Nejde však jen o nepochopení ze strany vedoucích pracovníků, mohou být jmenovány případy, kdy samotní zaměstnanci budou raději pobírat nebezpečnostní příplatky, než by nutili vedení závodu odstranit škodlivé prostředí. Zde bude tedy nutné, aby zdravotnické orgány nesmlouvavě prosazovaly základní požadavky ochrany a vytváření zdravého životního prostředí. Nemohou však v této situaci zůstat osamoceny bez podpory státních a odborových orgánů.

Vyšší pozornost bude nutno věnovat bezpodmínečně zásobování obyvatelstva, zejména vesnického obyvatelstva pitnou vodou. Podle materiálu, který jsem měl k dispozici, je v současné době 80 - 90 % vody ze studní závadných. Nejde tu o budování nových, ale především o asanaci a udržení nezávadnosti stávajících studní. Nutnost mimořádné péče o tyto individuální vodní zdroje je podtržena tím, že v současné době je v českých krajích zásobeno z vodovodů 59 % obyvatelstva a na Slovensku asi 32 %.

V zemědělských závodech musí být péče o zdravé životní prostředí zvláště prosazována, zejména při nové investiční výstavbě. Neměla by být zahájena žádná stavba, u níž se nepočítá s kompletním sociálním zařízením. Vždyť i to přispívá vyrovnání kulturnosti práce zemědělství a průmyslu, což je jedna z podmínek získání pracovníků a zejména mladých do zemědělství. Vím, že investiční výstavba pro zemědělskou výrobu je jednou ze slabých stránek zemědělství, avšak to na věci nemění tolik, abychom museli od požadavku zdravého pracovního prostředí v zemědělství ustoupit.

Naléhavost nekompromisního prosazování ustanovení zákona o zabezpečování zdravého životního prostředí v zemědělském provozu je vynucována růstem rizikovosti zemědělských pracovišť, zejména v živočišné výrobě. Přestože se nám podařilo úspěšně likvidovat brucelózu skotu a eradikace tuberkulózy skotu úspěšně pokračuje, s rozvojem zdravotní vědy a koncentrace zemědělské výroby zjišťují se neustále nové spojitosti mezi chorobami hospodářských zvířat a onemocněním lidí, ať už jde o dávno známé salmonelózy, v poslední době velmi aktuální plísňová onemocnění -trichofytie - a v současné době na významu nabývající leptospirózy, listeriózy a některé jiné virové choroby.

Z toho vyplývá nutnost řešit zdravotní problematiku, zejména zemědělského obyvatelstva nerozlučně ve spojení s řešením materiální problematiky tak, jak to ukládá § 79 návrhu zákona.

Se zemědělstvím souvisí i další bod zajišťování zdravého životního prostředí - zdravá výživa. V časopisech, konečně i ve Zprávách pro poslance NS se dovídáme, jak nezdravé je složení naší výživy. Racionální výživu tak, jak ji ukládá navrhovaný zákon, není však možno zajistit pouhou agitací a přesvědčováním. Je třeba pro ni vytvořit materiální a společenské podmínky, a to jednak podporou výroby těch potravin, jichž je v naší stravě nedostatek, prostřednictvím ekonomických pobídek a jednak jejich cenovým zvýhodněním pro spotřebitele na trhu. Co nám je například platné neustále propagovat nealkoholické nápoje, když kvalitních je často na trhu nedostatek a koneckonců jsou dražší než nápoje alkoholické. Stejně je tomu u zeleniny, kde příprava jídla ze zeleniny je pracnější a cena vyšší, než např. u moučných jídel. Vůbec je třeba se zabývat cenou správné výživy, která je v současné době vyšší, než cena současné výživy na osobu a den, o cca 7 Kčs. Z tohoto pohledu můžeme velmi dobře hodnotit některá opatření ústředního výboru v cenové politice zemědělských výrobků, ať se to týká změny cen vykupovaného mléka nebo mladého hovězího skotu.

Stejně často je konstatována klesající spotřeba mléka. V poslední době nedosahujeme ani předválečné spotřeby na osobu, a to i v loňském roce, kdy byl plán výroby mléka plněn. Ani zde nám nepomohou pouhá slova a nařízení, je třeba zvážit opětovné podávání mléka mladým lidem na školách a nebát se ani rozšíření prodeje mléka v restauracích.

Se zavedením nového zákona o péči o zdraví lidu souvisejí jistě i další otázky: dobudování a naplnění sítě zdravotnických zařízení, materiální zabezpečení a v neposlední míře i otázka odměny pracovníků ve zdravotnictví, kde je nutno zabývat se zejména středním zdravotnickým personálem.

