Předseda Národního shromáždění
s. Laštovička a místopředsedové
s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.
Členové předsednictva ÚV KSČ
předseda vlády Lenárt, místopředseda
vlády inž. Černík, dr. Dolanský,
Dubček; kandidáti předsednictva ÚV
KSČ Pastyřík, Sabolčík,
Vaculík; tajemníci ÚV KSČ Koucký,
dr. Štrougal; místopředseda vlády
Krajčír; ministři inž. Burian,
Barbírek, David, Dvořák, Hamouz, Indra, Korčák,
Krutina, Kudrna, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová,
Majling, dr. Neuman, Penc, dr. Plojhar, Smrkovský,
Uher, dr. Vlasák.
267 poslanců podle prezenční listiny.
Předseda NS s. Laštovička: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci. Zahajuji přerušenou
schůzi. Přistoupíme k projednání
sedmého bodu, kterým je:
7. Zpráva vlády podle čl. 41 odst. 1 ústavy
o plnění státního plánu rozvoje
národního hospodářství Československé
socialistické republiky v r. 1966
a
vládní návrh zákona o čtvrtém
pětiletém plánu rozvoje národního
hospodářství Československé
socialistické republiky a společná zpráva
vyborů ústavněprávního a pro
plán a rozpočet.
Zprávu přednese a vládní návrh
zákona odůvodní místopředseda
vlády a předseda Státní plánovací
komise soudruh inž. Černík. Prosím,
aby se ujal slova.
Místopředseda vlády a předseda Státní
plánovací komise s. inž. Černík:
Vážené Národní shromáždění,
soudružky a soudruzi, v souladu s ustanovením ústavy
předstupuje vláda před Národní
shromáždění s návrhem čtvrtého
pětiletého plánu rozvoje národního
hospodářství na léta 1966 - 1970.
Činí tak bezprostředně poté,
co XIII. sjezd KSČ projednal širší program
dalšího rozvoje naší socialistické
společnosti. Jádrem tohoto programu je, jak známo,
rozvoj národního hospodářství,
protože právě v něm se rozhoduje o tvorbě
zdrojů pro uspokojování potřeb společností,
a tedy i o dynamice společenského rozvoje.
Předkládaný návrh čtvrtého
pětiletého plánu vychází z
programu vytyčeného XIII. sjezdem především
z jeho základního závěru oceňujícího
socialistický charakter nastávající
vývojové etapy společnosti. I po úplném
vítězství socialistických výrobních
vztahů, i po významném rozvinutí výrobních
sil a zakotvení základních socialistických
vymožeností významně zlepšujících
postavení pracujících, stále ještě
jde a delší dobu půjde o socialistickou etapu
vývoje společnosti, ve které při rozdělování
vytvořených spotřebních fondů
musí mít rozhodující váhu a
přednost rozdělování podle práce.
Využitím růstových činitelů
i doporučovaným zaměřením spotřeby
společnosti, prostě celým svým obsahem,
dokazuje návrh čtvrté pětiletky současně
předpoklad mírové výstavby hospodářství
a našeho socialistického státu, tj. předpoklad
tvořivé činnosti lidu, který si nečiní
nárok na víc, než si svou vlastní prací
vydobyl, předpoklad těsné politicko-hospodářské
spolupráce s bratrskými socialistickými zeměmi
i vůli k rozvíjení mírových,
vzájemně výhodných, hospodářských
styků s nesocialistickými zeměmi.
Práce na přípravě čtvrtého
pětiletého plánu řídila vláda
tak, aby výsledkem byl střízlivý a
realizovatelný návrh, neodtržený od
starostí posledních let, řešící
však v míře dostupných hospodářských
možností uspokojení okamžitých
i dlouhodobých potřeb rozvoje společnosti.
A člověk se svými nezadatelnými právy
na práci podle svých schopností, na odměnu
podle svých zásluh, s právy na odpočinek,
na vzdělání, zdravotní a sociální
péčí je tu na prvním místě.
