Druhou potíží při umísťování mladých vysokoškoláků jsou závody, které leží bezprostředně v hraniční oblasti, mnohdy se špatným komunikačním spojením, kam prostě mnozí mladí jít nechtějí. Např. závody v Dolní Poustevně, Mikulášovicích, Vilémově u Šluknova, Varnsdorfu atd. mladé vysokoškoláky nijak nelákají. Téměř všude jim vadí nedostatek moderních bytů.

Naproti tomu mnohé závody, které mají mladé osazenstvo, si zase stěžují na přílišnou náročnost absolventů, na jejich sebevědomí, na teoretické vědomosti, které si z vysoké školy sice přinášejí, avšak na malé nebo vůbec žádné praktické schopnosti a dovednosti, na neochotu nastoupit v zácvičné době i na místech, pro něž je vyhrazena nižší kvalifikace, než sami mají, apod.

V tomto smyslu podle našeho názoru by se mělo na vysokých školách zlepšit i výchovné působení na mladé absolventy, jako je tomu v Sovětském svazu, kde mladí lidé s mnohem větším porozuměním nastupují tam, kde je stát právě potřebuje i za cenu osobního dočasného nepohodlí. My se domníváme, soudružky a soudruzi, že kdyby tento stav měl neustále pokračovat, že by jak stranické, tak i státní orgány musely probojovávat názor, že když se tato otázka nebude řešit, ať již rozhodnutím ministerstva, nebo samotným vedením vysokých škol, ale i samotnými studenty, a kdyby nebylo celospolečenské pochopení pro tyto zájmy, pak bude nevyhnutelně nutno uplatnit na XII. sjezdu požadavek, aby byl větší počet studentů především přijímán přímo z kraje na vysoké školy, protože v tom je záruka, že se tito lidé do kraje vrátí.

Soudružky a soudruzi, v našem kraji máme jen dvě vysoké školy, Vysokou školu strojní a textilní v Liberci a Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Uvažovali jsme svého času o zřízení dalších vysokých škol, např. Vysoké školy chemicko-technologické, která by v kraji se značně rozvinutým chemickým průmyslem měla jistě své opodstatnění, ale nakonec jsme se přiklonili k širším celostátním hlediskům, podle nichž je nutno upravovat síť vysokých škol.

Tím více nám ovšem záleží na našich dvou vysokých školách, s nimiž do budoucna natrvalo u nás počítáme. Obě školy mají připraveny perspektivní investiční plány, jejichž realizace by však neměla být donekonečna odsunována. Velmi naléhavá je zejména u pedagogické fakulty především výstavba studentských kolejí, a to není úkol nijak lehký v kraji, v němž významné celostátní úkoly v oblasti investiční politiky a náročná bytová výstavba váží značnou část stavební kapacity.

Přitom liberecká Vysoká škola strojní a textilní plní významné celostátní úkoly v přípravě inženýrských kádrů. Každoročně posílá na závody v celé republice např. 90 inženýrů pro obor strojírenské technologie, 120 pro obor textilní technologie, 30 konstruktérů textilních strojů atd. Kromě toho se na této škole experimentálně ověřuje zvláštní forma studia, zaměřená na výchovu odborníků-učitelů pro průmyslové a učňovské školy, které také přikládáme velký význam. Je všeobecně známo, že chronický nedostatek interních učitelů-odborníků a neúnosný počet externích inženýrů snižují výsledky práce našich průmyslových škol.

