Zdravé životní podmínky se vytvářejí a chrání zejména péčí o výchovné prostředí a způsob výchovy. Tělesné a duševní zdraví žáků je jedním ze základních předpokladů pro úspěšnou výchovně vzdělávací práci školy. Zkušenosti lékařů i ostatních zdravotnických pracovníků ukazují na některé nepříznivé jevy ve zdraví školní mládeže. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že péči o zdraví mládeže ve školách, předškolních a mimoškolních výchovných zařízeních není věnována dostatečná pozornost. Ve smyslu vládních usnesení jsou sice na školách již přijímána konkrétní opatření ke zlepšení prostředí a zvýšení úrovně péče o zdraví žáků, avšak stále ještě přetrvávají některé kritizované závady.

Některé zvláště vážné případy hygienicky nevyhovujících zařízení jsou postupně řešeny uváděním nových školských kapacit do provozu. Je však známou skutečností, že naše výchovná zařízení, především školy, jsou z velké části v objektech starých i několik století a proto po stránce hygienické často nevyhovují požadavkům výchovy dětí a dorostu. Chtěla bych uvést některé skutečnosti z našeho Východočeského kraje. Přehled nám ukazuje, že vodovod je jen v 51 % tříd, ústřední topení pouze ve 27 % škol, splachovací záchody v 80 % škol. To všechno má vliv na osobní hygienu žáků, kterou na některých školách není možno vyhovujícím způsobem zajistit. Kde je ve škole vodovod, je zpravidla jedno umyvadlo ve třídě, na klosetech v převážné míře neexistují. Kde vodovod není, děti si umývají ruce v umyvadlech v jedné vodě a jedním mýdlem. Také možnost sprchování žáků po tělesné výchově je výjimečná.

K těmto problémům v posledním období přistupují nové formy vyučování, zvyšují se prostorové nároky a tak prostředí v četných školách ještě stále nevyhovuje požadavkům na hygienicky nezávadné prostředí, zajišťující ochranu zdraví dětí a dorostu a jejich optimální výkonnost při vyučování. V denním režimu školáka je největším zlem směnování, které je důsledkem prostorové tísně. Při rozboru počtu tříd v našem Východočeském kraji je 304 tříd, učících ve dvou směnách, přičemž je 9385 žáků, tj. 10,16 %. Největší směnnost se jeví v okrese Pardubice - 15,09 %, Hradec Králové 9,06 procent, Havlíčkův Brod 8,64 %, Svitavy 7,80 %, Ústí nad Orlicí 6,3 %. V našem okrese máme největší problémy v Turnově a v Semilech na ZDŠ vůbec. Situace je také komplikována tím, že dochází k rušení malých venkovských jednotřídek, což je správné, ale vede to k další koncentraci žactva v ZDŠ střediskových obcí.

Bylo by možno ukazovat i řadu dalších problémů v souvislosti s materiálním zabezpečováním školství. Ekonomický dosah řešení nejhlavnějších úkolů v hygieně ve školách a výchovných zařízeních a ve školním stravování, o kterém jsem se zmínila, představuje z prostředků MŠK jen pro letošní rok stamiliónové částky. K tomu však přistupují problémy se stavební kapacitou.

Je proto třeba nadále počítat především s výchovným vlivem a úsilím učitelů a vychovatelů, kteří svoji pozornost za úzké spolupráce s rodičovským sdružením a společenskými organizacemi NF musí zaměřit na otázky osobní hygieny žáků, upevňování hygienických návyků a vytváření podmínek pro dobrou čistotu a vhodné pracovní prostředí ve školách - podtrhuji - za daných podmínek a možností.

Bude třeba, aby do řešení problémů rozhodněji zasáhly národní výbory a hygienici především v okresech. Měli by vypracovat pro NV přehled o současném hygienickém stavu škol a ve spolupráci s orgány NV i konkrétní harmonogram nápravy.

Při odstraňování závad využívat i místních rezerv a iniciativy občanů, NV, JZD. Že to jde, mohu dokumentovat na zkušenostech okresu Havlíčkův Brod v našem kraji. V minulém roce při vynaložení 1874 000 Kčs bylo dosaženo hodnoty 3 180 000 Kčs.

Do svépomocné zvelebovací akce k 20. výročí osvobození se přihlásilo 123 škol v okrese. Rodiče, učitelé a žáci odpracovali 54 203 brigádnické hodiny zdarma. Podobně postupovali v ostatních okresech v kraji. Je pravda, že se v poslední době začínají sdružovat prostředky závodů, JZD, NV, ale zatím jsme teprve na začátku a je třeba těmto otázkám věnovat větší pozornost.