Trvalá pozornost, se kterou sledovaly a prověřovaly
postup práce vlády, hospodářských
orgánů a národních výborů
ústřední výbor Komunistické
strany Československa a Národní shromáždění
přinesla řadu cenných podnětů.
Předkládaný návrh je výsledkem
této velké kolektivní práce a vláda
jej doporučuje k přijetí s přesvědčením,
že potenciál našeho hospodářství
i bohaté politické a odborné zkušenosti
pracujících jsou spolehlivým základem
pro úspěch socialistické výstavby,
předpokládané ve čtvrté pětiletce.
Předloženou osnovu zákona o čtvrtém
pětiletém plánu doprovázejí
podkladové materiály tak, abyste navrhovaná
opatření mohli posoudit v potřebných
vztazích.
V úvodním výkladu se chci proto soustředit
na vysvětlení hlavních souvislostí,
které vláda musela při přípravě
návrhu zvážit, a na vymezení rozhodujícího
okruhu práce, která musí být zvládnuta,
aby hospodářský rozvoj do roku 1970 se stal
skutečností.
Dosavadní hospodářský vývoj
za léta socialistické výstavby lze nejstručněji
charakterizovat tím, že objem vytvořeného
národního důchodu dosáhl dvaatřičtvrtěnásobku
předválečné úrovně a
celkový reálný důchod obyvatelstva
dvaapůlnásobku (máme-li jej na mysli včetně
sociálních vymožeností ve společenské
spotřebě).
Vzrostl průmyslový charakter státu, přičemž
doslova historickou změnou pro jednotu naší
země i vztahy mezi oběma bratrskými národy
znamenalo zprůmyslnění Slovenska.
Naše hospodářství se stalo nedílnou
součástí hospodářského
společenství socialistických zemí
a po celé poválečné období
si udržuje vyšší rozvojové tempo
výrobních sil, než zaznamenává
svět v průměru. Svou pozici ve světovém
hospodářství tedy posílilo.
Cesta, kterou národní hospodářství
prošlo a kterou podle jejího mimořádného
celospolečenského významu právem označujeme
za úspěšnou, nebyla však lehká
a bez potíží.
Rychlý růst průmyslové výroby
byl zaměřen na přednostní rozvoj těžkého
průmyslu, zvláště na strojírenství,
metalurgii a palivoenergetickou základnu, jak to vyžadovaly
tehdy existující vnější i vnitřní
podmínky rozvoje. Vybudovali jsme a významně
posílili jmenovaná odvětví. Zaostala
modernizace a výstavba chemického i lehkého
průmyslu i některých oborů strojírenského
průmyslu s rychlou návratností prostředků.
Výstavba těchto oborů a infrastruktury, například
komunikací, služeb, bytů a ostatních
zařízení dotvářejících
životní prostředí se významněji
posiluje v zájmu hospodářství a obyvatelstva
teprve v současné době.
Zemědělství sice vyrovnalo v procesu svého
hlubokého sociálně ekonomického přerodu
k socialistickým formám hospodaření
pokles výroby z doby okupace a zvýšilo ji na
předválečnou úroveň, ale rostlinná
výroba dosahuje předválečné
úrovně jen v letech s příznivými
klimatickými podmínkami; a tak k příznivějšímu
růstu živočišné produkce ve značné
míře musel přispět zvýšený
dovoz krmiv i pokles naturální spotřeby.
Nepodařilo se stabilizovat pracovní síly
a dostatečně stimulovat zájem o práci
v zemědělství.
Model řízení a plánování,
který ve své době sehrál aktivní
úlohu v rozvoji výrobních sil, se přežil
a není už s to vyvést hospodářství
k efektivnějšímu vývoji.
Na všechny tyto souvislosti musíme pří
propracování dalšího programu hospodářského
rozvoje reagovat, vycházet však z toho, že kladné
rysy byly určující stránkou dosavadního
hospodářského rozvoje, vedly k vybudování
silné materiálně technické základny,
které teď musíme umět plně využít
k intenzifikaci a dalšímu rozvoji hospodářství,
ke zlepšení jeho struktury a proporcí.
