musí spočívat
kromě ekonomických předpokladů i na
urychlení rozvoje stavebnictví. Za rozhodující
je třeba považovat vybudování kvantitativně
dostačující, kvalitou a strukturou vyhovující
materiálně výrobní základny
stavebnictví a v souladu s tím řešit
i otázky odměňování práce
ve stavebnictví, hmotné zainteresovanosti na lhůtách
a kvalitě výstavby a řešit i ostatní
podmínky práce v tomto odvětví.
Ve čtvrtém pětiletém plánu
je zabezpečován další rozvoj Slovenska.
Ze základních údajů plánu je
zřejmé, že hospodářství
na Slovensku se bude rozvíjet rychleji než v českých
krajích. Předpokládá se například,
že jeho průmyslová výroba vzroste do
roku 1970 o 58-59%. Podíl jeho výroby na výrobě
celého státu dosáhne v roce 1970 25% a k
celostátnímu přírůstku za tato
léta přispěje průmyslová výroba
na Slovensku asi 39%. Na přírůstku se podílí
především rychlý rozvoj chemického,
hutního a potravinářského průmyslu
a více než polovina přírůstku
výroby bude získána na nových kapacitách
uvedených do provozu v tomto pětiletí.
V zemědělství se na Slovensku počítá
se zvýšením výroby do roku 1970 proti
roku 1965 o 22 - 24%, tržní produkce za stejné
období má vzrůst asi o 28-29%.
Podíl Slovenska na celostátním objemu investiční
výstavby se proti minulosti zvyšuje. Předkládaný
návrh je charakterizován především
vysokým podílem investic Slovenska v těžkém
průmyslu a v neprůmyslových výrobních
resortech, tj. v dopravě, školství a zdravotnictví.
Nové stavby budou uváděny do provozu zejména
v hutnictví, energetice a ve výrobě stavebních
hmot. Dále bude pokračovat výstavba chemie
a strojírenství a bude zakládán rozvoj
některých oborů spotřebního
a potravinářského průmyslu.
Z rychlejšího rozvoje i zaměření
investiční výstavby na Slovensku je zřejmá
orientace čtvrtého pětiletého plánu
na další účelné zvyšování
ekonomické úrovně Slovenska v rámci
jednotné celostátní ekonomiky, sledující
zejména možnost využití pracovních
sil a přírodních podmínek Slovenska.
Zvláštní péči věnovala
vláda v průběhu prací na plánu
zajištění nejdůležitějších
potřeb výstavby a rozvoje hlavního města
republiky.
Národní výbor hlavního města
Prahy bude ve čtvrté pětiletce disponovat
více než 10,5 mld Kčs určenými
na investiční výstavbu a generální
opravy, to je o 4,5 mld Kčs více než v předchozích
pěti letech. Jenom na opravy a údržbu bytového
fondu bude do roku 1970 vynaloženo více než 2mld
Kčs. Je to částka dostačující
k tomu, aby v této době mohla být odstraněna
převážná část nedostatků
na bytovém fondu, které se nahromadily za předchozí
desetiletí, a umožňuje provést generální
opravu více než 50% domů, jež spravuje
národní výbor hl. m. Prahy a pokračovat
dále v modernizaci a údržbě bytového
fondu.
Do roku 1970 budou v Praze položeny základy nového
komunikačního systému umožňující
jeho dobudování do ucelené moderní
sítě.
Prostředky umožňují urychlit v průběhu
pětiletky zlepšování životních
podmínek obyvatel Prahy. Bude samozřejmě
nutné smířit se s tím, že nebývalý
rozsah rekonstrukčních a modernizačních
akcí bude komplikovat život města. Pochopení
a účinná spolupráce všech Pražanů
však mohou pomoci národnímu výboru snadněji
překonat složité problémy, jež
tato výstavba nezbytně vyvolá.
