Jaké vlivy revanšistické propagandy pozorujeme v Severomoravském kraji, odkud byla přesídlena značná část nynějších přesídlenců sudetoněmeckého krajanstva? Jsem si vědoma toho, že o jakémkoli vlivu lze hovořit jen v souvislosti s tím podstatným, tj. s oficiální antikomunistickou a revanšistickou propagandou a politikou bonnské vlády. - Vliv samotného krajanského hnutí na obyvatelstvo našeho kraje není ani podstatný, domnívám se však, že není ani zcela zanedbatelný. Nemůžeme totiž podceňovat sílu příbuzenských a přátelských vztahů mezi odsunutými Němci a těmi občany německé národnosti, kteří v našem kraji zůstali.

Jakými směry pracuje západoněmecká propaganda?

Vyvíjí snahu pěstovat v občanech německé národnosti silné nacionální cítění, pocit sounáležitosti s NSR, vědomí toho, že nejsou opuštěni a že NSR usiluje o jejich osvobození. Snaží se soustavně ovlivňovat občany naší republiky tím, že chtějí vyvolávat obdiv k západoněmeckému hospodářskému a politickému systému a na druhé straně pocity nedůvěry ke zřízení socialistickému.

Na odsunuté Němce působí soustavně tak, aby vyvolávala touhu po odvetě, po návratu do staré vlasti, touhu udělat v naší republice pořádek. Ruku v ruce s touto propagandou jdou i různé "hmotné podněty", např. poskytování důchodů, balíčkové akce, darování aut apod.

Hodnotíme-li různé vlivy, nemůžeme si v daných souvislostech nepovšimnout některých výsledků rozšíření turistického ruchu, ke kterému došlo v poslední době. I když převážná část návštěvníků nejsou revanšisté a nepřátelé našeho zřízení, přesto existuje určitá část bývalých občanů našeho kraje, která při návštěvách neopomene poznamenat, aby bylo o "jejich" dům dobře pečováno, či hledat ukryté cennosti apod.

Větší část návštěvníků se však přichází podívat do svých bývalých domovů bez nepřátelských úmyslů. Mnozí jsou značně zmateni, pod vlivem nepřátelské propagandy očekávají bídu, hlad, stopování na každém kroku. Známe nejeden případ upřímného obdivu z citlivé údržby památek, např. na Hradci u Opavy, projevy upřímné závisti vůči našim zdravotnickým službám, rekreačním střediskům, jeslím a mateřským školám. Ukazuje se, že větší péči o rozvoj turistického ruchu, dostatkem propagačního materiálu i upomínkových předmětů, zasvěcenými, pravdivými a zanícenými výklady např. průvodců na památných místech můžeme podstatně ovlivnit mínění často zmatených návštěvníků. Větší důraz musíme klást i na výchovu našich občanů, především k národní hrdosti, i v orientaci v mezinárodních vztazích.

Děláme-li rozbor účinků revanšistické propagandy u nás v kraji, vidíme, že výsledky nejsou zdaleka úměrné ani námaze ani vynaloženým prostředkům. V některých případech jsou naopak úplně protikladné. Je to způsobeno některými objektivními i subjektivními příčinami. Mezi ně počítáme např. to, že občané německé národnosti netvoří v našem kraji souvislý celek, že jejich děti vyrůstají mezi dětmi českými, rodiny se vzájemně navštěvují a ovlivňují. Velký význam je nutno klást na dalekosáhlé politické, ekonomické, sociální a kulturní přeměny, které v celé zemi, a v našem kraji zvláště, nastaly. Nelze podceňovat vliv Komunistické strany, společenských organizací a státních orgánů. Značná část našich občanů pod vlivem celkového vývoje naší republiky považuje tuto za jedinou vlast a plně se podílí na její výstavbě. Důležitým činitelem je kladný příklad života pracujících NDR a politiky vlády této země.

Přes všechny tyto skutečnosti musíme však mít stále na mysli, že cílem revanšistické propagandy je narušit morální a politickou jednotu pracujících, vyvolávat nacionální nesnášenlivost, rozbíjet bratrské vztahy národů v ČSSR k národům Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí. A této propagandě musíme a můžeme čelit i pohotovými informacemi ze světa, zasvěcenými studiemi z oblasti hospodářství, vědy i umění i jinými vědeckými a uměleckými díly.