Zvláštní poslání přisuzujeme zejména naší pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V ní vidíme jistě právem základní článek našeho úsilí o podstatné zvýšení vzdělanosti a kvalifikovanosti v našem kraji. Stabilizace učitelských kádrů v základním školství je přímo podmíněna existenci pedagogické fakulty, která vychovává učitele z našich vlastních krajských zdrojů. Proto máme zájem na tom, aby se tato škola po všech stránkách stabilizovala, aby měla potřebnou perspektivu a také potřebnou kapacitu zejména v tomto období, kdy se chceme definitivně vypořádat s dlouhodobým nedostatkem kvalifikovaných učitelů, který je hlavní příčinou toho, že náš kraj je v prospěchu žáků devítiletek již řadu let na jednom z posledních míst v republice,což se potom přirozeně projevuje i v nedostatečném přijímání na střední a hlavně vysoké školy. Na základě rozboru ve školním roce a průzkumu v 6. až 9. ročníku základních devítiletých škol bylo v našem kraji v r. 1961 - 1962 40 % nekvalifikovaných učitelů, v následujícím školním roce 43 %, potom to kleslo na 40 % a ve školním roce 1964-1965 bylo v našem kraji ještě 36 % učitelů, kteří neměli potřebnou kvalifikaci.

Jsme toho názoru, že požadavek stabilizace je nutno rozšířit na učitelské studium vůbec. Neustálé organizační změny v uplynulých letech nijak nepřispěly ke zvýšení úrovně vysokoškolského studia. Jsme názoru, že současné pedagogické fakulty v podstatě vyhovují potřebám našeho základního školství a měly by tedy pracovat s perspektivou, která přirozeně nevylučuje dílčí a účelné úpravy studijního systému, jestliže si je vývoj vynutí.

Soudružky a soudruzi, projednali jsme předložený návrh zákona ve většině výborů Národního shromáždění a nepochybuji, že bude jistě schválen. Uplatňování zákona ať již na ministerstvu, na vysokých školách i samotnými našimi studenty, zejména jak potom pochopí celospolečenské zájmy, nám jistě pomůže. To byl také motiv, který mě vedl k tomu abych řekl k zákonu těchto několik připomínek.(Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Novákovi. Listina přihlášených do rozpravy je vyčerpána. Táži se, jestli si ještě někdo přeje slovo ? Posl. s. Dobiáš.

Posl. Dobiáš: Soudružky a soudruzi, nedá mi to, abych nešel s troškou do parlamentního mlýna. Soudruh ministr říkal, že základním pracovištěm na vysokých školách je katedra. Kdo z nás tam působí delší dobu, potvrdí, že to je velká novota, a myslím, dobrá novota. Dříve se vysoké školy skládaly z fakult. Kolik tam bylo vyučujících, tolik tam bylo pracovišť. Dnes základem je katedra podle určitého předmětu a katedra má několik vyučujících. To znamená, že ti se formují do určitého tvaru. Není to už tak atomizováno, jak to bylo před válkou.

V tomto návrhu zákona je jedna věc, která si zaslouží zdůraznění. Je to volba funkcionářů. Děkan, proděkan, rektor, prorektor - budou podle zákona voleni tajným hlasováním. Dosud máme situaci - říkám otevřeně - že ne vždy se podaří na vysokých školách vybrat vhodné kádry na tyto funkce. Přiznám se k pravdě, že ne zrovna nejschopnější stojí o tyto funkce, a to není dobré. Když mluvím o tom, čím je třeba vybavit vysoké školy, musím říci, že podle mého názoru je především v našich silách dát jim nejschopnější lidi do čela a bez toho nebude nikdy vysoká škola vysokou školou a ani vědeckým pracovištěm, kdybychom jí dali tisíckrát větší možnost vědecké práce a vybavení pracoviště, protože katedry jsou katedry, ale rozhoduje, jaké "slunce" tam je ve vedení. Je-li tam "stín", "polostín" nebo "mračno", to má vliv doslova na práci všech kateder.

Přimlouval bych se u soudruha ministra - a to je moje troška do mlýna - abychom odbourali poslední zbytky některých zbytečných administrativních prací, kterými zatěžujeme funkcionáře, kteří je proto nechtějí brát. Máme dnes slušný administrativní aparát, tajemníky, kvestory, kteří mají kvalifikaci k tomu, aby mohli dělat více než dosud a rozhodovat, aby skutečně bylo vyznamenáním, když bude někdo zvolen tajným hlasováním, a to kdokoliv z našich es do čela našich fakult a vysokých škol. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Dobiášovi. Přeje si ještě někdo slovo ? (Nikdo se nehlásil.) Nikdo.

