Na záver sa žiada vyzdvihnúť jedna dôležitá stránka spojená s prípravou predloženého návrhu zákona. Predloha zákona je výsledkom viac ako dvojročnej práce mnohých pracovníkov zo samotných vysokých škôl, ako i pracovníkov Ministerstva školstva. Predloha zákona bola široko diskutovaná na samotných vysokých školách medzi učiteľmi a študentmi, niektoré ustanovenia sa diskutovali i v širokej verejnosti. V predloženom návrhu zákona sú tak zohľadnené bohaté skúsenosti práve tých pracovníkov, ktorých budúcu prácu a činnosť upravuje. Zákon po novom formuluje základné ustanovenia a obsahuje celú radu nových progresívnych a stupňu rozvoja našej spoločnosti plne zodpovedajúcich ustanovení. V súlade s objektívnymi potrebami vysokých škôl doporučujem návrh zákona plenárnemu zasadnutiu schváliť. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Slobodovi. Promluví posl. Špálovský.

Posl. Špálovský: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Pro úspěšný rozvoj činnosti vysokých škol na všech úsecích je nezbytné, aby současnému stavu a především vývojovým tendencím odpovídaly příslušné právní normy. Změny, ke kterým došlo v našem vysokém školství v posledních letech anebo které bude nutno provést v důsledku dalšího rozvoje vědy a techniky v nejbližším období, pokud jde o organizaci a náplň jejich práce, nutně měly za následek, že ani základní právní norma, tj. zákon o vysokých školách z r. 1950, který byl částečně novelizován v r. 1956, a ani četné předpisy vydané k jeho provádění nejen neodpovídaly potřebám rozvoje vysokoškolského vzdělání, ale byly i v mnoha směrech překonány.

Z těchto důvodů na základě usnesení ÚV KSČ k úkolům dalšího rozvoje školství a výchovy z října 1964 bylo uloženo vypracovat návrh nového zákona o vysokých školách a příslušný soubor opatření k jeho realizaci.tak, aby jeho uplatnění bylo možno provádět již v letech 1965/66.

Tak, jak již bylo uvedeno ve zprávě ministra školství s. prof. Hájka i ve zpravodajské zprávě s. posl. Vyskota, byly vypracovány zásady pro nově navrhovaný zákon a tyto byly předloženy příslušným orgánům NS. První původní návrh neodpovídal současným podmínkám rozvoje naší společnosti a zejména nevyhovoval dalšímu rozvoji vysokého školství, a proto jej bylo nutno přepracovat. Nově předložený návrh, který v podstatě tvoří konstrukci předloženého návrhu zákona o vysokých školách, byl předmětem mnoha diskusí a porad, zúčastnili se ho experti vysokých škol, ČSAV, ministerstva školství a dalších institucí. Je tedy možno zcela odpovědně prohlásit, že příprava vládního návrhu zákona o vysokých školách prošla všemi zainteresovanými složkami. Nový vládní návrh zákona po projednání v jednotlivých výborech NS, po připomínkách a úpravách je předkládán dnešnímu zasedání NS ke schválení. Chtěl bych hned v úvodu zdůraznit, že podle mého názoru jde o dobrý návrh zákona a bude-li zákon přijat, dává dostatek možnosti a šíře k plnému uplatnění vlastní iniciativy vysokých škol a tím i ke zkvalitnění vysokoškolského studia vůbec. I když v průběhu projednávání se projevily některé náměty, které měly podřadný charakter, přesto je možno zdůraznit, že se podařilo zapojit do příprav návrhu zákona ty nejprogresívnější snahy, a to jak po stránce odborné, tak i politické. Můžeme tedy v současné době říci, že přípravné práce vedly řadu vysokoškolských funkcionářů, pracovníků ČSAV i ostatních složek k tomu, že se nejen zamýšleli nad vlastní osnovou zákona, ale nad celým vzdělávacím systémem, jak je u nás v současné době prováděn. Chtěl bych proto z těchto důvodů upozornit na dvě otázky, které považuji za správné, zdůraznit je, a domnívám se, že bude správné, aby z nich byly učiněny závěry ze strany ministerstva školství. Jde o široký proces vzdělávací a výchovné práce našeho socialistického školství vůbec, a za druhé o systém našeho školství - to znamená středně všeobecně vzdělávacích škol. Mám tu na mysli především jejich specializaci, pokud jde o přípravu mladých lidí na vysokoškolské studium. K první otázce mne vedou teze pro přípravu XIII. sjezdu KSČ, kde v třetí stati týkající se otázek ideologie a výchovy je zdůrazněno, že rozvoj socialistické společnosti vyžaduje podstatný vzestup všestranných znalostí a odborné kvalifikace. Dále musí ve výchovném procesu sehrát socialistické školství prvořadou úlohu. ÚV KSČ věnoval a věnuje otázkám výchovného procesu značnou pozornost, avšak bude třeba se zamyslet nad některými problémy i z těchto hledisek. Podle mého názoru jsme dosud nerozlišovali správně mezi odborností a vědeckostí, mezi vysokoškolským vzděláním a odborným vzděláním. Ne všude tam, kde je předepsáno vysokoškolské vzdělání - jde skutečně o potřeby vysokoškoláka a s tím souvisí pak i otázka, že ne všechny vysoké školy, které toto označení mají ve svém názvu, jsou školami vysokými. K této otázce se vyslovil ve svém článku z 9. listopadu 1965 předseda ČSAV František Šorm; a hovořil jsem o těchto problémech i s prof. Káclem. Zastávám shodný názor. Bylo by třeba vyvodit z těchto úvah správné závěry. To však bude chtít určitý rozbor, který by zjistil zcela konkrétně, pro která místa je zapotřebí skutečně vysokoškolského vzdělání a kde vzdělání odborného. Na základě přesných analýz bylo by možno potom zredukovat počet vysokých škol a zvážit i počet odborných škol.

