Sme, nazdám sa, vernými členmi tejto rodiny mierumilovných národov organizovaných v Organizácii spojených národov. Ale to neznamená, aby sme nepovedali i kritické slovo. A možno povedať, že z mnohých strán, ľudí veľmi zodpovedných, mravne hlboko založených, ktorí cítia zodpovednosť za vývoj ľudstva, takéto kritické slová na OSN adresujú. Tvrdohlavý odpor imperialistov a ich bábok proti prijatiu ľudovej Číny do Organizácie spojených národov bol a je jednou z najväčších slabostí tejto svetovej organizácie. Dráma, ktorá sa odohráva na ázijskom kontinente, nesporne nadobúda preto taký nebezpečný charakter, lebo imperialisti na čele so Spojenými štátmi americkými ľudovú Čínu izolovali z medzinárodného diania a rozhodovania.

Na program rokovania v OSN, v jej výboroch, resp. Bezpečnostnej rade, prišla žiadosť NDR o prijatie do OSN. Som presvedčený, že naša zahraničná politika sa všemožne vynasnaží o realizáciu tejto spravodlivej žiadosti nášho mierumilovného suseda v NDR. Prijatie NDR do Organizácie spojených národov by znamenalo konečné medzinárodné uznanie NDR, medzinárodné posúdenie Hallsteinovej doktríny a prispelo by tak k upevneniu európskej bezpečnosti a k medzinárodnému zmierneniu napätia.

Vznik nezávislých štátov v Ázii, Afrike a latinskej Amerike je začiatkom veľkých udalostí. Ak sme pred jedenástimi rokmi Bandungskou konferenciou o mierovej spolupráci zúčastnených národov boli povzbudení, dnes sledujeme nebezpečné udalosti tam, kde sme sústreďovali svojho času veľké nádeje. Nedoriešený hraničný spor medzi dvoma najväčšími, najľudnatejšími štátmi - ľudovou Čínou a Indiou, hlboké zmätky v Indonézii, vojenské prevraty v Afrike, problém Palestíny, Dominikánskej republiky, to všetko sú boľavé miesta ľudstva a nebezpečné ohniská vojnovej katastrofy.

Postupný zánik kolónií a vznik nových štátov je v nespornej súvislosti s existenciou a medzinárodným pôsobením Sovietskeho sväzu a socialistického tábora. Postupná dekolonizácia je jasným dôkazom, že stámilióny ľudí v najodľahlejších oblastiach sveta dozreli k politickej nezávislosti, a že sa bieli kolonizátori musia dôsledne vzdať svojej koloniálnej nadvlády.

Napnutý pomer medzi Západom a Východom, medzi kapitalistickým a socialistickým svetom stále vplýva na naše myslenie. Ale tento problém nie je dnes jediným zásadným problémom. Kto sleduje vývoj medzinárodného života, nemôže nevidieť, že do centra dejín vstupuje nový činiteľ. Národy Ázie, Afriky, latinskej Ameriky vystupujú do popredia so svojimi naliehavými a oprávnenými nárokmi na ľudsky dôstojnú existenciu. Obraz dnešného ľudstva je úplne iný, akým bol po skončení druhej svetovej vojny. Politická mapa sveta sa za posledných 20 rokov ďaleko podstatnejšie zmenila, ako predtým za stáročia. Ak pred desaťročiami biela rasa predstavovala asi ²/₅ ľudstva, dnes tento pomer možno vyjadriť len dvoma sedminami. To znamená, že vláda bielej rasy veľmi rýchle speje ku koncu. Populačná explózia farebných národov pri doterajšom procese ich natality je na obzore. Hlad, neuspokojenie existenčných potrieb ázijsko-afrických a juhoamerických národov stúpa súbežne s ich rastúcim počtom. Je pochopiteľné, že tieto národy vinu za biedu, v ktorej žijú, vidia v bielych národoch, ktoré nad nimi do včerajška vládli a nemilosrdne ich vykorisťovali. Myslím, že zprávy o hlade, nemociach, kultúrnej zaostalosti týchto národov poznáme, ale chápeme ich viacmenej ako skutočnosť, ktorá sa nás netýka. Bielym národom, bez ohľadu na spoločenský systém, v akom žijú, treba sa vážne zamyslieť nad položením, do ktorého sa v krátkom čase dostanú, keď budú menšinou, závislou na farebných národoch!