Prosím soudruha ministra školství a kultury o závěrečné slovo.

Ministr prof. dr. J. Hájek, DrSc.: Soudružky a soudruzi poslanci, myslím, že není potřeba, abych dlouho hovořil o tom, k čemu vystoupilo tolik soudruhů a soudružek, kteří přinesli velmi konstruktivní a kladné příspěvky k projednání návrhu zákona.

Myslím, že vcelku to, co zde bylo řečeno diskutujícími, potvrdilo zásadně progresívní tendence, které jsou v návrhu zákona vyjádřeny. Soudruzi poukázali na konkrétních příkladech a promítli často na základě velmi zasvěcené zkušenosti, jak zákon dává možnost k tomu, aby jednotlivé problémy důležité pro vysokoškolskou výuku mohly být úspěšně a efektivně řešeny. Byly zde některé připomínky, zejména ve druhé části diskuse, které zasluhují, aby se ministerstvo školství a kultury i všichni pracovníci vysokých škol, ale i příslušní odpovědní pracovníci resortu důkladně nad nimi zamysleli.

Je to např. problém rozmísťování absolventů, který není zcela v rukou vysokých škol, ani v rukou ministerstva školství. Chtěl bych upozornit, že jsme již v poslední schůzi kulturního výboru o tom hovořili, že v předchozím roce jsme již uvolnili rozmísťovací řízení v některých oborech a letos dále rozšiřujeme počet oborů, kde rozmísťovací řízení nebude vedeno striktním dosavadním způsobem, nýbrž se uvolní, a to tam, kde právě vzhledem k dostatečné poptávce ze strany resortů nebude třeba provádět rozmísťování dosavadním striktním způsobem.

Myslím, že zkušenost, kterou zde přinesl .s. posl. Novák ze Severočeského kraje, nám ukázala, jaké problémy ještě jsou a brání nám, abychom rozmísťovací řízení, které je tíživé pro vysoké školy samy i pro ministerstvo školství a kultury, ale které samozřejmě není také vždy dobře únosné pro absolventy, dobře vyřešili. Je to jeden z příkladů, kde jsou příčiny toho, proč ještě nejsme s to tak učinit. Myslím, že toto promítnutí konkrétní skutečnosti ukázalo, jak je třeba, abychom v těchto otázkách ještě lépe zesílili spolupráci mezi odbornými resorty, které potřebují vysokoškolské absolventy, a vysokými školami, popřípadě ministerstvem.

Je samozřejmé, že v celostátním měřítku v celém národním hospodářství potřebujeme právě dostatečnou přesnost, se kterou budeme schopni určit potřebu kvalifikovaných odborníků-vysokoškoláků na značnou dobu dopředu, poněvadž jde o plánování velmi dlouhodobé, které přesahuje rozsah jedné pětiletky. Zde jde o problémy, které nemůžeme řešit zcela sami, kde zejména ve spolupráci se Státní plánovací komisí se o to snažíme a kde doufáme, že na základě pečlivého a hlubokého studia problému kvalifikační struktury a jejího vývoje ve světle předvídaných makrostrukturálních změn v našem hospodářství se nám podaří perspektivu našich kádrů stabilizovat. Nebude to rozhodně práce lehká.

Chtěl bych ubezpečit s. Špálovského: jestliže jsem v referátu mluvil o problému střední všeobecně vzdělávací školy, skutečně ministerstvo školství a kultury se nad tímto problémem velmi vážně zamýšlí a věnuje také pozornost právě otázce specifického vzdělání mladých žen, které, jak víme, tvoří dnes značnou část žactva středních všeobecně vzdělávacích škol. Ministerstvo věnuje pozornost právě tomu, aby se zkvalitnila příprava na středních všeobecně vzdělávacích školách a takovýmto způsobem byla základnou pro výběr na vysoké školy, aby tento výběr byl zlepšen, a tím se umožnilo i zkvalitnění výukového procesu na vysokých školách samých.