Se kterými širšími hospodářskopolitickými
a vědecko-technickými souvislostmi musíme
ještě počítat, pokud jde o současné
a nastupující změny ve vnějších
i vnitřních podmínkách našeho
dalšího hospodářského rozvoje?
Rozbor vývoje všech vyspělých hospodářských
zemí především přesvědčivě
prokazuje, že vědeckotechnická revoluce stále
silněji ovlivňuje rozvoj výrobních
sil a vyvolává významné změny
v mezinárodní dělbě práce.
Nové materiály, nové zdroje energie, elektronika,
automatické řízení výrobních
procesů, výpočetní technika doslova
pobízejí rozvoj, koncentrací a specializací
výrobních sil, vtahují do vzájemné
závislosti stále více zemí.
A naše ekonomika patří právě
k těm, pro které zapojení do proudu vědeckotechnické
revoluce i zapojení do mezinárodní dělby
práce, především socialistické
dělby práce, má přímo životní
význam. To je cesta, jak zvýšit rentabilitu
a směnitelnost našich výrobků na trzích
a rozevřít možnosti získání
surovin, potravin i spotřebního zboží
pro uspokojení vnitřní spotřeby.
Zemědělství je ve všech vyspělých
státech důležitým činitelem celkového
hospodářského vzestupu. I při značném
poklesu počtu pracovních sil dosahuje zvýšení
intenzity a objemu výroby; vybavením stroji, chemizací,
službami, vyspělou organizací práce
a aplikací vědeckých poznatků se nejen
plně nahrazuje úbytek pracovníků a
půdy, ale ještě se podstatně zvyšuje
výroba. Ekonomickými nástroji, státními
intervencemi a subvenční politikou se cílevědomě
a soustavně podporuje rozvoj zemědělství.
Na trzích potravin však přesto a současně
vzrůstá napětí, protože značně
roste i počet nesoběstačných zemí,
mezi které i k vlastní škodě patří
zatím i naše republika.
Pokud jde o vnitřní podmínky dalšího
rozvoje našeho hospodářství, musíme
na jedné straně zcela reálně vycházet
z toho, že vývoj několika posledních
předcházejících let byl v rozporu
s potřebami nepřetržitého rozvoje socialistické
společnosti, že nedostatečné využití
výrobních činitelů vedlo k takovým
změnám ve vztazích mezi zdroji a potřebami,
které bylo nutno ocenit až jako porušení
rovnováhy. Na straně druhé je však stejně
nespornou skutečností, že i přes obtíže
se náš hospodářský vývoj
nezastavil, že se vytvářely růstové
faktory a zdroje socialistické rozšířené
reprodukce a že je zcela reálné usilovat o
to, aby využití materiálových i lidských
zdrojů přineslo větší efekt,
tj. větší objem i kvalitu užitných
hodnot a služeb pro uspokojení individuálních
potřeb obyvatelstva i celospolečenských potřeb.
V přípravě XIII. sjezdu strany i v samotném
jeho průběhu byly nejpodstatnější
tendence našeho hospodářského rozvoje
zváženy na základě dnešního
stupně poznání a vytčen rozvojový
program pro konec šedesátých a začátek
sedmdesátých let. Osou tohoto programu je právě
nové pojetí řízení a plánování
socialistického hospodářství, spojující
funkce plánu a trhu a odpovídající
vyššímu stupni i náročnějším
úkolům rozvoje výrobních sil, jeho
osou je zapojení našeho hospodářství
do proudu vědeckotechnické revoluce, konsolidace
a rekonstrukce a požadovanou výslednicí celková
intenzifikace hospodářského vývoje.
V zájmu dosažení vyšších ekonomických
cílů stanovil XIII. sjezd základní
směry hospodářské politiky takto:
- dopracovat a počínaje příštím
rokem uplatnit zdokonalenou soustavu plánovitého
řízení v celém národním
hospodářství, docílit, aby se její
působení uplatnilo i ve vnitropodnikové sféře;
- zaměřit 4. pětiletý plán
na obnovení proporcionality, na konsolidaci a další
rozvoj národního hospodářství.
