Jestli dnes ešte NSR objednáva si zbrane u druhých partnerov NATO, to neznamená, že nevyužíva svojho priemyslového potenciálu. Hlavné úsilie tu vynakladá nie na sériovú výrobu, ale na prípravu najlepších prototypov a na vedecké výskumy v oblasti atómových zbraní. Toto je v súlade nielen s celkovou obecnou strategickou koncepciou vládnucich kruhov NSR, ale i v súlade so záujmami nemeckého priemyslu, ktorý ešte dnes čiastočne trpí nedostatkom pracovných síl. Stupeň militarizácie hospodárstva NSR neurčuje výroba konvenčných zbraní, ale prípravy k zabezpečeniu výroby rakiet a atómových zbraní. Toto je zásadný rys militarizácie vo zmysle politicko-vojenskom v súdobej etape rozvoja vojenskej techniky.

V tom je skryté veľké nebezpečie pre ďalší vývoj v Európe. Boj proti militarizácii Nemeckej spolkovej republiky neni teda umele vykonštruovanou záležitosťou. Opiera sa o reálne fakty rozvoja NSR. A tie sú znepokojujúce. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Belasovi. Nyní promluví posl. Gemrot.

Posl. Gemrot: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! K obsáhlé zprávě o zahraniční politické situaci, jak o ní hovořil ministr zahraničních věcí s. David, chci ve své diskusi dotknout se jedné důležité otázky, která poutá zájem všech mírumilovných lidí na světě. Je to otázka americké agrese ve Vietnamu, která znepokojuje národy toužící po míru, protože právem spatřují nebezpečí v tom, že tato válka neustále stupňovaná Spojenými státy může přerůst v širší konflikt.

Znepokojivé zprávy očitých svědků z jihovietnamského bojiště a z bombardovaných míst Vietnamské demokratické republiky a výmluvné fotografie uveřejňované v našem i zahraničním tisku svědčí o nepopsatelném utrpení vietnamského lidu. Je neuvěřitelné, že dnes, v době nevídaného pokroku vědy moderního věku dochází k používání nejbarbarštějších metod vedení války. Plnou odpovědnost za tyto skutečnosti nesou Spojené státy americké.

Vláda Spojených států v rozporu s národními zájmy vietnamského lidu sabotuje Ženevské dohody o Vietnamu z roku 1954 od okamžiku jejich podpisu. Zmařila uspořádání všeobecných voleb tak, jak to předvídaly tyto dohody, zabránila jejich provádění a sama je soustavně porušuje. Vždyť to byly Spojené státy, které dne 21. července 1954 prohlásily, že vláda Spojených států rozhodnutá věnovat své úsilí posílení míru v souhlase se zásadami a cíli Organizace spojených národů bere na vědomí dohody uzavřené v Ženevě 20. a 21. července 1954. Dále vláda Spojených států prohlásila, že se zdrží hrozeb nebo použití násilí směřujících k jejich porušení v souhlase s článkem druhým odst. 4 Charty Organizace spojených národů, týkající se povinnosti členů zdržet se ve svých mezinárodních stycích hrozeb nebo použití násilí, a bude hledět na jakékoli obnovení agrese porušující zmíněné Ženevské dohody s vážným znepokojením jako na vážné ohrožení mezinárodní bezpečnosti a míru.

Dnes jsme však svědky toho, že během více než deseti let právě američtí imperialisté neustále se vměšují do vnitř. záležitostí Vietnamu a provádějí proti němu agresi. Spojené státy vyslaly nejen mnoho svých vojsk, raketové jednotky, jednotky námořní pěchoty, strategické bombardéry, avšak i žoldáky z jižní Koreje, Tchaj-vanu, Austrálie, Malajska a dalších zemí. Dnes tvrdošíjně pokračují nejen ve své zločinné agresívní válce v jižním Vietnamu, ale snaží se rozšířit její požár na celou Indočínu a jihovýchodní Asii. Američtí imperialisté od prvopočátku porušují Ženevské dohody, nepřejí vietnamskému lidu, aby mohl žít a pracovat v klidu a míru. Kdyby Američané respektovali Ženevské dohody a jednali v jejich duchu, neexistoval by dnes ve Vietnamu žádný konflikt. Američané však upírají vietnamskému lidu právo na mír, nezávislost, územní nedotknutelnost a sjednocení země. Bezostyšně přitom porušují Chartu OSN a nejzákladnější normy mezinárodního práva a lidskosti. Při barbarských leteckých náletech proti nezávislé suverénní Vietnamské demokratické republice letadla Spojených států napadají hustě obydlená místa, školy, nemocnice a aby vyvolala obtíže v zásobování obyvatelstva, též hráze a přehrady. Jak vyplývá z prohlášení ministerstva zahraničních věcí Vietnamské demokratické republiky ze dne 14. února t. r., američtí letečtí piráti zničili při svých náletech již na 120 severovietnamských škol a zabili přitom značný počet žáků a učitelů. Některé školy byly bombardovány a ostřelovány několikráte. Při jednom z takových náletů, kupř. na střední školu, bylo 9. února t. r. zabito 57 žáků a 3 civilistů.