Domnívám se, že např. výstava Velká Morava v Rakousku je záležitost velikého významu nejen kulturního, ale i politického. Stejně je tomu i s diskusemi Mňačkovými v NSR, s některými našimi filmy, zájezdy významných těles i jednotlivých umělců. To vše pomáhá ukázat naši zemi v pravdivém světle. A pro nás v našem kraji je důležité, abychom dokázali především v pohraničních okresech vytvořit takové podmínky, aby se tato místa stala skutečným domovem nejenom pro nové obyvatele, ale i pro ty občany německé národnosti, kteří zde zůstali. Součástí tohoto úsilí jsou i různá hnutí, např. akce soudruhů v bruntálském okrese "Za krásnější a šťastnější domov". A že tato snaha není marná, o tom svědčí mnoho příkladů vývoje mladých občanů německé národnosti, kteří pracují na různých místech v závodech, ústavech apod.

Soudružky a soudruzi, v příštím roce budeme oslavovat 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. V této souvislosti se mi vybavuje výrok ministra obrany Německé spolkové republiky von Hassela. Při jedné příležitosti řekl toto: "Naše územní požadavky daleko přesahují rámec hranic na Odře a Nise. Chceme, aby nám byla vrácena stará území německá. Rok 2000 se nesmí stát oslavou 83. výročí Říjnové revoluce." Tolik von Hassel. A já bych chtěla dodat, že jsem naopak přesvědčena o tom, že budeme slavit toto výročí za jiné situace, než je dnes, bez revanše, s mírumilovným německým lidem, který si uspořádá svůj život tak, aby se tragédie druhé světové války již nikdy nemohla opakovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Turečkové. Promluví poslanec Žiak.

Posl. Žiak: Vážené Národné zhromaždenie, milí priatelia! V prednesenom výklade o zahraničnej politike našej socialistickej republiky je mnoho podnetov k úvahám a k výmene názorov na pôde nášho zákonodarného sboru. Jasné nám je, že zahraničná politika je vždy v bezprostrednej súvislosti s politikou vnútornou a naopak. Naši občania majú vrelý záujem o zahraničnú politiku. Tento záujem občanov o medzinárodné dianie nesporne vyviera z prevratných, až otrasných medzinárodných udalostí a zo širokého uvedomenia, že medzinárodné dianie sa bezprostredne dotýka nášho života, existencie našich rodín, našej pokojnej práce, našej národnej a štátnej budúcnosti. Nemožno sa tomu čudovať. Dve vojnové katastrofy v tomto storočí, vyvolané nemeckým militarizmom, zanechali vo vedomí nášho ľudu príliš hlboké stopy.

Dvadsaťročný odstup od skončenia druhej svetovej vojny nestihol a ani nemohol z pamäti národov vymazať vojnové hrôzy, utrpenie koncentračných táborov, plynové komory, fašistickú brutalitu, strach a mnohomiliónové obete na životoch a zdraví, ktoré ľudstvu spôsobil nemecký fašizmus a jeho podlí pomocníci. Nesmierne materiálne škody, spôsobené vojnou, vyžadovali si neslýchanú námahu, strádanie a sebazaprenie národov, kým sa im podarilo uviesť vojnou rozrušený život do znesiteľných pomerov.

