Předseda Národního shromáždění Laštovička a místopředsedové dr. Škoda, dr. Kyselý, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, dr. Dolanský, Dubček, Kolder; kandidáti předsednictva ÚV KSČ Sabolčík, Vaculík, tajemníci ÚV KSČ Koucký, Penc, dr. Štrougal; místopředseda vlády Piller; ministři dr. Císař, David, Dvořák, Indra, Korčák, inž. Krejčí, Kudrna, arm. gen. Lomský, dr. Neuman, Odvárka, dr. h. c. Plojhar, Uher, Krahulec.

260 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Soudružky a soudruzi poslanci!

Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění. Pokračujeme v rozpravě k bodu 3 a 4 pořadu schůze.

Uděluji slovo posl. Kozelkovi.

Posl. Kozelka: Soudružky a soudruzi poslanci!

V období dalšího rozvoje socialistické společnosti má péče o bezpečnost, ochranu zdraví a hygienu práce významné poslání. Proto zákon č. 65/1961 Sb.o bezpečnosti a ochraně zdraví vycházel ze zásady, že péče o bezpečnost a ochranu zdraví a stálé zlepšování pracovních podmínek je rovnocennou a neoddělitelnou součástí plánování a plnění výrobních a ostatních pracovních úkolů i rozvoje nové techniky.

Tato naprosto správná zásada byla převzata i do nového zákoníku práce a v § 132 odst. 1 je navíc upřesněna v tom, že i při hodnocení výsledků práce a odměňováni se musí z této zásady vycházet. Je správné, že i na tomto úseku se budou vytvářet podmínky pro hmotnou zainteresovanost, neboť otázky bezpečnosti práce a ochrany zdraví musíme jako dobří hospodáři posuzovat nejenom jako vysoce humánní, ale také jako vysoce ekonomické.

Pokusím se doložit tento ekonomický význam několika údaji:

V loňském roce se podařilo docílit zlepšení pracovních podmínek v řadě závodů a snížit absenci pro nemoc a úraz. Za rok 1964 je pracovní úrazovost nejnižší za posledních 5 let. Přesto však je třeba popravdě říci, že zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci není všude plně dodržován a že v důsledku toho zůstávají ztráty z pracovní úrazovosti nadále značně vysoké. Jen absence způsobená úrazy při výkonu zaměstnání představuje ročně ztráty ve výrobě kolem 1,5 mld. Kčs. Přitom v této částce nejsou ztráty vznikající pracovními úrazy, které způsobily trvalou nebo částečnou invaliditu anebo smrt pracovníků. Rozsah těchto ztrát se nadále zvětšuje o náklady na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání cca o 160 mil. Kčs na nemocenském o 230 mil. Kčs a o dávky sociálního zabezpečení, léčení postižených pracovníků i o věcné a materiálové škody. Velmi citelné jsou ztráty v pracovních silách. Tyto ztráty představují podnik o 18 000 lidech, který je celoročně mimo provoz.

Trvající nedostatky v zajišťování péče o bezpečnost a ochranu zdraví pracujících souvisí i s činností odborových orgánů při výkonu dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci, která má ještě mnohé nedostatky. Odborové orgány neuplatňují dost důsledně svá práva v dozoru vůči hospodářským orgánům a často se smiřují s objektivními příčinami, pro které se nezajišťují úkoly na úseku bezpečnosti a hygieny práce.

Všem je nám jasné, že jsme převzali po kapitalistech celou řadu závodů - ve kterých nebyl brán zřetel na člověka - zastaralé závody, kde musíme mnohé nedostatky v péči o člověka napravovat.

Je proto tím více zarážející, že se stále vyskytují značné prohřešky proti bezpečnostním a hygienickým předpisům i požadavkům na zdravé pracovní prostředí u nových staveb, uváděných již námi do provozu. V těchto objektech je často neúnosná hlučnost, vysoká prašnost a výskyt škodlivin v pracovním prostředí. Dodatečné odstraňování těchto závad je pak zdlouhavé a velmi nákladné. S tím souvisí i otázka příplatků za ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí, které se rok od roku zvyšují místo toho, aby se v důsledku zlepšování pracovního prostředí postupně snižovaly. Náklady na ně dosahují částky kolem 500 mil. Kčs ročně.

Je to jen potvrzením toho, že jsme dosud nevytvořili vhodné podmínky pro uplatňování hlavních zásad zákona o bezpečnost a ochraně zdraví při práci ve výzkumu, v projekci, v investiční výstavbě, v technickém rozvoji a zvláště ve výrobě a organizaci řízení.