Druhý problém, ke kterému chci hovořit, se týká zvýšení úrovně vysokých škol, a ten - podle mého názoru - nelze řešit izolovaně, i když jsem přesvědčen o tom, že navrhovaný zákon o vysokých školách bude důležitým a významným nástrojem, jak zvýšit úroveň vysokých škol. Avšak je třeba se zamyslet nad současným stavem středních škol, výukových osnov a vlastní jejich přípravnou prací. Vždyť střední školy, které dodávají vysokým školám své žáky, nevytvářejí vždy předpoklady k vyřešení velmi vážné problematiky, o které se již v minulosti i v období příprav zákona o vysokých školách diskutovalo, a to jak s vysokoškolskými učiteli, tak i s dalšími pedagogickými pracovníky. Musí jít především o to, zvýšit úroveň střední školy, a to tak, aby střední škola byla školou výběrovou, která bude klást na své žáky vysoké požadavky. Mám na mysli ty střední školy, které připravuji žáky pro vysokoškolské studium. Stručně se o tom zmínil ve svém projevu i ministr školství a kultury. Vlastní praxe ukázala, že i sebelepší práce na vysoké škole nepostačuje, nebudou-li na ni přicházet posluchači již dobře připravení z předchozího studia. Tak, jak jsem již uvedl na základě souhlasného mínění řady vysokoškolských učitelů i na základě průzkumu nevysokoškolských pracovníků, není úroveň absolventů středních škol, a to nejen co do konkrétních vědomostí, ale i co do intelektuálních schopností, právě nejlepší. To pak nutně vede k tomu, že to, co neměli možnost získat studenti na střední škole, musí být doháněno na škole vysoké, a to je podle mého názoru problém, který nás zbytečně stojí příliš mnoho peněz. Vysokoškolští pracovníci potvrzují, že první dva ročníky vysoké školy jsou současně doučovacími ročníky školy střední. Kdyby tomu tak nebylo a kdyby část specializace byla přesunuta do postgraduálního studia, bylo by možno uvažovat o zkrácení vysokoškolského studia o dva a v některých oborech o tři semestry. Pokud jde o postgraduální studium, bylo by nutné je spojit s praxí - jak již o tom byla řeč -, přičemž by však za jeho kvalitu plnou odpovědnost měly nést vysoké školy. To jistě stojí za zvážení a myslím, že těmto otázkám by měla být ze strany ministerstva školství věnována plná pozornost. Je zde i celá řada dalších momentů, které by mohly ovlivnit celkový vzdělávací proces v našem státě. Už jsem se těchto otázek v úvodu dotkl. Jde o správné pochopení, co je odbornost a co je vědeckost. Odborník, ten podle mého názoru to prostě musí umět, kdežto vědec musí tvůrčím způsobem rozvíjet danou problematiku. Znovu to podtrhuji, a to proto, aby nebylo jen paušálně předepisováno vysokoškolské vzdělání s vysokoškolským pracovníkem, poněvadž o takovéto nároky někdy nejde. Podaří-li se nám všechny tyto věci začít řešit právě v souvislosti s projednáváním zákona o vysokých školách, bude to jeden z důležitých přínosů naší práce a našeho jednání k celkovému rozvoji našeho národního hospodářství tak, jak se o těchto otázkách hovoří v tezích pro přípravu XIII. sjezdu KSČ.