Dnešné 27. výročie zotročenia našich národov nemeckým fašizmom, výročie vzniku profašistického slovenského štátu a protektorátu nás nabáda k ostražitej bdelosti. Západonemecký autor Sebastian Haffner vo svojej knihe "Sedem smrteľných hriechov nemeckej ríše", ktorú vydali roku 1965, odhaľuje vlčiu povahu nemeckého militarizmu, ktorý vyvolal prvú a druhú svetovú vojnu v tomto storočí. Rozsiahla militarizácie NSR, nezakrytá snaha jej vlády o získanie atómových zbraní na základe multilaterálnych zmlúv je jasným dôkazom toho, že vo vládnych kruhoch NSR niet ochoty učiniť pokánie a nápravu z hriechov, ktoré Haffner vymenúva nasledovne: vo vládnych kruhoch NSR je bezhraničná túžba po svetovej moci; militaristické zaslepenie, že ciele, ktoré si stavajú, možno dosiahnuť len vojnou; neslýchané sebapreceňovanie, hriešna samospravodlivosť, ktorá nechce vedieť a počuť o vlastnej vine, mylne chápanie politických skutočností podľa vlastného želania a sebaklamu, neúcta k celému okoliu, v ktorom NSR žije; napokon malá odvaha západonemeckej sociálnodemokratickej strany pranierovať nezmyselnosť a nebezpečnosť zahraničnej politiky vlády NSR, ktorá v pravom zmysle ohrozuje holú existenciu nemeckého ľudu.

K tomuto úsudku západonemeckého občana o svojej vláde možno vecne poznamenať len toľko, že mal výraznejšie uviesť závažnú skutočnosť o existencii prvého mierového štátu na území Nemecka, NDR, ktorá sa zbavila smrteľných hriechov imperializmu a stala sa účinným nástrojom mieru a bezpečnosti v Európe.

Je len prirodzené, že s hlbokým znepokojením sledujeme politický vývoj v západnom Nemecku, s oživeným militarizmom a revanšizmom, ktorý ohrozuje nielen nás a susediace štáty s NSR, ale celú európsku bezpečnosť.

Práve tak s hlbokou účasťou sme srdcom a pomocou na strane hrdinsky bojujúceho vietnamského ľudu proti americkej imperialistickej agresii a brutalite. Vo Vietname ide o veľkú vec spravodlivosti a mieru. Preto národy sveta s takým spravodlivým rozhorčením odsudzujú fašistický imperializmus Johnsonovej vlády vo Vietname. Náš ľud z hlbokého presvedčenia mravne i hmotne podporuje a bude podporovať bojujúci Vietnam až do jeho spravodlivého víťazstva. Práve taký vrelý aktívny vzťah má k národnooslobodzovaciemu boju národov na všetkých kontinentoch, kde sa vedie zápas o slobodu a plné ľudské práva hospodársky a ľudsky utláčaných národov.

Je veľmi správne, že naše zahraničná politika je v službe záchrany mieru v čase, keď v napnutej medzinárodnej situácii stačí iskra na rozpútanie hroznej nukleárnej vojny a katastrofy ľudstva. Áno, pokladáme za veľmi správne, že naša mierová zahraničná politika je v plnom súzvuku s dôslednou mierovou politikou bratského Sovietskeho sväzu a s úsilím mierumilovného ľudstva na svete. Vrele súhlasím s náhľadmi súdruha Kličku, námestníka ministra zahraničia, ktorý vyslovil v článku "Malé štáty a veľké problémy." Je nespornou pravdou, že v súčasnom medzinárodnom napätí hlavná zodpovednosť za udržanie mieru leží na veľmociach. Ale mierová zahraničná politika malých štátov aj pri platnosti tejto uvedenej pravdy nijak nestráca na význame. Malé štáty majú široké možnosti prispieť vecnými návrhmi pre riešenie sporných otázok, zdravou mierovou iniciatívou a aktivitou pomáhať vyviesť ľudstvo z nebezpečnej situácie.

Medzinárodná situácia je dnes oveľa zložitejšia, neprehľadnejšia, ako bola po druhej svetovej vojne alebo len pred 6-7 rokmi. Pri rokovaní o našej zahraničnej politike v súčasnej medzinárodnej situácii nevystačíme s imponujúcimi mierovými heslami. Výklad o zahraničnej politike je vážnym návodom, aby sme príčiny medzinárodného napätia a ostrých protirečení trpezlivo odhaľovali, poznávali ich, počúvali argumenty sporných strán, hľadali východiská a prispeli prijateľnými vecnými návrhmi na mierové riešenie medzinárodných sporov.

