Posl. Kozelka: Soudružky a soudruzi poslanci! Revoluční odborové hnutí vítá nový zákon o péči o zdraví lidu jako vydatnou pomoc k dosažení vyšší životní a kulturní úrovně našich občanů právě nyní, v době, kdy se začínají realizovat nové formy plánovitého řízení v národním hospodářství. Na jeho několikaleté přípravě se ROH podílelo a uplatnilo přitom zkušenosti získané dlouholetou praxí i kontrolou poskytování zdravotní péče.

Za největší přednosti zákona považujeme především to, že uzákoňuje nesporně správné zásady vyjádřené v usnesení strany a vlády z 3. 9. 1963 a
22. 4. 1964 o rozvoji péče o zdraví v socialistické společnosti a dělá je tak závaznými pro všechny občany, organizace i orgány v celém státě, že rozšiřuje bezplatnost léčebně preventivní péče i na zbytek občanů, kteří si ji dosud museli platit. Další veliká výhoda zákona spočívá v tom, že spolu s prováděcími předpisy sjednocuje a dává systém dosud roztříštěnému zdravotnickému zákonodárství, které v průběhu posledních let svého rozvoje se stalo velmi složitým a málo přehledným i pro odborníky.

Jsme si však vědomi, že sebelepší opatření ani zákon se sám neprosadí, nebude-li uveden v život soustavnou prací všech. Proto pomůžeme, aby se obsah zákona dostal na každé pracoviště, byl našimi pracujícími správně pochopen a naplněn. V souladu s programovými cíli ROH vytyčenými celostátní všeodborovou konferencí v květnu minulého roku zvýšíme úsilí, aby závody důsledně plnily úkoly dané tímto zákonem, aby s větší účinností a neformálně pečovaly o nezávadné životní a pracovní prostředí.

Nadále budeme pokračovat v prohlubování soudružské spolupráce mezi našimi odborovými a zdravotnickými orgány v závodech až do krajů s cílem, aby základním rysem zdravotnické péče byla především aktivní tvořivá prevence. Všichni závodní lékaři, kteří v tomto směru vyvinou iniciativu, naleznou v orgánech ROH plnou podporu zvláště tam, kde by pro jejich snahu nebylo pochopení.

Plně podporujeme experimenty, které v letošním roce ve třech okresech a v několika zdravotnických zařízeních probíhají a které mají přispět k odhalení rezerv v organizaci našeho zdravotnictví a k jeho zkvalitnění.

Očekáváme, že správné uplatňování nového zákona se projeví v kvalitnější zdravotnické péči a tím i ve snížení absence z titulu nemocnosti. l když procento pracovní neschopnosti (kromě sezónních výkyvů způsobených hlavně virovými nákazami v zimních měsících) se v posledních letech celkem stabilizovalo, je stále ještě vysoké. Problém je o to závažnější, že každá setina růstu nebo poklesu absence v nemoci hraje v našem národním hospodářství mimořádně velkou úlohu. Kdyby se například podařilo v průměru snížit procento pracovní neschopnosti celoročně jen o jednu setinu procenta, znamenalo by to přínos pro naši společnost asi 650 - 700 mil. Kčs. Mimo jiné z takto získaných prostředků by se podstatná část mohla vrátit pro účely zdravotnictví k vyřešení technického vybavení, mzdových otázek apod.

Nemožné to není, protože podle zkušeností lze právem usuzovat, že na pracovní neschopnosti má svůj podíl i absence biologicky málo zdůvodněná nebo vůbec nezdůvodněná. Všichni známe mnoho příčin tohoto stavu. Víme, že jsou komplikované a že se na nich podílejí obě strany. Někteří pracující tím, že si zdravotnických služeb neváží, někdy je i zneužívají a jsou i takoví, kteří si pracovní neschopnost všelijak "obstarávají". Podíl na tom mají i někteří lékaři, kteří svým benevolentním přístupem jim to umožňují. Pro ilustraci jen jeden případ. V Melioračním družstvu v Klatovech odjelo 12 pracovníků ze Slovenska v prosinci minulého roku na návštěvu domů. Obrátili se tam na tamního lékaře a všichni byli pro "různé onemocnění" uznáni práce neschopnými. Na druhé straně nemůžeme opět nevidět, že v některých závodech se chodí k lékaři výlučně v pracovní době, i když jde o ošetření, která je možno poskytnout po pracovní době a mnohem kvalitněji. Jsme přesvědčeni, že zde najdeme u všech poctivých pracujících pochopení a že při lepší organizaci pracovní doby tyto značné ztráty odstraníme.