Národy kapitalistických koloniálnych štátov by si mali urýchlene uvedomiť, že nie je mravné a únosné žiť na úkor iných. Je základnou úlohou ľudstva prekonať akýkoľvek rasizmus, každé povýšenectvo. Dnes, v druhej polovici 20. storočia, musíme všetci do hĺbky pochopiť, že bieli i čierni, žltí i rudí, veriaci i ateisti, žijeme na tej samej lodi. Ak sa dostaneme do svetovej búrky, všetci môžeme stroskotať. Kto sa protiví spolupráci a mierovému spolunažívaniu národov, kto sa vzpiera pomôcť národom, ktoré vstúpili na dejisko sveta, ten skutočne pripravuje zánik ľudstva.

Na hospodársky a kultúrne vyspelé národy čaká naliehavá povinnosť, prekonať prežité stanovisko, že úlohou jednotlivca i národa je starať sa o vlastné šťastie, bytie, o vlastnú existenciu.

Nepoviem nič nového keď vyslovím pravdu, ktorá je známa práve tak u nás, ako v NSR, v Sovietskom sväze, ako aj v USA. Preteky v zbrojení si vyžadujú ročne okrúhlych 150 miliárd dolárov na svete. Prestať so zbrojením, odzbrojiť a z terajších vojenských nákladov čo len 10 či 15 % venovať na pomoc rozvojovým krajinám, znamenalo by podstatne uľaviť biedu, odstrániť hlad a ekonomicky pozdvihnúť rozvojové krajiny. Znamenalo by to nielen pomoc pre tieto národy, ale aj neslýchané uľahčenie národom vyspelým. Prestal by strach z vojny, z populačnej explózie, svetové hospodárstvo by sa dostalo do nebývalého rozkvetu.

Mierové hnutie v rôznych organizáciách s veľkou bdelosťou sleduje hlboké protirečenia vo svete a prináša zdravé návrhy na ich mierové riešenie, prebúdza svedomie a zodpovednosť ľudstva za blízku i ďalekú budúcnosť a účinne vplýva na tvorenie zdravej svetovej verejnej mienky.

Konferencia solidarity troch kontinentov - Ázie, Afriky a latinskej Ameriky v januári tohto roku v Havane na Kube zdôraznila: Oslobodzovacie hnutie národov troch kontinentov sa stalo jednou z najdôležitejších síl v boji proti imperializmu, kolonializmu a neokolonializmu. Toto hnutie v spolupráci s národmi socialistických krajín a s medzinárodným proletariátom plní rozhodujúcu úlohu v dejinách ľudstva. Protiimperialistický front zosilnel. Konferencia solidarity kontinentov je čestným pokračovaním a uplatňovaním myšlienok Bandungskej konferencie. Na tejto významnej konferencii s plnou oprávnenosťou označili imperializmus USA za svetového žandára a nepriateľa ľudstva číslo 1 a západonemecký imperializmus odsúdili ako najaktívnejšieho spojenca amerického imperializmu. Ekonomická komisia tejto konferencie zdôraznila, že budúcnosť národov Ázie, Afriky a latinskej Ameriky je v socializme.

Závery mierových konferencií, nech sa ony konajú v rámci Svetovej rady mieru alebo ich organizujú hnutia za mier na pôde vedy, cirkví, pacifistických sväzov, jednoznačne najrozhodnejšie odsudzujú americkú agresiu vo Vietname. Vyslovujú aktívnu solidaritu s bojom vlasteneckých síl vo Vietname, v Laose, Kambodži, v Rhodézii, Juhoafrickej republike, Angole a iných, doteraz koloniálne zotročených krajinách. Neodkladne žiadajú likvidáciu vojenských základní na cudzích územiach.

