Proto nový zákon o péči o zdraví zdůrazňuje ve všech kapitolách důležitost prevence, předcházení chorobám a úrazům.

Je zapotřebí již jednou proti všem, kteří zákonná ustanovení neplní nebo je podceňují, uplatnit hmotné postihy se všemi důsledky. Nelze nečinně přihlížet ke stále vzrůstajícímu počtu rizikových pracovišť s pochybnými příplatky za ztíženou práci ve zdraví škodlivém prostředí a nedělat nic k jejich odstranění. Bylo by možno vyjmenovat z každého kraje i celou řadu závodů, které se již dovedly ve spolupráci s pracujícími techniky, s odborovou organizací i zdravotníky s tímto problémem vypořádat, a tam také zjišťujeme, že závod je na výši jak v úkolech výrobních, tak i co se týče zdraví pracujících a jejich hmotné zainteresovanosti a tím i spokojenosti jejich rodin. Proto správně vyzývá předsednictvo ÚRO všechny odborové orgány a organizace k široké aktivní účasti na odstraňování nedostatků a zajišťování přímé účasti pracujících s jejich iniciativou a podněty ke zlepšení péče a kultury o člověka, která by odpovídala požadavkům vyspělé socialistické společnosti.

Bude zapotřebí, aby zákon o zdraví stejně jako zákoník práce se stal majetkem všech, vychovával naše pracující za spoluúčasti odborových organizací k větší iniciativě na zlepšování pracovních podmínek a vytvářel hmotnou zainteresovanost na řešení úkolů, vedoucích k systematickému odstraňování hygienických nedostatků, nepořádků na pracovišti a zlepšování podmínek života a práce.

Na druhé straně považovat ochranu zdraví za jedno z hlavních hledisek při schvalování a hodnocení výrobních plánů a neposkytovat ani závodům, ani jednotlivcům odměny a výhody za výsledky, jichž bylo docíleno při neplnění zákonných předpisů o ochraně zdraví a naopak vyvozovat přímé důsledky proti odpovědným pracovníkům, kteří povinnosti péče o zdraví neplní a způsobují tím velké morální i hmotné škody našemu státu. Jedině tak bude splněna základní podmínka pro plánovitý rozvoj ekonomiky, zdravé tempo jejího rozvoje a plánovité rozdělování národního důchodu.

Zákon o zdraví je výrazem toho, že naší společnosti záleží na každém občanu, na jeho tělesném a duševním vývoji, a to nejen jako na pracovní síle, ale i na jeho osobním štěstí, blahobytu a radosti ze života.

Soudružky a soudruzi poslanci, po důkladném projednání tohoto návrhu zákona o zdraví lidu v průmyslovém výboru pro hlavní výrobní odvětví a dopravu doporučili jsme tento zdravotní zákon schválit se všemi připomínkami, které jsou v plném souladu. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Závětovi. Do rozpravy nejsou další přihlášky. Ptám se, zda si ještě někdo nepřeje promluvit k rozpravě. Soudruh ministr Lomský.

Ministr národní obrany arm. gen. Lomský: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vojenská správa se opětovně setkává s iniciativními návrhy a podněty civilního sektoru, které uvedla ve zprávě s. posl. Petrusová, aby v rámci úspor pracovního zatížení lékařů u státní zdravotní správy pokryta potřeby odvodního řízení vojenskými lékaři.

Pokládám za nutné zdůraznit, že negativní stanovisko ministra národní obrany k těmto návrhům nevyplývá z nezájmu vojenské správy o zkvalitnění odvodního řízení v případě, že by odvody prováděli vojenští lékaři, ale vyplývá z reálné skutečnosti, že vojenská správa není schopna při daném systému odvodního řízení potřebu lékařů pokrýt ze svých počtů.

Realizaci těchto návrhů je třeba posuzovat z těchto hledisek:

Za prvé, zájmy národního hospodářství a zájmy obrany země vyžadují bezpodmínečně provedení odvodního řízení jako jednorázové akce v průběhu roku, a to v co nejkratším čase současně na území našeho státu. Z tohoto důvodu bylo v roce 1964 upuštěno i od zápisu branců v jednom roce a odvodů v roce druhém. Délka odvodů na celém území našeho státu byla rozplánována v průběhu trvání na dobu 4 týdnů (tj. jeden měsíc) pro jednotlivou okresní vojenskou správu místo tří až čtyř měsíců, jak uváděla posl. Petrusová.