Na tomto stavu se podílela ve značné míře i některá ustanovení zákona č. 65/1961, např. v § 13, v nichž se ukládá orgánům ROH vyjadřovat se a posuzovat investiční celky, stroje a zařízení, aniž k tomu měly po odborné stránce vytvořeny vhodné podmínky. To také zatěžovalo odborové orgány a odvádělo je to od jejich vlastního poslání.

Proto všeodborová konference uložila rozpracovat další opatření, která by znamenala podstatné zlepšení. Na základě provedeného rozboru bylo stanoveno, aby Ústřední rada odborů provedla podrobné zhodnocení stavu pracovní úrazovosti a předložila návrhy na zvýšení účinnosti stávajícího systému dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci s přihlédnutím k novým zásadám řízení národního hospodářství. Přitom bylo uloženo vycházet především z těchto zásad:

Zdůraznit odpovědnost hospodářských orgánů za vytváření socialistických pracovních podmínek a za péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zkvalitnit práci a organizaci dozoru ROH nad bezpečností při práci. Komplexně řešit technickou a výzkumnou stránku dozoru nad bezpečností při práci s cílem dosáhnout jeho jednotného a soustředěného úsilí, aby zahrnul všechny obory výrobní a jiné hospodářské činnosti.

Při vypracování návrhu zákoníku práce a prováděcího vládního nařízení se již vycházelo z těchto zásad. Zvýšená odpovědnost hospodářských orgánů za vytváření socialistických pracovních podmínek a za péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci je v návrhu vládního nařízení zdůrazněna tím, že je jasně stanovena odpovědnost projektantů strojů, strojních zařízení, budov a jiných prací investiční povahy, konstruktérů a technologů za to, aby výsledek jejich práce vyhovoval plně zásadám zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pracovníků, kteří budou pracovat s příslušnými stroji a zařízeními v předpokládaných pracovních podmínkách. Také projektové organizace musí odpovídat za to, že projektová dokumentace a projekty splní požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v souladu s novými poznatky vědy a techniky. Rovněž výrobní organizace jsou povinny zabezpečovat, že stroje, zařízení a nástroje jimi vyráběné odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Návrh zákoníku práce zachovává nynější rozlišování dvojího druhu dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci, dozor vykonávaný Revolučním odborovým hnutím a státním odborným dozorem.

Dosavadní zkušenosti z dozoru odborových orgánů ukazují, že je třeba přizpůsobit pravomoc a odpovědnost orgánů ROH při výkonu dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci tak, aby se zvýšil kontrolní vliv i náročnost vůči hospodářským orgánům a aby se z orgánů ROH přenesly na orgány státního odborného a technického dozoru ty úkoly, které orgánům ROH nepřísluší a pro jejichž plnění nejsou vytvořeny vhodné podmínky.V souladu s usnesením ústředního výboru KSČ ze dne 29. ledna 1965 o postavení, úloze a úkolech Revolučního odborového hnutí je v návrhu zákoníku práce zakotveno, že dozor Revolučního odborového hnutí nad bezpečností a ochranou zdraví při práci má charakter společenského dozoru, který je formou dělnické kontroly a účasti na řízení.

Dosavadní pravomoc a odpovědnost orgánů ROH při výkonu dozoru se ponechává s výjimkou těch funkcí, které budou přeneseny na orgány státního odborného a technického dozoru.

Příčinou mnohých nedostatků při vytváření socialistických pracovních podmínek je také roztříštěný systém orgánů státního odborného dozoru, neboť tyto nekontrolují všechny výrobní obory ani jiné hospodářské činnosti a jsou většinou závislé na jednotlivých ústředních hospodářských orgánech. Tyto skutečnosti vedou k tomu, že se neřeší komplexně technická a výzkumná stránka odborného dozoru nad bezpečností při práci.

Zákoník práce neupravuje působnost a organizaci státního odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci a odkazuje v tomto směru na zvláštní předpisy.

Řešení tohoto úkolu bylo uloženo celostátní všeodborovou konferencí Ústřední radě odborů, která má projednat s vládou ČSSR zavedení systému jednotného a soustředěného působení odborného i technického dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci tak, aby zahrnul všechny výrobní obory a jiné hospodářské činnosti, včetně jednotných zemědělských družstev. Tímto opatřením se pak mají oprostit odborové orgány od technických stránek výkonu dozoru nad bezpečností při práci. Proto se již připravují podmínky pro jednotné a soustředěné působení složek státního odborného a technického dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci. V souvislosti se zajištěním dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci v JZD má podle § 137 toto připravit vláda nebo jí zmocněný orgán. Vláda uložila ministru zemědělství předložit návrh tak, aby tato otázka byla upravena již ve vládním nařízení k provedení zákoníku práce.