Nezměrné je utrpení jihovietnamského lidu, který žije fakticky ve válečných poměrech přes 20 let. Tisíce obyvatel jižního Vietnamu úpí ve věznicích a koncentračních táborech. Proti osvobozeným oblastem jižního Vietnamu, jež tvoří již ⁴/₅ území jižního Vietnamu s 10 mil. ze 14 mil. obyvatel, jsou denně organizovány nálety. Podle prohlášení Ústředního výboru Národní fronty osvobození jižního Vietnamu ze dne 7. ledna 1966 nálety proti osvobozeným oblastem dosahují tisíce letů týdně. Americké letectvo bombarduje a rozprašuje škodlivé chemické prostředky na vesnice téměř 250krát denně. Američtí imperialisté se neostýchají shazovat několik set tun bomb najednou na malé oblasti, používat napalmu, zabíjet a zraňovat stovky civilistů. Za jeden měsíc bylo např. zničeno přes 5000 domů a 2400 jich bylo poškozeno. Škodlivých chemických prostředků se používá čím dále tím více a ve větším měřítku. V průběhu 7 měsíců loňského roku bylo postiženo několik set tisíc Jihovietnamců a 700 km² úrody bylo zničeno. Otravnými prostředky bylo postiženo jen ve dvou provinciích 50 000 lidí, většinou ženy, nastávající matky a děti, bylo zničeno několik desítek tisíc ha rýže a jiných plodin a byl zabit velký počet domácích zvířat. Američané již nepoužívají otravného plynu jako válečného prostředku tajně, ale vyhlásili takovéto nelidské činy při svých operacích za zavedené právo. Američané používají v jižním Vietnamu pojízdnou instituci pro bakteriologickou a chemickou válku a používají škodlivých chemikálií a plynu přesto, že jsou přísně zakázány podle mezinárodního práva, jako nehumánní válečné prostředky. Americkým jednotkám v jižním Vietnamu jsou bojové plyny přidělovány jako základní strategické zbraně. Z vrtulníků jsou shazovány otravné granáty a je používáno bojových plynů zvláště přizpůsobených pro boj proti vesnicím a podzemním krytům. V boji proti vlasteneckým jednotkám je uplatňována politika spálené země, která znamená v praxi vypalování celých vesnic, ničení osobního majetku, vraždění a zatýkání obyvatel.

Počet amerických vojenských jednotek je v Jižním Vietnamu stále zvětšován. Američané mají dnes nasazeno v Jižním Vietnamu na 250 000 mužů, ve skutečnosti však používají v boji proti jihovietnamskému lidu přes 300 000 mužů, zahrneme-li do tohoto počtu kromě jednotek v jižním Vietnamu též americké jednotky 7. flotily, letecké síly na základnách v Thajsku, které se zúčastňují leteckých útoků a žoldáky ze zemí svých satelitů, zejména z jižní Koreje.

Přes obrovské lidské i materiální prostředky zasazované Američany v jižním Vietnamu dosahuje Národní fronta osvobození jižního Vietnamu další vítězství, protože má plnou podporu jihovietnamského obyvatelstva.