V otázkách hygieny pedagogického procesu byla prohloubena propagace a výchovné působení mezi učiteli.

Učitel může soustavnou pozorností, věnovanou otázkám osobní i obecné hygieny žáků, hygieny prostředí, správně sestavenému celodennímu pracovnímu řádu (ve kterém se harmonicky střídají různé druhy činnosti a je zabezpečen pravidelný rytmus práce), přímo ovlivňovat zdravotní stav našich dětí.

Současný stav i na školách v našem kraji však ukazuje, že zdravotnické požadavky se prosazují velmi pomalu. Souvisí to s překonáváním vžitých a ne vždy zcela zdravotně vyhovujících organizačních schémat i způsobu řízení života a práce dětí ve škole, mimo školu i v rodině.

Ke zdravotnickým hlediskům se ve školách dosud málo přihlíží. Režim dítěte není ještě stále chápán vždy a všude především z hlediska potřeb vývoje organismu. Mám za to, že při organizaci života a práce školních dětí nejsou respektována fyziologická hlediska, především zásada střídání různých druhů činnosti s přihlédnutím k biologickým rytmům jako je duševní práce a fyzická činnost. Je nutno více respektovat fyziologické zásady vývoje, tělesnou vyspělost žáka pro daný úkol a uvážit křivku denní výkonnosti.

Podle toho je třeba rozdělovat předměty do rozvrhu hodin podle náročnosti, počet denních vyučovacích hodin upravit podle věku, uvážit stavbu i náplň hodiny podle věku a schopnosti vnímat a podle únavnosti, proložit je dostatečně dlouhými přestávkami k volnému pohybu a pobytu žáků mimo třídu, mimo školu, venku na čerstvém zdravém vzduchu. Každé zkrácení přestávky se projeví předčasným neklidem v následující hodině a snížením vnímavosti. Z téhož důvodu i větší počty hodin za sebou, než unese tělesná a duševní vyspělost žáka, jsou neproduktivní a stejně i nastavování vyučování nemá smysl. Bylo by účelné více tělesné výchovy s účelným rozmístěním vyučovacích hodin tělesné výchovy. Všechny požadavky, které jsem výše uvedla o školním vyučování i o přestávkách, platí z hlediska hygienického ještě zvýšenou měrou pro děti v družinách. Tady jejich pobyt by neměl být prodloužením vyučování. V družině je třeba kromě připrav na vyučování pro druhý den (rozsah by měl být vzájemně vyučujícími koordinován) klást důraz na hry, zábavu a především tělesnou výchovu na čerstvém vzduchu.

V některých školách se projevují problémy s tělesnou výchovou. Např. z prověrky v Jihočeském kraji vyplynulo, že jen 48 % škol má vlastní tělocvičnu, zatímco zbytek je odkázán na tělocvičny a hřiště tělovýchovných jednot.

Na základě značných požadavků na jednotlivce v průběhu školního roku a vzhledem k životu v zakouřeném prostředí v průmyslových městech má velký význam pro zvyšování zdatnosti mládeže systematická rekreace dětí a dorostu o prázdninách. Ať již ve formě pionýrských táborů stálých nebo putovních, nebo lyžařských zájezdů i během roku ve školách v přírodě. Vzhledem k značné improvizovanosti i náročnosti provozu jsou hygienické požadavky na zdravotní stav, stravování, spaní a režim dne i požadavky na vybavení dětí oblečením dány věkem rekreujících. Totéž platí o požadavcích na vedoucí dětí. Základem pro tyto akce by měl být vždy dostatek pitné vody. Zvlášť pečlivě se musí postupovat, počítá-li se s rekreací dětí nejmenších, z mateřských škol. V osobní hygieně a péči o čistotu nejsou dostatečně upevňovány návyky osobní hygieny ani pečováno v dostatečné míře o podmínky jejich dodržování. V kvalitě přirozeného a umělého osvětlení, větrání a vytápění, ve vybavení tříd žákovskými místy shledáváme značné odchylky od stanovených norem. Tento stav nám ukazuje, že by se měl zvýšit podíl zdravotnických pracovníků na práci a životě školy.

