nepravidelnost služeb, noční služby, množství přesčasové práce, kterou musí ženy ve zdravotnictví pravidelně vykonávat;

pro zdravotnictví je to zase veliká absence, způsobená jednak mateřskými dovolenými, nemocemi dětí apod. Tyto okolnosti způsobují organizátorům zdravotnictví velké starosti. Rovněž ostatní podmínky nejsou uspokojivé, mám na mysli nedostatečný počet míst v jeslích a nedostatečné služby vůbec.

Výsledek je ten, že ve zdravotnictví chybí neustále 20 % pracovníků, tj. denně chybí jen v zařízeních řízených národními výbory asi 15 200 pracovníků, ponejvíce žen (z toho asi ¹/₂ z důvodu mateřské dovolené), a že ve zdravotnictví, zejména u středně zdravotnických kádrů, je nesmírná fluktuace. Velmi to vadí především na menších odděleních, kde je 4 - 5 sester. Sestry a laborantky odcházejí ze svého zaměstnání, jakmile se provdají a mají děti. Ačkoliv mají čtyřleté odborné studium a maturitu, odcházejí raději do jiných, třeba nekvalifikovaných zaměstnání, kde mají lepší pracovní i platové podmínky. Finanční ohodnocení sester pro střídavé směny není totiž dostatečně výrazné. Platová úprava, která byla před 10 lety, neodpovídá ohodnocení práce ve střídavých směnách. Stát tak vynakládá ročně miliónové částky zbytečně na výchovu těchto pracovnic. Uvedu dva příklady:

Za posledních 5 let bylo odborně vyškoleno v ČSSR 22 856 středně zdravotnických pracovnic a za stejnou dobu odešlo ze zdravotnictví 11 637 pracovnic, tj. více než polovina. Další příklad je konkrétní případ fluktuace sester v našem chebském okresu. Za léta 1960 - 64 bylo přiděleno do OÚNZ v Chebu 137 zdravotních a dětských sester. Za tutéž dobu jich odešlo 120 z nejrůznějších příčin. V loňském i letošním roce se situace zlepšuje v tom směru, že sestry většinou po provdání zůstávají v chebském okrese, kde se částečně zlepšily i bytové podmínky.

Upozorňuji na tuto skutečnost proto, že je třeba seriózně se zamyslet nad touto tzv. feminizací zdravotnictví; vytvářet ženám ve zdravotnictví takové pracovní podmínky, aby mohly zůstat v oboru, který vystudovaly a který si zvolily a pro nějž se hodí.

Tato připomínka platí jak pro ministerstvo zdravotnictví, aby vytvářelo ženám příznivější pracovní podmínky, hlavně však pro Státní plánovací komisi, aby přidělila ministerstvu zdravotnictví takový plán pracovních sil, který by dovolil vytvořit alespoň částečné kádrové rezervy, zejména u středních a nižších zdravotnických pracovníků, kde je největší fluktuace a absence. Při střídavých směnách by měla být 8 - 10% rezerva.

Bylo by však naprosto nesprávné ze současné neutěšené situace vyvozovat to, co často kolem sebe slyšíme, že by se tedy měl omezit počet žen, které jdou studovat lékařství na fakulty a které jdou studovat na středně zdravotnické školy. Mluvím o tom proto, že tyto tendence jsou dnes velmi silné a ozývají se i na stránkách tisku; podle mého názoru je však třeba proti těmto tendencím ostře bojovat, a to i z tohoto místa, protože nemají nic společného s marxistickým světovým názorem, se socialismem - a silně zavánějí buržoazním myšlením.

Na závěr bych chtěla říci toto: socialistické společnosti, Komunistické straně Československa a vládě Československé socialistické republiky patří dík za soustavnou zdravotní péči o ženy, matky a děti - ale současně tisícům žen patří dík společnosti za vzornou práci ve zdravotnictví, kterou často vykonávají za velmi ztížených podmínek.

Po pečlivém projednání návrhu zákona ve výboru, jehož jsem členkou (je to výbor pro potravinářský a spotřební průmysl) a po vyslechnutí zprávy poslankyně s. dr. Petrusové doporučuji plénu NS vládní návrh zákona o péči o zdraví lidu ke schválení. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Bilkové. Promluví posl. Dobiáš.

