Myslím, že současně tento úkol nám pomůže získat všechny mladé lidi. Oni zatím často byli iritováni řadou problémů, které i nás tížily, které i nám ležely na srdci. Soudím, že mladé lidi musíme získat nejen rozumem, ale také srdcem, totiž spojením velkých cílů, které dovedeme logicky vyložit, působením na jejich city, na jejich smysl pro romantiku, pro čest a pro budování nových věci, které oni jistě také rádi přijmou za své a potom jako takové je budou úporně hájit.

Nesmíme se bát vzpoury synů a dcer proti otcům a matkám. To je totiž problém, který se opakuje tak dlouho jako samy dějiny. Oni sami jako otcové a matky budou mít zase co dělat se vzpourou synů a dcer. To je zcela pochopitelné, protože oni nemají zábrany, dané životní zkušeností, případně obavami o svoje zaměstnání, čili jsou otevřenější a někdy - jak se říká - planě radikalizují. Podstata je to naprosto správná, že jsme jedno tělo a jedna mysl a že tento problém k prospěchu společnému zvládneme.

Snad není nemístné, když spojím tuto část svého závěrečného slova s tím, co bylo diskutováno v předchozí naší rozpravě, totiž k zahraniční politice. Soudím, že jsme schopni touto cestou mladých lidí, jejich vztahem ke své malé a krásné zemi, docílit velmi mnoho. Mám sám zkušenosti jako rektor vysoké školy, která vyslala mladé lidi do zahraničí, na Západ. Vrátili se velmi vlastenečtí, neboť teprve potom si dovedou vážit své země. K tomu jim musíme dát měřítka. Myslím, že často měřítka jsou věci, které nám obecně chybějí. Budeme je muset znovu i na poli sociologie a psychologie - to se opět týká vysokých škol, vědy a vzdělání - podstatně obnovit a samozřejmě rozvíjet.

Vzpomínám na slova Zdeňka Nejedlého, který říkal a velmi jasnozřivě zdůrazňoval, že vysoké školy potřebují klid organizační, aby mohly rozvíjet tvůrčí neklid, aby mohly v předpolí vědy, vzdělání a kultury hledat nové cesty, které budou účinné, které budou také poutavé a které - to si nemusíme namlouvat - budou vnitřně naše. Já myslím, že na tomto principu jsme schopni všechny poctivé pracovníky bez rozdílu věku a postavení získat. Ostatně k té otázce titulů myslím, že největší titul je vůbec člen lidské společnosti, a k tomu jistě všichni dospějeme. To je také náš cíl.

Konečně mi dovolte, abych vyjádřil svoje přesvědčení, ze symbolická konstelace, kdy zde v Národním shromáždění vedle sebe v křeslech vlády sedí ministr školství a ministr financí, bude znamenat štědrou ruku pro vysoké školy, a to nebude žádnou velice složitou cestou, bude to přímo z ruky do ruky. To zase znám ze zahraničí, že totiž řada škol je hůře vybudována, ale jde se progresívně na nové stroje, přístroje, že dokáže poměrně rychle změnit svou strukturu.

V pondělí jsem jednal ve Vídni s naší sesterskou školou, neboť chystáme společné oslavy založení této vídenské školy (založil ji Čech Ignác Pešina z Čechorodu jako školu pro celé mocnářství) a tam právě jsem si všiml, jak oni v zastaralé budově, 21 let staré, která předtím sloužila jako vojenská kadetka, dokáží budovat novými přístroji velice progresívní pracoviště. A tam jako myšky sedí studenti a ti pracují, protože oni za 1 text nebo stáž platí 20 šilinků. A tam on si to tedy dovede obrátit, co utratí, když nepracuje. Nemluvím tady o tom proto, abychom to chtěli zavádět, nikterak ne, ale abychom se naučili vážit si všeho, co společnost vytváří, co dává, a na tomto principu bychom se dobře dohodli.

Soudím, že dáme-li vysokým školám tvůrčí neklid s podmínkou organizačního klidu, který tolik potřebujeme, dáme-li našim vynikajícím pedagogům, vědcům a talentovaným mladým lidem "zelenou" a dáme-li jim také trochu peněz - pochopitelně, jak už jsem zdůraznil přímou spojitost školství a financí - nemusíme se bát o osud vysokých škol a osud celé naší země, bude pokrokový.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zprav. posl. Vyskotovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, přistoupíme k hlasování. Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona o vysokých školách podle tisku 73, tj. společné zprávy výboru ústavněprávního, výboru pro plán a rozpočet, výboru průmyslového pro hlavní výrobní odvětví a dopravu, výboru zemědělského, výboru kulturního a zdravotního, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Nikdo. Kdo je proti? Také nikdo. Konstatuji, že Národní shromáždění schválilo návrh zákona o vysokých školách podle společné zprávy šesti výborů Národního shromáždění jednomyslně. (Potlesk.)

Přerušuji nyní schůzí na 20 minut do 17.30 hod.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi, měli bychom nyní přistoupit k projednávání pátého bodu pořadu. Vzhledem k mé včerejší nepřítomnosti, ráno jsem byl totiž na Hradě, se omlouvám, že jsem nebyl informován o přesném stanovení pořadu besed, a teď právě jsem se to dověděl. Je zde kolize s besedami s členy vlády, které byly smluveny.

Dávám plénu v úvahu, zda máme pokračovat, nebo podle stanoveného programu přistoupit k besedám. V tom případě bychom začali zítra v 9 hod. ráno. Podle předběžného zjištění asi 16 poslanců zamýšlí zítra vystoupit v rozpravě k zákonu o zdraví lidu, to znamená, že bychom zhruba do 17 hod. mohli být zítra s programem hotovi, když bychom zahájili v 9 hod. To znamená, že soudruh ministr Plojhar by vystoupil zítra v 9 hod. a nyní bychom provedli besedy, jak byly původně plánovány.

Hlásí se s. dr. Kyselý.

Posl. dr. Kyselý: V dôsledku toho však bude treba odročiť zasadanie medziparlamentných skupín, ktoré majú zajtra v 8.30 hodín zasadať.

Předseda NS s. Laštovička: Soudružky a soudruzi poslanci! Vzhledem k tomu, že řada poslanců odjíždí v sobotu ráno, jde o jejich účast na okresních konferencích, bylo by v pátek pravděpodobně obtížné pokračovat v jednání.

Jsem veden snahou abychom mohli jednání skončit. Kromě toho v pátek je pravidelné zasedání vlády, takže jsme v určité časové tísni.

Navrhuji, abychom nyní přistoupili k besedám, jak byly původně stanoveny, jak jste se dozvěděli z oběžníku, a zítra abychom začali v 9 hod ráno; skupiny meziparlamentní unie, ty, které jsou svolány, by zahájily jednání v 8 hod ráno. Pak bychom schůzovali do 13 hodin, dvě hodiny přestávku a mezi 16 a 17 hod. bychom zhruba mohli skončit plenární schůzi.

Kdo souhlasí s takovým rozvrhem, jak jsem jej nyní přednesl? Kdo je proti? Jeden hlas. (Hlas z pléna: Kratší přestávku, protože Pražané se vždycky rozutečou.) Děkuji.

Přerušuji schůzi do 9 hod. zítra ráno.