V současné době jsou vytvářeny nové hospodářské orgány. Ukazuje se, že pracovníci pro bezpečnost práce jsou v připravovaných orgánech zařazováni do sociálních útvarů, do osobních oddělení apod. Považujeme to za nesprávné. Základ bezpečné práce je vedle působivé výchovné práce a účinného dozoru v řízení výroby také ve správném uplatňování techniky. Upozorňujeme proto vedoucí hospodářské pracovníky, aby správné zařazení pracovníků pro bezpečnost nepodceňovali a postarali se o to, aby tito pracovníci byli zařazeni do takových funkčních útvarů, kde budou moci své náročné úkoly odpovědně plnit.

Jen novou úpravou systému dozoru nelze očekávat podstatné zvýšení péče hospodářských orgánů o vytváření bezpečných a zdravotně nezávadných pracovních podmínek. Důležitou otázkou dosažení zvýšení této péče je přijetí některých ekonomických hledisek, která by odstraňovala rozpory mezi zájmy podniku na dosahování vyššího hrubého důchodu a takovými společenskými zájmy, jako je dodržování bezpečnosti při práci, hygiena, čistota vod a ovzduší, požární ochrana apod. Je tedy nutno, aby v nové organizaci řízení byly stanoveny takové stimuly, zejména ekonomického charakteru, které by přinutily hospodářské orgány k zajišťování všech úkolů a povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a aby prakticky vylučovaly podceňování těchto otázek hospodářskými orgány.

Chceme novým způsobem řídit rozvoj naší společnosti a proto musíme i novým, plně účinným systémem dozoru vytvářet takové podmínky, které budou zárukou plánovitého zlepšení kultury pracovního a životního prostředí. Zajistit tyto úkoly je posláním celé naší společnosti. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kozelkovi a prosím s. posl. Mikuláška, aby se ujal slova.

Posl. Mikulášek: Soudružky a soudruzi poslanci, jak v důvodové zprávě s. posl. Mátla, tak i v referátu s. Paška jsme slyšeli, že jedním z důležitých úkolů zákoníku práce je spolupůsobit na vytváření podmínek pro úspěšnou realizaci nové soustavy řízení, která vstoupí od 1. ledna příštího roku do naší hospodářské praxe.

Je nesporné, že pro plné uplatnění základních zásad nové soustavy plánovitého řízení národního hospodářství je jednou z hlavních podmínek výrazné posílení aktivní úlohy mzdy při zvyšování společenské produktivity práce a efektivnosti vynakládání společenských zdrojů a při zabezpečování nezbytných předpokladů intenzívního rozvoje hospodářství. Při novém způsobu plánovitého řízení národního hospodářství je nutno v soustavě osobní hmotné zainteresovanosti uplatnit aktivní působení principu rozdělování podle práce na společensky nutný výkon práce. A to jsou ony otázky, které jsou v tomto období mezi pracujícími nejvíce diskutovány, jak to bude s tarify, jak s třídami apod.

Z těchto stěžejních principů osobní hmotné zainteresovanosti v podmínkách nového systému plánovitého řízení vychází návrh zákoníku práce ve 4. hlavě, upravující otázky odměňování pracovníků a to zejména v jejich úvodních ustanoveních o obecných zásadách odměňování, o mzdových soustavách a o normování práce. Navrhované obecné zásady vycházejí současně z naší socialistické ústavy a stanoví, že se mzdy poskytují podle množství, jakosti a společenského významu práce.

Návrh zákoníku práce zakotvuje cíle správné diferenciace mezd a stanoví, že mzdy je nutno diferencovat tak, aby účinně podporovaly hmotný zájem pracovníků na dosahování co nejlepších hospodářských výsledků na růstu výroby a produktivity práce, zvyšování hospodárnosti, kvality a užitné hodnoty výrobků a zvyšovaly zájem o růst kvalifikace pracovníků. Ve shodě se zásadami plánovitého řízení našeho národního hospodářství umožňuje návrh uskutečňovat ve mzdové politice takovou diferenciaci mezd, která ve spojení se zásadami o určování objemu prostředků na mzdy a o jejich cílevědomém využívání bude výrazně rozlišovat podniky a závody podle toho, jak uspokojují potřeby celé naší společnosti.