K reprodukci rovnováhy především vytvářet
nové zdroje, využívat existující
rezervy a důsledněji ekonomicky zaměřit
rozdělovací a znovurozdělovací procesy;
- dosáhnout efektivního rozvoje zemědělství
jako jednoho z nejdůležitějších
předpokladů rovnováhy v národním
hospodářství;
- vytvořit podmínky pro urychlené prosazení
změn ve výrobních programech a investicích,
zejména uvnitř odvětví zpracovatelského
průmyslu, která povedou k rychlému rozvoji
žádoucích výrob a jejich specializaci;
- prohloubit zapojení naší země do mezinárodní
dělby práce, především v rámci
RVHP; zejména rozšířit spolupráci
se Sovětským svazem;
- prohloubit i nadále předpoklady pro harmonický
rozvoj oblastí naší země k posílení
jednotné ekonomiky; pokračovat ve využívání
možnosti intenzifikace ekonomiky na Slovensku;
- důsledně prosazovat, aby se technický rozvoj
stal nositelem vysoké efektivnosti rozvoje podniků
a celého národního hospodářství;
- dále rozvíjet životní úroveň
a vytvářet předpoklady pro socialistický
styl života; posilovat kvalitativní stránky
v životní úrovni;
- k správnému chápání, prosazení
a realizaci hospodářské politiky vytvářet
nezbytné politické a kádrové předpoklady.
Základní směry hospodářské
politiky strany zakotvené v usneseních XIII. sjezdu
mají pro léta 1966 až 1970 konkretizovat čtvrtý
pětiletý plán rozvoje národního
hospodářství. Dnešnímu zasedání
Národního shromáždění
předložila vláda návrh tohoto plánu
v přesvědčení, že zaměřením,
předpokládanými opatřeními
a v míře odpovídající reálným
možnostem nastávajících pěti
let naplňuje usnesení XIII. sjezdu.
Rozbor výchozího stavu národního hospodářství,
jakož i rozbor pravděpodobného vlivu rozhodujících
činitelů dalšího růstu umožňuje
předpokládat, že v období let 1966 -
1970 lze dosáhnout zvýšení objemu vytvořeného
národního důchodu o 22 až 24%.
Čtvrtý pětiletý plán rozvoje
národního hospodářství se tedy
ve srovnání s výsledky dosaženými
v uplynulém pětiletí orientuje na urychlení
rozvoje národního hospodářství
a vyjadřuje tendenci růstu efektivnosti tvorby i
užití národního důchodu. Zdaleka
nepřeháním, když řeknu, že
mohou být vytvořeny předpoklady pro zvýšení
národního důchodu minimálně
o čtvrtinu, což představuje asi 40 - 45 mld
Kčs, to je zhruba dvaapůlkrát větší
přírůstek než v uplynulém pětiletí
a zhruba tolik, kolik jsme dosáhli ve druhé pětiletce
při tehdejším využívání
všech extenzívních faktorů rozvoje.
Uvedené možnosti byly ověřeny technickoekonomickými
propočty. Určité další rezervy
zůstaly ještě pro postavení podnikových
plánů i pro jejich realizaci, a to ve využití
výrobních kapacit, surovin, energie, materiálů
i pracovní doby.
Bude však zapotřebí mnoha náročnější
technické, ekonomické, organizační
i politické práce než dosud, aby se také
skutečně mobilizovaly. Obnovení dynamiky
tvorby národního důchodu se opírá
o předpoklad takové práce v zájmu
zlepšení kvalitativních stránek hospodářského
rozvoje a míní se náležitě, tzn.
rovněž lépe než dosud, ji také
odměňovat.