V poslední době nás znepokojuje prodlužování průměrného trvání pracovní neschopnosti. V roce 1964 činila průměrná pracovní neschopnost 15,31 dnů a v roce 1965 již 15,41 dne. I když je samozřejmé, že tato čísla nelze mechanicky porovnávat, přesto si tohoto nepříznivého vývoje musíme blíže všímat a řešit jej. Zejména zkoumat důvody, protože tento růst si lze těžko vysvětlit, když se nám prodlužuje délka života, lidé jsou dobře živeni, lékařská věda jde kupředu a naproti tomu délka trvání pracovní neschopnosti pro nemoc stoupá.

Mnoho společného úsilí musíme vyvinout v překonávání dosavadního nesprávného přístupu k těmto otázkám některými hospodářskými pracovníky. Co máme na mysli? Dokud některé naše ředitele, oborová ředitelství apod. nepřesvědčíme, že výdaje na zdravé prostředí, na čistotu, na bezpečnost práce jsou velmi výhodné investice do výroby a že nejsou pouhou charitativní záležitostí, ale vysoce ekonomickou, a když se tyto investice neprosadí přímo do plánu, tak mnoho našich dobrých úmyslů zůstane na písku. Netýká se to jen zastaralých závodů a provozoven, které jsme zdědili po kapitalistech. Jedná se bohužel i o některé novější a nové závody, kde, když se jedná o investice, krátí se v prvé řadě částky určené na vytváření zdravého pracovního prostředí. Je to v rozporu s celkovými cíli naší společnosti, protože takové pomyslně "ušetřené částky" několikanásobně vydáme na odstranění důsledků, které jsme takovými nesprávnými "úsporami" zavinili.

Ukazuje to názorně stav v Chlumčanských keramických závodech v Západočeském kraji. Zde řadu let se projevují nedostatky z hlediska hygieny, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména kritický stav prašnosti a z něj vyplývající výskyt nemocí z povolání. Hlavní příčinou uvedených nedostatků je neustálý růst objemu výroby, bez vytváření podmínek zdravého pracovního prostředí a odstraňování namáhavé práce, především na tzv. "rizikových" pracovištích, kde prašnost mnohonásobně přesahuje hygienicky stanovenou normu.

Příplatky za ztížené a zdraví škodlivé prostředí činily tu za poslední tři léta 2¹/₄ miliónu Kčs a mají dále vzestupnou tendenci. Odškodnění nemocí z povolání a pracovních úrazů stálo za poslední tři roky 824 000 Kčs a ztráty způsobené předčasným odchodem 11 zaměstnanců do trvalého invalidního důchodu představují zhruba ztrátu 114 pracovních let. Z hlediska produktivity práce jde tu o ztrátu větší než 5 miliónů Kčs a při průměrné výši invalidního důchodu Kčs 10 000 ročně musí společnost vynaložit navíc částku 1 140 000 Kčs. Přitom vznikají ještě škody morální, snižuje se pracovní morálka, roste zmetkovitost a nedodržují se zdravotně bezpečnostní předpisy. Ve výčtu ztrát neuvádím ztráty vzniklé nemocenskému pojištění a státní zdravotní správě.

Za takového stavu se nelze divit, že za 2¹/₂ roku nastoupilo do závodu 532 a odešlo 558 pracovníků.

Podobné příklady nedostatků v péči o nezávadné pracovní prostředí se vyskytují i v dalších resortech - v chemii, strojírenství, dopravě, v zemědělství aj., ale zvláště v podnicích místního hospodářství, řízených národními výbory. Ohrožují pracovníky nebezpečím zaprášení plic, hlukem, jedovatými výpary, nebezpečím úrazů atd. Nepomohla tu dostatečně ani řada vládních usnesení. Zapomíná se často, že plány ozdravných opatření, sestavované povinně v organizacích všech resortů, jsou nedílnou součástí hospodářských plánů těchto organizací a že jejich plnění nebo neplnění bude v budoucnu hodnoceno jako plnění nebo neplnění plánu organizace. Těmto věcem bude třeba věnovat nyní zvláštní pozornost, protože při novém systému řízení a plánování je zde vážné nebezpečí, že mnohé závody budou šetřit na prostředcích ke zlepšování pracovního prostředí. Podceňování těchto otázek a porušování povinností v péči o člověka od vedení závodů bude třeba považovat nyní za porušování zákona.