V jakém rozporu jsou výsledky barbarské americké agrese proti vietnamskému lidu se slovy představitelů Spojených států o míru! Jak známo zaměřila se americká vláda, zejména koncem minulého a počátkem tohoto roku, na provádění tzv. mírové ofenzívy. Jejím cílem bylo zřejmě vyvolání dojmu, že Spojené státy vážně usilují o mír a mírové vyřešení vietnamského problému. Američtí emisaři navštívili z příkazu své vlády celou řadu zemí a snažili se přesvědčit jejich představitele o tom, že vinu na celém konfliktu nemají Spojené státy, ale Vietnamská demokratická republika a Národní fronta osvobození jižního Vietnamu. Myslím, že není třeba nikoho přesvědčovat o nepravdivosti takového tvrzení. Vždyť všichni vědí, že přítomnost Spojených států v jižním Vietnamu je nelegální, nelze ji ničím odůvodnit a je v ostrém rozporu se Ženevskými dohodami. Přes pečlivou diplomatickou přípravu neměla mírová ofenzíva USA žádné výsledky a vlády různých zemí na ni pohlížely s krajní nedůvěrou. Spojené státy i v době tzv. mírové ofenzívy a dočasného přerušení bombardování Vietnamské demokratické republiky pokračovaly v průzkumných špionážních letech nad územím Vietnamské demokratické republiky a vědomě se připravovaly na další eskalaci vietnamské války. V době mírové kampaně vlády Spojených států bylo do jižního Vietnamu vysláno dalších 13 000 amerických vojáků a president USA Johnson požadoval přidělení dalších miliard dolarů ke krytí válečných výdajů ve Vietnamu.

V rámci této mírové kampaně vystoupila vláda Spojených států s návrhem o 14 bodech na řešení vietnamské otázky, který vychází jednak z pomlouvačného obvinění o tzv. agresi severního Vietnamu a z tzv. event. povinnosti USA dodržovat závazky k saigonskému režimu a k agresívnímu paktu SEATO. Pomluvy o údajné agresi severního Vietnamu používají Američané proto, aby ospravedlnili svou stálou přítomnost v jižním Vietnamu. Odvolávání se na závazky vůči saigonskému režimu a k paktu SEATO je nesmyslné neboť Ženevské dohody výslovně zakazují přítomnost cizích vojenských jednotek a existenci cizích vojenských základen ve Vietnamu a uzavírání vojenských smluv obou částí Vietnamu s cizími státy. Americký návrh o 14 bodech v podstatě vyjadřuje úsilí Spojených států udržet se v jižním Vietnamu a udržet rozdělení země.

Vietnamský lid je však odhodlán odrazit americkou agresi a vybojovat si své právo na život v míru, svobodě a spokojenosti. Hrdinský vietnamský lid je právem rozhodnut nepokořit se, raději dává přednost smrti před otroctvím, odvážně a odhodlaně bojuje za podpory mírumilovných lidí celého světa, aby osvobodil svou vlast ze spárů nepřítele. Vždyť Vietnam patří vietnamskému lidu a proto nechť vietnamský lid si sám rozhodne o svém osudu.

V celém světě se dnes zvedá vlna odporu proti násilí ve Vietnamu. Také československý lid je právem rozhořčen nad agresí USA a na četných shromážděních a v četných rezolucích vyjadřuje svou solidaritu s hrdinným a spravedlivým bojem vietnamského lidu proti americké agresi. Je na čase, aby v zájmu obnovení míru ve Vietnamu a umožnění mírového života vietnamského lidu USA definitivně a bezpodmínečně zastavily bombardování Vietnamské demokratické republiky a přistoupily na spravedlivé požadavky vlády VDR a Národní fronty osvobození jižního Vietnamu a stáhly své jednotky a válečný materiál, a přenechaly vietnamskému lidu co mu patří, tj. řešit své záležitosti bez cizího vměšování. Není to nic jiného než požadavek, aby USA přistoupily k provádění Ženevských dohod z roku 1954.

Náš lid se proto plně ztotožňuje s odpovědí presidenta republiky s. Novotného presidentu VDR Ho Či Minovi z února t. r. a s usnesením vlády, že budeme i nadále poskytovat podporu a pomoc ve spravedlivém boji vietnamského lidu proti americkým agresorům. Plně souhlasíme se zahraniční politikou naší vlády, která usiluje o spolupráci mezi národy, odstranění kolonialismu, dát každému národu právo na sebeurčení, rovnost, nezávislost a za upevnění míru. Tyto spravedlivé požadavky budeme plně obhajovat a jsme přesvědčeni, že i spravedlivý boj vietnamského lidu bude vítězně vybojován a že v jeho krajině nastane mír, svoboda a spokojený život. Proto žádáme, Američané jděte domů a nechte Vietnam Vietnamcům. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Gemrotovi. Nyní promluví poslanec Pelikán.

