Posl. Šmehlíková: Soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte mi, abych začala diskusní příspěvek slovy profesora Dr. Karla Rejska z kliniky nemocí z povolání, který napsal našemu řediteli OÚNZ, dr. Skopalovi.

"Zůstává faktem, že jsme jediným státem, který pro své horníky silikotiky něco dělá, a to ne podle latinského přísloví: ut aliquid fieri videatur, aby se zdálo, že se něco dělá, ale kde jsou jasné úspěchy medicínské." Protože většina této péče o silikotiky se většinou děje v okrese mého volebního obvodu, dovolte, abych k této otázce v souvislosti s cílem podpory návrhu nového zákona řekla několik slov.

V hlavních zásadách zákona se v ustanovení zdůrazňuje péče o zdraví lidu celou společností a zavazuje podniky samé, aby svou činností ovlivňovaly zdraví lidu a aby činily v rozsahu své působnosti všechna potřebná opatření k ochraně zdravých podmínek a zdravého způsobu života i práce. Nechci se nijak dotýkat svědomí vedoucích pracovníků našich dolů, v souvislosti s vynakládáním prostředků, které vynaložili a vynakládají na regresívní řízení, které musí poukazovat jejich jednotlivé závody, doly, za vzniklé případy zaprášení plic našich horníků. Ve světle těchto nákladů pak jistě vystoupí do popředí otázky souvisící s náklady na nutné léčení, pro které jsme dnes vytvořili podmínky takové, abychom mohli vracet pracovníky zpět do pracovního procesu. Proto starost o tento způsob léčení nemůže být jen starostí zdravotníků, ale též pracovníků našich dolů, kteří musí být nápomocni, jak je zavazuje návrh nového zákona, těmto zařízením, která opravdu vyvíjejí všechno úsilí k tomu, aby léčení bylo úspěšné. Skutečnost je taková, že vytváříme oboustranné podmínky, jak u OKR, kde se podstatně zlepšila hygienicko-technická opatření, tak také tím, že jsme zřídili celý komplex léčeben a zdravotnických zařízení, která nemají ve světě obdoby, jak potvrdili naši lékaři, s nimiž jsem vedla k těmto otázkám diskusi.

Zůstává faktem, že v Severomoravském kraji k nejzávažnějším problémům zdravotnickým a s tím spojeným ekonomickým stále patří zaprášení plic horníků. Od roku 1950, tedy od let, kdy socialistická myšlenka a nové socialistické směry zvítězily, do konce roku 1964 došlo celkem u 6500 horníků k vzniku zaprášení plic, a to již závažnějších forem, které podle zákonných ustanovení musely být považovány za chorobu z povolání se všemi právními důsledky a samozřejmě s důsledky na zdraví horníků.

Mimo uvedený počet bylo každoročně v uvedených letech zachyceno několik set horníků s příznaky počínajících změn zaprášení plic, z nichž přes případné vyřazení z rizikového prostředí v dalších letech u 10 % choroba dále pokračovala. I kdyby nynější protiprašná zavedená opatření na dolech nedovolila vznik dalších případů zaprášení plic horníků, zůstává u nás v kraji téměř 5000 osob, většinou již hornických důchodců, kteří nutně potřebují zvlášť intenzívní léčebnou péči.

Pro léčbu průvodních onemocnění u počínajících forem zaprášení plic byl zřízen odborný léčebný ústav v Karlově Studánce se 340 lůžky a ročním počtem 3500 přijatých osob celkem. Pacienti jsou převážnou většinou z řad pracovníků rizikových provozů Severomoravského kraje, především z dolů OKR.

Struktura pacientů je odvislá od skutečnosti, že silikóza se počíná objevovat již po krátké pracovní expozici. Nejzávažnější přidruženou chorobou je chronický zánět průdušek. Jsou doly a pracoviště, kde prašné riziko je daleko vyšší, než jak je tomu u ostatních provozů. Tyto okolnosti se projevily i ve složení pacientů, kde 22 % činí mladší lidé mezi 35. - 38. rokem. 50 % léčených osob trpí přidruženým chronickým katarem průdušek a ve 4 % se uplatňují preventivní hlediska u dosud zdravých jedinců z vysoce rizikových pracovišť. Hlavní léčebnou metodou je inhalační léčba a dechová rehabilitace.