Pokojné vyriešenie medzinárodných otázok a nastolenie mierového spolunažívania národov je prvoradou úlohou vlád a krajín zodpovedných štátnikov. Bohužiaľ, vývoj medzinárodných pomerov ukazuje, že nie všetci štátnici pochopili a chápu, že vojna v atómovom veku stratila zmysel a opodstatnenie, že sa nijako nesmie stať nástrojom na riešenie medzinárodných sporov. Zahraničná politika v dnešnom technicky vyspelom veku prestala byť zamestnaním, rutinérskou hrou, ale stala sa exaktnou vedou a umením, ako zachovať našu Zem, našu planétu obývateľnou pre budúce pokolenia.

Ak vláda niektorého štátu alebo jej vedúci politik pri rozhodovaní strnule myslí len na dodržanie určitej šovinistickej a mocenskej zásady, ako je na príklad Hallsteinova doktrína v NSR, je pre zodpovednú politickú činnosť nespôsobilý. Kto svojvoľne nedodržiava medzinárodne platné právo a ruší dohodnuté a uznané zmluvy, ako to robí vláda USA vo Vietname, stáva sa nepriateľom mieru a ľudstva.

Zodpovední štátnici sú povinní myslieť nielen na úzke triedne a mocenské záujmy svojho štátu a svojich spojencov, ale domyslieť aj následky, aké by vznikli pre sporné strany pri riešení sporov ozbrojeným stretnutím v nukleárnej vojne. Stratégovia západného imperializmu, ktorí zahraničnú politiku riešia zo stanoviska antikomunizmu, studenej vojny a z pozície sily, podmínovávajú si pôdu pod vlastnými nohami, podtínajú si haluz, na ktorej stoja.

Milióny mierumilovných ľudí, ktorým budúcnosť človečenstva leží na srdci, dobre poznali, že riešenie pálčivých medzinárodných otázok nemožno ponechať takým vládam a štátnikom, ktorým nejde o najzákladnejšiu potrebu ľudstva, o mier, o naliehavú mierovú koexistenciu národov a štátov. Medzinárodné mierové hnutie na najširšej masovej báze spolupráce vynikajúcich pokrokových dejateľov zo všetkých kontinentov, politických smerov, konfesií a rás, stalo sa najhumanistickejším hnutím v dejinách ľudstva na záchranu svetového mieru.

Od samého vzniku svetového mierového hnutia zúčastňujem sa na mierovej práci doma i za hranicami, tak v Československom výbore obrancov mieru, ako i v Kresťanskej mierovej konferencii. Úchvatná je zapálenosť ľudí z veľkých centier i odľahlých kútov našej planéty za veľkú vec záchrany mieru na svete. Veď nikto nepodvráti pravdu, že v atómovom veku jedinou možnosťou existencie a budúcnosti ľudského rodu je spravodlivý mier. Katastrofa atómovej vojny môže skončiť len jednou smutnou bilanciou - totálnym zničením podmienok života, najsmutnejším pohrebom ľudstva. Mierové hnutie je masovým demokratickým hnutím na svete. Na mierových podujatiach, na rôznych konferenciách, porovnávajú sa pozície v medzinárodnej situácii, vo výmene názorov, pravdaže vyskytujú sa aj mnohé rozdielne náhľady. Jednako možno povedať, že sa ukazuje jasným, že ľudstvo žije v dlhom revolučnom procese, ktorému treba pomáhať, aby smeroval k lepšiemu, humanistickejšiemu riešeniu. Koncepcia boja za mier a boja za národnú nezávislosť tento revolučný boj a proces urýchľuje. Imperialisti tomuto obrodnému procesu sústavne prekážajú tak propagandou, ako aj ozbrojenými zásahmi. Národy a mierumilovné sily na svete nesmú strpieť, aby sa v tomto boji strácala čo len jediná minúta, musí sa rozhodné, a možno povedať najrozhodnejšie, vystupovať proti svetovému imperializmu.

Organizácia spojených národov, ktorú sme po skončení druhej svetovej vojny privítali, bola len čiastočne schopná riešiť vážne svetové problémy. Imperialistické zámery kapitalistických štátov sústavne znemožňovali, aby sa táto medzinárodná inštitúcia stala účinným nástrojom pre záchranu svetového mieru.