Nerad bych se pouštěl do pohádky o slepičce jak sháněla pro kohoutka kapku vody, ale věřte, že mnoho podobných situací v našem společenském životě existuje. Jakékoli podobné náměty, byť by šlo jen o požadavek jejich ekonomického propočtu, podle něhož se dá s konečnou platností rozhodovat, se okamžitě zamítnou s poukazem na spoustu dílčích obtíží a komplikací, které přicházejí v úvahu. Ale to se pak nehneme z místa! Znovu opakuji, že takové propočty, které běží tolika kanály, nemůže provádět chozrasčotní sféra, to je záležitost centrálních plánovacích orgánů, aby dovedly rozpoznat, k jakým národohospodářským ztrátám by mohlo dojít, nebude-li se na situaci reagovat s předstihem. Spočítal už některý příslušný orgán, kolik zatěžujeme ve společnosti konto vydání v důsledku nesprávné skladby spotřeby potravin? Jako správní hospodáři bychom snad takové propočty měli mít k dispozici.

V závěru se ještě vracím k myšlence, kterou jsem řekl v úvodu, zda v otázce výživy - reprodukce pracovní síly platí denivelizovat. Pokud jde o mne, já bych zde škodlivost nivelizace nehledal. Vždyť pole pro uplatnění diferenciace ve spotřebě, která by odpovídala zásluze za vykonanou práci, je jistě dostatečně široké. Je přece známo, že málo dostatečně lákavé nabídky módního a technicky stále dokonalejšího průmyslového zboží a kvalitních služeb, vede pak na trhu k dalšímu zesílení poptávky vyšších příjmových skupin domácností po potravinách a má spolu s výkyvy v plynulosti zásobování některými potravinami a v územní nerovnoměrnosti zásobování za následek relativně hromadné nákupy potravin. Důsledek je i přesycování v některých domácnostech a někdy i zkažení nadměrných zásob potravin.

Jsem tedy toho názoru, že je v našich možnostech vytvořit ucelenou koncepci správné výživy stimulovanou jak správnými cenovými relacemi v potravinách, při jejichž spotřebě by se mohla výrazně projevit diferenciace mezi jednotlivými příjmovými skupinami, tak zabezpečením dostatku vysoce jakostního průmyslového zboží i jinými opatřeními. Tedy cenovou politiku, která by podpořila správnou spotřebu potravin, nelze odtrhovat od zabezpečení takových fondů na trhu a možností ve společnosti, které by byly atraktivní pro realizaci příjmů všech sociálních skupin obyvatelstva.

Soudruzi poslanci, není v našich silách, abychom své náměty dokládali přesnými statistickými výpočty. Je proto možné, že číselná fakta by mne neopravňovala k některým předneseným úvahám. Vyslovil jsem je v přesvědčení, že naše slova se nesmějí rozcházet s činy a skutky, že naše zákony se musí opírat o seriózní ekonomické podmínky a propočty, protože jen tak máme jistotu, že schvalujeme věc správnou, která je reálná a kterou naši občané také mohou jako takovou po zásluze ocenit. Předložený návrh zákona těsně souvisí se zásadami racionální výživy obyvatelstva. Po konzultacích, které jsem měl se svými voliči, budu hlasovat pro jeho přijetí. Náměty, které jsem přednesl, považuji za nezbytné k prověření, abychom nevynechali žádnou variantu, která by přispěla k úspěšnému vyřešení nutných změn ve struktuře spotřeby potravin v naší Československé socialistické republice. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Katolickému. Promluví s. posl. Pražák.

Posl. Pražák: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Projednáváním zdravotního zákona znovu dokumentujeme skutečnost, jak naše socialistická společnost projevuje péči o zdraví lidu. Jak naše socialistické zdravotnictví - a návrh zákona to jasně ukazuje - prohlubuje svoji činnost.