Mimořádná kumulace úkolů bude
vyžadovat od Národního výboru hl. města
Prahy, aby prostředky soustředil na zajištění
malého počtu akcí s rychlým a kvalitním
provedením. Jejich efektivnímu využití
musí napomoci ve spolupráci s dodavatelskými
organizacemi z Prahy i ostatních krajů dobrá
organizace práce a vysokými nároky na její
včasnost a kvalitu.
Řešení oblastní problematiky má
pokračovat s cílem vytvářet postupně,
podle možností a potřeb hospodářství
i obyvatelstva předpoklady pro účelné
zvýšení ekonomické úrovně
i harmonický vnitřní vývoj.
Její řešení musí být ovlivňováno
ekonomickými nástroji. Jsou postaveny tak, aby regulovaly
vývoj v oblastech žádoucím směrem,
tj. účelně přibrzďovaly další
koncentraci pracovních sil a investic do průmyslových
aglomerací a pomáhaly zlepšovat situaci v slabě
rozvinutých oblastech.
V uplynulých pěti letech bylo zajištěno
neobyčejně rychlé budování
materiálně technické a organizační
základny pro rozvoj vědy a techniky. Dnes je ve
vědeckovýzkumné základně soustředěno
téměř 130 000 pracovníků, rozšiřuje
se spolupráce s vědeckovýzkumnými
pracovišti ostatních socialistických zemí,
pokračuje navazování vědecko-technických
styků s kapitalistickými státy.
Předkládaný návrh čtvrtého
pětiletého plánu počítá
s tím, že i nadále budou potřeby pro
rozvoj vědy a techniky růst rychleji než v
řadě odvětví národního
hospodářství. Počet pracovníků
výzkumné a vývojové základny
se zvýší v letech 1966 - 1970 o dalších
asi 25 procent.
Současně dojde k růstu podílu odborníků
s vysokoškolským vzděláním (na
28%) a ke zvýšení podílu vědeckých
pracovníků z celkového počtu vysokoškoláků
(na 24%).
Na zabezpečení potřeb rozvoje vědy
a techniky v letech 1966 až 1970 bude vynaloženo téměř
35,8 mld neinvestičních prostředků,
z toho 21,45 mld Kčs ze státního rozpočtu.
Pokud jde o plán vědeckých a výzkumných
prací, zaměřuje se na rozhodující
oblasti národního hospodářství
a vychází z poznání dlouhodobých
potřeb rozvoje ekonomiky. V našich konkrétních
podmínkách budou tyto potřeby spojovány:
- se změnami v palivo-energetické základně,
zejména pokud jde o zvýšení významu
jaderné energie v energetickém systému;
- se změnami v surovinové základně,
které souvisejí s rozsáhlou chemizací
národního hospodářství a s
přesunem k rozvoji chemického průmyslu na
bázi kvalitativně nových výrobků
s progresívními technickoekonomickými parametry;
- s využitím pokrokových technologií
spojených s pronikavým zvyšováním
výkonových parametrů strojů, zařízení
a agregátů;
- s rozsáhlým využitím automatizace
a výpočetní techniky ve výrobě
i nevýrobní oblasti, opírající
se ve stále širším rozsahu o poznatky
kybernetiky. Výrazně se zapojí čs.
vědecko-výzkumná základna do mezinárodní
dělby práce.
Se socialistickými státy, hlavně se Sovětským
svazem, se přikročilo k zavádění
nových metod a forem spolupráce, zvláště
k praktické kooperaci výzkumných a vývojových
prací při řešení konkrétních
problémů, a to až k ustavování
dočasných společných řešitelských
kolektivů nebo společných vědecko-výzkumných
pracovišť.
Jsou vytvořeny předpoklady pro aktivnější
uplatňování licenční politiky
ve styku s kapitalistickými státy. Pro nákup
licencí se uvažuje v plánu fondu vědy
a techniky dostatek prostředků a rovněž
příjmy z prodeje licencí mohou dosáhnout
významného vzestupu.