Posl. Dobiáš: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Chci promluvit na téma Československé státní lázně a chtěl bych úvodem k tomu říci, že téma zdraví je všem lidem blízké; jestliže říkáme, že jsou témata, ke kterým všichni rádi mluvíme, např. o školství, o výchově, o kultuře, tak myslím, že s otázkou zdraví nemůže nic konkurovat, poněvadž toto téma se ozývá v každé rodině od rána do večera, takže je to nejčastěji diskutovaná otázka. Myslím, že zde také lidská fantazie nejvíce pracuje a že ve zdravotnické osvětě jsou ještě stále bílá místa, a že zdravotnická osvěta je ještě pole ne tak úplně zorané. To jen tak úvodem.

K našim lázním. Naše přírodní léčivé zdroje patří k našemu neobyčejnému bohatství. Je málo zemí ve světě, které by měly v tak velkém a úplném rozsahu toto přírodní bohatství, i vybavení, a léčebná zařízení, léčebná péče, která rostla po desetiletí. To vše nás postavilo v této oblasti do kategorie prvých států ve světě. Po osvobození v roce 1945 jsme stáli před velkým úkolem začlenit naše lázně do jednotné a plynulé soustavy péče o zdraví člověka v souladu se společenským vývojem našeho státu a dát těmto lázním novou, a to zásadní koncepci. K uskutečnění tohoto úkolu byly vydány tyto legislativní a organizační předpoklady:

1. Byl vydán zákon, který znárodnil všechny přírodní léčivé zdroje a lázně a stát se stal výhradním vlastníkem.

2. Zákon o jednotné preventivní a léčebné péči, který začlenil lázně do soustavy naší léčebné preventivní péče. Lázně byly zařazeny do soustavy všech ostatních zdravotnických zařízení.

3. Zákon o Československých lázních a zřídlech.

Dále byly zřízeny přímo výzkumné ústavy pro lázeňský úsek a ty položily nový, hlubší základ k vědeckému prozkoumání léčebných otázek a metod a nejsme ještě zdaleka u konce s tímto důležitým úkolem.

Mohli bychom říci, že za toto období dvaceti let byl vykonán veliký kus práce k prospěchu našich lázní. Například v roce 1964 se léčilo v našich lázních v ústavních zařízeních 300 000 pacientů ročně, 20 000 ambulantně a z toho na náklad veřejných prostředků bylo v našich lázních léčeno bezplatně 275 000 pacientů. Čili více než 80 % bylo léčeno z veřejných prostředků. Dále z celkového počtu našich občanů léčených v lázních připadá na zaměstnance více než 75 %. To není jen veliký význam z hlediska zdravotnického, ale i hospodářského, protože vrací naše lidi znovu do výroby, do práce, vrací jim zdraví, a to ještě v jejich plné síle.

Mohli bychom říci, že mnohé věci po této stránce legislativní jsme promysleli - a ne špatně - a některé věci, které jsme trochu přehnali - jak jsme slyšeli ráno v projevu soudruha ministra a zpravodajky posl. Petrusové, - dotáhneme, pokud se týká např. těch středisek, kde k určité liberalizaci výběru lékaře musí dojít. Mluvil jsem o tom před půl rokem. Myslím, že jsme po stránce zákonodárné udělali mnoho, ale zapomněli jsme na to, aby zákon byl sledován praktickými opatřeními a ustavičnou denní péčí o ty malé a všední věci. A tady jsme, myslím, nesmírně dlužní všem lázním v Československu. Zpráva, kterou jsem si vyžádal ze zdravotního výboru, mně přímo dává do pera, že základním problémem dalšího rozvoje je stav základních fondů našich lázní, které jsou přestárlé, opotřebované a jsou vysoko využívány, daleko více než v zotavovnách. Je také zajímavé sledovat, jak jsme byli, "štědří" v investiční politice vůči našim lázním. Byly jiné starosti, ale to nás dnes neomlouvá, že jsme od roku 1949 do 1957 v investicích dávali jen 6 mil. ročně na všechny lázně u nás, a to po dobu osmi let. Když jsme to potom napravovali, od roku 1957, dopadalo to v českých zemích tak, že stavební podniky neměly zájem o rekonstrukce, které jsou pro ně méně výnosné, a tak nám od roku 1957 - 1960 z 214 miliónů daných na investice propadla plná jedna třetina, tj. 70 mil. Kčs. Škoda, bylo by to moc znát.

Podle určitého průzkumu je přestárlost základních fondů na nejvyšším stupni v těchto dvou lázních: Františkovy Lázně a Teplice v Čechách, kde to dělá více než 77 %. Já bych chtěl k tomu, když dovolíte, za svůj poslanecký obvod Teplice - přece jenom upozornit a apelovat na naše Národní shromáždění.