Chtěl bych na dvou příkladech ukázat, že není snadné a jednoduché všechny tyto zásady uplatnit v plné míře na našich pracovištích i veřejnosti:

Za prvé je to otázka nadměrného kouření.

V Hradci Králové již několik let dobře pracuje protikuřácký sbor, který dosáhl již řadu úspěchů. Byla otevřena nekuřácká a nealkoholní kavárna pro mládež, byl vydán a je dodržován zákaz kouření v celém objektu nádraží v Hradci Králové a Pardubicích, protikuřácká poradna dosahuje dobrých výsledků a prakticky již stovky lidí v kraji se kouřit, ve spolupráci s poradnou, odnaučily.

Byl proveden výzkum u 2000 dělníků v Závodech vítězného února, kteří byli dva roky sledováni v nemocnosti. Přibližně polovina z nich byli nekuřáci. Do 25 let celkem nemocnost byla stejná, od 25 do 45 let u kuřáků byla již o 80 % a přes 45 let o plných 100 % vyšší nežli u nekuřáků, při přibližně stejné práci a podmínkách. Nemoci, zejména plic a žaludku, jdou při nadměrném kouření v tomto věku prudce nahoru. Tento příklad podnítil řadu lékařů v celém kraji, aby po hradeckých zkušenostech ustavovali okresní poradny. Nelze však žádat, aby celá agenda byla sice dělána obětavě, ale na úkor času, trvale několika nadšenci. Podle našeho názoru by mělo ministerstvo zdravotnictví přezkoumat možnosti alespoň polovičního úvazku lékaře na okrese pro tuto poradnu, protože se nám to daleko více vrátí i v ekonomice. Navrhli jsme vzorový statut pro tyto poradny a jsme přesvědčeni, že rozšíření těchto poraden do každého okresu by přineslo státu veliký užitek a lidem zdraví.

Zdravotní výbor Národního shromáždění se otázkou kouření zabýval již několikrát. Vzrostl počet stravovacích zařízení, kde se nekouří, zlepšilo se dodržování zákazu ve vybraných vozech v dopravě.

Tržby za cigarety představují však stále u nás větší podíl z maloobchodního obratu nežli tržby za chléb, máslo nebo mléko. Za mléko vydáváme polovinu, co za kuřivo.

Doporučuji proto, aby okresním protikuřáckým poradnám byla věnována zvýšená pozornost a dány jim podmínky k tomu, aby svoji činnost mohly rozvíjet.

Druhá otázka týká se stravování dětí.

Krajský lékař v Hradci Králové se svými spolupracovníky provedl průzkum množství hemoglobinu u dětí v mateřských školkách. Na hladinu červeného krevního barviva působí opakovaná infekční onemocnění, nedostatek pohybu venku, ale hlavně kvalita a kvantita jídla.

Výsledkem tohoto pozorování bylo zjištění, že více nežli polovina vyšetřených dětí trpí chudokrevností. Děti jsou méně odolné vůči onemocněním, a také hůře prospívají. Odráží se to i na stále se zvyšující absenci. Děti v roce 1963 zameškaly v kraji 233 000 dnů a v roce 1965 již 281 tisíc dnů.

To svědčí o jednostranné výživě. Pro školní jídelny existují normy, které se snaží zajistit, aby děti dostávaly potřebnou výživu ve správném poměru. Norma pro děti od 1. do 5. třídy počítá s potravinami v hodnotě Kčs 3,00 a tolik děti také platí. Starší děti mají dostávat potraviny za 3,60 Kčs, ale platí jen Kčs 3,20. V jídle se proto nedostává jednou vitamin C, jindy živočišné bílkoviny nebo vápník.

Na doporučení ONV a KNV začínají vedoucí školních jídelen přesvědčovat rodiče, aby těch 40 haléřů denně na oběd připláceli. Většinou říkají, že děti dostanou o deko masa více, to je ale argument, který nikoho samozřejmě nepřesvědčí. Těch 40 haléřů nemá pomoci jen k deku masa, ale k tomu, aby oběd dal ve škole dětem dostatečné množství kalorií, vitaminů, vápníku i bílkovin.

