Posl. Šmehlíková: Soudružky a soudruzi
poslanci! Dovolte mi, abych začala diskusní příspěvek
slovy profesora Dr. Karla Rejska z kliniky nemocí z povolání,
který napsal našemu řediteli OÚNZ, dr.
Skopalovi.
"Zůstává faktem, že jsme jediným
státem, který pro své horníky silikotiky
něco dělá, a to ne podle latinského
přísloví: ut aliquid fieri videatur, aby
se zdálo, že se něco dělá, ale
kde jsou jasné úspěchy medicínské."
Protože většina této péče
o silikotiky se většinou děje v okrese mého
volebního obvodu, dovolte, abych k této otázce
v souvislosti s cílem podpory návrhu nového
zákona řekla několik slov.
V hlavních zásadách zákona se v ustanovení
zdůrazňuje péče o zdraví lidu
celou společností a zavazuje podniky samé,
aby svou činností ovlivňovaly zdraví
lidu a aby činily v rozsahu své působnosti
všechna potřebná opatření k ochraně
zdravých podmínek a zdravého způsobu
života i práce. Nechci se nijak dotýkat svědomí
vedoucích pracovníků našich dolů,
v souvislosti s vynakládáním prostředků,
které vynaložili a vynakládají na regresívní
řízení, které musí poukazovat
jejich jednotlivé závody, doly, za vzniklé
případy zaprášení plic našich
horníků. Ve světle těchto nákladů
pak jistě vystoupí do popředí otázky
souvisící s náklady na nutné léčení,
pro které jsme dnes vytvořili podmínky takové,
abychom mohli vracet pracovníky zpět do pracovního
procesu. Proto starost o tento způsob léčení
nemůže být jen starostí zdravotníků,
ale též pracovníků našich dolů,
kteří musí být nápomocni, jak
je zavazuje návrh nového zákona, těmto
zařízením, která opravdu vyvíjejí
všechno úsilí k tomu, aby léčení
bylo úspěšné. Skutečnost je taková,
že vytváříme oboustranné podmínky,
jak u OKR, kde se podstatně zlepšila hygienicko-technická
opatření, tak také tím, že jsme
zřídili celý komplex léčeben
a zdravotnických zařízení, která
nemají ve světě obdoby, jak potvrdili naši
lékaři, s nimiž jsem vedla k těmto otázkám
diskusi.
Zůstává faktem, že v Severomoravském
kraji k nejzávažnějším problémům
zdravotnickým a s tím spojeným ekonomickým
stále patří zaprášení
plic horníků. Od roku 1950, tedy od let, kdy socialistická
myšlenka a nové socialistické směry
zvítězily, do konce roku 1964 došlo celkem
u 6500 horníků k vzniku zaprášení
plic, a to již závažnějších
forem, které podle zákonných ustanovení
musely být považovány za chorobu z povolání
se všemi právními důsledky a samozřejmě
s důsledky na zdraví horníků.
Mimo uvedený počet bylo každoročně
v uvedených letech zachyceno několik set horníků
s příznaky počínajících
změn zaprášení plic, z nichž přes
případné vyřazení z rizikového
prostředí v dalších letech u 10 % choroba
dále pokračovala. I kdyby nynější
protiprašná zavedená opatření
na dolech nedovolila vznik dalších případů
zaprášení plic horníků, zůstává
u nás v kraji téměř 5000 osob, většinou
již hornických důchodců, kteří
nutně potřebují zvlášť intenzívní
léčebnou péči.
Pro léčbu průvodních onemocnění
u počínajících forem zaprášení
plic byl zřízen odborný léčebný
ústav v Karlově Studánce se 340 lůžky
a ročním počtem 3500 přijatých
osob celkem. Pacienti jsou převážnou většinou
z řad pracovníků rizikových provozů
Severomoravského kraje, především z
dolů OKR.
Struktura pacientů je odvislá od skutečnosti,
že silikóza se počíná objevovat
již po krátké pracovní expozici. Nejzávažnější
přidruženou chorobou je chronický zánět
průdušek. Jsou doly a pracoviště, kde
prašné riziko je daleko vyšší, než
jak je tomu u ostatních provozů. Tyto okolnosti
se projevily i ve složení pacientů, kde 22
% činí mladší lidé mezi 35. -
38. rokem. 50 % léčených osob trpí
přidruženým chronickým katarem průdušek
a ve 4 % se uplatňují preventivní hlediska
u dosud zdravých jedinců z vysoce rizikových
pracovišť. Hlavní léčebnou metodou
je inhalační léčba a dechová
rehabilitace.