Účast lékařů a především hygieniků je nutná i nyní při zavádění nových forem vyučování, které převážně vedou k intenzifikaci pedagogického procesu, což zvyšuje nároky, jak na žáka, tak na učitele. Lékař musí mít možnost sledovat vliv výchovného prostředí a způsobu výchovy na zdraví a zdatnost žáků. V současné době počet školních i dorostových lékařů jako základních pracovníků zdravotnické péče o žáky není takový, aby se mohl stát aktivní součástí pedagogického sboru každé školy. Proto je třeba, aby nové způsoby výuky byly prověřeny před jejich zavedením i co do vlivu na zdraví a výkonnost žáků a při jejich zavádění je třeba úzké součinnosti pedagoga a lékaře.

Pedagog musí vidět jako nedílnou součást výchovy nejen péči o zdraví a zdatnost žáka, ale i výchovu ke zdravému způsobu života a práce. Hygienické návyky získané a upevněné v mládí mají rozhodující význam pro celý produktivní život každého člověka. Tuto výchovnou část zajišťuje pedagog v úzké spolupráci s lékařem, a to tak, že jemu přísluší vedoucí úloha ve výchově a školní dětský a dorostový lékař jsou jeho odbornými pomocníky. Pedagog se proto musí více než dosud opírat v této oblasti o střediska zdravotnické výchovy a tato zase se přednostně musí zaměřit na pomoc škole při zdravotnické výchově.

Velká váha leží na školní zdravotnické službě a péči o dorost při poskytování a zajišťování péče o zdraví dětí a dorostu. Dosavadní kádrová situace v těchto službách je taková, že lékaři nemohou tuto preventivní péči v dostatečné míře uplatňovat. Jejich úkol je především v péči o výchovné prostředí a způsob výchovy. Tuto péči provádí pod odborným vedením hygienické služby. I tato služba není ještě na tomto úseku uspokojivě kádrově zajištěna.

Péče o děti školního věku je zajišťována v českých krajích převážně dětskými lékaři, ve slovenských krajích je vykonávána dosud obvodními lékaři. Počet dětí připadající na jedno lékařské místo ve školní zdravotní službě je však stále vysoký, přes 8000 dětí, takže ve většině škol nemohou být plněny úkoly v plném rozsahu. Jsou prováděny preventivní prohlídky dětí buď každoročně, nebo ob jeden rok a rozvíjí se dispenzární péče o chronicky nemocné a vadné, do níž je zahrnuto asi 13 % dětí. Pro nedostatek lékařských míst nejsou uspokojivě plněny úkoly v hygienické péči o školní prostředí, v hygieně vyučování, režimu dne atd. Nedostatečně rozvinutá je také péče o duševní zdraví dětí a spolupráce s pedagogy, zejména ve výchovných problémech. Zvýšená péče je věnována prohlídkám vycházejících žáků, kde školní lékaři za spolupráce dalších odborníků hodnotí zdravotní stav pro posouzení vhodného pracovního začlenění.

Cílem je soustavným sledováním jak podmínek, tak reakcí organismu na ně i dispenzárním způsobem práce nejen chránit zdraví, ale zajišťovat i růst tělesné a duševní zdatnosti tak, aby byl pedagogický proces úspěšný a zdraví nové generace zajištěno.

Dosud jsme dostatečně nedocenili velký význam školy pro zajištění zdraví nové generace a ani zdravotnictví ještě nevytvořilo takovou spolupráci se školou, aby škola mohla tuto funkci plnit.

Značná pozornost byla v uplynulých letech věnována rozvoji a zkvalitňování péče o děti v jeslích. Koncem roku 1965 měli jsme u nás 1580 jeslí s 63 332 místy, z toho 1180 jeslí územních se 46 636 místy a 401 jeslí závodních s 16 696 místy. Od roku 1954 se počet míst v jeslích zvýšil o 85 %. Přes tento značný rozvoj nestačí v posledních letech počet míst v jeslích zvyšující se potřebě a nemožnost uspokojit všechny požadavky se stala největším problémem. Ani ve 4. pětiletce se s těmito problémy nevypořádáme. Proto jsou diskutovány další formy péče o děti zaměstnaných matek.

Ve zlepšení péče o děti v jeslích je dosahováno dobrých výsledků, zejména pokud jde o péči výchovnou, která dříve nebyla na dobré úrovni. Problém při zajišťování kvalitní zdravotní a výchovné péče o děti je otázkou personálního vybavení jeslí. Odpovědnost pracovnic jeslí za úroveň této péče je tím větší, že se jedná o děti útlého věku. Kromě osobních a odborných kvalit pracovnic, je třeba zajistit i jejich dostatečný počet.