Jistě s uvedením nového zákona do života souvisí i další problémy, nebylo však mým úmyslem všemi se zabývat. Chtěl jsem jen ukázat v souladu se zásadami dalšího prohloubení činnosti NS, že přestože návrh byl velmi dlouho a důkladně ve výborech projednáván, bude jeho stoprocentní uplatnění v praxi vyžadovat mnoho úsilí nejen všech poslanců NS a pracovníků zdravotnictví, ale především všech občanů našeho státu.

Přes tuto skutečnost považují poslanci výboru pro potravinářský a spotřební průmysl, místní hospodářství a služby, obchod a spoje a poslanci zemědělského výboru ustanovení navrhovaného zákona za správná a dobrá, a proto navrhuji jménem obou výborů předložený vládní návrh zákona o péči o zdraví lidu ke schválení podle společné zprávy výborů NS. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Lacinovi, promluví posl. Závodská.

Posl. Závodská: Vážení soudruzi poslanci a poslankyně, předkládaná osnova jednotného zákona o péči o zdraví lidu má podstatnou měrou zvýšit úsilí a zejména dosáhnout kladných výsledků na jednom z úseků, který až dosud zaostával v péči společnosti o zdraví lidu, tj. na úseku životních a pracovních podmínek. Jde o komplex otázek, jejichž předmětem je péče o zdravý stav sídlišť, ovzduší, vody, správná a zdravá výživa, péče o děti, dorost a pracující, zejména v průmyslu a další.

Zákon jistě přivítají nejen lékaři a zdravotníci, kteří jej již dlouho očekávají, ale i naši občané, neboť zákon má svůj význam pro všechny pracující našeho státu. Právem od něho očekávají další zlepšení našeho zdravotnictví, a to nejen na úseku poskytování léčebně preventivní péče, ale především z hlediska toho, že řeší i problémy týkající se životního a pracovního prostředí.

Promiňte mi, soudružky a soudruzi, že budu k tomuto tématu diskutovat, jak o tom již hovořila s. Spěváková, která se zaměřila převážně k problematice Severočeského kraje, tak jak to řešila také komise složená z poslanců průmyslového a zdravotního výboru. Chtěla bych k tomu poznamenat, že zvláště v Severomoravském kraji a především v Ostravě se očekává, že přijetím zákona se budou účinněji řešit problémy čistoty ovzduší, které dnes tak tíží občany města Ostravy. Také když jsem v posledních týdnech navštívila některé schůze občanů i plenární zasedání Obvodního národního výboru v Radvanicích, byly tyto otázky znovu projednány a požadováno řešení.

K doložení oprávněných těžkostí a stížností, které jsou, bych chtěla poukázat na některé podstatné údaje, které z hlediska zdraví lidu nás nutí, abychom se tímto problémem velmi vážně zabývali. Navržený zákon, který bude jistě přijat a schválen, dá možnost jak národním výborům, tak i podnikům, aby tyto problémy řešily jednotně, uceleně i výhledově.

Jsou to některé údaje z výsledků průzkumu, který provedly v minulém roce jednak orgány lidové kontroly a statistiky, a pak údaje vypracované MěstNV v Ostravě, ze kterých některé vyjímám.

Tak např. na území města Ostravy jsou vedle jiných nejvíce postižené tři oblasti, které představují území o ploše 35 km² a kde zhruba žije 80 000 obyvatel. Jsou to oblasti NHKG, VŽKG a pak oblast koksoven, elektráren a chemických závodů v povodí Odry. Jsou to oblasti, kde průměrná hodnota prašného spadu je větší než 1000 tun/km² ročně, tj. šestinásobek, než je stanovena norma. Na některých exponovaných místech v Radvanicích a v Hrušově se již naměřilo v některých měsících kolem 10 000 tun/km²/rok, což je hodnota, která nemá na území našeho státu období (čísla z roku 1965). Také u kysličníku siřičitého je přípustná koncentrace 0,15 mg/m³, avšak měření, které nebylo možno zavést tak soustavně a pravidelně jako u prašného spadu, ukazuje na běžné zamoření městských čtvrtí v rozsahu 0,6 - 09 mg/m³.

Nelze také pominout výskyt rakovinotvorných uhlíkatých látek, jež se nacházejí ve vyšších koncentracích zvláště v dýmech z koksoven a sazoven. V současné době vypouštějí do ovzduší průmyslové závody pouze na území města Ostravy zhruba 260 000 tun prachu ročně.