Za druhé, současná organizace ozbrojených sil počítá s přípravou specialistů již před nástupem vojenské služby. Mám na mysli řidiče vojenských motorových vozidel, specialisty radiolokačních zařízení, radisty, výsadkáře, potápěče apod. To vyžaduje, aby odvodní řízení bylo ukončeno ve stejném termínu u všech místních vojenských správ z toho důvodu, že bezprostředně po něm navazuje výcvik těchto specialistů ve Svazarmu. Přitom jde o výcvik dlouhodobý, který musí být ukončen u všech do nástupu základní vojenské služby, a to již k termínu 1. srpna každého roku, kdy nastupuje do základní vojenské služby téměř polovina všech branců.

Za třetí, počet branců, jak ukazují populační statistiky, je zhruba ročně 130 000, jakož i požadavek, aby časové ztráty branců, kteří jsou v naprosté většině zařazeni v pracovním procesu, byly co nejmenší, vyžaduje, aby odvodní řízení bylo organizováno celkem v 175 odvodních komisích na celém území naší republiky. To vyžaduje celkem 350 lékařů. Dvojnásobný počet lékařů k počtu odvodních komisí je dán zákonitým požadavkem komisionálního lékařského posouzení schopnosti občana k výkonu vojenské služby; ale v tom nejsou započítány vlastní lékařské úkony při provádění odborných lékařských vyšetření neurologických, očních, ušních, psychiatrických, ortopedických, rentgenologických apod., která jsou přenášena na odborná oddělení ústavů národního zdraví a na vojenské nemocnice.

V rámci potřeb odvodního řízení a při současném zdravotním stavu branců je nutno odborně lékařsky přešetřit téměř 50 % branců odvodního ročníku, aby nedocházelo k mylným odvodním rozhodnutím a k nesprávnému zařazování odvedenců na funkce v ozbrojených silách.

Předkládané návrhy civilního sektoru a podněty tudíž požadují, aby vojenská správa z počtu svých lékařů pokryla potřeby v odvodních komisích v počtu 350 lékařů. Tento požadavek by byl pro kvalitu odvodního řízení nepochybně přínosem, ale není možno jej realizovat z toho důvodu, že vojenská správa nemůže pro jednorázové čtyřtýdenní řízení uvolnit ze svých počtů tento počet lékařů, a to proto, že by museli být uvolněni od vojenských útvarů.

I když máme největší počet lékařů na světě na 1000 obyvatel, bohužel v armádě je jich nedostatek. Téměř 50 % vojenských útvarů má místa lékařů obsazena absolventy vojenských kateder lékařských fakult, které nelze považovat ani za plně hodnotné lékaře po stránce medicínských zkušeností, jak se o tom hovořilo ve zprávě, ani po stránce zkušených vojenských lékařů, protože délka trvání jejich základní služby je stanovena pouze na 12 měsíců.

Uvolnění vojenských lékařů z povolání z vojenských nemocnic pro potřeby odvodního řízení není rovněž možné, protože nemocnice v době celostátně probíhajících odvodů jsou hlavní odbornou lékařskou složkou nejvíce zatíženou. Provádějí odborná lékařská vyšetření branců včetně konečných posudkových závěrů o schopnosti či neschopnosti branců k výkonu vojenské služby, a to právě u složitých a komplikovaných případů, které nemůže řešit státní zdravotní správa. Je třeba vycházet i z objektivní skutečnosti, že běžné naše nemocnice - nemám na mysli ústřední vojenskou nemocnici - mají ve svých odborných odděleních pouze po 2 lékařích a uvolněním jednoho z nich by nebylo možno zabezpečit ani běžný chod nemocničního oddělení v léčebné péči, ani posudkovou službu v době odvodů, o které jsem hovořil.