Dechová rehabilitace velmi prospívá pacientům
pro své výjimečné klima jesenických
hor a jest si jen přát, aby ve větší
míře podniky, ale i odborové orgány
a svaz horníků i v péči o rekreaci
svých zaměstnanců neopomíjely místa
pod Pradědem, která by se měla stát
v jejich volném čase trvalým dostaveníčkem,
a to i v době, kdy jsou zdraví. Tato výzva
platí mimořádně pro všechny doly
Severomoravského kraje, aby jejich pracovníci nezapomínali,
že je třeba horníky posílat do Jeseníků
nejen léčit, ale využívat těchto
hor v daleko větší míře k rekreaci,
zvláště když Beskydy jsou dnes již
přelidněny a nemohou poskytnout takovou pohodu a
klid k odpočinku pracovníkům jako Jeseníky.
Mnohem více o příznivém vlivu mohou
hovořit občané Brněnska, Olomoucka
a ostatních českých měst, než
Ostraváci, kteří plně využívají
Jeseníků pro odpočinek a k načerpání
nových sil.
Je žádoucí, aby i výběru pacientů
pro léčebný ústav byla věnována
závody mimořádná péče,
aby nedocházelo k porušování léčebného
řádu a nebyly oslabovány účinky
léčení. Příčiny nedostatků
ve výběru pacientů je nutno hledat přímo
v závodech, kde k otázkám výběru
přistupují často málo odpovědně,
tak jak se nám již několikrát stalo,
že podkladem pro léčebný návrh
byl uveden chronický alkoholismus a ve vedlejší
diagnóze doporučování léčby
u osob, které několikrát prošly záchytnými
stanicemi protialkoholních zařízení.
A nám přece jde o to, aby vynakládané
prostředky na léčení byly účinné
a nemocní sami měli zájem a disciplinovaně
se podřizovali léčebnému režimu,
aby také znali rozdíly léčení
u nás a v kapitalistickém světě, kde,
jak mě ujistili naši lékaři, slouží
zjištění silikózy jen pro účely
nemocenských pokladen, které mají zájem
na tom, aby vyplácely co nejméně, a o nějakém
léčení a prevenci pro léčbu
silikózy se nedá vůbec hovořit.
Donedávna jsme ještě neměli možnost
vůbec koncentrovat horníky s pokročilejšími
formami zaprášení plic a s komplikacemi při
těchto formách do odborných léčeben.
Před 2 léty, dík skutečnosti, že
se u nás zlepšila zdravotnická péče
a podstatně poklesl počet případů
onemocnění tuberkulózou s nižšími
nároky na ústavní léčení
a s plným pochopením krajských složek
mohly být dvě bývalé léčebny
pro plicní tuberkulózu přeměněny
na speciální léčebny pro silikózu.
Tyto léčebny mají dnes celkem 140 lůžek
a jsou umístěny právě ve velmi klimaticky
vyhovujícím prostředí bruntálského
okresu. A tak spolu s Karlovou Studánkou, Ježníkem
a Kunovem vytváří se v bruntálském
okrese komplex zdravotnických zařízení,
která jak jsem uvedla, nemají ve světě
obdoby. Do doby zřízení uvedených
léčeben byli horníci s těmito nálezy
léčeni buď krátkodobě, přičemž
šlo o pobyt v nemocnicích z důvodů pozorování
a určení přesného nálezu, nebo
nebyli léčeni vůbec, či jen ambulantně,
nedostatečně. Zřízením těchto
léčeben pro léčbu silikózy
se situace podstatně změnila. Koncentrace těchto
závažných pokročilých forem zaprášení
plic, možnost delší léčby (3 -
12 měsíců i déle podle potřeby)
přináší již po 2 letech existence
jedné z léčeben první úspěchy.
Léčebné procedury jsou obdobné jako
v Karlově Studánce, kde je prováděna
dechová rehabilitace, dechová cvičení,
léčba aerosolovou inhalací a navíc
provádí se zde i léčba medikamentózní,
od které se očekává v souhlase se
zkušenostmi našich i zahraničních odborníků
odvrácení dalšího postupu choroby a
zejména snížení výskytu časté
komplikující TBC plic s nálezem zaprášení
plic. Ústavy úzce spolupracují a jsou metodicky
vedeny nově zřízeným Výzkumným
ústavem hygieny a práce a chorob z povolání
v Ostravě a klinikou chorob z povolání v
Praze. Tím je zajištěna ideální
návaznost zjištěných léčebných
postupů přímo s praxi, to je aplikace zjištěných
poznatků na léčbu horníků v
uvedených léčebnách. Protože
jde většinou o závažné případy
onemocnění, snaží se zdravotničtí
pracovníci léčbu zlepšovat i po psychologické
stránce tím, že se vytváří
horníkům prostředí, které má
co nejméně připomínat strohost nemocnic,
ať již jde o zavádění pestrých
živých maleb v prostorách léčeben,
vnitřní vybavení, nebo léčebný
režim, který se snaží podávat v
rozumné formě tak, aby naši nemocní
přestali mít obavy o svůj často vážný
zdravotní stav, a aby se cítili v léčebně
klidnější, vyrovnanější
než doma. Podařilo se tak vytvořit dobrý
kolektiv i ošetřujícího personálu.