Souhrnně charakterizuje hlavní kvalitativní
stránku předpokládaného vývoje
výrobní sféry skutečnost, že
přírůstku zdrojů národního
hospodářství se má dosáhnout
prakticky zcela přírůstkem společenské
produktivity práce. Při růstu národního
důchodu o 22 - 24% má vzrůst společenská
produktivita práce o 22 - 23%. Vezme-li se v úvahu
projektované a letos už zahájené zkracování
pracovní doby, které sníží fond
pracovního času ve výrobní sféře
na 92%, je to úkol ještě progresívnější.
S dalším stupňováním hospodářské
aktivity obyvatelstva v produktivním věku pětiletý
plán v zásadě nepočítá.
Naopak je zájem o určité uvolnění
v pracovních silách, samozřejmě že
ne v tom smyslu, aby zůstávaly pracovní sily
nevyužity, nýbrž tak, aby polevil tlak na ně
a aby se mohla zlepšit situace v těch odvětvích,
ve kterých se projevuje jejich nedostatek, jako například
v zemědělství, ve stavebnictví, ve
službách apod. Rozhodující část
z téměř 400 000 nových pracovních
sil (asi 3/4) tvoří populační
přírůstek.
Zdroje pracovních sil se ovšem vyvíjejí
jinak, než jak jsou rozložena existující
ekonomická centra a pracovní příležitosti.
Naši spoluobčané i národní výbory
musí nevyhnutelně počítat i s určitým
přesunem do míst, kde je práce. Budou s tím
jistě starostí. Jiné řešení
však není, protože by se stalo, že bychom
nutně neměli vytíženy existující
a dokončované výrobní kapacity a na
druhé straně bychom měli volné zdroje
pracovních sil. Pro celou společnost je jistě
mnohem výhodnější raději převážně
stavět byty u existujících kapacit než
opačně. Obrácená možnost, tzn.
oblast s přebytkem bytů, v našich konkrétních
podmínkách konečně ani neexistuje.
K urychlení dynamiky rozvoje, k zvýšení
efektivnosti a obnovení rovnováhy musíme
využít, zejména v prvých letech, neinvestičních
faktorů. Ovšem i uvádění zhruba
33 mld nových výrobních základních
fondů do provozu průměrně ročně,
jejich rychlý náběh a zvládnutí
vyšších parametrů, musí významně
rozevřít naše možnosti, nemá-li
ztratit svůj vlastní ekonomický smysl. Existujícími
a novými kapacitami jsou současně víc
než zabezpečeny pracovní příležitosti
pro celý populační přírůstek
zdrojů pracovních sil, nehledě už k
potřebě pracovních sil pro nevýrobní
sféru.
Důležitou roli v rozvoji ekonomiky a zejména
ve zvyšování jejich efektivnosti má
mít dokonalejší využití existujících
surovinových a energetických zdrojů. Jejich
relativní spotřeba je ve srovnání
s průmyslově vyspělými státy
stále ještě vysoká a možné
úspory na tomto úseku představují
značné potenciální rezervy. V každém
průmyslovém i zemědělském závodě,
na každé stavbě v zemědělství
i při skladování a transportu lze najít
možnosti úspor nebo zabránit ztrátám,
jak je to všeobecně známo.
Využití výrobní spotřeby jako
růstového činitele se opírá
zejména o řadu opatření, která
už jsou založena nebo se zakládají. Mám
na mysli například snížení měrné
spotřeby paliva v nových elektrárnách
a teplárnách, v rekonstruovaných kotelnách
a v železniční dopravě, zlepšení
přípravy vysokopecní vsázky, zvýšení
teploty větru a spotřeby oleje, výrobu oceli
v kyslíkových konvertorech, výrobu a užití
vylehčených materiálů, plechů
a profilů, záměny přírodního
kaučuku syntetickým, zvýšení
výroby a zpracování syntetických vláken
atd., atd., jak se o tom mluví ve zprávě
k návrhu čtvrtého pětiletého
plánu. Tím hlavním jsou však technologické
postupy, konstrukce a projekty tedy práce desítek
tisíc našich projektantů, konstruktérů
a technologů.