Základným obsahom mohutného mierového hnutia národov je zápas za záchranu mieru, za nastolenie rozumnej mierovej koexistencie v atómovej epoche. Mierový zápas sa sústreďuje na úplné a všeobecné odzbrojenie, na likvidáciu zbraní hromadného ničenia, na vytvorenie bezatómových priestorov, na úplné zastavenie skúšok s atómovými bombami nielen vo vzduchu a pod vodou, ale aj skúšok podzemných, na účinnú veľkorysú pomoc rozvojovým krajinám z prostriedkov, ktoré sa uvoľnia z nákladov na zbrojenie.

Prednesený výklad vlády o zahraničnej politike ČSSR je dobrým svedectvom, že naša zahraničná politika v plnom súlade s mienkou našich občanov aktívne a pozitívne pristupuje k pálčivým problémom medzinárodného života a tak čestne prispieva k ich riešeniu. línia pokroku, slobody, spravodlivosti, zdravého hospodárstva a kultúrneho rozvoja vo vnútroštátnom i v medzinárodnom dianí a záchrana mieru pre dnešné a budúce generácie ľudstva je línia v našej zahraničnej politike správna, zasluhuje si uznanie a úprimný súhlas. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Žiakovi, Nyní promluví posl. Karlovská.

Posl. Karlovská: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky. Chci hovořit k té části výkladu s. ministra zahraničních věcí V. Davida, která pojednává o prohlubování přátelství a všestranné spolupráci se Sovětským svazem na zásadách socialistického internacionalismu. Nemyslím, že by bylo třeba široce zdůrazňovat její význam, kořeny a tradice. Vztahy k Sovětskému svazu a jeho lidu jsou pevně zakotveny v našich srdcích, ve vědomí a myslích našeho lidu, jsou neodmyslitelnou a samozřejmou součástí našeho života a existence našich národů. Jsou to vztahy s mnohaletými tradicemi k lidu, který svým vítězným bojem a houževnatou prací začal psát novodobou historii lidstva. S národy Sovětského svazu nás pojí společné ideje a cíle. Jsou shodné i naše názory na problémy současné mezinárodní situace a na přístup k jejich řešení. Z toho vyplývá, že jsou vytvořeny nejpříznivější podmínky, aby československo-sovětská spolupráce se rozvíjela ve všech oblastech hospodářství i na poli ideologickém. Proto musíme společně usilovat o realizaci takových opatření, která by směřovala k hlubšímu vzájemnému poznávání ve všech oblastech, k pochopení životních podmínek lidu obou zemí při respektování jejich historického vývoje i odlišností. Nejde nám samozřejmě ani dnes ani v budoucnosti o jakékoliv styky, ale o nejprogresívnější rozvoj vztahů a spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy a kultury, po odstranění všeho, co tomuto rozvoji stojí ještě v cestě, všeho, co se přežilo.

Nejen dospělí, ale i mladí lidé chápou, že výstavba socialismu u nás by se nemohla uskutečnit bez spojenectví se Sovětským svazem. Chápou i význam spolupráce na poli hospodářském, která odpovídá jak zájmům naší země, tak i zájmům Sovětského svazu. Právě tato spolupráce nám umožnila nezávislý hospodářský vývoj. Přenesla nás přes těžké období studené války a hospodářské blokády ze strany imperialistů, kteří se nás všemožně pokoušeli srazit na kolena a dostat do svého područí a závislosti. Spolupráce se Sovětským svazem znamená především stabilitu našeho hospodářství a bezpečnost naší země.

Co znamená vzájemná spolupráce a pomoc, ukáži jen na jednom příkladu z mého volebního obvodu. Během 5 měsíců v roce 1952 byla připravena a podepsána mezi naší vládou a vládou Sovětského svazu dohoda o předání kompletní projektové dokumentace na výstavbu závodu na syntetický kaučuk. Naše národní hospodářství získalo touto formou obsáhlý materiál, v němž byly soustředěny výsledky mnohaleté práce výzkumníků, pracovníků chemického inženýrství, strojírenství, projektantů a konstruktérů a řady jiných specialistů. Časový předstih, který jsme takto získali - ve srovnání s tím, kdyby všechny tyto práce měli dělat naši odborníci - představuje minimálně 6 až 7 let při velké koncentraci odborníků na propracování jednotlivých oblastí. Početná řada vysoce kvalifikovaných odborníků tohoto závodu vystudovala přímo v Sovětském svazu.