A také výběr nemocných tvoří
dobrý kolektiv.
Ve spolupráci s Ústředními dílnami
OKR jsou budovány v uvedených léčebných
ústavech dílny pro přeškolování
mladších horníků, kteří
v důsledku své nynější choroby
se sice již nemohou vrátit k důlní práci,
ale mohou být společnosti dále velmi platnými
členy v jiné profesi. Potřeba je zejména
u slaboproudých techniků, zámečníků
a pro komunální služby též instalatérů
atp. a jejich ekonomické podmínky na nových
pracovištích neliší se podstatně
od podmínek horníků. Využívá
se tím účelně doby léčení
k současnému přeškolování,
které se tím významně zhospodárňuje.
Je třeba si uvědomit, že celý komplex
zdravotnických zařízení, která
spolupracují a na sebe navazují - to jsou závodní
střediska, ústav hygieny a chorob z povolání
a jmenované léčebny tvoří ve
svém celku jednotku, která v léčebné
péči o horníky s nálezem silikózy
je nejlepší vizitkou našeho socialistického
zdravotnictví. I když naše léčebny
nedlouho po svém zřízení vykazují
již první dobré výsledky, celá
tíha úspěšné jejich existence
i jejich nutný rozvoj spočívá bohužel
na jediném okrese Severomoravského kraje, a to na
okrese bruntálském, okrese, který je pohraničním
a kde vznikají problémy v nedostatku žádoucího
počtu lékařů i zdravotnického
personálu.
Při této příležitosti je třeba
poděkovat všem lékařům, zvláště
dr. Outratovi, Smokovi a dalšímu vedoucímu
zdravotního zařízení z Ježníku
i dalšímu zdravotnickému personálu,
kteří vyvíjejí úsilí
za zdraví našich horníků i v těžkých
podmínkách pohraničního okresu, který
jim poskytuje krásné prostředí v přírodních
krásách naší republiky. Jejich vědomí
léčit nemocné jim dává sílu
a odhodlání překonat všechny potíže.
Je si jen přát, aby s takovým zápalem
pro práci pracovalo více lékařů
a zdravotnického personálu, aby se nebáli
podstoupit různé obtíže v odlehlých
místech naší republiky. Víme dobře,
že by bylo nutné a vhodné postupně každoročně
zlepšovat léčebná zařízení
a zdokonalovat tím i léčbu. Navíc
jsem přesvědčena, že jejich dosah a
význam překračuje krajské i celostátní
měřítko; ústavy by se mohly v budoucnu
stát léčebným centrem i pro horníky
jiných zemí.
Abychom mohli realizovat tyto smělé plány
v prevenci i v léčbě zaprášení
plic našich horníků, je nutno si uvědomit,
že celá tíha odpovědnosti za rozvoj
těchto ústavů nemůže spočívat
jen na bedrech jednoho okresu. Domnívám se, že
vzhledem k uvedenému významu by se v péči
o tyto léčebny měl podílet nejen náš
okres a kraj se svými hospodářskými
a společenskými organizacemi, ale i centrální
úřady. O oprávněnosti požadavku
by se mohl přesvědčit i náš zdravotní
výbor, který by mohl věnovat těmto
vážným otázkám své jednání.
Očekáváme, že ministerstvo zdravotnictví
plně ocení tyto snahy o nové formy léčení
a můj diskusní příspěvek nechť
je chápán jako podnět ke zdůraznění
k té části zákonu, v níž
se hovoří o starostlivosti a péči
o zdraví lidu jako záležitosti celé
naší společnosti.
Bude-li takto chápáno úsilí za léčení
silikózy, věříme, že vytvoříme
dobré podmínky pro to, aby plánované
symposium o silikóze a její léčbě
v roce 1967 mohlo být uskutečněno v ČSSR
a pak by naše léčebny a ostatní zdravotnická
zařízení v Severomoravském kraji byly
vhodným a důstojným pozadím pro toto
symposium.
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
poslankyni Šmehlíkové, dále promluví
posl. Kozelka.