Ve svém souhrnu zajišťuje plán rozvoj
a vědy a techniky cílevědomý postup
v celé této oblasti, umožňuje účinnější
využívání zdrojů a širší
využívání naši vědecko-technické
základny a vědecko-technické spolupráce.
Vytváří prostor pro kvalitativní změnu
rozvoje národního hospodářství,
která s dopracováním pětiletky a s
postupnou přípravou dlouhodobého výhledu
se musí stále silněji projevovat i ve výsledcích;
jde o budování sloupu, který je předurčen
stát se hlavním v budoucím rozvoji hospodářství.
Soudružky a soudruzi! Význačné místo
v návrhu pětiletého plánu se věnuje
podmínkám a směrům rozvoje životní
úrovně. Na tom nemění nic skutečnost,
že přímo v návrhu zákona je shodně
s obsahem jeho ostatních kapitol jen stručná
rámcová direktiva. Důvodová zpráva
doprovázející návrh zákona
a tvořící jeho nedílnou součást
podrobně rozvádí záměry v rozvoji
životní úrovně.
I reakce na nedávná nutná opatření
na vnitřním trhu však naznačila, že
existuje převaha mínění, že životní
úroveň záleží především
na tom, jaká se přijmou v centrální
oblasti rozhodnutí, pokud jde o mzdy a ceny. A ono zatím
hlavně záleží na tom, jaké jsou
skutečné podmínky zda pro pozitivní,
či negativní rozhodnutí. Věčně
živá témata! Můžeme žít
lépe, či nikoliv?!
Můžeme, ale vždy bude naše životní
úroveň dána dosaženým stupněm
rozvoje společenské produktivity práce, a
tedy i správnou dělbou práce ve společnosti,
celkovou úrovní a efektivností tvorby i užití
národního důchodu. Na nejobyčejnějších
věcech našeho každodenního života
záleží, tj. na využití i ztrátách
pracovní doby, na intenzitě práce ve výrobě,
v dopravě, v obchodě, ve vědě i ve
správě, na tom, jak opatrujeme společný
majetek, jak si organizujeme práci a vzájemně
sloužíme, dole i nahoře. Každý
z nás k tomu má co říci, je nejen
spotřebitelem zboží a služeb, ale i jejich
tvůrcem, nebo aspoň tvorbu či užití
ovlivňuje. Kdo tedy to má řešit za nás,
abychom stále lépe žili a dostihli i ty, kteří
ještě mají předstih! O rezervách
víme, pusťme se tedy vážně a nadšeně
do jejich využití!
Často se srovnává náš národní
důchod na obyvatele a naše životní úroveň
s vyspělejšími zeměmi a jednoduše
se konstatuje, že jsou tam vyšší.
Rozborem se však nechci zabývat, nýbrž
poukázat jen na nejpodstatnější zdroj
národního bohatství, a tím je práce,
její kvalita a efektivnost. Národní bohatství
je tím větší, čím lépe
dokážou národy svou prací využít
přírodní podmínky, jak dovedou efektivně
vyrábět, výrobky směňovat,
vynalézat a využívat suroviny a materiály,
kolik plodin dokážou získat z hektaru zemědělské
půdy a jak efektivní dokážou vytvořit
celý hospodářský koloběh.
A tu ukazuje srovnání, že vyspělejší
státy jsou v mnohém před námi, že
se u nich často lépe pracuje, více myslí
technicky, organizačně i ekonomicky, prostě
že práce je v mnoha směrech kvalitnější.
V tom je hlavní zdroj vyššího národního
důchodu a vyšší životní úrovně.
A tak tedy je nutno např. srovnávat! Mohou výrobky
našeho závodu konkurovat zahraničním
výrobkům; je má produktivita práce
vyšší než jinde; jsou naše hektarové
výnosy vyšší než v jiné zemi?
Jakmile toho dosáhneme, zaručuje náš
socialistický systém dokonce vyšší
životní úroveň, než je ve srovnávaných
státech.