Chci ubezpečit soudruhy poslance, že všechny tyto uvedené skutečnosti byly již opakovaně velmi odpovědně zvažovány a hodnoceny na úrovni ministerstva národní obrany společně s ministerstvem zdravotnictví, hlavně pak při koncepci dorostového lékařství jako lékařského oboru se závěrem, že dorostovému lékařství přísluší v plném rozsahu i zdravotní péče o brance ve věku po jejich nástupu vojenské základní služby. V rámci této koncepce bylo uvážlivě rozhodnuto, že dorostovému lékařství přísluší i konečná lékařská posudková činnost u dorostu, která u mužského dorostu je realizována ohodnocením schopnosti brance k výkonu základní služby. Z toho důvodu je v příslušných nařízeních a směrnicích fixováno, že vedoucím lékařem při odvodním řízení je okresní dorostový lékař, jak je ve Sbírce směrnic pro národní výbory z února 1964.

Z tohoto, i když stručného rozboru současné situace odvodního řízení je zřejmé, že vojenská správa bohužel není schopna splnit a realizovat iniciativní návrhy a podněty bez ohrožení bojeschopnosti a bojové pohotovosti ozbrojených sil.

Dovolte mi, abych odpověděl ještě na interpelaci s. poslance Mátla, který hovořil o vojenském komínu, který neodpovědně zamořuje experimentální sídliště v Praze - Karlíně. V daném případě jde o vojenskou prádelnu.

Když jsme na ministerstvu národní obrany řešili, jak zabezpečit splnění usnesení vlády o čistotě ovzduší, které bylo na mysli, pochopili jsme je jako linii pro perspektivní řešení a ne tak, že by mělo a mohlo být hned uvedeno v život, a proto jsme praní prádla pro vojáky nezastavili, ale topíme v tomto objektu kvalitnějším uhlím. A vzhledem k tomu, že tento objekt podobně jako vojenské objekty, na jejichž místě už stojí moderní experimentální sídliště, bude do roku 1970 zlikvidován, zabezpečujeme jednak perspektivně praní prádla mimo Prahu při zabezpečení nezbytných odlučovačů popílku, a dále jsem rozhodl, podle mého názoru odpovědně, neinvestovat do tohoto objektu milióny vzhledem ke krátkodobé perspektivě a dát přednost v zabezpečení odlučovači popílku, které jsou úzkoprofilovými a těžce dostupnými výrobky, jak se hovořilo v diskusi, jiným komínům závodů, které škodlivě dýmají ve Vysočanech, po naší zemi, ve větší míře.

I my, vojáci, si v zájmu zdraví našeho lidu přejeme, aby co nejdříve byly tyto zákony uvedeny v život. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru s. Lomskému. O slovo požádal místopředseda vlády a ministr těžkého průmyslu soudruh Krejčí. Dávám mu slovo.

Místopředseda vlády ministr Krejčí: Vážené Národní shromáždění! K dnešní interpelaci poslance s. Mátla k otázkám čistoty ovzduší a čištění odpadních vod a k diskusi ostatních soudružek poslankyň a soudruhů poslanců, zvláště k vystoupení s. posl. Spěvákové ze Severočeského kraje a s. posl. Závodské ze Severomoravského kraje, chtěl bych říci několik zásadních informací k této problematice, a to zvláště z pohledu resortu, který je spolu s ostatními resorty citován v usneseních zdravotního výboru z roku 1962, ke kterým se interpelace s. posl. Mátla vztahovala.

Usnesení zdravotního výboru NS z 28. 11. 1962 kritizovalo nedostatečný současný stav zachycování zplodin v holešovické elektrárně, ve vysočanské spalovně a v teplárně ve Veleslavíně. Mohu informovat, že v těchto objektech už byly namontovány elektrostatické odlučovače pro zachycování popílku, je však třeba, aby tyto odlučovače byly udržovány v provozu a prováděna na nich trvalá údržba. Při namátkových kontrolách i na jiných objektech se potvrdilo, že zařízení odlučovače bývá vypínáno často v noci, údajně pro vysoké náklady na odvoz popílku nebo zvýšené provozní náklady.

Rovněž ČKD Praha, závod Sokolovo a závod Tatra Smíchov má v současné době již instalováno odpopílkovací zařízení, které je už v provozu.

Výhledově počítáme s napojením ČKD Sokolova na vysočanskou spalovnu, což způsobí další zlepšení ovzduší v této oblasti.