Předpokládané snížení
materiálové náročnosti v hlavních
resortech průmyslu je v návrhu pětiletého
plánu zapojeno 3,5% a nepředstavuje hranici našich
možností.
Z velkých strukturálních změn, které
namnoze přesahují svým významem a
ekonomickými důsledky období do roku 1970,
je opravdu nejnáročnější a nejsložitější
zvládnutí problematiky zemědělství.
Ukazuje se stále jasněji, že bez stabilizace
zemědělství a bez obnovení jeho růstu
nelze zabezpečit zdravý rozvoj celé ekonomiky.
Zvýšený dovoz potravin a krmiv, který
by byl jinak nezbytný, znemožnil by uvažovaný
dovoz techniky a konec konců podvázal i konsolidaci
a rekonstrukci celého národního hospodářství.
Proto je rozvoj zemědělství celospolečenským
úkolem a jeho zajištění záležitostí
všech odvětví národního hospodářství.
V zemědělství pracuje víc lidí
než ve strojírenství, v metalurgii, v chemii,
v energetice a palivech dohromady, má asi za 80 mld korun
základních fondů, což je přibližně
18% z celkových výrobních fondů ČSSR.
Bez využití tohoto výrobního potenciálu
představujícího dobře pětinu
všeho, co máme, prostě bez konsolidace zemědělství
nebude ani konsolidace národního hospodářství.
Úroveň dělby práce mezi zemědělstvím
a průmyslem je základním činitelem
růstu produktivity práce v zemědělství.
Průmysl, který sehrál rozhodující
roli v rozvoji společenských výrobních
sil, se musí stát hlavní hybnou silou i v
rozvoji zemědělství. Úloha průmyslu
v rozvoji zemědělství nemůže
být chápána jen jako nějaká
pomoc; jde o společenskou funkci průmyslu jako nositele
technického pokroku. Je to úkol všech odvětví,
zejména těch, která uskutečňují
přímé dodávky pro zemědělství.
Nemůžeme však si jej představovat jako
dnes, kdy je zemědělství nuceno odebírat
i takové mechanismy a chemikálie, které jsou
daleko pod dosažitelnou úrovní, kdy je vybavováno
technikou, která pro nedostatek náhradních
dílů nebo z jiných příčin
nefunguje. To bychom daleko nedošli. A v současných
podmínkách bude konečně čím
dál tím méně ochoty nakupovat nekvalitní
nebo drahé výrobní prostředky.
V zemědělství včetně organizací
Ústřední správy nákupu zemědělských
výrobků se má proinvestovat v letech 1966
- 1970 na 30 mld Kčs, při zvyšujícím
se podílu těch investic, které působí
přímo na zvyšování výroby.
Kapacita moderního krmivářského průmyslu
se za pětiletku zdvojnásobí a dosáhne
kolem 5 mil. tun směsí, což už musí
výrazně ovlivnit růst užitkovosti dobytka
při poklesu spotřeby krmiv na jednotku živočišné
produkce nejen ve vybraných závodech, ale v celostátním
průměru. Dodávky průmyslových
hnojiv dosáhnou v roce 1970 186 kg č. ž. na
hektar zemědělské půdy, a to proti
120 kg v roce 1965 a 80 v roce 1960. To rovněž je
úroveň, která se spolu s ostatními
opatřeními ke zvýšení úrodnosti
půdy už musí projevit na celostátním
a trvalém zvýšení rostlinné výroby.
Konsolidace a rozvoj zemědělství vyjádřené
v návrhu zákona o čtvrtém pětiletém
plánu předpokladem 4% růstu tržní
produkce ročně by tedy neměly být
nedosažitelné.
Ze všeho nejdůležitější podmínkou
a ovšem i největším rizikem je řešení
věkové struktury a kvalifikace pracovníků,
pracovních a sociálních podmínek a
všestranné zlepšování životního
prostředí na vesnici; nepodaří-li
se zlepšit zájem o zemědělství
a získat výkonné pracovníky z jiných
odvětví (která mimochodem jim nesmějí
klást žádné překážky
při rozvazování pracovního poměru),
nepodaří se ani využít vložené
prostředky a zvýšit zemědělskou
výrobu.