Dechová rehabilitace velmi prospívá pacientům pro své výjimečné klima jesenických hor a jest si jen přát, aby ve větší míře podniky, ale i odborové orgány a svaz horníků i v péči o rekreaci svých zaměstnanců neopomíjely místa pod Pradědem, která by se měla stát v jejich volném čase trvalým dostaveníčkem, a to i v době, kdy jsou zdraví. Tato výzva platí mimořádně pro všechny doly Severomoravského kraje, aby jejich pracovníci nezapomínali, že je třeba horníky posílat do Jeseníků nejen léčit, ale využívat těchto hor v daleko větší míře k rekreaci, zvláště když Beskydy jsou dnes již přelidněny a nemohou poskytnout takovou pohodu a klid k odpočinku pracovníkům jako Jeseníky. Mnohem více o příznivém vlivu mohou hovořit občané Brněnska, Olomoucka a ostatních českých měst, než Ostraváci, kteří plně využívají Jeseníků pro odpočinek a k načerpání nových sil.

Je žádoucí, aby i výběru pacientů pro léčebný ústav byla věnována závody mimořádná péče, aby nedocházelo k porušování léčebného řádu a nebyly oslabovány účinky léčení. Příčiny nedostatků ve výběru pacientů je nutno hledat přímo v závodech, kde k otázkám výběru přistupují často málo odpovědně, tak jak se nám již několikrát stalo, že podkladem pro léčebný návrh byl uveden chronický alkoholismus a ve vedlejší diagnóze doporučování léčby u osob, které několikrát prošly záchytnými stanicemi protialkoholních zařízení.

A nám přece jde o to, aby vynakládané prostředky na léčení byly účinné a nemocní sami měli zájem a disciplinovaně se podřizovali léčebnému režimu, aby také znali rozdíly léčení u nás a v kapitalistickém světě, kde, jak mě ujistili naši lékaři, slouží zjištění silikózy jen pro účely nemocenských pokladen, které mají zájem na tom, aby vyplácely co nejméně, a o nějakém léčení a prevenci pro léčbu silikózy se nedá vůbec hovořit.

Donedávna jsme ještě neměli možnost vůbec koncentrovat horníky s pokročilejšími formami zaprášení plic a s komplikacemi při těchto formách do odborných léčeben. Před 2 léty, dík skutečnosti, že se u nás zlepšila zdravotnická péče a podstatně poklesl počet případů onemocnění tuberkulózou s nižšími nároky na ústavní léčení a s plným pochopením krajských složek mohly být dvě bývalé léčebny pro plicní tuberkulózu přeměněny na speciální léčebny pro silikózu.

Tyto léčebny mají dnes celkem 140 lůžek a jsou umístěny právě ve velmi klimaticky vyhovujícím prostředí bruntálského okresu. A tak spolu s Karlovou Studánkou, Ježníkem a Kunovem vytváří se v bruntálském okrese komplex zdravotnických zařízení, která jak jsem uvedla, nemají ve světě obdoby. Do doby zřízení uvedených léčeben byli horníci s těmito nálezy léčeni buď krátkodobě, přičemž šlo o pobyt v nemocnicích z důvodů pozorování a určení přesného nálezu, nebo nebyli léčeni vůbec, či jen ambulantně, nedostatečně. Zřízením těchto léčeben pro léčbu silikózy se situace podstatně změnila. Koncentrace těchto závažných pokročilých forem zaprášení plic, možnost delší léčby (3 - 12 měsíců i déle podle potřeby) přináší již po 2 letech existence jedné z léčeben první úspěchy. Léčebné procedury jsou obdobné jako v Karlově Studánce, kde je prováděna dechová rehabilitace, dechová cvičení, léčba aerosolovou inhalací a navíc provádí se zde i léčba medikamentózní, od které se očekává v souhlase se zkušenostmi našich i zahraničních odborníků odvrácení dalšího postupu choroby a zejména snížení výskytu časté komplikující TBC plic s nálezem zaprášení plic. Ústavy úzce spolupracují a jsou metodicky vedeny nově zřízeným Výzkumným ústavem hygieny a práce a chorob z povolání v Ostravě a klinikou chorob z povolání v Praze. Tím je zajištěna ideální návaznost zjištěných léčebných postupů přímo s praxi, to je aplikace zjištěných poznatků na léčbu horníků v uvedených léčebnách. Protože jde většinou o závažné případy onemocnění, snaží se zdravotničtí pracovníci léčbu zlepšovat i po psychologické stránce tím, že se vytváří horníkům prostředí, které má co nejméně připomínat strohost nemocnic, ať již jde o zavádění pestrých živých maleb v prostorách léčeben, vnitřní vybavení, nebo léčebný režim, který se snaží podávat v rozumné formě tak, aby naši nemocní přestali mít obavy o svůj často vážný zdravotní stav, a aby se cítili v léčebně klidnější, vyrovnanější než doma. Podařilo se tak vytvořit dobrý kolektiv i ošetřujícího personálu. A také výběr nemocných tvoří dobrý kolektiv.