Ovšem, chtěl bych k tomu připomenout, soudruzi, že i zde je zapotřebí, aby právě už ve věku kolem 15 let se nám dostatečné množství mladých lidí rozhodlo pro cestu střední všeobecně vzdělávací školy, aby byly dostatečné stimuly v celém našem hospodářství, kde rozhodování je děláno namnoze rodiči právě z hledisek praktických, aby tyto stimuly k této orientaci dopomohly. To - jak jsem již řekl - je věcí, jak se rychle podaří progresívní denivelizační tendence, které prosazuje naše strana v celém našem hospodářství, v celé naší společnosti.

Rovněž otázka postgraduálního studia, o které zde hovořilo několik soudruhů, a zejména soudruh inž. Svoboda, je otázkou, kde školství a vysoké školy mohou jen udělat určitou nabídku, ale kde právě společenská objednávka pro specifické konkrétní druhy postgraduálního studia musí přijít od příslušných resortů a kde je tato spolupráce mezi příslušnými resorty a školstvím velmi potřebná.

Vcelku bych chtěl znovu soudruhy ujistit, neboť jsme vděčni všem soudružkám a soudruhům, kteří zde vystoupili, za podnětné příspěvky, že budeme všechny jejich podněty velmi pečlivě studovat, konfrontovat je s našimi vlastními úvahami a studiemi a přímo připravovanými opatřeními. Konec konců, v připravovaných opatřeních, o kterých jsme již ve výborech informovali a kde jsme návrhy dávali k dispozici, jistě soudruzi uvidí realizaci svých připomínek.

Znovu mi dovolte, abych opakoval, že rozhodnete-li zde dnes o schválení předloženého návrhu zákona, bude to skutečně jen první krok k tomu, aby byl dán zákonný normotvorný rámec pro práci našich vysokých škol. To další, co bude důležité, bude tato práce sama. Jsem přesvědčen, že i diskuse, která zde byla, rovněž pro nás, pracovníky školství a kultury, i pro ty soudruhy z vysokých škol, kteří se tohoto jednání zúčastnili, byla projevem důvěry vůči vysokým školám, byl to výraz očekávání, které zde bylo vůči vysokým školám a vůči naší školské soustavě vyjádřeno právem. Bude to povzbuzení pro to, abychom se snažili, pokud jde o nás, aby naše vysoké školy a celé naše školství správně a důsledně plnilo svou společenskou funkci v dobudování naší socialistické společnosti. Děkuji ještě jednou. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru Hájkovi. Prosím hlavního zpravodaje soudruha Vyskota o závěr celého jednání.

Posl. prof. inž. dr. Vyskot, DrSc.: Vážení soudruzi a soudružky poslanci, moje úloha je vaším vystoupením, které bylo všestranně bohaté a závazné na argumenty i na myšlenky, podstatně usnadněna. Chtěl bych zdůraznit, že rozprava, kterou jsme vyslechli v plénu Národního shromáždění, ukázala na společenský význam vysokých škol i na cestu, kterou se máme ubírat.

Všem nám je jasné, že v této etapě budování naší společnosti rozhodne o velké soutěži mezi dvěma soustavami kvalita a intenzita, tj. vyšší výrobnost práce. Tomuto cíli musí sloužit naše vysoké školy s celým velkým zázemím vědy, vzdělání a kultury. Podaří-li se nám to rychle a účinně, soudím, že jsme schopni překonat řadu současných potíží právě v jednotě vědy a praxe, tedy teorie a výroby. Proto se domnívám, že jedním z hlavních externích aspektů zákona bude využití rozsáhlé základny vysokých škol v budování naší země.