Dokážeme-li lépe vyrábět, výhodněji
směňovat, účelněji investovat,
hospodárněji využívat suroviny, lépe
technicky a organizačně myslet, dokážeme-li
pracovat s nejmenšími ztrátami, pak poroste
náš národní důchod a poroste
i životní úroveň. A není důvodu,
proč bychom nemohli dosáhnout úrovně
nejvyspělejších zemí. Záleží
to jen na nás, na naší práci, ne na
práci jednotlivců, ale všech.
Diskuse a přípravné práce k XIII.
sjezdu KSČ naznačily, že přes rychlý
růst životní úrovně a přes
její relativně vysoký stupeň se projevují
tendence, které oslabují pocit spokojenosti lidí
a tím i intenzitu zpětného působení
životní úrovně na hospodářský
rozvoj. XIII. sjezd proto zdůraznil, že v období
do roku 1970 je nutno především zvýraznit
bezprostřední sepětí zájmu
jednotlivce se zájmy společnosti, což znamená:
- přednostně posilovat individuální
odměňování za práci před
rozdělováním ze společenských
fondů a v souvislosti s tím zesílit působení
hodnotových vztahů na strukturu potřeb;
- za hlavní směr rozvoje životní úrovně
považovat nejen kvantitativní růst, ale především
posilování kvalitativních stránek
životní úrovně, které umožní
žádoucí změny ve stylu života,
rozvíjet materiální základnu pro rozvoj
bydlení, služeb, obchodu, dopravy, rekreace a celého
životního prostředí.
Přechod k intenzívnímu rozvoji hospodářství
je spjat především s předpokladem daleko
aktivnějšího využití mzdy jako
nástroje hmotné zainteresovanosti.
Podniky budou nyní mít široké možnosti,
aby při úspoře počtu pracovníků
a dosažení progresívnějších
výsledků ve výrobě i hospodaření
dosahovaly i rychlejšího růstu průměrných
mezd. Na praxi pracujících v průmyslových,
stavebních, dopravních i zemědělských
organizacích závisí, zda zdroje, které
si z celkových vlastních zdrojů mohly vydělit
pro odměňování, budou rozdělovány
rovnostářsky, nebo zda budou výrazně
diferencovány podle kvality a množství práce,
podle kvalifikačních tříd a stupně
odpovědnosti. Centrum bude k tomu napomáhat orientační
tvorbou kritérií a uplatňováním
správných principů v kolektivních
smlouvách. Centrálně budou dále sledovány
společensky nutné preference při úpravě
mzdových a platových relací mezi jednotlivými
odvětvími národního hospodářství.
Budou-li podniky správně využívat prostředků
na mzdy a šetřit pracovní silou, jak předpokládá
působení nové soustavy, mohl by se urychlit
růst průměrných mezd proti předchozímu
vývoji i proti plánovaným předpokladům
(2,1%).
Rozbor tendencí růstu produktivity práce
v roce 1965 a začátkem roku 1966 ukazuje, že
i při postupném vyčerpávání
existujících rezerv z minulých let lze počítat
se zrychlením růstu produktivity práce v
průmyslu na 5 - 6% ročně. To by umožnilo
urychlit nejen tvorbu národního důchodu proti
předpokladům zapracovaným v návrhu,
ale umožnilo by i urychlit růst nominálních
mezd, kolem 3% ročně, což odborníci
považují pro naše poměry za optimální.
Postupu denivelizace a diferenciace mezd se však musí
přizpůsobit i trh zboží a služeb,
tedy výrazně zvýšit péče
výroby i obchodu o kvalitu a sortiment zboží,
aby na trhu byl dostatek kvalitního zboží pro
všechny příjmové skupiny obyvatelstva.
Jinak by sotva mělo smysl pouštět se do denivelizace.