V nové škole v Hradci Králové na Slezském předměstí se kuchařky snaží vařit pod dozorem lékařů podle norem správné výživy. Na jídelním lístku během týdne běžně najdeme vedle hlavních jídel i ovocné mléko, tvarohovou pěnu s Pribinkou, saláty s tvarohovou pěnou a čokoládou i další dobroty.

Jednou byly masové krokety a ovocné mléko. Učitelé přišli s námitkami, co to kuchařky dávají k jídlu, co je to napadlo, dávat toto k masu, že si děti zkazí žaludek. Jenže dětem se žaludek nezkazil, naopak snažily se jít na mléko i třikrát.

Řada školních jídelen není tak upravena, jak by si to zasloužila. I zde jsme zůstali hodně dlužní, ne vždy dovedeme sladit přestávky postupně tak, aby děti nespěchaly, aby byl při jídle klid, příjemné prostředí, upravený stůl s čistým ubrusem.

V řadě vyspělých států děti dostávají ve školách svačinu. I u nás to bývalo zvykem. Na hradeckých školách mají vedoucí školních jídelen i někteří ředitelé proti podávání svačin tyto námitky: podávání mléka by ve škole dělalo nepořádek, máme již teď v kuchyni o půl síly méně, nestačíme. Pramen o to nemá zájem, jednali jsme a nejde to, Pramen nám prodával svačiny, obložené chlebíčky ovšem nejraději, ale přišli jsme na to, že prodává jenom to, co nemůže už vůbec nikde prodat.

Projednávali jsme možnost podávání svačin v mlékárnách, školách a v distribuci. V obvodě Průmyslu mléčné výživy na Bydžovsku od tohoto pondělí začali ve všech školách prodávat ohřívané mléko, malcao, kakao, bílou kávu. Je vše zajištěno, jsou sice problémy, na starých školách není dostatek vhodných místností, ale spoluprací všech, hlavně rodičovských sdružení, a pochopením ředitele Průmyslu mléčné výživy se akce povedla.

Dobře připravená propagačně a zdravotně se celá akce v Hradci Králové zatím neuskuteční, připravuje se prý nějaká celostátní akce, s kterou je však třeba počkat, až budou polyethylenové sáčky, jinak že to nejde. Zatím mlékárna v Novém Bydžově si zajistila dostatečný počet půllitrových lahví vždy pro dvě děti společně a jde to.

Chtěl jsem těmito příklady ukázat, jak na jedné straně i 40 haléřů může být problémem pro zlepšení kvality jídla dětem, jak někde konáme ještě pedagogický dozor, jak je nutné věnovat pozornost zlepšování prostředí. Ze 100 dotázaných dětí na okrese, co mají k večeři, na 80 % říká, že uzeniny. Rodiče většinou nevědí, co děti přes den jedí, nesnaží se vyrovnat případný nedostatek některých živin.

Dva příklady z jednoho okresu a dva rozdílné výsledky. Zajistit dobré školní stravování a více mléka dětem jistě není lehkou záležitostí. Ale volat po nejmodernějších obalech, když všichni víme, že zatím to v celé republice uskutečnit nejde, je nesmyslem.

Ale z podmínek, které máme, vytvořit zlepšení, zajistit zdravou výživu dětem, je v našich silách. K tomu není třeba investic, k tomu je nutno spojit síly učitelů, rodičovských sdružení i našich obchodních organizací. Nestačí dobré usnesení, směrnice. Je důležité, jak se na provádění zákona o péči o zdraví lidu budeme podílet dole, jak dobré zkušenosti dokážeme využít a předat. Zákon o péči o zdraví lidu dává nám k tomu ty nejlepší podmínky. A proto pro něj budu hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Pražákovi, promluví poslankyně Šmehlíková.