V souvislosti s tím, zejména v nových podmínkách řízení, bude správné daleko účinněji využívat ekonomických stimulů. V dosavadním pojetí se ukazují málo účinné a někdy dokonce působí obráceně. Vezměme například příplatky za ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí. Při jejich zavádění se počítalo s tím, že budou působit na hospodářské pracovníky v tom směru, aby iniciativně riziková pracoviště odstraňovali a tak se vyhnuli placení příplatků. Výsledek je však obrácený. Vyplácení příplatků roste a za loňský rok dosáhlo 500 miliónů Kčs. To má za následek nejen vážné škody na zdraví lidí, škody na zásadách mzdové politiky, ale i na tom, že společenská produktivita práce neroste a o 500 miliónů Kčs se prohlubuje nepodloženě kupní síla.

Podobně jsme na tom při uplatňování sankcí. Například když Cementárny Králův Dvůr nepoužijí odlučovacího zařízení a zamoří široké okolí prachem, zaplatí pokutu asi 1 milión Kčs. Když však odlučovací zařízení dají do chodu, spočítají náklady na jeho provoz, údržbu, odvoz odpadků a kalu, tak je to přijde více jak na 5 miliónů Kčs. Lze snadno promyslet, co je pro podnik výhodnější, co si raději vyberou. Jen tyto příklady potvrzují nutnost prosadit zásadu, že prostředky na zlepšení životních a pracovních podmínek se musí stát neoddělitelnou součástí hospodářské činnosti a vědeckotechnického rozvoje.

K úspěšnému řešení těchto otázek je podle mého názoru nový zákon dobrou základnou. Postarejme se proto všichni, soudružky a soudruzi, aby nezůstal nevyužit. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kozelkovi. Promluví posl. Bilková.

Posl. Bilková: Soudružky a soudruzi! Ráda bych se zmínila o té části zdravotní péče, kterou náš stát věnuje ženám, matkám a dětem.

Je všeobecně známo, ze stát vynakládá miliónové částky ročně na péči o ženu, matku a dítě a že jsme soustavností této péče dosáhli zejména v posledních desetiletích vynikajících úspěchů. Hovořili o tom ve své zprávě jak ministr zdravotnictví dr. Plojhar, tak i soudružka zpravodajkyně, kteří nás informovali o stále klesající dětské a kojenecké úmrtnosti a téměř nulové úmrtnosti žen při porodech.

Podobnými výsledky se může pochlubit jen socialistický stát s vysokou úrovní zdravotní péče zaměřenou preventivně. Např. v gynekologii je mnoho úsilí i prostředků věnováno preventivním prohlídkám, a díky této prevenci jsou naši zdravotníci dnes s to odhalovat včas tzv. předrakovinná stadia a vrátit tak tisíce žen rodinám, dětem a do pracovního procesu. A tu bych se chtěla obrátit také k ženám: nestačí jen snaha zdravotníků a prostředky vynakládané společností na péči o ženu, ale k úspěšným výsledkům je bezpodmínečně nutná spolupráce, iniciativa a ukázněnost žen. Vynakládá-li stát tolik úsilí na organizování preventivních gynekologických prohlídek, je nanejvýš nerozumné vyhýbat se jim. Máme-li dále snad nejdokonalejší péči na světě o těhotné ženy a matky, je také povinností žen podrobovat se pravidelným prohlídkám prenatální péče, nastoupit včas na mateřskou dovolenou, což je už nejen v zájmu ženy, ale i dítěte. Těhotné ženy mají u nás řadu výhod a mnoho záleží na nich, jak jich využijí k utužení svého zdraví. Chci tím podtrhnout ta ustanovení zákona, která hovoří nejen o zodpovědnosti státu, ale i jednotlivce pečovat o své zdraví. Tím jsem chtěla jenom stručně naznačit, jak se naše zdravotnictví stará o nás ženy, matky a děti.

Avšak ani ženy nezůstávají nic dlužné této péči a mnohonásobně ji zdravotnictví vracejí. Podle oficiální statistiky patříme mezi země, kde je vysoká zaměstnanost žen: z ekonomicky činných občanů je u nás 44,6 % žen. Vezmeme-li tuto zaměstnanost dle oborů zaměstnání, pak největší zaměstnanosti žen dosahujeme ve zdravotnictví 75 %. Zdálo by se, že je vše v pořádku, protože žena ať už lékařka nebo sestra má obvykle dobrý a vřelý poměr k pacientovi, ráda pomáhá a dává do zaměstnání kus svého srdce. Tato vysoká zaměstnanost žen ve zdravotnictví má však i své stinné stránky, a to jak pro ženy samé, tak i pro zdravotnictví:

pro ženy je to zejména