K ovlivnění postoje našich monopolních
výrobců spotřebního zboží,
kterým často příliš vyhovuje
lpět na sortimentu, má se postupně zvyšovat
výměna a nákup spotřebního
zboží v zahraničí, ovšem za předpokladů,
o kterých jsem již mluvil a chci se k nim vrátit
ještě v jiné souvislosti.
Aby na trhu zboží i služeb zavládly reálné
hodnotové podmínky, bude se praktikovat pružná
cenová politika, při které bude individuální
cena zboží ovlivňována vývojem
nabídky a poptávky mezi výrobcem, obchodem
a spotřebitelem. Stát nebude, s výjimkou
pevných cen, určovat individuální
ceny, bude však kontrolovat praxi a starat se, aby úměrně
s růstem tvorby národního důchodu
se zvyšovala životní úroveň všeho
obyvatelstva.
Návrh čtvrtého pětiletého plánu
připravuje podmínky, aby celkový rozsah placených
služeb za pět let mohl vzrůst asi o 20%. Nejrychleji
by se měly rozvíjet placené služby související
s rostoucím počtem bytů, se zlepšováním
životního prostředí, s rychlejším
vybavováním domácností moderními
spotřebiči. Sledují se možnosti a je
zájem o maximální rozvoj těchto služeb.
Spotřeba elektrické energie pro obyvatelstvo může
stoupnout o 50% i více a u plynných paliv (svítiplyn,
zemní plyn a propanbutan) o 60%. Vytváří
se dodavatelská síť pro rozšíření
spotřeby topných olejů v domácnostech.
Rozšíří se možnost domácí
i zahraniční turistiky a její zajištění
potřebným rozvojem služeb. Modernizací
s dalším rozvojem technické základny
se zlepší veřejná doprava.
Výraznou úlohu v životní úrovni
hraje společenská spotřeba obyvatelstva.
Výdaje společnosti na společenskou spotřebu
rostly v minulých letech rychleji, než se vytvářely
zdroje národního důchodu, rychleji, než
rostl objem prostředků vynakládaných
na individuální odměňování
podle výsledků práce. Sociální
vymoženosti, které máme zavedeny, odpovídají
dosaženému stupni vývoje společnosti,
není je ani tak třeba rozšiřovat jako
zkvalitňovat. Dvacetiprocentní nárůst
prostředků to dostatečně zajišťuje.
Udržovat ještě větší tempo
a po delší dobu by mohlo vést k tomu, že
by se socialistický princip priority odměňování
podle práce obracel předčasně v rozdělování
podle potřeb.
O důležitosti tohoto přístupu může
svědčit např. vývoj zdravotnictví.
Počtem lékařů jsme již dnes daleko
předstihli všechny západní země
s podstatně vyšším národním
důchodem včetně Švédska a USA.
A v roce 1970 má počet obyvatel na 1 lékaře
už činit jen kolem 400. O počet lékařů
už tedy ani tak nejde, jako jde o zlepšování
celkové práce našeho zdravotnictví.
Na úseku školství budou vytvářeny
podmínky k dalšímu vzestupu vzdělanosti,
které lze v konečném efektu charakterizovat
tím, že do praxe má být začleněno
zhruba 290 000 odborníků s vysokoškolským
a úplným odborným středoškolským
vzděláním při celkovém přírůstku
pracovníků v počtu asi 320 000. Počet
odborníků s vysokoškolským vzděláním
má v porovnání s předchozím
pětiletím vzrůst o 43% a odborníků
s úplným středním vzděláním
o 36%.
Vytvářením předpokladů k přijetí
až 800 000 učňů do učebního
poměru je zabezpečován rozvoj odborného
učňovského školství.
Pokud jde o bydlení, podařilo se sice dosáhnout
toho, že byty postavené od roku 1945 již představují
jednu čtvrtinu bytového fondu. Přesto však
v současné době bydlí zhruba 220 000
domácností nechtěně s jinou domácností.
Rovněž bytový standard jak z hlediska plochy,
tak z hlediska vybavenosti není úměrný
celkově dosažené životní úrovni.