Ke zvýšení přitažlivosti práce
v zemědělství se proto počítá
s růstem osobních důchodů pracovníků
v zemědělství ze zdrojů růstu
tržní produkce, ze snižování nákladů
a z dotací tak, aby se vyrovnaly na úroveň
mezd pracovníků v národním hospodářství.
Budou vytvořeny materiální předpoklady
pro výstavbu 70 000 zemědělských bytů,
z toho 6000 - 10 000 bytů převodem prostředků
uvažovaných pro zemědělskou účelovou
výstavbu. Bude se řešit i vyrovnání
sociálního zabezpečení družstevníků
na úroveň ostatních odvětví
národního hospodářství.
Soubor těchto opatření nebude jistě
bez významu a zajímavostí pro ty, kteří
se budou rozhodovat pro práci v zemědělství.
Docenění společenské i ekonomické
funkce zemědělství v naší práci
i ve veřejném mínění bude stát
mnoho námahy a neváhám říci,
že i prostředků. Rozvoji zemědělství
a práci v zemědělství se však
musí dostat místa, které mu právem
náleží v ekonomice i v rozvoji celé
společnosti.
Nositeli zásadních strukturálních
změn v průmyslu budou ve čtvrté pětiletce
i v dlouhodobém vývoji především
progresívní změny elektroenergetiky, chemie
a strojírenství. Bude pokračovat dlouhodobě
zaměřená změna struktury primárních
energetických zdrojů, urychlena přestavba
technické základny železniční
dopravy a zahájena dlouhodobá přestavba a
modernizace silniční sítě.
Rozvoj elektrizační soustavy se zakládá
pro nejbližší desetiletí s bloky 110 a
200 MW, převážně na využití
levných, povrchově těžených ložisek
hnědého uhlí. Jako rozhodující
opatření se má realizovat výstavba
chomutovského energetického centra (včetně
příslušných uhelných lomů),
ve kterém by bylo dosaženo provozně nejlevnější
výroby elektřiny v našich podmínkách.
Po svém dobudování okolo roku 1975 by měla
dosáhnout výkonu asi 5300 MW instalovaného
výkonu, tedy tolik, kolik činil instalovaný
výkon všech našich tepelných elektráren
v roce 1962 dohromady. Problém, který ovšem
musí být technicky ještě dořešen,
je únosný spad popílků a koncentrace
exhalací síry, které mohou ukázat
záměr v uvažovaném rozsahu neřešitelným.
Dosud se nepodařilo snížit exhalace ze zdrojů
nízko umístěných nad zemí a
nebyly dosud získány přesnější
údaje o šíření exhalací
z vysoko umístěných zdrojů a o účinnosti
jejich rozptylů. Vývoj účinné
a ekonomicky únosné metody odsiřování
spalin u nás dosud nepostoupil tak daleko, aby byla i ve
výstavbě elektráren aplikovatelná.
Prověřují se proto i možnosti dovozu
odsiřovacího zařízení, i možnost
výstavby jaderné velkoelektrárny jako náhradní.
Každé náhradní řešení
by však bylo ekonomicky podstatně dražší
investičně i nákladově. Jestliže
se podaří základní řešení,
sníží se do roku 1970 měrná spotřeba
paliva na výrobu 1 kWh elektrického proudu z dnešních
451 gmp pod 400 gmp a výrobně budeme mít
velmi levnou elektřinu.
Připravuje se rozvoj jaderných elektráren,
které budou zajišťovat významnou část
přírůstků elektřiny kolem roku
1975. Organizují se výzkumné a vývojové
práce a předpoklady pro výstavbu dalších
jaderných elektráren tak, aby ekonomie jejich výroby
se perspektivně vyrovnala klasickým tepelným
elektrárnám. Ve čtvrté pětiletce
se má uvést do provozu prvá atomová
elektrárna a zahájit výstavba atomové
elektrárny A2 jako vývojový a výkonový
mezistupeň s reaktorem pro výkon asi 300 MW.