Z bohaté historie naší hospodářské spolupráce bych chtěla připomenout zejména poslední obchodní smlouvu mezi Československem a Sovětským svazem na léta 1966 - 1970. Je to největší obchodní smlouva dvou zemí na světě. Celkový obrat zboží má dosáhnout na základě této dohody 80 miliard Kčs. Sovětský podíl na československém zahraničním obchodě se zvýší na 40 %, zatímco v roce 1955 činil zhruba třetinu. Náš podíl na sovětském zahraničním obchodě je zhruba 12 %. Značného rozsahu dosáhla naše spolupráce v oblasti vědy a techniky. Při současné velké konkurenci na světových trzích je pro nás důležité, že právě sovětské objednávky nám zajišťují do budoucnosti rozsáhlé výrobní možnosti. Nejde jen o nárazové akce, ale o dlouhodobé dohody, na něž se můžeme plně spolehnout.

Konkurence ve světě je dnes mimořádná. Kapitalisté se snaží o získání nových trhů, nabízejí výrobky vysoké kvality a byli by šťastni, kdyby se jim otevřely tak velké odbytové možnosti, jaké máme dnes my v Sovětském svazu. A sotva by si dovolili nedodat některé zboží v termínu nebo opomenout takovou důležitou věc, jako je kvalita. To jsou požadavky, které dnes platí všeobecně a které musí platit zejména v našich vzájemných hospodářských vztazích se Sovětským svazem. Zásada pro naše nejbližší - jen to nejkvalitnější, by měla být uplatňována všude tam, kde naši pracující plní zakázky pro Sovětský svaz, zejména když na pořadu dne je další sbližování hospodářství obou zemí, zkvalitňování vzájemných hospodářských vztahů, zvyšování jejich vzájemné výhodnosti a zaměření na řešení hlavních perspektivních problémů ekonomiky obou zemí. Měli jsme dobré pocity, když při návštěvě naší stranické a státní delegace v Sovětském svazu, vedené soudruhem Antonínem Novotným v září m. r. řekl soudruh Brežněv, že mezi sovětskými lidmi je veliká poptávka po československé obuvi, konfekci, nábytku, skle a dalším spotřebním zbožím. To však nás nesmí vést k pocitům sebeuspokojení.

Na naše vztahy se Sovětským svazem se právem můžeme dívat jako na vztahy, které existují v dobře spolu navzájem žijící rodině. Znamená to však, že ve vzájemném poznávání nemůžeme už nic nového objevit? Jistě ne. Jedním z významných nástrojů vzájemného poznání je spolupráce na poli kulturním. Nechci dokumentovat tyto vztahy pouhým číselným výčtem, který by byl obsáhlý, ať už jde o díla na úseku filmové nebo divadelní tvorby, v literatuře či hudbě, z nichž přečetná si našla cestu k srdcím diváků, čtenářů a posluchačů obou zemí. Díla velikánů Gorkého, Šolochova, Erenburga, Majakovského a řady dalších autorů hluboko se vryla do srdcí statisíců čtenářů. Právě zde - na poli kulturním víc než kdekoliv jinde je třeba důkladně a s pochopením poznávat zákonitosti vývoje jednotlivých kultur, z jakých kořenů rostly, jak odpovídají mentalitě národů, které jsou jejich nositeli. Při rozvíjení kulturních styků nesmí čistě ekonomické zájmy zabraňovat kvalitě a úrovni styků. Chceme-li my pochopení pro naši kulturu, pak jde o to, aby toto pochopení bylo vzájemné, oboustranné, aby vycházelo ze vzájemné úcty, z pochopení dějin i přítomnosti obou zemí.