V předloženém návrhu zákoníku práce jsou zakotvena významná ustanovení, která mají podpořit aktivnější působení mzdy v naší ekonomice. Ustanovení o závislosti vývoje mezd na hospodářských výsledcích podniku a o úloze mzdových soustav správně vyjadřují základní směr při zvýšení úlohy osobní hmotné zainteresovanosti v dalším rozvoji našeho národního hospodářství. Proto mně dovolte říci několik poznámek k nynější mzdové politice.

Dosavadní systém plánování a čerpání mezd v závislosti na jednostranných kvantitativních ukazatelích výroby neorientoval činnost podniku na produkci společensky potřebných výrobků v požadovaném množství a jakosti s minimální spotřebou živé a zvěcnělé práce. V dosavadních mzdových soustavách je zakotvena jednostranná orientace na odměňování individuálních výsledků práce a nevytváří se účinná hmotná zainteresovanost na tom, aby se tyto individuální výsledky maximálně odrážely v celkovém hospodaření podniků.

Tak se vytvořil základní druh mzdové nivelizace i základ subjektivismu v řízení velikosti a diferenciace mezd. Je třeba vidět, že z celospolečenského hlediska, tj. z hlediska urychlení celkového ekonomického rozvoje, je prvořadou nutností odstranění klíčových nedostatků. V oblasti hmotné zainteresovanosti musí jít především o podporu vzniku mzdových rozdílů mezi podniky, které svou výrobou lépe uspokojují společenské potřeby a podniky, které jsou s uspokojováním společenských potřeb v rozporu. Z tohoto hlediska je proto nutné vázat postup potřebného denivelizačního procesu mezi kategoriemi pracovníků a povoláními, na podnikové výsledky. Zachování dnešního způsobu přidělování prostředků výrobním podnikům na denivelizační opatření by bylo v rozporu s celkovými principy nové soustavy řízení.

Nelze přitom uvažovat s tím, že plánovité řízení diferenciace by mohlo znamenat u některých povolání obecné snížení mezd. Dosažené průměrné výsledky - relace, mají výraznou schopnost objektivizace - stojí za nimi větší skupiny lidí. Denivelizační proces je proto i procesem urychlení tempa růstu nominálních mezd. Vlastní financování - dotace - tento proces může však státní rozpočet převzít jen v oblastech, kde nebudou uplatněny principy nové soustavy řízení, tj. zejména v nevýrobní sféře.

Zkušenosti ukazují, že řada konkrétních mzdových podnětů nepůsobí dosti intenzívně k tomu, aby se lidé v dostatečném počtu a s potřebnou kvalifikací věnovali společensky nejdůležitějším povoláním. Máme co činit jak s nedostatečnou preferencí rozhodujících povolání v klíčových oborech a na nejdůležitějších stavbách, tak s nedostatečnou podnětností u rozhodujících řídících funkcí a u některých společensky významných povolání.

Mzdová nivelizace je velmi hluboká. V rozmezí plus-mínus jedna třetina kolem průměrné mzdy se pohybují mzdy tří čtvrtin všech pracujících. Nejsou dostatečně mzdově rozlišováni kvalifikovaní a po všech stránkách dobří pracovníci od dělníků horších. Stejně tak nejsou dost zvýhodněni mistři, stavbyvedoucí, konstruktéři, projektanti, výzkumníci a jejich platy se rovnají kvalifikovaným zámečníkům a soustružníkům, přičemž nedosahují ani úrovně vysoce kvalifikovaných dělníků těchto povolání. Lékaři ve zdravotnických střediscích si až po deseti letech praxe, to je ve 36 letech svého věku, mohou vydělat takovou mzdu, jakou jsou zpravidla odměňováni např. pracovníci ve strojírenských povoláních už po dosazení čtvrté až páté kvalifikační třídy, tj. už po 26 letech věku. Platy učitelů v prvních až pátých ročnících všeobecně vzdělávacích škol jsou nižší než mzdy průvodčích tramvají, samozřejmě za zákonnou pracovní dobu, a platy učitelů v šestém až devátém ročníku jsou o 400 Kčs nižší než průměrné mzdy soustružníků a zámečníků.

Rozbory ukazují, že i celkový objem mezd vyplácených v národním hospodářství za posledních deset let rostl ročně v průměru třikrát rychleji než individuální mzdy, tj. průměrné výdělky.