Jistěže při projednávání zákona o vysokých školách, kdy jsme měli možnost diskutovat a radit se s řadou pedagogických pracovníků, naskytly se i jiné otázky, kterým bude třeba věnovat pozornost. Chtěl bych ještě aspoň jednu otázku nadhodit. Netýká se sice vysokého školství, ale má svůj vztah ke školám středním, odborným a případně i všeobecným. A proto si myslím, že i zde má své místo. V naší socialistické společnosti zůstává rodina důležitým činitelem v celkovém výchovném procesu. Mám tady na mysli především odborné vzdělání našich žen. I když jsme právě před několika dny slavili MDŽ, kdy všichni zdůrazňujeme rovnoprávnost žen s muži, domnívám se, že právě s ohledem na tuto otázku jsou v našem školském systému ještě určité mezery. Vždyť žena - matka zůstává a bezesporu zůstane ještě po mnohá léta nejdůležitějším činitelem při výchově mladého člověka v rodině. Žena zůstává i při sebeodpovědnějším zaměstnání manželkou a hospodyní. Zamysleme se při této příležitosti nad tím, jak jí tuto důležitou činnost umožňujeme, jak je na tuto činnost pamatováno na našich školách a jak mladým ženám usnadňujeme základním odborným vzděláním vstup do manželství. Myslím proto, že by bylo správné uvažovat o tom, aby v celkovém vzdělávacím systému bylo na tuto otázku pamatováno. Tento problém vystupuje do popředí zejména při posuzování služeb, které se poskytují. Jsem totiž toho názoru, že různé názvy jako Osvobozená domácnost jsou jenom hesly. Proto bych doporučoval, aby ministerstvo školství zvážilo zavést do učebních osnov určitých typů škol speciálně pro mladé dívky - budoucí matky předměty, které by jim dávaly základní poznatky a které by pak mohly ženy daleko lépe uplatnit i při vlastním zaměstnání ve své rodině.

Je pochopitelné, že při projednávání zákona o vysokých školách je ještě celá řada problémů, které bychom rádi řekli a na jejich řešení upozornili. Vždyť v našem nejvyšším zákonodárném sboru nejsou otázky celkového vzdělávacího a výchovného procesu zařazovány příliš často. Proto si myslím, že právě při projednávání návrhu zákona o vysokých školách je příležitostí k tomu, abychom otevřeli i ty otázky, které se vyskytují v našich volebních obvodech a které rozhodně nejsou bezvýznamné, protože se dotýkají každého z nás. I když v průběhu projednávání zákona o vysokých školách byla řada podnětů a názorů, přišly i různé rezoluce skupin a skupinek. Jsem přesvědčen, že základní otázky dalšího rozvoje vysokého školství v naší republice jsou dostatečně v návrhu zákona o vysokých školách zakotveny. Půjde nyní o to, aby po schválení jednotlivé části zákona byly v plném rozsahu uplatněny tak, jak je má na mysli zákonodárce, a za tohoto předpokladu pak zákon o vysokých školách v plném rozsahu splní cíle, pro které byl předložen. V důsledku tohoto svého přesvědčení budu pro zákon o vysokých školách hlasovat s vědomím, že jde o zákon, který prospěje dalšímu rozvoji naší socialistické společnosti. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Špálovskému, promluví posl. Novák.

Posl. Novák: Soudružky a soudruzi poslanci! Každý z nás ví, jaký význam má náš Severočeský kraj a já bych právě v souvislosti s projednáváním vysokoškolského zákona chtěl učinit několik poznámek i v souvislosti a v návaznosti na náš kraj, poněvadž - jak říkal soudruh ministr v závěru svého vystoupení - nejenom samotná právní norma představovaná jistě přijetím tohoto zákona, ale to, co bude muset následovat po něm, především progresívní formy studia, ale i obhájení a hájení celospolečenských zájmů, mě vede k tomu, že přece jen v této souvislosti bych chtěl upozornit na některé problémy týkající se i našeho kraje. Každý přece u nás ví, jaký náš Severočeský kraj má celostátní význam, pokud jde o produkci hnědého uhlí, elektrické energie, chemických závodů, skla, textilu a strojírenství.