Lázně Teplice nejsou rozsahem největší lázně, ale mají svou minulost, která je staví do prvých míst. Nechci mluvit ani o těch slavných návštěvách téměř před 100 až 150 lety. Je zajímavé, že Teplice i když dnes nejsou vybaveny, a nemají hotel pro náročného zahraničního pacienta, přesto zájem o ně v zahraničí je. Jestliže dnes se v Teplicích léčí přes 50 pacientů ze Západu, je příliš malé číslo, ale Teplice mohou těch 50 pacientů jen tak-tak ubytovat, aby to trošku reprezentovalo. Celkově Teplicemi ročně projde asi 12 tisíc pacientů. Nedávno nové průzkumy a nové vrty objevily nové prameny s vysoce radioaktivní účinností a podle lékařských i ostatních odborníků by Teplice mohly léčit ročně nejméně trojnásobné množství pacientů.

A zde se nedržím zprávy, kterou jsem dostal z okresního národního výboru, z městského národního výboru a z lázní, ale držím se faktů, která mi řekli naši lékaři, kteří nejsou v žádné souvislosti s Teplicemi. Říkají, že pokud jde o Bürgerovu nemoc, nemoci cévní a dětskou obrnu v raném věku, nemají Teplice konkurenci, to že je ojedinělá kvalita těchto lázní. Je známo, že asi 80 procent pacientů dosahuje zlepšení a že cévní choroby jsou dnes postrachem společnosti jako moderní nemoc, pak myslím, že nepřeháním, když zde apeluji na ministerstvo zdravotnictví a předávám zde hlasy teplických občanů, kteří volají po větší péči o tyto lázně, volají přímo bych řekl po takovém hlubším kontaktu ministerstva zdravotnictví k Teplicím. Oni říkají, že by nechtěli být nadále lázněmi - sirotkem.

A nyní ovšem také musíme říci, že se v posledním období něco děje. V posledních týdnech dochází totiž k první rekonstrukci, která stojí za to. Hlavní budova císařských lázní se konečně rekonstruuje, má být provedena za tři roky, věřím, že se bude stavět - je to v plánu - v roce 1968 nový ústav. Chtěli by tam nový hotel a občané říkají, že tato první opatření, rekonstrukce lázní Teplic je taková první vlaštovka, nebo vlaštovička nového jara.

Chtěl bych teď něco říci k formulaci zákona, která se mi neobyčejně líbí a která je mimořádně náročná. V § 55 se říká: "Zdravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě s hluboce lidským vztahem k občanům." Tato formulace tam dříve nebyla, byla tam vsunuta na základě připomínek, nevím ze kterého výboru. Tato norma "s hluboce lidským vztahem k občanům" by měla platit nejen pro zdravotnické povolání. Chtěl bych zdůraznit to, jak zde již soudružka říkala, že u nás vyškolíme určitý počet kádrů, sester, ale přes 50 % jich odchází do jiných povolání. Nemůžeme říkat jen že odešly, ale potřebujeme znát, proč odešly. Jestliže lékaři vykonávají svou službu přes ojedinělé případy ve velké většině příkladně a vzorně, je nutno to konstatovat a já pro dnešní život neznám příkladnějších pracovníků nad lékaře. Nezlobte se, jestli to také trošku přeháním. Lékař má ve středisku svého obvodu naplánováno 8 hodin. Neznám ale lékaře, kteří to za 8 hodin udělají. Když je to dobrý lékař, tak tam denně přijde 80 - 100 lidí a teď k tomu má ještě 20 - 30 návštěv. Ti lidé dělají od rána do noci. Proto si říkáme, jestli jsme dovedli nejen osobně, když nás ošetřuje, poděkovat a projevit společenské uznání a přimlouval bych se, abychom jak středně zdravotnickým kádrům, tak i špičkovým zdravotnickým kádrům, tj. lékařům věnovali pozornost a abychom v nejkratší době řešili jejich platovou otázku.

To je vážná věc. Lékař je člověk, který má mít hluboce lidský vztah k pacientovi a víme, že bez toho to nejde. Lékař musí i slovem pohladit pacienta ve středisku a k tomu potřebuje čas. A když u něho připadá 50 % na administrativu, je to otřesné. Není možné, aby lékař ztrácel 50 % času tím, že něco registruje, i když jde o chorobopisy, jak se říká, které mají nesmírný význam. Říkáme, že by bylo třeba zvětšit počet sil, které mu pomáhají, abychom hospodařili moudře.