Soudruzi a soudružky, boj dvou soustav, kapitalistické a socialistické, se stále více přenáší na ideologické pole. Jsme dnes svědky toho, kterak imperialisté podnikají soustředěný útok a snaží se vrazit klín do našich řad. Právě všestranná spolupráce a její cílevědomé rozvíjení je nejlepší obranou proti těm útokům, které nemohou narušit všechno to upřímné, hluboké a lidské, co je ve vztazích mezi národy obou našich zemí; co je založeno i na nesčetných osobních stycích a přátelstvích mezi kolektivy a jednotlivci, jež jsou důkazem, že naše místo je vždy po boku sovětského lidu, který v životě mnoho dal a mnoho postoupil, aby lidstvo mohlo lidsky žít. Vždyť právě v Sovětském svazu nám vyrostlo mnoho nových odborníků - část naší nové socialistické inteligence si přinesla své vědomosti a poznatky ze sovětských vysokých škol a navázala zde trvalá osobní a pracovní přátelství, která se úspěšně rozvíjejí.

Můžeme psát i číst sebevíce o Sovětském svazu - víme však, že pro prohloubení vztahu jsou nejdůležitější osobní styky, při nichž se poznáváme a utvrzujeme v totožnosti svých citů, idejí a cílů naší společné cesty, která není sypána jen květy. Je to cesta lidí s jejich radostmi i starostmi, potřebami, sklony, různým citovým založením, je to však cesta, na které hájíme mír, věc dělnické třídy všech zemí, svobodu a lidské štěstí. Nejen naši studenti, mládež, odboráři, představitelé závodů a vědci, ale i jednotná zemědělská družstva by měla využívat těchto osobních styků a umožňovat více návštěv svým nejlepším pracovníkům, pěstovat vzájemnou družbu, všechno to blízké - a je toho mnoho - co nás spojuje poutem nejpevnějším, a na tom není nic potřeba přikrašlovat.

Soudružky a soudruzi, sovětský lid to byl, který první zvedl prapor boje za nový svět, který první ukázal národům, že lze budovat zemi bez vykořisťovatelů a který první začal uskutečňovat myšlenku, že všichni lidé - na této planetě - mohou žít společně v míru, i když nejsou komunisté a mají rozdílné politické názory.

Jsme šťastni, že patříme mezi přátele této veliké země, která se směle pustila pod vedením své komunistické strany na nové neprobádané cesty za nový svět - svět socialismu a komunismu. Jsme zajedno se Sovětským svazem v zahraniční politice, v politice míru a úsilí o úspěšné řešení všech sporných mezinárodních problémů cestou jednání. Ve spojenectví, ve vzájemné bratrské spolupráci a přátelství s ním se můžeme klidně dívat vstříc do budoucnosti. Proto je naším nejpřednějším úkolem, jak vyplynulo i ze slov soudruha ministra Davida, aby naše spolupráce byla co nejúspěšnější ku prospěchu obou národů, obou našich zemí. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Karlovské. Promluví posl. Kriegel.

Posl. dr. Kriegel: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, ve výkladu ministra zahraničních věcí o zahraniční politice vlády byl kladen veliký důraz na dvě důležitá ohniska: na Dálný východ, v jihovýchodní Asii a na nebezpečí, které máme přímo u našich hranic.

Dnes bylo hodně mluveno o jihovýchodní Asii, o agresi Spojených států v jihovýchodní Asii, ve Vietnamu. Dnes bylo hodně mluveno o politice Německé spolkové republiky. Zdá se, že nelze dost často a dost důrazně poukázat na to, co se v těchto oblastech děje. Jsou to dvě oblasti, které spolu těsně souvisí. Zejména v jihovýchodní Asii nutno zdůraznit skutečnost, že válka ve Vietnamu přestala být válkou jen ve Vietnamu, válka ve Vietnamu zasahuje stále širší a širší kruhy. Dnes z letišť v Japonsku vzlétají letadla k bombardování Vietnamu, dnes v přístavech Japonska se opravují válečné lodi Spojených států, dnes v továrnách Japonska se vyrábí válečný materiál pro americkou armádu ve Vietnamu.