Podle výhledových plánů do r. 1970 má dojít k podstatnému zvýšení produkce hnědého uhlí. Především rozvojem povrchové těžby stoupne výroba elektrické energie a má činit až 45 % celostátní výroby, vzroste výroba v chemickém i strojírenském průmyslu. Počítá se i s rozsáhlou investiční výstavbou v ostatních odvětvích našeho průmyslu, bude totiž růst i výroba ve sklářském, bižuterním a textilním průmyslu.

S touto bohatou perspektivou hospodářského rozvoje však ostře kontrastuje současná kvalifikační struktura pracovních sil a vůbec vzdělanosti složení obyvatel našeho kraje. Vždyť např. podle sčítání z r. 1961 činí celostátní podíl vysokoškoláků z obyvatel starších 14 let 2 %, ale v našem kraji, který má tak velké úkoly, jenom 1,3 % a pracovníků se středním vzděláním je celostátně 8,4 % a u nás v kraji jen 7,4 %. Tento stav kvalifikace se mění zatím jenom velmi pomalu; u inženýrsko-technických pracovníků je podle posledního zjištění v našem kraji v r. 1965 stav zhruba naplněn asi ze 60 %. U pracovníků, pro něž je předepsáno přímo vzdělání vysokoškolské, je stav ještě horší. Tak např. tak důležitý chemický závod, jako je Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí n. Labem, má požadavek 338 pracovníků s vysokoškolským vzděláním, pokryl jen 156, tj. ze 46 %. Teplické strojírny mají požadavek 39 krytý jenom 13 pracovníky. Tak bych mohl jmenovat, soudružky a soudruzi, celou řadu dalších závodů.

Odstranění těchto nedostatků řešíme v kraji především dvojí cestou: jednak studiem při zaměstnání na vysokých školách, kde si pracující doplňuji vzdělání, jednak přijímáním a vytvářením dobrých podmínek pro mladé vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří u nás v kraji chtějí pracovat. A my přiznáváme, že u nás jsou horší podmínky než kdekoli jinde.

První způsob - doplňování vzdělání studiem na vysokých školách je přesto všechno u nás značně omezen na nejmladší pracovníky a znamená ročně doplňování zhruba jenom o 1 až 1,5 %. Zbývá tedy druhý způsob, intenzívnější příjímání nových vysokoškoláků na příslušná pracoviště, třeba i odjinud. A zde se, soudružky a soudruzi, objevují první potíže v našem kraji.

Zejména západní část našeho kraje, hlavně Mostecko, nijak mladé vysokoškoláky neláká, jednak svým prostředím, devastacemi půdy, maximálními exhalacemi průmyslových podniků, jednak značným nedostatkem bytů. Kromě toho se setkáváme v této otázce i se značným nepochopením - proč to neříci - i v samých průmyslových závodech v kraji, které se přijímání nových vysokoškolsky vzdělaných pracovníků i brání. Tvrdí totiž, že v závodě mají pracovníky s dlouholetými zkušenostmi, kteří své úkoly plní velmi dobře, a není tedy prý důvodu k tomu, aby byli vyměněni, i když mnohdy mají jenom základní vzdělání. Zapomínají totiž, že věda a nová technika si během zcela krátké doby vynutí přímo provedení řady kádrových výměn ve prospěch vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. My se domníváme, jako straničtí pracovníci, že takovéto jednání je krátkozraké a přímo v rozporu se zaváděním vědeckotechnické revoluce do našich závodů. Bude nutné především vahou celé stranické organizace proti těmto nesprávným názorům bojovat. Např. v r. 1964 jsme měli v kraji těžkou práci s umístěním sedmi krajských stipendistů - absolventů stavební fakulty. I když stavebnictví v našem kraji vykazuje jen 49 % kvalifikovanosti, nechtěl žádný závod v našem kraji tyto absolventy přijmout, protože prý je nepotřebuje. Stejné potíže jsme měli s absolventy chemických fakult a elektrofakult, které jsme velmi těžko v závodech umísťovali.