Posl. Pelikán: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, ve svém diskusním příspěvku bych se chtěl zabývat zejména nedávnými převraty v Indonésii, v Ghaně a v některých jiných zemích Asie a Afriky, které vyvolaly oprávněně pozornost naší veřejnosti.

Předtím však bych chtěl vyjádřit podporu zahraniční politice naší vlády, jak byla nastíněna v projevu ministra zahraničních věcí soudruha Václava Davida. Tato podpora pramení z našeho upřímného přesvědčení, že zahraničně politická orientace naší vlády odpovídá životním zájmům našich národů.

Naše veřejnost sleduje s velkým zájmem všechno, co se děje ve světě. Má to u nás již tradici, neboť víme, že jsme malou zemí, jejíž geografická poloha předurčuje, že všechny světové události mají vždy svůj citlivý odraz v našem národním životě. Naši lidé si ověřili trpkou zkušeností správnost hesla, které v letech občanské války ve Španělsku vytyčila naše Komunistická strana, že "u Madridu se bojuje o Prahu". Naučili jsme se znát ze své historie, že naše svoboda je neoddělitelná od boje za svobodu na celém světě a že nemůže být mír pro jeden národ nebo pro skupinu národů, když jiné národy jsou předmětem agrese, když jsou olupovány o svobodu a nezávislost.

Právě proto sledují naši lidé s takovým zaujetím statečný boj lidu jižního Vietnamu proti americkým interventům, neboť velmi dobře chápou, že ustupovat před vojenskou silou agresora nebo kapitulovat před ním, byť za cenu dočasného míru, by znamenalo zvyšovat jeho "apetit" a vedlo by nevyhnutelně k novému světovému válečnému požáru, jak se to stalo v letech 1938 a 1939.

Boj lidu jižního Vietnamu za národní nezávislost a svobodu je součástí mohutného proudu národně osvobozeneckého hnutí, který zachvátil v posledním desítiletí Asii, Afriku a latinskou Ameriku, tedy kontinenty, na jejichž území žije většina obyvatel zeměkoule. Jestliže američtí imperialisté posílají tak velké množství vojáků a nejmodernější vojenskou techniku do jižního Vietnamu, země, která je vzdálena tisíce kilometrů od území USA, země, kde USA nikdy v minulosti neměly a ani nemají dnes bezprostřední státní zájmy, pak to činí ne proto, aby zachránili loutkový vojenský režim v Saigonu, o němž sami velmi dobře vědí, že nemá žádnou podporu u domácího obyvatelstva, ale především proto, aby zastrašili národně osvobozenecké hnutí v Thaisku, na Filipinách, v jižní Korei, v Malajsku a v ostatních zemích Asie a Afriky. Přitom k tomu používají nejen přímého masakrování obyvatelstva vojenskou intervencí jako v jižním Vietnamu a bombardování Vietnamské demokratické republiky, ale také politického a ekonomického vydírání a různých spiknutí a převratů, jichž jsme svědky v poslední době v řadě zemí Asie a Afriky.

Příkladem, který zvláště pobouřil naši veřejnost, je zmatek, vraždění a teror, které zmítají republikou Indonésie od září loňského roku a které vyvrcholily v těchto dnech uchopením moci skupinou pravicových generálů, zcela zřejmě proti vůli zákonného presidenta Sukarna a většiny členů jeho vlády.

Indonésie je přes velkou geografickou vzdálenost zemí nám zvláště blízkou. Vždyť hned v roce 1945, kdy propuklo povstání indonéského lidu proti kolonistům, našly v naší republice útočiště stovky indonéských studentů, kteří se tak stali prvními neoficiálními vyslanci své země. Potom ještě několikrát pomáhala naše republika mladé republice Indonésii v jejím boji za konsolidaci nezávislosti a jednoty proti vnějším i vnitřním nepřátelům.