Ve spolupráci s Ústředními dílnami OKR jsou budovány v uvedených léčebných ústavech dílny pro přeškolování mladších horníků, kteří v důsledku své nynější choroby se sice již nemohou vrátit k důlní práci, ale mohou být společnosti dále velmi platnými členy v jiné profesi. Potřeba je zejména u slaboproudých techniků, zámečníků a pro komunální služby též instalatérů atp. a jejich ekonomické podmínky na nových pracovištích neliší se podstatně od podmínek horníků. Využívá se tím účelně doby léčení k současnému přeškolování, které se tím významně zhospodárňuje. Je třeba si uvědomit, že celý komplex zdravotnických zařízení, která spolupracují a na sebe navazují - to jsou závodní střediska, ústav hygieny a chorob z povolání a jmenované léčebny tvoří ve svém celku jednotku, která v léčebné péči o horníky s nálezem silikózy je nejlepší vizitkou našeho socialistického zdravotnictví. I když naše léčebny nedlouho po svém zřízení vykazují již první dobré výsledky, celá tíha úspěšné jejich existence i jejich nutný rozvoj spočívá bohužel na jediném okrese Severomoravského kraje, a to na okrese bruntálském, okrese, který je pohraničním a kde vznikají problémy v nedostatku žádoucího počtu lékařů i zdravotnického personálu.

Při této příležitosti je třeba poděkovat všem lékařům, zvláště dr. Outratovi, Smokovi a dalšímu vedoucímu zdravotního zařízení z Ježníku i dalšímu zdravotnickému personálu, kteří vyvíjejí úsilí za zdraví našich horníků i v těžkých podmínkách pohraničního okresu, který jim poskytuje krásné prostředí v přírodních krásách naší republiky. Jejich vědomí léčit nemocné jim dává sílu a odhodlání překonat všechny potíže. Je si jen přát, aby s takovým zápalem pro práci pracovalo více lékařů a zdravotnického personálu, aby se nebáli podstoupit různé obtíže v odlehlých místech naší republiky. Víme dobře, že by bylo nutné a vhodné postupně každoročně zlepšovat léčebná zařízení a zdokonalovat tím i léčbu. Navíc jsem přesvědčena, že jejich dosah a význam překračuje krajské i celostátní měřítko; ústavy by se mohly v budoucnu stát léčebným centrem i pro horníky jiných zemí.

Abychom mohli realizovat tyto smělé plány v prevenci i v léčbě zaprášení plic našich horníků, je nutno si uvědomit, že celá tíha odpovědnosti za rozvoj těchto ústavů nemůže spočívat jen na bedrech jednoho okresu. Domnívám se, že vzhledem k uvedenému významu by se v péči o tyto léčebny měl podílet nejen náš okres a kraj se svými hospodářskými a společenskými organizacemi, ale i centrální úřady. O oprávněnosti požadavku by se mohl přesvědčit i náš zdravotní výbor, který by mohl věnovat těmto vážným otázkám své jednání.

Očekáváme, že ministerstvo zdravotnictví plně ocení tyto snahy o nové formy léčení a můj diskusní příspěvek nechť je chápán jako podnět ke zdůraznění k té části zákonu, v níž se hovoří o starostlivosti a péči o zdraví lidu jako záležitosti celé naší společnosti.

Bude-li takto chápáno úsilí za léčení silikózy, věříme, že vytvoříme dobré podmínky pro to, aby plánované symposium o silikóze a její léčbě v roce 1967 mohlo být uskutečněno v ČSSR a pak by naše léčebny a ostatní zdravotnická zařízení v Severomoravském kraji byly vhodným a důstojným pozadím pro toto symposium.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslankyni Šmehlíkové, dále promluví posl. Kozelka.