Rozvoj kapacit na výrobu elektřiny je ve čtvrté
pětiletce orientován tak, aby v roce 1970 mohlo
být spolehlivě dosaženo výroby kolem
50 mld kWh a do roku 1975 kolem 70 mld kWh. Potřebné
výkony i výkonové rezervy jsou k tomu zajišťovány
tak, aby spotřeba elektřiny byla spolehlivě
ve všech letech pokryta.
Ve struktuře prvotních zdrojů paliv je výrazně
založena orientace na ropu a zemní plyn, umožňující
podstatné úspory v dopravě i ekonomii užití.
Jejich podíl na primárních energetických
zdrojích se má zvýšit do roku 1970 na
21 - 22% a do roku 1975 orientačně na 28 až
30%. Představa o další plynofikaci hospodářství
po dobudování rozestavěných tlakových
plynáren je založena na využívání
zemního plynu. Dohoda o ropě byla se SSSR uzavřena,
možnosti získání ropy a zemního
plynu se dále zkoumají ve vztahu k několika
zemím.
Pokračuje a stupňuje se program rozvoje chemie,
především rychlého rozvoje zpracování
ropy orientovaného na 10 - 11 mil. tun ropy v roce 1970
a cca 17 - 18 mil. tun kolem roku 1975 včetně odpovídající
sítě skladů, ropovodů a produktovodů.
Po rychlém kvantitativním rozvoji výroby
průmyslových hnojiv do roku 1970 předpokládá
se orientovat chemii v další etapě na zlepšení
její kvalitativní stránky, zejména
výrobu hnojiv vysoce koncentrovaných a vícesložkových.
Těžiště rozvojového programu chemie
se má postupně přesunovat na rozvoj syntetických
materiálů, plastických hmot, kaučuků
a vláken a na rozvoj těch oborů kvalifikované
a specializované výroby, pro které jsou u
nás vytvořeny příznivé výzkumné
a vývojové podmínky. Po roce 1970 půjde
o posílení rozvoje chemického zpracování
domácí dřevní hmoty, a to i v souladu
s jejím mechanickým zpracováním, umožňujícím
i využití vhodných odpadů.
Tímto zaměřením rozvoje chemického
průmyslu se sleduje dokonalejší a z hlediska
úspor společenské práce progresívnější
krytí vnitřních potřeb ve výrobní
spotřebě i u obyvatelstva. Současně
se mají vytvořit předpoklady žádoucí
změny surovin pro zpracovatelský průmysl
a zvyšování úlohy chemických
výrobků ve vývozu.
Strojírenství se bude nadále rychle rozvíjet
(nejen do roku 1970, ale i v dalším výhledu)
jako výraz objektivních hospodářských
procesů vznikajících jak ve sféře
potřeb obyvatelstva, tak ve sféře investiční
výstavby a ostatního vybavení našeho
hospodářství (u obyvatelstva zejména
pokud jde o rychlý růst potřeb dopravních
prostředků a ostatních spotřebních
předmětů dlouhodobého užití).
Růst strojírenské výroby má
proto činit přes 40%.
Rozvíjet budeme především ty strojírenské
obory a výrobky, v nichž s ohledem na vědeckou
a vývojovou základnu a dosažené výrobní
zkušenosti můžeme relativně nejúčinněji
udržovat krok se světovou úrovní techniky,
technologie a ekonomie výroby, a které tedy budou
konkurenceschopné na hlavních světových
trzích. Ve výhledu čs. strojírenství
chceme přecházet k výrobkům vyráběným
ve světě ve středních sériích,
malosériově nebo jen opakovaně, náročným
na technickou práci a kvalifikaci a vyráběných
s vysokou kvalitou.
Naproti tomu u velkosériové a sériové
výroby budeme zřejmě s to soutěžit
jen potud, pokud se nám podaří přiblížit
se optimální sériovosti a optimální
technologii ve světě.