To vše pochopitelně má nesmírný vliv především na zdraví našich obyvatel, což pochopitelně nejde dost přesně vyčíslit. Jsou známy již delší dobu výsledky průzkumu, který provedli pracovníci Krajské hygienicko-epidemiologické služby a MěHES a také pracovníci školní lékařské služby v Ostravě, kde bylo provedeno srovnání dvou kolektivů žáků, a to v Hrušově a v Zábřehu, ze kterého vyplynulo, že nemocnost dětí v Hrušově je podstatně vyšší než u dětí v Zábřehu - 1,17 % proti 0,76 % (jsou to 2 okrajové čtvrti města Ostravy), z nichž jedna část se nachází na západní straně města, kde ty spady popílku jsou, to je Zábřeh, jedna je směrem jihovýchodním, kde je spad mnohem menší. Děti z Hrušova jsou slabší tělesné konstrukce, mají častější vadné držení těla, známky křivice, jsou mnohem častěji nemocné na katary horních cest dýchacích a záněty mandlí, rovněž hodnoty krevního oběhu jsou u nich méně příznivé. Výsledkem bylo i zjištění, že zánět očních spojivek v Hrušově je až 20násobný a výskyt onemocnění horních cest dýchacích o 20 až 25 % vyšší.

Vedle škod, které jsou způsobovány na zdraví lidu, vznikají i další velké škody našemu hospodářství z titulu nemocnosti, a to vzrůstem některých infekčních onemocnění, např. zánětu jater, žloutenky i břišního tyfu.

Tímto neuspokojivým stavem v čistotě ovzduší jsou způsobovány škody i v údržbě bytového fondu, dále na komunikacích a kanalizaci i na rostlinných kulturách. Už přede mnou soudruzi mnohé řekli. Rostlinné kultury jsou napadány pevnými i plynnými exhaláty, což má vliv i na znečištění pícnin. Jsou trvale znehodnocovány měkké i tvrdé plody. Stromy jsou napadány rakovinou, vlivem prachu pak cizopasnými houbami a hmyzem. V neposlední řadě se tyto škodlivé vlivy odrážejí i na stavu našich vod a jejich znečišťování neustále pokračuje.

O důsledcích znečištěného ovzduší jsem hovořila poněkud obšírněji. Celá řada organizací se touto otázkou zabývá, konají se různé konference celostátního významu, semináře, zasedají pléna KNV i našeho MěNV, jednají o problémech a přijímají jistě celou řadu podnětných návrhů a usnesení, jak situaci řešit. Při projednávání těchto otázek jsou obvykle přednášeny názory nebo námitky, že sice prašnost je značná, ale způsoby jak ji odstranit jsou zdlouhavé, např. že nestačí kapacita závodu na výrobu vzduchotechnických zařízení v Milevsku, nebo že nejsou pro tyto účely vyčleňovány finanční prostředky a tak podobně.

Byla jsem, podobně jako s. Spěváková, pověřena zdravotním výborem zúčastnit se práce v mezivýborové komisi složené z poslanců zdravotního a průmyslového výboru pro řešení problematiky na úseku čistoty ovzduší. Jedním z prvých úkolů této komise bylo přesvědčit se o správnosti těchto názorů. Proto naše komise pod vedením s. posl. Šindeláře si vzala za úkol navštívit příslušné závody, prozkoumat a projednat na místě celou situaci. I když to nebyl dlouhodobý průzkum, zjistili jsme napřed ve Výzkumném ústavu v Malešicích, že máme vyvinuté výkonné elektrické odlučovače, elektrostatické a mechanické filtry na záchyt pevných částic a že dovedou zachytit až 99 % popílku; jiná otázka je již jejich údržba v provozu a dodržování stanovených parametrů, případně - jak si zase na druhé straně podniky stěžují - dlouhodobé čekací lhůty na montáž zařízení. Přesvědčili jsme se rovněž, že i kapacita Závodů na výrobu vzduchotechnických zařízení v Milevsku na stávající požadavky by byla dostačující, není však vždy plně vytížena výrobou právě těchto vzduchotechnických zařízení, neboť např. v minulém roce - a sama jsem to prošetřovala na tehdejším MTS - v důsledku nedostatku objednávek byl jim určen náhradní výrobní program. A nakonec jsme zjistili, že i naše Státní plánovací komise uvolňuje pro tyto účely ne sice miliardy, ale ve čtvrté pětiletce je to průměrně ročně 80 mil. Kčs, celkem pak 400 mil. Kčs na celou pětiletku, a že i tyto prostředky, tyto finanční zdroje nejsou plně účelově využívány.